28.10.09

Čeština a holandština (dutch)

Na první pohled se to asi nezdá, ale i holandština je podobná češtině. Nebo teda aspoň ostravštině. Když se jde dveřma a nezná je, tak neví, jestli má tlačit nebo táhnout. Proto u nás bývají na dveřích různé popisky jako táhnout a tlačit nebo sem a tam a další. Tady si s tím moc nehrajou a mají tu jenom dvě slova - trekken a duwen (trekken znamená táhnout a duwen znamená tlačit). A jak si má člověk zapamatovat, co které znamená?
Tak jsem si vytvořil takovou mnemotechnickou pomůcku. Když se má na dveře tlačit, tak je tam napsané duwen. No a když se to rozdělí po ostravsku, tak z toho vyleze du ven a to je jasně pochopitelné, že přece nebudu táhnout dveře k sobě, ale radši je budu tlačit před sebou. Je to jednodušší.

26.10.09

Výlet do Finska (24. - 26.10.)

Po výletě do Norska jsme byli dost utahaní (hlavně Jane), tak jsme uvítali, že byly minulý týden prázdniny a mohli jsme se celý týden flákat na pokoji. Já jsem při tom taky naplánoval náš další výlet, tentokrát do Finska navštívit spolužáka z gymplu, Tomáše.
Vyráželi jsme opět ráno ve 2 z Groningenu autobusem do Brem. Ale tentokrát jsme nejeli jenom sami dva, ale jel s náma i Martin. V Brémách jsme potrajdali jenom po terminále a pak jsme vyrazili na kontrolu. Tentokrát jsem prošel i já bez pípnutí hned napoprvé. Jenom ti kontroloři měli problém s mojím baťohem. Zeptali, jestli ho můžou otevřít a pak tam něco hledal. Když to nemohl najít, tak mi ukázal obrázek proskenovaného baťohu a ukázal na něco stočeného úplně na dně baťohu. Tak jsem mu řekl, že to je pláštěnka, ale stejně jsem mu jí musel vytáhnout, protože to slovo asi neznal. Kromě této malé příhody proběhla kontrola v pohodě a my jsme taky v pořádku odletěli a taky přistáli v Tampere ve Finsku.

Tampere

Tampere je třetí největší město ve Finsku a když jsme k němu přijížděli z letiště autobusem, dost mi to připomínalo Ostravu. Vypadalo to takové celkem velké, průmyslové město a sem tam nějaký ten kostel či co. Už během cesty autobusem z letiště do Tampere jsem si všiml, že tam mají hafo šutrů, úplně všude. A během celého výletu ve Finsku se to nezměnilo, šutry byly všude okolo. Autobus nás dovezl před vlakové nádraží do centra města a odtama jsme se vydali na prohlídku města. Protože na netu je hafo různých turistických průvodců, měl jsem vytištěné nějaké mapy a poznačené, kde by mělo být něco zajímavého.
Ale asi to nebyly až tak dobré informace nebo jsme špatně hledali. Nejdříve jsme vyrazili na nejvzdálenější místa, ať je máme rychle za sebou, a potom projdeme jenom centrum. Bohužel na těch nejvzdálenějších místech nás nic extra zajímavého nečekalo, tak jsme si prošli město jen tak. Pak jsme se ale dostali do města a našli jsme hafo různých zajímavostí. Kromě muzeí, kterých tam je hafo, tam byly 3 kostely, hafo zajímavých baráků a velký zábavní park. Když jsme to všechno prošli, došli jsme na autobusák a čekali jsme na autobus, který nás doveze do Jyväskyly, kde bydlí Tomáš. Cesta autobusem probíhala v klidu a my jsme si aspoň trochu odpočinuli.
Fotky z Tampere

Jyväskylä

Do Jyväskyly jsme dorazili po šesté večer do "cestovního centra" (travel center), kde byly odjezdy autobusů i vlaků. Tam si nás vyzvedl Tomáš a vedl nás k němu na koleje. Jeho koleje jsou asi 4 km od travel center, tak jsme se pročli kolem jezera a došli jsme až k němu zhruba za hoďku. Po cestě nám řekl, že u kolejí není žádná hospoda a že kdybychom chtěli někam do hospy, teda spíš do klubu, tak musíme zpátky do centra. Protože jsme byli unavení, tak se nám moc nechtělo a strávili jsme večer na kolejích.
Nejdříve jsme si dali véču, pečené žebírka s rýží, po večeři jsme zkusili vodku, v které byly rozpuštěné nějaké typické finské bonbóny (chuťově byly podobné pendreku) a pak jsme koukali na zajímavé videa na youtube a potom jsme šli spát.
V neděli ráno jsme vstali celkem brzy, abychom stihli obejít všechno, co jsme chtěli, posnídali jsme a vyrazili jsme na prohlídku města. Vzhledem k tomu, že se posunoval čas, tak jsme vstali dokonce o hodinu dřív, než jsme původně chtěli. První místo, kam jsme vyrazili, byly skokanské můstky, jeden velký a druhý menší. Byly vzdálené asi 6 km. Když jsme od nich byli jenom kousek, bylo vidět, že ten velký skokanský můstek má vrchol v mracích. Potom jsme dorazili úplně k můstkům. Chtěli jsme se dostat až úplně nahoru na vrchol, odkud skokani vyrážejí, ale bohužel to nešlo, protože chyběl žebřík, který tam minule byl (když tam byl Tomáš minule). Tak jsme mohli vylézt jenom na ten malý můstek. Měl jsem s sebou tenisák, tak jsme zkoušeli, jak rychle se rozjede. Ale výsledek nebyl nic moc. Já jsem byl nahoře na můstku a Martin čekal dole na odskoku a chytal ho. Když přišel nahoru za náma, řekl, že je to jako by chytal míček z půlmetrové výšky.
Když jsme si můstky pořádně prolezli, vyrazili jsme do centra města. Tam jsme prolezli, co jsme mohli, a na oběd jsme chtěli zajít do restaurace, kde se zaplatí vstupné a pak můžeme sníst, kolik chceme. Ale bohužel ve Finsku mají v neděli zavřeno (prý to je dané dokonce zákonem), takže byla zavřená i restaurace. Tak jsme si dali oplatky, co jsme měli, prošli jsme zbytek zajímavostí, co nám ještě chyběly, a vrátili jsme se na koleje.
Na kolejích jsme pořádně pojedli, koukli jsme na film a pak jsme šli postupně do sauny. Nejdříve šla Jane (ženy měly saunu dříve) a potom jsme šli my. Když jsme se napoprvé vyhřáli, nešli jsme jenom do sprch, ale hecli jsme se a šli jsme se zchladit do jezera, které je asi 50 metrů od sauny. Odhodlali jsme se tam skočit, ale dýl než 10 - 20 sekund jsme ve vodě nevydrželi, byla hrozně studená. Navíc to bylo "hrozně daleko", tak jsme po příštím vyhřátí už šli jenom do sprchy. Nakonec nás ze sauny vyhnal nějaký typos, že jí má objednanou pro sebe (nějak jsme přetáhli čas), tak jsme se vrátili do pokoje.
Na pokoji jsme si pustili film a koukali jsme se. Teda ostatní se koukali, já jsem asi po půlhodině spokojeně usnul a vzbudil jsem se na závěrečné titulky. Ale co jsem viděl, tak to vypadalo dobře, budu si to muset stáhnout a někdy se na to kouknout znova. Potom jsme se ještě na 2 hoďky natáhli, abychom aspoň trochu pospali, protože jsme zpátky vyráželi opět brzy ráno.
Fotky z Jyväskyly

Cesta zpět

Autobus z Jyväskyly jel ve 2:45, takže abychom tam dorazili včas, museli jsme vyjít o hodinu dříve, než byl odjezd. Ale asi jsme se nějak loudali nebo co, ale dorazili jsme tak akorát, abychom nastoupili a odjeli. Do Tampere jsme dojeli v 5 ráno, posnídali jsme na vlakovém nádraží a počkali na autobus, který nás dovezl na letiště. Na letišti jsem pak zjistil, že jsem asi v autobuse z Jyväskyly do Tampere nechal vytištěné lístky. Naštěstí jsem byl předtím chytrý a všechny lístky, které jsem tisknul, jsem vytisknul dvakrát a jedny jsem dal Jane. Tak jsme naštěstí měli lístky na letadlo i autobus do Groningenu.
Let probíhal opět v pohodě, skoro celý jsem ho prospal. V Brémách jsme pak čekali asi 2,5 hoďky na autobus do Groningenu. Já s Jane jsme zůstali na letišti a Martin se vydal okouknout část Brém. V Groningenu se pak od nás odpojil, protože šel přímo z autobusu na přednášku a my jsme dorazili na koleje, převlíkli se, vybalili a vyrazili jsme na šerm.
Když jsme sedli na kolo a jeli jsme, tak to bylo fajn, konečně jsme mohli sedět a zároveň se pohybovat. Ale pak přišla rozcvička, a to už tak fajn nebylo. Ale v pořádku jsme to zvládli a dneska (v úterý) jsme zase vyrazili do školy do laborky.

Celkově to byl pěkný výlet. Kdybych to měl srovnat s Norskem, tak Norsko se mi líbilo více. Možná na to mělo vliv i počasí, protože když jsme byli v Norsku, bylo krásně. V sobotu bylo úplně jasno, v neděli bylo mírně zataženo, ale pořád svítilo sluníčko. Když jsme byli ve Finsku, od začátku (už v letadle, kde jsme se dívali na šedou deku zhora - to bylo pěkné), bylo celou dobu zataženo. Vůbec nebylo vidět sluníčko a na nebi byly jenom šedé mraky. Navíc v pondělí, když jsme šli na autobus, dokonce pršelo. A to prý ve Finsku skoro neprší, že prý je tam hrozně sucho. Tak jsme si aspoň užili výjimečný finský déšť.

Další informace a postřehy z Finska jsou taky na Martinově blogu.

19.10.09

Výlet do Norska (17. - 18.10.)

Přes Ryanair jsme si koupili letenky do Norska - do Osla, letiště Torp (asi 100 km od Osla) za 0,01 E jedna cesta pro jednoho. Letadlo letělo z Bremen a letěli jsme v sobotu v 11 a zpátky v neděli v 6 večer.
Protože autobus do Brem nejezdí až tak často, museli jsme jet busem, který jede z Groningenu ve 2 ráno. Takže v pátek jsme moc nepospali a vyrazili jsme na bus. Nejdříve jsme měli obavy, jestli najdeme místo, odkud pojedeme. Ale když jsme tam došli, obavy zmizely. Na jedné zastávce bylo asi 30 lidí s kuframa a další batožinou a všichni jeli s náma. Na letiště jsme dojeli něco po 4 ráno, tak jsme prošli terminály a nakonec jsme se uhnízdili na nějaké lavičce a ještě na chvíli jsme se natáhli.

Bremen

Asi v 7 jsme se probrali, posnídali a vyrazili jsme do města, protože se nám nechtělo tak dlouho čekat na letišti. V městě jsme potrajdali trochu po centru, udělali nějaké fotky a pak jsme vyrazili zase zpátky na letiště.
Na letišti jsme potom prošli kontrolou a zapípal jsem jenom já, tak jsem jim musel sundávat i boty. Jane prošla úplně v pohodě, bez pípnutí. Pak už jsme jen čekali, než přistaví naše letadlo a budem moct nastoupit. Když jsme se dočkali letadla, nastoupili jsme a čekali na odlet. Let probíhal v klidu. Nejakčnější byl start, kdy jsme stoupali zprudka vzhůru, pak už to bylo v pohodě. Protože bylo krásné počasí, na nebi nebyl ani mráček, mohli jsme se kochat přírodou Norska z letadla. A bylo to super! Pěkná příroda, hromada kopců (ne jako v Nizozemí), dokonce jsme viděli jednu velkou horu (oproti ostatním) se sněhem na vrcholu, ale nevím, co to bylo.
Fotky z Brem

Torp - Sandefjord

Do Torpu jsme letěli 1 hodinu. Po přistání jsme si chtěli vyměnit eura za norské koruny, ale bohužel na letišti nebyla směnárna, tak jsme si museli vybrat z automatu. Protože jsme nechtěli být 2 dny jenom v Oslu, vyrazili jsme do města asi 5 km od letiště - Sandefjordu. A protože jsme nestihli vlak, šli jsme pěšky. Nechtělo se nám čekat další hodinu na další vlak. Cesta byla příjemná, pěkná krajina a bylo to fajn. Sandefjord je město, které má asi 40 000 obyvatel a bývalo to velrybářské město. Do Sandefjordu jsme dorazili v poho, ale měli jsme hlad a na oběd jsme si potřebovali něco koupit. Vyrazili jsme tedy směr centrum, ale žádné potraviny jsme nemohli najít. Furt samé obleční, boty, klenoty, restaurace a další capiny, ale nikde jídlo. Pak jsme se zeptali jedné paní a ta nás nasměrovala. Tak jsme konečně nakoupili cosi na jídlo a poobědvali jsme u moře. Během oběda jsme pozorovali příjezd nějaké velké lodě.
Po obědě jsme vyrazili na obhlídku města. Různě po městě bylo hafo soch, největší a nejhezčí byla socha velryby a člunu s posádkou. Taky jsme obhlídli místní kostely a nějaké památky a dokonce jsme se dostali na nějaké vyhlídkové místa s rozhledem na město. K večeru jsme jeli zpátky na letiště, tentokrát vlakem, kde jsme počkali na autobus, který nás vezme do Osla.
Fotky ze Sandefjordu

Oslo

Do Osla jsme dorazili kolem půlnoci a hned jsme vyšli do rušných ulic užít si nočního života Osla. A bylo to akční! Ulice byly plné, hafo lidí chodilo tam i zpátky, všude byl ruch a živo, hafo hospod, restaurací a klubů. My jsme se mezi tím procházeli a zkoušeli jsme najít nějaké místo, kde by bylo relativně teplo a kde bychom si mohli sednout. Nakonec jsme jednu takovou hospodu našli a tam jsme zapadli. Já jsem si dal pivo (konečně zase půllitr) a Jane si dala kafe (nic jiného teplého tam neměli), zaplatili jsme 80 NOK (asi 250 Kč) a šli si sednout. Když jsem slyšel tu cenu, tak jsem si říkal, že asi posedím u jednoho piva celý večer. Večer byl v poho. Mají tam takové pravidlo, že po 3:00 už netočí pivo a asi ani půlky, takže před třetí bylo u pultu pěkně plno. Potom už všichni jenom dopijou a zhruba ve 4 je všechno zavřeno. Zbytek noci jsme přečkali na autobusáku (jako správní houmlesáci).
Ráno jsme vyrazili před východem slunce, abychom stihli obejít všechno to, co jsme si naplánovali. Nejdříve jsme vyrazili do nejvzdálenějších míst, protože jsme měli čas, než se rozední. První jsme měli v plánu Vigelandsparken - Vigelandský park soch. Největší je monolit, ve kterém jsou vytesány hromady lidí. Když jsme tam dorazili, zrovna vycházelo slunce, tak jsme posnídali s krásným výhledem. Kromě monolitu tam taky byl most, na kterém byly po obou stranách různé sochy lidí. Potom jsme se podívali na sluneční hodiny, které šly pozadu asi o půl hodiny, a na Kolo života - další sochu - a vyrazili jsme na poloostrov Bygdoy.
Na poloostrově jsme si prohlídli Královskou farmu, byli jsme se podívat na místní kostel - měl zvláštní zvonici, cestou jsme koukali přes plot na místní skanzen - Norsk Folkemuseum - Norské muzeum kulturní historie (nebo tak nějak, asi něco jako v Rožnově), protože ještě bylo zavřeno. Potom jsme šli kolem Vikingskiphuset - Muzea vikingských lodí, ale žádná loď nebyla venku. Byli tam jenom nějací Asiati na výletě. Od tohohle muzea jsme se šli podívat ještě na další 3 muzea - Kon-Tiki Museet (Kon-Tiki muzeum), Frammuseet (Muzeum polární lodi FRAM) a Sjofartsmuseet (Norské námořnické muzeum), ale dovnitř jsme nešli. Potom už jsme se vydali zpátky do města, abychom si prohlídli taky centrum. Když jsme šli z poloostrova, byli jsme dost utahaní, tak jsme si dali pauzu a psychicky se připravili na další pokračování cesty.
Šli jsme kolem moře, až jsme se dostali k radnici Osla, bylo tam taky Nobel Peace Centrum a socha Franklin D. Roosvelta. Pak jsme dorazili na Akershus - pevnost a kostel a dali jsme si oběd. Po obědě jsme si ještě prohlídli budovu parlamentu, národní divadlo, Univerzitu Oslo, Královský palác a Domkirken (kostel) a vyrazili jsme zpátky na autobusové nádraží na autobus zpátky do Torpu. V Torpu jsme utratili poslední vyměněné peníze, nechali se zkontrolovat a když nám přistavili letadlo, nastoupili jsme a v pořádku jsme přistáli v Bremách.
Fotky z Osla

Když jsme doletěli, myslel jsem si, že máme tak hoďku času, než nám pojede bus do Groningenu. Tak jsme šli do terminálu a chtěli jsme cosi pojíst a počkat, ale pak jsem se koukl na hodinky a zjistil jsem, že máme tak 5 minut do odjezdu busu. To byla trochu změna, tak jsme se zase rychle sbalili a pospíchali jsme na bus. Naštěstí tam ještě ani nepřijel, tak jsme počkali a v pořádku nastoupili. A pojedli jsme až v buse. Do Groningenu jsme dojeli kolem 11 večer, našli jsme ještě zbytky sil a došli jsme na koleje. Tam jsme si dali sprchu a šli spát.
Celý tenhle výlet byl super, jenom je to trochu fyzicky náročné. Když jsme už šli na bus do Torpu, říkal jsem si, že je dobře, že už je konec a že jedeme domů a můžem si odpočinout. Kdyby to šlo, chtěli bychom se tam ještě někdy podívat, ale spíše severněji trochu do přírody, ne tak moc do měst. Bohužel Jane nějak nezvládla tamější počasí (ráno tam byla hrozná kosa) a dneska (v pondělí) je opět jakási nachcípaná a asi bude ležet celý den v posteli.


08.10.09

Další týden (6. - 12.10.)

V úterý jsme měli poslední kurzy frisbee a tančení. Ve frisbee jsme skoro celou hodinu hráli a bylo to fajn, jenom moc únavné. Taky nám říkali, že kdybychom chtěli, tak se k nim můžem přidat a hrát s nima soutěž, ale mají tréninky ve špatnou dobu, takže nic. V tanečních jsme se nakonec neučili mambo, ale poslední tanec, který jsme se učili, bylo tango. Nutno říci, že to tango i walc, které jsme se učili tady, je dost odlišné od toho, co jsme se učili tady (ve všech tanečních, ve kterých jsem byl). A myslím si, že to je trochu složitější, než co jsme se učili my. I když tango je celkem pěkné, i když bez žádných otáček ani ničeho podobného.
Ve středu byla ve škole party! Protože institut, kde pracujeme, se dostal do top 20 škol v Nizozemí, tak to oslavili. Bylo tu pivo, víno červené i bílé, džusy, vody a hafo dalších pití, všechno zadarmo. K tomu sem tam chodila ženská s nějakýma kuličkama, typické dutch jídlo. Je to udělané (co jsme pochopil) z másla a něčeho dalšího, je to prý hrozně kalorické, ale bylo to výborné. Na party byli snad všichni učitelé a asi 100 studentů. Trochu mě zarazilo, že tam není víc studentů (studuje jich asi 400), protože být tohle u nás, tak tam je úplně plno a všichni jsou za chvíli na mol. Party trvala 2 hodiny (od 4 do 6 odpoledne), takže jsem nestihl atletiku a na večerní plavání jsme se taky vykašlali, protože jsme byli dost unavení...
V sobotu jsem chtěl jet na exkurzi do Giethornu, což je malá vesnička asi 100 km od Groningenu a přezdívají jí tady Benátky Nizozemí (nebo tak nějak). Bohužel když jsem se rozhodl, že bych tam jel, tak už byly lístky vyprodané a nikam jsem nejel. V sobotu navíc pršelo, tak jsem si říkal, že bylo dobře, že jsem nejel (i když jim prý tam nepršelo).
Když jsme byli ve středu na školní párty, jeden učitel mi řekl, že je ještě jedno místo na nedělní 4 mijl van Groningen (4 míle z Groningenu), protože on nemůže běžet a mohl bych běžet místo něho. Popsali mi, co to je, a já jsem se rozhodl, že to zkusím, že uběhnout 4 míle bych snad mohl zvládnout. Je to jedna z největších akcí tohoto typu v Nizozemí, jsou ještě 2 větší - jedna v Amsterdamu a jedna ještě někde jinde, a tohle je 3. největší. Účastní se jí 17 000 - 18 000 lidí a jde to přímým přenosem do televize (dokonce tam lítala i helikoptéra). Tvrdí se, že každý, kdo bydlí v Groningenu, musá tenhle běh běžet alespoň jednou. Funguje to tak, že z Groningenu z několika míst jezdí asi co 5 minut autobusy, které vezou běžce do Harenu (vesnice 4 míle od Groningenu), tam se všichni převlečou do toho, v čem poběží, věci dají do tiráku (pod svojím číslem) a pak se seřadí v určeném místě podle svého čísla. Pak se postupně vybíhá po skupinách a běží se až do Groningenu. Podél cesty jsou pořád nějací lidi, kteří povzbuzují. Když se doběhne do finále, člověk dostane medaili a nějaký energetický nápoj, aby dobyl energii.
Já jsem byl před startem celkem nervózní, protože jsem takovou vzdálenost běžel hrozně dávno. Ale když jsem vyběhl, tak už to bylo v poho. Při běhu jsem poslouchal Harryho Pottera v originále (audiobook) a že je to 4 míle, to jsem skoro ani nepostřehl, běželo se mi dobře. Ani jsem si nevšiml značek, které byly kolem cesty a ukazovaly, kolik jsem toho už uběhl. Všiml jsem si, když tam byl 1 km a potom až 500 m do cíle. Když jsem byl už 500 m od cíle, zjistil jsem, že mám ještě celkem dost energie a zrychlil jsem. Bylo to fajn, konečně jsem taky předbíhal nějaké lidi a nikdo nepředbíhal mě :). Doběhl jsem v čase 31:32.8 (jsem tam pod jménem Peter Dammers - číslo 2316 - podle čísla se to nejlépe hledá, jsou tu i nějaké fotky a video, ale na tom videu jsem se nenašel, na některých fotkách jsem). Čas je přesně pro mě, protože při běhu jsme na botě měli čip a ten zaznamenal přesný čas všem.
Po běhu jsem se snažil najít lidi z univerzity, ale protože tam bylo hrozně moc jiných lidí, tak se mi to moc nedařilo. Nakonec jsem se potkal s děkanem a ještě s jedním kolegou, ale když jsme šli pro věci, tak jsem je zase ztratil. Tak jsem vytrajdal ven a zkoušel jsem na ně čekat, ale bohužel marně. K běhu jsme dostali 3 žetony, které byly na pití potom v nějaké hospodě. Ale já jsem nevěděl, kde přesně, tak jsem se vydal na náměstí. Tam jsem to zkusil v nějakém velkém stanu, ale nechtěli mě tam pustit, že prý musím jít někde jinde. Tak jsem trajdal přes půlku centra, než jsem se dostal k tomu stánku (ten byl asi 50 m od místa, kde jsem čekal na kolegy). Protože tam ale bylo moc lidí a nikoho jsem tam neznal, tak jsem si dal ty tři piva a šel jsem domů.
Večer jsme pak šli na dánskou večeři. Jako první chod bylo něco jako rybí pomazánka z tuňáka se salátem. Druhé jídlo byly nějaké masové koule s pečenýma bramborama a mrkví a jako zákusek jsme měli něco jako mřížkovou buchtu s hruškama. Bylo to dobré a aspoň jsme nemuseli nic kuchtit na večeři :) Seděli jsme u stolu, kde nás bylo asi 5 Čechů a pak u nás seděl jeden Polák. Ze začátku jsme se bavili anglicky, ale pak jsme nějak přešli na češtinu a ten Polák vypadal, že nám moc nerozumí a celkem se tam nudil. Ale chvíli jsme hráli Uno (karetní hru podobnou ferblu). Tu jsme naučili všechny, tak se aspoň chvíli bavil.

Tady jsou fotky z dánské a ještě fotky z francouzské večeře.

05.10.09

Víkend + francouzská večeře

Tento víkend (3. - 4.10.) byl celkem zajímavý. Na plánu jsme neměli žádný výlet, tak jsme celý víkend odpočívali. Jane byla jakási nemocná, po ránu mluvila hrozně srandovně (vlastně skoro nemluvila) a furt byla unavená a byla jí zima (i když to není nic zvláštního). Přesto ráno vstala a po snídani jsme šli na velký nákup.
Nejdřív jsme vyrazili do obchodu s mobily, abychom si konečně pořídili kredit na holandské číslo. Bohužel tento obchod byl zavřený, tak jsme nic nepořídili. Vyrazili jsme tedy do nějakého supermarketu nakoupit potraviny, protože jsme chtěli zkusit uvařit vepřo, knedlo, zelo. Když jsme nakoupili vše, co jsme potřebovali (byl to asi největší nákup potravin, co jsme tady provedli), zkusili jsme znova prodejnu s mobily. Už tam bylo otevřeno (asi otevírají v 10), tak jsme koupili kredity a vyrazili jsme na trh nakoupit nějaké ovoce a zeleninu. Pak jsme dorazili domů a začli jsme kuchtit.
Výroba oběda celkem šla, neobjevil se žádný velký problém. Trochu zase zlobily knedlíky, ale nějak to dopadlo a oběd byl dobrý. I zelí jsem tentokrát dochutil dobře.
Odpoledne jsme měli objednaný squash, tak jsme šli zkusit hrát. Jane to hrála poprvé, já asi počtvrté, tak to byla celkem prča. Bohužel asi po půlhodině hry Jane zjistila, že jí není moc dobře, tak jsme skončili a šli jsme domů. Doma si lehla do postele a potila se až do večera. Tak jsem se o ní musel starat. Ale nestěžovala si :)
Na večeři jsme měli pečené brambory. Když jsem přišel do kuchyňky, Asiati tam cosi kuchtili a připravovali. Toš jsem nakrájel brambory a všechno nachystal, šoupnul jsem je do trouby a nechal péct. Když jsem pak umýval nádobí, tak jsem si všiml, že asi chcou i oni péct, ale nevleze se to do trouby najednou. Toš měli smůlu a museli počkat, než dopeču (bo ani nic neřekli). Když jsem tam potom po večeři přišel, tak tam měli nějakou velkou sešlost, byli tam asi všichni z kolejí (asi 15 lidí) a měli hafo jídla. Když jsem tam umýval nádobí, tak mi připadalo, že se jim tam hrozně motám.
V neděli Jane ráno spala až do 10 nebo 11, takže pak ani neobjedvala, bo její snídaně se skoro rovnala mojemu obědu. Odpoledne jsem se konečně přemoh a nabil jsem si kredit na nizozemské číslo. Takže od teď používám to nizozemské. Kdo ho nemá, tak ať mi napíše mail a já mu ho pošlu.
Večer jsme byli na první International Dinner - byla francouzská večeře. Na večeři byly 3 chody - první byl zeleninový salát a k tomu dva druhy koláče. Jeden byl s olivama a něčím takovým a druhý byl s nějakým masem. Jako druhý chod bylo kuře nakrájené na kousky v nějakém leču (prostě v červené omáčce se zeleninou) a k tomu rýže a třetí chod byly palačinky s marmeládou, cukrem nebo čokoládou (mazali to něčím jako nutela). Celkově to bylo dobré, jenom to hlavní jídlo bylo málo slané, tak nevím, jestli to je normální, nebo to nechtěli přesolit. A mezi jednotlivýma jídlama byla celkem dost velká pauza, tak člověk trochu polechtal žaludek a pak musel dlouho čekat.

02.10.09

Další informace o dění v Groningenu

Toš už jsme se tu celkem zabydleli a přežíváme tu celkem v pohodě. Náš běžný den probíhá asi takhle: Ráno vstáváme v 6:45, nachystáme si sendviče na oběd, dáme si banán na první snídani a o půl osmé vyrazíme do Zernike komplexu (tam jsou naše laborky, sportovní centrum, sportoviště a další budovy Hanze univerzity). Tam si necháme kola a jdeme na 45 minut na bazén. Po plavání dojdeme do "obědové místnosti" a dáme si pořádnou snídani a kafe nebo čokoládu. Pracovat se začíná kolem 9. To jsme s Jane v laborce a něco měříme nebo hledáme nějaké články nebo informace. Ostatní si v 10:30 dávají další kafe, ale to většinou mineme. Pak je o půl jedné oběd a kafe a pak se zase dělá. Někteří mají ještě odpolední kafe ve 3 - 3:30. Končíme mezi 4 - 6 podle práce a sportů, co zrovna máme. Pak jdeme na sport, do obchodu, uvařit večeři, pojíst, případně další sport a pak většinou chodíme spát.
V laborce máme celkem hafo práce (následující text je mírně odborný, tak když něčemu neporozumíte, tak to neřešte, je to jenom o tom, co děláme). Pracujeme se vzorky z fermentátoru, který se používá na výrobu bioplynu. Já si myslím, že to je něco jako hnůj s vodou navíc (smrdí to skoro stejně), takže tam jsou kousky nějakých trav nebo čehosi takového a kolem toho voda. Jane používá na analýzu jenom tu vodu, já tam hledám bakterie, takže tu vodu vyhazuju.
Jane furt něco měří na HPLC - střídavě free fatty acids (volné mastné kyseliny) a cukry. Trochu jí haprovala mašina a byl tam moc vysoký tlak, tak to řešili a nakonec objednali novou předkolonu. Ale její práce v laborce není jenom o měření na HPLC, ale musí si taky vzorek připravit, aby ho mohla vstříknout dovnitř (nesmí být moc špinavý). Tak to centrifuguje a pak to filtruje stříkačkou přes filtr. Nejdříve měla problémy s filtrem, bo se z něho do vzorku dostala nějaká kyselina a kazila analýzu. To vyřešili novýma filtrama. Ale Jane je tak šikovná, že dokonce dokázala minulý pátek zrušit jednu hodně velkou centrifugu. A aby tento týden nezaostávala, tak dneska zrušila tiskárnu u počítače se softwarem pro HPLC.
Můj celkový úkol je zjistit, jaké tam jsou bakterie, které vyrábí ten bioplyn. Takže izoluju z bakterií genomovou DNA a tu bych pak měl dát na PCR a z toho zjistit, co tam jsou za bakterie. Asi po týdnu nám konečně přišla mašina, která je dobrá na izolaci DNA, tak jsme ji dneska zkoušeli. Dopoledne jsme to zkoušeli poprvé. Když jsme pak DNA dali na elektroforézu, vyšlo to špatně a zklamalo nás to. Tak jsme vymýšleli, kde může být problém, protože před týdnem (bez té mašiny) to šlo pěkně. Pak jsme zjistili, že jsme tu mašinu neměli pořádně sestavenou a ona nepracovala správně. Tak jsme celý pokus dělali znova. Ale bylo už moc hodin, tak nevíme výsledek a musíme počkat do pondělí.
Týden, co jsme čekali na mašinu, jsem se ale nenudil. Ten vedoucí si vymyslel, že bych mu mohl pomoct s nějakou úlohou pro studenty. Jde o to, že se z nádorových buněk izoluje RNA, z té se udělá DNA a ta se potom měří pomocí RT-PCR. Když jsme izoloval RNA, tak říkal, že to bylo pěkné. To mě potěšilo :). Pak jsem z toho udělal DNA a připravili jsme RT-PCR. To však nějak nefungovalo, protože asi máme špatné primery. Tak jsem další den trajdal po netu a hledal nějaké vhodné primery, které bychom si udělali. Ale to nás taky čeká někdy příští týden.
Kdyby si chtěl někdo poslechnout, co to PCR je, může se přiučit tady a potom taky tady. Jsou u toho i slova, tak kdo trochu vládne angličtinou, tak by to mohl zvládnou přeložit. Není to nic těžkého. Doporučuji to však všem, kteří se chtějí trochu pobavit (a ani nemusí umět anglicky).
Sportovní kurzy postupně pokračují, příští týden už je poslední hodina pětitýdenních kurzů, takže mi končí frisbee, taneční a jane ještě končí jiu-jitsu. Tak jsme se koukali po něčem dalším na 5 týdnů a oba jsme si dali squash a Jane si ještě dala na čtvrtek zumbu. V šermu bychom příští týden měli začít s jiným kordem. Frisbee je akční, tam se člověk nalítá! Ale už celkem umím házet i forhend :) Z tančení už umíme čaču, quickstep, walc a měli bychom se učit ještě mambo. Atltetika je víceméně pořád stejná, furt tam jsem sám kluk a kolem mě asi 15 holek. Tento týden už to ale vypadalo jako něco praktického. Cvičili jsme náběh na skákání do dálky. Plavání se snažíme procvičovat každý den ráno a ve středu to vylepšujem. Wallclimbing je úplně boží! Tento týden jsme lozili dokonce i poslepu! A vylezl jsem nahoru dokonce dvakrát. Jane je z jiu-jitsu vždycky nějaká polámaná a přinese si nějaké modřiny. Tento týden cvičili dokonce i s noži (jenom dřevěnými, aby se nezranili).
Housing office začal něco dělat a už zařídili Martinovi ubytování. Tak se od nás ve středu odstěhoval. Bydlí od nás asi 5 - 10 minut na kole. Podrobnosti o jeho ubytování jsou na jeho blogu. Zvládl si odstěhovat všechny svoje věci až na jednu věc, kterou tu nechal. Nechal nám v mražáku zmrzlého kraba. Toho si dovezl z výletu, jak jsme jeli k moři na kole. Od té doby byl v mražáku a teď tam bude i nadále.



01.10.09

Schiermonnikoog Excursion (25. - 27.9.)

Schiermonnikoog (čti schírmonikouch) je malý ostrov na sever od Holandska, na délku má 16 km a na šířku max. 5 km. V překladu to znamená cosi jako "téměř mnichovo oko", ale nevím, jak na to přišli. My jsme měli exkurzi na Schiermonnikoog pořádanou ESN, takže jsme nemuseli nic zařizovat, jenom se objednat a zaplatit si to. V pátek odpoledne jsme ve škole v laborce skončili o něco dřív než obvykle - kolem druhé (stejně už nebylo co dělat, při pátečku) a jeli jsme si sbalit věci na výlet. Sraz byl o půl čtvrté před Centraal station. Sice psali, že se na nikoho nebude čekat, ale v praxi to vypadalo tak, že hafo lidí dorazilo pozdě a autobus byl stejně objednaný až na 4 hodiny.
Všichni jsme se naskládali do dvou autobusů a vyrazili jsme směr pobřeží do přístavu Lauwersoog. Na cestu jsme dostali malou knížečku, kde bylo napsáno něco o lidech z ESN, kteří to organizují, a pak tam byl program na víkend. Taky tam bylo sudoku a jeden logický problém (myslím, že to kolovalo po netu a jmenovalo se to Einsteinova hádanka - bylo 5 cizinců, každý pil něco jiného, kouřil jiné cigarety, měl jiné zvíře, bydlel v baráku jiné barvy a mělo se něco zjistit). Samozřejmě jsem obě dvě zvládnul úplně v poho :).
Když jsme dorazili do přístavu, nalodili jsme se na loď a vyrazili jsme směr ostrov. S Jane a Martinem jsme si vybrali takové pěkné místa, že se budeme koukat, kam pojedeme, ale když se loď rozjela, ukázalo se, že jedeme úplně na opačnou stranu. Tož jsme koukali na to, jak nám mizí břehy Holandska. Cesta trvala hodinu a kousek a dojeli jsme do přístavu na ostrově.
Po vylodění jsme si všichni půjčili kola (na tomhle ostrově je to zcela běžné, měli tam hrozně moc kol na půjčení, dokonce i dvojkola) a vyrazili jsme k našemu ubytování. Ubytování bylo v kravíně, ne teda přímo mezi krávama, ale krávy byly v "areálu", takže tam byla cítit vůně domova (krávy tady smrdí stejně jako u nás). Na pokoji spalo asi po 20 lidí, kluci holky dohromady, byla tam společná jídelna s barem a kuchyní a nějaké společenské místnosti.
Po příjezdu jsme se vybalili a měli jsme první večeři. Fungovalo to tak, že nás rozdělili na 7 skupin a každá skupina měla jednou za víkend službu. Jedni chystali jídlo, další sklízeli po jídle a myli nádobí.
Po večeři jsme se vydali na kole na pláž, kde měl být táborák. Táborák vypadal tak, jako by tam byla nějaká stará bouda, kterou bylo třeba zničit, tak to zapálili a nazvali to táborák. Ale na pláži bylo fajn. Vydali jsme se směr moře, že se kouknem na vlny. Zrovna byl ale odliv a nějaký týpek říkal, že bychom se po souši mohli dostat až do Norska. Sice se mi tomu nechce věřit, ale dál jsme nešli. Trochu jsme tam trajdali a hledali jsme zajímavé mušličky.
Po "táboráku" jsme jeli do jediné vesnice na ostrově jménem Schiermonnikoog a do tamního baru jménem Toxbar. Tam jsme pak pařili, jak dlouho jsme chtěli. Měli tam zajímavý systém kupování pití. Člověk nejdřív musel zajít za jednou ženskou, u ní si koupit žetony a s těmi potom jít k baru a za žetony dostal člověk pití. A byl tam taky typos, asi nějaký sekuriťák, kterému hrozně vadilo, že jsme si vzali bundy až dovnitř a nenechali je někde v šatně. Tak tam furt dokolečka chodil a stresoval, proč si je nedáme do šatny. Z baru odjížděl na ubytovnu každý podle svého uvážení.
V sobotu jsme vstávali v 9 hodin a v 10 byla snídaně. Na snídani jsme měli chleba se sýrem nebo salámem nebo si člověk mohl dát něco sladkého, toho tam bylo hafo - bylo tam arašídové máslo, nutela, marmeláda, něco čokoládového, co se sype na chleba apod. Po snídani jsme vyrazili na pláž, kde jsme se rozdělili do 12 skupin a postupně jsme hráli 6 her - vždy 2 družstva proti sobě. Hrálo se něco jako hutututu, ale jenom se řvalo, další byl okurkový závod (člověk dostal mezi nohy okurku a musel ji podal člověku za ním a tak to šlo až na konec řady, ten na konci musel přehopsat s okurkou mezi nohama dopředu a začlo se znovu), oblíkací závod (člověk se 5x zatočil kolem tyče, oblíkl si rukavice a šálu, doběhl nakonec, po cestě zpátky si sundal rukavice i šálu a vybíhal druhý), trojnohý fotbal (2 lidi byli svázaní u kolene, typos hodil balon a která dvojice ho dříve chytne, vyhrává), football-bottle-bowling (fotbalový láhvový bowling, na zemi bylo postavených 5 lahví od vína naplněných pískem a postupně všichni kopli fotbalovým míčem a museli shodit nějakou láhev) a závody v trakaři.
Když jsme postupně prošli všemi hrami, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina jela hrát beachgolf a druhá jela na projížďku po ostrově. Já s Jane jsme byli v první skupině a jeli jsme hrát beachgolf. Ještě před tím jsme si dali oběd – sendviče, které jsme si museli připravit během snídaně. Po obědě jsme vyrazili hrát. Protože nás bylo ve skupině hodně, udělali jsme skupinky po 5 a každá skupinka šla na jinou jamku. Byla to prča. Při prvním odpalu všichni z naší skupinky minuli míček. Potom jsme se už trefovali, ale odpaly byly hodně akční. Člověk nevěděl, jakou silou do toho pálit ani jak se k tomu postavit, aby to letělo správným směrem. Časem se to ale zlepšilo a pak už to lítalo aspoň správným směrem. Asi po dvou hodinách hry přišla na hřiště další grupa asi 30 lidí, tak jsme hru ukončili a šli pryč. Potom jsme šli do vesnice a měli jsme volno. Bylo celkem dost času, tak jsme se s Martinem a Jane vydali na ostružiny. Je jich tu kolem cyklostezek hrozně hodně, asi to nikdo nesbírá. Nejčastěji tu jsou takové, co u nás rostou většinou v příkopech a pod., takové spíš modré než černé. Pojedli jsme jich hafo a vyrazili jsme zpátky na ubytovnu na večeři. Po večeři jsme měli na ubytovně Beach party, která byla pro některé lidi hodně akční (to jsme zjistili ráno podle toho, jak vypadali).
V neděli po snídani jsme si sbalili věci, uklidili ubytovny a vyrazili jsme na projížďku po ostrově, zatímco druhá skupina šla hrát beachgolf. Cesta na kolech probíhala v poho, sem tam se musela naše vedoucí poptat na cestu, bo všechno vypadalo podobně. Kousek před koncem cesty jsme zjistili, že část skupiny někde špatně zabočila a dojela někam úplně jinam, než měla. Nakonec ale všichni úspěšně dorazili až na konec ostrova, kam se dalo jet na kole. Dál už to šlo jenom pěšky. Dali jsme si oběd a protože bylo ještě hodně času, přemluvili jsme jednoho vedoucího, aby s náma ještě někam zajel. Tak jsme jeli dalším směrem a projeli jsme zbytek ostrova, který tam ještě zbyl. Ten ostrov je tak malý, že nám furt ještě zbýval nějaký čas, tak jsme šli do vesnice a dali si Pompfrites, což je něco jako palačinky, ale menší (asi 3 cm v průměru). A bylo to moc dobré :)
Potom jsme vyrazili do přístavu, kde na nás už čekala druhá skupina. Nalodili jsme se na loď, a protože jsme byli první, mohli jsme si vybrat místa. Teď jsme se posadili správně a celou cestu jsme čučeli, kam jedem. Když jsme dorazili zpátky na pevninu, nastoupili jsme do busu a ten nás dovezl do Groningenu, kde jsme se rozešli na koleje.
Fotky z Schiermonnikoog Excursion