Janein party týden zakončený na nočním turnaji

Přes týden si Jane užívala poslední týden, kdy bydlela v Amsterdamu. Aspoň prozatím. Do jejich malého bytečku, v kterém žila, se totiž přistěhovali další dva lidi a navíc s nima začal bydlet Velislavin přítel, takže tam bylo dost těsno a nepohodlno. Tak se Jane rozhodla, že se odstěhuje a zkusí si najít něco někde jinde a mezitím bude dojíždět z Wageningenu. 

V úterý jsme chtěli jít na pubquiz do centra, ale přišlo nějak moc lidí, takže když jsme tam dorazili, tak už byly všechny stoly obsazené. Tak jsme se přesunuli do vedlejší hospody a zůstali jsme jenom na pivo. Ve středu pak Jane slavila narozeniny kolegyně v Amsterdamu a ve čtvrtek byla na PhD obhajobě, po které pokračovali někde v hospodě na nějaké jídlo a drink. V pátek pak původně chtěla jít pařit do Amsterdamu až do rána s lidma z práce, ale nakonec tam všichni odpadli hodně brzo, takže nezůstala tak dlouho a dorazila kolem půl jedné domů. 

V sobotu odpoledne jsem pak měl zápas a po zápase jsem jel na noční turnaj do Amsterdamu. Začínalo se hrát už v 7, ale kvůli tomu zápasu jsme přijeli o něco později. To ale nevadilo a stejně jsme cosi pohráli. Nakonec jsme naši skupinu vyhráli a postoupili do finále. Akorát že mezi posledním zápasem a finále byly 2 hodiny volna, které jsme strávili v hospodě. Takže finále pak nijak velkolepě nevypadalo. Po zápasech pak začala párty a na tu přijela i Jane. Ale nějak jí to nesedlo, tak šla spát celkem brzo (ve čtyři ráno), a nechala mě tam samotného. Večer tam sice byla prča, ale když jsem se měl ráno probudit a probrat, bylo to skoro nemožné. Takže hned, jak jsme dojeli zpátky do Wageningenu, jsem si šel ještě na chvíli lehnout. Večer jsme pak v poklidu relaxovali a užívali si volna před dalším pracovním týdnem. 

Jane na konferenci

Minulý týden jsme opět nic moc nedělali, přes týden jsme pracovali a o víkendu jsme relaxovali. V neděli pak Jane jela do Německa do Drážďan na konferenci a byla tam celý týden až do pátku, takže přijela v sobotu dopoledne. Jeli tam vlakem, protože tam neletělo nic přímo. A aby tu konferenci měli zadarmo, tak tam dělali pomocníky a starali se o mikrofony a počítače apod., tak pak vždycky byli po večerech unavení. Ale jinak se jí tam líbilo. Asi nejakčnější pro ni byl večer, kdy byla společenská večeře pro všechny účastníky a pokračovalo to párty. A prý bylo hodně zajímavé vidět všechny ty profesory, jak tancujou a jsou trochu přiopilí... 

Já jsem mezitím měl ve čtvrtek další zápas ve volejbale a v pátek akci s doktorandama a dalšíma studentama z laborky. Byl to zápas, který už byl dvakrát přeložený, protože to vždycky někomu nevycházelo, jednou nám a jednou soupeři. Ale tenhle týden to taky nebylo optimální, protože 3 lidi onemocněli, takže nemohli hrát a byli jsme jenom 4 plus já (neskákající). Tak jsme museli požádat dva kluky z Gentlemans 1 (první tým), jestli by s náma nehráli. Naštěstí nic neměli, tak se mohli přidat. Na zápas jsme je přejmenovali, protože podle pravidel s náma nemůžou hrát. Normálně to rozhodčí ani nekontroluje, ale tentokrát za mnou přišel a ať mu ukážu, kdo je kdo. Tak jsem se zděsil, jestli to pozná a co pak, ale vůbec nezjistil, že to je někdo jiný. Ale i když jsme měli dva hráče hrající na vyšší úrovni, nepomohlo nám to a prohráli jsme 3:1. Ale aspoň jeden bod dobrý :)

V pátek jsme pak měli akci z laborky s dalšíma doktorandama. Nejdříve jsme si objednali pizzu na večeři do školy, k tomu jsme vypili všechny piva, co jsme měli ve škole, a potom jsme vyrazili do centra. Nejdříve jsme byli jenom tak posedět a pokecat a pak jsme se přesunuli do další hospy, kde jsme mohli i tančit. No nakonec jsme skončili někdy k ránu a spokojeně jsem dospával celou sobotu spolu s Jane, která nebyla pořádně vyspaná z vlaku. V neděli jsme pak už nic extra nedělali, jenom jsme se připravovali na další týden. 

Den Haag napodruhé

Posledních čtrnáct dní se toho moc nedělo. Hlavně teda proto, že tady napadl sníh a vydržel celých čtrnáct dní. K tomu bylo ještě pořád zima, tak se nám ani nikam chodit nechtělo. Sice jsme plánovali jet do Rotterdamu, protože jsme tam ještě nebyli a navíc tam teď probíhá akce Čína ozáří Rotterdam, kde by měly být různé čínské svítící věcí. Podle obrázku a popisu na netu to vypadá celkem dobře, ale kvůli škaredému počasí (hlavně teda kvůli zimě) jsme to zrušili. Sníh tu taky samozřejmě komplikuje dopravu, jako vždycky tady. Takže Jane ze začátku dojížděla do Amsterdamu trochu později, ale po několika dnech, kdy už nepadal čerstvý sníh, tak už všechno jezdilo v poho. 

Minulý týden taky začala Jane učit další prváky, má s nimi týdenní kurz v laborce od rána do večera. A tentokrát prý musí dělat tu špatnou, tak se jí to až tak nelíbí. A navíc musí furt vysvětlovat, jak co spočítat, protože jako prváci to ještě pořádně nevidí a navíc mají jiný způsob počítání. Ale zvládá to a ve středu by měla ten kurz dokončit, tak bude mít zase trochu času na práci. 

Moje zranění se taky zlepšuje, postupně jsem začal chodit na tréninky, i když to pro mě jako trénink moc nevypadá. Spíš tam někde stojím a moc se nehýbu z místa, takže zvládám příjem podání (relativně), podání nebo dělám nahrávače. Ale rozhodně se to postupně zlepšuje a začínám si zase zvykat na pohyb. 

A v sobotu jsme zase byli v Haagu volit prezidenta. I když počasí nebylo nic moc extra, sněžilo a bylo zima, ale když už jsme měli ty volební průkazy, tak jsme se tam vydali. Jane jela tentokrát z Amsterdamu, protože měli zase hafo úkolů a potom byla večer s Velislavou. Já jsem ve Wageningenu koučoval zápas a potom jsme vyrazili do klubu, takže jsem se taky nenudil. Když jsme odvolili, tak jsme ale tentokrát jeli rychle domů, protože se nám v tom počasí nechtělo vůbec trajdat. V neděli jsme pak jenom relaxovali doma a užívali si konečně volna. 

Vše nejlepší v novém roce

Tak konečně jsem se zase dostal k tomu napsat, co se vlastně stalo v novém roce. Protože Jane měla víc dovolené než já, protože si nemusela brát mezi svátkama, tak zůstala v ČR o týden dýl než já. Já jsem hned 2. vyrazil do práce zjistit, jak se daří mým mutantům a jestli mi přežili všechny roslinky. Taky jsem byl na kontrole s kotníkem, tam se mi na to koukli, řekli, že to vypadá celkem v pohodě, tak mi to nechali tak a za 14 dní se mám stavit na závěrečnou kontrolu k doktorovi. 

V pondělí pak přijela Jane a protože se jí po 3 týdnech mluvení česky ještě nechtělo začínat s angličtinou, tak dorazila do Wageningenu. V úterý pak vyrazila do školy zjistit, co vlastně má dělat. A kolegové jí to hned připomněli, začínal jí statistický kurz, který teď má 3x týdně a musí dělat hafo úkolů, takže toho v laborce moc nedělá. A protože jednu lekci měli i v pátek a taky dostali domácí úkoly, které samozřejmě nechtěli dělat přes víkend, tak zůstala v práci dýl, aby to všechno dodělala. Potom se s ostatníma vypravila na večeři do restaurace a potom šli hrát biliár. Do Wageningenu pak dorazila posledním busem. Já jsem mezitím koučoval zápas z volejbalu, ale bohužel jsme opět prohráli. Po zápase jsme pak poseděli ve sportbaru, ale ten zavíral celkem brzo, tak se část z nás přesunula k nám na pokoj a tam jsme pokračovali. Jane zrovna přijela z Amsterdamu a říkala, že jí to nevadí, tak poseděla s náma. 

V sobotu jsme pak jako správní občané ČR šli volit do Haagu na velvyslanectví. Nemuseli jsme vstávat extrémně brzo, ale trochu více spánku by se taky po té noci hodilo... Nicméně na velvyslanectví jsme v pořádku dorazili, tam to vypadalo jako kdekoli jinde ve volební místnosti, tak jsme spokojeně odvolili. A ještě nám řekli, že tam víc chodí Moraváci, že prý jsou více uvědomělí :) A protože jsme nechtěli jet tak daleko jenom kvůli volbám, tak jsme to vzali přes Amsterdam, kde jsme si dali oběd a zašli jsme si do kina na Hobita ve 3D. Do Amsterdamu jsme šli proto, že tam je speciální IMAX plátno, na kterém je to 3D mnohem detailnější než normálně, dokonce tam jde v jednu chvíli vidět, že Gandalf má kontaktní čočky. Po kině jsme spokojení dojeli domů a šli dospat, co jsme nestihli. 

V neděli jsme pak toho moc nedělali, jenom kámoška se stěhovala do nového bytu a chtěla tu naši starou postel. Nám už nebyla stejně na nic, jenom jsme ji skladovali pod postelí. Tak jsme se jí aspoň zbavili a najednou máme hafo volného místa. Takže jsme tam všechno pouklízeli, povyhazovali krabice, kterých tam bylo hafo naskládáno a poukládali jsme tam kufry a květináče na kytky. 

Plný týden

Tento týden k nám do Wageningenu a celkově do Nizozemí dorazila zima. Už v noci z neděle na pondělí začalo sněžit a sněžilo asi půlku pondělí. A s novým sněhem se samozřejmě objevily klasické problémy s dopravou. A bohužel si to na vlastní kůži vyzkoušela i Jane, když vyrazila ráno do práce, dostala se až do Utrechtu, ale dál už vlaky nejely. Tak si dala kafe, chvíli počkala, jestli se něco nezmění, a protože se nic nedělo, vydala se zpátky do Wageningenu. Na pokoji jsme pak pracovali oba dva, protože já jsem ještě nemohl chodit, měl jsem furt na noze dlahu. Během odpoledne ale většina sněhu roztála, takže v úterý už se v pohodě dalo cestovat. 

Jane tak dojela do Amsterdamu a já jsem vyrazil do nemocnice na kontrolu. V nemocnici mi sundali dlahu, zjistili, že to je furt oteklé, tak jsem zase dostal takový silný obvaz/moderní sádru, na které se dá i chodit. Není to tak velké jako sádra, vypadá to spíš jako obvaz, ale je to pevné a drží to kotník rovně. I když se v tom dá chodit, ze začátku mi to moc nešlo a používal jsem hole. Ale postupně v průběhu týdne to bylo lepší a lepší a na konci týdne už jsem se pohyboval po pokoji bez berlí, i když na delší cesty jsem je pořád používal. 

Ve čtvrtek pak měla Jane velkou prezentaci před nějakou velkou grupou z univerzity o jejím projektu, co vlastně dělá a co by měla vytvořit na konci. A protože to zvládla úplně v pohodě, dostala nějaký kupon, s kterým si může koupit nějakou knížku. Já jsem se mezitím ve Wageningenu šel podívat na turnaj ve volejbale. Chození mi šlo trochu líp a sportcentrum je blízko, tak jsem se zašel za ostatníma kouknout, jak se jim daří na vánočním turnaji. Ale že bych nějak moc dával pozor, co kdo hraje, to se říct nedá. Většinou se za mnou někdo přišel podívat na tribunu, takže jsem furt s někým kecal. Ale bylo to fajn je zase vidět. 

V pátek pak Jane měla akci s celou katedrou na utužení kolektivu. Celé odpoledne hráli badminton a potom šli na večeři. Po večeři pak ti zdatní vyrazili ještě na biliár a skončili někdy k ránu. Ale jak Jane není už moc zvyklá se tak hýbat, tak jí celý víkend bolelo tělo z badmintonu. A protože byla Jane zase pryč z Wageningenu, tak jsem šel podpořit naše družstvo z volejbalu a šel jsem jim dělat trenéra. Ale moc to nepomohlo a stejně jsme zase prohráli. 

V sobotu večer jsme pak šli slavit Michalovy narozeniny. Šli jsme k němu na večeři a poseděli jsme tak v klidu někdy do půlnoci, protože pak mi jel autobus, abych se dostal domů. Furt jsem ještě chodil o berlích, tak jsem nemohl na kole a autobus byl asi nejjednodušší. Ale je to hrozně zdlouhavé. Normálně tam člověk jede 10 - 15 minut na kole, ale když jsem musel busem, bylo to minimálně půl hoďky. Ale zvládl jsem to tam i zpátky a celou neděli jsem pak mohl odpočívat. 

Úraz

Toš tento týden se nedělo nic extra, především teda proto, že jsem se v pondělí na tréninku volejbalu opět zranil. Zase jsme trénovali blok a při jednom jsem špatně došlápl a skoro stejně jako loni touto dobou jsem si zvrtnul kotník. Tentokrát jsem byl ale v nemocnici tady v NL hned večer a hned jsem tam dostal dlahu a na nohu jsem nemohl došlápnout. Takže zbytek týdne jsem byl převážně doma, ležel na posteli v klidu a pracoval na počítači. Stejně jsem hlavně musel analyzovat nějaká data a připravit prezentaci, tak to až takový problém nebyl. V pátek jsem byl na chvíli ve škole domluvit se s vedoucí, co a jak, a taky jsem si obhlídnul rostlinky. 

V sobotu pak byla Jane v centru nakupovat a večer pak vyrazila na večeři do Amsterdamu s jejíma spolupracovníkama. Já jsem byl pozvaný taky, ale s tou nohou se mi moc nechtělo, tak jsem zůstal doma. Vrátila se pak posledním vlakem, který jel a z Ede pak musela na kole, protože autobusy už nejezdily. Domů dorazila kolem druhé ráno a pořádně se prospala až skoro do poledne. V neděli jsme pak odpoledne šli na chvíli do školy, protože jsem potřeboval přesunout mutanty na nové misky, protože mi tam nějak začala růst infekce. A Jane šla se mnou, protože já jsem nebyl schopný nic nést, tak byla moje pomoc na nošení. A večer jsme pak zase relaxovali doma. 

Adam v lese a Jane na konferenci

Minulý týden jsme zase měli pár akciček. V pondělí jsem se zúčastnil akce, kterou organizoval badmintonový klub. Konalo se to večer a měli jsme za úkol projít v lese určitým územím jenom s baterkama a najít co nejvíce věcí ze seznamu. Ale nebylo to, že bychom vyloženě museli něco hledat, spíš jsme se museli koukat kolem a pak zapojit naši představivost a vytvořit něco. Každá skupina měla foťák a měli jsme dělat fotky, co jsme všechno našli. Naše skupina se ale trošku ztratila a nešli jsme po správné cestě, ale nakonec jsme dorazili zpátky na začátek. A samozřejmě jsme to zakončili ve sportcentru v kantýně. 

V úterý večer jsme pak slavili narozeniny Alouette tak, že jsme měli večeři s Michalem, Annou, Alouette a pár dalšíma lidma. Jane měla kurz angličtiny, tak dorazila o něco později. Poseděli jsme asi někdy do půlnoci a pak jsme se rozešli domů. 

Ve středu a ve čtvrtek byla Jane na konferenci relativně kousek od Wageningenu. Ale protože to konferenční centrum je uprostřed lesa a dostat se tam trva asi hodinu na kole, zůstala tam i přes noc. A říkala, že to bylo fajn. Seděli tam někde na baru, hafo lidí šlo spát kolem 11, ale to tvrdé jádro, kde patřila i Jane, zůstalo do 3 do rána. Takže pak ten druhý den prý bylo obtížné poslouchat ty prezentace a neusnout... 

O víkendu jsme nic akčního nedělali. Já jsem měl hodně práce, tak jsem i v sobotu něco sepisoval a v neděli jsem měl zápas z badmintonu. Jane si mezitím zašla nakoupit a jinak relaxovala a dospávala konferenci.