Protože Janein strejda (dále jenom strejda) je na rok na studiích v Anglii v Londýně, kde bydlí v domku s celou rodinou, využili jsme toho a tento víkend jsme vyrazili na návštěvu do Velké Británie. Tentokrát jsme si to domluvili ve škole a protáhli jsme si celý pobyt. Vyráželi jsme ve čtvrtek odpoledne po škole a vraceli jsme se v pondělí večer (takže jsem nestihl první hodinu střelby).
Cesta do Londýna
Ze školy jsme museli odejít dříve než normálně, abychom si stihli ještě sbalit věci a mohli v 5 odpoledne odjíždět busem do Brem, odkud jsme letěli letadlem. Cesta do Brem byla v pohodě, v Brémách jsme čekali asi hoďku, ale toho času jsme využili na večeři. Taky jsme se ještě napojili na net, protože Jane si zapomněla napsat strejdovo číslo na mobil, kdyby jsme se nemohli najít či co. Než jsme se mohli zařadit do fronty do letadla, museli jsme ještě projít celní prohlídkou. Pak už nás čekal jen let, který také proběhl v pohodě. Bohužel opět byly mraky, tak jsme nic neviděli a celou cestu jsme nějak proflákali. Let trval asi hoďku a cosi.
Po příletu na letiště London-Stansted (asi 60 km od Londýna) jsme vylezli z letadla a šli jsme hrozně dlouhou dobu letištní budovou, než jsme se dostali do nějakého terminálu, kde jsou vždycky různé restaurace a obchody. Taky se furt chodilo nahoru a dolů, bylo tam hafo jezdících schodů, tak jsme si užili i jezdící schody. Potom jsme se dostali do té hlavní letištní budovy a tam nás čekalo překvapení. Byla tam další pasová kontrola. Normálně se šlo hned pryč, nikdo nic nekontroloval a tady bylo hafo lidí a čekali, až je zkontrolujou. Toš jsme se zařadili do fronty a čekali jsme, než se dostaneme na řadu.
Z letiště jsme pak měli koupený lístek na autobus, který nás dopraví do Londýna, kde na nás bude čekat strejda. Ale když jsem to kupoval, tak jsem neočekával žádnou další pasovou kontrolu a navíc takové zdržení (čekali jsme tam víc než půl hoďky). My jsme měli celkově asi půl hodiny od příletu letadla do odjezdu autobusu a tohle bylo mimo plán. Toš jsem nevěděl, co se bude dít a jestli nám vezmou ty lístky i později či co, ale že uvidíme.
Kontrola proběhla v pohodě a tak jsme vyrazili někam. Nějak jsme nemohli najít nějaké cedule, které by ukazovaly, odkud jede náš bus. Tak jsme tak různě lítali po letišti, pak jsme vylezli i ven a tam si Jane všimla hafo autobusů a mezi nima i našeho (skoro všechny byly celé popsané názvem té určité firmy, tak to šlo vidět z dálky). Ale bylo to jaksi níž, tak jsme museli přelézt zábradlí a slézt kopec, abychom se tam dostali. Tam byla i nějaká kancelář firmy, která nás vezla do centra, tak jsme se poptali a řekli nám, že klidně můžeme jet pozdějším autobusem, že to není problém. Toš jsme nasedli do autobusu a vyrazili jsme směr Londýn.
Naše cílová stanice byla v centru Londýna, takže už během cesty jsme se trochu pokoukali po památkách Londýna. Viděli jsme Tower Bridge, budovy parlamentu i Londýnské oko. Ale když jsme se protloukali tím městem, tak to bylo hrozně pomalé. Takže jsme tam dojeli až za hoďku a půl (to bylo něco kolem 12).
Vystoupili jsme na zastávce a začali jsme hledat strejdu. To, kam jsme přijeli, byla cesta a kolem toho bylo hafo zastávek. Tak jsme se vydali jednu po druhé postupně prohledávat, jestli ho někde kolem neuvidíme. Ale nikde jsme ho nenašli, tak jsme mu zkusili volat. Ale číslo jaksi nefungovalo (později jsme zjistili, že nám ho strejda neposlal s předvolbou). Toš jsme zkoušeli různě možně obcházet tu budovu a koukali jsme se kolem, kde by tak mohl být. Pak volala Janeina mamka, že strejda je někde na zastávce a čeká nás tam. Toš jsme se tam tak různě motali, Janeina mamka nám několikrát volala (ta se musela spojit s manželkou od strejdy, protože na strejdu neměla číslo a manželka od strejdy pak volala strejdovi, ten si vzal špatný mobil a neměl číslo na Janeinu mamku). My jsme obcházeli různé budovy a hledali, kde by tak mohl být, až jsme se dostali na vlakové nádraží. Tak jsme to oznámili Janeině mamce a ta to zavolala strejdovi. Pak nám řekla, ať tam počkáme, že si pro nás strejda přijde a vyzvedne nás. A asi po 10 minutách se strejda konečně objevil a my jsme si pořádně oddechli - bylo asi 0:45
Pak jsme si koupili lístky na vlak a vyrazili jsme na cestu. Strejda asi 18 km od centra, asi půl hodiny vlakem. My jsme bohužel byli na špatné zastávce a museli jsme jednou přestupovat. Toš jsme dojeli na přestupní stanici a tam jsme zjistili, že vlaky po jedné ráno už nejezdí a že se domů vlakem nedostaneme. Byla tam nějaká paní, které jsme se zeptali, jestli je ještě možné dostat se do Kingstonu (tam bydlí) a ona řekla, že nočním busem N87. Tak jsme vyrazili na bus. Když jsme vycházeli, zrovna N87 přijížděla, tak jsme do ní nasedli, strejda u řidiče řekl, že chce 3 lístky do Kingstonu, řidič mu to prodal, vylezli jsme nahoru do double deckeru, abychom se mohli kochat za jízdy a vyrazili jsme.
Tak jsme jeli a jeli, až jsme se postupně začali vracet směrem k Toweru. To se strejdovi nějak nezdálo, ale říkal, že to asi jezdí dokolečka a že to tam jenom zajede a pak se to bude vracet. Po další době cesty ale řidič zastavil a zabouchal na nás, že to je cílová zastávka a že dál už nejede. Takže jsme si vůbec nepomohli a kolem půl druhé jsme byli zpátky v centru Londýna. To už se strejda naštval, šel za řidičem, cosi mu vykládal a zpátky se vrátil s nějakým lístkem, který prý máme ukázat tomu druhému řidiči, který nás zaveze do Kingstonu. Tak jsme vylezli ven a šli jsme na autobus zpátky. Museli jsme hledat zastávku, protože prostě nemají zastávky na opačné strany naproti sobě přes ulici. Po chvíli jsme to naštěstí našli a zrovna přijížděla N87, tak jsme nastoupili a jeli zpátky stejnou cestou. Tenhle autobus už byl správný a kolem 3 ráno jsme se konečně dostali k stejdovi domů a šli celí utahaní spát.
Den první - pátek
Během cesty autobusem nám strejda řekl, že v sobotu plánujou jít do St. Paul's Cathedral, že mají volňásky, tak jestli chceme jít s nima. To se nám líbilo, tak jsme řekli, že jo. A na neděli naplánoval cestu do Windsoru, s tou jsme taky souhlasili, takže jsme toho chtěli první den projít co nejvíc, ať pak můžem cestovat s nima. Nevstávali jsme nějak přehnaně brzo, protože jsme se chtěli vyspat. Ale kolem 9 jsme už snídali a potom se připravovali na odchod.
Na nádraží jsme si koupili lístky a vyrazili vlakem do centra Londýna. Vlak stál kousek od Londýnského oka, takže jsme tam začli a postupně pokračovali dále. Prošli jsme budovy parlamentu a Westmister Abbey a potom jsme vyrazili na Trafalgar Square a dál na Piccadilly Circus. Tam už nám celkem hodně pršelo, tak jsme slezli do metra a svezli jsme se kousek dál do města.
Od tama jsme vyrazili na trasu od kostela ke kostelu (Temple to temple) a procházeli jsme kolem různých kostelů. Kdyby nepršelo, mohlo to být lepší, ale co se dalo dělat, chtěli jsme toho projít co nejvíce. Ze začátku jsme se trochu ztratili, ale pak jsme se zase našli a myslím, že jsme viděli všechno zajímavé, co tam mohlo být.
Pak už bylo odpoledne a my jsme měli hlad, tak jsme hledali, kde bychom zašli na tradiční britské jídlo, Fish & chips (hranolky se smaženou rybou). Nikde jsme to nemohli najít (a když, tak dost draho), ale Jane si vzpomněla, že u Piccadilly bylo Fish & chips za dobrou cenu. A protože jsme si mysleli, že máme celodenní lístek, tak jsme šli na metro a že se svezem. Ale tam jsme zjistili, že naše lístky už nefungujou, tak jsme se museli kohosi zeptat, co s tím je. Chlap nám řekl, že to jsou lístky jenom na jednu cestu a že dýl už nefungujou. Takže jsme si museli koupit nové lístky, které už byly správné a na ty jsme cestovali až do večera, kdy jsme dojeli zpátky ke strejdovi.
Po obědě (asi ve 3 odpoledne) jsme vyrazili zase na metro a metrem jsme se svezli k Toweru a Tower Bridgi. Ale bohužel už bylo šero, bo se stmívá hrozně brzo, tak jsme si to tam jenom prohlídli a moc jsme nefotili, nemělo to cenu.
I když už bylo šero, tak jsme ještě vyrazili k Buckingham Palace, bo jinak bychom to asi nestihli. Ale to nás oba nějak zklamalo, moc se nám to nelíbilo. Mi to hrozně připomínalo Královský palác v Oslu a ten se mi líbil více. Ale když už jsme byli v Londýně, tak jsme tam chtěli zajít, abychom si splnili turistické "povinnosti". Pak už jsme vyrazili zpátky na vlak a pak na večeři. U strejdy jsme pojedli a pak jsme si hráli s klukama a potom jsme vykládali se strejdou.
Celý ten den byl super, jenom to počasí nějak nevyšlo. Užili jsme si opravdu typické londýnské počasí, většinu dne nám propršelo. Ale aspoň moc nefoukal vítr a nebylo moc zima.
Den druhý - sobota
V sobotu ráno jsme v klidu vstali, ráno jsme si hráli s klukama a pak jsme měli na snídani palačinky, které nám strejda udělal. A byly výborné! Potom jsme se sbalili a vyrazili jsme. Nejdřív jsme museli jít ke strejdovi do školy vyzvednout lístky do St. Paul's Cathedral, protože je zapomněl vyzvednout v pátek když tam byl. Tak jsme se aspoň mohli podívat na jeho školu. Je to kousek od Hyde Parku, tam jsme se zase svezli metrem (tentokrát jsme měli správné lístky na celý den hned od rána). Tam nás ale zase chytl solidní déšť, tak jsme byli rádi, když jsme se dostali do školy.
Asi těžko by to někdo nazval škola, kdyby to nevěděl. Byl to takový pěkný barák spíše staršího data (jakože byl postavený dávno, ale byl udržovaný a vypadal pěkně. Prý byl z 18. století a patřil někomu významnému a ten to potom pustil jako školu, ale jako hodně kvalitní školu, kde se jen tak někdo nedostane). Mohli jsme si to tam projít, tak nám tam všechno ukazoval, kde co je. Mají tam místnost, kde jim přednáší (nějací významní lidi - byl tam jakýsi prezident, premiér, jeden člověk, který v Americe řídí všechny vojenské jednotky a kdoví co všechno, prostě ten nejvyšší a další zajímaví lidi), potom tam mají "psací místnost", kde si mohli psát dopisy a to, co chtěli, a pak tam měli "odpočívárnu" s gaučema, pultem, kde jim dělali kafe, čaj, ... a tam debatovali a trávili přestávky mezi přednáškama.
Když jsme si to tam všechno prohlídli, vyrazili jsme k St. Paul's Cathedral. Zase jsme museli trochu hledat, než jsme našli vchod, kudyma jsme mohli vlézt dovnitř. Ale jak jsme ho našli, vyrazili jsme prozkoumat katedrálu zevnitř. Tam to bylo úplně úžasné. celé jsme si to prošli, vyšli jsme do "Šeptací galerie" (Whispering gallery), ta byla nad prostřední částí katedrály, a koukali jsme dolů na lidi. Pak jsme vyšli ještě do "Kamenné galerie" (Stone gallery), která byla venku a mohli jsme se koukat na celý Londýn. Bohužel bylo furt zataženo a pršlavo, tak nebylo moc daleko vidět. Ale bylo to fajn. Pak je výš ještě "Zlatá galerie" (Gold gallery), ale ta byla ten den zavřená.
Když jsme to všechno prohlídli, vyrazili jsme dál do města. Strejda s rodinou se chtěli jít podívat na Zlatou laň (Golden Hinde) - loď Francise Draka, na které obeplul zeměkouli, a my jsme se oddělili, abychom si vyfotili Tower a Tower Bridge, které jsme předcházející den nestihli. Jak jsme se blížili k Toweru, tak se, bohužel, zase začalo stmívat a byli jsme ještě kus od Tower Bridge, kdy jsme usoudili, že to dneska zase nemá cenu a že si koupíme pohled, na kterém je Tower i Tower Bridge, když tam nestihnem dojít. Tak jsme přešli řeku a šli se podívat aspoň na Southwark Cathedral a tu Zlatou laň (obojí bylo kousek od sebe), ať to aspoň vidíme, bo to nemá cenu fotit. Tam jsme pak potkali strejdu, ale ti pomalu odcházeli, tak jsme se zase rozdělili.
Oni odešli, my jsme dopili kafe a vydali jsme se podél řeky směrem k vlakovému nádraží. Po cestě jsme měli ještě jednou pěkný výhled přes řeku na St. Paul's Cathedral - tentokrát osvětlenou a jak jsme tak šli, tak jsme dokonce potkali Shakespearovo divadlo Globe (to jsem tam ani nečekal). Pak jsme ještě prošli kolem Tate Modern, britského národního muzea moderního umění, a pak už jsme dorazili na nádraží. Tam jsme sedli na vlak a svezli se zpátky k strejdovi, kde jsme opět měli přichystanou večeři.
Celý den nám opět různě poprchávalo, tak to nebylo moc pěkné. Ale kromě počasí to bylo zase super, domů jsme přišli utahaní úplně nehorázně. Pak jsme byli rádi, že si konečně můžeme jít lehnout.
Den třetí - neděle
Ještě v sobotu večer nám strejda řekl, že na neděli změnili plány, protože tu loď taky nestihli včas. Takže tam půjdou v neděli a my že můžem jít s nima, jestli chcem, a oni se pak chtěli podívat na "okurku" a že my bychom si šli, kam ještě chcem. Toš to taky nebylo špatné, aspoň jsme mohli konečně dojít na ten Tower.
Ale v neděli ráno se to nějak zvrtlo a do centra jsme nakonec vyrazili sami. Šli jsme stejnou cestou, kterou v sobotu večer, ale tentokrát jsme mohli fotit. Tak jsme si vyfotili Tate Modern, Globe, St. Paul's Cathedral, Golden Hinde i Southwark. A pak jsme konečně vyrazili k Tower Bridgi a Toweru. Po cestě jsme nadělali (teda spíš já) hafo fotek, jak jsme se pořád přibližovali. Taky jsme cestou procházeli kolem HMS Belfast, námořní bojové lodi. Pak jsme si pořádně prohlídli Tower Bridge i Tower, ale Tower mě celkem zklamal. Myslel jsem si, že to je nějaký pěkný hrad, a ono to nijak extra nevypadá. Možná, když se jde dovnitř, tak to vypadá líp, ale zvenku nic moc vidět není.
Pak jsme se vypravili metrem na druhý konec centra až na konec Hyde Parku podívat se na Kensington Palace. Ten ale nebyl nic moc, tak jsme se tam jenom prošli kolem. Ale kolem paláce bylo úplně hafo veverek a byly celkem ochočené, že se skoro nebály. Taky nevypadaly, že by nějak trpěly hladem, asi tam chodí hafo lidí a hafo lidí jim dává cosi k jídlu. Pak jsme taky prošli Hyde Parkem a podívali se na Albert Memorial. Naproti tomu bylo Royal Albert Hall, ale ten nevím, co se v něm děje.
Pak jsme se na doporučení strejdy vydali do National History Museum - Národní muzeum historie. Tam se neplatil žádný vstup a bylo tam toho hafo, na co se dalo koukat. Měli to rozdělené na 4 části - dinosaury, vývoj země, živočichové a ekologie. A nebylo to klasické muzeum, kde člověk jenom chodí a kouká na různé věci, ale byly tam i věci, kde si mohl cosi vyzkuošet a pomačkat čudlíky.
Ekologie byla nuda, to mě nebavilo. Živočichové byli celkem zajímaví, nejvíc se mi líbili pavouci - byly tam videa, jaké jsou různé druhy lovu pavouků. Taky tam byla mašina, která napodobovala ťukání na síť a člověk měl poznat, jestli má v síti kořist nebo potenciálního partnera. Pak byla zajímavá místnost s plejtvákem obrovským (blue whale), ten byl hrozně dlouhý a pak byl zajímavý hmyz. Měli tam dokonce živé mravence. Ti měli mraveniště ve skleněné krychli o hraně asi 30 cm. Tahle krychle byla na dřevěném podstavci, který byl obklopený vodou. Ale na tom podstavci byl dřevěný stojan, z kterého vedla dřevěná tyč na druhý stojan s podstavcem. Na tom druhém byla váza s větvičkama a člověk mohl sledovat, jak mravenci z mraveniště trajdají na stojan a po tyči se dostávají na druhý podstavec. Tam utrhnou kus listu a s ním trajdají zpátky do mraveniště. Úplně bomba :)
Vývoj země byl taky fajn, tam bylo, jak to všechno začalo a hafo věcí okolo vesmíru, bylo tam oddělení o zemětřesení a sopkách, bylo tam hafo šutrů a krystalů, které si mohl člověk prohlídnout a dalších hafo věcí. A pak ti dinosauři, tak ti byli taky super. Bylo tam hafo koster dinosaurů a pak tam byli dva malí dinosauři, kteří se hýbali a vypadali skoro jako živí. Taky jsme procházeli kolem hýbajícího se a řvoucího tyranosaura, ten byl taky fajn.
V tomhle muzeu jsme strávili přes 2 hodiny, skoro 3, a to jsme všechno jenom prošli a ani jsme si toho moc nečetli a nezkoušeli. Kdyby si to tam chtěl člověk pořádně projít, tak by na to musel mít asi celý den. A nemyslím si, že by ho to za nějakou dobu přestalo bavit. Tím, že tam bylo hafo různých oddělení, tak prošel to jedno oddělení a pak se zase změnilo téma. Bylo to tam fajn.
Když jsme vylezli ven, tak už byla tma a my jsme byli utahaní a byli jsme rádi, že už můžeme vyrazit na vlak a jet zpátky ke strejdovi. Dojeli jsme v pohodě, povečeřeli, pohráli si s klukama a pokecali se strejdou a s tetou. Šli jsme spát docela brzo, protože jsme chtěli brzo vyrazit na autobus zpátky na letiště, ať stihnem v pohodě letadlo.
V neděli jsme měli krásné počasí, vůbec nepršelo a celý den nám svítilo sluníčko, takže úplně bomba. Taky jsme doprohlíželi všechno, co jsme chtěli, a ještě něco navíc.
Cesta zpátky
Ráno jsme vstali v 6, posnídali jsme, sbalili si věci, dostali jsme řízky na cestu na oběd, rozloučili se se strejdou a vyrazili jsme na vlak. Tentokrát jsme nemohli jet vlakem, kterým jsme jezdili každý den do centra, protože nestál tam, odkud nám jel bus. Takže jsme museli jednou přestupovat. Ale strejda nám popsal, kde přestoupit a kam asi půjdeme, tak by to neměl být problém.
Ale s náma to není tak jednoduché. Vystoupili jsme na správném místě, kde jsme měli, ale pak jsme měli nastoupit na vlak do Londýna. Když jsme přecházeli nástupiště, tak jsme trochu přidali, protože zrovna přijížděl vlak, který jsme chtěli. Ale když jsme seběhli na nástupiště, stály tam dva vlaky, každý na jedné straně. A já jsem si myslel, že jdeme do toho správného, tak jsme nastoupili, za náma se zavřely dveře a my jsme vyrazili. Ale hned jak jsme se rozjeli, začali hlásit, kam to jede, a bylo nám jasné, že to je špatný vlak.
Toš jsme se svezli jednu zastávku, přešli jsme na správné nástupiště a počkali na vlak. Akorát že do toho, co přijel, jsme se nevešli. Jak přijížděl, byl už hodně napráskaný, a pak se tam ještě cpalo hafo lidí. Takže jsme museli počkat na další vlak. Do toho dalšího už jsme se dostali, tak jsme se svezli jednu zastávku a vystoupili. Tentokrát už jsme si dali pozor a nastoupili jsme do správného vlaku, který nás svezl na zastávku, kam jsme chtěli.
Pak jsme přešli na autobusové stanoviště, odkud vyjíždějí busy. To nám strejda popsal, jak to má vypadat a kam máme jít a že bychom to tam měli v pohodě najít. Ve vestibulu byly obrazovky s odjezdy autobusů na různá místa. Chvíli jsme museli počkat, než se tam objeví S, abychom mohli najít, odkud nám jede bus na letiště Stanford. Když jsme to ale pročítali, žádný Stanford tam nebyl a ani tam nebyl vůbec žádný bus té společnosti, s kterou jedeme. Toš jsme se museli zeptat nějaké ženské, co tam byla, odkud nám to jako jede. Ta nám řekla, že to je Green Line a že ty odtama nejezdí, že musíme jít přes cestu.
Tak jsme vyrazili přes cestu a postavili jsme se tam, kde jsme přijeli předtím z letiště. Taky jsme pro jistotu obešli ostatní zastávky, jestli opravdu autobus na Stanford jede jenom tam k tomu, u kterého jsme stáli. Bus měl jet v 9 hodin a v 8:55 tam furt žádný nebyl. To nám připadalo divné, tak jsme se začli trochu koukat kolem a hledat, kde by co mohlo být. Pak jsem si všiml cedulky, která ukazovala na Green Line, tak jsme usoudili, že to možná může být ono, tak jsme se tam vydali.
Došli jsme na další stanoviště autobusů, kde stálo asi 5 autobusů, ale ani jeden nebyl popsán tou naší firmou. Tak jsme se zase ptali, tentokrát jakéhosi řidiče, a ten nám ukázal, který to je bus. Tentokrát ten náš bus nebyl popsaný naší firmou, ale úplně nějakou jinou, a to nás spletlo. Ale konečně jsme se dostali do správného autobusu, který nás odvezl na letiště.
Na letišti jsme pak prošli celní kontrolou, dali jsme si kafe a počkali na letadlo. To se neobešlo bez dalšího typického znaku Anglie - front. Když jsme nastupovali do letadla, stáli jsme asi ve 4 frontách. Vždycky jsme popošli tak 20 - 50 metrů a museli jsme znova čekat. Vůbec netuším na co, ale to se asi člověk nikdy nedoví.
Let probíhal v pohodě, dokonce jsme mohli koukat na Anglii ze vzduchu, protože nebylo moc mraků. To se ale nad kanálem změnilo a pak už jsme neviděli nic. V Brémách jsme pak počkali na autobus a ten nás dovezl až do Gronigenu. Pak už jsme jenom došli na koleje.
Když jsme vycházeli od strejdy, tak nám pršelo. Jak jsme se motali v Londýně a hledali autobus, tak bylo pod mrakem. Když jsme byli na letišti, tak už bylo pěkně a to vydrželo až do našeho letu. Za La Manchem už zase byly mraky a v Brémách i Groningenu trochu poprchávalo.
Zajímavosti z Londýna
Na letišti ve Stanfordu měli prosklené otevírací dveře. Ale ty se neotevíraly automaticky jako u nás, že se člověk přiblíží a ony se samy otevřou. Tam člověk musel zmáčknout tlačítko a potom se ty dveře otevřely.
Když jsme přijeli do Londýna, bylo fajn, že tam všichni mluví anglicky. Takže to nebylo jako v Mallorce, kde se člověk na něco zeptal anglicky a oni si stejně mleli dál tou jejich hatmatilkou.
Průměrná rychlost cestování v centru Londýna se od dob dostavníků změnila. V době dostavníků to bylo 10 mil/h a teď je to 7 mil/h. Není to chyba, opravdu se snížila.
Když se jede busem, nejsou tam zastávky naproti sobě. Když chce člověk přejít na zastávku na druhou stranu, většinou to není přímo naproti, ale musí jít třeba 200 metrů nebo za křižovatku apod.
Systém městské dopravy tam funguje tak, že na zastávce jsou terminály, kde člověk musí strčit lístek a když je platný, tak se otevřou dvířka a člověk projde. Tak to funguje, když člověk vstupuje do metra i na vlak.
Výborné je, že se tam skoro všude dá platit kartou. My bychom téměř nepotřebovali hotové peníze, kdybychom nechodili na kafe. Jinak na placení lístků, v restauraci a všude bylo možné použít kartu. A bylo to mnohem rychlejší než u nás (aspoň mi to tak připadalo).
Taky pro mě bylo super, že tam bylo hafo stánků a obchodů s kafem a vždycky tam měli místo, kde byly cukry, smetany a dřevěné míchadla, takže jsem vždycky vpadnul do nějakého kafé, našel cukry, pobral je a šel zase pryč. Takže jsme v Londýně posbíral asi kilo cukru. Taky je tam často mají bílý i hnědý cukr, to se u nás moc nevidí.
Když chce člověk na záchod, tak může zajít do kterékoli restaurace a prostě si zajít jenom na záchod a pak vyjít ven. Nemusí se tam zastavovat a něco si dát, aby si mohl odskočit. To je taky jiné než u nás.
Všeobecně se ví, že se v Anglii a spol. jezdí vlevo. Ale po které straně se má chodit? Já myslím, že to neví ani sami angličani. První jsme si mysleli, že vlevo, ale jaksi to nešlo. Vždycky se našli nějací lidi, kteří chodili vlevo i vpravo.Takže jsme se vždycky protloukali chvíli vpravo, chvíli vlevo, prostě kde bylo místo.
Fotky z Londýna
Cesta do Londýna
Ze školy jsme museli odejít dříve než normálně, abychom si stihli ještě sbalit věci a mohli v 5 odpoledne odjíždět busem do Brem, odkud jsme letěli letadlem. Cesta do Brem byla v pohodě, v Brémách jsme čekali asi hoďku, ale toho času jsme využili na večeři. Taky jsme se ještě napojili na net, protože Jane si zapomněla napsat strejdovo číslo na mobil, kdyby jsme se nemohli najít či co. Než jsme se mohli zařadit do fronty do letadla, museli jsme ještě projít celní prohlídkou. Pak už nás čekal jen let, který také proběhl v pohodě. Bohužel opět byly mraky, tak jsme nic neviděli a celou cestu jsme nějak proflákali. Let trval asi hoďku a cosi.
Po příletu na letiště London-Stansted (asi 60 km od Londýna) jsme vylezli z letadla a šli jsme hrozně dlouhou dobu letištní budovou, než jsme se dostali do nějakého terminálu, kde jsou vždycky různé restaurace a obchody. Taky se furt chodilo nahoru a dolů, bylo tam hafo jezdících schodů, tak jsme si užili i jezdící schody. Potom jsme se dostali do té hlavní letištní budovy a tam nás čekalo překvapení. Byla tam další pasová kontrola. Normálně se šlo hned pryč, nikdo nic nekontroloval a tady bylo hafo lidí a čekali, až je zkontrolujou. Toš jsme se zařadili do fronty a čekali jsme, než se dostaneme na řadu.
Z letiště jsme pak měli koupený lístek na autobus, který nás dopraví do Londýna, kde na nás bude čekat strejda. Ale když jsem to kupoval, tak jsem neočekával žádnou další pasovou kontrolu a navíc takové zdržení (čekali jsme tam víc než půl hoďky). My jsme měli celkově asi půl hodiny od příletu letadla do odjezdu autobusu a tohle bylo mimo plán. Toš jsem nevěděl, co se bude dít a jestli nám vezmou ty lístky i později či co, ale že uvidíme.
Kontrola proběhla v pohodě a tak jsme vyrazili někam. Nějak jsme nemohli najít nějaké cedule, které by ukazovaly, odkud jede náš bus. Tak jsme tak různě lítali po letišti, pak jsme vylezli i ven a tam si Jane všimla hafo autobusů a mezi nima i našeho (skoro všechny byly celé popsané názvem té určité firmy, tak to šlo vidět z dálky). Ale bylo to jaksi níž, tak jsme museli přelézt zábradlí a slézt kopec, abychom se tam dostali. Tam byla i nějaká kancelář firmy, která nás vezla do centra, tak jsme se poptali a řekli nám, že klidně můžeme jet pozdějším autobusem, že to není problém. Toš jsme nasedli do autobusu a vyrazili jsme směr Londýn.
Naše cílová stanice byla v centru Londýna, takže už během cesty jsme se trochu pokoukali po památkách Londýna. Viděli jsme Tower Bridge, budovy parlamentu i Londýnské oko. Ale když jsme se protloukali tím městem, tak to bylo hrozně pomalé. Takže jsme tam dojeli až za hoďku a půl (to bylo něco kolem 12).
Vystoupili jsme na zastávce a začali jsme hledat strejdu. To, kam jsme přijeli, byla cesta a kolem toho bylo hafo zastávek. Tak jsme se vydali jednu po druhé postupně prohledávat, jestli ho někde kolem neuvidíme. Ale nikde jsme ho nenašli, tak jsme mu zkusili volat. Ale číslo jaksi nefungovalo (později jsme zjistili, že nám ho strejda neposlal s předvolbou). Toš jsme zkoušeli různě možně obcházet tu budovu a koukali jsme se kolem, kde by tak mohl být. Pak volala Janeina mamka, že strejda je někde na zastávce a čeká nás tam. Toš jsme se tam tak různě motali, Janeina mamka nám několikrát volala (ta se musela spojit s manželkou od strejdy, protože na strejdu neměla číslo a manželka od strejdy pak volala strejdovi, ten si vzal špatný mobil a neměl číslo na Janeinu mamku). My jsme obcházeli různé budovy a hledali, kde by tak mohl být, až jsme se dostali na vlakové nádraží. Tak jsme to oznámili Janeině mamce a ta to zavolala strejdovi. Pak nám řekla, ať tam počkáme, že si pro nás strejda přijde a vyzvedne nás. A asi po 10 minutách se strejda konečně objevil a my jsme si pořádně oddechli - bylo asi 0:45
Pak jsme si koupili lístky na vlak a vyrazili jsme na cestu. Strejda asi 18 km od centra, asi půl hodiny vlakem. My jsme bohužel byli na špatné zastávce a museli jsme jednou přestupovat. Toš jsme dojeli na přestupní stanici a tam jsme zjistili, že vlaky po jedné ráno už nejezdí a že se domů vlakem nedostaneme. Byla tam nějaká paní, které jsme se zeptali, jestli je ještě možné dostat se do Kingstonu (tam bydlí) a ona řekla, že nočním busem N87. Tak jsme vyrazili na bus. Když jsme vycházeli, zrovna N87 přijížděla, tak jsme do ní nasedli, strejda u řidiče řekl, že chce 3 lístky do Kingstonu, řidič mu to prodal, vylezli jsme nahoru do double deckeru, abychom se mohli kochat za jízdy a vyrazili jsme.
Tak jsme jeli a jeli, až jsme se postupně začali vracet směrem k Toweru. To se strejdovi nějak nezdálo, ale říkal, že to asi jezdí dokolečka a že to tam jenom zajede a pak se to bude vracet. Po další době cesty ale řidič zastavil a zabouchal na nás, že to je cílová zastávka a že dál už nejede. Takže jsme si vůbec nepomohli a kolem půl druhé jsme byli zpátky v centru Londýna. To už se strejda naštval, šel za řidičem, cosi mu vykládal a zpátky se vrátil s nějakým lístkem, který prý máme ukázat tomu druhému řidiči, který nás zaveze do Kingstonu. Tak jsme vylezli ven a šli jsme na autobus zpátky. Museli jsme hledat zastávku, protože prostě nemají zastávky na opačné strany naproti sobě přes ulici. Po chvíli jsme to naštěstí našli a zrovna přijížděla N87, tak jsme nastoupili a jeli zpátky stejnou cestou. Tenhle autobus už byl správný a kolem 3 ráno jsme se konečně dostali k stejdovi domů a šli celí utahaní spát.
Den první - pátek
Během cesty autobusem nám strejda řekl, že v sobotu plánujou jít do St. Paul's Cathedral, že mají volňásky, tak jestli chceme jít s nima. To se nám líbilo, tak jsme řekli, že jo. A na neděli naplánoval cestu do Windsoru, s tou jsme taky souhlasili, takže jsme toho chtěli první den projít co nejvíc, ať pak můžem cestovat s nima. Nevstávali jsme nějak přehnaně brzo, protože jsme se chtěli vyspat. Ale kolem 9 jsme už snídali a potom se připravovali na odchod.
Na nádraží jsme si koupili lístky a vyrazili vlakem do centra Londýna. Vlak stál kousek od Londýnského oka, takže jsme tam začli a postupně pokračovali dále. Prošli jsme budovy parlamentu a Westmister Abbey a potom jsme vyrazili na Trafalgar Square a dál na Piccadilly Circus. Tam už nám celkem hodně pršelo, tak jsme slezli do metra a svezli jsme se kousek dál do města.
Od tama jsme vyrazili na trasu od kostela ke kostelu (Temple to temple) a procházeli jsme kolem různých kostelů. Kdyby nepršelo, mohlo to být lepší, ale co se dalo dělat, chtěli jsme toho projít co nejvíce. Ze začátku jsme se trochu ztratili, ale pak jsme se zase našli a myslím, že jsme viděli všechno zajímavé, co tam mohlo být.
Pak už bylo odpoledne a my jsme měli hlad, tak jsme hledali, kde bychom zašli na tradiční britské jídlo, Fish & chips (hranolky se smaženou rybou). Nikde jsme to nemohli najít (a když, tak dost draho), ale Jane si vzpomněla, že u Piccadilly bylo Fish & chips za dobrou cenu. A protože jsme si mysleli, že máme celodenní lístek, tak jsme šli na metro a že se svezem. Ale tam jsme zjistili, že naše lístky už nefungujou, tak jsme se museli kohosi zeptat, co s tím je. Chlap nám řekl, že to jsou lístky jenom na jednu cestu a že dýl už nefungujou. Takže jsme si museli koupit nové lístky, které už byly správné a na ty jsme cestovali až do večera, kdy jsme dojeli zpátky ke strejdovi.
Po obědě (asi ve 3 odpoledne) jsme vyrazili zase na metro a metrem jsme se svezli k Toweru a Tower Bridgi. Ale bohužel už bylo šero, bo se stmívá hrozně brzo, tak jsme si to tam jenom prohlídli a moc jsme nefotili, nemělo to cenu.
I když už bylo šero, tak jsme ještě vyrazili k Buckingham Palace, bo jinak bychom to asi nestihli. Ale to nás oba nějak zklamalo, moc se nám to nelíbilo. Mi to hrozně připomínalo Královský palác v Oslu a ten se mi líbil více. Ale když už jsme byli v Londýně, tak jsme tam chtěli zajít, abychom si splnili turistické "povinnosti". Pak už jsme vyrazili zpátky na vlak a pak na večeři. U strejdy jsme pojedli a pak jsme si hráli s klukama a potom jsme vykládali se strejdou.
Celý ten den byl super, jenom to počasí nějak nevyšlo. Užili jsme si opravdu typické londýnské počasí, většinu dne nám propršelo. Ale aspoň moc nefoukal vítr a nebylo moc zima.
Den druhý - sobota
V sobotu ráno jsme v klidu vstali, ráno jsme si hráli s klukama a pak jsme měli na snídani palačinky, které nám strejda udělal. A byly výborné! Potom jsme se sbalili a vyrazili jsme. Nejdřív jsme museli jít ke strejdovi do školy vyzvednout lístky do St. Paul's Cathedral, protože je zapomněl vyzvednout v pátek když tam byl. Tak jsme se aspoň mohli podívat na jeho školu. Je to kousek od Hyde Parku, tam jsme se zase svezli metrem (tentokrát jsme měli správné lístky na celý den hned od rána). Tam nás ale zase chytl solidní déšť, tak jsme byli rádi, když jsme se dostali do školy.
Asi těžko by to někdo nazval škola, kdyby to nevěděl. Byl to takový pěkný barák spíše staršího data (jakože byl postavený dávno, ale byl udržovaný a vypadal pěkně. Prý byl z 18. století a patřil někomu významnému a ten to potom pustil jako školu, ale jako hodně kvalitní školu, kde se jen tak někdo nedostane). Mohli jsme si to tam projít, tak nám tam všechno ukazoval, kde co je. Mají tam místnost, kde jim přednáší (nějací významní lidi - byl tam jakýsi prezident, premiér, jeden člověk, který v Americe řídí všechny vojenské jednotky a kdoví co všechno, prostě ten nejvyšší a další zajímaví lidi), potom tam mají "psací místnost", kde si mohli psát dopisy a to, co chtěli, a pak tam měli "odpočívárnu" s gaučema, pultem, kde jim dělali kafe, čaj, ... a tam debatovali a trávili přestávky mezi přednáškama.
Když jsme si to tam všechno prohlídli, vyrazili jsme k St. Paul's Cathedral. Zase jsme museli trochu hledat, než jsme našli vchod, kudyma jsme mohli vlézt dovnitř. Ale jak jsme ho našli, vyrazili jsme prozkoumat katedrálu zevnitř. Tam to bylo úplně úžasné. celé jsme si to prošli, vyšli jsme do "Šeptací galerie" (Whispering gallery), ta byla nad prostřední částí katedrály, a koukali jsme dolů na lidi. Pak jsme vyšli ještě do "Kamenné galerie" (Stone gallery), která byla venku a mohli jsme se koukat na celý Londýn. Bohužel bylo furt zataženo a pršlavo, tak nebylo moc daleko vidět. Ale bylo to fajn. Pak je výš ještě "Zlatá galerie" (Gold gallery), ale ta byla ten den zavřená.
Když jsme to všechno prohlídli, vyrazili jsme dál do města. Strejda s rodinou se chtěli jít podívat na Zlatou laň (Golden Hinde) - loď Francise Draka, na které obeplul zeměkouli, a my jsme se oddělili, abychom si vyfotili Tower a Tower Bridge, které jsme předcházející den nestihli. Jak jsme se blížili k Toweru, tak se, bohužel, zase začalo stmívat a byli jsme ještě kus od Tower Bridge, kdy jsme usoudili, že to dneska zase nemá cenu a že si koupíme pohled, na kterém je Tower i Tower Bridge, když tam nestihnem dojít. Tak jsme přešli řeku a šli se podívat aspoň na Southwark Cathedral a tu Zlatou laň (obojí bylo kousek od sebe), ať to aspoň vidíme, bo to nemá cenu fotit. Tam jsme pak potkali strejdu, ale ti pomalu odcházeli, tak jsme se zase rozdělili.
Oni odešli, my jsme dopili kafe a vydali jsme se podél řeky směrem k vlakovému nádraží. Po cestě jsme měli ještě jednou pěkný výhled přes řeku na St. Paul's Cathedral - tentokrát osvětlenou a jak jsme tak šli, tak jsme dokonce potkali Shakespearovo divadlo Globe (to jsem tam ani nečekal). Pak jsme ještě prošli kolem Tate Modern, britského národního muzea moderního umění, a pak už jsme dorazili na nádraží. Tam jsme sedli na vlak a svezli se zpátky k strejdovi, kde jsme opět měli přichystanou večeři.
Celý den nám opět různě poprchávalo, tak to nebylo moc pěkné. Ale kromě počasí to bylo zase super, domů jsme přišli utahaní úplně nehorázně. Pak jsme byli rádi, že si konečně můžeme jít lehnout.
Den třetí - neděle
Ještě v sobotu večer nám strejda řekl, že na neděli změnili plány, protože tu loď taky nestihli včas. Takže tam půjdou v neděli a my že můžem jít s nima, jestli chcem, a oni se pak chtěli podívat na "okurku" a že my bychom si šli, kam ještě chcem. Toš to taky nebylo špatné, aspoň jsme mohli konečně dojít na ten Tower.
Ale v neděli ráno se to nějak zvrtlo a do centra jsme nakonec vyrazili sami. Šli jsme stejnou cestou, kterou v sobotu večer, ale tentokrát jsme mohli fotit. Tak jsme si vyfotili Tate Modern, Globe, St. Paul's Cathedral, Golden Hinde i Southwark. A pak jsme konečně vyrazili k Tower Bridgi a Toweru. Po cestě jsme nadělali (teda spíš já) hafo fotek, jak jsme se pořád přibližovali. Taky jsme cestou procházeli kolem HMS Belfast, námořní bojové lodi. Pak jsme si pořádně prohlídli Tower Bridge i Tower, ale Tower mě celkem zklamal. Myslel jsem si, že to je nějaký pěkný hrad, a ono to nijak extra nevypadá. Možná, když se jde dovnitř, tak to vypadá líp, ale zvenku nic moc vidět není.
Pak jsme se vypravili metrem na druhý konec centra až na konec Hyde Parku podívat se na Kensington Palace. Ten ale nebyl nic moc, tak jsme se tam jenom prošli kolem. Ale kolem paláce bylo úplně hafo veverek a byly celkem ochočené, že se skoro nebály. Taky nevypadaly, že by nějak trpěly hladem, asi tam chodí hafo lidí a hafo lidí jim dává cosi k jídlu. Pak jsme taky prošli Hyde Parkem a podívali se na Albert Memorial. Naproti tomu bylo Royal Albert Hall, ale ten nevím, co se v něm děje.
Pak jsme se na doporučení strejdy vydali do National History Museum - Národní muzeum historie. Tam se neplatil žádný vstup a bylo tam toho hafo, na co se dalo koukat. Měli to rozdělené na 4 části - dinosaury, vývoj země, živočichové a ekologie. A nebylo to klasické muzeum, kde člověk jenom chodí a kouká na různé věci, ale byly tam i věci, kde si mohl cosi vyzkuošet a pomačkat čudlíky.
Ekologie byla nuda, to mě nebavilo. Živočichové byli celkem zajímaví, nejvíc se mi líbili pavouci - byly tam videa, jaké jsou různé druhy lovu pavouků. Taky tam byla mašina, která napodobovala ťukání na síť a člověk měl poznat, jestli má v síti kořist nebo potenciálního partnera. Pak byla zajímavá místnost s plejtvákem obrovským (blue whale), ten byl hrozně dlouhý a pak byl zajímavý hmyz. Měli tam dokonce živé mravence. Ti měli mraveniště ve skleněné krychli o hraně asi 30 cm. Tahle krychle byla na dřevěném podstavci, který byl obklopený vodou. Ale na tom podstavci byl dřevěný stojan, z kterého vedla dřevěná tyč na druhý stojan s podstavcem. Na tom druhém byla váza s větvičkama a člověk mohl sledovat, jak mravenci z mraveniště trajdají na stojan a po tyči se dostávají na druhý podstavec. Tam utrhnou kus listu a s ním trajdají zpátky do mraveniště. Úplně bomba :)
Vývoj země byl taky fajn, tam bylo, jak to všechno začalo a hafo věcí okolo vesmíru, bylo tam oddělení o zemětřesení a sopkách, bylo tam hafo šutrů a krystalů, které si mohl člověk prohlídnout a dalších hafo věcí. A pak ti dinosauři, tak ti byli taky super. Bylo tam hafo koster dinosaurů a pak tam byli dva malí dinosauři, kteří se hýbali a vypadali skoro jako živí. Taky jsme procházeli kolem hýbajícího se a řvoucího tyranosaura, ten byl taky fajn.
V tomhle muzeu jsme strávili přes 2 hodiny, skoro 3, a to jsme všechno jenom prošli a ani jsme si toho moc nečetli a nezkoušeli. Kdyby si to tam chtěl člověk pořádně projít, tak by na to musel mít asi celý den. A nemyslím si, že by ho to za nějakou dobu přestalo bavit. Tím, že tam bylo hafo různých oddělení, tak prošel to jedno oddělení a pak se zase změnilo téma. Bylo to tam fajn.
Když jsme vylezli ven, tak už byla tma a my jsme byli utahaní a byli jsme rádi, že už můžeme vyrazit na vlak a jet zpátky ke strejdovi. Dojeli jsme v pohodě, povečeřeli, pohráli si s klukama a pokecali se strejdou a s tetou. Šli jsme spát docela brzo, protože jsme chtěli brzo vyrazit na autobus zpátky na letiště, ať stihnem v pohodě letadlo.
V neděli jsme měli krásné počasí, vůbec nepršelo a celý den nám svítilo sluníčko, takže úplně bomba. Taky jsme doprohlíželi všechno, co jsme chtěli, a ještě něco navíc.
Cesta zpátky
Ráno jsme vstali v 6, posnídali jsme, sbalili si věci, dostali jsme řízky na cestu na oběd, rozloučili se se strejdou a vyrazili jsme na vlak. Tentokrát jsme nemohli jet vlakem, kterým jsme jezdili každý den do centra, protože nestál tam, odkud nám jel bus. Takže jsme museli jednou přestupovat. Ale strejda nám popsal, kde přestoupit a kam asi půjdeme, tak by to neměl být problém.
Ale s náma to není tak jednoduché. Vystoupili jsme na správném místě, kde jsme měli, ale pak jsme měli nastoupit na vlak do Londýna. Když jsme přecházeli nástupiště, tak jsme trochu přidali, protože zrovna přijížděl vlak, který jsme chtěli. Ale když jsme seběhli na nástupiště, stály tam dva vlaky, každý na jedné straně. A já jsem si myslel, že jdeme do toho správného, tak jsme nastoupili, za náma se zavřely dveře a my jsme vyrazili. Ale hned jak jsme se rozjeli, začali hlásit, kam to jede, a bylo nám jasné, že to je špatný vlak.
Toš jsme se svezli jednu zastávku, přešli jsme na správné nástupiště a počkali na vlak. Akorát že do toho, co přijel, jsme se nevešli. Jak přijížděl, byl už hodně napráskaný, a pak se tam ještě cpalo hafo lidí. Takže jsme museli počkat na další vlak. Do toho dalšího už jsme se dostali, tak jsme se svezli jednu zastávku a vystoupili. Tentokrát už jsme si dali pozor a nastoupili jsme do správného vlaku, který nás svezl na zastávku, kam jsme chtěli.
Pak jsme přešli na autobusové stanoviště, odkud vyjíždějí busy. To nám strejda popsal, jak to má vypadat a kam máme jít a že bychom to tam měli v pohodě najít. Ve vestibulu byly obrazovky s odjezdy autobusů na různá místa. Chvíli jsme museli počkat, než se tam objeví S, abychom mohli najít, odkud nám jede bus na letiště Stanford. Když jsme to ale pročítali, žádný Stanford tam nebyl a ani tam nebyl vůbec žádný bus té společnosti, s kterou jedeme. Toš jsme se museli zeptat nějaké ženské, co tam byla, odkud nám to jako jede. Ta nám řekla, že to je Green Line a že ty odtama nejezdí, že musíme jít přes cestu.
Tak jsme vyrazili přes cestu a postavili jsme se tam, kde jsme přijeli předtím z letiště. Taky jsme pro jistotu obešli ostatní zastávky, jestli opravdu autobus na Stanford jede jenom tam k tomu, u kterého jsme stáli. Bus měl jet v 9 hodin a v 8:55 tam furt žádný nebyl. To nám připadalo divné, tak jsme se začli trochu koukat kolem a hledat, kde by co mohlo být. Pak jsem si všiml cedulky, která ukazovala na Green Line, tak jsme usoudili, že to možná může být ono, tak jsme se tam vydali.
Došli jsme na další stanoviště autobusů, kde stálo asi 5 autobusů, ale ani jeden nebyl popsán tou naší firmou. Tak jsme se zase ptali, tentokrát jakéhosi řidiče, a ten nám ukázal, který to je bus. Tentokrát ten náš bus nebyl popsaný naší firmou, ale úplně nějakou jinou, a to nás spletlo. Ale konečně jsme se dostali do správného autobusu, který nás odvezl na letiště.
Na letišti jsme pak prošli celní kontrolou, dali jsme si kafe a počkali na letadlo. To se neobešlo bez dalšího typického znaku Anglie - front. Když jsme nastupovali do letadla, stáli jsme asi ve 4 frontách. Vždycky jsme popošli tak 20 - 50 metrů a museli jsme znova čekat. Vůbec netuším na co, ale to se asi člověk nikdy nedoví.
Let probíhal v pohodě, dokonce jsme mohli koukat na Anglii ze vzduchu, protože nebylo moc mraků. To se ale nad kanálem změnilo a pak už jsme neviděli nic. V Brémách jsme pak počkali na autobus a ten nás dovezl až do Gronigenu. Pak už jsme jenom došli na koleje.
Když jsme vycházeli od strejdy, tak nám pršelo. Jak jsme se motali v Londýně a hledali autobus, tak bylo pod mrakem. Když jsme byli na letišti, tak už bylo pěkně a to vydrželo až do našeho letu. Za La Manchem už zase byly mraky a v Brémách i Groningenu trochu poprchávalo.
Zajímavosti z Londýna
Na letišti ve Stanfordu měli prosklené otevírací dveře. Ale ty se neotevíraly automaticky jako u nás, že se člověk přiblíží a ony se samy otevřou. Tam člověk musel zmáčknout tlačítko a potom se ty dveře otevřely.
Když jsme přijeli do Londýna, bylo fajn, že tam všichni mluví anglicky. Takže to nebylo jako v Mallorce, kde se člověk na něco zeptal anglicky a oni si stejně mleli dál tou jejich hatmatilkou.
Průměrná rychlost cestování v centru Londýna se od dob dostavníků změnila. V době dostavníků to bylo 10 mil/h a teď je to 7 mil/h. Není to chyba, opravdu se snížila.
Když se jede busem, nejsou tam zastávky naproti sobě. Když chce člověk přejít na zastávku na druhou stranu, většinou to není přímo naproti, ale musí jít třeba 200 metrů nebo za křižovatku apod.
Systém městské dopravy tam funguje tak, že na zastávce jsou terminály, kde člověk musí strčit lístek a když je platný, tak se otevřou dvířka a člověk projde. Tak to funguje, když člověk vstupuje do metra i na vlak.
Výborné je, že se tam skoro všude dá platit kartou. My bychom téměř nepotřebovali hotové peníze, kdybychom nechodili na kafe. Jinak na placení lístků, v restauraci a všude bylo možné použít kartu. A bylo to mnohem rychlejší než u nás (aspoň mi to tak připadalo).
Taky pro mě bylo super, že tam bylo hafo stánků a obchodů s kafem a vždycky tam měli místo, kde byly cukry, smetany a dřevěné míchadla, takže jsem vždycky vpadnul do nějakého kafé, našel cukry, pobral je a šel zase pryč. Takže jsme v Londýně posbíral asi kilo cukru. Taky je tam často mají bílý i hnědý cukr, to se u nás moc nevidí.
Když chce člověk na záchod, tak může zajít do kterékoli restaurace a prostě si zajít jenom na záchod a pak vyjít ven. Nemusí se tam zastavovat a něco si dát, aby si mohl odskočit. To je taky jiné než u nás.
Všeobecně se ví, že se v Anglii a spol. jezdí vlevo. Ale po které straně se má chodit? Já myslím, že to neví ani sami angličani. První jsme si mysleli, že vlevo, ale jaksi to nešlo. Vždycky se našli nějací lidi, kteří chodili vlevo i vpravo.Takže jsme se vždycky protloukali chvíli vpravo, chvíli vlevo, prostě kde bylo místo.
Fotky z Londýna
Žádné komentáře:
Okomentovat