V neděli 21.2. jsem byl jenom já na další akci s ESN. Byl jsem tam jenom já, protože jsme byli bruslit a Jane to moc nebaví a nechtěla jít se mnou, tak jsem šel sám. Nejdřív jsem si myslel, že dostaneme normální brusle a budem někde na klasickém kluzišti, kde se hraje hokej. Ale ono ne, byli jsme na oválu, na kterém bruslí rychlobruslaři a taky jsme neměli klasické brusle, ale ty rychlobruslařské (ten nůž - železná část brusle - byl o kus delší než bota, vpředu i vzadu).
Nejdříve jsme měli sraz se všema lidma, kteří se zapsali. To bylo trochu akční, protože mi dali papír, na kterém bylo, že mám být v jednu před halou. Ale když jsem tam dorazil, tak tam nikdo z ESN ani žádná grupa lidí nebyla, i když jsem to celé prošel. Zkoušel jsem taky hledat nějaké telefoní číslo, že bych jim zavolal či co, ale nic jsem nenašel, tak znova prostudoval ten papír a pak jsem se kouknul i na "vstupenku" na tu akci - lístek, kde je napsané co to je za akce a kdy je. A na tomhle lístku jsem našel napsané, že to začíná v půl jedné a úplně někde jinde, v centru města. Toš jsem to ale kašlal a říkal jsem, že tam počkám a až dorazí, tak se k nim přidám.
Dorazili asi za 15 minut, tak jsem nemusel ani tak dlouho čekat, což bylo fajn. Tak jsem se k nim začlenil a vydali jsme se do haly. Ta hala na rychlobruslení je ve sportcentru, které se jmenuje Kardinge a je to takový velký komplex budov snad na všechny sporty. Jsou tam haly na tenis, squash a podobné věci, je tam hala na aerobic a spol., taky tam je plavecký bazén, dokonce tam je i venkovní bazén, v kterém byli lidi i v zimě (vypadalo to, že je vyhřívaný či co) a taky tam byla ledová plocha na hokej. My jsme šli ale první na kafe/čokoládu/čaj, co kdo chtěl. Tam jsem pobyli asi půl hoďky, pokecali jsme, trochu se poseznamovali a pak jsme si šli půjčit brusle a šli jsme bruslit.
Když jsem byl v bruslích ještě na normální zemi, ne na ledě, říkal jsem si, že to nemůže být takový rozdíl oproti normálním bruslím. Ale když jsem vlezl na led, nějak to ujelo a skoro jsem spadl. Ale nějak jsem to udržel a ustál jsem to. Tak jsem zjistil, že to asi až tak jednoduché nebude a že to budu muset zkusit trochu pomaleji. Byly tam tři pruhy, vnitřní byl pro ty rychlé bruslaře, ti vypadali jako profíci, pak tam byl prostřední pro takové normální lidi a pak tam bylo vnější, ten byl pro lidi s malýma dětma a pro ty, kteří se to teprve učili. Tak jsem se zařadil do prostředního pruhu, spíše vně, a postupně jsem si zvykal na brusle. Po pár kolečkách už to bylo lepší a začal jsem se přemísťovat spíše k tomu rychlému pruhu. Pak jsem taky zkoušel do zatáček přešlapovat, ale nějak se mi to moc nedařilo. Pak jsem zjistil, že u těchle bruslí nemá cenu do zatáček přešlapovat, pokud člověk nemá jakous takous rychlost. Prostě když to nejede dost rychle, tak se to nevyplatí.
Tak jsem pak začal jezdit i rychle a byla to prča. Bylo to rychlejší než normální brusle a jezdilo to fajn. Ale když jsem se koukal na ty, co jezdí vedle mě, na ty profesionály, tak jsem na ně vůbec neměl. Tak jsem nevěděl, jestli je to těma bruslema, že když by měl člověk lepší brusle, tak by to rázem jelo rychleji, nebo jestli oni znají jakousi fintu, kterou normální člověk nezná. No ale tohle jsem se nedozvěděl a já si myslím, že to je určitě těma bruslema (přece nemůžu být takové béčko...)
Bruslili jsme asi hoďku a půl a pak jsme šli zpátky do kavárny. Tam jsme pak měli takovou malou večeři - typickou Dutch. Dostali jsme polívku, tentokrát to nebyla hořčicová, ale spíš něco jako u nás hrstková, ale taková hustší. A potom jsme ještě dostali takový typický Dutch chleba se slaninou. Ale tohle nebyl normální chleba, co tu mají (jakože toustový), ale to byl jakýsi chleba jakoby slisované zrní do sebe, aby to drželo pokupě. Jane to ze začátku jedla na oběd, ale pak jí to přestalo chutnat (ani se nedivím...). Ale s tou slaninou se to dalo a já jsem byl tak hladový, že jsem byl rád, že můžu něco pojíst. Pak jsme tam ještě chvíli poseděli a asi ve třičtvrtě na pět jsme vyrazili zpátky. Někteří do centra a jeli na koleje, někteří, i já, jsme jeli na další international dinner, tentokrát švédskou.
Nejdříve jsme měli sraz se všema lidma, kteří se zapsali. To bylo trochu akční, protože mi dali papír, na kterém bylo, že mám být v jednu před halou. Ale když jsem tam dorazil, tak tam nikdo z ESN ani žádná grupa lidí nebyla, i když jsem to celé prošel. Zkoušel jsem taky hledat nějaké telefoní číslo, že bych jim zavolal či co, ale nic jsem nenašel, tak znova prostudoval ten papír a pak jsem se kouknul i na "vstupenku" na tu akci - lístek, kde je napsané co to je za akce a kdy je. A na tomhle lístku jsem našel napsané, že to začíná v půl jedné a úplně někde jinde, v centru města. Toš jsem to ale kašlal a říkal jsem, že tam počkám a až dorazí, tak se k nim přidám.
Dorazili asi za 15 minut, tak jsem nemusel ani tak dlouho čekat, což bylo fajn. Tak jsem se k nim začlenil a vydali jsme se do haly. Ta hala na rychlobruslení je ve sportcentru, které se jmenuje Kardinge a je to takový velký komplex budov snad na všechny sporty. Jsou tam haly na tenis, squash a podobné věci, je tam hala na aerobic a spol., taky tam je plavecký bazén, dokonce tam je i venkovní bazén, v kterém byli lidi i v zimě (vypadalo to, že je vyhřívaný či co) a taky tam byla ledová plocha na hokej. My jsme šli ale první na kafe/čokoládu/čaj, co kdo chtěl. Tam jsem pobyli asi půl hoďky, pokecali jsme, trochu se poseznamovali a pak jsme si šli půjčit brusle a šli jsme bruslit.
Když jsem byl v bruslích ještě na normální zemi, ne na ledě, říkal jsem si, že to nemůže být takový rozdíl oproti normálním bruslím. Ale když jsem vlezl na led, nějak to ujelo a skoro jsem spadl. Ale nějak jsem to udržel a ustál jsem to. Tak jsem zjistil, že to asi až tak jednoduché nebude a že to budu muset zkusit trochu pomaleji. Byly tam tři pruhy, vnitřní byl pro ty rychlé bruslaře, ti vypadali jako profíci, pak tam byl prostřední pro takové normální lidi a pak tam bylo vnější, ten byl pro lidi s malýma dětma a pro ty, kteří se to teprve učili. Tak jsem se zařadil do prostředního pruhu, spíše vně, a postupně jsem si zvykal na brusle. Po pár kolečkách už to bylo lepší a začal jsem se přemísťovat spíše k tomu rychlému pruhu. Pak jsem taky zkoušel do zatáček přešlapovat, ale nějak se mi to moc nedařilo. Pak jsem zjistil, že u těchle bruslí nemá cenu do zatáček přešlapovat, pokud člověk nemá jakous takous rychlost. Prostě když to nejede dost rychle, tak se to nevyplatí.
Tak jsem pak začal jezdit i rychle a byla to prča. Bylo to rychlejší než normální brusle a jezdilo to fajn. Ale když jsem se koukal na ty, co jezdí vedle mě, na ty profesionály, tak jsem na ně vůbec neměl. Tak jsem nevěděl, jestli je to těma bruslema, že když by měl člověk lepší brusle, tak by to rázem jelo rychleji, nebo jestli oni znají jakousi fintu, kterou normální člověk nezná. No ale tohle jsem se nedozvěděl a já si myslím, že to je určitě těma bruslema (přece nemůžu být takové béčko...)
Bruslili jsme asi hoďku a půl a pak jsme šli zpátky do kavárny. Tam jsme pak měli takovou malou večeři - typickou Dutch. Dostali jsme polívku, tentokrát to nebyla hořčicová, ale spíš něco jako u nás hrstková, ale taková hustší. A potom jsme ještě dostali takový typický Dutch chleba se slaninou. Ale tohle nebyl normální chleba, co tu mají (jakože toustový), ale to byl jakýsi chleba jakoby slisované zrní do sebe, aby to drželo pokupě. Jane to ze začátku jedla na oběd, ale pak jí to přestalo chutnat (ani se nedivím...). Ale s tou slaninou se to dalo a já jsem byl tak hladový, že jsem byl rád, že můžu něco pojíst. Pak jsme tam ještě chvíli poseděli a asi ve třičtvrtě na pět jsme vyrazili zpátky. Někteří do centra a jeli na koleje, někteří, i já, jsme jeli na další international dinner, tentokrát švédskou.
Žádné komentáře:
Okomentovat