29.04.15

Popiolkovi v Nizozemí

Když Janeini rodiče odjeli zpátky do ČR, měli jsme jenom pár dní na regeneraci, uklizení a připravení se na další návštěvu. Mezitím jsme ale ještě stihli hromadu věcí. Já jsem měl další pohovor v Amsterdamu na univerzitě, bohužel opět neúspěšný, Jane byla v sobotu na dámské jízdě v Amsterdamu, kde nejdříve zašly na kolotoče a teprve pak na večeři a na párty do klubu. Ale taky už asi stárnou nebo co, protože kolem druhé už se chtělo jít všem domů. Já jsem se samozřejmě vůbec nenudil doma. Měli jsme poslední zápas z volejbalu, který jsme vyhráli krásně 4:0 a já jsem hrál dva sety, takže super. Po zápase jsme pak vyrazili společně na večeři. A protože někteří vzali i své drahé polovičky, tak nás bylo kolem dvaceti. Byli jsme zase v sushi restauraci v Ede a najedli jsme se náramně a dosytosti (možná i trochu víc). 
V neděli večer pak přijeli Popiolkovi - Jana s Martinem, kteří mají dva kluky, dvojčata, Michala a Filipa. A pro zařazení do rodiny, Jana je sestřenice od mojí mamky. Jeli k nám velkým autem, takže jsme si nechali dovézt i nějaké věci a taky čtyři bonzajky. Protože přijeli kolem 7 večer, jenom jsme nachystali večeři, ubytovali jsme je a předběžně se domluvili na plánu, co chcou za ten necelý týden, co budou u nás, dělat. 
Jako asi každá návštěva v Nizozemí chtěli vidět tulipány, takže jsme hned v pondělí vyrazili do Keukenhofu, kde je tulipánů asi nejvíc. Sice jsme se trochu potýkali se zácpama (i když jsme vyrazili celkem pozdě), ale nakonec jsme se tam dostali. A tam to pak bylo podobné jako vždycky, kytky, kytky a kytky. Ale i když jsem to viděl už po několikáté, zase to bylo jinak nachystané a vypadalo to hodně pěkně. Jenom kluci z toho byli trochu znudění a moc je to nebavilo. Naštěstí tam byl mlýn a hlavně bludiště a dětské hřiště, kde jsme strávili celkem dost času. Ale mezitím si aspoň Jana mohla projít pavilón s tulipánama a pořádně se pokochat různýma barvama, tvarama a velikostma tulipánů. Domů jsme pak dojeli mezi 7 a 8, tak jsme rychle udělali večeři a pojedli. 
V úterý jsme pak vyrazili do Burger´s ZOO v Arnhemu. Martin tam byl při předchozí, pracovní, návštěvě Nizozemí a hodně se mu tam líbilo. Tentokrát jsme neměli žádný problém se zácpama, jenom jsme se museli vracet pro zapomenutý foťák. V ZOO to pak bylo úplně super, z jara tam bylo hafo mladých, tak bylo na co koukat. Měli to rozdělené na několik částí jako poušť, sahara, oceán a další a postupně jsme procházeli jednotlivé oblasti. Po cestě jsme opět narazili na dětské hřiště, tentokrát hooodně velké, takže se tam kluci celkem dlouho zdrželi. Nakonec je museli rodiče z hriště odvolat, že si projdem ZOO a pak se tam vrátíme. Asi nejzajímavější byly obrovské akvária, která tam taky měli, a plavaly tam různě velké a barevné ryby. Na konci bylo pak jedno úplně obrovské, kde byli i asi 1,5 metroví žraloci, kteří se jen tak proháněli kolem "potopené" lodě. Závěr pak byl prosklený tunel, kterým jsme procházeli, a nad hlavama nám plavali rejnoci a další ryby. No a na závěr jsme samozřejmě museli zpátky na hřiště, kde se zase mohli kluci vyblbnout. 
Ve středu jsme si zopakovali cestu do Arnhemu, když jsme vyrazili do Open Air Muzea, takového holandského skanzenu. Tam jsme si to pěkně procházeli, až jsme se dostali na náměstí, kde měli kola a dětské čtyřkolky na vlastní pohon. Tak jsme si tam dali sváču, vyzkoušeli místní pivo a typické holandské "poffertjes" - malé palačinky, a pojezdili na kolech a čtyřkolkách. Narozdíl od předchozích dnů jsme neměli tak pěkné počasí jako předchozí dny. Sice nám nepršelo a ukazovalo se i slunko, ale foukal nepříjemný studený vítr. Z náměstí jsme se pak šli podívat na pilu, která byla poháněná mlýnem, na starou tiskárnu, kde si kluci vytiskli vlastní diplom, na vodní mlýn, kde se vyráběl papír ze starého oblečení, i pivovar jsme navštívili a znova místní pivo ochutnali. A pak jsme pochopitelně zase skončili na dětském hřišti, sice malém, ale stačilo to. Pak jsme si stihli dát i kolečko tramvají, která jezdí kolem celého areálu, a zakončili jsme to v depu u starých tramvají. Odtud jsme to pak vzali znova na čtyřkolky, které se klukům hodně líbily, až do zavírací hodiny. Kdyby nezavírali tak brzo, tak si myslím, že bychom tam klidně ještě měli co dělat. 
Ve čtvrtek nemělo být nějaké extra pěkné počasí, spíš jenom zataženo, ale déšť nehlásili. Tak jsme se vydali do Amsterdamu, že když už jsou v Nizozemí, do Amsterdamu se musí podívat. Ale to bylo hodně nudné pro kluky, protože skoro nic nemohli, museli dávat pozor na auta, kola i další turisty a nebylo tam žádné hřiště ani park. Ale navštívili jsme nějaké základní památky, jako náměstí Dam s královkým palácem (navíc tam na náměstí byly ještě furt kolotoče, tak jsme se koukli, na čem se dá jezdit), viděli jsme několik kostelů a taky nakupovali suvenýry pro kamarády a rodinu. Taky jsme byli v jednom coffeeshopu, kde chtěla Jana nakoupit nějaké "zásoby" pro kamaráda. Tak jsem tam byl s ní a dělal jsem překladače mezi ní a panem prodavačem. Nakonec vybrala asi čtyři druhy různých trav, které si odvezla domů. Ale protože to bylo pro kluky hrozně nudné a pro rodiče náročné pořád dávat pozor na děti, tak jsme už kolem páté vyrazili zpátky do Ede. Večer jsme pak decentně oslavili moje narozeniny, dali jsme si pizzu a půlku, a poseděli jsme. 
V pátek jsme pak měli takový volnější den. Dopoledne jsme se prošli jenom v Ede, aby viděli, kde vlastně bydlíme, a taky abychom nakoupili sýry, které si vezmou domů. Ale v Ede není celkem co dělat, takže jsme na odpoledne naplánovali výlet na zámek De Haar u Utrechtu. Podle obrázků na internetu to vypadalo hodně zajímavě, tak jsme se těšili. Když jsme tam přijížděli, tak jsem si říkal, že je to povědomé. A později jsem si vzpomněl, že jsem tam už asi byl na výletě s laborkou asi před třemi lety. Zámek to byl pěkný, takový na Nizozemí netypický, asi jsme takový nikde zatím neviděl. A zrovna tam připravovali fantasy festival na víkend, takže tam stavěli hromadu stánků a vybalovali a chystali zboží. Taky tam bylo bludiště, takže se to tam klukům líbilo. Ale bludiště bylo hodně pěkně udělané, byly tam i dlouhé slepé cesty a do středu vedla jenom jedna cesta. Když jsme tam pak byli podruhé, tak měli kluci problém najít cestu do středu, Martin jim musel poradit. Taky tam měli ohradu s losama nebo něčím takovým, kteří se dokonce nechali krmit pampeliškama. Tak jsme obešli celou oboru a potom pomalu vyrazili zpátky domů. 
V sobotu ráno jsme zašli ještě na poslední nákup před cestou, aby měli něco na svačinu s sebou. Pak postupně pobalili zbytek věcí, nanosili všechno do auta a kolem 10 vyrazili směr Praha. My jsme pak zbytek soboty relaxovali, jenom jsme si ještě jednou zašli na nákup, abychom měli co jíst další dny. V neděli pak byl King´s night, noc před královskýma narozeninama, kdy jsou různě po Nizozemí párty. Původně jsme měli jít do Amsterdamu, kde byla Jane domluvená s kolegama, ale protože jí nějak rozbolely záda a špatně se jí hýbalo, nechtěla to moc hrotit a jít někam hopsat. V pondělí jsme taky měli jít do Amsterdamu na den královských narozenin, ale kolegyně, která tam měla být, tam nakonec byla jenom chvilku, a Jane se furt necítila úplně fit, tak jsme zase zůstali doma a užívali si poklidného víkendu bez návstev. Já jsem si aspoň pohrál se svojima rostlinkama a co jsem potřeboval, to jsem si popřesazoval. 

Jana udělala v Nizozemí samozřejmě hafo fotek, tak jsem to probral a tady jich pár je.
A tady ještě pár videí:
Tancování v Keukenhofu:

Velké akvárium se žralokama:

Tunel v akvárku:
Na kolech a čtyřkolkách:


Krmení kačen:

15.04.15

Královi v Nizozemí

Na Velikonoční svátky jsme jako každý rok vyrazili do ČR. Jeli jsme ráno v sobotu před Velikonocema a v ČR jsme byli kolem jedné. Sice mělo letadlo asi půl hodiny zpoždění, ale jinak se nic extra po cestě nestalo. Tentokrát jsme letěli do Prahy, odkud jsme pak jeli vlakem do Ostravy. A České dráhy se opět nepředvedly, přijeli jsme s asi 40-ti minutovým zpožděním. Večer jsme strávili v Ostravě, kde jsme slavili 30tiny asi 7 lidí, spolužáků z gymplu. V neděli pak byla Jane u nás, ale odpoledne odjela na rodinnou oslavu do Valmezu a já jsem měl schůzi z tábora. Velikonoční pondělí proběhlo celkem klasicky a v úterý jsem taky vyrazil do Valmezu. 
Ve čtvrtek jsme potom letěli zpátky do NL a tentokrát s náma letěli Janini rodiče. Zase jsme letěli z Prahy, tak jsme museli brzo ráno na vlak a dostat se včas na letiště. Většinu času jsme asi prospali a i let proběhl v klidu, měli jsme pěkné počasí, tak se dalo i koukat ven. Na letišti v Asterdamu jsme ale zjistili, že nejedou skoro žádné vlaky z letiště. Tak jsme zjišťovali, jak se vlastně dostat domů. Nakonec jsme zjistili, že musíme do centra Amsterdamu a z tama měl jet vlak normálně. Když přijel první vlak, tak do něho jsme se nevlezli, byli jsme daleko od dveří, tak už jsme se tam přes ty davy lidí nevmáčkli. Ale do druhého jsme to zvládli. Sice jsme stáli v uličce, ale těch 15 minut se to dalo vydržet. A i když na netu bylo, že mají být nějaké problémy na cestě z centra, nic extra jsme nepozorovali a dojeli jsme jenom asi s pětiminutovým zpožděním. Já jsem pak jel na kole s Janiným taťkou a Jane s mamkou jely autobusem, protože jsme neměli tolik kol na nádraží. Doma jsme pak byli asi kolem 5 a jenom jsme vybalili věci z batohu a vyrazili jsme nakoupit, abychom měli co jíst. Večer pak šli všichni brzo spát, protože byli po cestě utahaní, já jsem se šel ještě dounavit na trénink. 
V pátek jela Jane s rodiči do Amsterdamu. Jane ale jela do práce a nechala rodiče toulat se po Amsterdamu samotné. Měli s sebou mapu, tak různě trajdali po centru a prý tam prošli úplně všechno. Počasí měli pěkné, bylo polojasno a hlavně nepršelo. Já jsem byl doma, protože měl dorazit nějaký typos opravit karmu, která pořád nefungovala. Byli jsme domluvení mezi 10 a 11, ale ani po 11 u nás nikdo nebyl ani se nikdo neozval. A protože jsem potřeboval ve 12 odejít, tak jsem mu zavolal, co a jak. No, řikal, že nestíhá či co, a že teda když od 12 budu pryč, tak dorazí ve středu. To mě teda dost naštvalo, být další týden bez teplé vody, tak jsem ještě zkoušel zjistit, jestli by se nedalo někde aspoň osprchovat, hlavně když tu máme tu návštěvu. Ale nic jsem nenašel a musel jsem vyrazit, tak jsem to zatím nechal. Ve 12 jsem jel taky do Amsterdamu, kde jsem měl další pohovor. Na ten mě pozvala jedna ženská, volala mi, když jsem zrovna dojel ke Králům a měl jsem u sebe nizozemský mobil, takže celkem štěstí. Pohovor dopadl jakš takš, práce by to byla pěkná, pracoval bych s jednou ženskou na vývoji genové terapie na hemofilii A. Zatím ale nemám žádné informace, tak uvidíme. Když jsem se vrátil, ještě jsem zkoušel něco vymyslet ohledně teplé vody, ale bylo už celkem pozdě odpoledne. Tak jsem se na to zkusil znova podívat. Máme k té karmě i nějaký návod, ale celý v holandštině a je to o instalaci celé karmy, takže celkem k ničemu. A na problémy tam většinou bylo něco jako zkontrolujte přívod plynu nebo tlak plynu, případně tlak vody a pod. Ale někde v textu jsem tam zahlídl cosi jako reset čudlík, tak jsem zkoušel najít, kde to je, a když jsem to po dlouhém hledání našel a zmáčkl, tak nám začla zase fungovat karma. Tak jsme nakonec měli teplou vodu i pro návštěvu. 
V sobotu jsme pak trajdali po Ede, domluvili jsme si půjčení kola na neděli a byli jsme se podívat v centru na trhu a pak kolem města. Ale kolem poledne začalo poprchávat, tak jsme šli zpátky domů. Já jsem pak po obědě odjel na zápas a Královi zůstali doma odpočívat a při tom si udělali maraton Nákupných maniaček (slovenský pořad, kde vždycky jedna ženská nakupuje oblečení a další 3 ji pak hodnotí, a každý den je jinačí ženská z té skupiny). Později odpoledne pak vyzvedli dvojkolo na neděli a večer jsme poseděli doma jenom tak v klídečku. 
V neděli jsme pak vyrazili na cyklistický výlet. Počasí zase mělo být pěkné, nemělo pršet, tak jsme doufali, že to tak bude. Já s Janou jsme měli svoje kola a Janini rodiče měli půjčené dvojkolo. Nejdříve jsme jeli do přírody, hned vedle národního parku, takže tam byla dost podobná krajina, a projížděli jsme to tam křížem krážem. Kolem poledne jsme našli i restauraci, kde vařili, tak jsme tam zůstali na oběd. Po obědě jsme pak vyrazili víc na sever a tam už to byly spíš farmy a statky, ne jenom lesy, tak jsme měli aspoň nějakou změnu krajiny. Kolem třetí až čtvrté odpoledne už jsme ale byli všichni nějací usezení, nezvyklí na kolo, tak jsme si dali pauzu a pojedli svačinu. Pak už jsme vyrazili zpátky do Ede, ale vzali jsme to kolem jedné rozhledny, která byla teda pěkně do kopce (na holandské poměry), tak jsme si i trochu zafuněli. Nakonec jsme dojeli domů asi kolem šesté večer, dali jsme si večeři a odpočívali.
V pondělí pak vyrazili Královi do Utrechtu, ráno jeli s Jane vlakem a večer s ní zase přijeli. Já jsem byl doma a pracoval jsem na článku, který jsme potřebovali znova odeslat. Taky jsem vrátil dvojkolo a byl jsem nakoupit. V Utrechtu prý prošmejdili celé centrum, i obchody zvládli prozkoumat a s Jane zvládli ukázkový přestup do vlaku do Ede. Po večeři jsme pak zkoukli fotky a vyzkoušeli jsme 40ti letou vínovici z Portugalska, kterou dostala Jane od kolegyně za slivovici. Toš jsme si dali po kalíšku, chutnalo to výborně, prý podobně jako portské, a zase jsme to schovali pro další návštěvy.
V úterý ráno se pak pobalili a brzo ráno vyrazili na letiště, aby tam byli včas i kdyby se něco stalo po cestě. Na nádraží jeli na kole, protože autobusy tu tak brzo moc nejezdí. Když vyjeli z domu, šel jsem si ještě na chvíli lehnout a dospat se. Přes den jsem pak vyzvedl kolo z nádraží a dovezl ho domů. Druhé si dovezla Jane sama a jedno si vezme do Amsterdamu do školy, protože to, co tam měla, se jí rozpadlo. Z letiště ještě dostala Jane zprávu, že let je opožděný a že se její rodiče koukali, jak se na jejich letadle vyměňuje kolo, což na klidu asi moc nepřidalo. Ale let prý dopadl v pohodě a Královi už jsou zpátky ve Valmezu. V NL se nám mezitím rozpálilo sluníčko, ve středu má být kolem 25 °C, tak jsem šel zahájit beach volejbalovou sezónu. Jenom škoda, že takové teplo nevydrží dýl, ke konci týdne se má zase ochlazovat.

Tady jsou pak některé fotky z různých výlezů po Nizozemí

03.04.15

Den Bosch

Před třemi týdny jsem měl pracovní pohovor na univerzitě v Amsterdamu, kde pracuje Jane. Pohovor proběhl celkem v poho, ale nakonec mě nevybrali a prý tam byl někdo lepší. Dokonce na tom pohovoru byla i holčina, která dělala diplomku v naší laborce se mnou (ta to místo taky nedostala). Ale ten typos říkal, že jsem se mu líbil a dal můj životopis další ženské, která má taky místo, tak tam půjdu na pohovor buď před velikonocema nebo pak někdy časem, uvidíme, co napíše. 
V pátek večer jsem pak jel zase do Wageningenu koukat na volejbal a tentokrát se přidala i Jane, jak dorazila z práce. Chvíli jsme pak poseděli i v hospodě, ale lidi, co jsme znali, celkem brzo zmizeli, tak jsme taky vyrazili domů. A protože jsme v sobotu zase neměli žádný zápas, tak jsme si naplánovali výlet do Den Bosche. 
Neměli jsme kam spěchat, tak jsme v klidu vstali, posnídali a kolem 11 vyrazili na vlak. Na netu jsme ještě pozjišťovali, co tam vlastně je, a asi nejzajímavější je velká katedrála v centru města. A protože to byla zrovna sobota, tak tam měli i market, tak jsme se potrajdali po stánkách, co tam mají jiného než v Ede. Když jsme prošli market i katedrálu, zašli jsme si do jedné restaurace na oběd. Pak jsme ještě potrajdali po zbytku města, ale nic extra zvláštního už tam nebylo. Po cestě na nádraží jsme si zašli koupit ještě Boschské koule a vyrazili jsme domů. 
V neděli jsem pak zase vyrazil do Wageningenu, protože jeden typos začal organizovat nedělní volejbálky, tak když mi to vyjde a neprší, tak si zajdu zahrát. Není to sice nějaký vysoký level, ale aspoň se člověk trochu hýbe. A k tomu ještě musím hodinu na kole, 30 minut tam a 30 zpátky. 
Potom se celkem nic nedělo, až v sobotu jsme konečně měli zase zápas. Hráli jsme proti poslednímu v tabulce, takže jsme potřebovali vyhrát 4:0. A protože bylo málo lidí kvůli zranění nebo práci, tak jsem hrál všechny čtyři sety. A všechny vítězně, takže super. 
No a minulý týden byl asi nejvýznamnější zážitek dopolední výpadek elektřiny v Amsterdamu a okolí. Mě se to sice netýkalo, ale Jane měla teda hodně krušné dopolední cestování. Co bylo ve zprávách, tak v jedné z asi největších rozvoden došlo ke zkratu a přestala jít elektřina v celém Severním Holandsku a Flevolandu. Takže v Amsterdamu přestaly fungovat semafory, tak byly všude hrozné kolony, tramvaje stály uprostřed cesty a nemohly se hnout a byly pozavírané obchody. Samozřejmě to postihlo i letiště, takže na chvíli tam nebyl vůbec proud, než se spustily záložní generátory, a pak jim celkem dlouho trvalo, než nahodí všechny systémy. Takže letadla, které přilétaly, byly odkloněny na jiné letiště, a ty, které měly odletět, se postupně odbavovaly, ale se zpožděním. Nakonec snad prý odbavili všechny letadla do půlnoci. A k tomu všemu se ještě přidaly vlaky, které na Amsterdam vůbec nejezdily, a v Utrechtu byl hodně velký chaos. A asi nejhorší to měli lidi, kteří zrovna v té době byli ve vlaku, protože pak museli další dvě až tři hodiny zůstat uvnitř. 
Jane sice byla v té době ve vlaku, ale ještě ne tak daleko, že by zůstala uvězněná uvnitř. Takže se dostala zpátky do Utrechtu, ale tam vůbec netušila, co dál. Na cedulích bylo něco napsané, to ale neplatilo, nikdo vlastně pořádně nevěděl, kam jít nebo co se vlastně bude dít. Navíc jí napsali z Amsterdamu, že ve škole nefunguje elektřina, tak mají jít pracovat domů. Naštěstí prý asi před 14 dny cvičili výpadek proudu na celé univerzitě, tak snad byli jakštakš připravení a nevyplavilo jim to školu. Když měli totiž to cvičení, tak zjistili, že když přestane jít elektřina, tak jim do jedné laborky začne protíkat ze stropu voda. Takže do školy nemusela, jenom musela v Utrechtu najít ten správný vlak mezi hromadou pobíhajících lidí hledajících jejich vlaky. No nakonec našla nástupiště, z kterého jel vlak do Ede, tak vyrazila pracovat domů. 
V sobotu jsme pak měli další zápas, tentokrát proti prvnímu v tabulce, a když by vyhráli, tak už jsou stoprocentně šampioni a postupujou do vyšší ligy. To jsme jim ale samozřejmě nechtěli umožnit. Toš snažili jsme se je porazit, ale nepovedlo se, prohráli jsme první tři sety (já jsem je podporoval z lavičky). Na čtvrtý jsem se pak ale nastoupil a ten jsme celkem jednoduše vyhráli! Ti protivníci vystřídali asi klíčové hráče, takže jsme to neměli tak těžké. Ale že vyhrajeme tak jednoduše, to jsem nečekal.
Tento týden jsme si pak užili pořádného větru. I když jsou tady na větrné počasí zvyklí, tento týden to bylo extra a měli s tím taky problém, vlaky jezdily pozdě, tvořily se kolony, protože se některé prázdné náklaďáky přímo překlopily. A pak od úterka jsme museli doma přežít bez teplé vody, protože se nám porouchala karma. Tak jsem nejdřív volal na správce, ti řekli, že někoho pošlou, ale ten přišel až ve středu odpoledne. Ten se na to podíval, zjistil, že s tím nic neudělá a že se na to bude muset podívat nějaký člověk z firmy, která to dělá. Tak mi ve čtvrtek volal z firmy, ale ve čtvrtek nemohl, v pátek taky ne a nejdřív až v úterý. To jsme ale pryč, takže nám opraví teplou vodu až dorazíme zpátky do NL. Tak snad to vyjde. 

Tady jsou pak fotky z Den Bosche