18.11.15

Jiří na návštěvě a další akce

Po tom, co odjeli chlapi po fotbale s Jane, jsem doma zůstal sám. Ale ne na moc dlouho, trochu jsem pouklízel a v pátek přiletěl bratr Jiří s kamarádkou Janou (aby se to nepletlo) z Mladé Boleslavi. Rozhodli jsme se, že si půjčíme auto, tak jsem ho vyzvedl v Ede a vyzvedl je v Amsterdamu na letišti. Po cestě jsem se ještě stavil v bonsai centru, kam jsem se už dlouho chtěl podívat, ale je to hrozně špatně dostupné veřejnou dopravou, takže jsem tam ještě nebyl. Teď jsem si tam sjel autem, je to po cestě do Amsterdamu a asi dvě hodiny jsem trajdal po obrovských sklenících a prohlížel si bonsajky. Potom jsem už dojel do Amsterdamu a byli jsme domluveni na krátkodobém parkovišti. Ale je tam tolik parkovišť, že když jsem jel sám, tak jsem se tam trochu zamotal a to správné parkoviště jsem nenašel. Tak jsem zaparkoval a vyzvedl si oba u vstupu do letiště. Pak jsme se vydali do Wageningenu, protože bylo ještě odpoledne. Ale bohužel jsme jeli ve špatnou dobu, takže jsme si pěkně pojeli v kolonách. Nakonec jsme se ale do Wageningenu dostali a říkal jsem si, že nechápu lidi, co tohle dělají každý den, to bych radši jezdil vlakem. Ve Wageningenu jsme byli asi dvě hoďky, zašli jsme na pivo a pak už jsme vyrazili domů do Ede na večeři. 
V sobotu ráno jsem je hned vzal do obchodu se sýry, protože později už by to nevyšlo. A pak jsme vyrazili do Amsterdamu. V Amsterdamu jsme samozřejmě prošli všechno známého, i pivo jsme si dali, a jako zpestření jsme šli hledat kešku. Jana to sbírá, tak jsme na netu našli nějakou v centru Amsterdamu, ale když jsme tam došli, tak jsme zjistili, že ji hledá asi víc lidí a že jsme vlastně v řadě na to, abychom se mohli podepsat. Když konečně všichni ostatní odešli, Jana se taky zapsala a pokračovali jsme v prohlídce města. Stihli jsme i lodičky, kde nás vyfotili, když jsme nastupovali, a pak jsme si ty fotky mohli pořídit. A protože všechny tři fotky vypadaly pěkně a všichni jsme se usmívali, tak jsme typose překecali, že nám dal slevu. Pak už jsme se vydali zpátky do Ede a večer jsme zase poseděli. 
V neděli jsme se rozhodli, že se podíváme do Rotterdamu, že to bude lepší než přes víkend. A tak jsme, jako s našima, vyrazili nejdříve na mlýny na Kinderdijku, které jsou hned vedle Rotterdamu. Tam jsme to všechno potrajdali a někdy odpoledne jsme vyrazili do Rotterdamu. Tam jsme se taky pěkně pokoukali a zase jsme hledali jednu kešku. A protože už pak bylo pozdě, tak jsme tam zůstali i na večeři. Domů jsme se vrátili někdy večer a pak jsme ještě seděli, popíjeli pivo a kecali. K tomu jsme si stáhli film, na který jsme se nakonec rozhodli, že se i podíváme, takže jsme šli spát až někdy po půlnoci. 
V pondělí jsme vyrazili na kola do parku Hoge Veluwe. Ale když jsme tam dorazili, tak zrovna začlo nepříjemně poprchávat. Tak jsme to zrušili a šli jsme do blízké vesničky na další kešky. Ale jak jsme se tak procházeli, tak přestalo pršet a vyčasilo se. Tak jsme přehodnotili situaci a vydali jsme se zpátky do parku na kola. Sice jak jsme vyjeli, tak zase začalo poprchávat, ale to naštěstí rychle přestalo a zbytek dne bylo celkem pěkně. Domů jsme dorazili zase k večeru, zašli jsme ještě nakoupit a večer zase poseděli u piva. Byl zrovna podzim, tak jsme popíjeli speciální podzimní pivo. 
V úterý jsme pak jeli do Open Air Musea, skanzenu. Počasí zase nebylo optimální, ale nějak extrémně nepršelo, tak se to dalo zvládnout. Všechno jsme to tam zase potrajdali, vyzkoušeli pivo i palačinečky a na závěr jsme si zašli vyzvednout další kešku. Když jsme dorazili domů, tak se Jiří a Jana pobalili, protože ve středu brzo ráno jsem je odvážel na nádraží, odkud jeli na letiště. Říkal jsem, že to budou mít jistější než jet autem, protože bychom zase mohli skončit v kolonách. Nakonec dorazili v poho na letiště a doletěli domů. Z Jiřího návštěvy máme samozřejmě hromadu fotek, ale ještě jsem neměl čas je projít, takže to zase přidám později. 
Mezitím, co u nás byl Jiří s Janou, jsem taky dostal první verzi vytištěné dizertačky, jak to bude vypadat. Tak jsem to musel ještě v mezičase prohlídnout, jestli je všechno v pořádku a dal jsem povolení k tisku. Pak se to teda dva týdny tisklo a teď už je dizertačka vytištěná, už jsem ji porozdával lidem v laborce a ještě mi jich hafo zbylo, tak uvidíme, co s nima vlastně budu dělat a kolik jich ještě rozdám. 
Taky jsme s Jane řešili, jestli se rozhodneme jít zpátky do ČR nebo budeme zůstávat v Nizozemí. Museli jsme se rozhodnout rychle, protože já jsem měl nabídku práce v NL a Jane byla perspektivní kandidát v jedné firmě v ČR, ale těm to bohužel hrozně dlouho trvalo, než se rozhodnou. Nicméně nakonec jsme se rozhodli, že se vrátíme zpátky do ČR. Takže jsem musel odmítnout práci v NL a později jsme se dozvěděli, že Jane tu práci nedostane, že mají někoho jiného, koho přijmou. Ale rozhodnutí už jsme neměnili, tak teď oba hledáme nějakou práci v ČR. 
Když odjel i brašin, zase jsem zůstal doma sám. Tak jsem přes den zase trochu uklízel a večer se flákal. V sobotu jsme pak měli další zápas, po kterém se konala akce ve sportbaru, kam chodíme na pivo po volejbale. Majitel slavil, že je ten sportbar funguje už 25 let a protože tam furt chodíme a známe se s majitelem, byli jsme všichni volejbalisti pozvaní. Toš byla tam hromada lidí, které jsem vůbec neznal, tak jsme poseděli, popili, bo tam měli levné pivo, a pak jsem někdy kolem 11 jel domů. 
V pondělí se Jane vrátila z ČR, ale moc dlouho jsme spolu nebyli, protože jsem v pátek odjížděl do ČR zase já, jeli jsme na chatu s táborovou partií. Dokonce u nás zrovna byla teta z Prahy s celou rodinkou, tak jsem s nima na chvíli pobyl, ale večer jsme už jeli busem na chatu. Chata byla super, v sobotu jsme si dali delší procházku, byl jsem víc než dvakrát výš než nejvyšší hora v NL, takže mi trochu dělalo problémy tam vylézt a potřeboval jsem aklimatizační přestávky. V neděli nás pak šlo na krátkou procházku jenom pár, kteří jsme nemuseli brzo zpátky, po cestě jsme si dali oběd, pak uklidili a domů jsem se vrátil v neděli odpoledne. A protože jsme se rozhodli, že se vrátíme do ČR, přivezl jsem si domů hromadu tulipánů, ať mám nějakou památku na NL. Takže jak jsem se vrátil z chaty, rychle jsem šel ještě zakopávat cibulky do země. Naštěstí mi naši připravili záhonek, kam jsem je mohl zasadit, tak to šlo docela rychle.
V pondělí jsem se potom vrátil zpátky do NL a domluvil jsem si s profesorem a čtyřma doktorandama, že si uděláme cvičnou obhajobu. Takže jsem jim poslal svoji dizertačku, oni si mezi sebou rozdělili jednotlivé kapitoly a připravili si otázky, a já jsem pak musel odpovídat. Ale nijak moc mi to nešlo, takže od té doby ještě znova čtu dizertačku, připomínám si, co tam bylo, a čtu další články, abych byl víc připravený než na tu cvičnou obhajobu. Doufám, že to pomůže a obhajoba nakonec dopadne dobře.
Minulou sobotu jsme pak byli zase v Amsterdamu, kde se tentokrát konala Noc muzeí. To jsme si koupili jeden lístek a pak jsme měli vstup do většiny museí v Amsterdamu zadarmo. Bohužel se taková akce koná jenom jednou ročně, ale stejně to bylo super a stihli jsme toho relativně dost. Nejdříve jsme se byli podívat v Novém kostele, kde měli výstavu z Říma, všelijaké sochy a kamenné tabulky, sem tam nějaké video o tom, jak to tehdy v Římě chodilo, a další věci. K tomu nám hrály varhany, tak jsme měli krásnou atmosféru. V kostele taky měli bar, tak jsme si dali pivo a počkali jsme, než dojde zbytek skupiny. K tomu nám dokonce hrál i DJ nějakou moderní hudbu s typickýma diskotékovýma světlama, tak to bylo takové zvláštní. Chvíli jsme pak ještě čekali, protože tam měl být nějaký koncert, ale nakonec nějaká skupina zahrála jenom jednu písničku a pak na pódiu jenom kecali, samozřejmě že holandsky a spíš něco náboženského, takže jsme dopili pivo a šli na hamburger na večeři. Potom jsme vyrazili směrem k botanické zahradě, ale po cestě byl ještě dům Rembrandta, tak jsme se šli podívat, jak bydlel. Bylo tam asi 5 pater a všude byly jeho obrazy, případně obrazy jiných malířů z té doby. Taky nám tam ženská ukazovala, jak si dělali olejové barvičky, s kterýma potom malovali, a v úplně horním patře byl přístroj, který nám vybral Rembrandtův obraz a my jsme se měli tvářit jako ta postavička na obraze. Ale bylo to dělané pro 1 až 2 lidi, takže když jsme tam přišli v pěti, tak jsme se sotva vlezli do obrázku. Ale udělalo nám to obrázek a vypadá to celkem pěkně.
Pak jsme dorazili do botanické zahrady, tam jsme museli chvíli počkat ve frontě, ale šlo to rychle, tak to bylo fajn. V botanické zahradě byly chodníčky osvětleny svíčkama, tak to vypadalo hrozně příjemně. V jednom skleníku pak měli bar, kde jsme si dali gin s tonikem a pak jsme dál trajdali zahradou. Po zahradě jsme ještě vyrazili do Hermitage, tam měli dvě výstavy, jedna byla o Napoleonovi a Josefíně, a druhá byla o holandských malířích zlatého věku. Tak jsme to taky všechno protrajdali a pokoukali se. Ještě tam byla nějaká párty, tak jsme se tam šli na chvíli podívat, ale už jsme byli dost utahaní, bylo už kolem jedné ráno, takže jsme to brzo sbalili a šli se vyspat. S Jane jsme přespali u jedné její kolegyně a v neděli ráno jsme jeli zpátky do Ede a zbytek neděle proflákali.