25.10.10

Týden 18. - 24.10.

Tento týden se opět nic extra zvláštního nestalo. Pořád ještě žijem, jsme zdraví a stále se chováme slušně. Ale aby se neřeklo, že tu neděláme vůbec nic, tak to zase ne.
Jane měla s jedním typosem emailovou konverzaci ohledně práce. Je to ten typos, který si myslel, že nemůže pracovat jenom tak bez toho, aby byla placená. A tak se domluvil s jakousi agenturou a že by Jane pracovala u nich v laboratoři, ale byla by zaměstnaná přes tu agenturu. Zatím se to furt ještě vyřizuje, tak uvidíme, jak to dopadne. Problém totiž je, že musí mít pojištění. A aby byla pojištěná, musí mít nějaké bydliště. A to zatím nemá. Takže hledáme něco, co by si mohla zapsat jako bydliště. A to taky řešil ten typos s tou agenturou, ale zatím ještě Jane nemá odpověď. Tak uvidíme, třeba jí nějak pomůžou něco najít.
Ale aby se tak moc nenudila, tak si Jane zařídila takovou brigádku. Protože máme malý pokoj a uklízet ho skoro nemá cenu, tak si domluvila, že bude chodit co 14 dní uklízet jedné ženské do baráku. Je to nějaká holčina, co dokončila PhD a teď pracuje na univerzitě. S přítelem si prý pořídili barák, ale pak jim to nějak neklapalo či co a rozešli se. Ale barák si nechala, tak je teď sama v celém baráku. Ten barák má přízemí a dvě patra, takže toho má Jane na uklízení dost. Toš uvidíme, jak dlouho jí to bude bavit :)
Taky jsme si pořídili další dvě skříňky s šuplíkama, takové menší, ale velké by se nám tu už stejně nevešly. A aspoň máme místo, kam si položíme naši budoucí troubu, kterou chceme kupovat. Zatím jsme teda ještě nic přesného nenašli, ale už máme favority a chceme se kouknout, jak vypadá např. 30 nebo 40 litrová trouba v reálu, jestli to je moc velké pro dva nebo ne. Takže momentálně hledáme nějaké elektro, kde bychom to zkoukli. Ale věřte mi, je to hrozně těžké něco takového najít. I s internetem. Ale zeptal jsem se sekretářky ve škole, tak už víme, kam jít a uvidíme, jestli tam něco takového budou mít.
Taky už začínáme sportovat skoro jako v Groningenu, každý den něco. Já mám v pondělí a ve čtvrtek volejbal, ve středu jsem začal chodit na badminton a možná časem budu chodit i v úterý, v pátek pak chodím na Body Pump, takové skupinové posilování s činkama a v pátek nebo v sobotu většinou máme zápas z volejbalu. Badminton je i v pátek, ale to mám většinou povinné prezentace, takže to nestíhám. Ale tento týden bylo volno, tak jsme si šli s Jane zapinkat. Chvíli vzpomínala, jak se vlastně trefuje míček, ale po čase si vzpomněla a šlo jí to celkem dobře. Ještě taky chceme začít chodit na kurz samby, tak uvidíme, jestli se stihneme přihlásit. Jane chodí v pondělí, úterý a pátek na zumbu a taky si zapsala kurz jógy. Když se tam zapisovala, tak prý to stihla jenom tak tak. během dvou minut to bylo všechno plné.

17.10.10

Další týden

Tento týden měla Jane hrozně moc pohovorů o "volutary work", jakési dobrovolné práci. Byla za 4 profesorama, kteří ji provedli laborkou a řekli jí, co dělají a co by dělala ona a tak.
První byl profesor na biochemii nebo něčem takovém. Ten prý byl fajn, nějaký sympaťák. A práce by se u nich prý taky našla, ale spíš by to bylo více biologické. Tak by se Jane aspoň naučila něco nového. Druhý byl profesor na organice. Ten prý nebyl tak moc příjemný, tam by to bylo o antioxidantech a úpravě povrchů. Pak byla u profesorky, která jí říkala, že se zkusí pobavit s personálním oddělením a že by tam mohla mít dokonce placenou práci. Něco o výrobě chemikálií z celulózy. Poslední pak byl profesor, kterému chyběl kousek prstu. Tomu se nějak nezdálo, že by u něj mohla pracovat a nedostávat za to nic a tak se zeptá jestli by nebylo možné dostat stipendium od jedné firmy, která zaměstnává studenty. Ten jí přímo zavedl za jednou PhD, které by pomáhala. Tak se o tom pobavily u kafe a pak odjela. Tak uvidíme, co z toho nakonec vyjde, kde skončí pracovat. Kdyby se našla přímo placená práce nebo PhD pozice, bylo by to nejlepší.
Já jsem přes týden studoval ve škole, tento týden převážně teorii, protože v laborce musím počkat na výsledky předcházejícího testu. A ty by měly být v pondělí nebo ve středu, tak uvidíme, jak to vyjde. V pátek jsem měl další zápas z volejbalu a bohužel jsme opět úspěšně prohráli. Toš tak třeba příště už se zadaří a vyhrajeme.
V sobotu jsme pak byli s Jane a s dalšíma PhD z práce v kině na Wall Street 2. Film byl celkem zajímavý, ale to kino bylo trochu jiné než u nás. Jedna z věcí je, že se tam nedá koupit popcorn, to mě trochu překvapilo. Místo toho si tam člověk mohl koupit směsku takových těch gumových/želé bonbónů, které byly sladké i kyselé a mohl si to namíchat, jak chtěl. Taky tam funguje jinak zasedací pořádek. Je to tam tak, že kdo dřív příjde, ten si vybere sedadlo. Žádné očíslované sedadla a člověk ví, kde sedí. Další, co mě trochu zarazilo, že uprostřed filmu udělali přestávku. Byl to asi 2 a půl hodiny dlouhý film a po hodině byla pauza. Toš ale zvládli jsme to a dokoukali se až do konce.
Po kině jsme pak šli ještě do hospody na pivo. Byla to jakási spešl hospoda, kde měli různé druhy piva a byly servírované v různých sklenkách. Některé vypadaly jako sklinky na šampaňské, jiné jako sklinky na koňak. Většinou se do nich vlezlo 2 - 3 deci piva. Tak jsme poseděli v hospodě, zhodnotili film a pak někteří šli ještě do jednoho klubu a my jsme šli domů.

10.10.10

Tento týden nic...

Tak tento týden byl na události ještě horší než ten předchozí. Tento týden se nestalo skoro nic (zajímavého). No tak aspoň to něco málo, co se tu dělo.
Jane měla zase jeden pohovor, tentokrát přímo ve Wageningenu v nějakém Business parku. Toš tam šla a tentokrát to prý nebylo tak příjemné, jako ten předcházející pohovor. Prý tam byli s typosem a ten po ní chtěl, aby celých asi 20 minut mluvila sama o sobě. Žádný dialog. A nakonec jí bohužel řekli, že když nemá praktické zkušenosti s NMR (nukleární magnetická rezonance, jedna analytická metoda), tak že jí nevezmou, protože mají ještě další lidi, kteří s tím mají zkušenosti. Takže z toho bohužel nic nebylo.
Ale byla se pobavit s mojí vedoucí o tzv. voluntary work, v překladu asi dobrovolné práci. Funguje to tak, že se člověk někde domluví a aby se nenudil doma, tak aspoň chodí do školy něco dělat, samozřejmě že zadarmo. Ale když se oběví nějaké místo nebo třeba člověk dělá dobře, tak ho časem zaměstnají. Tak se poptala, jak to přesně chodí a co na co by se měla podívat a potom doma rozeslala emaily profesorům na univerzitě, kterým by se mohla hodit. Zatím se jí ozval jeden a ten říkal, že si to musí ještě rozmyslet.
A taky už Jane konečně dostala kartičku, s kterou může chodit na sporty. Takže teď už můžeme oba oficiálně chodit sportovat. Toš jsme chtěli zkusit v pátek badminton. Začíná o půl páté a já končím až v pět, takže jsme tam dorazili pozdě. A bohužel už nebyly žádné kurty volné a všude hráli, tak jsme tam chvíli koukali, jestli se třeba něco neuvolní nebo jestli bychom se k někomu nepřidali, ale nic se nepovedlo :( Tak jsme se převlíkli a jeli jsme domů.
Já jsem byl na badmintonu už v úterý, ale to byl přímo badmintonový klub, tak uvažuju, že bych tam začal chodit a naučil se hrát i badminton. A taky jsem byl poprvé na Power Dumbel Training, což je něco jako Body Pump, na který jsem chodil v Groningenu. Prostě se tam cvičí s činkama, hlavně teda posiluje. Ale bylo to fajn, bylo nás tam asi 7, takže takové soukromé :) A taky jsme měli další zápas z volejbalu, po předcházejících dvou prohrách 4:0 jsme opět prohráli 4:0. Ale tak dva sety byly těsně, jeden byl horší a poslední set, který jsme hráli, byl přímo otřesný. Toš tak třeba příště.

02.10.10

Upovídaný týden

A další týden máme za sebou. Tentokrát to byl takový upovídaný týden. A proč upovídaný? No protože jsme si oba dva povídali. A nejenom mezi sebou, ale oba jsme měli tento týden pohovory.
Jane byla v úterý na pohovoru v jedné agentuře, která tady organizuje práci. Na pohovoru byla, aby zjistila, co by chtěla za práci, v čem je dobrá, v čem si až tak nevěří a podobně. A taky jí tam zpovídali ohledně jedné konkrétní práci, produkt manažer v nějaké chemické firmě (jakože by vždycky přišla do jakéhosi podniku, ti by ji řekli, že chcou analyzovat to a to a ona jim podle toho sestavila chromatograf, na kterém by to mohli měřit). Chlápek z té agentury prý byl fajn, že prý si Jane jako na pohovoru nepřipadala, jenom si s ním vykládala. Toš tak cosi sepsali, ale na tu práci se prý asi až tak nehodí, že spíš hledají nějakého "prodavače" než "chemika". Ale že prý ten její životopis té firmě dá a oni se rozhodnou.
Já jsem měl taky pohovor, dokonce dva. První jsem měl ve čtvrtek kvůli mojemu PhD ve škole, o jejich kreditovém systému, kam bych měl chodit, co bych měl dělat (jakože semináře, konference, přednášky, ...). Bylo to celkem v poho, všechno mi to povykládal, co a jak, a já jsem se to snažil všechno vstřebat. Taky mi řekl, že si budu muset udělat ještě nějaký anglický test, TOEFL. To je prý nějaký mezinárodně uznávaný test a potřebuju to k obhajobě dizertační práce. A pak mi ještě řekl, že budu muset zajít za nějakou ženskou a dát jí můj diplom na okopírování a že oni musí zkontrolovat, jestli je to uznávaný titul nebo jestli si budu muset ještě něco dodělávat či co. Toš jenom další capiny :(
A v pátek jsem ve škole vůbec nebyl. Místo toho jsem jel do městečka Den Bosch na imigrační kancelář. Ale celé zařízení téhle schůzky bylo trochu složitější. Nejdříve jsem si musel tu schůzku domluvit po telefonu. Zkoušel jsem tam volat, ale mluvilo to na mě v dutch, tak jsem požádal sekretářku, jestli by tam nemohla zavolat. Tak jsme tam volali poprvé a řekla, že prý máme čekat 15 minut. To se nám nechtělo, tak zavěsila. Pak jsme tam volali podruhé a to už jsme měli čekat jenom 10 minut (bylo to asi půl hodiny po prvním hovoru). Tak jsme říkali, že to zkusíme. Když se ani po 25 minutách furt neozval žádný živý člověk, tak jsme to zavěsili. Druhý den jsme volali potřetí a konečně jsme se dovolali. Tak jsem si domluvil schůzku na pátek. Pak mi museli poslat dopis, ve kterém mi potvrdili datum schůzky a nějaký dokument (samozřejmě všechno v dutch). No a když jsem ho vyplnil, tak jsem vyrazil do Den Bosch. Toš jsem tam dojel, ženská si vzala dokument, který jsem přivezl, okopírovala si pas, smlouvu a nevím, co ještě, pak mi plácla nějakou nálepku do pasu a šel jsem. Ale ještě jak jsem to zařizoval se sekretářkou, tak mi říkala, že v tom městě mají nějaký speciální zákusek a že nejlepší prodávají kousek od nádraží. Tak jsem se rozhod, že to zkusím koupit (sice jsem nevěděl, jak se to jmenuje - sekretářka říkala cosi v dutch, ale říkal jsem si, že to třeba poznám). A bylo to jednodušší, než jsem si myslel. Pekárna šla najít jednoduše, uvnitř bylo plno a fronta byla až ven a většina lidí, co stála ve frontě, si vzali několik takových velkých koulí politých čokoládou. Toš jsem usoudil, že to bude ono, a koupil jsem to. Úspěšně jsem to dovezl domů a pak jsme si to dali po obědě. A bylo to moc dobré :)
V pátek večer jsem měl taky další zápas z volejbalu. A bohužel opět jsme prohráli 4:0 :( Ale hra byla tentokrát mnohem lepší než to, co jsme hráli minulý týden. Tak snad příští týden už konečně vyhrajeme :)

Fotky zákusku z Den Bosch