Výlet do Milána

Na víkend 23. - 24.1. jsme si naplánovali výlet do Mílána, opět s Ryanair, a nejeli jsme jenom já a Jane, ale opět jsme s sebou vzali do party i Martina. Akorát tentokrát to nevyšlo přesně podle toho, co jsme si naplánovali. Toš tady vám popíšu, jak to bylo.

Plán cesty

Plán byl takovýto. Pojedeme autobusem Public Express z Groningenu do Brém, ten jel v 2:15 ráno, takže jsme zase museli vstávat brzo ráno, v Brémách pak počkáme na letadlo, které letělo v 11 hodin (takže celkem dlouhé čekání), a na letišti v Miláně to je někdy kolem 1. Pak pojedeme busem asi 15 minut do Bergama (to je asi nejbližší město u letiště), tam potrajdáme v sobotu a večer pak pojedem do Milána. Tam jsme měli objednaný hostel, takže tam přespíme a v neděli ráno pak protrajdáme Miláno, odpoledne (asi kolem 4) pojedeme zpátky na letiště a poletíme zpátky do Brém. Tam pak počkáme asi hoďku na bus do Groningenu.

Bergamo je nějaké město "rozdělené" na starou část a novou, moderní část. Ta starší je na kopci a ta moderní je pak dole. Na kopec do staré části se dá jet jakousi zubačkou (něco jako na Petřín) a tam jsou ty památky, po kterých jsme chtěli trajdat.

Miláno je trochu větší, ale všechny památky jsou v centru celkem kousek od sebe. Taky jsme uvažovali, že bychom se šli podívat na Leonardovu Poslední večeři, když už tam budem, ale na netu se už nedalo objednat (asi už tam chtělo jít moc lidí nebo co) a co jsme četli, tak tam normálně jsou hrozně dlouhé fronty, tak jsme to pak z plánu vypustili.

Zádrhel č. 1: Občanka

V pátek večer, když už jsme byli s Jane nachystaní a chystali jsme se do postele, ať se aspoň trochu vyspíme, jsme ještě kontrolovali, jestli máme všechny věci, které potřebujeme. A tehdy Jane zjistila, že nemůže najít občanku. Tak jsme začali uvažovat a hledat, kde by tak mohla být. Používal jsem ji ve škole, když jsem objednával letenky do Milána a nebyl jsem si jistý, jestli jsem jí ji vrátil nebo ne a pak ona nevěděla, jestli si ji schovala nebo si ji strčila jenom někam do pláště do kapsy. Toš jsme prohledali pokoj, prohledali jsme taky všechny věci, kam by to Jane mohla schovat, ale nikde jsme ji nenašli.

Toš jsme se rozhodli, že ještě zkusíme tu školu. Sice byl pátek večer a říkali nám, že přes víkend se nikdo do školy nedostane, ale chtěli jsme to prostě zkusit, abychom věděli, že jsme proto udělali všechno. Třeba někde mohlo být nechané otevřené okno nebo něco takového... Dorazili jsme ke škole a začali jsme zkoušet, kudyma bychom se dostali dovnitř. Máme klíče, které pasujou do všech dveří uvnitř školy, takže se můžem dostat do kdejaké kanceláře a všeho možného, ale když jsme zkoušeli tenhle klíč na dveře od školy, tak nefungoval. Tak jsme začli školu obcházet a hledali jsme nějaké otevřené okno, případně jsme znova zkoušeli klíč do různých dveří. Samozřejmě všechny okna byly zavřené a klíč nám žádné dveře neotevřel.

Takhle jsme obešli celou školu a nikam jsme se nedostali. Jediné další řešení, které jsme po cestě potkali, byly zavřená vrata vzadu školy. Těmito vraty bychom se dostali na nějaký školní dvorek a z tama bychom se možná dostali i do školy. Mezi zemí a vraty byla asi 20 - 30 cm díra, kterou jsme mysleli, že bychom mohli prolézt. Ale když jsme to zkusili, tak se nám to nepovedlo. Asi nejsme tak hubení, abychom tam prolezli.

Toš když to nešlo spodem, tak to třeba půjde vrchem! Vrata byly asi 4 m vysoké, ale na jedné straně vrat byla závora a taky tam bylo okno. Tak jsem se pomocí závory i okna vyšplhal na vrch vrat a pak jsem koukal, jestli má cenu jít dolů (jestli bych byl schopný se pak zase dostat nahoru). Když jsem to zhodnotil, tak jsem zjistil, že bych se zpátky asi nedostal (pokud bych se nedostal do školy), tak jsem se na to vykašlal a šel jsem zpátky za Jane.

Takže jsme kolem 10 večer doohledali školu a vyrazili jsme zpátky s tím, že občanka je asi někde ve škole a že bohužel na tenhle výlet s náma Jane nepojede :(

Zádrhel č. 2: Autobus

Asi v 1:15 jsem vstal, oblíkl se, dobalil jídlo, rozloučil se s Jane a vyrazil za Martinem na autobus. Když jsem dorazil na zastávku, bylo něco po druné hodině a Martin už tam stál, tak jsem se k němu přidal a začali jsme kecat. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Jakýsi týpos spadl do kanálu, který byl hned u zastávky (ne kanál jako na odpadní vodu, ale vodní kanál, v kterém plavou lodě). Toš jsme se sebrali a šli jsme mu pomoct, ať se dostane v pohodě z vody. Trochu jsme se u toho zamočili, ale to v tuhle chvíli nehrálo moc roli, hlavní bylo, že se mu nic nestalo. Akorát jak jsme se pak otočili, zjistili jsme, že odjíždí nějaký bus od zastávky.

Tak jsme tam rychle doběhli a ptali jsme se nějakého typose, co to je za bus, jestli to je ten do Brém. Tak nám řekl, že jo a ještě řekl, že ho můžeme zkusit chytit na další zastávce. Toš jsme se rychle rozběhli, že ho zkusíme ještě chytnout. Bohužel autobus byl moc rychlý a my už jsme ho nestihli a byl fuč. Toš jsme začali uvažovat, co teď. Taky za náma dojel ten typos, který nám radil, ať ho zkusíme doběhnout na další zastávce, a ptal se nás, co a jak. Tak nám pak řekl, že bychom mohli stopovat a nebo zkusit vlak. A taky se ptal, jestli máme kde přespat, že by nás případně vzal k němu. Tak jsme mu řekli, že spát máme kde a že se musíme ještě domluvit my dva co a jak.

Protože nám ujel autobus a nebyla s náma ani Jane, tak jsem říkal, že se mi už nějak moc nechce jet a že bychom se na to vykašlali. Martinovi to taky nevadilo, říkal, že musí zpracovat ještě nějaký projekt, tak jsme se otočili a šli jsme zpátky na koleje. 

Kdyby to bylo takhle, tak by mě to až tak moc neštvalo. Ale tuhle verzi jsme vymysleli až po cestě zpátky na koleje společně s Martinem, abychom nevypadali tak blbě.

Takže jak to vlastně bylo? Na zastávku jsem dorazil někdy po té druhé hodině ráno a začal jsem kecat s Martinem. Ale v tu dobu už tam nějaký autobus byl. Byl popsaný jako nějaký Bauer Reisen nebo něco podobného, tak jsme tomu moc nevěnovali pozornost. Bylo totiž celkem normální, že před tím, než přijede autobus Public Express tak tam jezdí i autobusy jiných cestovních společností. A autobus Public Express byl vždy žlutobílý a byl posaný Public Express.

Toš jsme tam tak stáli na té zastávce a vesele se bavili. Pak se Martin zeptal, kolik je hodin, tak jsem mu řekl, že čtvrt, tak že už by pomalu mohl přijet. V tu dobu už ten bus, co tam stál, zavíral dveře a chystal se odjet. Když odjel, tak jsme se přesunuli přímo k místu, kde by měl zastavit Public Express. Tak jsme tam chvíli stáli a pak za náma přišel týpos a ptal se nás, jestli čekáme na bus do Brém nebo co. A když jsme mu řekli, že jo, tak nám řekl, že ten bus zrovna odjel a že to máme zkusit na té další zastávce. Tam jsme pak běželi, nestihli ten bus a vydali se zpátky na koleje. Takže výlet do Milána dopadl tak, že jsme se prošli s Martinem na zastávku a pak zpátky na koleje. Z Milána ani z Bergama jsme neviděli vůbec nic, ale měli jsme před náma volný víkend (na všem se dá najít něco pozitivního) :)

Volný víkend

Když jsem se vrátil zpátky na pokoj, nebudil jsem Jane a jenom jsem si lehl vedle ní. Bylo to pro ní trochu zděšení, když se ráno probudila a viděla vedle sebe někoho ležet... Pak jsem jí povykládal, co se vlastně stalo a proflákali jsme skoro celou sobotu (teda byl jsem na hoďku na body-fit, ale jinak jsme se flákali doma). A večer jsme potom vyrazili na narozeninovou párty Slovenek, které s náma bydlí na kolejích. Tam jsme pobyli asi do 11 a pak jsme šli spát.

V neděli jsme se pak rozhodli, že taky budem sponzorovat Camerona a že si zajdem do kina na Avatara ve 3D. Tak jsme se odpoledne vydali do kina, koupili jsme si i popcorn a čučeli jsme 3 hodiny na 3D Avatara. Byl to zajímavý film. Sice příběh byl jak Pocahontas, ale bylo to pěkně udělané a vůbec mi nepřipadalo, že to bylo 3 hodiny. Když jsme se pak vraceli zpátky na koleje (kolem 8 hodiny), potkali jsme holčiny z ČR a jestli prý nechcem jít ještě na chvíli k nim. Tak jsme se rozhodli, že jo, vzali jsme z mražáku pizzu a vyrazili k nim. Tam jsme si dali pizzu, vodní dýmku, pokecali jsme a kolem 12 jsme byli šťastně doma a ukládali jsme se do postele.