11.03.15

Nabité víkendy

Poslední víkendy jsme vždycky něco měli, minimálně jeden den. Před třemi týdny měla Jane v sobotu nějaký kurz v Groningenu. Ale protože to bylo až v Groningenu, tak tam moc jejích kolegů nejelo. Navíc musela brzo ráno vstávat, aby se tam stihla dostat. Naštěstí jí vlaky jezdily, ale prý těch pár, co jelo z Amsterdamu, měli problémy s vlaky hned po ránu a dorazili pozdě, někteří se na to vykašlali úplně. No a po kurzu se zase vracela až pozdě večer. Já jsem byl mezitím přes den doma, jenom jsem byl ve městě a na nákupu, ale odpoledne jsme jeli s dalšíma lidma do Amsterdamu na noční turnaj. Udělali jsme si spešl družstvo, já, další dvě Češky, jedna Slovenka, jeden typos z Čile a jeden Holanďan, přítel té jedné Češky. Takové mezinárodní družstvo a hráli jsme taky dobře. A mezi zápasy jsme popíjeli becherovku s tonikem nebo kofolu s rumem. Ale celou dobu jenom střídmě, abychom zvládli i hrát. Když jsme ale dohráli zápasy ve skupině, tak jsme si mysleli, že finále už hrát nebudem, tak jsme popili trochu víc. A pak jsme měli hrát závěrečný zápas. To nedopadlo moc dobře, buď jsme byli moc pomalí nebo jsme viděli balón dvakrát nebo jsme se nestrefili. Tak jsme první set úplně prohráli, druhý byl o něco lepší, ale stejně jsme prohráli, takže jsme skončili druzí. Žádné špatné umístění, ale příště musíme začít víc pít až po finále, a pak můžem vyhrát. Po zápasech pak začala párty, která trvala do rána a pak jsme na chvíli spali v tělocvičně a jeli zase domů. Neděle pak byla vyloženě odpočinková, já jsem dospával po nočním turnaji a Jane po kurzu. 
Minulý víkend jsem pak měl zase zápas z volejbalu. Narozdíl od před Vánoc teď máme víc volných víkendů, nemáme zápas každou sobotu, tak můžem sem tam i něco dělat. Ale teď jsme hráli domácí zápas proti týmu, který je jedno místo před náma, tak jsme potřebovali vyhrát, abychom se na něho dotáhli. A naštěstí se povedlo, vyhráli jsme 3:1, tak teď máme stejně bodů. Sice oni mají ještě zápas k dobru, ale snad to zvládnem a z posledních 4 zápasů posbíráme víc než oni. V neděli jsem si pak byl zase zahrát volejbal, jenom tak pro zábavu, ve Wageningenu. Tam jeden typos skoro každý víkend domluví halu a jdeme si zapinkat. Bylo nás tam asi šest Čechů a zbytek další cizinci, žádný Holanďan. A pak jsme měli domluvenou večeři u kolegyně z univerzity. Je to Číňanka, tak připravila asi 5 různých jídel a my jsme postupně všechny vyzkoušeli. Nejhorší pak bylo zase z Wageningenu cestovat na kole zpátky do Ede, skoro 45 minut.
Ve čtvrtek během týdne jsem si pak musel pocvičit holandštinu. Z volejbalu jsme se tři přihlásili na trénink malých děcek. Já jsem se taky přihlásil, protože jsem myslel, že nás tam bude skoro celý tým a že dokupy to nějak zvládnem. Ale nakonec jsme byli jenom tři a každý měl jedno hřiště s několika dětma, které byly rozdělené podle jejich úrovní. Já jsem měl ty prostřední, kteří už sem tam zvládli odehrát balón jako při volejbale, ale furt to ještě nemělo pořádně směr ani sílu. Na každém hřišti s náma byly vždycky ještě dvě holčiny, které trénujou ty děcka normálně, aby nám pomáhali. My jsme dostali dopředu, co vlastně máme dělat, jaké cviky, ale já jsem to pak musel děckám vysvětlit. A samozřejmě anglicky by to asi nebylo moc vhodné, tak jsem se snažil holandsky. A byly tam ty dvě holčiny, které věděly, že nejsem Holanďan, tak mi pomáhaly s vysvětlováním, když jsem nevěděl nějaké slova, případně to řekli trochu jinak, aby to děcka pochopili. No, toš, jakš takš jsem to zvládl, ale hlavně ze začátku jsem se zapotil. A ještě jedna taková perlička, měl jsem na sobě mikinu z Moiry a bylo to na ní i napsané. A pak někdy v průběhu tréninku ke mě přiběhla jedna holčina, že se jmenuje Moira, že mám její jméno na mikině. Tak jsem ji musel vysvětlit, že to není její jméno, ale název toho textilu, spešl na sport :)
V pátek pak měla Jane zase posezení s kolegy v Amsterdamu a já s kolegy z Wageningenu jsme jeli bruslit. Podobná akce se konala už loni, jedna holčina trénuje rychlobruslení, tak to vždycky nějak domluví, nebo spíš nás přemluví, že půjdeme bruslit, a pak to zorganizuje. Já jsem jel tentokrát vlakem z Ede, protože se mi nechtělo speciálně do Wageningenu na kole a pak po bruslení zase na kole do Ede. A navíc na cestu zpátky mě jeden typos mohl vzít přímo do Ede, takže to bylo jednodušší vlakem. Tam jsme se sešli v pohodě, půjčili jsme si brusle a šli bruslit. První kolečka jsem zase vzpomínal, jak se bruslí na těch dlouhých bruslích, podobných, co mají rychlobruslaři, ale pak už to šlo a zkoušel jsem i co nejrychlejší kolečka. A při jednom z těch pokusů jsem v zatáčce zavadil o nohu nebo o nějakou díru, žuchl jsem a svezl jsem se asi 5 metrů po ledě. A zrovna v té zatáčce stáli skoro všichni kolegové ze školy a odpočívali, takže viděli můj úžasný pád. Ale nic se mi nestalo, jenom jsem byl trochu od sněhu, tak jsem se oklepal a dál bruslil. 
V sobotu jsme pak měli zase volno, neměli jsme žádný zápas, tak jsme se konečně rozhoupali a rozhodli se, že položíme v obýváku laminát, který máme od kámoše. On to měl v bytě, ale když se stěhoval, tak už si to s sebou nebral. Tak nám to prodal za hodně dobrou cenu a my jsme to měli už od podzimu ve sklepě, ale nebyl pořádně čas to položit, převážně proto, že skoro každý víkend jsem měl zápas. Toš jsem to začal pokládat a protože to nebylo nové, ale už použité, tak to sem tam šlo hůř a dohromady to není úplně optimální. Navíc jsme zhruba v polovině zjistili, že nám to asi nebude stačit, tak jsme ještě zajeli do obchodu dokoupit kousek podlahy, abychom měli na celou plochu. Byla to celkem drbačka, ale zvládli jsme to a v neděli jsme měli všechno hotové. Teď už chybí jenom lišty dokola, ale to už by neměl být problém. Jenom nevím, co na to sousedi, protože jsem v sobotu i neděli používal kladívko, ale nikdo se neozval ani nám neklepal na stěnu, tak asi byli pryč.
A v neděli večer jsme si za odměnu zašli na večeři do Amsterdamu. Opět se konal "Týden restaurací" (Restaurant Week), kdy se může člověk najíst v lepších restauracích za levnější cenu (ale furt je to dost drahé). A tentokrát jsme vybrali restauraci v Amsterdamu, protože v Ede nic není a ve Wageningenu jsme zkusili už všechny. Navíc jsme byli v jedné z top 250 restaurací a bylo to super. Měli vždycky na výběr ze dvou jídel, ale nakonec jsme si oba dali to samé. K tomu jsme si objednali i "vinné menu", což bylo, že ke každému jídlu nám dají víno, které speciálně vybrali k danému jídlu, které se k tomu jídlu hodí. Tak jsme jako předkrm měli tatarák z telecího a k tomu nějaké šampaňské nebo šumivé víno. Jako hlavní chod jsme měli steak z jehněčího s česnekovou pastou a nějakou červenou zeleninou jako přílohu a k tomu bílé víno. Pak jsme si dali navíc sýrový talíř, kde jsme měli tři druhy sýrů a k tomu nějakou zeleninu a červené víno. A jako dezert jsme měli mátovou zmrzlinu a šampaňské s jablečným pyré. No celkově to bylo úplně super, strávili jsme tam asi tři hodiny a najedli jsme se dosyta, asi nejvíc, co si pamatuju z těchhle akcí. Jenom pak ta cesta zpátky do Ede, ve vlaku jsme oba usínali a chtěli jsme být co nejdřív v posteli.
A toto pondělí jsem pak vyrazil do Amsterdamu i já, měl jsem tam pohovor na univerzitě ohledně pracovní pozice. Je to pozice laboratorního technika (laboranta), takže hned první otázka byla, proč bych chtěl takové místo, když jsem PhD, a jak bych zvládl pracovat pro někoho. Postupně se pak ptali na zkušenosti z práce nebo jak bych něco řešil, sem tam se mi i hodilo, že jezdím na tábor, tak jsem popisoval nějaké situace z tábora. Byl jsem tam 45 minut, ale uteklo to hodně rychle. Potom jsem měl ještě prohlídku laboratoří a skleníků. Toš vypadalo to tam pěkně, tak uvidíme časem, jak jsem se jim líbil. V úterý jsem pak měl takový předběžný pohovor s jednou zemědělskou společností, protože si nebyli jistí, jestli bych se na tu pozici hodil. Protože nemám přímo to vzdělání, co bych asi potřeboval, protože ta pozice byla o interakci mezi rostlinama a patogeny, ale taky to chcou zkoumat z molekulárního hlediska, na co bych se možná hodil. Tak jsme si podiskutovali, teď to musí probrat a dají mi vědět. Ale osobně si myslím, že tam asi nebudu až tak sedět, uvidíme.

A tady ještě nějaké fotky :)