Minulý týden jsem tady nic nenapsal, bo jsem na to neměl čas. Byli jsme se podívat doma, jak to tam vypadá a co se tam děje, tak mi to prostě nevyšlo. Ale teď vám popíšu, aspoň ve stručnosti (a co si pamatuju), co se dělo.
Ještě před tím, než jsme odjeli do ČR, jsme samozřejmě museli nakoupit takové ty capiny, co všem doma chutnají. Potom měla ještě Jane v pondělí pohovor ohledně jedné práce v Ede (vedlejší dědina). Měli jí dát vědět tento týden, ale asi to ještě nestihli, tak snad příští týden bude vědět, na čem je. No a potom už jsme se "jenom" sbalili a vyrazili domů.
Cesta domů
Domů jsme jeli opět autobusem. Ale už mi to připadalo hrozně dlouho a příště už asi poletíme, jestli najdeme vhodnou společnost a dobré letiště. Autobus Student Agency jel z Utrechtu, kam jsme museli jet vlakem. Vlak nám samozřejmě z Wageningenu nejede, tak jsme museli jet ještě autobusem do Ede. Zastávka na autobus sice není daleko, ale s tou krosnou, kterou jsem táhnul, mi to připadalo daleko, předaleko.
Ale jinak to bylo v pohodě, v klidu jsme dojeli až do Utrechtu na zastávku, odkud měl jet autobus a autobus nás pak dovezl do Prahy. Tam jsme přestoupili na druhý autobus a ten nás dovezl až do Ostravy. V Ostravě jsme šli za mamkou do práce, dali jsme si tam oběd, potrajdali jsme trochu po obchodech a pak jsme vyrazili k nám domů. No a to bylo asi všechno, co se ve čtvrtek dělo. Až do večera jsme kecali s našima a odpočívali. V pátek pak Jane jela domů do Valmezu a já jsem měl svůj program.
Můj program (Adamův)
Já jsem toho měl naplánovaného celkem hafo už tak dva týdny před tím, než jsem dorazil domů. V pátek večer jsem byl za spolužákama z gymplu, samozřejmě ve Venuši (hospoda). V Ostravě jsem zůstal do soboty do rána a ráno (po té hospodě až hodně brzo ráno) jsem jel busem domů.
Doma jsme nasedli do auta a jeli jsme kousek od Soláně, kde jsme měli domluvenou chatu s bandou z tábora. Přijeli jsme trochu později, než jsem myslel, tak jsme ostatní lidi museli dohánět. Ti vyrazili na vycházku už dřív. Pak jsme je ale dohnali a šli jsme s nima. Oběd jsme si dali v nějaké restauraci na vrcholu jakéhosi kopce, pak jsme se ještě kousek prošli a vrátili se zpátky na chatu. Na chatě jsem pak hrál šipky s dalšíma lidma (samozřejmě se taky popíjelo), pak jsme měli táborovou schůzi a večer se pak pařilo až do rána.
V neděli jsme se všichni sbalili a ti střízliví nás odvezli domů. Doma jsem se pak už zase začal balit zpátky do Nizozemí. Večer jsem ale ještě zašel za kámoškou ze Vsi a kecali jsme zase dlouho do noci.
V pondělí jsem opět musel vstávat hodně brzo, bo jsem zapomněl nachystat nějaké věci a ještě jsem musel něco udělat a pak jsme vyrazil k zubaři. Zubaře jsem přežil v pohodě, nic mi nevrtala ani nevytrhávala, tak to bylo fajn. A pak už jsem vyrazil k Jane do Valmezu, kde jsem byl do úterý a v úterý večer jsme jeli zpátky do Nizozemí. U Jane to byla pohodička, to byla taková ta pravá dovolená, kdy toho člověk moc nedělá a hlavně odpočívá. Pochopitelně jsme taky navštívili Janeinu babičku a dědečka, bez toho by to nešlo.
Janein program
Já jsem přijela od Foltů v pátek večer. Na nádraží mě vyzvedla mamka a hned jsme jeli k babičce a dědečkovi na kopeček. Pokecali jsme copak děláme v Nizozemí a co je nového doma a jeli jsme domů. Doma proběhlo velké vítání :) Baboo (náš pes) mě ještě poznala :)
Co jsem byla doma tak, jsem ještě byla u druhé babičky na návštěvě, byli jsme se podívat jak pokračuje stryc Tomáš na stavbě, užila jsem si "žrací neděli" :), byla jsem u paní doktorky, kde mi zrengenovali nohu, protože mě bolela (ta už je v pohodě) a pustili mi žilou a byli jsme se podívat v cukrárně, kde brigádničí moje sestřička Hanka.
Cesta zpátky
Cesta zpátky probíhala v pohodě, podle mě byla dokonce příjemnější než cesta do ČR. Ale to bylo asi tím, že jsme vyráželi večer a hafo času jsme jenom tak prospali. Dojeli jsme zase do Utrechtu, z tama do Ede a z Ede autobusem do Wageningenu.
I když to probíhalo v poho, tak se přece jenom po cestě staly nějaké zajímavosti. Když jsme jeli v buse Student Agency přes Německo, stáli jsme tam v několika městech. A na jedné z těch zastávek najednou došel řidič k zadním dveřím na záchod a zdrbal tam nějakého typosa, že kouří v autobuse. Tak mu bez nějakých dlouhých řečí řekl, že prostě tady končí, ať se sbalí a "vypadne" z autobusu (takhle přesně to neřekl).
Do Wageningenu do školy jsem taky kupoval ve Valmezu frgále, ať Nizozemci vyzkouší, jaké máme koláče my. A celá cesta s nima probíhala v pohodě, až když jsme jeli vlakem z Utrechtu do Ede a už jsme měli vystupovat, tak jsem si oblíkl bundu, nasadil jsem si baťoh a vzal jsem kufr a vyrazil jsem vystupovat. Ještě, že jsem měl s sebou Jane, která mi připomněla, že nemám koláče. Tak jsem se otočil i s kufrem a vyrazil jsem rychle zpátky, abych to stihl. Naštěstí jsem to stihl a koláče jsem donesl až na pokoj.
Ve Wageningenu
Ve čtvrtek jsem musel jít zase do školy. A veřte nebo ne, ale vstávat se mi vůbec nechtělo. Toš ale nějak jsem se přemoh a vyrazil jsem do školy. Ve škole jsem nejdřív vzpomínal, co jsem to vlastně dělal a co bych měl dělat dál, ale za chvíli jsem se zorientoval a bylo to v poho.
Taky jsem jim dones ke kafi ty naše frgále. No a nikdo si nestěžoval. Nejdřív se ptali, jestli mám narozeniny (bo tam se nosí koláče jenom když má někdo narozeniny), ale když zjistili, že to je jenom tak, že jsem byl doma, tak říkali, že to je super a že by se to mohlo zavést. Ale moc tomu nevěřím. Ale rozhodně všechny se ztratili během pauzy na oběd. A taky se ptali, kdy zase jedu domů...
V pátek pak měla Jane další pohovor, tentokrát ohledně jednoho PhD místa přímo ve Wageningenu. Toš říkala, že to bylo celkem v pohodě, jenom ji dostala otázka, jaké je její vysněné PhD místo. Odpovědět by měli ve středu, tak uvidíme.
No a aby těch překvapení nebylo dost, tak mi nabídli byt pro 2 osoby. Nejdřív jsem se chtěl podívat, jak to vlastně vypadá a tak, ale nepodařilo se mi to najít (bo jsem lezl do špatných dveří). Tak jsem jim odepsal, že to stejně chcu, že asi nic lepšího stejně neseženem (je to s vlastní kuchyňkou a sociálkama a měly by to být dva pokoje, dohromady 30 m2, tak uvidíme). Co další možnosti, tak to jsou menší pokoje (aspoň co psali na netu) a jsou se společnýma kuchyňkama a sociálkama. No a tak se 9. prosince budem stěhovat do jiného bytu, kde se může zaregistrovat i Jane :)
V sobotu jsme přes den opět nakupovali, bo jsme tady skoro nic neměli. A taky jsme si konečně vybrali a koupili troubu, ale ještě nám ji musí obědnat a během týdne bychom ji měli mít. Večer jsem pak měl zápas z volejbalu. Tentokrát jsme konečně vyhráli!! Sice jenom 3:1 (nebylo to 4:0), ale to vůbec nevadí, hlavně že konečně máme nějaké bodíky do tabulky a doufám, že teď už to bude jen lepší a lepší. Ale nemůžu říct, že to bylo mojí zásluhou. Já jsem totiž hrál jenom jeden set a to byl ten, který jsme prohráli... Ale třeba časem to bude aspoň o něco lepší.
V neděli odpoledne jsme chtěli jít hrát squash, ale protože venku bylo hnusně a celý den poprchávalo, tak jsme se rozhodli, že se na to vykašlem a půjdem až příští týden.
Ještě před tím, než jsme odjeli do ČR, jsme samozřejmě museli nakoupit takové ty capiny, co všem doma chutnají. Potom měla ještě Jane v pondělí pohovor ohledně jedné práce v Ede (vedlejší dědina). Měli jí dát vědět tento týden, ale asi to ještě nestihli, tak snad příští týden bude vědět, na čem je. No a potom už jsme se "jenom" sbalili a vyrazili domů.
Cesta domů
Domů jsme jeli opět autobusem. Ale už mi to připadalo hrozně dlouho a příště už asi poletíme, jestli najdeme vhodnou společnost a dobré letiště. Autobus Student Agency jel z Utrechtu, kam jsme museli jet vlakem. Vlak nám samozřejmě z Wageningenu nejede, tak jsme museli jet ještě autobusem do Ede. Zastávka na autobus sice není daleko, ale s tou krosnou, kterou jsem táhnul, mi to připadalo daleko, předaleko.
Ale jinak to bylo v pohodě, v klidu jsme dojeli až do Utrechtu na zastávku, odkud měl jet autobus a autobus nás pak dovezl do Prahy. Tam jsme přestoupili na druhý autobus a ten nás dovezl až do Ostravy. V Ostravě jsme šli za mamkou do práce, dali jsme si tam oběd, potrajdali jsme trochu po obchodech a pak jsme vyrazili k nám domů. No a to bylo asi všechno, co se ve čtvrtek dělo. Až do večera jsme kecali s našima a odpočívali. V pátek pak Jane jela domů do Valmezu a já jsem měl svůj program.
Můj program (Adamův)
Já jsem toho měl naplánovaného celkem hafo už tak dva týdny před tím, než jsem dorazil domů. V pátek večer jsem byl za spolužákama z gymplu, samozřejmě ve Venuši (hospoda). V Ostravě jsem zůstal do soboty do rána a ráno (po té hospodě až hodně brzo ráno) jsem jel busem domů.
Doma jsme nasedli do auta a jeli jsme kousek od Soláně, kde jsme měli domluvenou chatu s bandou z tábora. Přijeli jsme trochu později, než jsem myslel, tak jsme ostatní lidi museli dohánět. Ti vyrazili na vycházku už dřív. Pak jsme je ale dohnali a šli jsme s nima. Oběd jsme si dali v nějaké restauraci na vrcholu jakéhosi kopce, pak jsme se ještě kousek prošli a vrátili se zpátky na chatu. Na chatě jsem pak hrál šipky s dalšíma lidma (samozřejmě se taky popíjelo), pak jsme měli táborovou schůzi a večer se pak pařilo až do rána.
V neděli jsme se všichni sbalili a ti střízliví nás odvezli domů. Doma jsem se pak už zase začal balit zpátky do Nizozemí. Večer jsem ale ještě zašel za kámoškou ze Vsi a kecali jsme zase dlouho do noci.
V pondělí jsem opět musel vstávat hodně brzo, bo jsem zapomněl nachystat nějaké věci a ještě jsem musel něco udělat a pak jsme vyrazil k zubaři. Zubaře jsem přežil v pohodě, nic mi nevrtala ani nevytrhávala, tak to bylo fajn. A pak už jsem vyrazil k Jane do Valmezu, kde jsem byl do úterý a v úterý večer jsme jeli zpátky do Nizozemí. U Jane to byla pohodička, to byla taková ta pravá dovolená, kdy toho člověk moc nedělá a hlavně odpočívá. Pochopitelně jsme taky navštívili Janeinu babičku a dědečka, bez toho by to nešlo.
Janein program
Já jsem přijela od Foltů v pátek večer. Na nádraží mě vyzvedla mamka a hned jsme jeli k babičce a dědečkovi na kopeček. Pokecali jsme copak děláme v Nizozemí a co je nového doma a jeli jsme domů. Doma proběhlo velké vítání :) Baboo (náš pes) mě ještě poznala :)
Co jsem byla doma tak, jsem ještě byla u druhé babičky na návštěvě, byli jsme se podívat jak pokračuje stryc Tomáš na stavbě, užila jsem si "žrací neděli" :), byla jsem u paní doktorky, kde mi zrengenovali nohu, protože mě bolela (ta už je v pohodě) a pustili mi žilou a byli jsme se podívat v cukrárně, kde brigádničí moje sestřička Hanka.
Cesta zpátky
Cesta zpátky probíhala v pohodě, podle mě byla dokonce příjemnější než cesta do ČR. Ale to bylo asi tím, že jsme vyráželi večer a hafo času jsme jenom tak prospali. Dojeli jsme zase do Utrechtu, z tama do Ede a z Ede autobusem do Wageningenu.
I když to probíhalo v poho, tak se přece jenom po cestě staly nějaké zajímavosti. Když jsme jeli v buse Student Agency přes Německo, stáli jsme tam v několika městech. A na jedné z těch zastávek najednou došel řidič k zadním dveřím na záchod a zdrbal tam nějakého typosa, že kouří v autobuse. Tak mu bez nějakých dlouhých řečí řekl, že prostě tady končí, ať se sbalí a "vypadne" z autobusu (takhle přesně to neřekl).
Do Wageningenu do školy jsem taky kupoval ve Valmezu frgále, ať Nizozemci vyzkouší, jaké máme koláče my. A celá cesta s nima probíhala v pohodě, až když jsme jeli vlakem z Utrechtu do Ede a už jsme měli vystupovat, tak jsem si oblíkl bundu, nasadil jsem si baťoh a vzal jsem kufr a vyrazil jsem vystupovat. Ještě, že jsem měl s sebou Jane, která mi připomněla, že nemám koláče. Tak jsem se otočil i s kufrem a vyrazil jsem rychle zpátky, abych to stihl. Naštěstí jsem to stihl a koláče jsem donesl až na pokoj.
Ve Wageningenu
Ve čtvrtek jsem musel jít zase do školy. A veřte nebo ne, ale vstávat se mi vůbec nechtělo. Toš ale nějak jsem se přemoh a vyrazil jsem do školy. Ve škole jsem nejdřív vzpomínal, co jsem to vlastně dělal a co bych měl dělat dál, ale za chvíli jsem se zorientoval a bylo to v poho.
Taky jsem jim dones ke kafi ty naše frgále. No a nikdo si nestěžoval. Nejdřív se ptali, jestli mám narozeniny (bo tam se nosí koláče jenom když má někdo narozeniny), ale když zjistili, že to je jenom tak, že jsem byl doma, tak říkali, že to je super a že by se to mohlo zavést. Ale moc tomu nevěřím. Ale rozhodně všechny se ztratili během pauzy na oběd. A taky se ptali, kdy zase jedu domů...
V pátek pak měla Jane další pohovor, tentokrát ohledně jednoho PhD místa přímo ve Wageningenu. Toš říkala, že to bylo celkem v pohodě, jenom ji dostala otázka, jaké je její vysněné PhD místo. Odpovědět by měli ve středu, tak uvidíme.
No a aby těch překvapení nebylo dost, tak mi nabídli byt pro 2 osoby. Nejdřív jsem se chtěl podívat, jak to vlastně vypadá a tak, ale nepodařilo se mi to najít (bo jsem lezl do špatných dveří). Tak jsem jim odepsal, že to stejně chcu, že asi nic lepšího stejně neseženem (je to s vlastní kuchyňkou a sociálkama a měly by to být dva pokoje, dohromady 30 m2, tak uvidíme). Co další možnosti, tak to jsou menší pokoje (aspoň co psali na netu) a jsou se společnýma kuchyňkama a sociálkama. No a tak se 9. prosince budem stěhovat do jiného bytu, kde se může zaregistrovat i Jane :)
V sobotu jsme přes den opět nakupovali, bo jsme tady skoro nic neměli. A taky jsme si konečně vybrali a koupili troubu, ale ještě nám ji musí obědnat a během týdne bychom ji měli mít. Večer jsem pak měl zápas z volejbalu. Tentokrát jsme konečně vyhráli!! Sice jenom 3:1 (nebylo to 4:0), ale to vůbec nevadí, hlavně že konečně máme nějaké bodíky do tabulky a doufám, že teď už to bude jen lepší a lepší. Ale nemůžu říct, že to bylo mojí zásluhou. Já jsem totiž hrál jenom jeden set a to byl ten, který jsme prohráli... Ale třeba časem to bude aspoň o něco lepší.
V neděli odpoledne jsme chtěli jít hrát squash, ale protože venku bylo hnusně a celý den poprchávalo, tak jsme se rozhodli, že se na to vykašlem a půjdem až příští týden.
Žádné komentáře:
Okomentovat