17.12.14

Rekonstrukce bytu

Týden v ČR jsme si krásně užili, ale uběhl nějak rychle a my jsme se museli vrátit zpátky do NL. Přes týden jsme ještě dospávali po dovolené, ale pak už jsme se museli pomalu začít připravovat na plánovanou rekonstrukci našeho bytu. Víceméně to začalo už v pondělí 1.12., kdy k nám přišel typos z firmy, která dělá tu rekonstrukci, a společně jsme prošli byt a on ukazoval, co přesně se bude dělat a co by se mělo vyklidit, aby bylo dostatek místa na práci apod. Přes týden jsme pak postupně poodnášeli, co jsme mohli, do sklepa. V pátek ráno pak přišli dva chlapi připravit si cestičky, kudy budou chodit, aby nám nezašpinili koberce. Nejdřív jsem myslel, že to bude všechno, ale pak se objevili další lidi ještě asi třikrát, aby si do bytu nanosili věci, které budou potřebovat. 
V pátek večer jsme pak měli takovou příjemnou vsuvku, kdy jsem přijel za Jane do Amsterdamu a s jejíma kolegama jsme popíjeli pivo a zahráli si Sinterklaasovskou hru, kdy se podle hodu kostkou různě měnily dárky, takže člověk celou dobu nevěděl, s kterým dárkem vlastně skončí. Ale nakonec jsme každý měli dva dárky, tak to bylo fajn. Zakončili jsme to pak v blízké restauraci, kde jsme si zašli na večeři a pak jsme jeli posledním vlakem domů. O víkendu jsme pak museli douklízet a dopřesunovat poslední věci, které nám ještě chyběly dodělat. Tak jsme vyklízeli celou kuchyň, rozmontovali část linky, kterou jsme si tam přidali, odstěhovali ledničku, pračku, sundali všechny záclony a rolety a musel jsem přestěhovat všechny rostlinky z balkónu. 
V pondělí pak začala samotná rekonstrukce. O půl osmé ráno už u nás zvonili a začli rozbourávat kuchyň, kde odmontovali celou linku, odstranili starou karmu a začali si hrát s nějakýma trubkama. Taky zlikvidovali celý záchod a taky montovali nové trubky. K tomu nám odmontovali všechny topení, takže jak tam bylo už předtím zima, tak teď tam bylo ještě chladněji, protože celý byt byl samozřejmě otevřený až na chodbu. V úterý pak pokračovali, ale to si převážně hráli s trubkama v kuchyni a pak tam přidali asi 10 cm zdi, aby ty trubky zakryli, a taky dodělali trubky na záchodě, kde taky přidali kousek zdi. Ale namontovali nám nové topení, které hned začalo fungovat, tak když jsme večer přišli domů, bylo tam aspoň relativně teplo. 
To však ve středu úplně zmizelo, protože nám začli měnit okna. To přišli nečekaně už v 7 hodin ráno, sotva jsem si udělal snídani, a hned začli vybourávat okna v obýváku. Pak postupně vybourali okna i v dalších dvou pokojích na jedné straně domu a nandali tam nová okna. V kuchyni a na záchodě nám pak dali nové kachličky, takže už to vypadalo skoro hotové. Ve čtvrtek pak vyměnili zbylá okna, vrátili zpátky linku do kuchyně a dodělali záchod. V pátek pak už jenom uklízeli a možná dodělávali nějaké malé práce, které jim ještě zbyly. Když jsem večer přišel domů, tak už bylo všechno pryč a já jsem začal pořádně uklízet - vysávat, vytírat, utírat, ...
V sobotu jsme pak dopoledne vařili bramborový salát, protože jsme se na neděli domlouvali na vánoční večeři s Annou, Oli a Jeroenem. Potom jsme zase pokračovali v úklidu a večer jsem šel na zápas. V neděli jsme pak jenom cosi málo pouklízeli a vyrazili jsme do Wageningenu na večeři. Tam jsme byli asi do 10, ale pak už jsme jeli domů, protože v pondělí jsme museli zase pracovat.
Celá rekonstrukce proběhla celkem v poho, ráno jsme vždycky chlapům otevřeli a oni si pak dělali svoje. Jane jela do Amsterdamu a já jsem jezdil do Wageningenu na univerzitu, protože na bytě byla zima a s těma všema lidma to tam bylo i hlučné. Navíc mi zemřel počítač a Jane potřebuje ten svůj v Amterdamu, tak jsem dostal notebook ve škole a můžu na něm psát. Ještě nám budou dodělávat podlahy na balkónech, ale to nestihli během toho týdne, takže to dodělají tento čtvrtek.

A tady jsou pak nějaké fotky z průběhu rekonstrukce.

13.11.14

Říjen s krásným počasím

Poslední týdny v říjnu a dokonce i začátek listopadu je překvapivě pěkné počasí. Sice se postupně ochlazuje k 10 °C, ale přes den většinou svítí sluníčko a neprší. A tak jsme před 14 dny vyrazili na procházku do lesa s Annou a Oli (dvěma Češkama) a Jeroenem (Dutch). Ale není to to samé, jako u nás doma, že člověk vyleze ven a je v lese. Tady jsme hezky všichni vlezli do auta a jeli asi 20 minut k lesu. Tam jsme zaparkovali a vyrazili jsme se projít do lesa. A protože bylo opravdu hezky, tak tam byla hromada lidí a většina z nich pouštěla draky. Ale byli tam i tací, kteří se šli, tak jako my, jenom projít. Toš v lese bylo pěkně, zase jsme po dlouhé době zamířili do přírody, pobyli jsme tam asi hoďku a vyrazili jsme zpátky. Ale nejeli jsme zpátky hned domů, ale jeli jsme do Wageningenu a tam jsme si zašli společně na večeři. Až pak jsme nasedli na bus a vyrazili zpátky do Ede. 
Minulý víkend jsme pak trochu pařili, nejdříve v pátek jsem se byl podívat na zápas ve volejbalu ve Wageningenu a pak jsme skončili v klubu ve Wageningenu až do 4 do rána. Pak jsem sedl na kolo a vyrazil do Ede. Ale někde na cestě se mi pokazil řetěz a protože jsem u sebe neměl žádné nářadí, musel jsem jít až do Ede pěšky. Takže jsem nakonec šel spát až kolem 6 ráno. A v sobotu odpoledne jsme měli hrát další zápas! Tak jsem se tak nějak rozehříval a celkem to bylo v pohodě, ale nakonec jsem stejně nehrál, což mi ani moc nevadilo. Jane jela mezitím do Amsterdamu nakupovat, dohodla se s kolegyní a vyrazily do města. Nakonec dorazila skoro stejně jako já, tak jsme si spolu dali večeři a vyrazili jsme zase do Wageningenu. Tam totiž Oli pořádala takovou menší akcičku, protože jí přijel přítel z ČR, tak jsme poseděli a popili a zase jsme odjížděli někdy k ránu, možná kolem 3. Tentokrát mi ale kolo fungovalo celou dobu a v pohodě jsme dorazili do Ede. V neděli jsme pak vůbec nic nehrotili, v klidu se dospali a zbytek dne jenom odpočívali doma. 
Jinak v Ede nám pak začali opravovat barák, kde bydlíme. Zatím začali s prostory mimo byty, takže zadělávali strop sklepu nějakou pěnou, aby to bylo víc izolované, a taky cosi prováděli se střechou. Ještě mají něco dělat na schodech, nějak je čistit či co a pak začnou postupně opravovat byty. Náš by měli dělat dva týdny před vánocema, tak uvidíme, jak to bude vypadat, až to opraví. 
V pátek pak vyrážíme na týden do ČR na dovolenou a zase ponavštěvovat všechny známé a kamarády. První víkend máme naplánovaný v Pardubicích, sjede se tam bývalá banda z univerzity a budem mít takový menší turnájek v badmintonu a pak nějaké další akce. Přes týden pak budem na Moravě, chvíli ve Vsi, chvíli ve Valmezu a já pak na víkend pojedu na chatu s táborovou bandou. A v pondělí zase vyrážíme zpátky do NL. 

04.11.14

Kolaudačka

Druhý víkend v říjnu (11.-12.10.) jsem byl na víkend v ČR, kde jsem šel samozřejmě volit, ale taky jsme oslavovali mamčiny narozeniny a taky 30. výročí svatby, takže se z toho pochopitelně vyklubal celkem náročný víkend. Ale všechno jsme to zvládli, dokonce jsme i cosi popracovali na zahradě, protože bylo hezky a po víkendu jsem dorazil zpátky do NL "odpočívat po dovolené". Ale moc jsem toho nepoodpočíval, musel jsem zase začít psát článek a hledat práci, Jane se během víkendu poflakovala doma, ani ji nevyšla na ten víkend dámská jízda, to až někdy jindy. Ale aspoň si odpočinula od práce. 
Přes týden jsme samozřejmě zase pracovali, Jane v Amsterdamu, já doma, a nic extra se nedělo.  Ve čtvrtek večer jsme měli informační večer, kde jsme se mohli poptat ohledně plánované rekonstrukce našeho bytu. Mají nám vyměňovat okna za plastové, opravovat koupelnu a záchod, měli by odstranit azbest, který tu našli a nějaké další menší opravy. Tak jsme si mysleli, že to bude něco užitečného, že tam možná aspoň uvidíme, jak to bude vypadat, až to bude zrekonstruované. Ale nic takového tam nebylo, jenom jsme mohli chodit kolem a ptát se lidí, kteří to organizují. Toš jsme se na cosi poptali, ale většina už byla popsaná v brožuře, kterou jsme dostali dříve. Toš uvidíme, jak to nakonec dopadne. 
No a v pátek jsem měl půjčené auto od kámošky z Wageningenu a vyrazil jsem nakupovat, protože jsme na víkend zorganizovali kolaudační párty. A když jsem měl auto, tak jsem si našel supermarket, kde měli nějaké výhodné slevy na pití, hlavně pivo a víno, a vyrazil jsem nakupovat. Protože jsem byl sám, tak jsem musel jít s košíkem třikrát, abych to všechno zvládl. Ale povedlo se a měli jsme na párty skoro všechno nakoupené. 
V sobotu jsme pak dokoupili jenom pečivo, douklidili a pak jsme si hráli s přípravou jednohubek na párty. Po šesté pak začli chodit lidi, měli jsme pozvané lidi ode mě z práce, od Jane z práce i pár lidí z volejbalu. Bohužel, někteří nemohli přijít, ale i tak tu postupně bylo 13 lidí plus my dva. Byt se jim líbil, jenom všichni z Wageningenu byli autem, byli moc líní přijet na kole (asi to pro ně bylo daleko), tak se moc nepopíjelo, spíš jsme poseděli a kecalo se. Měli jsme nachystané, že bychom si zahráli i člověče, napij se, ale nakonec na to nevyšel čas. No a někdy po 10 se pak postupně lidi začali ztrácet domů, před půlnocí odjížděli lidi z Amsterdamu, aby stihli autobus. U nás zůstala jenom jedna Janeina kolegyně z Amsterdamu, která u nás přespávala. Tak jsme s ní ještě chvíli popili a asi kolem 3 jsme šli spát. V neděli jsme pak pouklízeli po párty a jenom se flákali doma. 
Ale před párty jsme aspoň stihli vyfotit náš nový byt, když už je vybavený, tak se můžete podívat na fotky

06.10.14

Konference v Praze

Od té doby, co jsem se vrátil z Německa se celkem nic zvláštního nedělo. Já jsem většinou doma a píšu články nebo hledám práci a Jane je většinou v práci. Sem tam se furt ještě projedu do Wageningenu, kde jsem byl třeba navštívit dvě firmy s dalšíma doktorandama a pak jsme zůstali na pivo do večera. A Jane minulý týden vyrazila na konferenci do Prahy. A místo rozhodně není náhodné, s kolegama hledali konferenci, která se koná v Praze, aby si tam mohli udělat výlet. A tak našli jednu dvoudenní a protáhli si to na týden, kdy zbytek času protrajdali po Praze a okolí jako turisti. Konference teda prý nebyla nic extra a úroveň prezentací a angličtiny v podání Čechů prý taky slabé, ale když škola platí, proč si neudělat výlet. V Praze prý pak byli snad úplně všude, každý den chodili od rána do večera, navštívili všechny památky a taky hromadu hospod. Janin brácha totiž už rok pracuje v Praze, tak to tam má obkoukané a Jane měla seznam hospod, které jsou zajímavé. A když jim náhodou byla někde po cestě zima, tak tam všude byla teplá medovina, případně poseděli jenom tak na burčáku. A když už byli v Praze, tak se taky jeli podívat do Kostnice na kostel vyzdobený kostmi. Ten prý byl úplně spešl a rozhodně si to budou pamatovat, něco takového asi nikde jinde neuvidí. Z Prahy se vrátili minulý čtvrtek večer a od té doby Jane zase chodí do práce. 
Jinak mi začala zase volejbalová sezóna a letos opět v novém klubu. Protože jsme se přestěhovali do Ede, tak jsem si chtěl najít nějaký klub přímo v městě, abych nemusel dojíždět tak daleko, a taky abych poznal nějaké lidi v Ede, protože jinak to bude asi dost problematické. Nový klub se jmenuje TweeVV a dostal jsem se do prvního týmu, který hraje o dvě třídy výš, než jsem hrál minulý rok. Takže všichni v týmu jsou lepší a já mám dost prostoru na zlepšování. Ale taky volejbal je mnohem lepší a rychlejší. Toš třeba časem se zlepším tak, že se dostanu i do základní sestavy. Ale to možná až časem. 

10.09.14

Konference v Německu

Hned po stěhování a uklízení pokoje ve Wageningenu jsem musel uklidit i svoje místo ve škole a v laborce, protože už mi skončila smlouva. Práce mám ještě ale stále dost, musím ještě dopsat dizertačku, což bude ještě chvíli trvat. Ale snad v laborce jsou všechny experimenty hotové, teď budu "jenom" psát a hledat práci. 
Ještě na zakončení práce ve Wageningenu jsem se zúčastnil posledního labtripu, výletu s kolegama někam ven z laborky. Tentokrát jsme jeli jenom na kole a celý den jsme se proflákali v okolí Wageningenu. Nejdříve jsme jeli do Blauwe Kamer (v překladu modrý pokoj/místnost), což je přírodní rezervace s různýma druhama zvířat a rostlin, které se jinde skoro nevyskytují. Taky lidi vůbec nezasahují a nechávají přírodu, ať si dělá, co chce. Takže tam hodně lidí chodí jenom tak na procházky nebo sledovat ptáky nebo zvířata. My jsme tam měli prohlídku po asi polovině toho území a protože bylo předtím celkem deštivo, tak jsme se celkem potrajdali blátem. Já jsem byl v poho, měl jsem pořádné boty, ale někteří lidi jenom v teniskách na tom tak dobře nebyli. Pak jsme si tam dali oběd a po obědě jsme vyrazili do bio-zahrady kousek od Wageningenu. Tam jsme se pak rozdělili do tří skupin a postupně jsme každá skupina dělali tři věci: prohlídka zahrady, část přípravy večeře a workshop na výrobu pizzy (každý si vyzkoušel udělat pizzu). Toš zahrada byla celkem zajímavá, měli tam hafo bylinek a různou zeleninu, taky nám vysvětlovala, jak tam mění plodiny na různých místech zahrady, aby měly dost živin. Pak jsme se podíleli na přípravě večeře, já s dalšíma dvěma jsme pracovali na dezertu, zatímco jiní připravovali salát a rybu. Na závěr jsme se učili udělat pizzu, udělat těsto, pořádně ho roztáhnout a pak jsme i několik pizz upekli. Pak už jsme měli večeři, sedělo se a kecalo až do večera. 
V pátek po výletu s laborkou jsem vyrazil vlakem do Německa, kde jsem se zúčastnil mojí poslední konference (alespoň prozatím). Bylo to v Heidelbergu, kde je celkem známé vědecké centrum. Dorazil jsem tam už o den dřív, abych si mohl projít město a hrad, který tam měli. Město vypadalo celkem pěkně, ale nic extra mi to nepřipadalo. A hrad byl sice velký, ale část už byla nějaká pobouraná a na vnitřní prohlídku se mi moc nechtělo. Ale byl odtama pěkný výhled na celé město. Pak jsem přešel ještě na druhou stranu řeky na "cestu filozofů", která se táhla nad městem a byl z ní krásný výhled na město z druhé strany, takže i na hrad. Druhý den jsem měl ještě dopoledne volno, tak jsem si půjčil kolo a projel jsem se do místního bonzaj centra a pak ještě do jednoho blízkého města, kde měli mít úžasnou zahradu. Ale nějak mi cesta trvala dýl, než jsem čekal, taky dlouho trvalo, než mi donesli oběd, tak jsem si zahradu nestihl prohlídnout (jenom na pohledech). A pak nám začala konference. Všechny prezentace byly jenom 20 minut, tak se to vždycky dalo vydržet, i když to nebylo moc zajímavé. Pak večer jsme měli večeři s hromadou jídla a pak se posedávalo v "baru" v nejvyšším patře. Prezentace byly další tři dny a celkově byly většinou zajímavé, ale z rostlin tam byla jenom jedna. Já jsem tam měl jenom poster (plakát) s částí mojeho výzkumu a když jsem ho prezentoval, tak se i několik lidí přišlo podívat. Ale většina lidí jenom prošla, lidí zabývajících se rostlinkama tam bylo celkem málo. Já jsem tam byl od nás z laborky sám, ale tam jsem potkal jednoho typose z vedlejší laborky, tak jsme většinou seděli spolu. Poslední večer pak byla párty se živou hudbou, tak to byla celkem prča a zůstal jsem až do konce. Druhý den jsem se pak vlakem vrátil do Ede. 
Vrátil jsem se ve středu a ve čtvrtek jsme měli závěrečný beach volejbal, tak jsme hráli takový malý turnájek. Nebylo nás tam příliš moc a navíc se celkem brzo stmívá, tak jsme hráli jenom tři zápasy, z kterých jsme dva vyhráli, tak jsme skončili druzí. Počasí bylo taky většinou super, až na konec nám začalo pršet, tak jsme to zakončili stejně, jak jsme začali, zase nám pršelo a jel jsem domů v dešti. 
Když já jsem byl na konferenci a užíval si turnaj v beachi, Jane se neflákala doma, ale byla v Řecku. Rozhodli se s kolegama si vyjet na týden na dovolenou. Letěli v neděli ráno, už v 5 hodin odlítali, a vrátila se teď v neděli večer. Má z tama hromadu zážitků, ale první chce zpracovat fotky, které udělali, a pak k tomu napíše i nějaké povídání.

Ale tady jsou aspoň fotky z Německa

28.08.14

Stěhování

Po dovolené v ČR jsme na začátku srpna úspěšně dorazili zpátky do NL. Sice jsme dojeli v pátek, měli jsme celý víkend před sebou, ale nečekalo nás nic odpočinkového. Protože jsme se chtěli o týden později stěhovat do nového bytu, začali jsme pomalu balit všechny věci, co jsme měli. Tak jsme si zašli do obchodu pro hromadu krabic a postupně jsme je plnili věcma, které jsme si nechávali, a mezitím jsme rozkládali stoly, police a skříně, které už byly prázdné, abychom měli kam dávat věci. Taky jsme ještě kupovali od dalších studentů nějaké věci, které jsme věděli, že budeme potřebovat (např. jídelní a pracovní stůl nebo další skříň na oblečení). Většinu věcí jsme sbalili už přes víkend, ale poslední zbytky oblečení a kuchyňského nádobí jsme dobalili až v pátek večer a sobotu ráno, těsně před stěhováním. Nakonec toho byla hromada tašek a hromada krabic, které se nám sotva vlezly do pokoje.
Na stěhování jsme si půjčili dodávku a domluvili jsme se s dalšíma dvěma páry, že nám pomůžou. Tak jsme v sobotu ráno vyzvedli auto a nejdříve jeli k jedné holčině, od které jsme kupovali několik věcí. Ona je stejně potřebovala skoro až do té soboty a pro nás to bylo jednodušší nechat u ní a vyzvednout to v sobotu. Tam jsme to měli rozložené a naložené na dodávce asi za hodinu a pak jsme se přemístili na Bornsesteeg, kde za náma přišel ten druhý pár. A pak jsme začli nosit a skládat všechny věci z pokoje do dodávky. Ale bylo nás dost, tak se to celkem dalo. V průběhu stěhování se nám nějak záhadně podařilo zlomit klíč od dodávky, ale naštěstí vypadl z klíčové dírky a nezůstal tam zaražený. Tak jsem ještě musel zpátky do autopůjčovny pro náhradní klíč. Chvíli mu teda trvalo, než ho našel, ale pak už bylo všechno v poho. Když jsem se vrátil, tak už byla dodávka skoro plná a pomalu jsme vyráželi převézt věci do Ede. 
Cesta byla v pohodě, jenom jsem si musel dávat pozor v zatáčkách. Ale tím, že to auto bylo celé plné, tak nebyl žádný problém. V Ede jsme pak udělali přes schody řetěz a postupně jsme si podávali věci až do našeho bytu. A překvapivě to šlo celkem rychle, mnohem rychleji než naložit. Už na první cestu jsme nabalili skoro všechno, ve Wageningenu zůstalo jenom pár věcí, pro které jsme se museli vracet. Převážně teda moje stromečky, které se do plné dodávky nevlezly (a ani jsem je tam nechtěl dávat). Takže druhá cesta byla ještě jednodušší a rychlejší. 
Potom už zbytek lidí odjel zpátky do Wageningenu a my jsme ještě vyrazili nakupovat do města, protože jsme ještě potřebovali koberec do jednoho pokoje a světla (lustry). Tak jsme jeli s dodávkou, ale až tam v centru jsem zjistil, jak je hrozně velká. I když tam bylo velké parkoviště, hodně těžko se tam parkovalo, nikde nebyla dvě volná místa vedle sebe. Až na konci bylo jedno volné místo vedle místa pro lidi na vozíku (tam nikdo nestál), tak tam se nám podařilo zaparkovat. Pak jsme pořídili světla i koberec a vyrazili zpátky domů aspoň trochu vybalit. 
V neděli jsme pak vyrazili do Ikey, abychom si pořídili postel a dokoupili věci, které jsme věděli, že budeme potřebovat. A taky nám to trvalo skoro celý den. Večer jsem pak ještě namontoval nějaké světla, ať nesedíme úplně po tmě, ale nic moc dalšího jsme neudělali. Přes týden jsme pak začali postupně skládat dohromady stoly a police, ať máme kde uskládat věci, a postupně jsme vybalovali. Šlo to celkem pomalu, protože jsme přišli domů až večer a moc se nám nechtělo. Ale jakš takš jsme se vybalili. 
Další víkend jsme pak byli zpátky ve Wageningenu a uklidili jsme byt na Bornsesteegu před vystěhováním. Takže jsme tam museli vysát všechen prach, co tam zbyl, vytřít a umýt kuchyň a koupelnu. Nakonec jsme to tak nějak zvládli a ve středu jsem pak odevzdal oba klíče. Od té doby bydlíme už jenom v Ede. 

A tady jsou pak nějaké fotky bytu před malováním a po malování. Ještě budou časem fotky i po stěhování, ale furt ještě potřebujem dodělat nějaké věci. A tady pak jak vypadal náš pokoj těsně před stěhováním, aneb všechny naše věci :)

19.07.14

Malování

Jak už jsem psal minule, konečně jsme dostali klíče k našemu novému bytu. Máme tam čtyři pokoje a kuchyň, tak konečně budem mít doma trochu víc místa, samozřejmě taky pro návštěvy :) Ale než se budeme moct přestěhovat, musíme si tam vymalovat, protože polovina stěn byla šedých a druhá polovina byla sice bílá, ale většinou něčím zašpiněná a nevypadalo to vůbec pěkně. Tak jsme si pořídili barvu odstínu teplé bílé a celý minulý víkend jsme strávili v novém bytě malováním. Ty šedé stěny samozřejmě potřebovaly namalovat dvakrát, po jedné vrstvě to furt vypadalo škaredě, ale na bílé stěny stačila jedna vrstva. Ale práce to bylo stejně hafo a za jeden víkend jsme to všechno nestihli, tak jsem šel malovat i v pondělí a ve středu a už nám zbývá domalovat jenom jeden pokoj poslední vrstvou, konečně. Ten domalujeme tento víkend a pak už tam musíme "jenom" uklidit po malování, položit koberce, co máme po předchozích majitelích, a pak můžeme přestěhovat všechny věci z Wageningenu. Ale to bude až někdy v červnu, protože příští týden jedeme na dva týdny do ČR na dovolenou. 
Jinak si v Nizozemí užíváme povětšinou krásného počasí, tak chodím často na beach volejbal, přes týden trénink a zápasy ve vedlejší dědině a mezitím ještě někdy hrajeme ve Wageningenu. Beach si užila i Jane, když se ve středu domluvili s kolegama a šli si zahrát v Amsterdamu. Byla to prý prča, ale náročné bez předchozího tréninku. Tuto sobotu pak jdu na turnaj do Scheveningenu, kde je asi 100 beachvolejbalových hřišť a hraje se v několika třídách v různých kombinacích. Protože Jane to moc nebaví, tak se domluvila do Amsterdamu na pláž.
A konečně jsem nahrál online fotky z května, kdy jsem se zúčastnil WeDaye, sportovní akce pořádanou univerzitou, kde jsme dělali různé závody, a pak ještě fotky z výstav bonsají, Bonsai van het Westen a Nationale bonsai show, kde jsme byli v červnu. 

09.07.14

Bonzaje

V červnu začalo v Nizozemí léto a taky podle toho vypadá počasí, většinou je hezky, sem tam pod mrakem a sem tam zaprší, tak jsme většinou o víkendech vyrazili na nějakou akci. Našel jsem několik výstav bonzají, tak jsem jezdil různě po NL a kochal se bonzajema. Na první výstavu jsem dokonce přemluvil i Jane a aby to bylo zajímavější, tak jsme byli i na workshopu, kde jsme pracovali na naší vlastní bonzaji. 
No a mezi tím jsme měli barbeque s kolegama z práce ve Wageningenu, kde nás bylo asi 30 a o víkend později jsme zase vyrazili na večeři do Amsterdamu s kolegama od Jane, tam jsme slavili Janeiny narozeniny. Od kolegů dostala poukaz do obchodu, kde si může nakoupit korálky, z kterých pak dělá různé věci., jako náušnice nebo náramky. Ale protože to nestihla ten samý den, tak si tam zajela nějaký další víkend. Oslava v Amsterdamu se ale nakonec protáhla až do rána, tak jsme přespali u jednoho kolegy a ráno pak jeli zpátky (teda Jane jela zpátky do Wageningenu, já jsem se jel podívat na další bonzaje). 
Taky jsme se už před časem domluvili s jednou holčinou, že nám prodá pračku do našeho budoucího bytu. A na konci června už jsme si ji mohli převézt, takže jsem si objednal zase tricyckl a domluvil jsem si dva kámoše z volejbalu a šli jsme stěhovat pračku. Nakonec to nebylo ani tak těžké, myslel jsem, že to bude těžší. I když bylo trochu komplikovanější všechno domluvit a zorganizovat, nakonec to všechno vyšlo a pračku jsme úspěšně přestěhovali. Teď ji máme v bytě a časem ji přestěhujem se všema ostatníma věcma. 
Ale aby to nevypadalo, že tady všechno jde úplně v pohodě, sem tam prostě něco nevychází. Před 14 dny se Jane nemohla dostat do práce, protože prostě celé dopoledne nejezdily vlaky. Tak se vrátila zpátky do Wageningenu a pracovala z domu. Taky se kvůli tomu musela domluvit s nějakou kolegyní, aby se jí postarala o přístroj, protože jinak by musela do Amsterdamu. Ale aby si to vynahradila, tak se k nám přidala večer, když jsme šli s kolegama do centra na pivo. 
No a minulý týden jsme konečně dostali zprávu o tom našem novém bytu a konečně tento týden jsme si mohli vyzvednout klíče a podepsat smlouvu. Taky jsme se zaregistrovali na radnici v Ede, ale protože nám to moc nepasuje s dovolenou, tak se budeme stěhovat až v srpnu, jak se vrátíme z dovolené v ČR. 
Kromě toho jsem minulý týden byl na konferenci v Amsterdamu, kde jsem měl i prezentaci. A zrovna to vyšlo tak "dobře", že Jane měla kurz od čtvrtku ve Wageningenu s kolegama z Amsterdamu, takže jsme se potkali až v pátek večer. V sobotu večer jsme pak jeli do Amsterdamu na barbeque a potom jsme šli do hospody sledovat fotbal. Samozřejmě tu jsou všichni úplně nadšení, takže bylo všude plno a museli jsme nakonec stát venku a sledovali jsme na velkých obrazovkách s hromadou dalších oranžových lidí. A protože se prodlužovalo a došlo i na penalty, tak nám ujel poslední vlak a přespali jsme u Janeineho kolegy a ráno dorazili domů. V neděli odpoledne jsme pak jeli zase do Rotterdamu, kde byl zápas volejbalu Nizozemí - Česká republika, tak jsme jeli fandit našim. Ale moc jim to nešlo, takže prohráli 3:0. Po zápase jsme se s nima i chvíli bavili, protože Anna si nechala ode všech podepsat balón. Pak jsme dorazili domů a večer jenom relaxovali a připravovali se na další týden.
Jinak oba stále chodíme do práce, já už teda většinou jenom píšu, momentálně třetí článek/kapitolu do mojí práce, a Jane stále pracuje se svojí mašinkou a zkoumá. 

16.06.14

Hromada volejbalu

Od konce května se venku udělalo hezky, hlavně teda přes víkend, takže jsem začal hrát kromě normálního, vnitřního volejbalu i beach volejbal. Takže každou neděli se nás sejde 4 až 6 a hrajem 2 až 3 hoďky. Kromě toho jsem taky začal chodit na tréninky beach volejbalu, protože přes léto tu nejsou žádné tréninky v hale. Bohužel to zatím vychází, že vždycky v úterý, kdy mám trénink venku, tak minimálně chvíli prší (první trénink dokonce celou dobu, co jsem jel domů). Navíc je to ve vedlejší dědině, tak musím vždycky půl hodiny na kole tam a pak zpátky, takže pěkný trénink na nohy. 
Taky jsem se v sobotu (31.5.) zúčastnil venkovního turnaje, který se konal ve Wageningenu na fotbalovém hřišti. Měli jsme družstvo ze 4 lidí, ale moc se nám nedařilo. Byl s náma i jeden typos, který hraje v týmu o tři třídy výš než my, ale vůbec tak nehrál. No ale celkově to byla prča, měli jsme pěkné počasí a zakončili jsme to barbecue. 
Když já jsem byl na beach volejbalu, tak Jane vyrazila s kolegama na sushi do Amsterdamu a pak zůstali ještě na drink někde v restauraci. Přes týden pak měla ve čtvrtek a pátek volno, tak se rozhodla, že se zajede podívat domů. Já mám teď dost práce se článkem, tak jsem zůstal ve Wageningenu sám. 
Minulý týden v úterý jsme zase měli WeDay, což je akce pořádaná univerzitou pro všechny zaměstnance a my jsme vytvořili tým s kolegama a hráli jsme celé odpoledne různé hry na hřišti, jako probíhání různýma "skákacíma hrama" nebo různé štafety. Letos nám to teda moc nešlo, vyhráli jsme možná jenom polovinu her, ale byla to prča. 
V pátek jsme pak s kolegama měli malé barbecue, protože bylo zase pěkně, a pak jsme vyrazili do centra na pivo. Jane byla na pivě s kolegama v Amsterdamu, tak jsme se sešli v noci doma. V sobotu jsme pak odpoledne hráli beach a večer jsme jeli do Amsterdamu, kde měl Janein kolega narozeniny, tak pořádal takovou malou akci, samozřejmě barbecue. No a v neděli jsme vyrazili s lidma z mojeho volejbalového týmu do Almere, kde se hrál zápas Světové ligy ve volejbalu NL - Portugalsko. A byl to super zápas, sice NL prohrálo, ale 2:3, tak jsme se měli i na co koukat. 

22.05.14

Květen

Poslední dobou moc nestíhám sepisovat blog kvůli práci a akcím, tak se tu objeví něco spíš jen sporadicky. Ale konečně jsem se k tomu dostal, tak hezky popořádku. Po Velikonocích jsme úspěšně dorazili zpátky do NL přesně na King's day, oslavu narozenin krále. Ale protože jsme přiletěli až večer, tak vlastně už všechno skončilo a my jsme ani neměli náladu někde pařit, potřebovali jsme si odpočinout po dovolené v ČR. Během dalšího týdne jsme se dozvěděli, že dostaneme byt v Ede. Ještě nevíme, kdy přesně dostaneme klíče, ale asi někdy na konci května nebo začátkem června. A pak se snad začnem stěhovat. 
Po víkendu jsme pak byli oba ve Wageningenu, protože se slavil 5. květen. Tak jsme se byli podívat do centra, opět tam byla hromada lidí a hromada pódií, tak jsme tak různě přecházeli od jednoho k druhému podle toho, co kde hráli a kde se nám líbilo. Počasí bylo pěkné, tak jsme si užívali jenom takového toho poflakování. 
Taky už jsme oficiálně ukončili volejbalovou sezónu. Protože jsme skončili v tabulce druzí, hráli jsme o postup o třídu výš s dalšíma dvěma týmy. Jeden zápas jsme vyhráli a jeden prohráli, takže jsme byli zase druzí a nevěděli jsme, jestli postoupíme nebo ne. Nakonec jsme měli hrát ještě jeden malý turnaj se třemi týmy, ale ten se nakonec nekonal, protože jeden tým nechtěl postoupit a pro ostatní tři se tam našlo místo. Takže příští rok budeme hrát o třídu lepší volejbal. 
V neděli 11.5. jsme byli pozvaní na večeři ke kámošovi z volejbalu, že udělá typické jídlo pro jeho region. Tak jsme byli zvědaví, co to bude a jestli to bude dobré, protože Dutch jídla nejsou zrovna vyhlášená. A měli jsme něco jako guláš z koňského masa. Ale nechutnalo to jako náš typický guláš, ale bylo to spíš takové sladko-kyselé. Jedlo se to ještě s červeným zelím a hranolkama a někteří si k tomu dávali ještě majonézu (ale to už mi připadalo jako moc chutí). Když nám to popisoval, tak to znělo zvláštně, ale pak to chutnalo dobře, asi první holandské jídlo, které bylo dobré. Tak jsme se zeptali na recept, ale ještě nám ho neposlal. Toš uvidíme, třeba to taky někdy zkusíme. 
Ve středu (14.5.) jsme s Jane vyrazili do Utrechtu, kde se konala jakási "pracovní burza" (Career event). I když Jane má ještě na hledání práce čas, jela se se mnou podívat, jaké jsou možnosti a co by měla zlepšit za ten poslední rok. Byly tam různé firmy zabývající se potravinami, biologií a chemií, takže optimální pro nás. Ze začátku jsme chodili spolu, ale pak jsme se roztrhli a Jane se bavila s chemickýma firmama a já jsem se koukal po těch více biologicky zaměřených. Tak jsme dostali hafo materiálů a mám i některé letáky s nabídkama práce, kterou bych mohl dělat, tak tam zkusím odpovědět a uvidíme. 
O víkendu (17.5.) jsme pak vyrazili do Amsterdamu na barbecue. Janein kolega se totiž stěhoval do nového bytu, tak pořádal takovou kolaudační akci. Bohužel ale nebylo nejlepší počasí, většinou poprchávalo, tak to nebylo optimální. Ale stejně jsme zažehli gril a udělali jsme si maso i v dešti. Moc lidí nás tam nebylo, ale akce to byla pěkná. A protože se začlo celkem brzo odpoledne, tak jsme byli před půlnocí doma ve Wageningenu. 
No a minulý víkend jsme byli víceméně doma. Jenom jsem musel Jane opravit kolo, zase měla píchlou duši. A protože ta díra byla na špatném místě, musel jsem kolo dovést do Wageningenu a celé vyměnit. Jinak oba postupně pracujeme na článku, ale jde to hrozně pomalu a je třeba k tomu číst hafo článků, které jsou většinou celkem nudné. Ale snad to vyjde a oběma se nám článek podaří. 

19.04.14

Fotky, konečně!

Tak jsme měli před Velikonocema dva dny volna (pátek a sobota), tak jsme se vrhli na fotky a konečně jsem probral fotky z USA a taky máme Janeiny fotky ze Sittardu a Aachenu. Tak tady se můžete kouknout na fotky z USA a tady jsou fotky ze Sittardu a Aachenu.

17.04.14

Závěr volejbalové sezóny

Minulou sobotu (12. dubna) jsme měli poslední zápas sezóny. Byl to domácí zápas, tak se potom organizovala i párty pro celý klub. Náš poslední zápas jsme vyhráli, takže jsme nakonec skončili druzí. To pro nás znamená, že budeme hrát ještě dva zápasy, které rozhodnou, jestli postoupíme do vyšší soutěže nebo zůstaneme. Ty zápasy se budou hrát na začátku května, tak uvidíme, jak dopadnem. Snad něco vyhrajeme a postoupíme. Po zápase jsme měli společnou večeři s celým týmem a potom jsme rovnou pokračovali na párty. Tam dorazila večer i Jane, ale moc dlouho jsme nezůstávali, protože tam byli všichni dutch. 
Jane byla ještě přes den v Amsterdamu, kde se jeli podívat s kolegama na kvetoucí třešňový sad s japonskýma třešněma. Dokonce se na to i pořádal nějaký festival. Ale protože bylo letos tak teplo, tak všechny japonské třešně už byly odkvetlé a festival se konal ve speciálním stanu, kam musel mít člověk pozvánku, aby se dostal dovnitř. Tak si aspoň vybalili deky, udělali si piknik v parku a pak se všichni rozešli domů. 
A v pondělí a v úterý jsem pak měl konferenci v hotelu nedaleko od Wageningenu. A protože jsem nějak zapomněl na termín, tak jsem tam neměl ani prezentaci nebo poster. Ale jinak konference pěkná, zase jsem viděl hafo lidí a i přednášky byly celkem zajímavé. 
Během minulého týdne jsme taky vyhráli v tzv. "loterii" na byty, tak jsem ještě sbíral papíry, které na to potřebujeme, aby nám ten byt odsouhlasili, v úterý ráno jsme se byli na byt podívat a vypadal pěkně. Je to čtyřpokojový byt v Ede, takže by to měla Jane blíž na vlak a nemusela by ráno a večer půl hodiny na kole. Já zase budu mít každý den aspoň nějaký pohyb, když budu jezdit do práce. Jinak v bytě je celkem velký obývák, pak dva stejně velké pokoje (jeden bude asi ložnice a druhý pokoj pro hosty) a čtvrtý pokoj je menší, z čeho asi uděláme jakousi pracovnu, kde budu sepisovat dizertačku. Ale uvidíme jak to dopadne, ještě nám to musí schválit podle papírů, které jsme tento týden posílali. 
Ale jinak si tu užíváme typické aprílové/dutch počasí. Během chvíle se klidně počasí změní ze slunečna na hustý déšť, pak zase slunečno, pro změnu jenom zataženo a pak třeba zase déšť. No prostě člověk vůbec neví, jak vlastně venku bude. 

08.04.14

Pracovní vytížení

Poslední dobou mám hodně práce a nemám pak čas sepsat něco na blog. Přijali nám totiž článek, ale chtěli udělat nějaké změny, tak jsem musel udělat ještě nějaké dodatečné experimenty, aby nám to vytiskli. Úspěšně jsme to všechno dodělali a tento týden už nám vyšla finální verze článku. Taky nám před 14 dny psali, že nám vytisknou ještě další článek, co jsme sepsali, jenže zase musíme dodělat pár experimentů, tak každý den počítám, kolik semínek mi klíčí. Do toho samozřejmě práce na dalších věcech na další články plus jejich sepisování. A ještě si ve škole vymysleli, že budeme mít různé prezentace přes týden, jedna je o nějakém novém článku, jedna o tom, jestli je ten článek dobře napsaný a jedna o výsledcích někoho z laborky. Takže přes týden toho je dost a dost, i o víkendu někdy vyrazím do školy, abych něco udělal. 
Ale furt se snažím, aby ty víkendy byly volnější a abychom si i trochu užili. Tak jsem v pátek na konci února vyrazil s kolegama na kluziste. Tam jsme si půjčili brusle a šli jsme bruslit. Já jsem si půjčil takové ty dlouhé brusle, které používají rychlobruslaři (samozřejmě ne tak dobré). A byla to prča, zkoušel jsem je už jednou v Groningenu, ale teď jsme měli víc času a nebylo tam moc lidí. Taky tam byli dva kolegové, kteří to dělají profesionálně, tak měli i čip, s kterým jsme mohli měřit, jak dlouho nám trvá objet jedno kolo. A když jsem se rozjel, tak to jelo dost rychle, až jsem se skoro bál. A stejně jsem byl výrazně pomalejší než ti profíci, co tam jezdili kolem... A takhle jsme vypadali:

V sobotu jsme pak spolu s Jane vyrazili do Delftu navštívit kámošku, co předtím studovala ve Wageningenu. Nejdříve jsme se šli podívat na jejich zápas z volejbalu a pak jsme se trochu prošli městem a skončili jsme u ní na bytě, poseděli jsme a pokecali. Ale večer jsme jeli domů, protože v neděli jsem zase musel do práce. 
O týden později jsem pak jel do ČR. Byl jsem tam od středy do středy, ale kromě víkendu jsem pracoval na článku, který jsme museli dokončil. O víkendu jsem pak jel na chatu z tábora a bylo to úplně super (detaily jen pro odvážné). Jane zůstala v NL a o víkendu vyrazila do Amsterdamu za kolegama. 
Když jsem se vrátil z ČR, byl jsem nějaký trochu nachcípaný, ale postupně jsem to nějak víceméně vypotil/vyléčil. A zatímco jsem se o víkendu potil, Jane vyrazila navštívit kolegu, který je momentálně v Sittardu, což je úplně na jihu Nizozemí. Jela tam ještě s jednou kolegyní a nakonec tam zůstaly celý víkend. Prohlídly si Sittart a taky vyrazily do německého Aachenu. Počasí taky měli super, tak si to prý hodně užívali.
No a minulý víkend jsme jeli slavit narozeniny kolegy od Jane do Amsterdamu. Dorazili jsme tam asi kolem 11 večer, takže akorát na začátek párty. Lidí tam bylo hafo, měl tam dokonce DJ, což byl prý nějaký jeho kámoš, a taky různé blikavé světla a balónky s heliem. A protože jsme neměli kde přespat, tak jsme museli zůstat pařit až do rána a jet prvním ranním vlakem. Ten jel ale až někdy po sedmé ráno a já jsem byl hrozně unavený už kolem pěti, tak jsme vyrazili pěšky až na Centraal. Ten byl asi hodinu chůze, tak to vyšlo tak akorát, i když jsme se teda ušli. Ale aspoň jsem nespal...
Jinak o sobotách většinou hrajeme zápas z volejbalu a příští víkend máme poslední zápas sezóny, po kterém je naplánovaná párty, tak uvidíme, jak to bude vypadat. S největší pravděpodobností budeme druzí, protože prvního už nedoženeme (na to jsme ztratili moc bodů na začátku sezóny) a třetí už nás asi taky nedožene (nám stačí vyhrát jeden set a je to). Jenom jsem se teď dozvěděl, že asi nepostoupíme přímo o třídu výš, ale budeme muset hrát takový malý turnaj. A pokud vyhrajem, tak postoupíme. Toš uvidíme. 

26.02.14

Víkendové výlety

Toš poslední dobou jsme nějací málo aktivní a nepořádáme nějaké akční výlety s hromadou fotek, spíše o víkendech relaxujeme a užíváme si volna (i když já už někdy pracuju i o víkendu, abych všechno stihl...). Ale Jane má často nějakou akci s kolegama z Amsterdamu, tak vyrazí nakupovat nebo jenom tak podrbat, jako třeba v sobotu po Valentýnu, kdy byly ženské z Janeiny práce na kafe a na večeři. 
Ale jeden víkend jsme vyrazili do Amsterdamu spolu. Jedna její kámoška pracovala v second handu a protože si to na sebe nedokázalo vydělat, tak to zavírali a měli  výprodej, vše za 1 euro. Tak jsme se tam zajeli podívat a samozřejmě jsme cosi ponakupovali, i když výběr tam nebyl až tak velký. 
No a minulý víkend vyrazila Jane do Bredy, kde její profesor oslavoval padesátku a měl jakousi kolaudační párty dohromady, tak se šli všichni z práce podívat, jak si bydlí. A když mi to popisovala, tak jsem čučel. V baráku má vnitřní bazén, bar skoro jako nějaká amsterdamská hospůdka a taky tam má vinný sklípek. Tak tam pobyli někdy do devíti a pak museli vyrazit zpátky, protože trvá hrozně dlouho, než se člověk dostane zpátky. 
Jinak já mám většinou v sobotu zápas z volejbalu, tak nikam moc nejezdím. Ale volejbal se celkem daří, minulý víkend jsme porazili první tým v tabulce a upevnili jsme si druhé místo. Bohužel prvního už nedoženem, ti mají hodně bodů, ale druzí snad skončíme a příští rok postoupíme do lepší skupiny. 

07.02.14

Po Novém roce

Po dovolené v ČR jsme se úspěšně vrátili do Nizozemí a postupně jsme se začali zase adaptovat na pracovní tempo. Asi jako pro každého to ze začátku moc nešlo (po více než 14 dnech dovolené se není co divit), ale nakonec jsme si vzpomněli, co jsme to dělali před Vánocema, a začali zase pracovat. Taky jsem si stihl přeinstalovat počítač, protože mi nějak přestal fungovat. A samozřejmě to nebylo úplně bez problémů, tak to chvíli trvalo, ale nakonec jsem nad ním zvítězil a už mi všechno zpátky funguje. Jinak se ale nic extra nedělo. Přes týden jsme pracovali a o víkendu jsme se flákali, i když já jsem měl většinou v sobotu zápas.  
Až tento víkend byl trochu pestřejší. Jane byla v pátek po škole na večeři s kolegy v čínské restauraci, kde prý vaří nejvíce čínské jídlo v Amsterdamu, aby oslavili Nový čínský rok. Objednali si všelijaké druhy masa, které vyzkoušeli, ale všechno to prý bylo dost pálivé, tak bylo vidět, kdo je zvyklý na ostré jídlo a kdo ne. Byla tam jedna Číňanka, Vietnamka a Etiopan, kteří byli zvyklí na ostré a vůbec jim to nevadilo, a pak tam byla Jane, Portugalka a Řekyně, a ty moc ostré nemusely, tak u toho vypily hooodně vody. Taky tam měli takové speciální koření, čínský pepř, který když Jane zkusila rozkousat, tak na chvíli necítila jazyk, jakoby dostala injekci u zubaře. Ale za chvilku to přešlo a všechno bylo v poho. Jenom ta Číňanka říkala, že jí nikdy nenapadlo to zkusit rozkousat samotné bez ostatních ingediencí.
V sobotu večer jsme pak šli na párty. A aby to nebylo jen tak, tak jsme byli rovnou na dvou. Nejdříve jsme byli na oslavě narozenin u bývalého spoluhráče z volejbalu, kde to bylo spíš takové posezení, hudba nebyla moc hlasitě a dalo se i dobře pokecat. Později večer jsme pak vyrazili na druhou párty, kde tři lidi z bývalého volejbalového klubu oslavovali magistra. A tam to samozřejmě bylo úplně jiné, hudba byla pořádně nahlas, bylo tam hafo lidí a mluvit se skoro nedalo, člověk musel řvát tomu druhému do ucha, aby něco slyšel. Ale někdy po jedné nás už to nebavilo, tak jsme se sebrali a šli spát. 

20.01.14

Amerika

Tak konečně jsem se dostal k doplnění blogu, a to hlavně proto, že celý prosinec byl plný a nebylo moc času něco sepsat. Takže hned poté, co nám odjeli kámoši z výšky, co u nás byli na návštěvě, jsem se sbalil a vyrazil na konferenci do New Yorku v USA! A protože jsem jel tak daleko, tak jsem si tam udělal i týden dovolenou. Konference se konala v laboratořích asi hodinu vlakem z centra New Yorku, ale když jsem si to tam procházel, tak bych si netipl, že tam jsou laborky nebo že to je nějaký výzkumný ústav. Před samotnou konferencí jsem měl ještě asi půldenní kurz, jak pracovat s jedním programem, a večer jsme měli první prezentace. Celkově byla ta konference pěkná, bylo tam asi 200 lidí, možná míň, tak měl člověk možnost mluvit skoro s každým, pokud chtěl. A bylo to z různých oborů, tak to bylo super, člověk se dověděl, nad čím se tak bádá v jiných laborkách (převážně v USA). A taky jsem si zase jednou připadal jako nejmladší, protože tam byla většina postdoců nebo profesorů, jenom pár doktorandů. Samozřejmě jsem i já "přispěl" ke konferenci, prezentoval jsem tam poster a někteří se o to i zajímali, tak snad dobré. Jenom ten časový posun byl trochu problematický. Některé prezentace začínaly po osmé a končilo se až po desáté (kdy pro mě bylo mezi druhou a čtvrtou ráno), tak jsem se jenom snažil udržet otevřené oči a neusnout, ze samotných prezentací si moc nepamatuju. A potom se ještě šlo na pivo, tak jsem většinou ještě chvíli vydržel, ale dýl než do půlnoci jsem nezůstával (možná jenom poslední noc...). A na ukončení jsme měli taky slavností večeři, na kterou jsme měli humra, tak jsem si konečně zkusil, jaké to je. A abych řekl pravdu, tak mě to moc nenadchlo. Jakože chutná dobře, ale člověk se hrozně nadře, než dostane to maso, kterého tam ani moc není... Ale na závěr si myslím, že to je dobrý nápad, protože u toho může člověk v pohodě pokecat s ostatníma.
Konference končila v sobotu v poledne a já jsem pak vyrazil do centa NY, kde jsem měl objednaný hotel na další tři noci. První odpoledne jsem toho moc nestihl, protože jsem se nejdřív musel ubytovat v hotelu asi půl hoďky z centra, a pak jsem jel zpátky. Ale aspoň jsem se naučil se orientovat v městě a prošel jsem Central Park, kde se i bruslilo. Druhý den jsem vyrazil hned ráno, protože jsem toho chtěl hodně stihnout. Tak jsem vlakem dojel do centra a přestoupil na metro, které mě mělo dovést k Národnímu muzeu. Tak jsem si tak sedl a vedle mě se začli bavit dva Češi! Tak jsem je pozdravil a oni se ptali, kam jedu. A když jsem jim řekl, že do Národního muzea, tak mi řekli, že jedu špatným směrem a musím na druhou stranu. Tak jsem jim poděkoval za informaci a na další zastávce jsem vystoupil a vyrazil správně. Ale protože už jsem takovým cestováním ztratil hodně času, rozhodl jsem se, že půjdu do muzea moderního umění a Národní muzeum zvládnu další den. Tak jsem ještě jednou prošel Central park a šel do muzea. Tam to bylo teda dost zajímavé. Některé věci byly akční, ale něco jsem nechápal, jak to může být umění. Prošel jsem to asi za 3 hodiny a pak jsem chtěl vyrazit na Empire State Building rozhlídnout se na NY zhora. Ale protože začlo sněžit, tak jsem šel nakoupit nějakou elektroniku a pak jsem šel na večeři. Mezitím se jakš takš udělalo líp, tak jsem vyrazil na Empire State. Protože bylo tak škaredě, tak tam nikdo nebyl a nemusel jsem čekat v žádné frontě. Toš výhled z vrcholu byl celkem pěkný, jenom škoda, že nebylo úplně jasno. Potom jsem už vyrazil zpátky na hotel.
Druhý den jsem teda už úspěšně dorazil do Národního muzea, prohlídl jsem si různé zvířata od dinosaurů, mamutů až po dnešní zvířata, pak tam byly různé věci z různých kultur indiánů a kdovíčeho všeho (všechny ty popisky jsem nečetl, to by trvalo hrozně dlouho). Ale stejně i tak jsem tam strávil přes tři hodiny, taky proto, že to bylo rozprostřené na pět pater... Asi kolem dvou jsem vylezl z muzea a chtěl jsem se jít podívat z vrcholu Rockefellerova centra (další mrakodrap). Ale bohužel mi zase počasí nepřálo, asi od dvacátého patra byly všechny budovy v mracích a vypadalo, že celkem hustých mracích, takže bych nic neviděl. Tak jsem se rozhodl, že místo na mrakodrap se kouknu na Sochu svobody aspoň z dálky, protože lístek na ostrov, kde je Socha svobody, jsem měl až na další den. Tak jsem sjel metrem až k trajektu, nasedl na trajekt a projel jsem kolem Sochy svobody (byl jsem asi 100 metrů od ostrova), tak aspoň něco. A ještě mi to vyšlo tak akorát, že když jsem jel tam, tak bylo ještě světlo, a když jsem jel zpátky, tak už byla socha osvětlená. Toš jsem se pokochal a když jsem dojel zpátky, poprocházel jsem se ještě kolem místa, kde kdysi byla dvojčata. Teď se to tam celé přestavovalo, tak tam vlastně ani nebylo nic moc vidět. A pak už jsem vyrazil domů, protože další den jsem chtěl vyrazit úplně brzo. 
Poslední den v New Yorku jsem měl hodně plný. Protože se mi nechtělo ztrácet večer čas a jet zpátky na hotel pro zavazadlo, vzal jsem si ho už ráno, uložil na uložišti v centru a pak vyrazil k Soše svobody. A opět jsem měl "úžasné" počasí, od rána hustě sněžilo a byla hrozná zima. Tak jsem doufal, že se to časem spraví. Tak jsme vyrazili trajektem na ostrov, tam jsem si obešel Sochu svobody kolem dokola, udělal hafo fotek a naštěstí trochu přestalo sněžit, tak některé fotky vypadají i pěkně. Po prohlídce Sochy svobody jsem vyrazil ještě na poslední atrakci, kterou jsem nezvládl - Rockefellerovo centrum. Protože jsem už měl koupený lístek, tak jsem se šel podívat na vrchol, i když mi na recepci říkali, že je nulová viditelnost. To špatné počasí mělo aspoň jednu výhodu, nebyli tam žádní lidi, tak jsem nemusel čekat ve frontě, jenom jsem to celé jednoduše prošel. Nakonec to ale až tak špatné nebylo a rozhled byl celkem pěkný. Na vrcholu jsem byl asi do čtyř, pak jsem si vyzvedl kufr a zamířil na autobus, který mě dovezl do Washingtonu.
První den jsem vyrazil na obhlídku všech známých (i neznámých) památníků a staveb. Ze staveb tam teda byl jenom Bílý dům, který mě moc nenadchl, a pak Capitol, ten byl naopak super. Z památníků se mi nejvíce líbily Lincoln a Jefferson monument a taky jsem si prohlídnul Washington monument. Procházku po památnících jsem zakončil v Capitolu, kde jsem šel i na prohlídku. Po prohlídce jsem si zašel na večeři a pak jsem prošel všechno znova, tentokrát v noci, když bylo všechno osvětlené. No bylo to úžasné, jenom mě trochu bolely nohy po tom celodenním chození. 
Druhý den jsem se chtěl jít podívat do jednoho bonsai centra, ale když jsem tam došel, tak bylo zavřené. Tak jsem musel vymyslet náhradní plán, tak jsem se vyrazil podívat na hřbitov, kde jsou pohřbení vojáci z II. světové války a mají tam ty bílé pomníky. A protože to bylo umístěno na kopci, měl jsem i rozhled po Washingtonu a viděl jsem i Pentagon. Pak už se ale začalo pomalu stmívat, tak jsem zamířil na hotel. 
Poslední den jsem neměl moc času na nějaké trajdání po městě, tak jsem se pořádně vyspal, posnídal, sbalil a vyrazil na letiště. Když už jsem pak nasedl na letadlo a dorazili jsme k odletové dráze, pilot nám řekl, že je dráha namrzlá a musíme jet na jinou. Ta ovšem byla na druhé straně letiště, tak jsme asi půl hodiny jeli přes letiště a pak čekali ve frontě, než nás vypustí. Takže jsme nakonec vyráželi s asi hodinovým zpožděním, ale protože jsme měli vítr v zádech, doletěli jsme přesně na čas. 
V Nizozemí jsem pak dojel v pořádku domů, ještě se trochu prospal po cestě, protože v letadle to nebylo optimální, a večer jsem vyrazil hrát zápas proti svému bývalému volejbalovému týmu. Toš nebyl to můj špičkový výkon, ale vyhráli jsme 3:1, tak to bylo fajn. 
Po víkendu jsem pak vyrazil zpátky do školy. Ale jenom na jeden den, protože pak mi začínal další třídenní kurz. Kurz byl super, měli jsme zajímavé prezentace a hodně se mi to líbilo. A i když jsem byl hrozně zaneprázdněn, stihl jsem i vánoční večeři, která se pravidelně organizuje před vánocema. Ze školy nás vyhodili někdy před půlnocí, tak jsem se s dalšíma doktorandama přesunuli do hodpody do centra, kde jsme byli asi do půl třetí a pak jsme to zabalili, protože jsme ještě museli druhý den do školy nebo já na kurz.
Ve čtvrtek večer jsme pak letěli zpátky do ČR. Tentokrát jsme letěli do Prahy, tak jsme tam na pár dní zůstali a navštívili tetu. Taky jsme si stihli v Praze projít vánoční trhy, ale většinou jsme byli doma. V sobotu večer jsme ještě jeli za kámoškou do Náchoda, kde měli akci, a v neděli jsme dojeli do Valmezu a v pondělí jsem odjel domů do Vsi. A pak jsme si doma užili Vánoce, navštívili všechny možné kamarády i rodinu a po Novém roce jsme zase jeli zpátky do Nizozemí.
Samozřejmě, že z celého výletu do USA mám hafo fotek, ale ještě nebyl čas je protřídit, tak tu dám fotky někdy později.