29.01.12

Studijní týden

Toš tento týden byl opravdu studijní. Já jsem se učil jak ve škole, tak doma, a Jane se učila, jak učit mladé studenty. Ale aby to nebylo až tak monotónní, tak ještě jsme měli v pátek zápas a po zápase jsme vyrazili do centra.
Ve škole jsem se učil jednu novou metodu, kterou s největší pravděpodobností budu v budoucnu potřebovat. Ukazovala mi to jedna ženská z vedlejšího oddělení na škole. Podle návodu to nevypadalo, že to bude na nějak dlouho, ale nakonec z toho vyšlo, že jeden den je hooodně dlouhý. A to bylo tentokrát úterý, kdy jsem zůstal ve škole asi do devíti hodin večer. Prozatím můj rekord. Ale nebyl to jenom ten jeden den, byl jsem tam déle i v pondělí a ve středu, ale to "jenom" do sedmi. Ve čtvrtek jsem byl ve škole taky dýl, ale to ne kvůli tomu protokolu, ale kvůli mojí práci, kterou jsem potřeboval dodělat. No a když jsem dorazil domů, tak jsem ještě studoval na anglický test TOEFL, což je test, který má prověřit mou znalost angličtiny a schopnost komunikovat na univerzitě. A vyzkouší všechny čtyři vlastnosti, čtení, poslouchání, mluvení a psaní. A protože jdu příští týden už naostro, tak se na to musím trochu připravit.
No a Jane si tento týden hrála na paní učitelku. Měla v laborce několik studentů prvního ročníku a tak jim vysvětlovala, co a jak mají dělat. No a užila si svoje, poznala, co všechno můžou studenti pokazit. Například, při přípravě roztoků smíchali roztok s vodou, ale nezamíchali a používali to na analýzu. Takže jim pak kalibrační přímka moc nevycházela, nebyla to přímka, ale spíše pilovitá křivka. No a další podobné capiny. Ale říkala, že pro ní bylo hrozně zvláštní být najednou v roli učitele a ne studenta.
V pátek večer jsme pak měli další zápas. Tentokrát jsme hráli proti týmu z našeho klubu. Oni jsou muži 1 a my jsme muži 2. Oni jsou samozřejmě lepší a my jsme ten zbytek. A tak taky vypadal ten zápas. První dva sety byly prostě hrozné, v prvním jsme měli metu 10 bodů a v druhém dokonce 15! Ale ve třetím se cosi stalo a hráli jsme s nima celkem vyrovnaně až do poloviny setu, ale pak jsme udělali 5 chyb v řadě a ztratili jsme set. Ale poslední set byl výborný. To jsme pokračovali tak, jak jsme hráli ve třetím, a dokonce líp, protože jsme od začátku vyhrávali. Nejdříve o jeden až dva body, ale po polovině setu jsme začali vyhrávat až o pět bodů a naši soupeři začali "šílet". Zkoušeli vystřídat několik lidí, ale nic jim nepomáhalo. A celý set s náma bylo i publikum, které bylo tentokrát docela početné a všichni nám fandili. No a nakonec jsme samozřejmě ten set vyhráli, tak jsme oslavovali jako bychom vyhráli celý zápas. Po zápase jsme pak šli na pivo do sportklubu a potom nás asi deset vyrazilo do centra. Ale nešli jsme jenom tak někde do hospy, ale někteří věděli o jakémsi maturitním večírku. A abychom se dostali dovnitř, tak jsme museli říct jména těch, kteří tu párty pořádali. A protože oni to věděli, tak jsme se dostali na párty, kde bylo pití zadarmo! Toš úplně super párty, ale někdy kolem třetí jsme odtama odešli. O víkendu jsme pak relaxovali a já jsem se učil na ten anglický test, takže nic moc zajímavého.

24.01.12

Olieballen

Toš tento týden jsme si celkem užili. Já jsem měl ve čtvrtek večer turnaj ve volejbale, v pátek jsme pak hráli zápas a v sobotu jsme byli na večeři u Michala, to je Polák, co se mnou hraje volejbal.
Turnaj ve volejbale jsem spoluorganizoval já, jako člen jedné komise, která organizuje tyhlety akce a byl to turnaj pro všechny z našeho volejbalového klubu. Nakonec se přihlásilo hafo lidí, tak jsme měli 8 družstev po 6 nebo 7 hráčích. Hráli jsme celý večer místo tréninků a byla to prdel. Protože týmy byly namíchané tak všelijak různě, takže jsem hrál jenom s jedním dalším typosem a zbytek byly holky. Ale rozhodně to bylo fajn a ani jsem se nezranil. Po turnaji pak samozřejmě většina zamířila do sportklubu na pivo a "olieballen". Olieballen jsou takové smažené koule z těsta s hrozinkama a jabkama. Mi to připomínalo koblihy, ale takové hutnější. No a tyhle jsme dělali o den předem u jednoho kámoše doma (co je se mnou v té komisi). To byla taky celkem prdel, měli jsme asi 4 balení, z kterých dohromady mělo být asi 80 kousků, ale nakonec nám to vyšlo tak natěsno na 60. Ale to stačilo a dokonce vyšlo i na druhé kolo, bo někteří šli hned po turnaji domů. To mi se teda domů nechtělo vůbec a protože jsem nebyl sám, tak jsme v pěti vyrazili ještě do jedné blízké studentské hospody, kde ještě nezavírali. A tam jsme strávili večer/noc/ráno až do asi 4 hodin a potom jsme šli spát. No a asi si dokážete představit, jaké to bylo vstávat ráno do práce... No extra aktivní jsem v práci nebyl.
V pátek večer jsme pak měli zápas. A abych náhodou na hřišti neusnul, tak jsem se ještě odpoledne po práci na chvíli natáhnul. Takže na hřišti to pak bylo v pohodě. Ale protože se s kotníkem stále ještě necítím zdráv, tak to nepřeháním a ještě neskáču a hraju jako libero. Tentokrát jsem však moc nestřídal, protože jim to v hřišti celkem šlo, tak nebylo ani proč. Teda šlo jim to první dva sety, ty jsme vyhráli 2:0. Ale pak se cosi změnilo a třetí set jsme těsně prohráli a potom už to byla katastrofa, poslední dva sety jsme nehráli vůbec nic, takže jsme nakonec prohráli 3:2. Ale proti čtvrtému to je pěkné, před zápasem bych to nečekal. Potom jsme zase na chvílu poseděli u piva i s Jane, ale moc jsme to nepřeháněli a šli jsme domů.
V sobotu jsme se krásně dlouho vyspali, potom jsme cosi ponakupovali a večer jsme byli domluvení k Michalovi na večeři. Měla přijít ještě Anna (Češka z volejbalu) a Nina (Slovenka z volejbalu). Anna pomáhala Michalovi vařit a Nina přišla později. Na večeři jsme měli lečo a bylo to výborné, taky bychom si ho mohli sem tam udělat. Po večeři pak Nina odešla, že jde do kina se spolubydlícíma, tak jsme zůstali jenom čtyři. Ale to nám stačilo a kecali jsme asi až do dvou. Potom jsme se rozhodli, že ještě vyrazíme do klubu zapařit. No a pařili jsme asi až do pěti do rána a pak jsme šli unavení spát.
V neděli jsme pak jenom relaxovali a dospávali, co jsme nestihli přes týden.
Jinak přes týden se nic akčního nestalo, já jsem každý den pracoval, co to šlo a Jane taky. V pátek pak měla závěrečnou hodinu jejího kurzu. Prý si měli všichni připravit otázky, ale Jane byla skoro jediná, kdo nějakou měla. A ne jenom jednu, ale rovnou tři! Toš se na ně zeptala jak skončili, tak vyrazila domů.

17.01.12

Relax

Tento týden se toho zase moc nedělo. Už jsme oba pracovali celý týden, Jane rozjela po Vánocích mašinu, tak mohla měřit, a já jsem si hrál s rostlinkama. Taky už jsem pomalu začal zase chodit na tréninky, ale vůbec to nehrotím. Postupně, pomalu se to zlepšuje a časem snad budu hrát zase jako za mlada. V pátek večer jsme pak byli na pivo u Michala, to je spoluhráč z volejbalu z Polska a ještě tam byla jedna holčina, Češka. Ale protože se rozhodl něco takového uspořádat až v pátek, tak se žádný Holanďan nepřidal, už měli naplánovaného něco jiného. Toš seděli jsme asi do čtyř a vůbec se to nezdálo. Nějak to rychle uteklo.
V sobotu jsme pak dospávali týden a páteční akci a já jsem odpoledne jel na zápas z volejbalu. Odehrál jsem jenom pár míčů, ale zase jsme bohužel prohráli 3:1. V neděli jsme pak odpočívali, odpoledne jsme se byli na chvíli kouknout na zápasy badmintonu a pak jsme relaxovali.

10.01.12

Vše nejlepší v novém roce!

A už jsme se zase přehoupli do dalšího roku. Toš přejeme všem, aby se všechno dařilo a aby bylo fajn. A já vás budu opět pravidelně informovat, co se děje tady v NL.
Na Vánoce jsme samozřejmě nezůstávali v Nizozemí, ale jeli jsme domů, kde se pořádně slaví, tady to tak moc neprožívají. Oba jsme přežili, navštívili jsme hafo lidí, i když na některé i tak nevyšlo. Třeba příště. Silvestra jsme pak oslavili decentně, nepřeháněli jsme to. A 1.1. jsme jeli do Prahy ještě za mojí tetou. Tam jsme přespali a druhý den jsme vyrazili zpátky do Wageningenu. Dorazili jsme ráno, takže jsme hned šli do práce. No, nebylo to úplně 100 % efektivní, ale zvládli jsme to. A ještě ten den Jane dorazila do Wageningenu, protože si zapomněla klíče od pokoje v mojem kufru. Ale druhý den už pak odjela a dorazila až v pátek.
O víkendu jsme toho moc nedělali. Původně jsme se chtěli jet někam podívat, ale nakonec to nevyšlo. Jenom jsme si zašli do kina na Kocoura v botách, toho ze Shreka. Taky jsme byli na marketu nakoupit zeleninu a nějaké to jídlo. A v neděli jsme jenom relaxovali a připravovali se na další pracovní týden.