Před dvěma týdny nám skončily staré sportovní kurzy a hned další týden začaly nové. Tentokrát jsme si nezapsali tolik kurzů, abychom neztratili tolik času na sportech a pak skoro nestihli udělat večeři nebo si odpočinout. Nakonec to stejně dopadlo trochu jinak, alespoň pro mě, protože volejbal mám 2x týdně, k tomu chci chodit na wallclimbing na volné hodiny - ty jsou 3x týdně, ale chci chodit jenom 2x týdně a mezi tím ty sportovní kurzy a plavání.
Protože tady na konci ledna končíme, tak jsme si mohli zapsat jenom pětitýdenní kurzy (nestihli bychom poslední hodinu desetitýdenních a navíc by nám nestihli vrátit peníze. Taky tam nebylo nic až tak zajímavého). Já jsem si zapsal střílení ze vzduchovky a z pistole, potom znova squash a capoiru. Jane se zapsala jenom na zumbu.
První hodinu střílení jsem bohužel nestihl, protože jsme se ještě nestihli vrátit z Londýna. Na druhou jsem tu ale už byl. Kurz trvá 2 hodiny, od 4 do 6 odpoledne, takže ve škole musím končit dříve, abych se tam dostal. Navíc to je úplně na druhé straně města, takže to chvíli trvá, než tam člověk dojede. Když jsem to hledal, chvíli jsem to nemohl najít a pak se mi to konečně podařilo - byly to takové malé, nenápadné dveře, které byly na boku budovy, ve které je supermarket a další obchody. Zrovna tam šla i nějaká holčina, tak jsem šel s ní. Musí se tam zazvonit a pak se otevřou dveře. Projde se celkem dlouhou chodbou a pak člověk dojde do baru, i s barmanským pultem. Ten, co nás to měl učit, už tam byl, my jsme si sedli za pult a čekali na zbytek lidí. Mezitím nám učitel nabídl kafe nebo čaj, tak jsme popili a pak jsme vyrazili střílet.
Stříleli jsme ze vzduchovky, ale ne takové té klasické pouťové, ale nějaké lepší. A taky se trochu jinak držela než ta, kterou se normálně střílí. Toš nám tam ukázal, co a jak, řekl nějaké zásady bezpečnosti a pak už jsme jenom stříleli. Byly tam 4 vzduchovky pro praváky a jedna pro leváky a celkově nás tam bylo 9 lidí (2 byli leváci). Tak jsme se postupně střídali. Stříleli jsme na malé terče s průměrem 10 cm na vzdálenost 10 m. Byla to celkem akční. Člověk musí na chvíli přestat dýchat, aby mohl pořádně zamířit. A stejně se to furt hýbe a moc se mi nedařilo mířit přesně. Asi nejlepší byl můj 2. a 3. pokus. Pak už to bylo jenom horší a horší. Příští týden máme mít nějakou soutěž jakože mezi náma a potom bychom měli začít střílet z pistole.
Squash je furt stejný, jenom tam teď nechodím s Jane, protože se nějak nestihla zapsat, někdo jí předběhl. Učí nás zase ten samý učitel. Tak teď hraju s nějakou holčinou, která říkala, že už to hrála, dokonce si nosí i svojí vlastní raketu, tak to je trochu akčnější. A hrajeme s černým míčkem (co vím, tak tu mají minimálně dva druhy míčků - modrý pro začátečníky, ten více skáče, a černý pro pokročité, ten skáče míň a člověk musí být rychlý, aby ho stihnul doběhnout). Většinou to vypadá tak, že asi půl hodinky trénujeme podle toho, co nám řekne učitel, a pak hrajeme normální zápasy. Musím se pochlubit, že zatím mě ta holčina neporazila :)
Capoira je cosi úplně nového a po dvou hodinách capoiry si myslím, že to není sport pro mě. Když jsme se naučili základní krok, tak jsme pokračovali v učení základních kopů a obranných "postojů" (spíše pohybů, protože v capoiře je člověk furt v pohybu). Druhou hodinu jsme to opakovali, přidali jsme nějaké další a na konci hodiny jsme udělali takový ten klasický kroužek a vždycky dva lidi uprostřed proti sobě "bojovali" - hráli capoiru. Celé ty boje by se měly provádět do rytmu hudby, ale první hodinu, kdy nám tu hudbu jenom pouštěli, jsem tam rytmus, na který bych to mohl praktikovat, nenašel. Druhou hodinu přinesli jakýsi nástroj, na který se hraje při capoiře, a to už bylo s tím rytmem trochu lepší, občas jsem se i chytal. Toš uvidíme, jak to bude pokračovat další hodiny a uvidíme, jestli se v tom trochu zlepším nebo budu furt jako dřevo. Taky je zajímavé, že většina lidí, co tam chodí, jsou holky. Jsme tam jenom 2 kluci a pak ti vyučující jsou kluci.
Janeina zumba vůbec netuším, co to je. Podle toho, jak to popisovala, tak to je něco jako aerobik a samba (nebo nějaký latinskoamerický tanec) dohromady. Co jsem viděl já přes sklo, tak tam třepali rukama na všechny možné strany na takovou divnou hudbu. Ale prý je to hrozně náročné, po prvních 20-ti minutách prý myslela, že to nezvládne. Ale nakonec to zvládla. Taky je prý učí nějaký nabouchaný černoch a prý se u toho furt usmívá. A jsou tam prý jenom samé holčiny.
Protože tady na konci ledna končíme, tak jsme si mohli zapsat jenom pětitýdenní kurzy (nestihli bychom poslední hodinu desetitýdenních a navíc by nám nestihli vrátit peníze. Taky tam nebylo nic až tak zajímavého). Já jsem si zapsal střílení ze vzduchovky a z pistole, potom znova squash a capoiru. Jane se zapsala jenom na zumbu.
První hodinu střílení jsem bohužel nestihl, protože jsme se ještě nestihli vrátit z Londýna. Na druhou jsem tu ale už byl. Kurz trvá 2 hodiny, od 4 do 6 odpoledne, takže ve škole musím končit dříve, abych se tam dostal. Navíc to je úplně na druhé straně města, takže to chvíli trvá, než tam člověk dojede. Když jsem to hledal, chvíli jsem to nemohl najít a pak se mi to konečně podařilo - byly to takové malé, nenápadné dveře, které byly na boku budovy, ve které je supermarket a další obchody. Zrovna tam šla i nějaká holčina, tak jsem šel s ní. Musí se tam zazvonit a pak se otevřou dveře. Projde se celkem dlouhou chodbou a pak člověk dojde do baru, i s barmanským pultem. Ten, co nás to měl učit, už tam byl, my jsme si sedli za pult a čekali na zbytek lidí. Mezitím nám učitel nabídl kafe nebo čaj, tak jsme popili a pak jsme vyrazili střílet.
Stříleli jsme ze vzduchovky, ale ne takové té klasické pouťové, ale nějaké lepší. A taky se trochu jinak držela než ta, kterou se normálně střílí. Toš nám tam ukázal, co a jak, řekl nějaké zásady bezpečnosti a pak už jsme jenom stříleli. Byly tam 4 vzduchovky pro praváky a jedna pro leváky a celkově nás tam bylo 9 lidí (2 byli leváci). Tak jsme se postupně střídali. Stříleli jsme na malé terče s průměrem 10 cm na vzdálenost 10 m. Byla to celkem akční. Člověk musí na chvíli přestat dýchat, aby mohl pořádně zamířit. A stejně se to furt hýbe a moc se mi nedařilo mířit přesně. Asi nejlepší byl můj 2. a 3. pokus. Pak už to bylo jenom horší a horší. Příští týden máme mít nějakou soutěž jakože mezi náma a potom bychom měli začít střílet z pistole.
Squash je furt stejný, jenom tam teď nechodím s Jane, protože se nějak nestihla zapsat, někdo jí předběhl. Učí nás zase ten samý učitel. Tak teď hraju s nějakou holčinou, která říkala, že už to hrála, dokonce si nosí i svojí vlastní raketu, tak to je trochu akčnější. A hrajeme s černým míčkem (co vím, tak tu mají minimálně dva druhy míčků - modrý pro začátečníky, ten více skáče, a černý pro pokročité, ten skáče míň a člověk musí být rychlý, aby ho stihnul doběhnout). Většinou to vypadá tak, že asi půl hodinky trénujeme podle toho, co nám řekne učitel, a pak hrajeme normální zápasy. Musím se pochlubit, že zatím mě ta holčina neporazila :)
Capoira je cosi úplně nového a po dvou hodinách capoiry si myslím, že to není sport pro mě. Když jsme se naučili základní krok, tak jsme pokračovali v učení základních kopů a obranných "postojů" (spíše pohybů, protože v capoiře je člověk furt v pohybu). Druhou hodinu jsme to opakovali, přidali jsme nějaké další a na konci hodiny jsme udělali takový ten klasický kroužek a vždycky dva lidi uprostřed proti sobě "bojovali" - hráli capoiru. Celé ty boje by se měly provádět do rytmu hudby, ale první hodinu, kdy nám tu hudbu jenom pouštěli, jsem tam rytmus, na který bych to mohl praktikovat, nenašel. Druhou hodinu přinesli jakýsi nástroj, na který se hraje při capoiře, a to už bylo s tím rytmem trochu lepší, občas jsem se i chytal. Toš uvidíme, jak to bude pokračovat další hodiny a uvidíme, jestli se v tom trochu zlepším nebo budu furt jako dřevo. Taky je zajímavé, že většina lidí, co tam chodí, jsou holky. Jsme tam jenom 2 kluci a pak ti vyučující jsou kluci.
Janeina zumba vůbec netuším, co to je. Podle toho, jak to popisovala, tak to je něco jako aerobik a samba (nebo nějaký latinskoamerický tanec) dohromady. Co jsem viděl já přes sklo, tak tam třepali rukama na všechny možné strany na takovou divnou hudbu. Ale prý je to hrozně náročné, po prvních 20-ti minutách prý myslela, že to nezvládne. Ale nakonec to zvládla. Taky je prý učí nějaký nabouchaný černoch a prý se u toho furt usmívá. A jsou tam prý jenom samé holčiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat