20.12.10

Před Vánocema

Jako každý rok a taky asi skoro všude i tady je před Vánocema hafo různých akcí. A mi se to nevyhnulo, takže jsem byl skoro každý den na něčem. V pondělí to teda byl ještě jakýsi celodenní seminář nebo meeting, v úterý jsme pak měli workshop (kurz) Introduction to the Netherlands, ve středu jsme měli ve škole vánoční večeři, ve čtvrtek jsme měli společnou večeři s ženama 1 z volejbalu, v pátek jsme měli poslední zápas tohoto roku a o víkendu jsme nakupovali poslední věci a balili se na odjezd. V pondělí pak ještě Jane byla na imigračním v Utrechtu a odpoledne podepsala smlouvu. Večer jsme pak vyrazili do Utrechtu oba, abychom se vydali na cestu domů. Ale o tom zase příště.

Seminář

Jmenuje se to CBSG Meeting Proteomics Hotel Projects a nebyla to typická konference nebo sympozium, spíš to bylo takové shrnutí výsledků, co ti lidi udělali. Je to totiž taková spešl organizace, která má dobré laboratorní vybavení hlavně na MS proteinů a když si člověk požádá, tak může dostat peníze na nějaký výzkum spojený s proteinama a ty proteiny oni potom analyzují na těch jejich přístrojích.
A my jsme si o ty peníze taky požádali, ale náš výzkum nešel tak, jak měl, takže jsme jim žádné vzorky neposlali. Ale prý si můžeme nechat peníze na další rok a poslat jim vzorky příští rok. A jak jsem zjistil později z těch prezentací, tak jsme nebyli jediní, kteří nebyli schopni dodat vzorky (což mě trochu uklidnilo).
Ale jinak to bylo fajn, bo to bylo víceméně o podobných věcech, co děláme my, jenom s jinýma proteinama. Tak tam člověk může dostat nové nápady, jak co udělat apod. A navíc každá prezentace byla jenom na 10 minut, pak začal pípat budík, tak se to ani neprotahovalo a nebylo to nudné.

Introduction to the Netherlands

Tenhle kurz se organizuje pro nové zaměstnance univerzity, především cizince, a jejich partnery, jestli chcou. A Jane chtěla, tak jsme byli na kurzu, kde nám povídali, jací jsou ti Dutch a rozebírali jsme tam s ostatníma cizincema, jaké problémy jsme měli, když jsme sem přišli nebo jaké ještě furt máme, jak by se to mohlo řešit a další. Byla to celkem prdel, vždycky jsme se rozdělili na několik skupin a buď jsme zpovídali souseda a pak ho představili celé skupině, nebo jsme vymýšleli abecedu Wageningenu - pro každé písmenko jsme měli vymyslet nějaké slovo typické pro Wageningen a další věci. Taky jsme každý dostali hrneček na kafe s nějakým pozměněným dutch příslovím.
Pak jsme měli večeři, typickou dutch. Ale tentokrát to bylo dobré. Udělali to asi nějak jinak, než co jsme měli v Groningenu, a bylo to super. Po večeři jsme měli jako dezert vla se šlehačkou. Potom jsme se vrátili zpátky do učebny, tam jsme to celé zhodnotili, dostali jsme každý knížku Undutchables a šli jsme domů.

Vánoční večeře ve škole

Ve škole jsem měl ve středu vánoční večeři, což znamenalo, že se každý zapsal, jestli přinese předkrm, hlavní jídlo nebo dezert asi pro 4 lidi. Pak se to dalo na stůl a každý si vzal. Takže jsem vyzkoušel hafo různých druhů jídel, protože tu je hafo cizinců. Tak jsme měli cosi typicky tureckého, měli jsme tu jakési ruská jídla, já jsem samozřejmě donesl české - makovník (který mi udělala Jane) a taky tu bylo cosi dutch.
Celé to ale začalo přípitkem šampaňského, protože jedněm typosům se podařilo, že jim přijali článek časopisu Science - hodně dobře hodnocený časopis a když přijmou článek, tak je fakt dobrý. Pak to tak volně pokračovalo a kolem půl sedmé se začalo s předkrmem, pak se pojedlo hlavní jídlo a na konec dezert. K tomu se popíjelo pivo, víno nebo nealko, kdo co chtěl, a kecalo se. Já jsem tam byl až do konce, což bylo v 10 (normálně škola v 10 zavírá, ale protože byly tyhle vánoční večeře, tak bylo otevřeno déle). Potom jsme ještě pouklízeli a pak jsem šel domů.

Večeře s volejbalistama

Ve čtvrtek jsme měli takovou integraci z volejbalu s volejbalistkama ženy 1. Bylo to naplánované tak, že každý donese nějaké jídlo pro asi 4 lidi a pak společně pojíme. Já jsem měl udělat něco českého, tak jsem si vymyslel bramboráky. A protože jsem zrovna ve čtvrtek ve škole neměl moc práce, tak jsem vypadl o něco dřív a začal kuchtit. Toš trvalo to celkem dlouho, ale bylo to dobré. Tak jsem nasmažil asi 10 bramboráků a vzal jsem je s sebou. Taky mi ještě zbylo pivo, tak jsem ho přibral taky, aby to bylo se vším všudy.
Konalo se to v takové studentské hospodě, kterou jsme vlastně měli jenom pro sebe. Toš dorazil jsem tam mezi prvníma, vytáhl jsem bramboráky na stůl a taky jsem vytáhl piva. Postupně se začali trousit další lidi s dalším jídlem, až jsme se sešli všici, i holky. A pak jsme společně večeřeli. Nejdříve jsme měli polívku. Byly tam tři druhy, rajská, hrachová a nějaká asi ze všeho možného. Toš jsem zkusil všechny a všechny byly fajn. Pak jsme pojedli "hlavní jídlo", byly to většinou nějaké saláty nebo něco na ten způsob, byly tam jedny zapečené těstoviny a ty moje bramboráky. S těma to bylo celkem zajímavé, bo nikdo nevěděl, jak to jíst. A protože jsem tam nebyl hned od začátku, začal to porcovat někdo jiný. Bylo to všech deset bramboráků na sobě a myslel jsem si, že si je budou brát po jednom nebo tak nějak. Ale oni to začali krájet jako dort... Tak se jim to taky tak nějak rozpadávalo. Přišel jsem k tomu, když už byla půlka pryč, tak jsem jim ukázal, jak by se to mělo brát. No a pak jsme měli dezert, což bylo tiramisu. To bylo super. V ženách 1 je taky jedna Češka, s kterou jsme se seznámili při Dinner Rouler, a ta, když zjistila, že jsem přinesl bramboráky, tak byla celá nadšená. K tomu si dala ještě Plzeň (pivo) a říkala, že je úplně happy :) Ostatním bramborák taky chutnal, tak to bylo fajn. Někteří se ptali i na recept. Po večeři už se pak jenom sedělo, kecalo a popíjelo pivo, to už jenom to dutch, bo české už došlo.

Zápas z volejbalu

V pátek jsme měli mít poslední zápas letošního roku. Ale protože začalo více sněžit, tak náš soupeř volal, že nepřijede. Tak jsme se dohodli, že si půjdem aspoň zapinkat, že jsme stejně všichni počítali s tím, že budem hrát. Ale nakonec se všichni neukázali, tak jsme hráli v 8. Ale bylo to fajn. Pak jsme sedli do hospy a dali si pivko, pochopitelně.

Janeina práce

Jane to měla přes týden trochu horší, ta byla skoro pořád doma na pokoji :( Ale přežila to v pohodě a domluvila si na pondělí schůzku na imigračním a se školou, kde podepíše smlouvu. Toš se v pondělí vydala do Utrechtu na imigrační. Protože bylo pořád hodně sněhu, vydala se radši trochu dřív. A bylo to dobře, bo vlak měl 30 minut zpoždění. Ale dorazila relativně včas, jenom asi o 6 minut později.
V pátek zjistila, že tam potřebuje nějaký papír, který musí být podepsaný zaměstnavatelem. A protože nevěděla, kdo je vlastně zaměstnavatel (má to zařízené přes agenturu a bude pracovat ve škole), tak psala do školy, jestli jí to můžou vyplnit tam. Ve škole jí řekli, že ten papír nikdy neviděli a že prý by to spíš měla vyplnit ta agentura. Tak kontaktovali agenturu, ale ta se od 2 hodin odpoledne neozvala, takže to zatím neměla. Tak jim chtěla zavolat ráno, ale to jí nevyšlo kvůli zpoždění a přeplněnému vlaku. Tak si v Utrechtu domluvila jenom další schůzku a vyrazila zpátky. Na zpáteční cestu už měl vlak zpoždění 50 minut... Ale přijel prý dříve, že to bylo jenom oznámeno, tak nevím, jaký to mají systém. Ale dorazila a odpoledne vyrazila podepsat smlouvu.
No, smlouvu nakonec nepodepsala, ale podepisovala hafo různých capin pro univerzitu. A smlouvu jí mají poslat poštou. Takže teď čeká, až jí dorazí smlouva a s tou pak půjde na imigrační, kde jí snad dají nálepku do pasu. No uvidíme po Vánocích...

13.12.10

Stěhování

Toš tento týden jsme se konečně stěhovali do bytu, kde se můžeme registrovat oba dva. Samozřejmě to nešlo tak jednoduše, jak jsme si představovali, takže to bylo docela "veselé"...

Balení

Nejdříve jsme se museli sbalit. S tím jsme začali už o víkendu, ale moc jsme toho nepobalili, bo jsme skoro všechno ještě potřebovali používat. Takže hlavní balení nastalo ve středu. Jane si sbalila většinu věcí přes den a já jsem cosi sbalil v úterý večer a zbytek ve středu večer. Potom jsme začali rozkládat postel, abychom ji nějak převezli. Myslel jsem si, že to bude horší, ale nakonec to bylo celkem v poho. Jenom nám trochu chybělo místo... Věci byly prostě všude. Sbalené kufry, krosny, desky z rozložené postele a další harampádí, které jsme chtěli stěhovat. Ale pouspořádali jsme to tak, že jsem měl i místo, kam si na noc lehnout a mohl jsem se aspoň trochu vyspat.

Zařizování kolem stěhování

Protože za tu dobu, co jsme tady, už jsme ponakupovali hafo capin, museli jsme si na stěhování půjčit tricykl. Chtěli jsme ho jenom na to stěhování, tak Jane ve středu přes den vyzvedla klíče a že si pro tricykl zajedem ve čtvrtek ráno před stěhováním. Sice na to trošku pozapomněla, ale připomněl jsem jí to a bylo to v poho.
Taky abychom dostali smlouvu o ubytování a klíče od pokoje, museli jsme nejdříve ve čtvrtek ráno zajet do ubytovací kanceláře, kde nám to vydají. A tam otevírali až v 9, takže jsme mohli začít stěhovat až po deváté.
A klíč od pokoje, kde jsme bydleli, jsme taky museli vrátit. A to do 12 hodin ve čtvrtek.

Stěhování

Takže plán byl takovýto: Ráno vstanem, posnídáme a po půl deváté vyrazíme pro tricykl. S tricyklem pojedeme na ubytovací, kde dostaneme smlouvu a klíče od pokoje (je to po cestě na pokoj), vrátíme se na pokoj, naskládáme věci na tricykl, odvezeme je do nového pokoje. Tam všechno vyložíme, vrátíme se, naložíme podruhé, po cestě na nový pokoj odevzdáme klíče od starého pokoje, dojedem do nového pokoje, vyložíme věci a vrátíme tricykl. Potom, pokud to stihneme dokončit před půl jednou, skočíme na radnici, kde se Jane zaregistruje a já jim oznámím, že jsem se přestěhoval (případně bychom to udělali v pátek ráno) a kolem 1 - 2 by mělo být hotovo. Krásný plán, ne?
Ale plány nejsou od toho, aby se plnily. A tak se ani nám nepodařilo splnit ten náš. A nebylo to vždy jen naší vinou. Hned po ránu se nám moc nelíbilo počasí. Když jsme vyrazili pro tricykl, celkem hustě sněžilo. Naštěstí asi za 10 minut zase přestalo, tak to bylo fajn. Ale pak zase začalo. A tak se to střídalo asi hodinu. Pak se to truchu uklidnilo a už to bylo v poho.

Další, co nám jaksi nevyšlo, bylo půjčení tricyklu. Sice jsme pro něj vyrazili, ale když jsme tam dojeli, byl tam jenom jeden tricykl a my jsme dostali klíčky k tomu druhému. Takže jsme měli smůlu. Toš jsme doufali, že ho někdo přiveze o něco později (jakože ho někdo jiný vrátí), a zatím jsme se vydali pro smlouvu a klíče.
Na ubytovacím to probíhalo celkem v klidu, teda kromě toho, že jsme nebyli schopni dostat se dovnitř. Mají tam totiž takový zvláštní systém, asi nějaký elektronický zámek, který se v 9 odemkne a pak může člověk vejít dovnitř. Jenže to jsme nevěděli. Dorazili jsme ke dveřím asi 3 minuty před 9, zkusili dveře, ty byly zamčené, tak jsme čekali a koukali, kdy někdo příjde odemkout (jsou skleněné, tak to bylo v poho). Ale furt nikdo nepřicházel. Pak odzvonilo 9 na kostele a furt nikdo nepřicházel. Toš jsme tam ještě chvíli stáli a po dalších asi 5 minutách (pořád nikdo nepřicházel) jsme zkusili zatáhnout za dveře a hele, ony byly odemčené! To byl pro nás celkem šok. Ale dostali jsme se dovnitř, tam jsme byli první, tak jsme šli k přepážce, tam nám dala ženská smlouvu, klíče, museli jsme hned zaplatit nájem na prosinec a bylo. Asi za 10 minut jsme byli hotoví.
Toš jsme vyrazili zpátky pro tricykl, jestli už ho náhodou někdo nevrátil. A překvapivě, stále nic. Furt tam byl jenom jeden. Tak jsme se otočili a že půjdem na radnici a Jane se zaregistruje a já oznámím změnu bydliště. Na radnici to šlo překvapivě taky hodně rychle, nikdo tam nebyl (což byl dost rozdíl oproti tomu, když jsem si tam vyřizoval věci já), takže Jane odevzdala dotazník, okopírovali si smlouvu o ubytování a pas a pak možná ještě cosi a řekli jí, že v pondělí se má stavit, že by už měla mít BSN číslo. U mě si taky okopírovali smlouvu o ubytování a to bylo vše, byli spokojeni.
Pak jsme se vydali zase pro tricykl. Ale stále tam byl jenom jeden. Tak jsme se rozhodli, že už tam počkáme, než někdo dorazí, aby nám dal klíče od toho druhého tricyklu (byli jsme tam asi kolem půl desáté a otevírá se v 10). V mezičase si Jane zavolala na imigrační, kde si domluvila schůzku, aby taky dostala nálepku do pasu jako já (potřebuje to do práce). Asi kolem třičtvrtě dorazil jakýsi typos, tak jsme mu vysvětlili náš problém, tak se nám omluvil, dal nám klíče od druhého tricyklu a my jsme s tricyklem vyrazili stěhovat.
U pokoje jsme pak naložili hafo věcí na tricykl a vyrazili přes celé město. Toš cesta to byla dost namáhavá a podle mě tak třikrát delší než na normálním kole, ale dorazili jsme. Tam jsme potom vynesli věci do prvního patra a vydali se zpátky. Pak jsme naložili druhou fůru a zjistili jsme další problém. Nadvakrát to nevyjde. Budem muset jet natřikrát. Zkoušel jsem to tam všemožně nacpat, abychom jeli jenom dvakrát, protože už po jedné cestě jsem byl strhaný, ale nešlo to. A toš jsme vyrazili podruhé. Když jsme vynesli všechny věci do našeho nového bytu, musel jsem si dát aspoň pivo, protože už jsem byl hrozně vyčerpaný a měl jsem hlad (bylo po 12). A toš jsme se vydali zase zpátky. Po cestě mi už volal caretaker z našeho starého bytu, že prý kde jsou klíče, že jsem psal, že je odevzdám ve dvanáct a o půl jedné je furt nemá. Tak jsem mu řek, že už tam máme jenom pár posledních věcí a že mu je za chvíli přinesu. Naskládali jsme teda poslední fůru (nakonec byla taky přes celý tricykl) a vyrazili jsme zpátky. Jane po cestě odevzdala klíče a potom mě dohnala. Pak jsme odnesli poslední věci do nového pokoje a já jsem vyrazil vrátit tricykl. S tím už naštěstí žádný problém nebyl.
Když jsem se vrátil, dal jsem si cosi na jídlo a koukl na ten náš pokoj. Po celém pokoji byly všechny naše věci, skříně, kufry, krosny, rozložená postel, kytky, krabice s nádobím a další serepetičky. Ale protože jsem byl hrozně utahaný a Jane taky, tak jsme jenom sundali igelit z matrací, dali na ni naši spojenou, lehli si a asi 2 hoďky jsme pospali.
Pak jsme vstali, zprovoznili troubu, upekli večeři a já jsem vyrazil na trénink volejbalu. Myslel jsem si, že po takovém stěhování nemůžu čtvrteční trénink zvládnout (bývá o dost náročnější než pondělní - máme jiného trenéra), ale nakonec to bylo v pohodě. Možná to bylo tím, že to byl poslední trénink s tímhle trenérem tento rok, tak nám dal ne tak náročný trénink, ale zvládnul jsem to.
Po tréninku jsme pak s volejbalistama měli udělanou večeři, vařil nám jeden tým žen. To byla jakási sázka ještě z dob, kdy jsme neměli uhraný ani jeden set. Tehdy se s těmahle ženama vsadili, že kdo dřív uhraje set, tak ten druhý jim udělá večeři. No a stalo se to, že my jsme byli první, kteří jsme uhráli set. A na čtvrtek jsme se domluvili na té večeři.
Toš večeře byla dobrá, ale byly tam samé zvláštní jídla, které nevím, jak bych pojmenoval. První byla polívka něco jako hrachová a pak jsme měli nějaké saláty s masem i bez masa a bylo tam cosi pečeného se zeleninou, no prostě hafo věcí. A jako dezert jsme měli něco hrozně sladkého, což mě ani nepřekvapilo. Bylo to něco asi jako vla, ale ještě sladší, a bylo to s nějakýma keksama či čímsi takovým. Prostě to bylo fajn. Ale potom odešli dva internationals, takže tam zbyli samí dutch. A to začalo být takové nudné, bo se furt bavili tou jejich hatmatilkou, a navíc jsem byl unavený z toho stěhování, tak jsem se s nima rozloučil a šel spát.

Pokoj

Takže konečně trochu popisu toho nového pokoje, teda spíš bytu. Máme dva oddělené pokoje, vlastní koupelnu se záchodem a malou kuchyňku nebo kuchyňský kout, těžko říct. V jednom pokoji máme postele a skříně, což bude asi ložnice, a druhý pokoj bude jako obývák. Ale není to zařízené jakože pro dva lidi. Když jsme sem přišli, byly tu sice dvě postele, ale byl tu jenom jeden stůl a jedna malá skříň, která stěží stačí pro jednoho. Ale asi chcou, aby si lidi nakoupili vlastní věci podle toho, co se jim líbí. Taky jsme zjistili, že nám tu chybí plotýnka, která by tu měla být, a židle byla porouchaná, nedalo se na ní sedět. Takže hned první den jsem psal novému caretakerovi, co a jak a jestli nám dodá plotýnku a spraví židli či co. A hned druhý den nám donesl novou plotýnku i židli, takže máme židle dvě. Postele jsou dvě oddělené, ale aby se nám líp spalo, tak jsme si na ty matrace, co tu byly, dali ještě naši matraci, takže je v jednom kuse.
Kromě úprav jsme už začali shánět i nějaký další nábytek, jako nějaký gauč a nějakou skříň a taky ledničku, která tu není (je tu jedna společná pro celou chodbu, ale tam se nám to moc nechce dávat). Jedna holčina se v lednu stěhuje, tak jsme se tam byli podívat, co by se nám líbilo, a bylo toho dost. Měla vlastně všechno, co bychom chtěli. Od ledničky přes gauč a středový stůl, skříň a dokonce i stůl. Tak jsme se s ní domluvili, že bychom to chtěli, a ona nám nabídla, že tu bude mít v lednu náklaďák, tak že nám to může hodit domů. Což je úplně skvělé. Jenom je trochu problém v té ledničce, že nám jí může poskytnout až na konci ledna. Tak jsme říkali, že se zkusíme kouknout, jestli náhodou někdo nebude mít nějakou jinou dřív, ale že jinak bychom ji vzali.
Od druhé holčiny jsme taky koupili jinou skříň, ale to nebyl asi až tak šťastný kup. Když jsme se na ni byli podívat, vypadala celkem dobře a rozhodli jsme se, že ji vezmem. Ale když jsme ji pak začli stěhovat, zjistili jsme, že je to spíš za trest. Je těžká jak kráva a taky hlučná (je to z nějakého kovu, ale těžko to bude nějaký lehký plech). Přesto jsme ji zvládli přestěhovat až k nám (do prvního patra jsme jeli výtahem). Ale asi si ji moc dlouho nechávat nebudeme (jestli budeme mít nějakou jinou).

A co jinak?

Jinak v pátek jsem měl zase další celodenní sympozium nebo jak to nazvat, tak jsem celý den poslouchal přednášky. Ale nebylo to až tak užitečné, jak jsem čekal, tak mě to moc nenadchlo.
Kromě toho jsem si na závěr roku naplánoval celkem hafo práce, takže jsem celé dny (a trochu i o víkendu) dělal v laborce, abych všechno stihl. Musel jsem naklonovat jednu bakterii, pak ověřit, jestli to je správně naklonované, pak ji zase rozmnožit a izolovat z ní DNA. Tu jsem potom vložil do další bakterie a nechávám je růst. Prostě si pořád hraju s jednou a druhou bakterií, přenáším mezi tím nějaké DNA a tento týden bych se měl dostat i k rostlinkám, budu tu DNA dostávat do roslin prostřednictvím těch bakterií. No prostě hrozně moc práce. Ale aspoň se nenudím.
V neděli jsme pak zakončili týden stylově, byli jsme opět v kině. Ale tentokrát sami dva a byli jsme zkouknout první díl posledního dílu - samozřejmě že jde o Harryho Pottera :) Toš nebylo to špatné, ale myslím si, že to chvilkama člověk nemůže pochopit jenom z toho filmu. Ale Jane prý knížku nečetla a říkala, že to celkem chápe, tak to je asi jenom můj dojem. Toš uvidíme, co další díl, ten poslední.


Fotky ze stěhování

Takhle vypadá náš pokoj, relativně uspořádaný

30.11.10

Dva týdny v jednom

Toš minulý týden se mi nakonec vůbec nepodařilo něco sesmolit, takže jsem se k tomu dostal až teď. A teď to budou info za celé dva týdny! Ale celkově byly oba týdny spíše nudnější, tak toho nebude asi až tak moc. První týden ve čtvrtek jsem měl takové malé sympozium o pokrocích v přírodních vědách, ale moc mě to nenadchlo, myslel jsem, že to bude lepší. V neděli jsme pak byli na bleším trhu. Jinak nic. V pondělí druhý týden jsme byli na Sinterklaas party a já jsem měl v pátek další zápas ve volejbale.

Bleší trh

Na bleším trhu jsme tu už jednou byli a nakoupili jsme tam nějaké věci, které se nám hodily. Tak jsme se tam vydali znova. Tentokrát to bylo na jiném místě, bylo to ve sportovní hale, takže tam bylo příjemně teplo. Ale nebyly tam tak zajímavé věci jako minule. Teď tam byly spíše takové věci, které člověk někam postaví a jenom na ně padá prach. Ale když jsme tam byli, tak jsme tam našli 2 věci, které se nám hodí. Koupili jsme si další digitální budík, protože ten, co jsme měli, má šikmý displej a my chceme rovný, aby bylo na hodiny vidět i z postele i ze země. A pak jsme koupili ještě jeden strojek na stříhání vlasů. Teda uvažovali jsme celkem dlouho, jestli koupit nebo ne, ale pak nám ženská řekla, že to je za jedno euro, tak jsme to vzali.

Sinterklaas party

V pondělí večer jsme byli na Sinterklaas párty, která se konala v bytě u jednoho PhD a byli tam lidi ze školy a Jane. Dohromady nás bylo asi 10. V mailu, kde se psalo, kam máme dorazit, kdy to bude a tak byl i pokyn, že každý má donést 2 dárky, každý v ceně asi 2,5 euro. Toš jsme v sobotu před párty vyrazili do obchodu něco sehnat. Byli jsme ve dvou obchodech, kde mají věci v té cenové relaci a nakopili jsme 4 dárky - plyšového psa, fluoreskující hvězdičky na strop (nebo kamkoli jinam), sinterklaasovskou čepici a bingo. Pak jsme to dotáhli domů a všechno zabalili do balícího papíru.
V pondělí večer jsme vyrazili na párty. Bylo to zhruba uprostřed města, tak jsme jeli asi 10 minut na kole. Dorazili jsme o cosi později, ale stejně tam ještě nebyli všichni. Když jsme přišli, tak jsme dárky dali do pytle, kde už byly další dárky. Počkali jsme na zbytek a pak jsme začali hrát o dárky. Hráli jsme takovou hru s kostkou. Když člověk hodil 1, tak člověk musel dát svůj dárek někomu jinému. Když hodil 2, tak všichni dali všechny svoje dárky člověku po pravé straně. Když hodil 3, tak se nedělo nic. Když hodil 4, tak si vyměnil všechny svoje dárky se všema dárkama někoho jiného. Když hodil 5, tak mohl jeden dárek komukoli ukrást. A když hodil 6, tak si mohl vytáhnout dárek z pytle nebo rozbalit dárek. Hra končí, až budou všechny dárky rozbalené. Takže to chvíli trvalo, než se všechno vytáhlo z pytle a rozbalilo, ale byla to prča. Někdy měl člověk plnou náruč dárků, jindy něměl ani jeden. Nakonec se pak mohlo ještě s dárkama kšeftovat a vyměňovat a každý nakonec skončil s aspoň jedním dárkem, který si odnesl domů.
Ale ještě než jsme se všichni rozprchli do našich pokojů, tak jsme si dali jednu hru binga. Toš to bylo taky prdel, i když jsem nevyhrál. Ale myslím si, že kdyby se to trochu zakčnělo (jako třeba když má člověk to číslo, tak si dá půlku), tak to může být dost dobrá hra :)

Ve volejbale jsme tento týden měli dokonce 2 zápasy, jeden v pondělí, kdy byla Sinterklaas párty, takže tam jsem nebyl, a druhý v pátek. V pondělí vyhráli 3:1, což je super, ale v pátek jsme prohráli opět 4:0 (ale ti soupeři jsou druzí v tabulce, tak se to celkem dalo čekat...). Ale aspoň jsme se posunuli o jedno místo v tabulce. Takže teď už nejsme poslední, ale předposlední (máme o jeden bod víc, ale taky máme o dva zápasy více uhrané). Ještě máme jeden zápas 17., tak uvidíme, jestli to zvládnem, a pak až po novém roce. Toš uvidíme, jak nám to půjde.
Taky se nám tento týden dost změnilo počasí. Minutý týden bylo většinou ještě nad nulou a tento týden začalo sněžit a mrznout, tak teď máme teploty kolem -7 °C (není to nic oproti tomu, co je u nás, aspoň co jsem četl, ale stejně).
Ve čtvrtek se taky stěhujeme do pokoje pro 2, takže se Jane bude moct zaregistrovat a taky si oběhnout byrokratické kolečko :) Zatím jsme si zamluvili tricykl a ve čtvrtek ráno ho vyzvednem a naložíme a budem muset všechno převézt nadvakrát až natřikrát, uvidíme, jak to půjde. Ale doufám, že nebude příliš mnoho sněhu. Přes víkend jsme taky začali trochu balit, ale hlavní balení bude až ve středu, kdy budem muset rozložit postel a sklidit zbytek věcí, ať je můžem převézt. Toš bude to ještě akční! Ale budem se snažit dělat hafo fotek, ať vidíte, jak nám to šlo :)

20.11.10

Sportovně-společenský týden

Toš tento týden byl dost akční, dělo se toho, podle mě, hodně. Možná až moc... Ale přežili jsme (teda hlavně já) a už se připravujem na další týden :)

Dinner rouler

V úterý po škole jsem měl akci s volejbalistama. Jmenovalo se to Dinner Rouler, dalo by se to přeložit asi jako "večeřové kolečko". Funguje to tak, že se lidi rozdělí do dvojic a každá dvojice pak vaří jeden ze tří chodů - předkrm, hlavní chod nebo dezert. A každá ta dvojice pak hostí další dvě dvojice, ale pokaždé jiné. Takže někdo kuchtí předkrm, příjdou tam další dvě dvojice (které vaří hlavní chod nebo dezert), pojí dezert a pak se všichni přesunou zase někam jinam, podle toho, kam mají jít.
Já jsem měl s jedním spoluhráčem kuchtit dezert. Toš vzal jsem i ten makovník, který jsme měli z domu, ale na něj nakonec nedošlo (zapomněli jsme koupit vajíčko). Ale stejně jsme dělali něco jiného. Bylo to něco banánového a na povrchu to bylo posypané jakýmasi jejich oplatkama a celé se to upeklo. Bylo to hrozně dobré, ale taky hrozně sladké. Kromě toho taky udělal ten spoluhráč ještě nějaké brusinky nebo něco takového s cukrem a možná ještě čímsi, to nevím.
Taktak jsme to stihli ukuchtit a vyrazili jsme na první chod. Na předkrm jsme měli šátečky plněné houbama a cibulí a ještě salát udělaný ze špenátu, jablek a sýra Camembert. Toš, šátečky s houbama byly celkem zvláštní, ale ten salát se celkem dal. Měli jsme k tomu i víno, tak se cosi pojedlo, pokecalo a bylo fajn. Pak jsme se sbalili a vyrazili jsme na hlavní chod.
Na hlavní chod jsme jeli každá dvojice jinam, ale v reálu to vypadalo tak, že jsme všichni jeli do jednoho baráku. Jedna dvojice pak šla do jiného patra a ta druhá šla do té samé kuchyně jako my. V tom baráku je totiž jedna kuchyň pro celou chodbu a v té chodbě byly dvě dvojice, které měly vařit hlavní chod. Takže jsme všichni byli pospolu, ale každý jsme měli jiné jídlo. Měli jsme dvoje těstoviny, jedny byly zapečené s lososem a asi smetanou, na vrchu pak byl sýr a rajčata. Ty druhé byly s mletým masem a taky nějakýma rajčatama a sýrem. Toš to s tím masem bylo lepší (aspoň pro mě). Na hlavní chod jsme byli s dvojicí z týmu Ladies 1 (ženy 1) a asi až po 10 nebo 15 minutách jsme se pak dostali k tomu, že jsem z Čech, tak říkala i ta jedna holčina, že je taky z Čech. Tak jsem potkal další Češku :)
No a pak jsme vyrazili na dezert. Jednu dvojici, která jela k nám, jsme haluzově potkali ve výtahu, tak pak jeli s náma. A druhá přišla později přímo do toho bytu, kde jsme vařili (nebylo to u mě, protože do toho malého pokojíku by se rozhodně 6 lidí nevešlo). Jak jsme přišli, tak jsme nechali ještě dopéct ten dezert a mezitím jsme si dali kafe. Pak jsme si dali dezert a kecalo se.
Potom měla být jakási párty v klubu u baráku, kde jsme měli hlavní chod. Toš jsme se tam šli podívat, ale byli tam asi 2 lidi a to byli asi barmani. Toš jsme volali někomu dalšímu, jestli tam něco je nebo ne, a oni byli v tom baráku v kuchyňce. Tak jsme se k nim přidali. I s náma tam bylo asi 10 lidí a všichni kromě mě byli Dutch. Takže se většinou bavili v dutch a já jsem jenom přihlížel. Pak se nakonec rozhodli, že se přesuneme do toho klubu. Ale protože jsem si říkal, že tam budou jenom samí Dutch a nikdo international, tak jsem jim řek, že jdu domů.
Ale co se nestalo. Po cestě ke kolu jsem potkal dalšího jednoho internationala z mojeho týmu a ten mě přemluvil, ať jdu zpátky, že potřebuje někoho, s kým se bude bavit. No a tak jsem šel zpátky. A toš bylo to fajn, bavili jsme se většinou s tím internationalem a vždycky se k nám někdo přidal. Když je to přestalo bavit, tak se šli bavit v dutch a pak se třeba zase vrátili. No skončil jsem tam asi kolem 2 ráno a měl jsem v sobě hromadu piv. A ranní vstávání vůbec nebylo příjemné...
Ale jinak to byla super akce a příště jdu zase! Jenom je trochu problém, že většina těch lidí je Dutch, tak se chvíli snaží bavit v angličtině, ale když je většina Dutch, tak za chvíli skončí zase u dutch. Toš ale třeba se časem něco naučím.

Badmintonový turnaj

Ve středu po škole se pořádal badmintonový turnaj. Ještě ráno jsem uvažoval, jestli to má cenu tam vůbec chodit, po takovém večeru, ale nakonec jsem si věci vzal a říkal jsem, že se tam aspoň podívám.
Toš jsem po škole vyrazil. Když jsem tam přišel, moc lidí tam nebylo. Ale časem se to celkem nasbíralo, hrálo se na 7 kurtech, na každém kurtu 4 lidi. Nejdřív jsem si myslel, že to bude jakože turnaj jednotlivců, ale ukázalo se, že ne. Byly to debly a měli hodně zajímavý systém. Nefungovalo to tak, že tam příjdou přímo dvojice, ale přišel tam každý sám za sebe. Měli tam normální kanastové karty (jenom polovinu) a každý si vybral jednu kartu. Na té kartě bylo číslo a stejné čísla hrály na stejném kurtu a stejné barvy hrály spolu. Takže když si někdo vytáhl černou šestku, hrál na kurtu číslo 6 a hrál s hráčem, který měl taky černou šestku. Pak se odehrál zápas (hrálo se určitý čas, ne na dosažení určitého počtu bodů) a člověk zase losoval. A zase hrál s někým jiným proti někomu jinému.
A tak jsme hráli, první zápas jsem vyhrál, pak jsme hráli s nějakýma dobrýma (to byl hodně dobrý zápas), ale s těma jsme prohráli. Ale bylo to vyrovnané, prohráli jsme jenom o jeden bod. Pak jsem zase vyhrál, pak jsem zase prohrál a na konec jsme to vyhráli. No a pak přišlo vyhlašování výsledků. A nevím, jak k tomu došli, ale že prý jsem vyhrál já! Sám jsem tomu nemohl uvěřit, se dvěma prohrama z pěti... Tak jsem dostal velké čokoládové W, jako Winner (vítěz) a šel jsem si dát sprchu.
Po sprše jsme se přesunuli do blízké hospůdky a tam jsme měli polívku a nějaké housky na jídlo. A potom se konal General Members Meeting (něco jako výroční schůze u Kondora). Prostě tam bylo nějaké vedení a četla se zpráva, co se udělalo, jaké jsou finance a další. Konalo se to v angličtině a zjistil jsem, že jsme tam asi jediní dva, kvůli kterým to je dělané v angličtině. Zbytek byli všichni Dutch. Po tomhle meetingu jsme pak pokračovali jako v hospodě. Dali jsme si pivo, kecalo a spol. No opět jsem skončil až někdy kolem půlnoci.

Career Day a PhD party

Ve čtvrtek byl "jenom" trénink z volejbalu a pak jsme na chvíli sedli do hospy, takže jsem aspoň jeden den v týdnu dorazil domů relativně včas. To v pátek to bylo zase horší.
V pátek jsme měli ze školy Career Day, jakýsi "den kariéry". Byly tam přednášky 8 lidí o tom, co dělali, když vystudovali PhD, že člověk nemusí zůstat jenom na akademické půdě, jeden typos tam přednášel o práci ve velké firmě, jedna ženská o networkingu (hlavně LinkedIn, Facebook, Twitter), jeden tam popisoval průběh PhD, všechny 4 roky a taky tam přednášela ženská o ženách ve vědě a proč je jich tak málo na vyšších pozicích (profesor). To byla poslední prezentace a vzbudila živou diskuzi, protože každý měl trochu jiný názor a trochu jiný pohled. Ale bylo to super.
Potom jsme měli večeři s těma přednášejícíma a po večeři byla PhD párty. Párty se konala v klubu blízko našemu bytu, tak to bylo fajn. Nejdřív tam byli jenom ti PhD, bo dříve než kolem 12 tam místní lidi nechodí, ale potom dorazila i ta Češka z volejbalu, kterou jsem potkal na dinner rouler, s nějakýma kámoškama a prý tam byla celá partyja Češek. Později jsem tam potkal i lidi z badmintonu, ti tam přišli oslavovat PhD, které udělal nějaký jejich kámoš či co. A než jsem odcházel, potkal jsem tam i jednoho spoluhráče z volejbalu. Večer jsme měli taky zápas z volejbalu, kterého jsem se nezúčastnil kvůli té PhD párty. A bohužel jsme opět prohráli :( Tak jsem se poptal, jaktože prohráli a co dělali, že jim to tak nešlo. No budu se stejně ještě muset poptat. Z pátry jsem odešel asi kolem 3 a byl jsem rád, že v sobotu nemusím nijak brzo vstávat.

Kino

Sobotu jsme prožili úplně v pohodě, vstávali jsme pozdě, dopoledne jsme byli na marketu na ovoce a zeleninu a pak jsme byli v obchodě nakoupit zbytek. Odpoledne jsme jenom odpočívali a koukali na filmy. V neděli jsme ráno zase vstávali pozdě, přes den jsme nedělali skoro nic, ale večer jsme pak vyrazili zase do kina. Byli jsme na Social Network - film o facebooku. No a bylo to úplně super. Nejdřív jsem si myslel, že to bude nuda, ale bylo to skvěle udělané a i když to bylo asi 2 hodiny, tak se to vůbec nezdálo. Furt se tam něco dělo a táhlo to.

Další menší události

Kromě toho, že se tento týden dělo tolik akčních věcí, staly se věci i méně akční. Tak třeba, v úterý už nám přišla obědnaná trouba, tak jsme si jí jeli vyzvednout. Byla to celkem velká krabice a vézt to na kole bylo drsné. Ale zvládli jsme to, takže teď už máme funkční troubu a samozřejmě jsme ji během týdne několikrát vyzkoušeli. A peče super, tak si nemůžem stěžovat.
Taky mi už slíbili byt pro 2 a 9. prosince se budeme stěhovat. Takže si budeme muset zase půjčit tricykl a nějak to převézt. Toš to bude teda akční, ale to nás čeká až časem.
A aby všechno nebylo jenom o mě, Jane nabídli práci. Sice jenom na poloviční úvazek a na dva měsíce, ale je to aspoň něco. Dostane se mezi lidi, bude mít co dělat a třeba se jim Jane zalíbí a budou si jí tam chtít nechat. Zatím se furt ještě vyřizuje jedna práce, která by byla možná, ale to asi bude ještě nějakou chvíli trvat, tak uvidíme.

12.11.10

Výlet domů

Minulý týden jsem tady nic nenapsal, bo jsem na to neměl čas. Byli jsme se podívat doma, jak to tam vypadá a co se tam děje, tak mi to prostě nevyšlo. Ale teď vám popíšu, aspoň ve stručnosti (a co si pamatuju), co se dělo.
Ještě před tím, než jsme odjeli do ČR, jsme samozřejmě museli nakoupit takové ty capiny, co všem doma chutnají. Potom měla ještě Jane v pondělí pohovor ohledně jedné práce v Ede (vedlejší dědina). Měli jí dát vědět tento týden, ale asi to ještě nestihli, tak snad příští týden bude vědět, na čem je. No a potom už jsme se "jenom" sbalili a vyrazili domů.

Cesta domů

Domů jsme jeli opět autobusem. Ale už mi to připadalo hrozně dlouho a příště už asi poletíme, jestli najdeme vhodnou společnost a dobré letiště. Autobus Student Agency jel z Utrechtu, kam jsme museli jet vlakem. Vlak nám samozřejmě z Wageningenu nejede, tak jsme museli jet ještě autobusem do Ede. Zastávka na autobus sice není daleko, ale s tou krosnou, kterou jsem táhnul, mi to připadalo daleko, předaleko.
Ale jinak to bylo v pohodě, v klidu jsme dojeli až do Utrechtu na zastávku, odkud měl jet autobus a autobus nás pak dovezl do Prahy. Tam jsme přestoupili na druhý autobus a ten nás dovezl až do Ostravy. V Ostravě jsme šli za mamkou do práce, dali jsme si tam oběd, potrajdali jsme trochu po obchodech a pak jsme vyrazili k nám domů. No a to bylo asi všechno, co se ve čtvrtek dělo. Až do večera jsme kecali s našima a odpočívali. V pátek pak Jane jela domů do Valmezu a já jsem měl svůj program.

Můj program (Adamův)

Já jsem toho měl naplánovaného celkem hafo už tak dva týdny před tím, než jsem dorazil domů. V pátek večer jsem byl za spolužákama z gymplu, samozřejmě ve Venuši (hospoda). V Ostravě jsem zůstal do soboty do rána a ráno (po té hospodě až hodně brzo ráno) jsem jel busem domů.
Doma jsme nasedli do auta a jeli jsme kousek od Soláně, kde jsme měli domluvenou chatu s bandou z tábora. Přijeli jsme trochu později, než jsem myslel, tak jsme ostatní lidi museli dohánět. Ti vyrazili na vycházku už dřív. Pak jsme je ale dohnali a šli jsme s nima. Oběd jsme si dali v nějaké restauraci na vrcholu jakéhosi kopce, pak jsme se ještě kousek prošli a vrátili se zpátky na chatu. Na chatě jsem pak hrál šipky s dalšíma lidma (samozřejmě se taky popíjelo), pak jsme měli táborovou schůzi a večer se pak pařilo až do rána.
V neděli jsme se všichni sbalili a ti střízliví nás odvezli domů. Doma jsem se pak už zase začal balit zpátky do Nizozemí. Večer jsem ale ještě zašel za kámoškou ze Vsi a kecali jsme zase dlouho do noci.
V pondělí jsem opět musel vstávat hodně brzo, bo jsem zapomněl nachystat nějaké věci a ještě jsem musel něco udělat a pak jsme vyrazil k zubaři. Zubaře jsem přežil v pohodě, nic mi nevrtala ani nevytrhávala, tak to bylo fajn. A pak už jsem vyrazil k Jane do Valmezu, kde jsem byl do úterý a v úterý večer jsme jeli zpátky do Nizozemí. U Jane to byla pohodička, to byla taková ta pravá dovolená, kdy toho člověk moc nedělá a hlavně odpočívá. Pochopitelně jsme taky navštívili Janeinu babičku a dědečka, bez toho by to nešlo.

Janein program

Já jsem přijela od Foltů v pátek večer. Na nádraží mě vyzvedla mamka a hned jsme jeli k babičce a dědečkovi na kopeček. Pokecali jsme copak děláme v Nizozemí a co je nového doma a jeli jsme domů. Doma proběhlo velké vítání :) Baboo (náš pes) mě ještě poznala :)
Co jsem byla doma tak, jsem ještě byla u druhé babičky na návštěvě, byli jsme se podívat jak pokračuje stryc Tomáš na stavbě, užila jsem si "žrací neděli" :), byla jsem u paní doktorky, kde mi zrengenovali nohu, protože mě bolela (ta už je v pohodě) a pustili mi žilou a byli jsme se podívat v cukrárně, kde brigádničí moje sestřička Hanka.

Cesta zpátky


Cesta zpátky probíhala v pohodě, podle mě byla dokonce příjemnější než cesta do ČR. Ale to bylo asi tím, že jsme vyráželi večer a hafo času jsme jenom tak prospali. Dojeli jsme zase do Utrechtu, z tama do Ede a z Ede autobusem do Wageningenu.
I když to probíhalo v poho, tak se přece jenom po cestě staly nějaké zajímavosti. Když jsme jeli v buse Student Agency přes Německo, stáli jsme tam v několika městech. A na jedné z těch zastávek najednou došel řidič k zadním dveřím na záchod a zdrbal tam nějakého typosa, že kouří v autobuse. Tak mu bez nějakých dlouhých řečí řekl, že prostě tady končí, ať se sbalí a "vypadne" z autobusu (takhle přesně to neřekl).
Do Wageningenu do školy jsem taky kupoval ve Valmezu frgále, ať Nizozemci vyzkouší, jaké máme koláče my. A celá cesta s nima probíhala v pohodě, až když jsme jeli vlakem z Utrechtu do Ede a už jsme měli vystupovat, tak jsem si oblíkl bundu, nasadil jsem si baťoh a vzal jsem kufr a vyrazil jsem vystupovat. Ještě, že jsem měl s sebou Jane, která mi připomněla, že nemám koláče. Tak jsem se otočil i s kufrem a vyrazil jsem rychle zpátky, abych to stihl. Naštěstí jsem to stihl a koláče jsem donesl až na pokoj.

Ve Wageningenu


Ve čtvrtek jsem musel jít zase do školy. A veřte nebo ne, ale vstávat se mi vůbec nechtělo. Toš ale nějak jsem se přemoh a vyrazil jsem do školy. Ve škole jsem nejdřív vzpomínal, co jsem to vlastně dělal a co bych měl dělat dál, ale za chvíli jsem se zorientoval a bylo to v poho.
Taky jsem jim dones ke kafi ty naše frgále. No a nikdo si nestěžoval. Nejdřív se ptali, jestli mám narozeniny (bo tam se nosí koláče jenom když má někdo narozeniny), ale když zjistili, že to je jenom tak, že jsem byl doma, tak říkali, že to je super a že by se to mohlo zavést. Ale moc tomu nevěřím. Ale rozhodně všechny se ztratili během pauzy na oběd. A taky se ptali, kdy zase jedu domů...
V pátek pak měla Jane další pohovor, tentokrát ohledně jednoho PhD místa přímo ve Wageningenu. Toš říkala, že to bylo celkem v pohodě, jenom ji dostala otázka, jaké je její vysněné PhD místo. Odpovědět by měli ve středu, tak uvidíme.
No a aby těch překvapení nebylo dost, tak mi nabídli byt pro 2 osoby. Nejdřív jsem se chtěl podívat, jak to vlastně vypadá a tak, ale nepodařilo se mi to najít (bo jsem lezl do špatných dveří). Tak jsem jim odepsal, že to stejně chcu, že asi nic lepšího stejně neseženem (je to s vlastní kuchyňkou a sociálkama a měly by to být dva pokoje, dohromady 30 m2, tak uvidíme). Co další možnosti, tak to jsou menší pokoje (aspoň co psali na netu) a jsou se společnýma kuchyňkama a sociálkama. No a tak se 9. prosince budem stěhovat do jiného bytu, kde se může zaregistrovat i Jane :)
V sobotu jsme přes den opět nakupovali, bo jsme tady skoro nic neměli. A taky jsme si konečně vybrali a koupili troubu, ale ještě nám ji musí obědnat a během týdne bychom ji měli mít. Večer jsem pak měl zápas z volejbalu. Tentokrát jsme konečně vyhráli!! Sice jenom 3:1 (nebylo to 4:0), ale to vůbec nevadí, hlavně že konečně máme nějaké bodíky do tabulky a doufám, že teď už to bude jen lepší a lepší. Ale nemůžu říct, že to bylo mojí zásluhou. Já jsem totiž hrál jenom jeden set a to byl ten, který jsme prohráli... Ale třeba časem to bude aspoň o něco lepší.
V neděli odpoledne jsme chtěli jít hrát squash, ale protože venku bylo hnusně a celý den poprchávalo, tak jsme se rozhodli, že se na to vykašlem a půjdem až příští týden.



04.11.10

Školní týden

Tento týden se zase cosi dělo, a tentokrát to bylo hlavně v souvislosti se školou. V úterý jsem se byl kouknout na obhajobu PhD. V Česku jsem sice na žádné takové obhajobě nebyl, ale myslím si, že to tu probíhá dost jinak. Samozřejmě, večer pak byla PhD. párty (já jsem měl ještě mezi obhajobou a párty zápas z volejbalu, tak to bylo akční). No a ve středu mě pak čekala prezentace, takže po párty přímo na prezentaci... V pátek se pak Jane byla kouknout na jeden byt v Apeldoornu a já jsem měl odpoledne prezentaci 7 holčin, co u nás byly v laborce. A týden jsme pak ukončili trochu nevesele, Jane byla nachlazená, tak v sobotu ležela v posteli a léčila se.

PhD. obhajoba

Obhajoba PhD. mi tady připadá celkem akční. Hned potom, co jsem to viděl, jsem si říkal, do čeho jsem se to zase upsal a že takové ukončení se mi rozhodně nebude líbit. Bylo to v aule univerzity, ale nevypadala tak, jako v Pardubicích. Byla menší, nebyly tam tak pěkné sedačky a bylo to celé rovné, žádné stupňovité nahoru. Celá ta obhajoba byla veřejná, takže tam mohl jít, kdo chtěl. Ale nějak moc extra lidí tam nebylo.
Začalo to tak, že nastupoval ten, co obhajoval PhD. Vpředu šla nějaká ženská, která nesla jakousi tyč. Na té tyči byly zavěšené takové malé kovové capiny, takže když šla, tak to cinkalo (což pro mě bylo celkem legrační). Pak šel doktorant a na konec šli dva jeho kamarádi (ti prý by mu mohli pomoct odpovědět nějaké dotazy, kdyby náhodou nevěděl, a pomáhají mu připravit nějakou tu párty a pod. Ale jakože prý mu v reálu moc pomoct nemůžou, protože to jsou většinou tak specifické témata, že kdo to nedělá, tak to prostě neví. Ale z historického hlediska se to furt dodržuje).
Pak ten doktorant prezentuje pro veřejnost, co vlastně dělal. Ale žádné detaily, jenom základy. Aby tomu mohli rozumět i lidi, kteří to vůbec nestudujou. Takže on tam začal mluvit o buňce, DNA, co to je a k čemu to je, a pak o tom, co vlastně dělal. To trvalo asi 10 - 15 minut. A pak se chvíli čekalo. Čekalo se, až nastoupí komise (ta asi měla nastoupit v přesný čas). Komise byla složena z 8 lidí, 4 byli oponenti a 4 byli z univerzity, jakože jeho vedoucí, nějaký hlavoun (děkan či co) a ještě jeden nějaký typos. Jeden ten hlavní vždycky představil jednoho oponenta a ten měl 10 minut na otázky. Po deseti minutách ho prostě přerušil, že už došel čas, představil dalšího a ptal se další. A tak to šlo se všema čtyřma. Ale že by pokládali nějaké normální otázky, to mi teda nepřipadalo. Hned první otázka byla dost akční. Prohlídl si první dvě rovnice a jedna měla trochu jinou velikost písma, tak se ptal jestli to má nějaký důvod či co a proč to tak udělal a co tím chtěl říct, jestli je jako ta jedna rovnice důležitější nebo ne a tak. A v podobném duchu to pokračovalo celých 40 minut.
Po 40 minutách přišla zase ta ženská s cinkající tyčí a praštila s ní do zeme. Tím jakože ukončila obhajobu a komise se odebrala dohodnout se, jak dopadl. Asi za 15 minut byli zpátky, usadili se, jeho vedoucí cosi řekl o tom, jak tam přišel a jak se jevil celou tu dobu, co tam byl a tak, pak mu předal diplom a byl konec. Pak odcházeli všichni, nejdříve ženská s tyčkou, pak komise, pak doktorant, za ním ti dva jeho pomocníci a za nima se zařadili rodiče a pak další lidi.
Pak se šlo do nějaké další místnosti, kde byl připravený bufet a gratulovalo se tam diplomantovi. Tak tam stál diplomant, vedle něho jeho přítelkyně nebo manželka (nejsem si jistý, ale taky pracuje u nás na univerzitě) a taky se gratulovalo jeho rodičům, že to jakože zvládli. Tak jsem si tam představil moje rodiče, jak přijímají gratulace v angličtině... Ale to třeba až někdy časem.
Na bufetu jsem se pak na chvíli zdržel, ale asi po půl hoďce jsem musel odejít, protože večer jsme měli ještě zápas. Toš zápas dopadl, bohužel, zase stejně jako všechny ostatní. Opět jsme prohráli 4:0. A zase jsme minimálně jeden set mohli vyhrát a ve všech setech jsme měli minimálně 20 bodů. Takže až tak hrozné to nebylo, jenom ten konec nějak nejsme schopní dohrát. Další dva zápasy hrajou beze mě, protože jedu domů, tak třeba se jim zadaří a nejlépe vyhrajou oba dva. Minimálně by mohli uhrát aspoň nějaký ten set.
Po zápase jsem s dalšíma lidma z volejbalu šel na párty na oslavu obhajoby (ten diplomant totiž hrál v tom samém klubu, jako já teď hraju). A šla tam i Jane, tak jsme poseděli, pokecali, vyzkoušel jsem asi 3 piva, ale ani jedno nebylo nic moc, tak jsem se pak vrátil k čepovanému, které bylo z těch všech asi nejlepší. No a někdy kolem 2 to končilo, takže jsme asi kolem půl třetí ráno zalezli do postele a šli spát.

Prezentace

Ve středu ráno bylo vstávání hodně kruté. Po necelých pěti hodinách spánku a s představou, že mě hned ráno čeká prezentace, na kterou bych měl jít... Toš ale odhodlal jsem se a vylezl jsem z postele i přesto, že se tam Jane dál vyvalovala a nevypadalo to, že by se odtama chtěla hnout. Když jsem dorazil do školy, dal jsem si kafe a doufal, že to pomůže a že prezentaci nějak přežiju (a hlavně neusnu).
Ale k mému překvapení to vůbec nebylo nudné. Přednášející byl takový starší profesor (den předtím to byl oponent na PhD. obhajobě) a byl celkem akční. I to téma bylo zajímavé (pro ty, kdo o tom něco vědí: prezentoval, že jak se všude učí, že při přepisu DNA se polymeráza pohybuje podél vlákna, tak že to vlastně je úplně naopak. Minimálně 2 polymerázy jsou na jakýchsi "továrnách" a kolem nich se pohybuje vlákno DNA). Trvalo to asi hoďku, ale vůbec mi to tak nepřišlo. Bylo to fajn. Ale potom odpoledne, když jsem nedělal nic akčního, tak jsem se musel hodně držet, abych neusnul u počítače. Nakonec jsem celý den přežil, i badminton, a dorazil jsem domů. Tam mi Jane řekla, že spala asi do 12, takže se vůbec necítí unaveně a že je jí fajn.

Apeldoorn

V pátek pak Jane jela do Apeldoornu podívat se na jeden pokoj. Stále totiž řešíme problém, že i když tu Jane najde práci, tak potřebuje mít nějakou adresu, na které by byla zaregistrovaná. A protože nám furt ještě nedali pokoj pro dva, tak jsme se rozhodli, že zkusíme najít nějaký co nejlevněšjí pokoj pro jednoho a ten bychom si pronajali. Jane by se na tu adresu zaregistrovala, ale to by bylo všechno, bydlela by pořád se mnou.
V Apeldoornu byl jeden takový pokoj, který byl za 240 E na měsíc (aspoň co jsme našli na netu). Tak se tam v pátek vypravila, že se na něho podívá a pak se rozhodnem. Apeldoorn je asi hoďku vlakem z Ede, kam se jede asi 40 minut na kole.
Dojela tam v pohodě, našla to taky rychle, prý ani moc nebloudila, tak to bylo v poho. Ale když se tam rozhlídla, moc ji to nepotěšilo. Nebylo prý vůbec pěkné, byly tam společné sociálku, které měli nastřídačku čistit ubytovaní studenti, ale tenhle systém tam asi moc nefungoval. Navíc jí řekli, že těch 240 E je bez elektřiny, vody a spol., takže s tím dohromady je to o 100 dražší. Tak jsme se rozhodli, že jestli už to má být za víc než 300 E, tak si najdem něco blíž. No a tak furt dále hledáme, jestli tu něco nenajdeme.
Já jsem byl v pátek opět ve škole a od půl čtvrté jsme měli opět prezentaci, tentokrát nám přednášelo 7 holčin z tzv. toolboxu. Toolbox je označení pro takovou krátkou praxi. Vždycky na 8 týdnů (tak dlouho tady trvá jedno studijní období, něco jako u nás semestr) si studenti, co jsou na magisterském studiu, můžou vybrat nějaké 2 laborky a v nich těch 8 týdnů pracují na nějakém výzkumu. Z toho potom zpracujou nějakou závěrečnou zprávu.
Toš jsme si poslechli prezentaci, která pro mě byla tentokrát hrozně nudná. Většina lidí tu totiž pracuje na úplně jiném tématu než já, takže i ty prezentace jsou o té jejich práci. Teď už tomu aspoň trochu rozumím, o co jim jde, ale furt mě to nebaví. No a po prezentaci se tu vždycky ještě chvíli sedí u piva (to sponzoruje škola, nebo teda jakože naše oddělení). Tak jsem tam taky seděl. A ze začátku to vypadalo celkem nudně, tak jsem si říkal, že dopiju a půjdu. Ale pak dorazil i jeden typos, který je z Čech a ještě další lidi, kteří se bavili anglicky, tak se to zlepšilo a zůstal jsem. No a dobře jsem udělal. Postupně se všichni ztráceli a ten Čech pak vytáhl i slivovici, tak jsme pili i slivovici. Domů jsem dorazil asi až kolem osmé večer (to se Jane moc nelíbilo, ale stejně s tím nic nenadělala).

Celý týden byl takový pěkný, až sobota nám to trochu pokazila. Jak Jane jela do toho Apeldoornu, tak asi trochu nachladla, protože se zpotila na kole a pak šla po venku, kde bylo celkem chladno. Tak zůstala celý den v posteli, aby se trochu vyléčila a aby domů nedojela marod. Tak jsem musel nakoupit já. Toš jsem byl zase na trhu, pak jsem byl i v obchodě, všechno jsem nakoupil a pak jsem se musel o Jane postarad, aby se vyléčila. V neděli už pak vypadala líp, ale furt hodně smrkala. Toš snad to do odjezdu vyléčí, ať doma všechny nenakazí.

25.10.10

Týden 18. - 24.10.

Tento týden se opět nic extra zvláštního nestalo. Pořád ještě žijem, jsme zdraví a stále se chováme slušně. Ale aby se neřeklo, že tu neděláme vůbec nic, tak to zase ne.
Jane měla s jedním typosem emailovou konverzaci ohledně práce. Je to ten typos, který si myslel, že nemůže pracovat jenom tak bez toho, aby byla placená. A tak se domluvil s jakousi agenturou a že by Jane pracovala u nich v laboratoři, ale byla by zaměstnaná přes tu agenturu. Zatím se to furt ještě vyřizuje, tak uvidíme, jak to dopadne. Problém totiž je, že musí mít pojištění. A aby byla pojištěná, musí mít nějaké bydliště. A to zatím nemá. Takže hledáme něco, co by si mohla zapsat jako bydliště. A to taky řešil ten typos s tou agenturou, ale zatím ještě Jane nemá odpověď. Tak uvidíme, třeba jí nějak pomůžou něco najít.
Ale aby se tak moc nenudila, tak si Jane zařídila takovou brigádku. Protože máme malý pokoj a uklízet ho skoro nemá cenu, tak si domluvila, že bude chodit co 14 dní uklízet jedné ženské do baráku. Je to nějaká holčina, co dokončila PhD a teď pracuje na univerzitě. S přítelem si prý pořídili barák, ale pak jim to nějak neklapalo či co a rozešli se. Ale barák si nechala, tak je teď sama v celém baráku. Ten barák má přízemí a dvě patra, takže toho má Jane na uklízení dost. Toš uvidíme, jak dlouho jí to bude bavit :)
Taky jsme si pořídili další dvě skříňky s šuplíkama, takové menší, ale velké by se nám tu už stejně nevešly. A aspoň máme místo, kam si položíme naši budoucí troubu, kterou chceme kupovat. Zatím jsme teda ještě nic přesného nenašli, ale už máme favority a chceme se kouknout, jak vypadá např. 30 nebo 40 litrová trouba v reálu, jestli to je moc velké pro dva nebo ne. Takže momentálně hledáme nějaké elektro, kde bychom to zkoukli. Ale věřte mi, je to hrozně těžké něco takového najít. I s internetem. Ale zeptal jsem se sekretářky ve škole, tak už víme, kam jít a uvidíme, jestli tam něco takového budou mít.
Taky už začínáme sportovat skoro jako v Groningenu, každý den něco. Já mám v pondělí a ve čtvrtek volejbal, ve středu jsem začal chodit na badminton a možná časem budu chodit i v úterý, v pátek pak chodím na Body Pump, takové skupinové posilování s činkama a v pátek nebo v sobotu většinou máme zápas z volejbalu. Badminton je i v pátek, ale to mám většinou povinné prezentace, takže to nestíhám. Ale tento týden bylo volno, tak jsme si šli s Jane zapinkat. Chvíli vzpomínala, jak se vlastně trefuje míček, ale po čase si vzpomněla a šlo jí to celkem dobře. Ještě taky chceme začít chodit na kurz samby, tak uvidíme, jestli se stihneme přihlásit. Jane chodí v pondělí, úterý a pátek na zumbu a taky si zapsala kurz jógy. Když se tam zapisovala, tak prý to stihla jenom tak tak. během dvou minut to bylo všechno plné.

17.10.10

Další týden

Tento týden měla Jane hrozně moc pohovorů o "volutary work", jakési dobrovolné práci. Byla za 4 profesorama, kteří ji provedli laborkou a řekli jí, co dělají a co by dělala ona a tak.
První byl profesor na biochemii nebo něčem takovém. Ten prý byl fajn, nějaký sympaťák. A práce by se u nich prý taky našla, ale spíš by to bylo více biologické. Tak by se Jane aspoň naučila něco nového. Druhý byl profesor na organice. Ten prý nebyl tak moc příjemný, tam by to bylo o antioxidantech a úpravě povrchů. Pak byla u profesorky, která jí říkala, že se zkusí pobavit s personálním oddělením a že by tam mohla mít dokonce placenou práci. Něco o výrobě chemikálií z celulózy. Poslední pak byl profesor, kterému chyběl kousek prstu. Tomu se nějak nezdálo, že by u něj mohla pracovat a nedostávat za to nic a tak se zeptá jestli by nebylo možné dostat stipendium od jedné firmy, která zaměstnává studenty. Ten jí přímo zavedl za jednou PhD, které by pomáhala. Tak se o tom pobavily u kafe a pak odjela. Tak uvidíme, co z toho nakonec vyjde, kde skončí pracovat. Kdyby se našla přímo placená práce nebo PhD pozice, bylo by to nejlepší.
Já jsem přes týden studoval ve škole, tento týden převážně teorii, protože v laborce musím počkat na výsledky předcházejícího testu. A ty by měly být v pondělí nebo ve středu, tak uvidíme, jak to vyjde. V pátek jsem měl další zápas z volejbalu a bohužel jsme opět úspěšně prohráli. Toš tak třeba příště už se zadaří a vyhrajeme.
V sobotu jsme pak byli s Jane a s dalšíma PhD z práce v kině na Wall Street 2. Film byl celkem zajímavý, ale to kino bylo trochu jiné než u nás. Jedna z věcí je, že se tam nedá koupit popcorn, to mě trochu překvapilo. Místo toho si tam člověk mohl koupit směsku takových těch gumových/želé bonbónů, které byly sladké i kyselé a mohl si to namíchat, jak chtěl. Taky tam funguje jinak zasedací pořádek. Je to tam tak, že kdo dřív příjde, ten si vybere sedadlo. Žádné očíslované sedadla a člověk ví, kde sedí. Další, co mě trochu zarazilo, že uprostřed filmu udělali přestávku. Byl to asi 2 a půl hodiny dlouhý film a po hodině byla pauza. Toš ale zvládli jsme to a dokoukali se až do konce.
Po kině jsme pak šli ještě do hospody na pivo. Byla to jakási spešl hospoda, kde měli různé druhy piva a byly servírované v různých sklenkách. Některé vypadaly jako sklinky na šampaňské, jiné jako sklinky na koňak. Většinou se do nich vlezlo 2 - 3 deci piva. Tak jsme poseděli v hospodě, zhodnotili film a pak někteří šli ještě do jednoho klubu a my jsme šli domů.

10.10.10

Tento týden nic...

Tak tento týden byl na události ještě horší než ten předchozí. Tento týden se nestalo skoro nic (zajímavého). No tak aspoň to něco málo, co se tu dělo.
Jane měla zase jeden pohovor, tentokrát přímo ve Wageningenu v nějakém Business parku. Toš tam šla a tentokrát to prý nebylo tak příjemné, jako ten předcházející pohovor. Prý tam byli s typosem a ten po ní chtěl, aby celých asi 20 minut mluvila sama o sobě. Žádný dialog. A nakonec jí bohužel řekli, že když nemá praktické zkušenosti s NMR (nukleární magnetická rezonance, jedna analytická metoda), tak že jí nevezmou, protože mají ještě další lidi, kteří s tím mají zkušenosti. Takže z toho bohužel nic nebylo.
Ale byla se pobavit s mojí vedoucí o tzv. voluntary work, v překladu asi dobrovolné práci. Funguje to tak, že se člověk někde domluví a aby se nenudil doma, tak aspoň chodí do školy něco dělat, samozřejmě že zadarmo. Ale když se oběví nějaké místo nebo třeba člověk dělá dobře, tak ho časem zaměstnají. Tak se poptala, jak to přesně chodí a co na co by se měla podívat a potom doma rozeslala emaily profesorům na univerzitě, kterým by se mohla hodit. Zatím se jí ozval jeden a ten říkal, že si to musí ještě rozmyslet.
A taky už Jane konečně dostala kartičku, s kterou může chodit na sporty. Takže teď už můžeme oba oficiálně chodit sportovat. Toš jsme chtěli zkusit v pátek badminton. Začíná o půl páté a já končím až v pět, takže jsme tam dorazili pozdě. A bohužel už nebyly žádné kurty volné a všude hráli, tak jsme tam chvíli koukali, jestli se třeba něco neuvolní nebo jestli bychom se k někomu nepřidali, ale nic se nepovedlo :( Tak jsme se převlíkli a jeli jsme domů.
Já jsem byl na badmintonu už v úterý, ale to byl přímo badmintonový klub, tak uvažuju, že bych tam začal chodit a naučil se hrát i badminton. A taky jsem byl poprvé na Power Dumbel Training, což je něco jako Body Pump, na který jsem chodil v Groningenu. Prostě se tam cvičí s činkama, hlavně teda posiluje. Ale bylo to fajn, bylo nás tam asi 7, takže takové soukromé :) A taky jsme měli další zápas z volejbalu, po předcházejících dvou prohrách 4:0 jsme opět prohráli 4:0. Ale tak dva sety byly těsně, jeden byl horší a poslední set, který jsme hráli, byl přímo otřesný. Toš tak třeba příště.

02.10.10

Upovídaný týden

A další týden máme za sebou. Tentokrát to byl takový upovídaný týden. A proč upovídaný? No protože jsme si oba dva povídali. A nejenom mezi sebou, ale oba jsme měli tento týden pohovory.
Jane byla v úterý na pohovoru v jedné agentuře, která tady organizuje práci. Na pohovoru byla, aby zjistila, co by chtěla za práci, v čem je dobrá, v čem si až tak nevěří a podobně. A taky jí tam zpovídali ohledně jedné konkrétní práci, produkt manažer v nějaké chemické firmě (jakože by vždycky přišla do jakéhosi podniku, ti by ji řekli, že chcou analyzovat to a to a ona jim podle toho sestavila chromatograf, na kterém by to mohli měřit). Chlápek z té agentury prý byl fajn, že prý si Jane jako na pohovoru nepřipadala, jenom si s ním vykládala. Toš tak cosi sepsali, ale na tu práci se prý asi až tak nehodí, že spíš hledají nějakého "prodavače" než "chemika". Ale že prý ten její životopis té firmě dá a oni se rozhodnou.
Já jsem měl taky pohovor, dokonce dva. První jsem měl ve čtvrtek kvůli mojemu PhD ve škole, o jejich kreditovém systému, kam bych měl chodit, co bych měl dělat (jakože semináře, konference, přednášky, ...). Bylo to celkem v poho, všechno mi to povykládal, co a jak, a já jsem se to snažil všechno vstřebat. Taky mi řekl, že si budu muset udělat ještě nějaký anglický test, TOEFL. To je prý nějaký mezinárodně uznávaný test a potřebuju to k obhajobě dizertační práce. A pak mi ještě řekl, že budu muset zajít za nějakou ženskou a dát jí můj diplom na okopírování a že oni musí zkontrolovat, jestli je to uznávaný titul nebo jestli si budu muset ještě něco dodělávat či co. Toš jenom další capiny :(
A v pátek jsem ve škole vůbec nebyl. Místo toho jsem jel do městečka Den Bosch na imigrační kancelář. Ale celé zařízení téhle schůzky bylo trochu složitější. Nejdříve jsem si musel tu schůzku domluvit po telefonu. Zkoušel jsem tam volat, ale mluvilo to na mě v dutch, tak jsem požádal sekretářku, jestli by tam nemohla zavolat. Tak jsme tam volali poprvé a řekla, že prý máme čekat 15 minut. To se nám nechtělo, tak zavěsila. Pak jsme tam volali podruhé a to už jsme měli čekat jenom 10 minut (bylo to asi půl hodiny po prvním hovoru). Tak jsme říkali, že to zkusíme. Když se ani po 25 minutách furt neozval žádný živý člověk, tak jsme to zavěsili. Druhý den jsme volali potřetí a konečně jsme se dovolali. Tak jsem si domluvil schůzku na pátek. Pak mi museli poslat dopis, ve kterém mi potvrdili datum schůzky a nějaký dokument (samozřejmě všechno v dutch). No a když jsem ho vyplnil, tak jsem vyrazil do Den Bosch. Toš jsem tam dojel, ženská si vzala dokument, který jsem přivezl, okopírovala si pas, smlouvu a nevím, co ještě, pak mi plácla nějakou nálepku do pasu a šel jsem. Ale ještě jak jsem to zařizoval se sekretářkou, tak mi říkala, že v tom městě mají nějaký speciální zákusek a že nejlepší prodávají kousek od nádraží. Tak jsem se rozhod, že to zkusím koupit (sice jsem nevěděl, jak se to jmenuje - sekretářka říkala cosi v dutch, ale říkal jsem si, že to třeba poznám). A bylo to jednodušší, než jsem si myslel. Pekárna šla najít jednoduše, uvnitř bylo plno a fronta byla až ven a většina lidí, co stála ve frontě, si vzali několik takových velkých koulí politých čokoládou. Toš jsem usoudil, že to bude ono, a koupil jsem to. Úspěšně jsem to dovezl domů a pak jsme si to dali po obědě. A bylo to moc dobré :)
V pátek večer jsem měl taky další zápas z volejbalu. A bohužel opět jsme prohráli 4:0 :( Ale hra byla tentokrát mnohem lepší než to, co jsme hráli minulý týden. Tak snad příští týden už konečně vyhrajeme :)

Fotky zákusku z Den Bosch

26.09.10

Jak jsme jeli do železářství č. 2

Přes týden se opět nic extra nedělo. Jediné, co stojí za zmínku, je můj první volejbalový zápas. A o víkendu jsme si pak udělali krátký výlet.

Volejbal

Ve čtvrtek večer (v 9) jsem hrál svůj první volejbalový zápas. Nehráli jsme doma, tak jsme museli asi půl hoďky jet autem. Sraz jsme měli před sportovním centrem, kde hrajeme. Sice nevím jakto, ale někteří přišli pozdě. A to nám tvrdili, že dutch nechodí pozdě...
Toš ale nakonec jsme se sešli všichni a vyrazili jsme. Tam jsme byli o něco dřív, tak jsme se ještě koukali na ženy, které hrály před náma. No a pak jsme hráli my. Bylo nás dvanáct, tak jsme se postupně během 4 setů prostřídali (mají tu trochu jiný systém, hrajou na 4 sety a každý vyhraný set je bod). No a my jsme úspěšně prohráli všechny 4 sety... Ale na to, že je skoro celé mužstvo nové, z loňska zůstali asi jenom 4 hráči, tak to až tak špatné nebylo. Chce to se ještě trochu sehrát a pak už budem vyhrávat :)
Po zápase jsme zašli ještě na pivo, pochopitelně, doplnit tekutiny a zhodnotit zápas. Taky jsem zjistil, že si tu můžou dát 2 piva a potom řídit auto. Domů jsme pak dojeli někdy po půlnoci, takže v pátek v práci to vypadalo hodně ospale... Ale vydržel jsem to, i povinný každotýdenní páteční seminář ve 4 odpoledne (tentokrát to byl jakýsi australan, který u nás nějakou dobu byl a příští týden odjíždí domů, a přinesl taky nějaké víno a sýry, tak jsme pak ještě chvilku poseděli).

Malý výlet

V sobotu dopoledne jsme opět potrajdali po trhu a nakoupili v obchodě. Odpoledne jsme pak vyrazili do Ede, kde je vlaková zastávka, abychom zařídili pro Jane slevu na vlaky. Po cestě jsme se ještě stavili do železářství, kde jsme potřebovali koupit 2 šroubky, které nám chyběly na posteli.
Už po cestě do železářství jsme potkali nějakou akci. Bylo tam asi 7 trojkolek a pak několik motorek, které jezdily nějaký okruh a vždycky někoho vezly. A vypadaly úplně senzačně, hlavně ty trojkolky, tak jsme tam chvíli stáli a koukali. Pak tam za náma přišel jakýsi typos, organizátor, a řekl nám, že to je charitativní akce pro lidi s mozkovým poškozením a že tam mají nějaké věci, tak jestli se nechceme podívat. Toš jsme se rozhodli, že se kouknem, minimálně na ty trojkolky.
Chvíli jsme jenom pozorovali, jak to tam chodí, a vypozorovali jsme, že kdo chce, tak si řekne a ti motorkáři ho svezou. A protože jsem nemohl odolat a Jane mě trochu pošťouchla, tak jsem zašel za jedním tím motorkářem, ať mě sveze na trojkolce (samozřejmě té nejhezčí, co tam byla). Svezl mě 2 kolečka a bylo to úplně super!
Pak jsme ještě potrajdali uvnitř, co tam mají za věci, ale všechno bylo v Dutch, tak ani nevíme. Ale bylo tam hafo stolečků a na každém měli nějaké brožury a knížky a většinou taky prupisky. Tak jsme to rychle prošli a vyrazili jsme do železářství.
V železářství jsme stáli asi 20 minut mezi regálama se šroubkama a hledali jsme ty pravé, které by se nám hodily. Kupovali jsme 2 druhy šroubků, matičky a podložky, takže dohromady 4 druhy. A u 3 druhů jsme nevěděli cenu. Takže když jsme to dali ženské u pokladny, tak vyrazila mezi šroubky a hledala ceny. Ani nevím, kde to našla, ale našla to, my jsme zaplatili a vyrazili jsme do Ede.
V Ede si Jane vyřídila kartičku na slevu na vlaky, dali jsme si sváču a kafe a pomalu vyrazili domů. Cesta byla celkem v klidu, jenom sem tam trochu víc zafoukalo do protisměru, což bylo nepříjemné.

Fotky trojkolek

21.09.10

Čtvrtý nebo pátý týden? Nevím...

Minulý týden se toho moc nestalo, jenom takové běžné věci. Já furt chodím do práce a Jane furt něco hledá, zatím bohužel nic nenašla :( Kromě toho jsme si pořídili další skříňky (do toho malého pokojíčku už by to ale mohlo stačit), pak jsme se zúčastnili narozeninové párty a v neděli jsme se byli podívat na bleším trhu.

Další skříňky


Na netu ve škole máme adresu, kde lidi nabízejí nebo hledají různé věci. Přes tyhle stránky jsme taky objevili naši postel. A tentokrát tam byl typos, který prodával svoje věci, protože už tady končí. A prodával taky knihovničku a skříňku s šuplíkama. To nás zaujalo, tak jsme si řekli o fotky, jak to vypadá, jestli to chceme. Toš nám poslal fotky a bo to bylo pěkné a za hodně pěknou cenu, tak jsme se rozhodli si je pořídit. Ale protože ten typos bydlí na opačné straně města, tak jsme si zase půjčili tricykl, abychom ty skříňky dopravili domů.
Tricykl jsem zase vyzvedl já a odvezl jsem ho do školy, kam měla dorazit taky Jane (ten typos bydlel kousek od tama). Byli jsme domluvení, že dorazí kolem půl šesté a že mě prozvoní. Ale bo jsem ve škole skončil včas, tak jsem kolem půl vyrazil. A Jane furt nikde. Tak jsem chvíli čekal, jestli dorazí nebo jestli ji někde uvidím, ale nikde jsem ji neviděl. Pak jsem pomalu vyrazil, bo jsem věděl, kudy by měla přijet, že jí pojedu naproti. Ale ani po cestě jsem ji nikde nepotkal. Pak už jsem dorazil k baráku, kde bydlel ten typos (ten byl po cestě), jenom mi chyběla Jane. A pak jsem ji uviděl! Stála na křižovatce a chtěla vyrazit přesně na druhou stranu než měla. Toš jsem za ní vyrazil a naštěstí jsem dojel včas, ještě nepřeblikla zelená, tak jsem jí řek, že má jet za mnou. Potom mi řekla, že se nějak ztratila a zkusila už snad všechny cesty, jenom tu správnou ne. O té si myslela, že je špatná.
Toš ale našli jsme se a pak jsme vyrazili pro skříňky. Barák, ve kterém ten typos bydlí, má takový zvláštní tvar. Je to vysoké jako nějaký panelák, asi 15 pater, a je tvořený jakoby třema křídlama, které jsou spojené uprostřed schodama a výtahama. Z hora to vypadalo jako střed značky z Mercedesu. Vypadá to takhle nebo takhle (teda nehoří tam). Akorát že tenhle barák má několik vchodů, minimálně tři, a my jsme věděli, že bydlí v bytě 3B-09. A číslo těch vchodů bylo 7, 8 a 9, takže nám to moc nepomohlo. Tak jsme prostě do jednoho vchodu vyrazili a zjistili jsme, že všechny vchody vedou do středu baráku, kde jezdilo několik výtahů. Pak jsme odhadli, že to asi bude 3. patro a bude v křídle B a číslo pokoje bude 9. Toš jsme ho úspěšně našli a pořídili jsme skříňky. Pak jsme je ale museli donést dolů, bo výtah na tom patře nějak nefungoval. Ale bylo to jenom tři patra a skříňky byly celkem lehké, tak se to celkem dalo.
Pak jsme je naložili na tricykl a vyrazili jsme domů. Po cestě na nás zase všici koukali, čím to jedeme a jestli se stěhujeme či co. Domů jsme dorazili v klidu i se skříňkama a pak jsem jel vrátit tricykl. Pak už jsme jen museli ty skříňky uskládat do pokoje, což bylo trošku horší, ale nakonec se nám to povedlo :)

Narozeninová párty

V práci máme vždycky v 10.30 pauzu na kafe. A když má někdo narozeniny, tak přinese nějaký koláč. A minulý týden byl velice úspěšný. Měli jsme nějaký koláč (pokaždé jiný) každý den! Nějak se to sešlo najednou a každý den jsme měli něco dobrého ke kafi :) Taky jsme to počítali a došli jsme k tomu, že lidi asi oslavovali nový rok někde jinde než v hospodě, a tak se zrodilo hodně zářijových dětí...
Někteří z těch oslavenců se taky domluvili a uspořádali narozeninovou párty. Ta se konala v jednom baráku pro studenty (podobném jako jsem popisoval před chvílí), ale dole je hospoda. A my jsme ji měli objednanou jenom pro tu narozeninovou párty. Bylo to super, jenom tam hrála hrozně hlasitě hudba. Taky tam bylo 10 metrů piva zadarmo! Jeden metr je 12 skleniček s načepovaným pivem v jedné desce (držáku). A k tomu se tam popíjeli půlky, které tam byly asi nejlevnější, jaké jsem v Nizozemí viděl, tak bylo veselo. Někteří prý pak šli domů hodně pomalu a s problémama. My jsme dorazili domů v poho :)

Bleší trh


O víkendu se taky konal bleší trh na zdejším stadionu. Ten je samozřejmě na tom největším kopci, co tu je (a je to fakt kopec!). Myslel jsem, že je to v sobotu i v neděli, tak jsme tam vyrazili už v sobotu, že se zajdem projít. Toš jsme šli a byla to celkem dlouhá cesta a navíc nebylo ani moc teplo. A když jsme tam dorazili, tak jsme zjistili, že v sobotu se to teprve chystá a trh bude až v neděli. Tak jsme se otočili a vyrazili jsme zpátky. Po cestě zpátky jsme se aspoň vyfotili s hafo bedel (teda podle mě).
V neděli kolem poledne (po párty) jsme teda vyrazili znova, tentokrát na kolech. Když jsme tam dorazili, překvapilo mě, že se musí platit vstupné. Ale když už jsme tam byli napodruhé, tak jsme zaplatili a šli jsme dovnitř. Bylo tam hafo stánků s různýma, hlavně staršíma, capinama. Všelijaké oblečení, staré krámy, gramofonové desky, kazety, staré rádia a další technika, oblečení, boty, ozdobné tretky, nábytek a hafo dalších střelenin. Ale dalo se tam najít i něco zajímavého, co jsme si koupili.
Já jsem si pořídil vysoké kotníkové boty, něco jako goretexové, sice použité, ale furt vypadají dobře a byly hodně levné. Jane si tam pořídila boty do haly, sice pánské sálovky a samozřejmě taky použité, ale aspoň něco. Pak jsme si pořídili židli a nůž do kuchyně, takový velký, akorát na maso. A taky jsme tam objevili půlky, takže konečně už máme z čeho popíjet.

Práce

Protože někoho by mohlo napadnout, že tady furt píšu o tom, jak chodím do práce, ale nikdy vlastně neřeknu, co to dělám, tak vám tady ve stručnosti a snad v jednoduchosti popíšu, co vlastně vyvádím v laborce.
Takže na začátek trochu teorie. DNA v buňce je hrozně hodně a protože je jí tak moc, tak nemůže být jenom tak volně. Aby se vlezla do jádra buňky, je všelijak stočená. Ale když je takhle stočená, tak nemůže být "přepsaná" a nemůžou se vytvořit proteiny a bílkoviny. Aby se tyhle proteiny a bílkoviny mohly tvořit, musí se DNA v určitém místě "rozmotat". Na tomhle "rozmotání" se podílí komplex proteinů. Těch je hrozně moc, jsou rozděleny do několika tříd a my se zabýváme jenom dvěma proteinama z jedné třídy (dohromady jsou v té třídě 4). A ty chceme izolovat, nejlépe v celém komplexu, v kterém pracují.
K tomu používáme rostlinky, které byly přetvořené a ty hledané proteiny jsou spojené s proteinem, který zeleně svítí v UV světle. Toho využíváme, když se na buňky/jádra koukáme v mikroskopu. Prakticky to vypadá tak, že nejdříve izolujeme jádra buněk, z kterých pak získáme proteiny a ty hledané vychytáme pomocí malých částic.
To je asi tak v jednoduchosti všechno. Vypadá to jednoduše, ale člověk se musí vypořádat se všema metodama a zjistit, který postup je nejlepší, aby něco viděl v mikroskopu a aby pak něco vyizoloval.
Nejakčnější na tom je drtit rostlinky v třecí misce na prášek. To samozřejmě nejde jenom tak při normální teplotě. Ty roslinky jsou zmrzlé a drtí se s použitím tekutého dusíku (teplota přibližně -196 °C).

12.09.10

A tak tu žijem

Tento týden se toho zase událo hafo. Konečně už máme postel, takže už spíme vedle sebe :) Taky jsem se začal účastnit zdejšího sportovního života, měl jsem první trénink volejbalu. V pátek jsme se přidali k účastníkům svatebního obřadu ve Vsi a v sobotu jsme potkali Molenmarket, v překladu něco jako "mlýnský market".

Postel

Minulý týden jsme našli postel, kterou jsme si chtěli koupit a v sobotu jsme byli v Ikee, abychom si koupili matraci k té posteli. Na dovezení postele jsme si v pondělí rezervovali tricykl na úterý, abychom mohli převézt všechny kousky postele najednou. Tricykl se dá půjčit v jedné studentské organizaci za 3,5 E na půl dne. Protože se dá vyzvednout jenom mezi 10 ráno a 4 odpoledne, zorganizoval jsem si práci ve škole tak, abych mohl na chvíli vypadnout. V úterý jsem měl taky schůzku v bance kvůli účtu, tak jsem si po zařízení účtu šel vyzvednout tricykl. Řekl jsem, že jsem na něm ještě nikdy nejel, tak mi řekl, že to furt šlape a že se nebrzdí šlapátkama jako na "normálním" kole, ale je tam taková páčka u sedátka a tou se brzdí.
Toš jsem to zkusil. Vyrazil jsem na cestu a zjistil jsem, že to vůbec není jednoduché. Člověk musí furt šlapat, takže si vůbec neodpočine, navíc musí šlapat mnohem častěji než na "normálním" kole, protože to má hrozně malý převod. A k tomu ještě ta brzda, co měla být brzda, moc nefungovala. Člověk brzdil spíš očima, aby do něčeho nenaboural, než tou páčkou. A bylo to taky strašně dlouhé, jenom ten prostor na transport byl dlouhý asi 2 metry a ještě sedátko a zadní kolo, takže zatáčení do nějakých prudkých zatáček bylo celkem akční. Řídítka totiž byly přidělané na tom prostoru na transport, takže když jsem jel do prudké zatáčky doleva, tak jsem levé řídítko držel pravou rukou, kterou jsem měl nataženou úplně vpravo. A bylo to široké skoro jako celá cyklostezka, takže když mě někdo předjížděl (jakože všichni), tak to měli trochu akční, měli tak 30 - 50 cm.
Tricykl jsem teda vyzvedl, a protože jsem na něm hned neuměl jezdit, tak jsem hned na první křižovatce jel špatně (jel jsem rovně, neuměl jsem zabrzdit a zabočit), tak jsem se pak proplýtal městem, než jsem se zase našel. Toš ale našel jsem se a dorazil jsem zpátky do školy. U školy jsem zaparkoval a šel zpátky do laborky. Po škole jsem zase vzal tricykl a vyrazil na koleje. Trvalo mi to dýl než obvykle, ale dorazil jsem. A pak jsme s Jane vyrazili pro postel.
Ta holčina, která nám prodávala tu postel, bydlí skoro nahoře na tom nejvyšším kopci, co tu v okolí je (viz. cesta do Ikey). A cesta do kopce s tím tricyklem byla hodně akční. Tak půl kopce se to dalo, ale pak už jsem byl rád, že je ten tricykl prázdný. Přesto jsem se vzmužil a dojel až nahoru až k té holčině. U ní jsme poodnášeli všechny díly postele nejdříve z půdy do prvního patra a pak z prvního patra na tricykl, samozřejmě po úzkých a prudkých schodech. Když jsme měli všechno naložené, vyrazili jsme na cestu domů. To bylo celkem v poho, protože polovina cesty byla s kopce a zbytek po rovině. Pak jsme všechny díly přenesli do pokoje a večer jsme začali skládat postel dohromady. Na skládání jsme naštěstí měli návod, tak to nebylo až tak těžké. Ale byla to celkem prča :) Jenom bylo pár spojovacích plastových šroubků zlomených, tak jsme to museli vyřešit trochu jinak. Ale postel stojí a drží.
K posteli jsme však potřebovali ještě matraci. S tou to bylo taky akční. Dovoz matrace z Ikey jsme měli domluvený na pondělí. Na netu bylo, že mají dorazit mezi 1 a 4 odpoledne. Jane byla doma, ale žádné auto neviděla, tak pak zkoušela volat na jakési číslo, nějaké informace, co se jako děje. Ale tam na ni mluvili v dutch, tak mi psala, jestli tam nemůže zavolat někdo, kdo rozumí dutch. Toš jsem zašel za sekretářkou, jestli by tam mohla zavolat. Tak že prý jo, tak řekla, že teď jsou busy, takže tam mluvil automat a že prý to auto přijede mezi 1 a 4. Že prý máme zkusit počkat a kdyžtak tam druhý den zavolá znova.
Toš tak jsme čekali ještě ten den, ale nikdo nepřijel. Tak jsem v úterý vyrazil zase za sekretářkou, jestli by tam mohla zavolat. Tentokrát se dovolala a ten, kdo tam byl, říkal, že tam to auto bylo, ale že nevěděli číslo pokoje, tak zase odjeli. Toš tak dostala číslo na řidiče a ať mu zkusí zavolat. Tak volala ještě řidičovi, tak se s ním domluvila na čtvrtek a taky mu řekla číslo pokoje. Ale říkala, že asi za to bude nějaký příplatek. To nás sice nepotěšilo, ale co se dalo dělat. Matraci a poličku jsme chtěli.
Ve čtvrtek teda Jane zase byla na pokoji a čekala na auto. Taky udělala cedulku čísla pokoje, aby ten řidič věděl, kam má jít. Toš auto přijelo, typosi prý byli v poho, donesli nám to do pokoje a ani nechtěli žádný příplatek, což bylo super. A tak jsme měli doma matraci a poličku. Matraci Jane hned vybalila a dala ji na postel (z toho malého válečku se opravdu stala matrace asi 12 cm vysoká) a poličku jsme skládali večer. Tak teď už máme konečně kde spát a taky máme relativně dost místa na poličkách :)

Fotky z převozu postele a postel

Volejbal

Ve čtvrtek večer (od 21.00 do 22.30) jsem měl první volejbalový trénink. Zdejší volejbalový klub na něho svolal všechny, kdo chcou hrát volejbal a během tohohle tréninku tam chtěli rozdělit lidi do několika kategorií podle toho, jak dobře hrajou. Toš bylo to celkem fajn, ale když jsem dojel domů, bolelo mě celé tělo a pokračovalo to ještě dlouho. Ale bylo to úspěšné, dostal jsem se do první skupiny, která má hrát nějakou první třídu nebo co. Tréninky máme mít dvakrát týdně, v pondělí a ve čtvrtek a v pátek máme hrát domácí zápasy a v sobotu by měly být zápasy někde jinde. Uvidíme, jaké to bude.

Svatba

V pátek jsme pak sledovali svatbu sestřenky Evy a Johyse. Johysův strejda nám umožnil přímý přenos svatebního obřadu přes Skype, tak to bylo úplně super. Viděli jsme úplně celý obřad (ale musel jsem se ulít z práce...). Bohužel potom už na další věci nebyl signál, takže další zábavu a spol. jsme už neviděli. Ale aspoň něco.

Molenmarket

V sobotu odpoledne jsme pak vyrazili do železářství, protože potřebujeme ještě nějaké šroubky na tu postel. Ale jak jsme tak šli, tak jsme po cestě potkali Molenmarket, česky asi "mlýnský market". Vypadalo to tak, že kolem mlýna bylo hafo různých stánků s všemožnýma věcma. Taky tam byli jednotliví lidi, co tam kolem bydlí, a prodávali jakési svoje starší věci, které už nepotřebovali. V mlýně dokonce pracovali, jakože se mlýn točil a přímo mlel mouku, což bylo úplně úžasné. Taky tam byl jakýsi stánek s potápěčským kurzem. A měli tam závaží na pas a kdo prý uhádne váhu toho závaží nejblíž, ten vyhraje ten kurz zadarmo. Toš jsme si tipli, tak uvidíme. Pak tam taky byl jakýsi typos, který tam měl hru něco jako logik, ale ve velkém. A zrovna tam byli nějací dva kluci, co to zkoušeli, tak jsme se na ně koukali. A moc jim to nešlo, tak jsem jim pak pomohl, řekl jsem jim, jaké barvy tam mají být, a pak už to zvládli v poho :)
Tak jsme to tam celé protrajdali a pak jsme konečně vyrazili do toho železářství. Ale tam jsme dorazili až za pět minut pět a v pět zavírali. Tak jsme to tam jenom rychle prošmejdili, abychom aspoň věděli, jestli tam něco je. A šroubků a matiček tam měli hafo, tak jsme stejně nic nevybrali. Někdy tam budem muset zajít znova a zkusit se zeptat přímo prodavačů, co vlastně chcem a třeba nám poradí.

Fotky z Molenmarketu

05.09.10

A další týden je za námi...

Tento týden se toho dělo celkem dost. Nejprve jsme si našli postel, potom jsem byl na oslavě našeho bývalého vedoucího z Groningenu, pak jsem byl na výletu ze školy a taky jsme si udělali výlet s Jane. Takže postupně.

Oslava

Ve čtvrtek odpoledne po práci se ve škole konala akce, kde se slavilo, že ten náš bývalý vedoucí z Groningenu, Jan-Peter, a ještě další lidi, jsou na univerzitě ve Wageningenu už 25 let. Tak tam pozvali celkem hafo lidí a bylo tam nachystané šampaňské, pivo, víno a taky nějaké jídlo, jakože nějaké křupky či cosi takového, pak tam byly nějaké masové jednohubky, asi 8 druhů, a taky tam byl talíř s různýma sýrama. Kromě čistého šampaňského tam taky dělali takový mix, že nalili trošičku jakéhosi zeleného pití (asi bylo trochu silnější) a to dolili šampaňským. Výsledek byl takový, že to chutnalo jako šampaňské, ale mělo to takovou zelenou barvu. Tak jsem to samozřejmě musel vyzkoušet. A taky jsem vyzkoušel všechny ty masové capiny a taky všechny sýry. Ale z toho, co jsem zkusil, bych řekl, že asi niva mi stejně chutnala nejvíc. Ale nebylo špatné zkusit i ty ostatní druhy. Byl jsem tam s tou mojí vedoucí, co mě teď vede, a pobyli jsme tam asi hoďku, během toho jsem všechno pozkoušel, poslechli jsme si nějaké vykládání, co tam říkali o jednotlivých lidech, jako co všechno dělali, jak se tam dostali a tak, a pak jsme se ztratili.

Výlet ze školy (Lab Trip)


V pátek se ve škole konal tzv. Lab trip, což je každoroční akce, kdy lidi z laborky, kteří chcou, vyrazí na jednodenní výlet. Nikdo (kromě organizátorů) neví, kam se vlastně pojede a co se bude dělat. Všichni říkali, že to je super, tak jsem se taky zapsal.
Vyráželo se v pátek ráno, takže jsem musel vstávat dřív, abych se tam dostal včas. Ale samozřejmě jako na každém výletě, jedna holčina dorazila později, takže jsme museli asi 10 - 15 minut čekat, než dorazila. Ale pak jsme byli všichni a vyrazili jsme. Už při shromažďování kdosi říkal, že slyšel, že bychom měli jet do Leidenu. A tohle nám taky potvrdili v autobuse. Rozdali nám mapu s místama, kde budeme mít oběd, večeři a kde jsou nějaké zajímavé věci a jeli jsme. V buse jsem seděl s jedním typosem z Prahy, který pracuje ve vedlejší laborce, takže jsme ráno prokecali česky.
V Leidenu jsme pak měli kafe s nějakým koláčem (na rozpise bylo napsané, že má být "cake", ale v té kavárně pak jeden typos říkal, že to není "cake", ale "pie"). U stolu jsem tam seděl taky s jednou číňankou a zkoušela se nás naučit něco čínsky. Tak jediné, co jsem si zapamatoval, byl člun. To se prý vyslovuje skoro stejně, "čuan".
Pak jsme přešli náměstí, nasedli na člun a vyrazili na projíždku kanálama. Měli jsme takového akčního průvodce, říkal nám hafo capin, ale většinu jsem zapomněl. Co si pamatuju je, že se tam narodil Rembrandt a že jsme jeli kolem mlýna, který patřil otci od Rembrandta a malý Rembrandt tam chodíval. Taky ho potom nakreslil v některých svých dílech. Projížďka trvala asi hodinu a půl a končila u jedné restaurace, která z poloviny byla na vodě na kanále. Takže jsme vystoupili přímo do restaurace, kde jsme měli oběd. Měli jsme rajskou polívku a potom nějaké bulky, ke kterým jsme si mohli vzít nějaké salámy nebo sýry, prostě nějaké studené mísy. A potom bylo samozřejmě kafe, bez toho by asi nepřežili. Toš jsme pojedli a pak jsme museli jít asi 15 až 20 min pěšky, abychom se dostali k nejstarší univerzitě v Nizozemí, kde jsme měli domluvenou prohlídku.
Byli tam dva průvodci, jedna ženská a jeden chlap. A říkali, že každý má jinou prohlídku, ta ženská Darvina a ten chlap nějakou akademickou. Ale podle toho, co jsme se potom bavili, tak mi to připadalo, že to bylo to samé, tak nevím. Nejdříve jsme procházeli skleníkama, kde měli masožravky, tak jsme se koukali na kalichy s tekutinou, ve které je pepsin na trávení všech různých much. Pak jsme byli ve skleníku, kde měli kapradiny a přesličky podobné těm, které tady byly během druhohor. Pak jsme byli u jakési kytky, která byla vysoká asi 2 metry a co říkala, tak to je vlastně jenom jeden list. "Stonek" je jako řapík a "koruna" jako čepel a tvoří takový deštník. Je to prý hrozně vzácná kytka, která je snad jenom na 30 místech na zemi. Pak jsme byli u citlivky, která schovává listy, když se jí něco dotkne nebo když je blízko ohně. Tak jsme viděli viktorii královskou, tak prý na svojich listech unese až 40 kilo, pokud se rozloží rovnoměrně. A kvete jenom v noci, asi v 11 otevře květ a smrdí jako feromony od samečka nebo samičky včely (to jsem přeslech). Ten smrad jde z vnitřku květu, takže včely naletí dovnitř a hledají, kde je ten sameček/samička. Pak se kytka zavře (i se včelama uvnitř) a začne produkovat pyl. Ten se napráší na včely a když se další noc květ zase otevře, včely s pylem vyletí ven a letí na další kytku (ta zase smrdí jako feromony) a tím, že vletí do další, tak jí opylí. Teda takhle to funguje v přírodě, v praxi s tím mají trochu větší problém, musí se nějak domluvit s univerzitou v Amsterdamu nebo v Utrechtu, kde mají taky tuhle kytku, a opylí si je nějak navzájem. Taky tam mají kytku, amorphophallus titanum, která má asi 2 metry vysoký květ, kvete jednou za 7 let a když kvete, tak to hrozně smrdí (byla o tom i jedna epizoda v Simpsonech). Má celkem zajímavý životní cyklus. Těch 7 roků vyroste vždycky jenom zelená roslina, je to prý jeden list (ten vypadá jako malý strom). Ten ukládá živiny do jakési bulvy v hlíně. Ta se každý rok zvětšuje a tak každý další rok vyroste větší list. Až je potom bulva dost velká, tak začne kvést. Když kvete, tak pro nás hrozně smrdí, ale pro nějaký hmyz to hrozně voní, takže zase naletí do kytky, kytka se zavře, na hmyz napadá pyl a hmyz to pak roznese na další kytky. A tak furt dokola. My jsme teda viděli jenom ten list (takhle vypadá list vedle uvadlé kytky), zrovna nekvetla, ale bylo to zajímavé. Pak jsme šli na venkovní zahrady a tam nám ukazovala hafo dalších stromů a kytek. Byl tam nějaký asi 150 let starý kaštan, který držel dohromady jenom pomocí drátů. Prý byl i v novinách, jak ho objímá 6 lidí kolem dokola. A vykládala, že má taky problém s larvama jako u nás, že vyžerou vnitřek listu. A zatím se furt neví, co by je mohlo zabít. Na konci pak bylo několik záhonů, ve kterých byly seřazené kytky od nejjednodušších po nejsložitější, a byl tam taky záhon, kde byly vždycky páry kytek, které vypadaly podobně, ale každá byla jiný druh. A jedna z těch dvou byla jedovatá nebo nedobrá a druhá se jenom snažila vypadat jako ta jedovatá, aby odradila býložravce. U východu pak ještě byla malá zahrada, která byla udělaná tak, že vypadala jako před 400 lety, kdy byla univerzita založena.
Potom jsme měli asi hoďku a půl volno, tak jsem trajdal po městě po obchodech a kostelech, co tam byly. O půl šesté jsme pak měli večeři, která se skládala ze tří chodů. Jako předkrm jsem si vybral plátky šunky se salátem (mělo to nějaký spešl název), jako hlavní chod jsem měl hovězí steak, na povrchu opečený a uvnitř skoro syrový, s hranolkama a jako dezert jsem měl creme brulle, což podle mě byl obyčejný pudink s karamelem na povrchu. U večeře jsme popíjeli víno a někteří ho popili trochu víc, byli pak v autobuse veselí :)
Po večeři, která trvala asi 3 hodiny, jsme nasedli do autobusu a vyrazili jsme zpátky do Wageningenu. Tam jsme dorazili kolem 10 večer. Pak už jsem jenom sedl na kolo, dovezl se domů a šel spát. Ale jako výlet to bylo super a příští rok bych jel zase.

Postel a výlet


V úterý jsem na školním intranetu v inzerátech našel, že jedna holčina prodává postel, podobnou té, kterou jsme si chtěli koupit v Ikee v Duivenu. Ale prodávala ji jenom za 50 E, tak jsme se rozhodli, že si ji koupíme. Tak jsme jí napsali, jestli se na ni můžeme přijít podívat. Domluvili jsme se na čtvrtek večer. Toš jsme se vydali prohlídnout, jak vypadá ta postel a že bychom si ji případně hned koupili a dovezli domů. Když jsme tam dojeli a prohlídli si ji, zjistili jsme, že je rozložená a je to hrozně moc kousků, které na kole najednou neodvezeme. Ale poradila nám, že se dá půjčit tricykl a s ním to jde převézt v poho. Toš jsme se domluvili, že si půjčíme ten tricykl a dáme jí vědět, kdy si pro postel přijedeme.
Protože ta postel je bez matrace, rozhodli jsme se, že si v sobotu zajedeme do Duivenu do Ikey a pořídíme tam matraci. A protože mělo být hezky, tak jsme se rozhodli, že pojedem na kole. V sobotu ráno jsme teda zašli na trh a do obchodu, nakoupili všechno potřebné a kolem 11 jsme vyrazili na cestu. Cesta ubíhala celkem v pohodě, jenom byla plná kopců (to jsme vůbec nečekali). Takže asi půlku cesty jsem si říkal, proč nemáme kola s přehazovačkou...
Po cestě jsme jeli přes Oosterbeek, kde se zrovna konala jakási velká oslava. Byl tam velký průvod, hafo organizátorů a policajtů. Takže jsme museli slízat z kola a jít i pěšky, abychom kolem nějak prošli. Šli jsme taky kolem hlavní tribuny, kudy šel pochod, a u ní hrála dechovka. Ale tahle hrála "The final countdown" od skupiny Europe. A hráli to pěkně :) Pak jsme se dál prodírali průvodem, ale pak jsme si říkali, že to zkusíme objet. Vyrazili jsme teda přes dědinu, nejdříve to šlo v poho, nikde nebylo nějak extra moc lidí. Ale pak jsme zase narazili na ten průvod, a tentokrát jsme museli projít přímo průvodem na druhou stranu. A kolem průvodu byly ještě z jedné strany zátarasy. Tak jsme chvíli nevěděli, co dělat, jestli jít hledat nějakého organizátora či co. Za chvíli tam přijel ještě další pár a taky nejdříve koukal, co by jako měl dělat. Pak ale prostě vrazil do průvodu a otevřel si zátarasy a prošel. Tak jsme se k nim rychle přidali, zavřeli jsme za sebou zase zátarasy a vyrazili zase na cestu. Pak už to bylo celkem v pohodě, ani jsme moc nebloudili.
V Ikee jsme ještě ani jeden z nás nebyli, tak jsme nejdřív nevěděli, jak to tam funguje. Tak jsme se rozhodli, že to nejdříve projdem, rozkoukáme se, zjistíme, co, jak a kde a pak si nakoupíme. Toš jsme vyrazili. Nejdříve jsme prošli první patro, kde byly vystavené různé kuchyně, obýváky, ložnice, koupelny a další věci, a pak jsme šli do přízemí, kde byly jednotlivé věci, jako peřiny, textil, nádobí, koberce, skříňky a hafo dalších věcí. Na konci u pokladen pak byly velké regály, kde byly uložené všechny poličky a skříňky složené do balíků. Toš jsme si napsali, co všechno chceme, a postupně jsme procházeli obchodem a skládali věci do košíku. Rozhodli jsme se totiž, že když už budem v Ikee a budem si platit transport na kolej, že si koupíme ještě nějakou skříňku a maličkosti, které nám ještě chybí. Matraci jsme ale nikde nenašli, museli jsme se podívat až do počítače. Tam jsme si našli druh, který chceme, ale v kolonce "umístění" bylo jenom jakési "i" a že se máme kohosi zeptat. Toš jsme se zeptali a ona nám řekla, že tu matraci mají jenom v nějakém jiném skladu, tak nám vytiskla papír. Ten papír jsme pak měli zaplatit a s tím papírem jsme měli jít k přepážce B, kde nám tu matraci vydají. Tak jsme zaplatili všechno, co jsme koupili a i ten papír a šli jsme k přepážce B. Tam nám dal číslo a že máme počkat, než nás zavolají. Tak jsme si říkali, jak poznáme to číslo, když to budou řvát v dutch. Ale pak jsme si řekli, že matrace je velká, že to určitě poznáme, až přivezou matraci, že něco tak velkého člověk nepřehlídne. No a pak zařvali naše číslo, ale matrace teda rozhodně nebyla moc velká. Byla sbalená do válečku o průměru asi 40 cm! To jsme si říkali, co jsme to koupili, že to nemůže být dvoumetrová matrace 12 cm vysoká, když je to takové úzké. Na matraci ale bylo napsané, že je stlačená a že získá svůj tvar po několika dnech používání. Tak snad jo. Domluvili jsme se pak na odvoz poličky a matrace na koleje a vyrazili jsme na cestu domů.
Protože dvouhodinová návštěva Ikey je dost náročná, vyjeli jsme jenom z města a dali jsme si sváču. Vybrali jsme si na ni krásné místečko, koukali jsme na ovečky a kravičky, které se tam pásly. Pak už cesta probíhala v poho. I přes Oosterbeek jsme projeli v klidu, nemuseli jsme nic objíždět. Už tam nebyl žádný průvod, ale lidí tam bylo furt hafo. Byly tam postupně 3 pódia, na kterých hrály různé skupiny. Domů jsme dojeli asi mezi 6 a 7, udělali jsme večeři, a protože jsme byli hrozně utahaní, šli jsme spát.

Fotky z výletu

28.08.10

Střípky z dalšího týdne

Ano, už je to tak. Pomalu končí další týden a většině študáků opět začíná škola. Pro nás to ovšem znamená, že už jsme v Nizozemí druhý týden! A přežili jsme :)
Tento týden se toho moc nestalo, takže toho ani na čtení moc nebude. Já už chodím pravidelně do práce/školy. A jak probíhá náš normální den? Ráno vstanem, posnídáme, já si nachystám oběd do práce a vyrazím na kole. V práci začínám kolem půl deváté a jsem tam většinou do pěti odpoledne. Potom zase sednu na kolo a jedu domů. Jane mezitím doma sedí u počítače, hledá práci, případně něco studuje, když si chce odpočinout, zajede do obchodu, odpoledne potom ukuchtí něco na večeři a když přijedu, pojíme a pak si buď hrajem každý na svojem kompu nebo se na něco koukáme dohromady. Večer, jak se nám chce, pak jdeme spát. A další den znova...
Takže co tento týden? Já v práci pořád ještě zjišťuju, jak to tam funguje, co se kde a jak dělá a podobně. Nejdříve jsme v kapalném dusíku vytvářeli prášek z květů a šešulek z Arabidopsis thaliana - huseníček rolní (to je kvítko, které se používá na genetické pokusy, protože netrvá až tak dlouho, než vyroste, a byla to první rostlina, jejíž genom byl celý známý). Z toho jsme potom izolovali všechny proteiny a ty jsme potom rozdělovali. Tohle bych měl víceméně dělat v průběhu skoro furt, takže bych to měl umět. Ale tentokrát jsem se jenom díval a příští týden to asi budu zkoušet sám.
V mezičase jsem si hrál s genetickýma programama, které tam používají všichni. A v pátek jsem si zahrál na zahradníka :) Protože ten pokus, co jsme dělali, moc nevyšel, tak to budu časem opakovat. Ale na to potřebuju nové květy, takže jsem si musel zasadit svoje rostlinky, které mi ty květy vytvoří. Sadil jsem 6 linií Arabidopsis, každá byla trochu jiná, a každou linii jsem sadil do 7 květináčů. Používají tam nějakou spešl hlínu, tu jsme pak v květináčích museli dostatečně namočit a potom jsme je zalili jakousi chemikálií, která by měla zlikvidovat larvy mušek, které normálně pojídají malé rostlinky. A pak jsem začal "sadit" semínka. Jedno semínko je menší než 1 mm a těchle semínek jsem na květináč dával 16. Takže jsem namočil filtrační papír, na něho jsem nasypal nějaké semínka a potom jsem vzal dřevěné párátko a vždycky jsem vzal jedno semínko a umístil ho na květináč. Tak jsem to dělal, až jich tam bylo 16. Pak další květináč, a další, až jich bylo 7. Pak jsem vzal semínka další linie a začal znova. Pak jsem musel všechno pořádně popsat, ať vím, kde co je, a ještě jsem to přikryl igelitem, aby nevyschly přes víkend.
Taky jsme měli první seminář, který by měl být každý týden a měly by být povinné. Ovšem načasování tohoto semináře je neuvěřitelné. Koná se v pátek od 4 odpoledne do 5, případně jak se to protáhne... Toš ale byl jsem tam, ale že bych tomu nějak moc rozuměl, to se rozhodně nedalo říct. Tak nevím, jestli je to tím, že špatně umím angličtinu a nerozuměl jsem angličtině, nebo jestli to prostě bylo tím, že to bylo téma, kterému jsem vůbec nerozuměl a nechápal jsem, co to tam vlastně zkúšajú...
A Jane? Ta někdy ze začátku týdne našla nějaké zajímavé PhD. místa, na které psala životopisy a motivační dopisy. Ale u jednoho toho PhD. je nutné napsat dopis, proč člověk chce studovat přímo to téma. Je to o 2D vibrační spektroskopii. Já vůbec netuším, co by to mohlo být, Jane o tom taky nic nevěděla, ale protože to místo vypadalo zajímavě, tak se to zkoušela během týdne nastudovat. Tak to pak asi 3 dny študovala, o čem to vlastně je a k čemu to slouží, ale až doteď z toho není moc chytrá. Ale aspoň má co dělat :)
Bohužel jsou ty dny hrozně podobné, takže se nikdo nemůže divit, že se mi stala taková příhoda. Ráno jsme normálně vstali a já jsem vstal s přesvědčením, že je středa. Ve středu tu bývají trhy, a tak jsem Jane řekl, že by měl být trh a že jestli chce, tak by se tam mohla podívat. Pak jsem odjel do školy a normálně pracoval. Pak někdy odpoledne jsem se koukal na počítač, který ukazoval, že je čtvrtek. Tomu jsem ale vůbec nevěřil, protože jsem byl přesvědčený, že je středa, a myslel jsem si, že je to blbě nastavené. Pak jsem dojel domů a Jane mi vykládala, jak pořídila. Že prý vyrazila dopoledne do obchodu, ale po cestě hrozně zmokla, tak se na trh nedostala. Ale zkusila to ještě odpoledne a to tam dojela a už tam nikdo nebyl. Toš potom jsme to řešili ještě později, a to jsme došli k tomu, že je vlastně čtvrtek a já to mám celé popletené a trhy už byly včera... Toš jsme měli aspoň nějaké zpestření :)
O víkendu jsme chtěli někam vyrazit na kole nebo se aspoň projít, ale zatím je takové pravé nizozemské počasí. Půl hoďky svítí sluníčko, pak půl hoďky prsí a tak se to střídá celý den. Takže nic moc.

A tady jsou ještě nějaké fotky Student Housu a našeho pokoje