22.06.11

Mudwalking & spol.

Tentokrát opět dva týdny dohromady, protože v pátek (1.7.) jedeme domů do ČR, tak se toho už moc nebude dít. Ale co se dělo, a nebylo toho málo! V pondělí (20.6.) jsme se zúčastnili mudwalking, což je, volně přeloženo, chození v blátě. Ve středu (22.6.) jsem pak hrál finále ve squashi, v pátek (24.6.) jsem si odbyl první návštěvu u doktora v Nizozemí a večer jsme pak vyrazili na rozlučkovou/narozeninovou párty. No a toto úterý (28.6.) jsem si po dlouhé době zopakoval, jak to vypadá na zkoušce, i když tentokrát to bylo v Nizozemí, a po zkoušce jsme se přidali k dalším volejbalistům a šli jsme na pubquiz (kvíz v hospodě). No a ve čtvrtek pak nakoupíme všechno potřebné a v pátek v noci vyrazíme domů do ČR.

Mudwalking

Mudwalking je taková zábava v Nizozemí, kde člověk vyrazí k moři a během odlivu trajdá v blátě, kde je normálně moře. Dá se to domluvit tak, že buď člověk jenom nějakou určitou dobu chodí v bahně víceméně kolem pobřeží nebo jsou i trasy, kde může člověk dojít na některý z nizozemských ostrovů. My jsme neměli žádný cíl, jenom jsme tak trajdali, ale bylo to fajn.
Protože jsme si nechtěli zničit naše pěkné boty, vyrazili jsme ještě o víkendu do jednoho obchodu ve Wageningenu, kde je všechno za levno. Tam jsme si oba koupili boty asi za 5 euro a ty jsme si pak vzali do bláta. V pondělí jsme se pak všichni účastníci sešli před sportcentrem a odtama jsme vyrazili jedním autem a jedním minibusem (pro 11 lidí) směr Groningen a pak ještě dál, až k moři. Tam jsme dojeli asi kolem šesté, převlíkli jsme se do bermud, abychom si nezašpinili kalhoty a vyrazili jsme.
Chodili jsme asi tři hodiny a byla to prdel. Sem tam to bylo celkem pevné, jako by člověk chodil normálně na zemi, jenom tam je trochu vody, ale často to bylo spíše bláto. Většinou to bylo tak po kotníky, ale některá místa byla extra, tam se člověk propadl do bláta až po kolena a skoro se z toho bláta nemohl dostat. Někteří se dokonce tak rozřádili, že na konci byli celí od bláta, od shora až dolů.
Po cestě jsme taky potkávali různé živočichy a rostlinky, které jsou normálně v moři. Takže jsme potkali několik krabů (hafo jich bylo mrtvých, ale někteří byli ještě živí), viděli jsme tam mušle, které byly zahrabané v blátě a jenom "vyplivovaly" vodu, takže to vypadalo, jako by pršelo. A na jednom místě prý byl zahrabaný platýs, taková jakási placatá ryba. Ale byl vidět jenom ten obrys v blátě, přímo tu rybu jsme neviděli. Z rostlinek tam bylo jakési "mořské zelí", což se prý dá koupit i v obchodě, ale je to hrozně drahé. Tak nám říkali, ať si to tam užijeme a pojíme :)
Když jsme skončili, umyli jsme si nohy v potoce (teda někteří tam skočili celí) a pak ještě opláchli v čisté vodě. No a pak už jsme vyrazili zpátky do Wageningenu. A protože byli všichni hladoví, tak jsme se po cestě stavili ještě do McDonaldu. Sice jídlo nic moc, ale v tu chvíli to přišlo vhod. Pak už většina lidí v miniautobuse spala (asi všichni kromě řidiče), až jsme dojeli do Wageningenu zpátky ke sportcentru. To bylo asi půl druhé, tak jsme se rozloučili a šli spinkat.
Na vyzkoušení to bylo úplně super. Jestli bych na to šel znova, to nevím. Spíš by to příště muselo být s nějakým tím cílem, jakože dojít na jeden z těch ostrovů, tam přespat přes noc, další den potrajdat po ostrově a pak domů normálně trajektem.

Fotky z Mudwalking

Squashladder - finále

V letním semestru se tu konala taková dlouhodobá soutěž ve squashi, která se jmenovala squashladder (squashový žebříček). Na začátku bylo sestavené pořadí hráčů za sebou a každý mohl vyzvat někoho až tři místa před nebo za ním. Samozřejmě se člověk chtěl dostat někam dopředu, na číslo 1, takže většinou každý vyzýval někoho nad sebou.
Já jsem se přidal až později, začátek jsem nějak nestihl. Ale stačilo to. Takže jsem sem tam hrál nějaký ten zápas ve squashi a většinou jsem vyhrál. Dostal jsem se až na osmé místo a tehdy jsem vyzval pátého. Jenže ten mi odpověděl, že je nějaký zraněný nebo co, tak jsme to zrušili, ale pak se ozvali z té pořádající organizace, že jestliže jsme nehráli, tak si měníme místo, protože jsem ho vyzval. No a tak jsem se najednou ocitl na pátém místě. Pak jsem vyzval třetího, ale ten mě porazil, tak jsem vyzval čtvrtého. No a ten byl zase na nějaké stáži v cizině, takže přestal hrát, tak jsem se dostal na čtvrté místo.
A pak už napsali, že se budou konat finálové zápasy. Nejdříve bude hrát první se čtvrtým a třetí s druhým a pak bude zápas o první místo a o třetí místo. Tak jsem hrál s prvním, to je jeden Čech tady, ale hraje hrozně dobře. Ale musím se pochválit, vyhrál jsem jeden set, což jsem si vůbec nemyslel. Ale zbytek vyhrál on, takže jsem šel hrát o třetí místo. A to byl dost vyrovnaný zápas, ale nakonec jsem vyhrál 3:2, takže jsem skončil třetí a dostal jako cenu 15%-ní slevu na squashovou raketu. Jenom nevím, jestli ji uplatním...
Další squashladder má být zase v podzimním semestru, tak se možná zase přihlásím, ať si sem tam zahraju squash.

Doktor

K doktorovi jsem potřeboval kvůli potvrzení na tábor, že jsem schopen práce s dětmi. Ještě předtím, než jsem se tam vůbec dostal, tak jsem si říkal, jestli mi něco takového vydá, když mě nezná. A taky že ne, nejdříve tvrdila, že něco takového jenom tak nedávají jen tak někomu. Toš jsem ji musel trochu přemlouvat, že to máme každý rok a normálně mi to dával doktor v ČR, ale teď mám jiného v NL. Tak se mě nakonec zeptala na pár otázek, změřila tlak a poslechla si mě a to bylo vše, pak mi to podepsala.
Ale "prdel" to byla hlavně předtím. Letos jsme dostali dokonce hotový formulář, který máme vyplnit. Ale pochopitelně to bylo v češtině, takže jako první úkol bylo to přeložit do angličtiny. A podle mě nemohli vymyslet nějaké složitější věty v češtině. Tím překladem, i když to byl jenom jeden krátký odstaveček, jsem strávil asi hodinu. Nakonec jsem to nějak sesmolil, ale radši jsem si to ještě nechal zkontrolovat od někoho, kdo umí anglicky.
Další věc byla domluvit si s doktorem schůzku. Tady to nefunguje jak u nás (aspoň na dědině), že člověk přijde k doktorovi, jsou tam čtyři až pět lidí, tak počká asi hodinu a půl až dvě hodiny a pak se konečně dostane na řadu. Tady musí člověk nejdříve zavolat a domluví si s doktorem schůzku na určitý den a hodinu. A tyhle schůzky jsou plánované na deset minut. Jestli člověk potřebuje víc, musí to zmínit a domluvit se.
Takže jsem volal našemu doktorovi a tam na mě začal mluvit automat, samozřejmě v dutch. A protože moje dutch ještě není tak dobrá, tak jsem se radši zeptal sekretářky, jestli by tam mohla zavolat a říct mi, co to tam povídá. Tak mi řekla, že doktor má dovolenou a mám zavolat jinému doktorovi a dala mi i číslo. Volal jsem tedy tomu jinému doktorovi, ale tam mi řekli, že když jsem student, dokonce i PhD, tak se mám domluvit s doktorem pro studenty. Toš jsem volal ještě dalšímu doktorovi. Tam se zase ozval automat, ale tentokrát to bylo i anglicky, tak jsem věděl, co dělat. Toš jsem si domluvil schůzku a vyrazil k doktorovi. A tam už jsem to pořešil a skončil s podepsaným papírem :)

Party

V pátek večer jsme pak byli společně s Jane na rozlučkové/narozeninové párty. Narozeniny slavily asi tři holčiny a my jsme znali jednu z nich, tak jsme se tam dostali. Toš párty taková normální, bylo tam hafo Čechů, takže jsme tam dost pokecali i po česku. Ale taky jsme se bavili s jedním Rusem, který uměl slovo od slova Jožina z bažin od Ivana Mládka, tak nám to tam i zpíval. Zůstali jsme tam asi do dvou do rána a pak jsme vyrazili domů spát.

Zkouška dutch + pubquiz
V úterý jsem ukočnil, doufám že úspěšně, dutch kurz. Ne, že bych teď byl schopný mluvit dutch, ale aspoň sem tam něco rozumím klukům po volejbale v hospodě.
Zkouška sestávala ze dvou částí. První část bylo čtení, měli jsme vždycky kousek nějakého textu, nějakou reklamu nebo inzerát či něco podobného, to jsme přečetli a pak jsme měli odpovědět na nějakou otázku. No, většinou to bylo v pohodě, ale sem tam jsem nerozuměl jednomu slovíčku, a to bylo zrovna to nejdůležitější, bez toho jsem nevěděl, na co mám vlastně odpovědět. Takže párkrát to byla taková tipovačka alá sazka.
Druhá část pak byla poslouchací. Poslouchali jsme kazetu, bohužel jenom jednou, měli jsme napsané otázky, na které mám odpovědět a taky jsme měli 2 nebo tři možnosti na odpověď. Tahle část byla dost záludná, protože ty konverzace byly většinou hodně krátké a během těch několika vět tam nějak zmínili všechny tři odpovědi. Ale jenom jedna z nich byla správně, takže člověk musel opravdu rozumět, co říkají. Např., byl tam dialog v telefonu ohledně změny schůzky s doktorem. A mělo se odpovědět, jestli se změnil čas nebo datum. A když jsme poslouchali ten rozhovor (tomu jsem výjimečně rozuměl), tak tam řekli, že se mění datum, ale že čas schůzky zůstává stejný. Takže tohle byla ještě větší tipovačka než ta předchozí část. U některých otázek jsem si říkal, že to tam vůbec neřekli. No tak uvidíme.

Bydlení v Amsterdamu

Vzhledem k tomu, že Jane bude od srpna dělat v Amsterdamu, tak ať nemusí každý den asi tři hodiny cestovat tam a zpátky, tak si hledá jakýsi malý pokoj v Amsterdamu. Takže by přes týden byla v Amsterdamu a já ve Wageningenu a o víkendu bychom byli spolu. Toš trajdá po netu a hledá, kde by mohla bydlet.
V pondělí a ve středu tak byla v Amsterdamu na jakési interview, jestli je Jane "vhodná". V pondělí to byl pokoj v domě, kde bydlí tři další holčiny. Místo to je úplně super, protože to je kousek od školy. Ale bohužel všechny tři jsou Dutch a ty ostatní kandidátky byly taky Dutch, takže Jane ten pokoj nedostala. Ve středu to pak byl pokoj u nějaké paní se synem. To bylo dál, na kole asi půl hoďky, ale zase to bylo levné.


19.06.11

Další týden

Tento týden (13. - 19.6.) se nic moc nedělo. Jane byla na doplňujícím pohovoru v Amsterdamu, tak jí řekli, že jí opravdu berou a že v srpnu bude nastupovat. Ještě tam ale v červnu pojede jednou podepsat smlouvu a to bude vše. Po dovolené pak dopracuje tady ve Wageningenu a od srpna nastupuje v Amsterdamu na katedře Analytické chemie na University of Amsterdam. A bude vymýšlet zařízení na separování velkých molekul (jako třeba složky krve nebo proteiny). Ale samo to zařízení bude malé, do 10 centimetrů a bude v něm kanálek, který bude vyplněný nějakými sloupečky místo částic.
Já jsem dokončil kurz, kde jsem hlídal a pomáhal studentům s jejich experimenty. Toš byla to prča, ale zabralo to celkem dost času. Byl jsem tam čtrnáct dní každé odpoledne, takže na svoji práci jsem měl čas jenom ráno, a tak jsem toho moc neudělal.

14.06.11

Hajraa Tournament

Tento víkend (10. - 12.6.) jsem Jane opět nechal doma samotnou a vyrazil jsem na Hajraa tournament. To je jeden z největších (možná největší) venkovní volejbalový turnaj v Evropě. Hraje se to na fotbalových hřištích a je tam hrozně moc lidí. Letos tam prý bylo 116 hřišť a kolem 6000 lidí.
Jeli jsme v pátek odpoledne po škole. Jeli jsme jako grupa vlakem do Eidhovenu a z vlakového nádraží to bylo kousek pěšky. Když jsme dojeli, stan, ve kterém jsme měli spát, už byl postavený. Tak jsme si jenom vybalili věci na spaní, dali si nějaké pivka z plechovek, co jsme si dovezli, a potom jsme vyrazili na pařbu. Ta byla v jednom velkém stanu. Byla tam nějaká živá hudba a v mezičasech hrál jakýsi DJ. A pochopitelně se pilo hrozně moc piva. Pařba byla úplně super, ale ve tři ráno to ukončili, že prý ráno musíme vstávat a hrát volejbal. Toš jsme se postupně porozcházeli do stanu a šli spát.
Ráno jsme vstávali v 8 ráno, vzbudili nás nějakou střelenou hudnou, něco asi arabského, jakoby svolávali na ranní modlitbu, či cosi takového. A hráli to hrozně dlouho, takže všichni nakonec vstali, postupně se snažili probrat a trochu posnídat. Pak jsme postupně vyrazili na hřiště. Když jsem tam došel, byl jsem úplně fascinovaný. Tolik hřišť na jednom místě jsem ještě neviděl. A postupně se trousili další a další a další lidi, úplně neuvěřitelné. Pak jsme začali hrát, ale nebyla to ta kvalitní hra, kterou předvádíme na tréninku. Bylo to dost hrozné, ale po noční pařbě se asi nebylo co divit. Ale postupně se to aspoň trochu zlepšilo, tak to nebyla taková hrůza. Hráli jsme asi do tří a pak najednou začalo hustě pršet. Tak jsme se schovali nejdříve pod stromy a pak jsme zalezli do nějakého stanu. Po půl hodině pršet přestalo, ale hřiště byla tak mokrá, že jsme radši dál hrát nechtěli a podobně se rozhodly i další týmy. Tak jsme zase zalezli do stanu, dali si další piva a odpočívali.
Večer pak většina chtěla na večeři nějakou čínu, tak pro to někdo zašel do města. A zbylo nás pět, co jsme se rozhodli, že si zajdem do města na nějaký flák masa. Tak se poptali kolem a někdo jim řekl o jednom steakhousu, kde si člověk může za 18 euro zaplatit grilovaná žebírka. A ne jenom jedno, ale kolik sní. To bylo něco pro nás, tak jsme tam vyrazili. Toš vypadalo to na hodně luxusní restauraci, normálně bych do ní asi jenom vlez a hned zase vylez. Ale prý to bylo ono, tak jsme se nechali zavést ke stolu a objednali si neomezené množství žebírek. Na první žebírko jsme sice museli nějakou dobu čekat, ale potom to už bylo v pohodě. Vždycky nám přinesli nové žebírko a odebrali kosti bez masa. Nakonec jsme každý zvládli sníst asi tři a půl žebírka a všichni jsme byli drsně přecpaní (já teda rozhodně a ostatní to taky tvrdili). Pak jsme vyrazili zpátky do stanu pro ostatní a následně opět do hlavního stanu na párty. Zase tam byla živá kapela a v mezičase DJ, ale v sobotu se mi ta párty tak moc nelíbila, hráli takové nějaké divné písničky. Ale stejně jsem tam vydržel až do konce, do tří do rána.
Druhý den jsme byli vzbuzeni zase v osm ráno, ale tentokrát tam byli nějací dva typosi, kteří se pokoušeli hrát na trubky. Nějak extra jim to nešlo, ale vzbudit dokázali všechny. Takže účel nakonec splnili. Toš jsme se zase zkusili trochu probrat, trochu pojíst a pak jsme vyrazili na hřiště. V neděli bylo mnohem hezčí počasí než v sobotu, od rána svítilo sluníčko a hafo lidí se jenom tak opalovalo. A při hraní jsme se samozřejmě taky opálili, já dokonce spálil, ostatní nevím. A kolem očí jsem měl perfektně opálené brýle. V neděli jsme hráli až do konce, asi do 5 hodin odpoledne, pak jsme si sbalili věci a vyrazili zpátky domů do Wageningenu. Domů jsem dorazil asi kolem osmé, povečeřel jsem a šel jsem totálně utahaný spát. Ještě že tady měli v pondělí státní svátek, takže jsem ráno mohl spát, jak dlouho jsem chtěl a nemusel jsem do práce.
Toš akce úplně super, jenom je škoda, že jsem tam byl jediný cizinec. Všichni ostatní byli Dutch, takže se většinou bavili dutch a jenom sem tam se se mnou někdo pobavil i anglicky. Tak doufám, že příští rok buď budu umět líp dutch nebo tam bude více cizinců a bude se více mluvit anglicky. Bylo by to fajn.

Ale aby nebylo všechno jenom o mě, Jane měla ve čtvrtek zase večeři s jejich grupou ze školy. Prý měli tentokrát přednášku více biologickou, ale bylo to udělané tak jednoduše, že říkala, že tam nebylo nic nového. Všechno si prý pamatovala ještě z gymplu. Jediné, co se naučila nového, je, že RNA je nestabilní. Ale aspoň cosi. A potom šli zase do restaurace na večeři. A tentokrát tam prý bylo hodně cizinců, tak se hodně mluvilo anglicky, tak se ani nenudila.

05.06.11

Blauwe Kamer

Tento týden byl ve čtvrtek (2.6.) státní svátek. Byl to svátek Nanebevstoupení Páně, ale to je všechno, co o tom vím. Jak to tady slaví, to netuším. Ale žádná velká párty. A protože bylo hezky, tak jsme se s Jane vydali do Blauwe Kamer (Modrý pokoj). Proč se to tak jmenuje, to fakt nevím. Nikde jsme tam nic modrého neviděli. Je to něco jako přírodní rezervace, kde je hafo různých ptáků a lidi je tam chodí sledovat, pak se tam volně potulujou býci, kteří spolu někdy zápasí, a taky se tam prohání koně. Je tam taky stará cihlárna, ve které teď už nic není, jenom uvnitř pobývají koně, bo je tam chladněji. Já jsem tam byl už během PhD dne asi před 3 týdny a bylo to tam pěkné, tak jsme se tam teď vydali s Jane.

Moc fotek jsme tam nepořídili, bo celkem nebylo co fotit (krávy i koně byli někde schovaní ve stínu), tak aspoň jedna fotka z cesty. Tahle značka se Jane hrozně líbila :)



















Kromě svátku jsme byli v sobotu nakupovat v Utrechtu, protože jsme potřebovali nějaké oblečení. Toš nakoupili jsme toho celkem dost, už nám toho moc nechybí, co jsme potřebovali. Tak snad budem mít zase na nějaký čas od nakupování pokoj. Když jsme dorazili domů, šli jsme ještě nakoupit do supermarketu a tam jsme potkali jednu kámošku, která nám řekla, že se večer koná barbecue. Toš jsme se rozhodli, že tam zajdem, tak jsme připravili maso a k tomu nějakou zeleninu a kolem deváté jsme vyrazili. Když jsme tam došli, bylo tam hafo lidí, které jsme vůbec neznali, ale taky tam bylo pár lidí, které jsem tam vůbec nečekal. Tak jsme si udělali maso, pobavili se s hafo lidma, popili pivo a taky jsme zkusili jakousi německou napodobeninu české pálenky, ale bylo to pěkně hnusné. A někdy po jedné jsme se rozhodli, že toho už bylo dost a vyrazili jsme domů.

01.06.11

Práce

Tento týden (23. - 29.5.) byl převážně o práci. Jediná výjimka bylo barbecue, které se pořádalo v sobotu po turnaji, který pořádal náš volejbalový klub s dalšíma dvěma klubama z Wageningenu. Přes den se hrály zápasy a večer bylo barbecue. Turnaje jsem se nezúčastnil, protože jsem chtěl jít na poslední hodinu lukostřelby, ale na barbecue jsme si zašli. Jídlo bylo super, jenom Nizozemců tam bylo hodně, tak to byla celkem nuda, furt šprechtili dutch. Takže jsme tam jenom pojedli a pak jsme šli domů.
No a co z té školy? Já jsem měl prezentaci o svojem projektu, co vlastně tady dělám a jaké jsou výsledky, prozatím. Když jsem si to nacvičoval, tak to bylo celkem v poho. Ale potom samotná ta prezentace byla hrozná. Byl jsem hrozně nervózní, ani nevím z čeho... Ale přežil jsem a potom jsem zůstal na chvíli na pivo.
Ale ani Jane to neměla v pátek jednoduché. Byla na pohovoru v Amsterdamu na další PhD. Tentokrát to bylo o mikrofluidice a bylo to oddělení analytické chemie. Toš prý tam první měla pohovor s vedoucím projektu, pak prezentovala, co si připravila - o svojí diplomce, potom jí ukázali laborky, pak se bavila s jedním doktorandem a dvěma techtikama a nakonec ji zpovidal vedoucí oddělení. A pak už šla domů.
A abychom to jenom tak nenechali, tak jsme šli oslavovat. Já jsem měl za sebou svojí první prezentaci o mojí práci a Jane měla za sebou další pohovor. Toš jsme se vydali s dalšíma doktorandama ze školy do jedné hospy, kde mají hrozně moc druhů piv. Tam jsme poseděli asi do půl jedné a pak jsme šli spinkat.

No a na závěr ještě jedna aktuální informace ze dneška (1.6.). Už se Jane ozvali zpátky z Amsterdamu z toho pohovoru a odpověděli jí, že by ji tam chtěli! Takže jsme úplně happy, protože Jane má konečně asi po roce práci. Sice to je až v Amsterdamu, takže buď bude muset každý den dojíždět, nebo si tam najde nějaký malý příbytek a bude přespávat přes týden tam a o víkendu budeme spolu. Uvidíme, jak to nakonec vyřešíme. Teď je hlavní, že bude mít co dělat další čtyři roky a ten projekt, o kterém to je, se jí líbil nejvíc ze všech, které mohla dělat. Tak jsme to hned dneska oslavili a příští týden bude muset Jane začít vyřizovat další věci.