V pátek (29.1.) jsme měli zase akci s lidma ze školy. Tentokrát to bylo loučení s jedním typosem, který už jde do důchodu. Ale vůbec na to nevypadá. Má 64 a za dva měsíce letí s manželkou do Číny, Vietnamu a tam někam jezdit 3 měsíce na kole.
Tohle loučení, které pořádala asi škola, začínalo večer na bowlingu. Měli jsme objednaných 8 dráh a na každé dráze hrálo tak 5 - 6 lidí. Všichni lidi byli rozdělení podle jména a jak to začalo, tak se tam jména už objevily. Ale taky se stalo, že někteří lidi nepřišli (jako třeba u naší skupiny a taky u skupiny, kde hrála Jane), tak jsme za něho prostě hráli všichni. Toš hra byla fajn, bylo to stejné jako bowling u nás. Asi jediný rozdíl, co jsem zpozoroval byl, že kuželky nebyly na provázku, ale byly jenom postavené a když člověk kulnul, tak ty co spadly, tak byly stažené pryč (nevím, jak to je u nás teď, ale co si vzpomínám když jsem byl na bowlingu u nás, tak to tak nikde nefungovalo). No a protože jsme už dlouho nehráli, tak ani výsledky nebyly moc valné, už jsem nahrál i víc. Když jsme to ale pak porovnávali s ostatníma, tak to až tak hrozné nebylo, asi nejsme úplně nejhorší. Jediná zajímavost byla, že u nás i u Janeiny skupinky vyhrál ten člověk, který chyběl. Takže jsme vlastně vyhrála celá skupina :)
Po bowlingu jsme se přesunuli nahoru do hospody a posadili jsme se ke stolům. Pak se objevil jakýsi klučina z té hospody a cosi tam šprechtil v dutsch. Co jsme z toho vyrozuměli, tak tam byly 3 druhy masa, nějaké omáčky, jako tatarka apod., nějaké saláty a chleba a máme si vzít, co chceme. A jestli chceme maso, tak že si ho máme sami ugrilovat. Byl tam vnitřní gril na plyn, tak si tam lidi dávali maso, postávali u něho a otáčeli masa, ať se nepřipálí. Tak jsme se zařadili do fronty, dali jsme si nejdříve nějaké saláty a jak se to trochu vylidnilo u grilu, tak jsme si dali i maso.
Během jídla se postavil nejdříve děkan a něco řekl a pak začal mluvit další typos, který měl připravenou celou řeč. Celé to bylo v dutsch, takže vůbec netušíme, o čem to bylo. Ale mluvili celkem dlouho. Pak cosi pronesl i ten typos, co odcházel a pak ještě dostal nějaké dárky od školy, aspoň myslím. Byly tam nějaké 2 elektronické věci a pak kolekci Monty Pythona na DVD. Po jídle se pak všem rozdaly papíry se slovama nějaké písničky a řekli nám, že to je na melodii jakési písničky, kterou jsme vůbec neznali. Ale postavili jsme se společně s ostatníma a ztratili jsme se v davu, protože ten text jenom přečíst pro nás bylo nemožné. Přidali jsme se ke zbytku, jenom když se zpíval refrém: Popie Jopie jo, Popie Jopie yeah, Popie Jopie jo, Popie Jopie yeah... Když jsme se pak zase posadili, zkoušeli jsme s Jane vymyslet, o čem tak ta písnička mohla být. Některé slova byly podobné angličtině nebo němčině, ale na některé jsme prostě nepřišli.
Potom se na stole, kde bylo předtím jídlo, najednou objevilo hafo zákusků, talíře s nanukovým dortem, nějaké ovoce a taky tam byla čokoládová fontána, ta byla asi nejlepší. Tak jsme se vydali na další kolo pro další jídlo - zákusky, nanuky, čokoládu.
Pak už se nic zvláštního nedělo, jenom se kecalo. Chvíli jsme si povídali s jednou ženskou, co tam s náma seděla, pak si k nám přisedl náš bos - ten, který nám tu našel nějakou práci, co bychom mohli dělat, a s ním jsme pak taky chvíli klábosili. Pak už se to začalo pomalu rozcházet, tak jsme se pak taky rozloučili a vyrazili domů.
Tohle loučení, které pořádala asi škola, začínalo večer na bowlingu. Měli jsme objednaných 8 dráh a na každé dráze hrálo tak 5 - 6 lidí. Všichni lidi byli rozdělení podle jména a jak to začalo, tak se tam jména už objevily. Ale taky se stalo, že někteří lidi nepřišli (jako třeba u naší skupiny a taky u skupiny, kde hrála Jane), tak jsme za něho prostě hráli všichni. Toš hra byla fajn, bylo to stejné jako bowling u nás. Asi jediný rozdíl, co jsem zpozoroval byl, že kuželky nebyly na provázku, ale byly jenom postavené a když člověk kulnul, tak ty co spadly, tak byly stažené pryč (nevím, jak to je u nás teď, ale co si vzpomínám když jsem byl na bowlingu u nás, tak to tak nikde nefungovalo). No a protože jsme už dlouho nehráli, tak ani výsledky nebyly moc valné, už jsem nahrál i víc. Když jsme to ale pak porovnávali s ostatníma, tak to až tak hrozné nebylo, asi nejsme úplně nejhorší. Jediná zajímavost byla, že u nás i u Janeiny skupinky vyhrál ten člověk, který chyběl. Takže jsme vlastně vyhrála celá skupina :)
Po bowlingu jsme se přesunuli nahoru do hospody a posadili jsme se ke stolům. Pak se objevil jakýsi klučina z té hospody a cosi tam šprechtil v dutsch. Co jsme z toho vyrozuměli, tak tam byly 3 druhy masa, nějaké omáčky, jako tatarka apod., nějaké saláty a chleba a máme si vzít, co chceme. A jestli chceme maso, tak že si ho máme sami ugrilovat. Byl tam vnitřní gril na plyn, tak si tam lidi dávali maso, postávali u něho a otáčeli masa, ať se nepřipálí. Tak jsme se zařadili do fronty, dali jsme si nejdříve nějaké saláty a jak se to trochu vylidnilo u grilu, tak jsme si dali i maso.
Během jídla se postavil nejdříve děkan a něco řekl a pak začal mluvit další typos, který měl připravenou celou řeč. Celé to bylo v dutsch, takže vůbec netušíme, o čem to bylo. Ale mluvili celkem dlouho. Pak cosi pronesl i ten typos, co odcházel a pak ještě dostal nějaké dárky od školy, aspoň myslím. Byly tam nějaké 2 elektronické věci a pak kolekci Monty Pythona na DVD. Po jídle se pak všem rozdaly papíry se slovama nějaké písničky a řekli nám, že to je na melodii jakési písničky, kterou jsme vůbec neznali. Ale postavili jsme se společně s ostatníma a ztratili jsme se v davu, protože ten text jenom přečíst pro nás bylo nemožné. Přidali jsme se ke zbytku, jenom když se zpíval refrém: Popie Jopie jo, Popie Jopie yeah, Popie Jopie jo, Popie Jopie yeah... Když jsme se pak zase posadili, zkoušeli jsme s Jane vymyslet, o čem tak ta písnička mohla být. Některé slova byly podobné angličtině nebo němčině, ale na některé jsme prostě nepřišli.
Potom se na stole, kde bylo předtím jídlo, najednou objevilo hafo zákusků, talíře s nanukovým dortem, nějaké ovoce a taky tam byla čokoládová fontána, ta byla asi nejlepší. Tak jsme se vydali na další kolo pro další jídlo - zákusky, nanuky, čokoládu.
Pak už se nic zvláštního nedělo, jenom se kecalo. Chvíli jsme si povídali s jednou ženskou, co tam s náma seděla, pak si k nám přisedl náš bos - ten, který nám tu našel nějakou práci, co bychom mohli dělat, a s ním jsme pak taky chvíli klábosili. Pak už se to začalo pomalu rozcházet, tak jsme se pak taky rozloučili a vyrazili domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat