13.12.10

Stěhování

Toš tento týden jsme se konečně stěhovali do bytu, kde se můžeme registrovat oba dva. Samozřejmě to nešlo tak jednoduše, jak jsme si představovali, takže to bylo docela "veselé"...

Balení

Nejdříve jsme se museli sbalit. S tím jsme začali už o víkendu, ale moc jsme toho nepobalili, bo jsme skoro všechno ještě potřebovali používat. Takže hlavní balení nastalo ve středu. Jane si sbalila většinu věcí přes den a já jsem cosi sbalil v úterý večer a zbytek ve středu večer. Potom jsme začali rozkládat postel, abychom ji nějak převezli. Myslel jsem si, že to bude horší, ale nakonec to bylo celkem v poho. Jenom nám trochu chybělo místo... Věci byly prostě všude. Sbalené kufry, krosny, desky z rozložené postele a další harampádí, které jsme chtěli stěhovat. Ale pouspořádali jsme to tak, že jsem měl i místo, kam si na noc lehnout a mohl jsem se aspoň trochu vyspat.

Zařizování kolem stěhování

Protože za tu dobu, co jsme tady, už jsme ponakupovali hafo capin, museli jsme si na stěhování půjčit tricykl. Chtěli jsme ho jenom na to stěhování, tak Jane ve středu přes den vyzvedla klíče a že si pro tricykl zajedem ve čtvrtek ráno před stěhováním. Sice na to trošku pozapomněla, ale připomněl jsem jí to a bylo to v poho.
Taky abychom dostali smlouvu o ubytování a klíče od pokoje, museli jsme nejdříve ve čtvrtek ráno zajet do ubytovací kanceláře, kde nám to vydají. A tam otevírali až v 9, takže jsme mohli začít stěhovat až po deváté.
A klíč od pokoje, kde jsme bydleli, jsme taky museli vrátit. A to do 12 hodin ve čtvrtek.

Stěhování

Takže plán byl takovýto: Ráno vstanem, posnídáme a po půl deváté vyrazíme pro tricykl. S tricyklem pojedeme na ubytovací, kde dostaneme smlouvu a klíče od pokoje (je to po cestě na pokoj), vrátíme se na pokoj, naskládáme věci na tricykl, odvezeme je do nového pokoje. Tam všechno vyložíme, vrátíme se, naložíme podruhé, po cestě na nový pokoj odevzdáme klíče od starého pokoje, dojedem do nového pokoje, vyložíme věci a vrátíme tricykl. Potom, pokud to stihneme dokončit před půl jednou, skočíme na radnici, kde se Jane zaregistruje a já jim oznámím, že jsem se přestěhoval (případně bychom to udělali v pátek ráno) a kolem 1 - 2 by mělo být hotovo. Krásný plán, ne?
Ale plány nejsou od toho, aby se plnily. A tak se ani nám nepodařilo splnit ten náš. A nebylo to vždy jen naší vinou. Hned po ránu se nám moc nelíbilo počasí. Když jsme vyrazili pro tricykl, celkem hustě sněžilo. Naštěstí asi za 10 minut zase přestalo, tak to bylo fajn. Ale pak zase začalo. A tak se to střídalo asi hodinu. Pak se to truchu uklidnilo a už to bylo v poho.

Další, co nám jaksi nevyšlo, bylo půjčení tricyklu. Sice jsme pro něj vyrazili, ale když jsme tam dojeli, byl tam jenom jeden tricykl a my jsme dostali klíčky k tomu druhému. Takže jsme měli smůlu. Toš jsme doufali, že ho někdo přiveze o něco později (jakože ho někdo jiný vrátí), a zatím jsme se vydali pro smlouvu a klíče.
Na ubytovacím to probíhalo celkem v klidu, teda kromě toho, že jsme nebyli schopni dostat se dovnitř. Mají tam totiž takový zvláštní systém, asi nějaký elektronický zámek, který se v 9 odemkne a pak může člověk vejít dovnitř. Jenže to jsme nevěděli. Dorazili jsme ke dveřím asi 3 minuty před 9, zkusili dveře, ty byly zamčené, tak jsme čekali a koukali, kdy někdo příjde odemkout (jsou skleněné, tak to bylo v poho). Ale furt nikdo nepřicházel. Pak odzvonilo 9 na kostele a furt nikdo nepřicházel. Toš jsme tam ještě chvíli stáli a po dalších asi 5 minutách (pořád nikdo nepřicházel) jsme zkusili zatáhnout za dveře a hele, ony byly odemčené! To byl pro nás celkem šok. Ale dostali jsme se dovnitř, tam jsme byli první, tak jsme šli k přepážce, tam nám dala ženská smlouvu, klíče, museli jsme hned zaplatit nájem na prosinec a bylo. Asi za 10 minut jsme byli hotoví.
Toš jsme vyrazili zpátky pro tricykl, jestli už ho náhodou někdo nevrátil. A překvapivě, stále nic. Furt tam byl jenom jeden. Tak jsme se otočili a že půjdem na radnici a Jane se zaregistruje a já oznámím změnu bydliště. Na radnici to šlo překvapivě taky hodně rychle, nikdo tam nebyl (což byl dost rozdíl oproti tomu, když jsem si tam vyřizoval věci já), takže Jane odevzdala dotazník, okopírovali si smlouvu o ubytování a pas a pak možná ještě cosi a řekli jí, že v pondělí se má stavit, že by už měla mít BSN číslo. U mě si taky okopírovali smlouvu o ubytování a to bylo vše, byli spokojeni.
Pak jsme se vydali zase pro tricykl. Ale stále tam byl jenom jeden. Tak jsme se rozhodli, že už tam počkáme, než někdo dorazí, aby nám dal klíče od toho druhého tricyklu (byli jsme tam asi kolem půl desáté a otevírá se v 10). V mezičase si Jane zavolala na imigrační, kde si domluvila schůzku, aby taky dostala nálepku do pasu jako já (potřebuje to do práce). Asi kolem třičtvrtě dorazil jakýsi typos, tak jsme mu vysvětlili náš problém, tak se nám omluvil, dal nám klíče od druhého tricyklu a my jsme s tricyklem vyrazili stěhovat.
U pokoje jsme pak naložili hafo věcí na tricykl a vyrazili přes celé město. Toš cesta to byla dost namáhavá a podle mě tak třikrát delší než na normálním kole, ale dorazili jsme. Tam jsme potom vynesli věci do prvního patra a vydali se zpátky. Pak jsme naložili druhou fůru a zjistili jsme další problém. Nadvakrát to nevyjde. Budem muset jet natřikrát. Zkoušel jsem to tam všemožně nacpat, abychom jeli jenom dvakrát, protože už po jedné cestě jsem byl strhaný, ale nešlo to. A toš jsme vyrazili podruhé. Když jsme vynesli všechny věci do našeho nového bytu, musel jsem si dát aspoň pivo, protože už jsem byl hrozně vyčerpaný a měl jsem hlad (bylo po 12). A toš jsme se vydali zase zpátky. Po cestě mi už volal caretaker z našeho starého bytu, že prý kde jsou klíče, že jsem psal, že je odevzdám ve dvanáct a o půl jedné je furt nemá. Tak jsem mu řek, že už tam máme jenom pár posledních věcí a že mu je za chvíli přinesu. Naskládali jsme teda poslední fůru (nakonec byla taky přes celý tricykl) a vyrazili jsme zpátky. Jane po cestě odevzdala klíče a potom mě dohnala. Pak jsme odnesli poslední věci do nového pokoje a já jsem vyrazil vrátit tricykl. S tím už naštěstí žádný problém nebyl.
Když jsem se vrátil, dal jsem si cosi na jídlo a koukl na ten náš pokoj. Po celém pokoji byly všechny naše věci, skříně, kufry, krosny, rozložená postel, kytky, krabice s nádobím a další serepetičky. Ale protože jsem byl hrozně utahaný a Jane taky, tak jsme jenom sundali igelit z matrací, dali na ni naši spojenou, lehli si a asi 2 hoďky jsme pospali.
Pak jsme vstali, zprovoznili troubu, upekli večeři a já jsem vyrazil na trénink volejbalu. Myslel jsem si, že po takovém stěhování nemůžu čtvrteční trénink zvládnout (bývá o dost náročnější než pondělní - máme jiného trenéra), ale nakonec to bylo v pohodě. Možná to bylo tím, že to byl poslední trénink s tímhle trenérem tento rok, tak nám dal ne tak náročný trénink, ale zvládnul jsem to.
Po tréninku jsme pak s volejbalistama měli udělanou večeři, vařil nám jeden tým žen. To byla jakási sázka ještě z dob, kdy jsme neměli uhraný ani jeden set. Tehdy se s těmahle ženama vsadili, že kdo dřív uhraje set, tak ten druhý jim udělá večeři. No a stalo se to, že my jsme byli první, kteří jsme uhráli set. A na čtvrtek jsme se domluvili na té večeři.
Toš večeře byla dobrá, ale byly tam samé zvláštní jídla, které nevím, jak bych pojmenoval. První byla polívka něco jako hrachová a pak jsme měli nějaké saláty s masem i bez masa a bylo tam cosi pečeného se zeleninou, no prostě hafo věcí. A jako dezert jsme měli něco hrozně sladkého, což mě ani nepřekvapilo. Bylo to něco asi jako vla, ale ještě sladší, a bylo to s nějakýma keksama či čímsi takovým. Prostě to bylo fajn. Ale potom odešli dva internationals, takže tam zbyli samí dutch. A to začalo být takové nudné, bo se furt bavili tou jejich hatmatilkou, a navíc jsem byl unavený z toho stěhování, tak jsem se s nima rozloučil a šel spát.

Pokoj

Takže konečně trochu popisu toho nového pokoje, teda spíš bytu. Máme dva oddělené pokoje, vlastní koupelnu se záchodem a malou kuchyňku nebo kuchyňský kout, těžko říct. V jednom pokoji máme postele a skříně, což bude asi ložnice, a druhý pokoj bude jako obývák. Ale není to zařízené jakože pro dva lidi. Když jsme sem přišli, byly tu sice dvě postele, ale byl tu jenom jeden stůl a jedna malá skříň, která stěží stačí pro jednoho. Ale asi chcou, aby si lidi nakoupili vlastní věci podle toho, co se jim líbí. Taky jsme zjistili, že nám tu chybí plotýnka, která by tu měla být, a židle byla porouchaná, nedalo se na ní sedět. Takže hned první den jsem psal novému caretakerovi, co a jak a jestli nám dodá plotýnku a spraví židli či co. A hned druhý den nám donesl novou plotýnku i židli, takže máme židle dvě. Postele jsou dvě oddělené, ale aby se nám líp spalo, tak jsme si na ty matrace, co tu byly, dali ještě naši matraci, takže je v jednom kuse.
Kromě úprav jsme už začali shánět i nějaký další nábytek, jako nějaký gauč a nějakou skříň a taky ledničku, která tu není (je tu jedna společná pro celou chodbu, ale tam se nám to moc nechce dávat). Jedna holčina se v lednu stěhuje, tak jsme se tam byli podívat, co by se nám líbilo, a bylo toho dost. Měla vlastně všechno, co bychom chtěli. Od ledničky přes gauč a středový stůl, skříň a dokonce i stůl. Tak jsme se s ní domluvili, že bychom to chtěli, a ona nám nabídla, že tu bude mít v lednu náklaďák, tak že nám to může hodit domů. Což je úplně skvělé. Jenom je trochu problém v té ledničce, že nám jí může poskytnout až na konci ledna. Tak jsme říkali, že se zkusíme kouknout, jestli náhodou někdo nebude mít nějakou jinou dřív, ale že jinak bychom ji vzali.
Od druhé holčiny jsme taky koupili jinou skříň, ale to nebyl asi až tak šťastný kup. Když jsme se na ni byli podívat, vypadala celkem dobře a rozhodli jsme se, že ji vezmem. Ale když jsme ji pak začli stěhovat, zjistili jsme, že je to spíš za trest. Je těžká jak kráva a taky hlučná (je to z nějakého kovu, ale těžko to bude nějaký lehký plech). Přesto jsme ji zvládli přestěhovat až k nám (do prvního patra jsme jeli výtahem). Ale asi si ji moc dlouho nechávat nebudeme (jestli budeme mít nějakou jinou).

A co jinak?

Jinak v pátek jsem měl zase další celodenní sympozium nebo jak to nazvat, tak jsem celý den poslouchal přednášky. Ale nebylo to až tak užitečné, jak jsem čekal, tak mě to moc nenadchlo.
Kromě toho jsem si na závěr roku naplánoval celkem hafo práce, takže jsem celé dny (a trochu i o víkendu) dělal v laborce, abych všechno stihl. Musel jsem naklonovat jednu bakterii, pak ověřit, jestli to je správně naklonované, pak ji zase rozmnožit a izolovat z ní DNA. Tu jsem potom vložil do další bakterie a nechávám je růst. Prostě si pořád hraju s jednou a druhou bakterií, přenáším mezi tím nějaké DNA a tento týden bych se měl dostat i k rostlinkám, budu tu DNA dostávat do roslin prostřednictvím těch bakterií. No prostě hrozně moc práce. Ale aspoň se nenudím.
V neděli jsme pak zakončili týden stylově, byli jsme opět v kině. Ale tentokrát sami dva a byli jsme zkouknout první díl posledního dílu - samozřejmě že jde o Harryho Pottera :) Toš nebylo to špatné, ale myslím si, že to chvilkama člověk nemůže pochopit jenom z toho filmu. Ale Jane prý knížku nečetla a říkala, že to celkem chápe, tak to je asi jenom můj dojem. Toš uvidíme, co další díl, ten poslední.


Fotky ze stěhování

Takhle vypadá náš pokoj, relativně uspořádaný

1 komentář:

  1. Ahojky, taky jsem viděl Harryho Pottera. Byl super. Krásné foto ze stěhování. Přeji, ať se vám tam líbí a krásné vánoce. Já mám na svátky dvanáctihodinové směny, tak si to pěkně užiju v práci :-)
    Kolega Petr

    OdpovědětSmazat