30.08.11

Párty víkend

Problémy s kartičkou

Kromě toho, že jsme víceméně celý víkend propařili, jsem ještě během týdne lítal kolem vyřizování kartičky na vlaky a autobusy. Tady totiž před prázdninama změnili systém, jak se jezdí autobusama. Chtějí totiž přinutit lidi, aby si co nejvíce lidí pořídilo kartičku, na kterou si uloží peníze a tou budou platit v autobusech i ve vlacích. Nemusí si tak kupovat žádné lísky a mělo by to být rychlejší. Samozřejmě je možné si koupit lístek, ale v autobuse to je většinou dražší než když člověk použije tu kartu a ve vlaku to vyjde myslím na stejno (ale tím si nejsem jistý). Jane tuhle kartičku má skoro od začátku, protože se dá taky používat jako slevová karta, ale já jsem ji prozatím nepotřeboval. Ale když teď změnili ten systém, tak jsem se rozhodl, že by se to taky hodilo. A toš jsme byli asi v polovině dubna na nádraží v Ede, vyplnil jsem formulář, zaplatil a nechal jsem jim to tam. Dostal jsem prozatímní lístek, na který jsem mohl používat tu slevu a šel jsem domů. Mělo to dorazit do tří měsíců. Tři měsíce uběhly v polovině čevence, kdy jsem nebyl v Nizozemí, a kartička mi nepřišla. Toš jsem se na začátku srpna vypravil do Ede, co se jakože děje, že jsem si kartičku koupil, ale nic mi nedošlo. Tam mi dali kartičku s číslem na klientskou službu a ať si tam zavolám. Tak jsem tam druhý den ráno volal, ale ozvala se mi jenom mašina s automatickou odpovědí a že mám zmáčknout nějaké číslo. A samozřejmě to mluvilo jenom dutch, takže jsem totálně netušil, co vlastně chcu. Zkusil jsem pomačkat nějaké čísla, ale vždycky se ozvaly další možnosti. Tak jsem se na to vykašlal a říkal jsem, že jim napíšu email.
Tak jsem napsal email, ale jim trvalo hrozně dlouho, než odpověděli. A odpověděli jenom to, že potřebují mojí adresu. Toš jsem jim poslal adresu a zase se několik dní neozvali. Nakonec mi odpověděli, že si musím zajít na nádraží do Ede, kde by mi měli pomoct. A tak jsem znova vyrazil na nádraží do Ede. Tam jsem jim řekl, o co jde, a tentokrát tam byl nějaký ochotnější chlápek, který mi našel, že kartička mi byla poslaná někdy v květnu, ale vysvětlil mi, že když bydlím na kolejích, tak se celkem často stává, že se to ztratí. Tak mi řekl, že si mám znova zavolat na tu klientskou službu a řekl mi, na co se mám poptat a co říct. Toš jsem zase volal. Tak jsem tentokrát zkoušel poslouchat pořádněji, ale moc to nepomohlo. Tak jsem zase zmáčkl nějaké číslo z těch, které jsem předtím nezkoušel, a najednou se mi někdo ozval. Byl jsem happy, že jsem se konečně někomu dovolal, a vysvětlil jsem mu, o co jde. Ale nejdřív mě nemohl najít v jejich systému, pak mi nerozuměl, když jsem mu hláskoval jméno, a furt mě nikde nemohl najít. Tak mi říkal, ať chvíli počkám, že mě přepojí někam jinam a že tam mi snad pomůžou. Chvíli jsem čekal a pak se ozvala jakási ženská. Tak jsem jí znova zopakoval, o co jde. A zase mě nemohla ze začátku najít, ale nakonec se jí to povedlo. A domluvil jsem se s ní, že mi teda pošle duplikát a pošle mi to na nádraží do Ede a já si to tam vyzvednu, aby se mi to zase neztratilo. Takže po asi patnáctiminutovém hovoru se zákaznickou službou jsem si konečně zařídil kartičku na autobusy a vlaky.
Kromě tohohle trajdání a telefonování a zařizování se toho tady přes týden moc nedělo, ani nebylo moc víc času. V pondělí a ve čtvrtek jsem byl na tréninku volejbalu a ve středu jsme na chvíli hráli beach volejbal. Ten nám ale přerušil déšť.
A Jane v Amsterdamu pořád čeká na svoje součástky do mašiny, protože nějak vázlo objednání těch součástek. Oni si totiž vyberou, co chcou objednat, řeknou to technikovi a technik pošle požadavek do "objednávacího centra" a oni to u té dané firmy objednají. Ale během tohohle řetězce se někde stala chyba a objednávka nedorazila až do té firmy. Potom ještě volali z firmy do toho "objednávacího centra", že neví, jakou lampu chcou. Tam samozřejmě taky nevěděli, tak volali technikovi, co za lampu je třeba. No nakonec do té firmy volala Jane, že potřebuje takovou a takovou lampu, takže teď už by mělo být všechno v pohodě, objednané a už jen čekají, až to dostanou.

Párty víkend

No a o víkendu jsme si užívali spolu a dalšíma hlavně Čechama. Přijela totiž jedna holčina z Čech, která tu byla loni na Erasmu a letos tu chtěla studovat. Ale bohužel nesložila zkoušku z angličtiny, takže nemohla nastoupit. A tak si jenom přijela pro věci a rozloučit se. A toš jsme vyrazili do místního klubu. Ten se otvírá až o půlnoci, ale to nám vůbec nevadilo. Byli jsme totiž nejdříve na jednom baráku, kde přespávala a bylo tam dalších hafo Čechů. Tak jsme tam seděli, kecali, popíjeli a asi kolem druhé až třetí jsme vyrazili do klubu. Tam to bylo fajn, hafo lidí, dobrá hudba, byla to prča. Skončili jsme asi někdy kolem páté, bo už jsme byli unavení a vyrazili jsme domů spát. A spali jsme až do dvanácti. A aby to nebylo málo, tak jsme v sobotu vyrazili znova. A opět nejdříve na ten barák trochu posedět a potom do klubu. Ale tentokrát nebyla ta hudba tak dobrá, takže jsme nevydrželi tak dlouho. Zabalili jsme to asi kolem půl páté a vyrazili spát. Zbytek víkendu jsme pak jenom proflákali.

23.08.11

Divadlo

Během týdne se nedělo vlastně vůbec nic, oba jsme chodili do školy pracovat. A Jane ani ve čtvrtek nevyrážela s Velislavou do centra někam pařit, že prý má hodně úkolů a chce je udělat co nejdřív, protože jí přijedou na návštěvu rodiče. Ale v práci už čeká jenom na poslední dvě součástky do její mašiny a pak už snad začne něco měřit. Ve Wageningenu se taky nedělo nic, jenom v pondělí a ve čtvrtek jsme měli zase volejbalový trénink.
V sobotu (20.8.) ale tady bylo úplně krásně, svítilo sluníčko a vůbec to nevypadalo na déšť. Tak jsme se s Jane vypravili ven užívat si krásného počasí (bo už ho tu asi moc nebude). Tak jsme sbalili deku a po obědě jsme si vyrazili lehnout vedle školy na trávník. Tam jsme se povalovali skoro celé odpoledne a večer jsme vyrazili do centra. Tam se konala jakási divadelní akce. Bylo tam hafo různých artistů, divadelníků, kouzelníků a dalších různých lidí a všichni cosi předváděli. Některé pro nás nebyly moc zajímavé (nebo byly v dutch a bez rozumění to byla nuda), tak jsme je jenom prošli. Ale některé byly super. Byl tam jakýsi kouzelník, který předváděl takové různé triky. Ale bylo to super, člověk vůbec netušil, jak to udělal. Pak tam byli jacísi typosi co předváděli capoiru, byl tam studentský orchestr a taky tam byl jeden typos, který předváděl "prstové divadlo". Na prsty si nasadil dvě kuličky, co vypadaly jako oči a pak tam vyváděl různé capiny. Úplně super byla ohňová šou, tam bylo asi pět kluků a jedna holka a hráli si s různýma zapálenýma věcma. Takže kromě klasického plivání ohně a hořících tyčí tam točili hořícíma řetězama, hráli si s hořícíma hůlkama (dvě hůlky má člověk v ruce a s nima udržuje ve vzduchu třetí, která hoří), měli tam hořící diabolo, které bylo trošku nebezpečné i pro obecenstvo. Když jim vypadlo z toho provazu, tak se to nepřestalo kutálet a valilo se to až do lidí. A taky tam byla holčina, která točila kruhem a na něm asi na šesti místech hořel oheň. A navíc s tím kruhem dělala neuvěřitelné věci. V centru jsme byli asi do půl dvanácté, kdy to všechno končilo. A pak už jsme vyrazili domů.
V neděli jsme se pak jenom poflakovali doma a relaxovali. Už nebylo ani tak pěkně, tak jsme si nebyli ani lehnout ven.

15.08.11

Další týden po prázdninách

Toš tento týden se toho zase nic moc nedělo. Jane celý týden pracuje v Amsterdamu, a tentokrát už dokonce něco vyváděla i v laborce. Už tam začala dělat s tou její mašinou. Teda zatím ji začala skládat dohromady a zjišťovat, co všechno chybí. Takže cosi poskládali a nějaké součástky museli ještě doobjednat, aby to fungovalo. A ještě musí jednu součástku vytvořit, tak to studovala teoreticky a příští týden ji bude vyrábět prakticky. Nastudované to má, tak říkala, že by to neměl být žádný problém.
Ve čtvrtek zase byly se spolubydlící v centru v nějakém klubu. A protože ta spolubydlící ráda maluje, tak namalovala i Jane. Udělala jí nějaký nový make-up. Jane na to tak není zvyklá, tak jí to připadalo zvláštní. A bohužel nepořídili fotku, takže vůbec nemám představu, jak vlastně vypadala. A tím, že malovaly make-up, tak se zdržely a do centra dorazily až někdy po desáté, kdy už v klubech jsou lidi. Takže tentokrát si musely nějaké drinky koupit samy. Ale na druhou stranu už tam byli lidi, kteří tančili. A byla tam nějaká rumunka s bratrama, ale ti kluci prý moc nechtěli tančit, tak se k nim ta holčina přidala a tančili dokupy. Trochu i pokecali, ale v klubu to moc nejde, bo tam hraje hudba hrozně nahlas. A aby člověk něco řekl, tak to musí zařvat do ucha (nebo odezírat ze rtů, ale v angličtině to je trochu těžké...).
Já jsem zase pracoval ve škole ve Wageningenu převážně na svojem článku. Jde to pomalu, ale možná časem z toho něco bude. V mezičase už jsem začal dělat i další experimenty v laborce, tak se už zase dostávám do pracovního tempa. Já jsem měl ve čtvrtek trénink z volejbalu. A protože hospoda ve sportcentru je přes prázdniny zavřená, tak jsme šli na koleje do kuchyňky k jedněm volejbalistům na pivo. Zase tam bylo hafo Nizozemců, takže se převážně bavili dutch. Ale cosi si ještě pamatuju, tak jsem jim sem tam i rozumněl. A sem tam se se mnou bavili i anglicky, tak to bylo fajn.
A víkend jsme opět úspěšně proflákali. Byli jsme si nakoupit něco na jídlo, abychom úplně neumřeli hlady, a taky jsme byli v zahradnickém centru nakoupit misky pod květináče. Při nakupování jsme taky chtěli nakoupit strouhanku, protože ještě máme kousek anglické, tak jsem chtěl ukuchtit řízky naruby. Ale procházel jsem obchod nejdříve sám asi třikrát, pak jsme to prošli i s Jane, ale nic jsme nenašli. Toš jsme se zeptali jednoho typose, kde to jakože je, a on nás zavedl do "pekárny", kde si pečou nějaké housky a podobné capiny, a tam cosi řekl holčině, co tam dělala, a ta vytáhla zpod přístroje na krájení chleba krabici s drobkama z nakrájených chlebů. Toš jsme na to koukali, co to jakože je, taky jsme se ptali, jestli mají jakože normální strouhanku, ale to prý že nevedou. Tak jsme si vzali tu, co tam měli, lepší něco než nic. Doma jsem to přesil přes sítko, protože tam byly taky hodně velké kousky, a pak už to bylo skoro jako naše strouhanka, jenom trochu tmavší. Ale účel to splnilo a řízky byly dobré.
A misky pod květináče jsme si kupovali proto, že máme hodně kytek a když každá má kulatou misku, tak to zabírá hodně místa. Tak jsme se rozhodli, že si pořídíme jenom pár takových těch obdélníkových a do toho naskládáme všechny květináče, takže by mělo být víc místa.

09.08.11

Po prázdninách

Bohužel je to tak, už nám skončila dovolená v ČR a už jsme oba zpátky v Nizozemí a už zase chodíme do práce. Teda u mě je to úplně to samé, jenom stále trochu vzpomínám, co že jsem to vlastně dělal a na čem jsem studoval, ale postupně se do toho dostávám a už pomalu začínám pracovat i v laborce.
Ale s Jane se dějou změny! Když se vrátila z dovolené asi v polovině července, do konce měsíce pracovala ještě na univerzitě. Ale od prvního sprna už taky dělá doktoranturu, ale v Amsterdamu. Je to asi hoďku a půl na dojíždění jedna cesta, nechce se jí trávit 3 hodiny každý den ve vlaku, tak si tam našla ubytování a bydlí relativně kousek od školy. Našla si pokoj, kde bydlí společně s další holčinou, Bulharkou Velislavou. Ještě tam prý bydlí jedna další holčina, ale tu ještě neviděla. Pokoj je sice malý, ale je to v centru a je to levné. Ta Velislava je prý hrozně akční a moc ukecaná, takže si ani kolikrát neuvědomí, kolik je hodin, kolik toho prokecaly. V úterý si prošly okolí kolem bytu a byly nakoupit.
No a ve čtvrtek vyrazily do města. Původně chtěly jít na nějaký koncert nebo něco takového, ale asi tam byly na dutch poměry hodně brzo a nikdo tam ještě nebyl. Ale nějaký barman je prý pozval do jeho baru a dal jim láhev šampaňského zdarma. Tak dostaly chlazené šampaňské, u toho jim i zářila jakási prskavka a popíjely. Prý to bylo dobré, tak ve dvou stáhly celou flašku, a taky to prý nebylo moc silné, jak to vypily, cítily se v poho. A protože tam v tom baru nikdo netančil a byla tam nuda, tak se vydaly do dalšího. Tam jim zase hned ve dveřích dali nějaké lísky, které vyměnily u baru za panáky. Tak si daly po půlce a protože tam dobře hráli, tak trochu tančili. Ale taky tam nebylo moc lidí a byli tam asi 4 znuzení barmani, tak barmani vytáhli takovou tu hlavu od hrocha, které se mačkají zuby, a když se zmáčkne špatný zub, tak pusa sklapne. A tomu, komu sklapne pusa, si dá půlku. A Jane ta hra prý hrozně nešla a měla těch půlek nejvíc. Potom ještě chvíli tancovaly, ale před půlnocí se rozhodly, že už půjdou domů (teda hlavně kvůli Jane, že musí ráno vstávat do školy) a vydaly se trajektem na pokoj. Ale stejně to moc nepomohlo, ráno se Jane vůbec nechtělo vstávat.
Ve škole zatím studuje články a manuály, jak zprovoznit jednu mašinu, na které potom bude dělat. K tomu ale potřebuje část přístroje vyměnit a na škole momentálně nebyl nikdo, kdo by přesně věděl, jak se to dělá. Ale nějaký technik by se měl vrátit z dovolené, tak jí s tím snad pomůže.
V pátek večer pak dojela zase zpátky do Wageningenu a o víkendu jsme byli zase spolu. V sobotu jsme cosi ponakupovali a byli jsme na Harrym Potterovi a neděli jsme víceméně proflákali.