19.09.12

Amsterdam

Tento týden jsem se účastnil našeho každoročního výletu z laborky, tentokrát i s novými kolegy, kteří k nám minulý týden přišli. Tento rok jsme nejeli nikam daleko, ale celé se to konalo kolem Wageningenu a jeli jsme samozřejmě na kole. Hlavní myšlenka byla seznámit naše nové spolupracovníky s Wageningenem. Na začátku jsme byli rozděleni na šest skupin a v každé skupině byli lidi z různých oddělení, takže jsme se aspoň víc poznali. Taky jsme dostali 16 obrázků, které jsme měli potkat po cestě a zakreslit do mapy, to byla celkem prča. 
Nejdříve jsme vyrazili kolem wageningských polí a skončili jsme v kavárně v centru. Odtama jsme vyrazili na prohlídku centra Wageningenu s průvodcem, víceméně ta samá prohlídka, kterou jsme měli asi před 2 roky s Jane, když jsme přijeli do Wageningenu. Potom jsme vyjeli na "horu" (asi 50 m.n.m.) ve Wageningenu a měli jsme oběd. Po obědě jsme měli trochu umění, byli jsme na nějaké expozici, kde byly jenom lidská těla nebo jejich části z různých materiálů a různých barev. Odpoledne jsme pak zakončili ve vinici s ochutnávkou wageningských vín a sýrů z blízkého okolí. Bylo to fajn, ale ten vinař byl hrozně ukecaný a furt chtěl mluvit, tak jsme se ani nemohli pobavit. A celý výlet jsme pak zakončili večeří v centru. 
V pátek večer jsem pak jel za Jane do Amsterdamu, abych jí opravil kolo. Tak jsem pobral nářadí, náhradní díly a nějaké věci na přespání a vyrazil jsem. V Amsterdamu mi Jane ukázala laborku, kde pracuje, vzali jsme kolo a vyrazili domů. A protože jsme museli jít pěšky, šli jsme více než hodinu. Bylo to dost únavné a taky nudné, protože to bylo větší polovinu cesty jenom kolem cesty nebo kolejí. V sobotu ráno jsem pak opravil kolo a odpoledne jsme vyrazili do centra, abych taky viděl, jak vypadá market ve velkém městě. No bylo tam stánků hafo a hafo, různé capiny, jídlo, oblečení a kdoví co ještě. Ponakupovali jsme, co jsme potřebovali, a potom jsme ještě vyrazili na květinový trh. Tam si Jane konečně pořídila tmavě fialovou orchideu, kterou už hrozně dlouho sháněla, a já jsem si nakoupil 4 nové masožravky. Všechno jsme to pak donesli zpátky k Jane na pokoj, sbalili jsme se a vyrazili zpátky do Wageningenu. 
V neděli jsem pak měl první zápas v badmintonu v nové sezóně. Ale moc se mi nepovedl. Hrál jsem mužský double a single a oba zápasy jsem prohrál. Vždycky jsem vyhrál první set, druhý jsem těsně prohrál (třeba 22:20) a třetí jsem prohrál o něco víc (21:16 apod.). Takže furt hafo prostoru na zlepšování. Tak uvidíme příští víkend, jestli se bude dařit víc.

12.09.12

Mollenmarket

Tento týden byl pro mě celkem akční, každý den něco, i když ne vždy pozitivního. V pondělí jsem měl nějak moc práce, takže jsem byl ve škole až do 9 do večera, takže jsem nestihl trénink. Místo toho jsme se ale s Michalem domluvili na squash, tak jsme se i potkali s klukama z volejbalu. A z našeho týmu tam byli jenom dva, takže jsem stejně o nic moc nepřišel. V úterý jsem měl schůzku s mojím externím vedoucím. Sice napoprvé to nevyšlo, protože měl schůzku předtím a ta se protáhla a potom měl domluvenou další, tak jsme to odložili na později na odpoledne. Ale pak už to bylo v poho, je to fajny typos, tak jsme pokecali o tom, co jsem udělal, jak jsem pokročil a jak to vypadá s mojím PhD celkově. Ve středu jsme měli ukázkový trénink z badmintonu pro všechny lidi, co si chcou vyzkoušet hrát badminton. A přišlo jich hodně, na všech 9 hřištích bylo po čtyřech lidech. No a ve čtvrtek jsme měli ukázkový trénink z volejbalu. Na tom se taky mělo rozhodnout, kdo z nových lidí půjde do kterého týmu. V pátek už to byl takový relax, to už jsem čekal na Jane, až přijede domů. 
Jane zase byla v Bruselu, ale tentokrát jela nejdříve do Amsterdamu zkusit něco poměřit na její mašině. Do Bruselu se tak dostala v pondělí až na večer a tam jí řekli, že mašina ještě není nachystaná, tak byla ráda, že se tam nehnala na dříve, stejně by neměla co dělat. V úterý pak musela čekat asi do dvanácti (to se v klidu vyspala na pokoji), aby dostala nové čipy, které měla vyzkoušet. Ale moc to nefungovalo a nakonec v pátek skončila s tím, že za celé čtyři týdny nic nenaměřila. Takže teď bude měřit zase v Amsterdamu a uvidí, jak to půjde, možná zase pojede měřit do Bruselu později. Ale uprostřed týdne musela změnit hotel, protože všechny byly obsazené. A protože nemohla najít žádný volný v Bruselu, jela na noc ze středy a ze čtvrtka do Antverp, kde si našla hotel. Antverpy jsou moc pěkné město, o moc hezčí než Brusel. Mají tam katedrálu krásné kostely a nejhezčí je náměstí, kde jsou starodávné domy se zlatýma sochama na střeše. Původně ty domy patřily různým cechům a  každá socha vyjadřovala co za cech tam byl.
V sobotu jsme pak společně šli do města podívat se na každoroční Mollenmarket ("Mlýnský market"). To se samozřejmě koná kolem mlýna a lidi z domu tam prodávají různé capiny, které už doma nechcou a taky tam jsou různé stánky. Tak jsme si to prošli, prošli jsme ještě trh v centru a pak jsme se flákali doma na pokoji. Večer jsme šli na koncert do města na oslavu 7 let jednoho baru a hráli tam pěknou hudbu, tak jsme chvíli postáli. Potom jsme ještě zašli na pivo a pak spát. V neděli bylo hodně teplo, asi poslední hezký a teplý den v roce, tak jsme se odpoledne vyrazili koupat k jezeru s Michalem a Allouette. Večer jsme z toho byli ale tak utahaní, že jsme šli hodně brzo spát. 

05.09.12

Floriáda

Minulý týden se nic zvláštního nedělo, Jane pracovala v Belgii v Bruselu a já ve Wageningenu. O víkendu jsme se pak flákali doma, ponakupovali jsme, trochu pouklízeli a jinak nic. 
Tento týden se během týdne taky nic extra nedělo, pomalu tady začíná školní rok, takže už se tu kolem ve škole motá víc lidí a už nám začaly normální tréninky, tak se snažím tam chodit, pokud nemám moc práce. 
V sobotu jsme pak vyrazili na Floriádu, což je světová zahradnická výstava, která se v NL koná jenom jednou za 10 let. Domluvili jsme se s Michalem a Allouette, že se tam zajdem podívat, protože jsem chtěl vidět, jak taková výstava vypadá. Tento rok se to koná ve Venlu a je to rozděleno na pět částí, které jsou od sebe oddělené malým lesíkem, a celé se to rozkládá na ploše asi 64 hektarů. Protože cesta trvá celkem dlouho a celý areál je velký, vyrazili jsme brzo ráno z Wageningenu na vlak. Vlakem jsme pak dojeli do Venla a tam nás bus dovezl přímo na výstavu. 
Vydali jsme se z jedné strany a postupně jsme procházeli všechny výstavy, které tam měli. Nejdříve tam byly různé zahrady z různých koutů světa, jako Srí Lanka, Čína, Turecko, Itálie, Španělsko, Afgánistán, Tunis, Bangladéš a další. Ale většinou to byl jenom barák postavený ve stylu té dané země a uvnitř byly stánky, kde prodávali různé serepetičky z toho státu. Asi nejhezčí byla Čína, ta tam měla postavený pěkný čínský baráček a měli  tam i bonsaje, tomu jsem nemohl odolat a nakonec jsem si dvě pořídil. Ale kupoval jsem je až na závěr, ať je nemusím celou dobu tahat. Potom jsme šli dál a došli jsme k takové zahradě, kde byly do kruhu rozmístěny hlavně jabloně, pár vín a hrušní. A asi všechny ty jabloně byly od jakéhosi Čecha. Mohli jsme si tam i to ovoce trhat a zkusit, ale většina jablek ještě nebyla zralá, jenom jeden druh. Pak jsme šli po takovém chodníčku, který procházel různýma zahradama, které byly oddělené živým plotem, to bylo hodně pěkné. Pak jsme došli k takové velké budově ve tvaru kupole, počkali jsme pár minut a uvnitř nám na tu kopuli promítali nějaké video. 
Pak jsme museli projít kus lesa, kde pouštěli z reproduktorů různé zvuky. A i když byl den a bylo tam hafo lidí, bylo to trochu strašidelné. Tak mě hned napadlo, že by to nebylo špatné použít na stezku odvahy na tábor, jenom nevím, jak bych to vyřešil s elektrikou... V další části nás čekal velký skleník, ve kterém byly různé tropické stromy a kytky. V téhle části byla taky česká expozice, ale oproti ostatním zemím mi to připadalo trapné, nebylo tam skoro nic, jenom jakási dřevěná stavba uprostřed. Moc mě to teda neohromilo. Taky tam byl včelí dům, kde měli živé včely a člověk se mohl zblízka podívat, jak včeličky lezou po svých plátech (byly oddělené sklem). 
Pak jsme se přesunuli do další části a tam bylo asi nejhezčí velký pavilon, ve kterém byly vystavené orchideje různých barev, tvarů a velikostí a bylo to úplně úžasné. Vůbec nechápu, kde tolik druhů nasbírali, protože celý pavilon byl hrozně velký a ještě měl jedno patro! Když jsem to všechno pořádně poprocházeli, došli jsme do další části, kde už toho ale moc zajímavého nebylo. Asi to nejakčnější byl takový železný drak a když mu člověk "dal" minci, začal šlehat oheň a to mělo odebrat z člověka negativní energii. A byla tam taky stanice na takovou malou lanovku, která vedla nad celým areálem. Tak jsme si koupili lístky a prohlídli jsme si to všechno znova, ale tentokrát zhora. Potom jsme si dali něco malého na jídlo a protože už byl večer, vyrazili jsme celí unavení zpátky do Wageningenu.