Během Introduction Weeku jsme se přihlásili na International dinner. To je, že skupinka lidí (většinou kolem 5) uvaří večeři typickou pro jejich zemi. Večeře se skládá z 3 chodů - něco jako předkrm, hlavní chod a dezert. A vaří se pro 40 - 50 lidí, záleží na tom, kolik lidí se přihlásí. Každý, kdo se přihlásí, zaplatí 3 E a z toho se pak nakoupí suroviny na vaření.
Pro naši večeři jsme si jako typické české jídlo vybrali česnekačku jako polívku, jako hlavní chod vepřo, knedlo, zelo a jako dezert kynuté knedlíky s marmeládou.
První problémy byly, jak tady udělat knedlík, když tu houskový knedlík nemají (ani rohlíky a housky). Takže jsme několikrát zkoušeli kuchtit hrnkové knedlíky podle několika receptů a snad to bude tentokrát dobré. Taky jsme si zkusili ukuchtit česnekačku i knedlíky, ať víme, že to zvládnem. Ale je rozdíl to kuchtit pro 2 lidi nebo pro 40...
Měli jsme tedy seznam věcí, co potřebujem. Ale další problém byl, jak z toho udělat seznam věcí, který by byl pro čtyřicet lidí! Když se vaří pro dva na dva dny, tak je to celkem v poho, to člověk odhadne, případně mu něco málo zbyde. To se sní třeba další den. Ale jak to má odhadnout pro 40? Toš jsme to konzultovali s Janeinou mamkou a ona nám poslala počty pro deset lidí. Tak jsme to pak jenom přepočítali a měli jakš takš zhruba množství, co potřebujem koupit.
Nákup
Jako první nás čekal nákup, který se konal již v sobotu. To probíhá tak, že my přijdeme se seznamem, co a kolik čeho potřebujem, nakoupíme to a lidi z ESN to zaplatí z nasbíraných peněž za vstupné. Měli jsme limit asi 120 E, ale do toho jsme se celkem v klidu vešli. Přes drobné problémy v internetové domluvě jsme se dohodli na čase a místě, kde se sejdeme a půjdeme nakupovat. Ze 7 lidí jsme tam byli jenom 3 - já, Jane a Martin. Dvěma holčinám jsem to jaksi zapomněl poslat a poslal jsem jim to až v sobotu dopoledne, takže s těma jsem ani moc nepočítal.
Nejdříve jsme vyrazili do Albert Heijn, takový místní supermarket, a nakoupili všechno, co jsme potřebovali, kromě zeleniny a masa. Na zeleninu a maso jsme potom vyrazili na místní trh. Když jsme kupovali maso a chtěli jsme 7,5 kg vepřového, tak se na nás ta ženská podívala trochu divně, jakože asi takové objednávky moc často nemají. Ale pak zašla za nějakým mistrem (či cosi takového), ten zašel do mrazáku a maso nám našel. Ale stálo nás to polovinu celkové sumy peněz.
Pak jsme všechno nakoupené jídlo odvezli do kuchyně, kde jsme kuchtili večeři. Maso a spol. jsme dali do ledničky a ostatní vybalili z tašek a nachystali na vaření. Chleba na knedlíky a do polívky jsme nechali otevřený, aby se aspoň trochu vysušil a lépe se krájel.
Kuchtění
V neděli v jednu hodinu jsme měli sraz, kde jsme měli kuchtit. Jedna holčina mi psala, že trochu nestíhá a že přijde asi trochu později, tak jsem to moc neřešil. Před jednou jsme byli u kuchyně s Martinem a s Jane, ale od ESN přišel až trochu později ještě se sendvičem v ruce, že prý nestíhal. Odemkl nám a my jsme se pustili do vaření.
Nejdříve jsem krájel zelí, aby se mohlo dát vařit, bo to trvá asi nejdýl. Jane s Martinem se pustili do krájení chleba. Ovšem byl to trochu problém, bo nože, co byly v kuchyňce, byly hrozně tupé a místo krájení to spíš trhali na menší kousky. Přesto se jim to podařilo a všechen chleba úspěšně nakrájeli. Já jsem mezitím dokrájel zelí a dal jsem ho vařit. Byli tam 2 lidi z ESN, kteří nám pomáhali kuchtit, a ti loupali brambory.
Potom jsme připravili maso a dali jsme ho do trouby. Než jsem maso trochu nakrájel na menší kousky a okořenil, Martin s Jane oloupali a nakrájeli cibuli a trochu česneku. Přestože tam mají velkou troubu, tak nemají dost pekáčů na pečení masa, takže se nám všechno maso najednou do trouby nevlezlo a museli jsme ho péct nadvakrát. A navíc, což jsme zjistili až později, ta trouba nepekla moc dobře a ještě k tomu nějak divně smrděla, takže si myslím, že i to maso tak divně smrdělo po té troubě.
Pak jsme se pustili do přípravy polívky. Bylo třeba nakrájet brambory a trochu osmahnout špek, který jsme tam dali. Pak jsme to všechno dali vařit a začli jsme připravovat knedlíky k zelí. Martin se ujmul míchání těsta a potom ládování těsta do namazaných hrnků. Já jsem to potom dával vařit. A lidi z ESN nám pomohli smažit chleba na polívku. Ale ty se dělaly celkem špatně, tak to nechutnalo tak dobře jako doma usmažený chleba.
Taky nám řekli, že mezi lidma jsou 4 vegetariáni, tak jestli pro ně máme nějakou bezmasou verzi. U sladkých knedlíků to nebyl problém, to je bezmasé samo o sobě. Ale ty další jídla jsou bez masa trochu divné. Tak jsme to nakonec vyřešili tak, že jsme jim dali jenom knedlíky se zelím bez masa a ukuchtili jsme malý hrnec česnekačky s nějakým bujonem pro vegetariány.
V téhle době už jsem byl trochu nervózní, protože ani jedna z holčin, které měly přijít, nedorazila a ani nedala vědět, že se nedostaví. A my jsme vlastně neměli nic hotové, všechno bylo uprostřed přípravy, a za hodinu měli začít přicházet lidi. Navíc v té jejich kuchyňce bylo hrozně málo velkých hrnců, takže jsme furt chodili a hledali vhodný hrnec, v kterém by se co vařilo.
Přesto se nám podařilo dodělat polívku, kterou jsme dali bokem. Taky jsme už dodělali zelí a nějaké knedlíky, které jsme schovali do pánvičky pod pokličku, aby moc nevychladly. Hrnky jsme pak použili znova na další knedlíky a když byly knedlíky hotové, použili jsme je na servírování polívky.
Jakmile byly jedny knedlíky hotové, začli Martin s Jane chystat těsto na kynuté knedlíky a potom je začli dělat. Asi uprostřed dělání knedlíků jsme začli servírovat večeři.
Jídlo
V 5 se začli slízat první lidi. Ale protože většina lidí není dochvilná a navíc venku celkem hustě pršelo, tak v 5:20 ještě stále chybělo 14 lidí. O půl už chybělo "jen" 6 lidí, ale na ty už jsme nečekali a začali jsme servírovat. To jsme sice ještě chystali kynuté knedlíky, ale museli jsme to na chvíli přerušit a později pokračovat.
Většinou na začátku někdo z té skupinky kuchařů řekne něco o tom jídle a o zemi, z které je. My jsme nebyli vyjímkou. Protože Martin je asi nejlépe komunikující z nás tří, tak jsme ho přemluvili, ať něco řekne. A zvládl to v pohodě. Sice potom říkal, že si to v duchu připravil jinak, že to zkazil hned první větou, kterou řekl, ale bylo to fajn a lidi mu tleskali :)
Pak se začala servírovat polívka. Každý dostal hrneček a do něho trochu sýra na dno a pak polívku. Usmažený chleba měl každý na stole a mohl si dát, kolik chtěl. A protože jsme měli uvařených asi 12 litrů polívky (2 celkem velké hrnce), tak jsme je pak hnali na přídavek, ať se toho sní co nejvíc.
Po polívce byla chvíle volna a my jsme se rozhodli, že jim dáme okoštovat taky trochu našelo domácího alkoholu. Měl jsem z domu kalvados, tak jsme ho vzali a kdo chtěl, tomu jsme nalili po půlce (panáka). Většina lidí si dala a někteří to aji pochválili, že to je dobré. Dokonce tam byl jeden Slovák a ten říkal, že je to hodně dobré a že takový kalvados už dlouho neměl. Takže pochvala domů :)
Potom jsme nakrájeli knedlíky a začali jsme jim dávat druhý chod. Každý dostal 3 - 4 knedlíky, kus masa a zelí. A oproti ostatním International dinner to byla pořádná porce, ne jako ty ostatní jakoby jenom na zkušení. Tohohle se člověk najedl a neměl hlad. Někteří si prý přišli i přidat. Ale po tomhle jídle už byli všichni celkem plní a nevypadalo, že by chtěli jíst ještě něco dalšího. Martin jim tedy vysvětlil, že přejídání je prostě typicky české a že když nejsou pořádně přecpaní, tak to není ono.
Než se umyly talíře (mají tam na to myčku, tak to bylo v poho. Navíc je rychlá, tak to bylo za chvilku), tak jsme dodělali kynuté knedlíky (dělal jsem je v páře). Měli jsme udělaných asi 80 knedlíků, takže než jsme je začli rozdávat, tak byly knedlíky všude, v poličkách místo hrnců, které byly momentálně špinavé, v šuplíku, všude možně na stolech. Ale pak jsme je začli rozdávat a knedlíky rychle mizely. Protože jsme měli dost marmelády, tak jsme ji roztopili a polívali jsme knedlíky i marmeládou. A měly úspěch, hafo lidí říkalo, že knedlíky byly super. I když na pohled nebyly moc pěkné, bo se některé rozlepily a trocha marmelády vytekla.
K večeři jsme jim taky pustili českou hudbu, aby to bylo stylové se vším všudy. Některým se to líbilo, některým ne, ale člověk se nezavděčí všem. Ale jedna češka nám tam řekla, že to bylo fajn, že by si to doma nepustila, ale tady to byla příjemná kulisa. Byl to jakýsi mix, který jsem udělal. Samozřejmě nesměl chybět Kája Gott a Nohavica, ti tam měli nejvíce písniček, potom něco od Mňágy, Landy, Davida, Chinaski, 4tet, Kryl a nějaké další.
Zhodnocení
Když jsme se na tu večeři hlásili, tak nás bylo napsaných 5. Pak se k nám přidaly ještě 2 holčiny, které se napsaly samy, takže nás mělo být celkově 7. Tak jsem si říkal, že v 7 lidech + 2 lidi z ESN, kteří nám budou pomáhat, to bude v poho. Bude hafo lidí kteří udělají hafo práce a bude v klidu a bude prča. Jenže ty 4 holčiny se potom vůbec neukázaly, tak mě to trochu naštvalo. Museli jsme všechno dělat sami a bylo to trochu stresující, hlavně v jeden okamžik. Pak se to ale nějak přehouplo a bylo to v klidu.
Všechno jsme to zvládli ukuchtit, skoro všechno se snědlo, takže i odhad množství byl dobrý a většině lidem to chutnalo a přišli nám to pochválit. Půlka se jim taky líbila, takže myslím, že to byl dobrý nápad.
Buď většina lidí jedla tak pomalu, že bylo hodně jídla nebo jsme to tak blbě načasovali, ale při ostatních večeřích jsme většinou byli kolem 8 doma, někdy i dříve, ale tady lidi v 8 dojídali hlavní chod a teprve se čekalo na dezert.
Celkově byla ta večeře dobrá akce, ale jsem rád, že už to máme za sebou. A po celém odpoledni na nohách jsem byl rád, že si můžu po večeři na chvíli sednout a spočnout :)
Nějaké další info o České večeři je taky na Martinově blogu.
A tady je pár fotek, ale není jich moc, nebyl čas fotit.
Pro naši večeři jsme si jako typické české jídlo vybrali česnekačku jako polívku, jako hlavní chod vepřo, knedlo, zelo a jako dezert kynuté knedlíky s marmeládou.
První problémy byly, jak tady udělat knedlík, když tu houskový knedlík nemají (ani rohlíky a housky). Takže jsme několikrát zkoušeli kuchtit hrnkové knedlíky podle několika receptů a snad to bude tentokrát dobré. Taky jsme si zkusili ukuchtit česnekačku i knedlíky, ať víme, že to zvládnem. Ale je rozdíl to kuchtit pro 2 lidi nebo pro 40...
Měli jsme tedy seznam věcí, co potřebujem. Ale další problém byl, jak z toho udělat seznam věcí, který by byl pro čtyřicet lidí! Když se vaří pro dva na dva dny, tak je to celkem v poho, to člověk odhadne, případně mu něco málo zbyde. To se sní třeba další den. Ale jak to má odhadnout pro 40? Toš jsme to konzultovali s Janeinou mamkou a ona nám poslala počty pro deset lidí. Tak jsme to pak jenom přepočítali a měli jakš takš zhruba množství, co potřebujem koupit.
Nákup
Jako první nás čekal nákup, který se konal již v sobotu. To probíhá tak, že my přijdeme se seznamem, co a kolik čeho potřebujem, nakoupíme to a lidi z ESN to zaplatí z nasbíraných peněž za vstupné. Měli jsme limit asi 120 E, ale do toho jsme se celkem v klidu vešli. Přes drobné problémy v internetové domluvě jsme se dohodli na čase a místě, kde se sejdeme a půjdeme nakupovat. Ze 7 lidí jsme tam byli jenom 3 - já, Jane a Martin. Dvěma holčinám jsem to jaksi zapomněl poslat a poslal jsem jim to až v sobotu dopoledne, takže s těma jsem ani moc nepočítal.
Nejdříve jsme vyrazili do Albert Heijn, takový místní supermarket, a nakoupili všechno, co jsme potřebovali, kromě zeleniny a masa. Na zeleninu a maso jsme potom vyrazili na místní trh. Když jsme kupovali maso a chtěli jsme 7,5 kg vepřového, tak se na nás ta ženská podívala trochu divně, jakože asi takové objednávky moc často nemají. Ale pak zašla za nějakým mistrem (či cosi takového), ten zašel do mrazáku a maso nám našel. Ale stálo nás to polovinu celkové sumy peněz.
Pak jsme všechno nakoupené jídlo odvezli do kuchyně, kde jsme kuchtili večeři. Maso a spol. jsme dali do ledničky a ostatní vybalili z tašek a nachystali na vaření. Chleba na knedlíky a do polívky jsme nechali otevřený, aby se aspoň trochu vysušil a lépe se krájel.
Kuchtění
V neděli v jednu hodinu jsme měli sraz, kde jsme měli kuchtit. Jedna holčina mi psala, že trochu nestíhá a že přijde asi trochu později, tak jsem to moc neřešil. Před jednou jsme byli u kuchyně s Martinem a s Jane, ale od ESN přišel až trochu později ještě se sendvičem v ruce, že prý nestíhal. Odemkl nám a my jsme se pustili do vaření.
Nejdříve jsem krájel zelí, aby se mohlo dát vařit, bo to trvá asi nejdýl. Jane s Martinem se pustili do krájení chleba. Ovšem byl to trochu problém, bo nože, co byly v kuchyňce, byly hrozně tupé a místo krájení to spíš trhali na menší kousky. Přesto se jim to podařilo a všechen chleba úspěšně nakrájeli. Já jsem mezitím dokrájel zelí a dal jsem ho vařit. Byli tam 2 lidi z ESN, kteří nám pomáhali kuchtit, a ti loupali brambory.
Potom jsme připravili maso a dali jsme ho do trouby. Než jsem maso trochu nakrájel na menší kousky a okořenil, Martin s Jane oloupali a nakrájeli cibuli a trochu česneku. Přestože tam mají velkou troubu, tak nemají dost pekáčů na pečení masa, takže se nám všechno maso najednou do trouby nevlezlo a museli jsme ho péct nadvakrát. A navíc, což jsme zjistili až později, ta trouba nepekla moc dobře a ještě k tomu nějak divně smrděla, takže si myslím, že i to maso tak divně smrdělo po té troubě.
Pak jsme se pustili do přípravy polívky. Bylo třeba nakrájet brambory a trochu osmahnout špek, který jsme tam dali. Pak jsme to všechno dali vařit a začli jsme připravovat knedlíky k zelí. Martin se ujmul míchání těsta a potom ládování těsta do namazaných hrnků. Já jsem to potom dával vařit. A lidi z ESN nám pomohli smažit chleba na polívku. Ale ty se dělaly celkem špatně, tak to nechutnalo tak dobře jako doma usmažený chleba.
Taky nám řekli, že mezi lidma jsou 4 vegetariáni, tak jestli pro ně máme nějakou bezmasou verzi. U sladkých knedlíků to nebyl problém, to je bezmasé samo o sobě. Ale ty další jídla jsou bez masa trochu divné. Tak jsme to nakonec vyřešili tak, že jsme jim dali jenom knedlíky se zelím bez masa a ukuchtili jsme malý hrnec česnekačky s nějakým bujonem pro vegetariány.
V téhle době už jsem byl trochu nervózní, protože ani jedna z holčin, které měly přijít, nedorazila a ani nedala vědět, že se nedostaví. A my jsme vlastně neměli nic hotové, všechno bylo uprostřed přípravy, a za hodinu měli začít přicházet lidi. Navíc v té jejich kuchyňce bylo hrozně málo velkých hrnců, takže jsme furt chodili a hledali vhodný hrnec, v kterém by se co vařilo.
Přesto se nám podařilo dodělat polívku, kterou jsme dali bokem. Taky jsme už dodělali zelí a nějaké knedlíky, které jsme schovali do pánvičky pod pokličku, aby moc nevychladly. Hrnky jsme pak použili znova na další knedlíky a když byly knedlíky hotové, použili jsme je na servírování polívky.
Jakmile byly jedny knedlíky hotové, začli Martin s Jane chystat těsto na kynuté knedlíky a potom je začli dělat. Asi uprostřed dělání knedlíků jsme začli servírovat večeři.
Jídlo
V 5 se začli slízat první lidi. Ale protože většina lidí není dochvilná a navíc venku celkem hustě pršelo, tak v 5:20 ještě stále chybělo 14 lidí. O půl už chybělo "jen" 6 lidí, ale na ty už jsme nečekali a začali jsme servírovat. To jsme sice ještě chystali kynuté knedlíky, ale museli jsme to na chvíli přerušit a později pokračovat.
Většinou na začátku někdo z té skupinky kuchařů řekne něco o tom jídle a o zemi, z které je. My jsme nebyli vyjímkou. Protože Martin je asi nejlépe komunikující z nás tří, tak jsme ho přemluvili, ať něco řekne. A zvládl to v pohodě. Sice potom říkal, že si to v duchu připravil jinak, že to zkazil hned první větou, kterou řekl, ale bylo to fajn a lidi mu tleskali :)
Pak se začala servírovat polívka. Každý dostal hrneček a do něho trochu sýra na dno a pak polívku. Usmažený chleba měl každý na stole a mohl si dát, kolik chtěl. A protože jsme měli uvařených asi 12 litrů polívky (2 celkem velké hrnce), tak jsme je pak hnali na přídavek, ať se toho sní co nejvíc.
Po polívce byla chvíle volna a my jsme se rozhodli, že jim dáme okoštovat taky trochu našelo domácího alkoholu. Měl jsem z domu kalvados, tak jsme ho vzali a kdo chtěl, tomu jsme nalili po půlce (panáka). Většina lidí si dala a někteří to aji pochválili, že to je dobré. Dokonce tam byl jeden Slovák a ten říkal, že je to hodně dobré a že takový kalvados už dlouho neměl. Takže pochvala domů :)
Potom jsme nakrájeli knedlíky a začali jsme jim dávat druhý chod. Každý dostal 3 - 4 knedlíky, kus masa a zelí. A oproti ostatním International dinner to byla pořádná porce, ne jako ty ostatní jakoby jenom na zkušení. Tohohle se člověk najedl a neměl hlad. Někteří si prý přišli i přidat. Ale po tomhle jídle už byli všichni celkem plní a nevypadalo, že by chtěli jíst ještě něco dalšího. Martin jim tedy vysvětlil, že přejídání je prostě typicky české a že když nejsou pořádně přecpaní, tak to není ono.
Než se umyly talíře (mají tam na to myčku, tak to bylo v poho. Navíc je rychlá, tak to bylo za chvilku), tak jsme dodělali kynuté knedlíky (dělal jsem je v páře). Měli jsme udělaných asi 80 knedlíků, takže než jsme je začli rozdávat, tak byly knedlíky všude, v poličkách místo hrnců, které byly momentálně špinavé, v šuplíku, všude možně na stolech. Ale pak jsme je začli rozdávat a knedlíky rychle mizely. Protože jsme měli dost marmelády, tak jsme ji roztopili a polívali jsme knedlíky i marmeládou. A měly úspěch, hafo lidí říkalo, že knedlíky byly super. I když na pohled nebyly moc pěkné, bo se některé rozlepily a trocha marmelády vytekla.
K večeři jsme jim taky pustili českou hudbu, aby to bylo stylové se vším všudy. Některým se to líbilo, některým ne, ale člověk se nezavděčí všem. Ale jedna češka nám tam řekla, že to bylo fajn, že by si to doma nepustila, ale tady to byla příjemná kulisa. Byl to jakýsi mix, který jsem udělal. Samozřejmě nesměl chybět Kája Gott a Nohavica, ti tam měli nejvíce písniček, potom něco od Mňágy, Landy, Davida, Chinaski, 4tet, Kryl a nějaké další.
Zhodnocení
Když jsme se na tu večeři hlásili, tak nás bylo napsaných 5. Pak se k nám přidaly ještě 2 holčiny, které se napsaly samy, takže nás mělo být celkově 7. Tak jsem si říkal, že v 7 lidech + 2 lidi z ESN, kteří nám budou pomáhat, to bude v poho. Bude hafo lidí kteří udělají hafo práce a bude v klidu a bude prča. Jenže ty 4 holčiny se potom vůbec neukázaly, tak mě to trochu naštvalo. Museli jsme všechno dělat sami a bylo to trochu stresující, hlavně v jeden okamžik. Pak se to ale nějak přehouplo a bylo to v klidu.
Všechno jsme to zvládli ukuchtit, skoro všechno se snědlo, takže i odhad množství byl dobrý a většině lidem to chutnalo a přišli nám to pochválit. Půlka se jim taky líbila, takže myslím, že to byl dobrý nápad.
Buď většina lidí jedla tak pomalu, že bylo hodně jídla nebo jsme to tak blbě načasovali, ale při ostatních večeřích jsme většinou byli kolem 8 doma, někdy i dříve, ale tady lidi v 8 dojídali hlavní chod a teprve se čekalo na dezert.
Celkově byla ta večeře dobrá akce, ale jsem rád, že už to máme za sebou. A po celém odpoledni na nohách jsem byl rád, že si můžu po večeři na chvíli sednout a spočnout :)
Nějaké další info o České večeři je taky na Martinově blogu.
A tady je pár fotek, ale není jich moc, nebyl čas fotit.
mňamky mňam, taky bych si dal
OdpovědětVymazat