V úterý jsme měli poslední kurzy frisbee a tančení. Ve frisbee jsme skoro celou hodinu hráli a bylo to fajn, jenom moc únavné. Taky nám říkali, že kdybychom chtěli, tak se k nim můžem přidat a hrát s nima soutěž, ale mají tréninky ve špatnou dobu, takže nic. V tanečních jsme se nakonec neučili mambo, ale poslední tanec, který jsme se učili, bylo tango. Nutno říci, že to tango i walc, které jsme se učili tady, je dost odlišné od toho, co jsme se učili tady (ve všech tanečních, ve kterých jsem byl). A myslím si, že to je trochu složitější, než co jsme se učili my. I když tango je celkem pěkné, i když bez žádných otáček ani ničeho podobného.
Ve středu byla ve škole party! Protože institut, kde pracujeme, se dostal do top 20 škol v Nizozemí, tak to oslavili. Bylo tu pivo, víno červené i bílé, džusy, vody a hafo dalších pití, všechno zadarmo. K tomu sem tam chodila ženská s nějakýma kuličkama, typické dutch jídlo. Je to udělané (co jsme pochopil) z másla a něčeho dalšího, je to prý hrozně kalorické, ale bylo to výborné. Na party byli snad všichni učitelé a asi 100 studentů. Trochu mě zarazilo, že tam není víc studentů (studuje jich asi 400), protože být tohle u nás, tak tam je úplně plno a všichni jsou za chvíli na mol. Party trvala 2 hodiny (od 4 do 6 odpoledne), takže jsem nestihl atletiku a na večerní plavání jsme se taky vykašlali, protože jsme byli dost unavení...
V sobotu jsem chtěl jet na exkurzi do Giethornu, což je malá vesnička asi 100 km od Groningenu a přezdívají jí tady Benátky Nizozemí (nebo tak nějak). Bohužel když jsem se rozhodl, že bych tam jel, tak už byly lístky vyprodané a nikam jsem nejel. V sobotu navíc pršelo, tak jsem si říkal, že bylo dobře, že jsem nejel (i když jim prý tam nepršelo).
Když jsme byli ve středu na školní párty, jeden učitel mi řekl, že je ještě jedno místo na nedělní 4 mijl van Groningen (4 míle z Groningenu), protože on nemůže běžet a mohl bych běžet místo něho. Popsali mi, co to je, a já jsem se rozhodl, že to zkusím, že uběhnout 4 míle bych snad mohl zvládnout. Je to jedna z největších akcí tohoto typu v Nizozemí, jsou ještě 2 větší - jedna v Amsterdamu a jedna ještě někde jinde, a tohle je 3. největší. Účastní se jí 17 000 - 18 000 lidí a jde to přímým přenosem do televize (dokonce tam lítala i helikoptéra). Tvrdí se, že každý, kdo bydlí v Groningenu, musá tenhle běh běžet alespoň jednou. Funguje to tak, že z Groningenu z několika míst jezdí asi co 5 minut autobusy, které vezou běžce do Harenu (vesnice 4 míle od Groningenu), tam se všichni převlečou do toho, v čem poběží, věci dají do tiráku (pod svojím číslem) a pak se seřadí v určeném místě podle svého čísla. Pak se postupně vybíhá po skupinách a běží se až do Groningenu. Podél cesty jsou pořád nějací lidi, kteří povzbuzují. Když se doběhne do finále, člověk dostane medaili a nějaký energetický nápoj, aby dobyl energii.
Já jsem byl před startem celkem nervózní, protože jsem takovou vzdálenost běžel hrozně dávno. Ale když jsem vyběhl, tak už to bylo v poho. Při běhu jsem poslouchal Harryho Pottera v originále (audiobook) a že je to 4 míle, to jsem skoro ani nepostřehl, běželo se mi dobře. Ani jsem si nevšiml značek, které byly kolem cesty a ukazovaly, kolik jsem toho už uběhl. Všiml jsem si, když tam byl 1 km a potom až 500 m do cíle. Když jsem byl už 500 m od cíle, zjistil jsem, že mám ještě celkem dost energie a zrychlil jsem. Bylo to fajn, konečně jsem taky předbíhal nějaké lidi a nikdo nepředbíhal mě :). Doběhl jsem v čase 31:32.8 (jsem tam pod jménem Peter Dammers - číslo 2316 - podle čísla se to nejlépe hledá, jsou tu i nějaké fotky a video, ale na tom videu jsem se nenašel, na některých fotkách jsem). Čas je přesně pro mě, protože při běhu jsme na botě měli čip a ten zaznamenal přesný čas všem.
Po běhu jsem se snažil najít lidi z univerzity, ale protože tam bylo hrozně moc jiných lidí, tak se mi to moc nedařilo. Nakonec jsem se potkal s děkanem a ještě s jedním kolegou, ale když jsme šli pro věci, tak jsem je zase ztratil. Tak jsem vytrajdal ven a zkoušel jsem na ně čekat, ale bohužel marně. K běhu jsme dostali 3 žetony, které byly na pití potom v nějaké hospodě. Ale já jsem nevěděl, kde přesně, tak jsem se vydal na náměstí. Tam jsem to zkusil v nějakém velkém stanu, ale nechtěli mě tam pustit, že prý musím jít někde jinde. Tak jsem trajdal přes půlku centra, než jsem se dostal k tomu stánku (ten byl asi 50 m od místa, kde jsem čekal na kolegy). Protože tam ale bylo moc lidí a nikoho jsem tam neznal, tak jsem si dal ty tři piva a šel jsem domů.
Večer jsme pak šli na dánskou večeři. Jako první chod bylo něco jako rybí pomazánka z tuňáka se salátem. Druhé jídlo byly nějaké masové koule s pečenýma bramborama a mrkví a jako zákusek jsme měli něco jako mřížkovou buchtu s hruškama. Bylo to dobré a aspoň jsme nemuseli nic kuchtit na večeři :) Seděli jsme u stolu, kde nás bylo asi 5 Čechů a pak u nás seděl jeden Polák. Ze začátku jsme se bavili anglicky, ale pak jsme nějak přešli na češtinu a ten Polák vypadal, že nám moc nerozumí a celkem se tam nudil. Ale chvíli jsme hráli Uno (karetní hru podobnou ferblu). Tu jsme naučili všechny, tak se aspoň chvíli bavil.
V sobotu jsem chtěl jet na exkurzi do Giethornu, což je malá vesnička asi 100 km od Groningenu a přezdívají jí tady Benátky Nizozemí (nebo tak nějak). Bohužel když jsem se rozhodl, že bych tam jel, tak už byly lístky vyprodané a nikam jsem nejel. V sobotu navíc pršelo, tak jsem si říkal, že bylo dobře, že jsem nejel (i když jim prý tam nepršelo).
Když jsme byli ve středu na školní párty, jeden učitel mi řekl, že je ještě jedno místo na nedělní 4 mijl van Groningen (4 míle z Groningenu), protože on nemůže běžet a mohl bych běžet místo něho. Popsali mi, co to je, a já jsem se rozhodl, že to zkusím, že uběhnout 4 míle bych snad mohl zvládnout. Je to jedna z největších akcí tohoto typu v Nizozemí, jsou ještě 2 větší - jedna v Amsterdamu a jedna ještě někde jinde, a tohle je 3. největší. Účastní se jí 17 000 - 18 000 lidí a jde to přímým přenosem do televize (dokonce tam lítala i helikoptéra). Tvrdí se, že každý, kdo bydlí v Groningenu, musá tenhle běh běžet alespoň jednou. Funguje to tak, že z Groningenu z několika míst jezdí asi co 5 minut autobusy, které vezou běžce do Harenu (vesnice 4 míle od Groningenu), tam se všichni převlečou do toho, v čem poběží, věci dají do tiráku (pod svojím číslem) a pak se seřadí v určeném místě podle svého čísla. Pak se postupně vybíhá po skupinách a běží se až do Groningenu. Podél cesty jsou pořád nějací lidi, kteří povzbuzují. Když se doběhne do finále, člověk dostane medaili a nějaký energetický nápoj, aby dobyl energii.
Já jsem byl před startem celkem nervózní, protože jsem takovou vzdálenost běžel hrozně dávno. Ale když jsem vyběhl, tak už to bylo v poho. Při běhu jsem poslouchal Harryho Pottera v originále (audiobook) a že je to 4 míle, to jsem skoro ani nepostřehl, běželo se mi dobře. Ani jsem si nevšiml značek, které byly kolem cesty a ukazovaly, kolik jsem toho už uběhl. Všiml jsem si, když tam byl 1 km a potom až 500 m do cíle. Když jsem byl už 500 m od cíle, zjistil jsem, že mám ještě celkem dost energie a zrychlil jsem. Bylo to fajn, konečně jsem taky předbíhal nějaké lidi a nikdo nepředbíhal mě :). Doběhl jsem v čase 31:32.8 (jsem tam pod jménem Peter Dammers - číslo 2316 - podle čísla se to nejlépe hledá, jsou tu i nějaké fotky a video, ale na tom videu jsem se nenašel, na některých fotkách jsem). Čas je přesně pro mě, protože při běhu jsme na botě měli čip a ten zaznamenal přesný čas všem.
Po běhu jsem se snažil najít lidi z univerzity, ale protože tam bylo hrozně moc jiných lidí, tak se mi to moc nedařilo. Nakonec jsem se potkal s děkanem a ještě s jedním kolegou, ale když jsme šli pro věci, tak jsem je zase ztratil. Tak jsem vytrajdal ven a zkoušel jsem na ně čekat, ale bohužel marně. K běhu jsme dostali 3 žetony, které byly na pití potom v nějaké hospodě. Ale já jsem nevěděl, kde přesně, tak jsem se vydal na náměstí. Tam jsem to zkusil v nějakém velkém stanu, ale nechtěli mě tam pustit, že prý musím jít někde jinde. Tak jsem trajdal přes půlku centra, než jsem se dostal k tomu stánku (ten byl asi 50 m od místa, kde jsem čekal na kolegy). Protože tam ale bylo moc lidí a nikoho jsem tam neznal, tak jsem si dal ty tři piva a šel jsem domů.
Večer jsme pak šli na dánskou večeři. Jako první chod bylo něco jako rybí pomazánka z tuňáka se salátem. Druhé jídlo byly nějaké masové koule s pečenýma bramborama a mrkví a jako zákusek jsme měli něco jako mřížkovou buchtu s hruškama. Bylo to dobré a aspoň jsme nemuseli nic kuchtit na večeři :) Seděli jsme u stolu, kde nás bylo asi 5 Čechů a pak u nás seděl jeden Polák. Ze začátku jsme se bavili anglicky, ale pak jsme nějak přešli na češtinu a ten Polák vypadal, že nám moc nerozumí a celkem se tam nudil. Ale chvíli jsme hráli Uno (karetní hru podobnou ferblu). Tu jsme naučili všechny, tak se aspoň chvíli bavil.
Tady jsou fotky z dánské a ještě fotky z francouzské večeře.
Žádné komentáře:
Okomentovat