08.12.15

Obhajoba

Po noci v muzeích jsme zpátky do Amsterdamu jeli hned ve středu, protože Janeina kolegyně slavila narozeniny a šli jsme do portugalské restaurace na večeři. Ženské pak měly dámskou jízdu v kině a my chlapi jsme šli do českého baru v Amsterdamu. Tam jsme poseděli u piva a když holkám skončilo kino, sešli jsme se zase dohromady. Ale my už jsme pak museli jet zpátky do Ede, abychom ráno zase normálně vstali. V pátek pak dorazili do Nizozemí Hanka (Janeina sestra) s jejím přítelem. Ale jejich cesta rozhodně nebyla nudná. Nejdříve měli problémy s vlakem v ČR, protože museli jet náhradní autobusovou dopravou, takže si nebyli jistí, jestli stihnou letadlo. Nakonec se stihli dostat na letiště včas, nasedli do letadla a když měli odlítat, řekli jim, že si mají zase vysednout. Pak začli něco opravovat na motoru a Hanka s Michalem museli čekat přes 4 hodiny, než mohli zase zpátky do letadla. A zrovna do takového, kde se opravoval motor... No, pátek 13. se vším všudy. Nakonec ale doletěli v pořádku a s Jane, která na ně celý den čekala, dorazili domů (Jane se aspoň zašla podívat do centra do obchodů, jak zjistila, že přiletí tak pozdě). 
V sobotu jsme se pak šli všichni podívat do centra Ede, kde taky přišel Mikuláš, ale nic extra akčního se nedělo, jenom něco říkali holandsky (možná jsme byli ale trochu pozdě). Potom už jezdili sami nebo s Jane a já jsem zůstával doma, protože jsem se připravoval na obhajobu dizertačky, která byla ve čtvrtek. V neděli pak jeli s Jane do Amsterdamu a v pondělí byli ve Wageningenu. Tam jsem pak dorazil i já a Jane, dali jsme si spolu večeři a já jsem šel na volejbal a zbytek se na mě koukal. V úterý pak měli volnější den a ve středu byli se byli projet do lesů kolem Ede.
Ve středu taky přiletěli naši, kteří přiletěli do Eindhovenu, potrajdali po centru, pak si půjčili auto a dojeli k nám. Taky dorazil Jiří, který přiletěl do Amsterdamu a do Ede se dostal vlakem. Na nádraží jsme ho vyzvedli s taťkou a shodou okolností zrovna přijela i Jane, tak jsme je oba dovezli domů. Doma jsme pak pojedli a večer poseděli a já jsem se snažil uvolnit před obhajobou. 
Ve čtvrtek jsme museli vstávat dříve než obvykle (když tu máme návštěvu), abychom se stihli nasnídat a dojet do Wageningenu. Tam jsme byli asi o půl hodiny dříve, tak jsme ještě na chvíli zašli do centra. Pak už jsem se od nich odpojil, protože jsem musel být v aule dřív, aby mi ukázali, co a jak. Dostali jsme taky kafe, tak jsme tam s mýma paranymfama, kteří byli na pódiu se mnou, aspoň pokecali a oni se mě snažili ještě uvolnit. Mezitím jsem viděl, jak postupně přichází lidi z laborky, aby se na mě podívali. Pak už bylo 11 hodin a přišli mě odvést na pódium. Tam jsem měl nejdřív 15 minut prezentaci o tom, co jsem dělal, pak přišla komise a začli mě postupně zkoušet. Každý měl asi 10 minut, kdy se mě na něco ptal a společně jsme diskutovali. Po 45 minutách byl konec a komise odešla vyhodnotit, jestli a jak jsem obhájil titul. To už mi bylo konečně líp, protože jsem věděl, že už to mám za sebou. Když přišli zpátky, řekli mi, že jsem to obhájil, pak mi ještě můj profesor pogratuloval a něco o mě řekl, jak jsem si u něho v laborce vedl, a pak jsme všichni odešli do vedlejší místnůstky. Tam jsme měli malé občerstvení a všichni mi postupně gratulovali, že jsem získal titul. 
Po obhajobě jsme šli s našima na oběd, protože už jsme byli všichni hladoví, a pak jsme jeli domů do Ede. Tam jsme se víceméně jenom převlíkli a vyrazili jsme zpátky do Wageningenu busem na večeři a párty. Večeři jsme měli v té samé hospodě, jako potom párty, tak to bylo jednoduché. Navíc byla večeře úžasná, tak jsme si to užili a pak se přesunuli do samostatného salónku na párty. Tam postupně přicházeli lidi z laborky nebo z volejbalu a já jsem tak různě trajdal mezi nima, abych si stihnul se všema popovídat. Dokonce mi připravili i video, tak jsme se všichni hodně zasmáli. Na párty jsme zůstali asi do jedné a pak jsme se taxíkama dopravili domů do Ede. 
V pátek jsme rozhodně nevstávali nějak brzo, takže jsme i upravili plán a vymysleli něco volnějšího, na co nám stačí jenom půl dne. A vydali jsme se na zámek de Haar. Tam jsme si prošli zahradou kolem zámku, i do bludiště jsme zatrousili a nakonec jsme si dali kafe nebo pivo ve zdejší kavárně. Pak už jsme vyrazili zase zpátky a uvařili něco na večeři. V sobotu jsme pak vyrazili do ZOO v Arnhemu a tam jsme strávili celý den, i když byla celkem zima. Uprostřed totiž byly uzavřené pavilony, tak jsme se tam vždycky zahřáli. V neděli jsme pak vyrazili zpátky do ČR, jenom Hanka a Michal zůstali až do pondělí, kdy jim letělo letadlo. 
Letěli jsme s našima do Katowic, odkud nás vzali zase autem domů. V pondělí jsme ještě zůstali ve Vsi, ale v úterý už jsme se přesunuli do Valmezu, abych tam zase všechny navštívil, protože už jsem tam dlouho nebyl. A tak jsme byli u tety v nemocnici a pak jsme se stavili u babičky. Ve středu jsem pak musel zase odjet do Prahy, kde jsem měl ve čtvrtek pohovor. Po pohovoru jsem se vrátil do Valmezu a v pátek jsme jeli navštívit tetu a strejdu do Vsetína. A aby toho cestování nebylo málo, tak jsme v sobotu ráno jeli do Pardubic, kde jsme měli badmintonový turnaj s lidma z výšky. V Pardubicích jsme byli do neděle, pak jsme jeli k nám do Vsi, abych tam vybalil věci, které jsem měl na pohovor a do Pardubic na badminton, a nabalil jsem si malý prázdný baťůžek do NL. V pondělí ráno jsme pak jeli do Brna a v pohodě jsme doletěli a docestovali domů. Když jsme byli v NL, tak mi dali vědět z pohovoru, že jsem skončil druhý, ale že se ještě snaží vytvořit jedno místo, aby mohla ta vedoucí přimout nás oba dva. Tak uvidíme, jak to dopadne.