25.10.15

Fotbalová návštěva

Na přelomu září a října byla Jane v ČR na pohovoru, z kterého ale ještě neví výsledek. Měli jí něco říct už před dvěma týdny, ale furt to prodlužujou. Tak snad na konci tohohle týdne bude vědět něco víc. Z ČR se vrátila v pátek (2.10) a pak byla převážně doma a dopisovala dizertačku. Já jsem měl v sobotu první domácí zápas z volejbalu a potom jsme měli párty z volejbalovou asociací, všichni lidi z různých týmů tam byli. Nejdříve jsme měli bufet a potom přišel DJ a začalo se dokonce i tančit. U toho se samozřejmě popíjelo hromada piva a dokonce jsme měli i nějakou půlečku od pana majitele nebo od předsedy volejbalového klubu. Sice to ze začátku bylo trochu nudnější, všichni se bavili v holandštině a když tam hrála hlasitá hudba, tak jsem toho moc nerozuměl, ale pak jsme šli tancovat, tak už to bylo lepší. Skončili jsme někdy kolem 2 nebo 3 ráno a pak jsem vyrazil na kole domů. A bohužel jsem po cestě na něco najel a píchnul duši, takže jsem musel zbytek cesty domů pěšky. A jak jsem tak šel, tak jsme se u jednoho semaforu sešli ještě s dalšíma dvěma chlapama z týmu a dokonce tam projížděl i trenér. Ale trenér byl asi opilejší, než čekal, takže když vyrazil domů, tak z cyklostezky najel na hranu u chodníku a spadl. Rychle jsme se za ním vydali, jestli je v poho, a nevypadalo na to nic hrozného, opilí mají štěstí :) Jenom mu spadl řetěz, tak ho musel jeden ze spoluhráčů, který jel tím samým směrem, domů dotlačit. Já jsem pak došel domů a šel spát. Někdy přes týden jsem pak opravil kolo a mohl jsem zase jezdit. 
V pondělí jsem pak já šel na druhé interview do té holandské firmy, která šlechtí chrysantémy. Tentokrát to bylo s ředitelem a manažerkou výzkumu a probíhalo to v angličtině, že mu to nevadí a pro mě to bude jednodušší. Pak jsem měl i prohlídku skleníků a laboratoří, a ukazovala mi, kde co roste a co dělají. Pohovor šel dobře a v pátek mi volali, že by se mnou chtěli mít další pohovor o týden později. 
Mezitím jsem během týdne trochu uklidil byt, protože v sobotu měla přijet fotbalová návštěva. Protože česká reprezentace hrála kvalifikaci o ME s Nizozemím, rozhodli se čtyři chlapi v čele s taťkou, že se přijedou na zápas NL-ČR podívat. Takže naplánovali výled od soboty do středy s nějakými výlety po NL a zakončené fotbalem v Amsterdamské Bijlmer Aréně. 
Já jsem měl ještě v pátek večer zápas, který jsme bohužel prohráli, vrátil jsem se domů někdy po půlnoci a v 6 ráno už jsem vstával, abych stihl vlak do Eindhovenu, kde jsem chlapy vyzvedl na letišti. Samozřejmě jsem jim, jako správný zásobovací člen týmu, dovezl pivo a čistou. Protože si vyzvedávali auto až později, vydali jsme se nejdříve na obhlídku Eindhovenu. Busem jsme se dostali blíž k centru a pak už jsme šli městem kolem Evoluonu, koncertní haly v Eindhovenu, a kolem fotbalového stadionu PSV. A protože to byla fotbalová návštěva, tak chtěli zkusit, jestli se dá podívat na stadion. A překvapivě tam měli přímo kavárnu, která měla venkovní posezení v rohu stadionu, nějaký VIP sektor s polstrovanýma sedačkama. Tak jsme se rozhodli, že si tam dáme pivo a pokocháme se stadionem. Když jsme všichni dopili a udělali hromadu fotek, vyrazili jsme dál do centra. Tam jsme trochu pojedli v místním rychlém občerstvení a došli jsme až ke kostelu svaté Kateřiny. Ten byl otevřený, tak jsme si ho prohlídli zevnitř. Dál jsme pak procházeli městem, na chvíli jsme poseděli u kanálu, kde jsme si mohli dát pivo a půlku, a došli jsme až do středu centra, kde byly zase moderní budovy. To už jsme došli k nádraží, odkud jsme se svezli busem zpátky na letiště, vyzvedli si auto a vyrazili do Ede. 
V Ede si mohl dát pivo a půlku konečně i řidič, pak jsme si dali večeři a seděli a popíjeli až do večera. Na večer jsem měl domluveno ve sportbaru, kde chodíme na pivo po volejbalu, že nám tam pustí fotbal ČR-Turecko. Sice to bylo trochu dál, museli jsme jít asi 40 minut, ale myslím, že nikomu taková procházka neuškodila. Po cestě jsme si i zazpívali a pěkně se bavili. V hospodě nám pak nastavil na velké plátno fotbal a my jsme si k tomu dali pivo a podporovali Čechy. Sice jsme to neměli s komentářem, protože v hospodě hrála normální hudba, ale toho využil taťka a tančil s Jane. Jak jsme tak popíjeli, tak jsme se zeptali majitele, jestli bychom si mohli dát i svojí půlku a dovolil nám to, tak jsme ho samozřejmě pozvali. Ten si ji s námi dal až později, protože se musel starat o hospodu. Jinak se ale v hospodě sedělo dobře a spíše jsme to prokecali než se koukali na fotbal, hlavně proto, že nebylo až tak moc na co koukat. Po fotbale pak už byli všichni unavení, tak jsem našel autobus a svezli jsme se domů busem.
V neděli jsme pak vyrazili do Haagu. Měl jsem najitou adresu parkoviště, ale po cestě si chlapi ještě vymysleli, že chcou jít k moři. Tak jsem rychle uvažoval, kde se dá zaparkovat u moře, a vzpomněl jsem si, jak jsme jezdili na beachvolejbalové turnaje do Scheveningenu, což je hned vedle Haagu, tak jsem je zavedl na tamější parkoviště a zašli jsme asi na hoďku na pláž. Většina lidí se tam jenom procházela, pár se jich učilo surfovat v neoprenech a dokonce jsme tam viděli jeden pár, který šel do vody jenom v plavkách. U moře jsme si dali sváču a pak jsme vyrazili do Haagu. V Haagu jsem na netu našel nějaké budovy, které by mohly být zajímavé, a udělal jsem jakýsi okruh. Tak jsme postupně procházeli nějaké kostely, budovy evropského soudu, byli jsme v zahradě královského paláce, podívali jsme se na samotný královský palác a české velvyslanectví a zakončili jsme to u Paláce Míru. Původně chtěli jít po Haagu ještě do Rotterdamu, ale tím, že jsme byli na pláži a pak si hodně prohlíželi Haag, tak už to nevyšlo. Jenom jeden chlap v Rotterdamu nebyl, tak jsme se domluvili, že aspoň projedem centrem, ať má představu, jak to tam vypadá. Ale bohužel byl zrovna řidič, tak nevím, jestli aspoň něco stihl nebo se jenom věnoval kolem jedoucím autům. Večer jsme chvíli poseděli, ale šli jsme spát dřív, protože jsme byli všichni unavení z předchozí noci. 
V pondělí mělo být krásně jasno, tak jsme se rozhodli, že pojedem na lodičky do Giethoornu. Na netu jsem se ještě večer předem koukal, jestli se tam dají lodičky půjčit nebo už je všechno zavřené, ale nic pořádného tam nebylo, jenom někde bylo napsané, že by mělo být otevřeno do konce října. Ale když jsme tam dorazili, tak všechno vypadalo úplně mrtvě, nikde nic otevřeného, nikde nikdo. Pak jsme našli jednu kavárnu, tak jsme zašli na kafe a zeptali se vrchního, jestli ještě něco funguje. Prý sem tam něco ještě jo, že to máme zkusit dál. Tak jsme šli dál, až jsme našli hospodu, kde půjčovali jednotlivé lodičky a dokonce i měli prohlídky v krytém člunu, kde by nebyla taková zima a nefoukalo by tam. Nakonec jsme se ale rozhodli, že půjdem na normální lodičku, protože to cenově vyjde nastejno, ale můžem jezdit dvě hodiny. Dokonce jsme dostali deky, ale překvapivě nebyla až taková zima, jak jsem čekal. Asi jsme na ten vítr byli moc nízko, tak bylo fajn. Až když jsme vyjeli na jezírko, tak s náma začaly houpat vlny a bylo větrněji. Ale nestrávili jsme tam moc času a rychle jsme se vrátili do kanálů ve vesničce, kde bylo příjemněji. Po cestě domů jsme se ještě stavili nakoupit v obchodě a večer jsme v klidu poseděli. 
V úterý jsme pak vyrazili do Amsterdamu. Vyjeli jsme hned ráno a zaparkovali pod stadionem, kde jsme se večer vrátili na fotbal. Ze stadionu jsme už šli všichni v červených dresech Česka a v centru Amsterdamu jsme potkávali hromadu českých fanoušků. Prošli jsme opět klasické turistické cíle v Amsterdamu, dali si pivo, projeli se lodičkou, někteří dokonce poklimbali z únavy, a pak jsme vyrazili zpátky na stadion. Tam už se začali shromažďovat fanoušci. Na jedné straně stadionu, odkud mají vchod domácí fanoušci, měli Holanďani dokonce postavené pódium a měli tam nějaké DJ a prodávali tam pivo. Tak jsme se tam zašli podívat a taky si dali pivo. Byla tam i fotka nizozemské reprezentace, tak jsme roztáhli naši velkou českou vlajku a vyfotili se před ní. Najednou se u nás objevila nějaká moderátorka, co chtěla natočit nějakou půlminutovou zprávu a chtěla za sebou české i holandské fanoušky. Tak se nás zeptala, jestli bychom za ní fandili pro Čechy, a vedle nás postavila nějaké Holanďany. Nakonec to musela točit asi na pětkrát, protože jí furt někdo chodil do záběru, takže když jsme za ní pokaždé skákali, tak po tom posledním záběru jsme byli celkem utahaní a chtěli jsme trochu spočnout. A pak už jsme vyrazili zpátky na druhou stranu stadionu, odkud jsme měli vstup my, Češi. Toš do stadionu jsme se dostali v pohodě, ale pak jsme si museli vyšlapat asi pět pater schodů. A jak jsem tak koukal na některé fanoušky, tak jim to dalo dost zabrat, u některých se dokonce objevovaly krůpěje potu. Když jsme si našli místa, tak jsme nejdříve koukali na rozcvičování a pak začal fotbal. Abych řek pravdu, tak Holanďani byli dost ticho, nic nekřičeli, jenom tak decentně povzbuzovali. To Češi si pěkně vyřvali hlasivky a nálada byla super. Hlavně když Češi hráli pěkný fotbal a vlastně celý zápas vyhrávali. Po zápase jsme byli všichni spokojeni, viděli jsme pěkný fotbal s krásným výsledkem, a spokojeně jsme se vrátili domů. 
Ve středu ráno jsme ještě vyrazili na krátkou prohlídku Ede se zastávkou v sýrovém obchodě a pak už se chlapi sbalili a vyrazili zpátky na letiště a do ČR. A protože Jane se chtěla podívat domů za mamkou a zbytkem rodiny, odjela do ČR s nima.