26.09.11

Sportovně-kulturní víkend

Toš přes týden se toho zase nic moc nedělo. Jane pracuje v Amsterdamu a už konečně dostala všechny součástky a rozchodila je dokupy, takže jí začala konečně fungovat mašina. Tak teď by si měla začít trochu hrát, aby poznala, jak to funguje a co všechno na tom může dělat, jak co nastavit a kde co zmáčknout. A pak se musí domluvit s univerzitou, se kterou spolupracují, aby jí vyrobila první čipy a začne pomalu měřit. Já furt chodím dopoledne na kurz a odpoledne do laborky. A v pátek mi přišlo oznámení, že jsem přijatý na týdenní kurz, který bude v Anglii v Cambridge a bude to o metodách izolace komplexů, takže to, co dělám. Takže teď musím ještě zaplatit poplatky a vyřídit letenku a kdoví co ještě a v prosinci poletím na týden do Anglie.
V pátek jsem taky měl první zápas z volejbalu. Toš na to, že to byl první zápas, to bylo celkem v pohodě. Samozřejmě jsme zase prohráli, tentokrát "jenom" 3:1, ale zjistili jsme, na co je třeba se hodně zaměřit a snad na tom zapracujem na trénincích. Takže příští zápas snad zvládnem líp. A po našem zápasu jsem pak koučoval jeden ženský tým. Zeptaly se mě před našim zápasem, jestli bych nemohl být jejich kouč, tak jsem nakonec řekl, že jo. Byl to tým, který hraje asi o 2 třídy nižší soutěž, takže ten volejbal není moc zajímavý a bylo to hrozně dlouhé (výměny trvaly příliš dlouho), ale nakonec vyhrály 3:1. Tím mě potěšily, i když v průběhu zápasu to teda hodně dramatizovaly, místo toho, aby vyhrály úplně v klidu.
No a v neděli jsem pak měl první zápas v badmintonu. Toš a to je zajímavé, vůbec jsem netušil, jak to funguje. A je to tak, že jsou týmy, ve kterých jsou většinou tři chlapi a tři ženské a hrajou se double muži, double ženy, 2x single muži, 2x single ženy a 2x mix (jedna ženská a jeden chlap). Takže v jednom zápase jde o 8 bodů. A naše družstvo vyhrálo jenom 2 zápasy, ale ti protivníci byli hrozně dobří. Hrávali o dvě třídy výš, ale pak se nevím jak dostali do naší skupiny. Já jsem hrál double muže a single muže. Tak double jsme prohráli úplně moc, to nám spolu moc nešlo, a v singlech jsem vyhrál jeden set a pak jsem dva prohrál. Vůbec se mi nedařilo, lítalo to všude jinde, než jsem chtěl. Ale bylo to fajn, zajímavé zápasy. Potom jsme na chvíli seděli se soupeřem na pivu, ale bavili se dutch a nebo čínsky (v našem týmu byli dva Číňani a v jejich jeden), takže jsme zůstali sami dva, co jsme se bavili anglicky. Ale neseděli jsme dlouho, jenom na chvilku a pak jsme šli dělat večeři.
A aby to nebylo jenom o sportu, tak v sobotu jsme byli na koncertě. Koncert se jmenoval Supercalifragilisticexpialidasties. Pokud vám to nic neříká, tak to je slovo (a písnička) z muzikálu Mary Poppins. A taky to bylo o muzikálech. Postupně tam byly čtyři orchestry/skupiny, které hrály písničky z muzikálů. Nejprve hrál orchestr, kde hráli samí mladí. To byl klasický orchestr, kde hrály převážně dechové nástroje. Pak nastoupil saxofonový sextet. Ti toho moc nehráli, ale bylo to fajn. Ti nepotřebovali moc místa, a tak stáli úplně vpředu na pódiu a mezitím se chystalo pódium pro další orchestr. Tentokrát to byl orchestr, jaký jsem ještě nikdy neviděl. Měli asi sedm velkých xylofonů (dlouhých tak metr až dva, jak který) a k tomu hafo různých druhů bubnů. Toš u nich bylo sem tam složité říct, co to vlastně hrajou, ale bylo to hodně zajímavé. I když bych to nemohl poslouchat moc dlouho, pak už mi zvonělo v uších. Pak byla přestávka a všichni šli do druhého sálu s barem a tam byly nachystané různé drinky, tak jsme si dali sklenku vína a postáli jsme u stolu. Pak začala druhá část, a tam hrál jenom jeden orchestr, to byl asi ten hlavní, kde byli převážně dospělí. Ti hráli pro mě většinou neznámé písničky, tak jsem jenom poslouchal a ke konci to bylo trochu nudné. Ale bylo to fajn. A protože se to jmenovalo Supercalifragilisticexpialidasties, tak každý z těch orchestrů hrál tu písničku. A každý trochu jinak, ale všichni pěkně. A jednou jsme ji dokonce zpívali i my, obecenstvo.
Po koncertu jsme ještě šli do centra za jedním jedním PhD z laborky, který tam byl na pivu. Ale když jsme tam došli, tak se zrovna rozhodli, že půjdou do jiné hospody, kde prý je nějaká párty. Tak jsme vyrazili, ale nic se tam nedělo. Tak jsme zkusili jít do další, ale tam bylo plno a nedalo se tam sednout. Tak jsme zkusili jít zpátky do té první hospy, ale tam už byly naše místa obsazené. A protože se nám už moc nechtělo trajdat, tak jsme vyrazili domů.

19.09.11

Relax

Tento týden to byl spíše takový relax, musíme si taky někdy spočnout :) Přes týden jsme zase pracovali, Jane už má všechny součástky na svojí mašinu, tak to teď zkouší sesmolit nějak dokupy, aby to fungovalo. A já furt chodím dopoledne na kurz a odpoledne jsem v laborce.
V pátek jsme pak byli na takové párty, kterou organizovala jedna holčina ze sousední laborky. Máme s nima společný koutek, kam chodíme na kafe a sedíme tam u piva v pátek odpoledne. A protože odjíždí do Německa dělat PhD, tak uspořádala rozlučkovou párty. Když jsme tam přišli, tak jsem zjistil, že znám vlastně jenom ji a ještě dva lidi z její laborky a od nás tam nikdo nebyl. Bylo tam ještě hafo dalších lidí, ale vůbec netuším, co byli zač. A samozřejmě všichni Dutch. Toš tak jsme na chvilu poseděli, pokecali a někdy kolem půlnoci jsme vyrazili domů spinkat.
V sobotu jsme pak trajdali po Wageningenu, zase jsme nakupovali, a odpoledne jsme byli v Ede vyzvednout moji kartičku na slevu na vlaky a stavili jsme se taky do města. Ale vyrazili jsme nějak pozdě a v městě jsme byli jenom asi hoďku. Ale našli jsme obchod, kde se Jane líbily boty, takže příští týden tam půjdem znova, aby si vybrala nějaké pěkné, které jí budou sedět. Teď jsme se tam stihli jenom podívat a už zavírali.
V neděli jsme se pak flákali doma a odpoledne jsme měli návštěvu, přišel k nám na kafe jeden můj kolega ze školy z laborky. Tak jsme popili kafe, pokecali (teda hlavně on, je hodně ukecaný, tak to bylo fajn) a večer jsme pak šli spát.

12.09.11

Návštěva ve Wageningenu

Tak už zase začal školní rok a tentokrát to platí i pro mě. Kromě toho, že chodím každý den pracovat do laborky, tak jsem se zapsal na jeden předmět, který by se mi měl hodit v budoucnu. Takže teď chodím ráno na půl deváté na hodinovou přednášku a pak pokračujeme do dvanácti v počítačové učebně a řešíme praktické příklady. Toš je to zajímavé, ale zabere to půl dne a člověk toho pak v laborce moc nestihne, takže často zůstávám i dýl. Jane konečně dostala všechny součástky do svojeho přístroje, tak to montovala dokupy a zkoušela to rozjet. Takže by konečně mohla začít měřit. A pak o víkendu jsme tu měli první návštěvu, přijeli tu na víkend naši.

Návštěva

Ještě před návštěvou bylo však třeba hafo věcí zařídit. Nejdříve jsme jim koupili letenky a aby to měli jednoduché s dopravou, objednali jsme auto v autopůjčovně. Auto bylo objednané do Eindhovenu na letiště, takže stačí po příletu podepsat papír a vyzvednout si auto. A kromě toho bylo třeba naplánovat program a nakoupit, ale to jsme zvládli a vymysleli jsme program na celý víkend.
Naši přiletěli v pátek v poledne do Eindhovenu letadlem. Protože my musíme v pátek ještě pracovat, tak se museli zařídit sami a stavili se do Nijmegenu, kde si prohlídli centrum města. Říkali, že to tam bylo pěkné, tak tam musíme taky zkusit někdy zajet. Kolem páté pak dojeli do Wageningenu a tady jsem je vyzvedl. Potom, co si vyložili věci a ubytovali se u nás na pokoji, jsme se vydali na prohlídku školy. Provedl jsem je školou odzhora dolů, přes všechny laborky, co tam máme, ukázal jsem jim rostlinky, s kterýma pracuju a ukazoval jsem jim různé bakterie, které tam používáme. Taky jsme se koukali do různých mikroskopů, ať si vůbec představí, jaké to je půl dne koukat do okuláru. V průběhu se k nám přidala taky Jane (přijela z Amsterdamu až po práci). Potom jsme našim ještě nechali udělat pár experimentů, aby si taky užili práci v laborce. Samozřejmě ty experimenty byly zajímavé, kde se měnily barvy a bylo na co koukat (takže úplně něco jiného než co tam pozoruju já normálně...). Ale vypadali, že se jim to líbilo a užili si to. Pak jsme šli zpátky na pokoj, udělali večeři, najedli se a kecali u piva.
V sobotu jsme vyrazili na prohlídku Wageningenu. Protože se zrovna tenhle víkend nedaly půjčit kola, tak jsme se museli dopravit do centra autem. V centru jsme prošli všechno zajímavé, byli jsme se podívat na hotel De Wereld (Svět), kde byla podepsána kapitulace Německa, koukli jsme se na aulu univerzity (bohužel jenom zvenku), prošli jsme celou nákupní ulici, byli jsme se podívat na diku a taky jsme prošli zbytky bývalé pevnosti. Po cestě jsme taky potkali jakousi slavnost klobouků, jmenovalo se to Den klobouků, a všichni, většinou starší lidi, měli různobarevné a různotvaré klobouky. Nakonec jsme pak skončili na marketu, kde jsme pořídili jakousi zeleninu a ovoce a taky maso na oběd. Doma jsme pak udělali oběd a během přípravy oběda jsme vyzkoušeli tři druhy piv, které jsem už dříve nakoupil (abychom mohli srovnat různé druhy). Odpoledne po obědě jsme pak vyrazili na Molenmarket (trh u mlýna). Tam jsme vyrazili tentokrát pěšky, tak jsme se i prošli. Během Molenmarketu je otevřený větrný mlýn ve Wageningenu a v okolních ulicích je hafo lidí, kteří prodávají svoje staré věci, které už nepotřebujou. Většinou to jsou teda dětské hračky a oblečení a často u toho stojí děti, které prodávají. My jsme se taky zůčastnili a koupili jsme si knížku v angličtině a jeden pěkný obrázek New Yorku, který si pověsíme na stěnu. Samozřejmě tam taky čepovali pivo, tak jsme si jedno dali na druhé straně, než jsme vešli, a potom u východu čepovali nějaké spešl pivo, tak jsme ho samozřejmě taky ochutnali. A když už jsme byli kousek od centra, tak jsme si šli na chvíli sednout do jedné restaurace, kde mají na výběr asi z 200 druhů piv. Většina je teda v láhvi, ale vždycky tam mají asi 15 čepovaných piv, pokaždé nějakých jiných. No a tak jsme si každý dali nějaké jiné pivo a postupně jsme všichni všechny vyzkoušeli. A protože se nám ještě nechtělo domů, tak jsme si dali ještě jednu rundu. Tím jsme všichni za ten den vyzkoušeli 13 různých piv. Potom jsme už vyrazili na večeři a protože piv už bylo dost, tak jsme večer kecali jenom u vína.
A v neděli jsme vyrazili na prohlídku hlavního města NL, Amsterdamu. Do Amsterdamu jsme jeli ráno autem, zaparkovali jsme ale na kraji města a do centra jsme dojeli metrem. V centru jsme pak prošli všechny různé kostely, chrámy a další všelijaké památky a na oběd (trochu pozdní) jsme šli do restaurace, která vaří typické dutch jídla. Tak si naši dali každý jiný stamppot (jídlo z rozmačkaných brambor a zeleniny - mrkev s cibulí nebo zelí - a k tomu masové koule nebo vařené hovězí). Toš říkali, že to bylo dobré, tak to tam uvařili asi dobře. Během oběda začalo najednou pršet, ale naštěstí to přešlo než jsme si dali kafe. Pak jsme vyrazili zpátky do centra a nechali jsme se provést po městě po kanálech na lodičce. Bylo to i s povídáním, kde co je, ale to bylo německy, pak anglicky a nakonec francouzsky. Tak jsem to mamce překládal po tom, co to řekli anglicky. Na jedné straně od nás byli nějací Slováci, a ti, si myslím, někdy poslouchali mě, co to vlastně říkali, a na druhé straně zas byli Francouzi, kteří se na nás dívali škaredě, protože pořádně neslyšeli tu francouzštinu, protože jsem překládal do češtiny. Ale bylo to fajn a bylo to poprvé, kdy jsem na loďce neusínal. Potom už se nebylo na co koukat, tak jsme šli zpátky na metro a dojeli jsme zpátky k autu a autem domů do Wageningenu. Doma jsme pak už ani moc neseděli, protože v pondělí ráno jsme museli brzo ráno vstávat a navíc jsme byli utahaní z dvou dnů trajdání po městech.
V pondělí ráno se naši sbalili a vyrazili zpátky na letiště vrátit auto a potom letěli domů. Psali mi, že to všechno zvládli a úspěšně dojeli až do ČR.
Toš celý víkend byl super, hlavně počasí vyšlo, v sobotu nám nepršelo vůbec a v neděli jenom chvilku, a to jsme byli na obědě a pak trochu když jsme byli na lodi (kde je taky střecha). Našim se to tu taky líbilo, tak doufám, že zase přijedou a ukážeme jim ještě další města.

05.09.11

Exkurze do pivovaru

Tento týden toho bylo, oproti ostatním, celkem dost. V úterý (30.8.) jsem totiž dělal test na vyhodnocení schopností jako PhD, ve čtvrtek (1.9.) jsme byli s lidma z laborky na jednodenním výletě, tzv. labtrip, no a na víkend (2. - 4.9.) jsme jeli na jih k městu Maastricht na víkendovou exkurzi pivovaru, na kterou jsme se domluvili s lidma z volejbalu a organizoval to výčepní ve sportbaru.

Test na vyhodnocení schopností jako PhD

Na tenhle test se může přihlásit každý PhD/post-doc, ale pro PhD v prvním nebo druhém roce to je zadarmo, ostatní za to musí cosi platit. A po vyhodnocení z toho člověk dostane zprávu, která by měla říct, v čem je člověk dobrý a v čem ne, co by bylo třeba zlepšit a podobné capiny. Asi nic moc extra významného, ale třeba se z toho něco dozvím a poučím se.
Ještě před tím, než jsem šel na ten test, tak jsem musel vyplnit excelovský soubor, kde jsem měl napsat, co si myslím, že jsou moje přednosti a slabosti. Toš chvíli to trvalo, než jsem to nějak sesmolil, ale nakonec jsem cosi napsal a poslal to. Pak jsem byl na tom testu, který trval asi tři hodiny od rána od 9. Nejdříve byl test na čas, to bylo systémem že na levé straně byly 4 nějaké obrázky a na pravé 6 dalších a měl jsem z těch 6 vybrat dva, které nějakým způsobem patří k těm 4. U tohohle jsem neměl jenom 3 ze 40, tak snad to bude dobré. A pak následovaly tři testy osobnosti (nebo něco takového), které nebyly na čas. V prvním jsem měl vždycky ze 4 vlastností vybrat tu, která se na mě hodí nejvíc, a tu, která se hodí nejmíň. Naštěstí jsem měl s sebou notebook se slovníkem, tak se to dalo. Ale bez slovníku bych minimálně polovinu těch slovíček nevěděl. Ale stejně to bylo dost akční, protože jsem si několikrát nebyl ani jistý, co to znamená česky. Něco jsem tam naplácal, tak uvidíme, co z toho vyleze. A pak tam byly dva testy každý asi se 130 otázkami, na které se odpovídalo ano/ne, a měl jsem vybrat, která odpověď na mě sedí líp. Když jsem všechno napsal, tak mi ještě řekli, že na internetu je ještě jeden test, jestli jsem ho vyplňoval. Tak jsem jim řekl, že ne, že o ničem nevím. A tak mi poslali na mail ještě jeden test. A když mi to přišlo, tak jsem zjistil, že už mi něco takového přišlo, ale předtím jsem si myslel, že to je nějaký spam, tak jsem si žádný test nedělal. Ale teď už tam byl předmět mailu, že to je k tomuhle, tak jsem to otevřel a začal psát. Bylo tam asi 200 otázek a vždycky tam byly dvě věty. A měl jsem si vybrat, co na mě víc sedí, co se mi víc líbí. Případně když se mi nelíbí ani jedno, tak tu možnost, která je pro mě přijatelnější (menší zlo). Než jsem to sesmolil, byla hodina pryč. Ale zvládl jsem to a tak jsem ukončil všechny testy. Teď mě čeká ještě asi hodinová schůzka s nějakým typosem, s kterým budem cosi probírat. Ale moc nevím, co od toho čekat. Uvidíme, je to na konci září.

Labtrip

Každý rok na začátku září pořádá někdo z laborky jednodenní výlet pro celou laborku (teda jenom pro ty, kteří chcou). A vždycky to bývá tak, že nikdo neví, kam se vlastně pojede (teda kromě těch dvou, co to organizují). Letos jsme to měli rozdělené na takové tři části. Nejdříve jsme byli na zámku De Haar, pak jsme byli na oběd v Naardenu, potom jsme se jeli projet na člunu po lidmi vytvořených jezerech a na závěr jsme byli na večeři v jedné čínské restauraci.
Zámek De Haar vypadal úplně super. Podle toho, co nám řekl průvodce, tak byl postaven v 15. století, ale zbyly z něho jenom ruiny. Pak na konci 19. století se k tomu dostali nějaký baron s baronkou a z ruin postavili zpátky celý zámek. Celá ta přestavba trvala 20 let, ale teď to vypadá skvěle. A co nám říkal, tak se to po 2. světové válce používalo pouze v červenci a srpnu, kdy tam byly velké párty. Jinak to bylo opuštěné. A tyhle párty se dochovaly až do dneška. Ale říkal, že teď mají nějaké finanční potíže nebo co, tak neví, jestli to tam příští rok bude zase.
Při prohlídce jsme se byli podívat asi do 10 pokojů. Hned na začátku jsme byli upozorněni, že tam nemůžeme fotit. Zámek sice patří státu, protože majitelé nežijí v NL a nemají nizozemské občanství, ale vybavení zámku je pořád jejich a oni si nepřejí, aby se tam fotilo. Tím, že byl zámek na začátku 20. století opravený, tak tam je celkem moderní vybavení. Nejdříve jsme byli v kuchyni. Byla tam samozřejmě pec, ale nebyla podél stěny, ale uprostřed kuchyně, jak je to teď moderní v nových bytech. Taky tam neměli komín přímo nad kamnama, ale měli jakýsi speciální systém, který odváděl kouř do komínu v boční stěně podlahou. Jak přesně to funguje jsem nepochytil, přišel jsem až pozdě. Pak jsme byli v jídelním sálu, kde měli vyhřívanou podlahu a rozkládací stůl (od 10 až po asi 30 lidí). A sedávalo se tam prý "na francouzský způsob", což znamená, že baron a baronka seděli naproti sobě uprostřed dlouhé strany stolu, takže se spolu mohli bavit. Ne jako v nějakých filmech, že sedí na protějších koncích stolu a sotva se vidí. Potom jsme postupně procházeli další pokoje, od barona, baronky, hrací pokoj, ložnice, dětský pokoj a další. A taky nám říkal, proč většinou bývá točité schodiště ve směru hodinových ručiček. Jestli to nevíte, tak je to proto, že v dávných dobách byla většina lidí praváků. A kdo nebyl, tak se jím musel stát. A při bránění věže (nebo kam vedlo to schodiště) měl člověk víc místa na šermování, když se schodiště točilo ve směru hodinových ručiček než kdyby se točilo proti (to by se rukou pořád mlátil do toho středového sloupku, nebo co to je).
Pak jsme byli na chvíli v Naardenu, což je malé městečko, kde žil a je pochovaný Jan Ámos Komenský. Kolem celého města je vodní příkop ve tvaru hvězdy a je dochovaný ve výborném stavu až dodnes. Bohužel jsme na prohlídku města neměli moc času, takže jsme vlastně stihli jenom kostel. Ale ten stál za to. Je to jeden z kostelů, který má dřevěnou malovanou střechu. Měli jsme tam i průvodkyni, tak nám povykládala i cosi o jeho historii. Původně byl postavený jako katolický kostel, ale pak přišli protestanti, tak všechno katolické zničili (kromě střechy) a udělali si to podle svojeho stylu. Zrušili i oltář na východní straně a vytvořili si kazatelnu uprostřed kostela. Ale protože se jim líbila kazatelna, která tam už byla, tak ji nezbořili. Jenom jim nevyhovovala barva, tak tu starou obložili jiným dřevem a dodneška se dochovaly obě dvě. Na kazatelně taky měli přesýpací hodiny na to, aby měli jenom určitý čas na to, jak dlouho můžou kázat (bylo to myslím jedna hodina). Pokud mluvili dýl, museli za to platit. Samozřejmě tam taky byly lavice pro vznešené hosty. Dvě byly s takovou stříškou a jedna byla bez. Vysvětlila nám, že ta prostřední byla pro dámy, protože vždycky měly nakadeřené vlasy a velké klobouky, takže žádnou střechu nepotřebovaly a taky asi by se pod ní s těma kloboukama nevlezly. Ještě tam mají jednu zajímavost, jsou tam troje varhany. Jedny jsou hlavní, ty jsou obrovské. A každý rok se tam pořádá nějaká velikonoční mše nebo koncert, a pro to jsou ty varhany příliš hlasité. Tak si pořídili druhé, menší, které používají každý rok. A potom tam jsou jedny malé, které se používají, když tam je nějaký houslový koncert nebo něco takového, co by ostatní varhany přeřvaly a z koncertu by nebylo nic slyšet.
No a potom jsme se jeli projet na lodičkách na jezerech, které tam vytvořili lidi. Tam jsme taky měli průvodce, ale ten s náma nemluvil anglicky, jenom dutch. Někteří lidi nám cosi přeložili, ale nestihli všechno, takže pořádně nevím, jak to tam vzniklo. No ale nejspíš tam byla rašelina, ale byla hodně mokrá, tak vždycky vydlabali kus země a naskládali je na dlouhé hromady. Až to proschlo, tak se rašelina posbírala a topilo se s ní. Některé ostrůvky tam ještě zůstaly, některé ne a zbyly tam jezera a různé kanály. Tak jsme to tam projížděli, asi po 15 minutách mi to víceméně připadalo to samé. Pak jsme dojeli asi do poloviny a tam jsme se mohli rozhodnout, jestli chceme zpátky jet na lodičce nebo chceme jít pěšky. Většina, i já, se rozhodla jít pěšky mezi jezery. Byla to pěkná procházka, po cestě jsme koukali na různé ptáky, bylo tam hafo ostružin, tak jsme pojídali, a potkali jsme dokonce i dvě takové velké samičky nějakého pavouka, které u sebe měly hafo maličkatých pavoučků. Po procházce jsme si sedli na chvíli na terasu u jedné restaurace a dali si pivo. Pak už jsme měli jet na večeři, tak nám autobus přistavil přímo před zahrádku a my jsme jenom nasedli.
Na večeři jsme měli asi čtvero druhů masa, různě připravené, většinou ale pikantní. Ale bylo to fajn a najedl jsem se úplně super. A pak už jsme vyrazili domů do Wageningenu, kde jsme dojeli asi kolem desáté večer.

Fotky z labtripu

Exkurze do pivovaru

O víkendu jsme byli na exkurzi v pivovaru s volejbalistama. Nebyli jsme celý víkend v pivovaru, ale návštěva pivovaru byl hlavní důvod. A jak jsme k tomu přišli? Vždycky po tréninku volejbalu chodíme na pivo do sportbaru. A tam točí Gulpener, který asi jinde moc v okolí není. A ten vrchní, co tam pracuje, tak má taky koupené 2 chmelové rostlinky. A toš jsme se jednou po tréninku hecli, že bychom se tam mohli zajet podívat. Vrchní to všechno domluvil, zařídil, zorganizoval a my jsme si to užívali :)
Většina jela už v pátek ráno, ale protože my pracujeme, tak jsme jeli až odpoledne. Pivovar je až u Maastrichtu, což je skoro úplně na jihu NL, tak nám cesta vlakem trvala asi 2 hodiny. Pak jsme jeli na místo ubytování busem asi půl hoďky a ještě jsme museli asi další půlhoďku jít pěšky. Ale dorazili jsme a ubytovali jsme se v jednom z karavanů. A pochopitelně jsme si dali jedno pivo, protože bylo hezky, tak jsme byli celkem žízniví. Potom jsme vyrazili na večeři. Nejdříve jsme šli do sousední vesnice, tam jsme si půjčili kola a na kolej jsme jeli do další dědiny do "pancakehousu" (restaurace, kde dělají jenom palačinky). Tam jsme si dali večeři, každý měl jednu palačinku a mohl si vybrat, jestli ji chce samotnou, s jabkama, se sýrem nebo se slaninou. Většina si dala se slaninou, pár lidí si dalo se sýrem a jeden měl myslím s jabkama. Myslel jsem si, že to nebude moc, jedna palačinka, ale byla celkem tlustá, tak to stačilo. Pak jsme vyrazili zpátky na ubytování a seděli jsme venku u piva.
V sobotu jsme byli přímo na exkurzi pivovaru. Nejdříve jsme jeli do města Gulpen, tam jsme měli asi hoďku na potrajdání po městě a pak jsme šli na prohlídku. Tam jsme měli nejdříve kafe a koláč a pak začal sládek vykládat k nějaké prezentaci. Ale vykládal všechno v dutch, takže nevím, o čem mluvil. Pak jsme šli přímo do pivovaru, tam nám ukazoval různé věci, ale zase všechno říkal v dutch, tak nevím, jestli tam bylo něco zajímavého nebo ne. Víceméně to vypadalo jako každý jiný pivovar, jenom tam neměli ty klasické pivovarské kotle, byly to jenom klasické nerezové válce. Na závěr jsme měli ochutnávku piva a měli jsme napsat, jaké pivo si myslíme, že to je, kolik má procent alkoholu a ještě jednu věc (dotazníky byly v dutch, tak nevím přesně, co to bylo). Toš neuhádli jsme skoro nic, ale jako tipovačka dobrá. Ale mohly se vyhrát dvě ceny (6 různých piv z toho pivovaru) a obě vyhráli volejbalisti. Po exkurzi pivovaru jsme jeli vozem taženým traktorem na chmelnici, kde jsme se koukli na "naše" rostlinky chmelu. S sebou jsme měli i basu piv, tak jsme se tam usadili, než jsme všechno zkonzumovali. Bylo krásně, tak se tam někteří i opalovali. Pro mě s Jane bylo až moc teplo, tak jsme si zalezli do stínku. A potom jsme vyrazili pěšky zpátky do pivovaru. Abychom nešli stejnou cestou zpátky jako jsme jeli traktorem, tak si vrchní nechal poradit cestu, kudy zpátky. Ale nějak se nám ta cesta ztratila či co, a udělali jsme takové kolečko, že jsme došli zpátky ke chmelnici. Při tom se nám ztratili dva typosi, kteří se dostali potom k pivovaru autobusem. A my jsme z chmelnice vyrazili pěšky po cestě jako jsme jeli traktorem. Nakonec jsme se ale všichni našli a vyrazili jsme do Maastrichtu na večeři. Měli jsme na výběr z několika jídel a my jsme si dali králíka v nějaké omáčce. Bylo to úplně super a bylo toho celkem hodně. Po večeři jsme pak šli ještě do města a pak posledním busem zpátky na ubytování. Čtyři lidi ještě zůtali ve městě, že půjdou na párty a pak dojedou taxíkem. Jak jsme dorazili na ubytování, tak jsme ještě chvíli poseděli, než jsme šli spát.
V neděli jsme si hned ráno sbalili věci a jeli do Valkenburgu. Tam jsme věci hodili na pokoj v jednom hotelu a vyrazili jsme do města. Šli jsme na prohlídku nějakých tunelů, které tam začali tvořit (nebo vytvořili) už Římané. Během 2. světové války tam žili lidi, kterých tam prý bylo asi 15 000. Je to asi 70 km vytesaných chodeb a "místnostní" pro určitý počet lidí. Kolem jsou různé kresby nebo portréty lidí. My jsme se těmi chodbami projížděli takovým vláčkem, tak jsme ani chodit nemuseli. Ale výklad byl opět v dutch, tak jsem z toho nepochytil skoro nic. Sem tam mi něco přeložili, ale všechno nestíhali, protože toho bylo celkem hodně.
Potom jsme měli rozchod asi na 2 hodiny a mohli jsme si dělat, co chceme. Ostatní jeli vlakem, ale nás hodila domů jedna holčina, která tam byla autem (protože studenti prý mají cestování vlakem o víkendu zdarma). My jsme vyrazili na zříceninu hradu Valkenburg, asi jedinou zříceninu v NL. Na začátku byly čtyři modely, jak postupně ten hrad vznikal. Nejdříve to byla jenom čtyřhranná věž, pak z toho udělali šestnáctihrannou věž a nějaký baráček vedle toho, pak to byla desetihranná věž s více domky kolem a v poslední fázi se z toho stal obrovský hrad, vypadalo to úplně super. Pak jsme šli postupně tou zříceninou a vždycky tam byly cedulky, kde co bylo a k čemu to sloužilo. A světe div se, bylo to i v angličtině, takže konečně jsme si mohli i něco přečíst sami:)
Celý víkend bylo krásně, možná nejhezčí víkend celého léta, tak to bylo super. Jenom v neděli dopoledne na chvíli sprchlo, aby to nebylo úplně dokonalé, ale odpoledne zase svítilo slunko.

Fotky z víkendu