Tento víkend jsme se opět s Ryanair vydali prozkoumávat krásy Evropy. Tentokrát to byla Mallorca. Letěli jsme v sobotu odpoledne a vraceli jsme se v neděli večer. Když jsme si kupovali lístky na autobus do Brém, odkud letělo letadlo, uvažovali jsme, jestli vyjet už v sobotu ráno a být tam o 3 hodiny dříve nebo tam dojet asi hodinu před odletem. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme dřívějším autobusem a podíváme se ještě jednou do Brém někam do centra, že se tam už možná nedostaneme.
Brémy
Tentokrát jsme vyráželi autobusem z Groningenu v 9:45, takže žádné brzké ranní vstávání :) Když jsme šli na autobus, tak poprchávalo a když jsme byli skoro u autobusu, tak se rozpršelo celkem hodně. Takže do autobusu už jsme dorazili trochu promočení a říkali jsme si, co budeme dělat v Brémách, když bude pořád takhle pršet.
Po cestě do Brém ale pršet přestalo a my jsme taky trochu uschli. Ale někde v Německu uprostřed dálnice jsme najednou začali zastavovat a zastavili jsme na kraji cesty. Řidič zkoušel párkrát nastartovat, ale nenastartoval. Potom ještě zastavilo nějaké auto, ten řidič tam cosi zkoušel dělat, ale nepomohlo to a autobusák musel zavolat pro druhý autobus, který nás odveze. Tak jsme asi půl hodiny až hoďku seděli v buse a čekali, než přijel další bus. Když se objevil, všichni jsme přestoupili do nového busu (včetně řidiče) a jeli jsme do Brém. Ten řidič, co přijel s novým busem, zůstal u toho rozbitého.
Normálně ten bus jezdí nejdříve na letiště, pak do centra, tam má chvíli přestávku a pak jede zpátky na letiště a do Groningenu. Ale protože měl teď zpoždění, tak jel přímo do centra a na letiště až potom. A protože přestalo pršet a my jsme chtěli jít do města, tak jsme toho využili a vystoupili jsme hned v centru, ať se nemusíme štrachat z letiště až do centra pěšky.
V centru jsme poprocházeli asi všechno, co nám ještě chybělo. Našli jsme nějaký větrný mlýn upravený jako restauraci, byli jsme se podívat na hlavním náměstí, tam jsme našli sošky zvířat, které putovaly do Brém (osel, pes, kocour a kohout na sobě) a dalších hafo pěkných budov a pak jsme se šli na letiště. Po cestě jsme si ještě koupili nějaké jídlo do zásoby, protože jsme něco potřebovali na večeři a na snídani do Mallorcy.
Ještě další fotky z Brém
Mallorca - Cesta do města
Let na Mallorcu trval 2 hodiny 20 minut. Když jsme odlítali z Brém, tak bylo zataženo a moc se toho sledovat z letadla nedalo. Ale jak jsme vystoupali nad mraky, tak jsme se mohli podívat aspoň na mraky. A ty vypadaly fantasticky, jako nějaká peřina, do které by člověk hned skočil! Ale sledování mraků není moc akční, takže nás to po chvíli přestalo bavit a spíše jsme pospávali a odpočívali. Navíc byla za chvíli tma a nebylo toho moc vidět. Celý let byl v poho, jenom přistání bylo trochu tvrdší, než jsme byli kdy zvyklí. Ještě ve vzduchu nad letištěm to různě cukalo a hopsalo a pak dopad na ranvej. No, bylo to asi nejakčnější přistání, co jsem zatím zažil.
Když jsme přistáli, museli jsme čekat na autobus, který nás odveze k výstupnímu terminálu, protože to bylo hrozně daleko. Mají tam takové zvláštní autobusy, že jim nejdou skoro vidět kola. Ale vypadaly celkem pěkně, jenom si myslím, že tam bylo míň místa pro lidi. Při výstupu z letadla jsme mohli vylézat pouze předníma dveřma. Když jsme vylezli na schodky, začalo hrozně foukat. Říkal jsem si, že je tam nějak větrno či co, ale Jane prohlásila, že to dělá letadlo, protože se ještě točil motor. Ale když jsme vylezli z terminálu, bylo pořád větrno, tak jsem se jí ptal, jestli to je furt z letadla nebo ne. Toš se na mě tak nehezky podívala :)
Když jsme vylezli ven, tak byly všude kolem vidět volně rostoucí palmy. To mě celkem dostalo, vůbec jsem si neuvědomil, že by tam mohly růst a v takovém množství. A že je to vlastně v názvu největšího města mi musela říct Jane.
Příletový terminál je tam hrozně velký. Než jsme došli až někam k východu, trvalo to asi 10 minut. Nejdříve jsme se chtěli jít podívat do nejbližšího města/vesnice nebo co to je a potom se projít pěšky do Palma Mallorca. Ale když jsme viděli, jak je tam větrno, tak jsme se rozhodli použít autobus a jet přímo do Palma Mallorca, největšího města Mallorcy.
Tak začalo hledání autobusu. Z turistického průvodce jsme zjistili, že do města by měl jet autobus č. 1. Jenže ten terminál je tak velký, že tam mají asi 5 východů (možná víc, nakonec jsme nedošli) a u každého byl obrázek autobusu s nějakým číslem. Tak jsme došli k číslu jedna a doufali, že od tama pojede. A dokonce tam nějaký autobus s číslem 1 stál, ale nebyl v něm řidič ani kolem nebyli žádní lidi, kteří by chtěli jet do města. Toš jsme se šli zeptat na informace (zase asi přes půlku terminálu). Tam jsme viděli nějakou ceduli a na ní, že jednička jede za asi 1 min, tak jsme pospíchali zpátky k tomu busu. Ale když jsme dobíhali, tak jsme viděli nějaký odjíždějící bus a usoudili jsme, že to je asi ten, co tam stál. Ale on tam furt byl a furt byl zamčený bez řidiče, tak jsme šli zjistit, kde se kupujou lístky. Ty se kupujou přímo u řidiče, takže v poho. Šli jsme tedy zase zpátky, kde byla jednička, a ejhle, ona tam zase nebyla. Toš to nás naštvalo a chtěli jsme počkat na další bus. Když jsme tam tak čekali, viděli jsme, že asi 300 m dál je nějaká zastávka a že možná jezdí busy odtama. Stejně jsme měli čas, než pojede další bus, tak jsme to šli okouknout. A ono to od tama jezdilo, zrovna tam stála jednička, tak jsme jenom nastoupili, koupili si lístky a vyrazili směr město.
Po cestě řidič poslouchal asi nějaký zápas, fotbal či něco takového, a když jsme nastoupili, tak zrovna dali gól či co, tak ještě zatroubil na odjezd. Ten komentátor, co to komentoval, mluvil hrozně rychle, kadence slov byla ratatatata a možná ještě vyšší!
Jak jsme tak jeli, tak jsme zjistili, že vůbec nehlásí zastávky a věděli jsme, že ten bus projede celé město až zase na druhý okraj, kam jsme vůbec nechtěli. Protože v tom buse s náma byli nějací další lidi, tak jsme si řekli, že vystoupíme, jak bude vystupovat většina a bude to vypadat jako v centru. Toš jsme tak udělali a někde uprostřed centra jsme vystoupili s dalšíma asi 8 lidma.
Mallorca - Noční život
Vypadalo to jako v centru, lidí tam bylo celkem dost, jenom jsme nevěděli, kde přesně vlastně jsme. Toš jsme začali hledat, co je kde poblíž a hledali jsme nějaké názvy ulic nebo náměstí. Zjistili jsme, že jsme zastavili hned vedle stanice metra, tak jsme ho šli prozkoumat. Přímo k metru jsme se nedostali, to bychom si museli kupovat lístky a někam jet, ale prozkoumali jsme aspoň, kam to jezdí. Metro tam má jenom jednu trasu, a to z centra na univerzitu a zpátky, asi 7 zastávek a to je vše. Jinak tam jezdí po městě jenom busy.
Tím, že jsme našli zastávku metra, tak jsme se taky našli na mapě, kde jsme a mohli jsme vyrazit kamsi do centra do nějakého baru nebo hospody. Když jsme procházeli centrum, potkávali jsme celkem hafo různých kostelů a dalších zajímavých památek, tak jsem si značil na mapě, kam bychom se měli druhý den za světla podívat a udělat fotky.
V samotném centru Palma Mallorca jsou hrozně úzké uličky, sotva pro jedno auto. Takže to tam vypadá tak, že tam jsou samé jednosměrky. Naštěstí jsme tam moc aut nepotkávali, tak to bylo celkem v poho. Ale obdivoval jsem, jak tam můžou bydlet. Všechno tam vypadalo takové maličké, úzké, stísněné. Taky jsme se v centru dostali až ke katedrále a k moři. Bohužel jsme tam nikde nenašli pláž, tak jsme nemohli vyzkoušet teplotu moře.
Památek a podobných capin bylo v centru hafo, ale najít tam nějaký bar, kde by to žilo, byl celkem kumšt. Bylo už 10 večer, tak jsme si říkali, že už by noční život mohl začínat, ale vůbec to tak nevypadalo. V centru bylo jen pár lidí a dost z nich ještě chodili s foťákama, takže asi ňácí turisti. Toš jsme se rozhodli, že se kouknem kousek dál od centra, že to tam možná bude lepší. Tak jsme vyrazili a hledali jsme nějaký bar. Taky jsme se při tom několikrát ztratili a zase se našli (problém je, že ty uličky jsou kolikrát hrozně malé a kdyby chtěl mít člověk všechny uličky i s názvama na mapě, tak by musel mít velké rozlišení a velké obrázky. Ale to by znamenalo kupu papíru a zase by byl problém se v tom vyznat. Tak jsme zvolili kompromis, nějaké uličky tam byly popsané, některé ne, a některé tam dokonce ani nebyly nakreslené, aspoň mi to tak přišlo).
Po cestě jsme zase našli hafo různých památek, ale nějaký akční bar vůbec. Bylo tam hafo restaurací, kde mohl člověk zajít na jídlo. Dokonce měli už i prostřeno a nachystané skleničky na víno. Ale všechny vypadaly celkem luxusně, tak jsme tam nešli. Taky jsme tam neviděli moc lidí popíjet pivo, většinou pili víno a na cedulích byly napsané nějaké drinky apod. Tak jsme se rozhodli, že zkusíme ještě počkat a třeba později v noci tam bude živěji.
Vyrazili jsme tedy do nějakého parku, že si tam lehneme na chvíli na lavičky a počkáme. Do parku jsme dorazili, ale před vstupem byly mříže a vypadaly zamčené. Když jsme je ale prozkoumali, tak jsme zjistili, že pro pěší zamčené nejsou a šli jsme teda dovnitř. Uvnitř byla tma, žádné osvětlení (kromě hradu, který byl na vrcholu parku) a taky jsme neviděli žádné lavičky. Na cestu nám ale svítil měsíc a to stačilo. Toš jsme si roztáhli deku na zemi na pláštěnky a lehli jsme si.
Chvíli jsme pozorovali hvězdy a měsíc, ale pak jsme se nějak rozleželi a pospávali jsme. Už se nám nechtělo ani vracet zpátky do města a rozhodli jsme se, že tam přečkáme do rána a ráno vyrazíme na hrad, kde počkáme na východ slunce. Noc probíhala v klidu, spali jsme, jenom sem tam jsme se probudili. Mi bylo celkem teplo, Jane bylo trochu chladněji, ale zvládli jsme to. Sem tam se stávalo, že najednou spadlo pár kapek. Když jsme koukali na nebe, tak bylo furt jasno, tak nám nebylo jasné, odkud to může být. Pak jsme vypozorovali, že prší jenom když silně zafouká. Tak jsme z toho usoudili, že to asi přináší vždycky vítr.
Mallorca - Prohlídka města
Budík jsme měli nastavený na 6 hodin, protože jsme nevěděli, kdy tam vychází slunce a za jak dlouho se dostaneme až nahoru k hradu, tak ať to stihnem. Chvíli před šestou ale kolem nás kdosi prošel, tak nás to trochu poděsilo (a taky probudilo). Tak jsme se sbalili a vyrazili jsme na hrad.
Cesta na hrad probíhala v klidu, šlo se pěkně, už se pomalu rozednívalo, tak bylo i dobře vidět. Byla tam cestička pro chodce a sem tam se to křížilo s asfaltkou. My jsme šli po pěší cestičce. Ta byla asi 2 m široká a byla spíš kamenitá než hlíněná. Nahoru jsme dorazili asi kolem půl sedmé. Slunko ještě nikde, tak jsme obešli hrad a sedli si do závětří, ať nám není zima. Abych se nenudil, tak jsem fotil věž každých 5 minut, abych viděl rozdíly při svítání.
Někdy po sedmé to vypadalo, že už začne vycházet sluníčko, tak jsme se přesunuli, abychom líp viděli. Tam jsme posnídali a počkali, než vyjde slunce. Kolem půl osmé to pak začlo, vycházelo sluníčko. Přestože v předpovědi na internetu bylo, že má být zamračeno a přeháňky, tak při východu slunce moc mraků na obloze nebylo a my jsme krásně pozorovali východ slunce. To byla romantika! Já sám s Jane při východu slunce na Mallorce :) Jak vyšlo slunce, obešli jsme ještě jednou hrad, abychom ho viděli pořádně, pořídili jakési fotky a vyrazili do města.
V centru jsme prošli všechno, co jsme si poznačili večer i to, co jsme našli na netu už předem. Máme z toho hafo fotek a hafo zážitků. Zažili jsme si tam taky takovou rychlou přeháňku. To prostě najednou zničeho nic uprostřed města začalo pršet, tak jsme se rychle schovali pod nějaký barák a asi za minutu byl déšť pryč a my jsme pokračovali dále.
Bohužel nikde nebyl otevřený obchod, tak jsem zašli na oběd do něčeho, co vypadalo jako fast-food u nás. Ale oběd tam byl výborný. Já jsem si dal bagetu s přírodním vepřovým řízkem a Jane s nějakým masem. Bylo to dobré a bylo toho dost. Ne jako obrázky u McDonaldu, kde to vypadá jako mega porce a pak to je taková malá hromádka jídla. Tu se toho člověk najedl a bylo to za rozumnou cenu.
Fotky z Mallorcy
Počasí na Mallorce
Před výletem jsem se koukal na různé internetové stránky, jak by mělo být na Mallorce. Většina se shodovala v tom, že v sobotu bude krásně jasno a v neděli bude zamračeno a občas bude pršet. Sobota nevím, jak jim vyšla, protože jsme dorazili až večer. Ale večer bylo jasno, mráček by člověk těžko hledal. Jenom tam hodně foukal vítr, což bylo dost nepříjemné. Když jsme se ale dostali do města, tak tam zas tak nefoukalo a bylo příjemně.
Teplota byla asi 18 °C, takže oproti ostatním výletům do Norska a do Finska to bylo úžasné, konečně zase teplo. V noci se trochu ochladilo, nejhorší to bylo asi kolem 4 ráno, kdy bylo celkem dost chladivo.
Ale v neděli jim předpověď moc nevyšla. Od rána bylo krásně, na obloze jenom sem tam nějaký ten mrak a ten rychle přešel. Museli jsme dokonce sundávat skoro všechno oblečení, aby nám tam nebylo příliš vedro.
Cesta zpátky
Když jsme prošli, co se dalo, svezli jsme se busem zase zpátky na letiště. Tentokrát to bylo v klidu, bo letiště je poslední zastávka. Ovšem když jsme se dostali před letištní budovu, tak to neznamenalo, že už je to pohoda. Celá ta budova je hrozně velká a má asi 3 patra. My jsme z autobusu vystoupili v 2. patře (když jsme letěli, tak jsme se pohybovali v přízemí, tak jsme vůbec netušili, jak je to velké. Všude tam jsou různé "stánky" leteckých společností a projít to z jednoho konce na druhý trvá minimálně 15 minut (podle odhadu, celé jsem to neprocházel, bo tam nic nebylo k vidění, všechny "stánky" byly zavřené). Bylo tam přes 180 míst pro check-in (něco jako zaregistrování se na let) a my jsme se dostali maximálně k 100, dál se nám nechtělo. Jak jsme potom šli na letadlo, tak ta budova pokračovala asi ještě dvakrát tolik do dalšího směru - tam byly různé kavárny a obchůdky a pak se to dělilo do 4 směrů na 4 různé terminály a každý z těch terminálů měl ještě asi 30 čísel. Takže pořádná práce to projít z jedné strany na druhou.
My jsme po příchodu na letiště zjistili, že bude mít naše letadlo 30 minut zpoždění. Toš jsme sedli, pojedli a čekali na letadlo. Jane pospávala a já jsem se snažil nějak zabavit hrama na mobilu. Potom jsme vyrazili směrem k našemu terminálu. Byly tam dokonce jezdící pásy, tak jsme ani nemuseli jít a dovezlo nás to přímo k našemu východu. Tam jsme ještě chvíli počkali a za chvíli jsme opět vyrazili busama k letadlu.
Let zpátky probíhal v poho, skoro celý jsme prospali. Koukali jsme se jenom na začátek na osvětlenou Mallorcu a hledali jsme, kde jsme všude byli. Pak už nebylo nic moc vidět. V Brémách jsme pak museli čekat na letišti asi 2 hoďky na autobus do Groningenu, který jel v 23:45. Někdy kolem půl dvanácté přišel nějaký typos, že prý co tam děláme. Tak jsme říkali, že čekáme na bus do Groningenu a on na to, že se to tu všechno za 5 minut zavírá, tak že bychom měli co nejrychleji odejít. Toš jsme se rychle sbalili a vypadli jsme pryč. Venku jsme museli v té kose (oproti Mallorce) čekat asi 10 minut a pak jsme se uvelebili v teple autobusu a ten nás dopravil až do Groningenu, tentokrát bez poruchy a bez zpoždění. Na pokoj jsme se dostali asi o půl třetí ráno, dali jsme si rychlou sprchu a šli spinkat, ať jsme pořádně odpočinutí na další den, protože to budem potřebovat. Ale to zase příště...
Brémy
Tentokrát jsme vyráželi autobusem z Groningenu v 9:45, takže žádné brzké ranní vstávání :) Když jsme šli na autobus, tak poprchávalo a když jsme byli skoro u autobusu, tak se rozpršelo celkem hodně. Takže do autobusu už jsme dorazili trochu promočení a říkali jsme si, co budeme dělat v Brémách, když bude pořád takhle pršet.
Po cestě do Brém ale pršet přestalo a my jsme taky trochu uschli. Ale někde v Německu uprostřed dálnice jsme najednou začali zastavovat a zastavili jsme na kraji cesty. Řidič zkoušel párkrát nastartovat, ale nenastartoval. Potom ještě zastavilo nějaké auto, ten řidič tam cosi zkoušel dělat, ale nepomohlo to a autobusák musel zavolat pro druhý autobus, který nás odveze. Tak jsme asi půl hodiny až hoďku seděli v buse a čekali, než přijel další bus. Když se objevil, všichni jsme přestoupili do nového busu (včetně řidiče) a jeli jsme do Brém. Ten řidič, co přijel s novým busem, zůstal u toho rozbitého.
Normálně ten bus jezdí nejdříve na letiště, pak do centra, tam má chvíli přestávku a pak jede zpátky na letiště a do Groningenu. Ale protože měl teď zpoždění, tak jel přímo do centra a na letiště až potom. A protože přestalo pršet a my jsme chtěli jít do města, tak jsme toho využili a vystoupili jsme hned v centru, ať se nemusíme štrachat z letiště až do centra pěšky.
V centru jsme poprocházeli asi všechno, co nám ještě chybělo. Našli jsme nějaký větrný mlýn upravený jako restauraci, byli jsme se podívat na hlavním náměstí, tam jsme našli sošky zvířat, které putovaly do Brém (osel, pes, kocour a kohout na sobě) a dalších hafo pěkných budov a pak jsme se šli na letiště. Po cestě jsme si ještě koupili nějaké jídlo do zásoby, protože jsme něco potřebovali na večeři a na snídani do Mallorcy.
Ještě další fotky z Brém
Mallorca - Cesta do města
Let na Mallorcu trval 2 hodiny 20 minut. Když jsme odlítali z Brém, tak bylo zataženo a moc se toho sledovat z letadla nedalo. Ale jak jsme vystoupali nad mraky, tak jsme se mohli podívat aspoň na mraky. A ty vypadaly fantasticky, jako nějaká peřina, do které by člověk hned skočil! Ale sledování mraků není moc akční, takže nás to po chvíli přestalo bavit a spíše jsme pospávali a odpočívali. Navíc byla za chvíli tma a nebylo toho moc vidět. Celý let byl v poho, jenom přistání bylo trochu tvrdší, než jsme byli kdy zvyklí. Ještě ve vzduchu nad letištěm to různě cukalo a hopsalo a pak dopad na ranvej. No, bylo to asi nejakčnější přistání, co jsem zatím zažil.
Když jsme přistáli, museli jsme čekat na autobus, který nás odveze k výstupnímu terminálu, protože to bylo hrozně daleko. Mají tam takové zvláštní autobusy, že jim nejdou skoro vidět kola. Ale vypadaly celkem pěkně, jenom si myslím, že tam bylo míň místa pro lidi. Při výstupu z letadla jsme mohli vylézat pouze předníma dveřma. Když jsme vylezli na schodky, začalo hrozně foukat. Říkal jsem si, že je tam nějak větrno či co, ale Jane prohlásila, že to dělá letadlo, protože se ještě točil motor. Ale když jsme vylezli z terminálu, bylo pořád větrno, tak jsem se jí ptal, jestli to je furt z letadla nebo ne. Toš se na mě tak nehezky podívala :)
Když jsme vylezli ven, tak byly všude kolem vidět volně rostoucí palmy. To mě celkem dostalo, vůbec jsem si neuvědomil, že by tam mohly růst a v takovém množství. A že je to vlastně v názvu největšího města mi musela říct Jane.
Příletový terminál je tam hrozně velký. Než jsme došli až někam k východu, trvalo to asi 10 minut. Nejdříve jsme se chtěli jít podívat do nejbližšího města/vesnice nebo co to je a potom se projít pěšky do Palma Mallorca. Ale když jsme viděli, jak je tam větrno, tak jsme se rozhodli použít autobus a jet přímo do Palma Mallorca, největšího města Mallorcy.
Tak začalo hledání autobusu. Z turistického průvodce jsme zjistili, že do města by měl jet autobus č. 1. Jenže ten terminál je tak velký, že tam mají asi 5 východů (možná víc, nakonec jsme nedošli) a u každého byl obrázek autobusu s nějakým číslem. Tak jsme došli k číslu jedna a doufali, že od tama pojede. A dokonce tam nějaký autobus s číslem 1 stál, ale nebyl v něm řidič ani kolem nebyli žádní lidi, kteří by chtěli jet do města. Toš jsme se šli zeptat na informace (zase asi přes půlku terminálu). Tam jsme viděli nějakou ceduli a na ní, že jednička jede za asi 1 min, tak jsme pospíchali zpátky k tomu busu. Ale když jsme dobíhali, tak jsme viděli nějaký odjíždějící bus a usoudili jsme, že to je asi ten, co tam stál. Ale on tam furt byl a furt byl zamčený bez řidiče, tak jsme šli zjistit, kde se kupujou lístky. Ty se kupujou přímo u řidiče, takže v poho. Šli jsme tedy zase zpátky, kde byla jednička, a ejhle, ona tam zase nebyla. Toš to nás naštvalo a chtěli jsme počkat na další bus. Když jsme tam tak čekali, viděli jsme, že asi 300 m dál je nějaká zastávka a že možná jezdí busy odtama. Stejně jsme měli čas, než pojede další bus, tak jsme to šli okouknout. A ono to od tama jezdilo, zrovna tam stála jednička, tak jsme jenom nastoupili, koupili si lístky a vyrazili směr město.
Po cestě řidič poslouchal asi nějaký zápas, fotbal či něco takového, a když jsme nastoupili, tak zrovna dali gól či co, tak ještě zatroubil na odjezd. Ten komentátor, co to komentoval, mluvil hrozně rychle, kadence slov byla ratatatata a možná ještě vyšší!
Jak jsme tak jeli, tak jsme zjistili, že vůbec nehlásí zastávky a věděli jsme, že ten bus projede celé město až zase na druhý okraj, kam jsme vůbec nechtěli. Protože v tom buse s náma byli nějací další lidi, tak jsme si řekli, že vystoupíme, jak bude vystupovat většina a bude to vypadat jako v centru. Toš jsme tak udělali a někde uprostřed centra jsme vystoupili s dalšíma asi 8 lidma.
Mallorca - Noční život
Vypadalo to jako v centru, lidí tam bylo celkem dost, jenom jsme nevěděli, kde přesně vlastně jsme. Toš jsme začali hledat, co je kde poblíž a hledali jsme nějaké názvy ulic nebo náměstí. Zjistili jsme, že jsme zastavili hned vedle stanice metra, tak jsme ho šli prozkoumat. Přímo k metru jsme se nedostali, to bychom si museli kupovat lístky a někam jet, ale prozkoumali jsme aspoň, kam to jezdí. Metro tam má jenom jednu trasu, a to z centra na univerzitu a zpátky, asi 7 zastávek a to je vše. Jinak tam jezdí po městě jenom busy.
Tím, že jsme našli zastávku metra, tak jsme se taky našli na mapě, kde jsme a mohli jsme vyrazit kamsi do centra do nějakého baru nebo hospody. Když jsme procházeli centrum, potkávali jsme celkem hafo různých kostelů a dalších zajímavých památek, tak jsem si značil na mapě, kam bychom se měli druhý den za světla podívat a udělat fotky.
V samotném centru Palma Mallorca jsou hrozně úzké uličky, sotva pro jedno auto. Takže to tam vypadá tak, že tam jsou samé jednosměrky. Naštěstí jsme tam moc aut nepotkávali, tak to bylo celkem v poho. Ale obdivoval jsem, jak tam můžou bydlet. Všechno tam vypadalo takové maličké, úzké, stísněné. Taky jsme se v centru dostali až ke katedrále a k moři. Bohužel jsme tam nikde nenašli pláž, tak jsme nemohli vyzkoušet teplotu moře.
Památek a podobných capin bylo v centru hafo, ale najít tam nějaký bar, kde by to žilo, byl celkem kumšt. Bylo už 10 večer, tak jsme si říkali, že už by noční život mohl začínat, ale vůbec to tak nevypadalo. V centru bylo jen pár lidí a dost z nich ještě chodili s foťákama, takže asi ňácí turisti. Toš jsme se rozhodli, že se kouknem kousek dál od centra, že to tam možná bude lepší. Tak jsme vyrazili a hledali jsme nějaký bar. Taky jsme se při tom několikrát ztratili a zase se našli (problém je, že ty uličky jsou kolikrát hrozně malé a kdyby chtěl mít člověk všechny uličky i s názvama na mapě, tak by musel mít velké rozlišení a velké obrázky. Ale to by znamenalo kupu papíru a zase by byl problém se v tom vyznat. Tak jsme zvolili kompromis, nějaké uličky tam byly popsané, některé ne, a některé tam dokonce ani nebyly nakreslené, aspoň mi to tak přišlo).
Po cestě jsme zase našli hafo různých památek, ale nějaký akční bar vůbec. Bylo tam hafo restaurací, kde mohl člověk zajít na jídlo. Dokonce měli už i prostřeno a nachystané skleničky na víno. Ale všechny vypadaly celkem luxusně, tak jsme tam nešli. Taky jsme tam neviděli moc lidí popíjet pivo, většinou pili víno a na cedulích byly napsané nějaké drinky apod. Tak jsme se rozhodli, že zkusíme ještě počkat a třeba později v noci tam bude živěji.
Vyrazili jsme tedy do nějakého parku, že si tam lehneme na chvíli na lavičky a počkáme. Do parku jsme dorazili, ale před vstupem byly mříže a vypadaly zamčené. Když jsme je ale prozkoumali, tak jsme zjistili, že pro pěší zamčené nejsou a šli jsme teda dovnitř. Uvnitř byla tma, žádné osvětlení (kromě hradu, který byl na vrcholu parku) a taky jsme neviděli žádné lavičky. Na cestu nám ale svítil měsíc a to stačilo. Toš jsme si roztáhli deku na zemi na pláštěnky a lehli jsme si.
Chvíli jsme pozorovali hvězdy a měsíc, ale pak jsme se nějak rozleželi a pospávali jsme. Už se nám nechtělo ani vracet zpátky do města a rozhodli jsme se, že tam přečkáme do rána a ráno vyrazíme na hrad, kde počkáme na východ slunce. Noc probíhala v klidu, spali jsme, jenom sem tam jsme se probudili. Mi bylo celkem teplo, Jane bylo trochu chladněji, ale zvládli jsme to. Sem tam se stávalo, že najednou spadlo pár kapek. Když jsme koukali na nebe, tak bylo furt jasno, tak nám nebylo jasné, odkud to může být. Pak jsme vypozorovali, že prší jenom když silně zafouká. Tak jsme z toho usoudili, že to asi přináší vždycky vítr.
Mallorca - Prohlídka města
Budík jsme měli nastavený na 6 hodin, protože jsme nevěděli, kdy tam vychází slunce a za jak dlouho se dostaneme až nahoru k hradu, tak ať to stihnem. Chvíli před šestou ale kolem nás kdosi prošel, tak nás to trochu poděsilo (a taky probudilo). Tak jsme se sbalili a vyrazili jsme na hrad.
Cesta na hrad probíhala v klidu, šlo se pěkně, už se pomalu rozednívalo, tak bylo i dobře vidět. Byla tam cestička pro chodce a sem tam se to křížilo s asfaltkou. My jsme šli po pěší cestičce. Ta byla asi 2 m široká a byla spíš kamenitá než hlíněná. Nahoru jsme dorazili asi kolem půl sedmé. Slunko ještě nikde, tak jsme obešli hrad a sedli si do závětří, ať nám není zima. Abych se nenudil, tak jsem fotil věž každých 5 minut, abych viděl rozdíly při svítání.
Někdy po sedmé to vypadalo, že už začne vycházet sluníčko, tak jsme se přesunuli, abychom líp viděli. Tam jsme posnídali a počkali, než vyjde slunce. Kolem půl osmé to pak začlo, vycházelo sluníčko. Přestože v předpovědi na internetu bylo, že má být zamračeno a přeháňky, tak při východu slunce moc mraků na obloze nebylo a my jsme krásně pozorovali východ slunce. To byla romantika! Já sám s Jane při východu slunce na Mallorce :) Jak vyšlo slunce, obešli jsme ještě jednou hrad, abychom ho viděli pořádně, pořídili jakési fotky a vyrazili do města.
V centru jsme prošli všechno, co jsme si poznačili večer i to, co jsme našli na netu už předem. Máme z toho hafo fotek a hafo zážitků. Zažili jsme si tam taky takovou rychlou přeháňku. To prostě najednou zničeho nic uprostřed města začalo pršet, tak jsme se rychle schovali pod nějaký barák a asi za minutu byl déšť pryč a my jsme pokračovali dále.
Bohužel nikde nebyl otevřený obchod, tak jsem zašli na oběd do něčeho, co vypadalo jako fast-food u nás. Ale oběd tam byl výborný. Já jsem si dal bagetu s přírodním vepřovým řízkem a Jane s nějakým masem. Bylo to dobré a bylo toho dost. Ne jako obrázky u McDonaldu, kde to vypadá jako mega porce a pak to je taková malá hromádka jídla. Tu se toho člověk najedl a bylo to za rozumnou cenu.
Fotky z Mallorcy
Počasí na Mallorce
Před výletem jsem se koukal na různé internetové stránky, jak by mělo být na Mallorce. Většina se shodovala v tom, že v sobotu bude krásně jasno a v neděli bude zamračeno a občas bude pršet. Sobota nevím, jak jim vyšla, protože jsme dorazili až večer. Ale večer bylo jasno, mráček by člověk těžko hledal. Jenom tam hodně foukal vítr, což bylo dost nepříjemné. Když jsme se ale dostali do města, tak tam zas tak nefoukalo a bylo příjemně.
Teplota byla asi 18 °C, takže oproti ostatním výletům do Norska a do Finska to bylo úžasné, konečně zase teplo. V noci se trochu ochladilo, nejhorší to bylo asi kolem 4 ráno, kdy bylo celkem dost chladivo.
Ale v neděli jim předpověď moc nevyšla. Od rána bylo krásně, na obloze jenom sem tam nějaký ten mrak a ten rychle přešel. Museli jsme dokonce sundávat skoro všechno oblečení, aby nám tam nebylo příliš vedro.
Cesta zpátky
Když jsme prošli, co se dalo, svezli jsme se busem zase zpátky na letiště. Tentokrát to bylo v klidu, bo letiště je poslední zastávka. Ovšem když jsme se dostali před letištní budovu, tak to neznamenalo, že už je to pohoda. Celá ta budova je hrozně velká a má asi 3 patra. My jsme z autobusu vystoupili v 2. patře (když jsme letěli, tak jsme se pohybovali v přízemí, tak jsme vůbec netušili, jak je to velké. Všude tam jsou různé "stánky" leteckých společností a projít to z jednoho konce na druhý trvá minimálně 15 minut (podle odhadu, celé jsem to neprocházel, bo tam nic nebylo k vidění, všechny "stánky" byly zavřené). Bylo tam přes 180 míst pro check-in (něco jako zaregistrování se na let) a my jsme se dostali maximálně k 100, dál se nám nechtělo. Jak jsme potom šli na letadlo, tak ta budova pokračovala asi ještě dvakrát tolik do dalšího směru - tam byly různé kavárny a obchůdky a pak se to dělilo do 4 směrů na 4 různé terminály a každý z těch terminálů měl ještě asi 30 čísel. Takže pořádná práce to projít z jedné strany na druhou.
My jsme po příchodu na letiště zjistili, že bude mít naše letadlo 30 minut zpoždění. Toš jsme sedli, pojedli a čekali na letadlo. Jane pospávala a já jsem se snažil nějak zabavit hrama na mobilu. Potom jsme vyrazili směrem k našemu terminálu. Byly tam dokonce jezdící pásy, tak jsme ani nemuseli jít a dovezlo nás to přímo k našemu východu. Tam jsme ještě chvíli počkali a za chvíli jsme opět vyrazili busama k letadlu.
Let zpátky probíhal v poho, skoro celý jsme prospali. Koukali jsme se jenom na začátek na osvětlenou Mallorcu a hledali jsme, kde jsme všude byli. Pak už nebylo nic moc vidět. V Brémách jsme pak museli čekat na letišti asi 2 hoďky na autobus do Groningenu, který jel v 23:45. Někdy kolem půl dvanácté přišel nějaký typos, že prý co tam děláme. Tak jsme říkali, že čekáme na bus do Groningenu a on na to, že se to tu všechno za 5 minut zavírá, tak že bychom měli co nejrychleji odejít. Toš jsme se rychle sbalili a vypadli jsme pryč. Venku jsme museli v té kose (oproti Mallorce) čekat asi 10 minut a pak jsme se uvelebili v teple autobusu a ten nás dopravil až do Groningenu, tentokrát bez poruchy a bez zpoždění. Na pokoj jsme se dostali asi o půl třetí ráno, dali jsme si rychlou sprchu a šli spinkat, ať jsme pořádně odpočinutí na další den, protože to budem potřebovat. Ale to zase příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat