05.09.11

Exkurze do pivovaru

Tento týden toho bylo, oproti ostatním, celkem dost. V úterý (30.8.) jsem totiž dělal test na vyhodnocení schopností jako PhD, ve čtvrtek (1.9.) jsme byli s lidma z laborky na jednodenním výletě, tzv. labtrip, no a na víkend (2. - 4.9.) jsme jeli na jih k městu Maastricht na víkendovou exkurzi pivovaru, na kterou jsme se domluvili s lidma z volejbalu a organizoval to výčepní ve sportbaru.

Test na vyhodnocení schopností jako PhD

Na tenhle test se může přihlásit každý PhD/post-doc, ale pro PhD v prvním nebo druhém roce to je zadarmo, ostatní za to musí cosi platit. A po vyhodnocení z toho člověk dostane zprávu, která by měla říct, v čem je člověk dobrý a v čem ne, co by bylo třeba zlepšit a podobné capiny. Asi nic moc extra významného, ale třeba se z toho něco dozvím a poučím se.
Ještě před tím, než jsem šel na ten test, tak jsem musel vyplnit excelovský soubor, kde jsem měl napsat, co si myslím, že jsou moje přednosti a slabosti. Toš chvíli to trvalo, než jsem to nějak sesmolil, ale nakonec jsem cosi napsal a poslal to. Pak jsem byl na tom testu, který trval asi tři hodiny od rána od 9. Nejdříve byl test na čas, to bylo systémem že na levé straně byly 4 nějaké obrázky a na pravé 6 dalších a měl jsem z těch 6 vybrat dva, které nějakým způsobem patří k těm 4. U tohohle jsem neměl jenom 3 ze 40, tak snad to bude dobré. A pak následovaly tři testy osobnosti (nebo něco takového), které nebyly na čas. V prvním jsem měl vždycky ze 4 vlastností vybrat tu, která se na mě hodí nejvíc, a tu, která se hodí nejmíň. Naštěstí jsem měl s sebou notebook se slovníkem, tak se to dalo. Ale bez slovníku bych minimálně polovinu těch slovíček nevěděl. Ale stejně to bylo dost akční, protože jsem si několikrát nebyl ani jistý, co to znamená česky. Něco jsem tam naplácal, tak uvidíme, co z toho vyleze. A pak tam byly dva testy každý asi se 130 otázkami, na které se odpovídalo ano/ne, a měl jsem vybrat, která odpověď na mě sedí líp. Když jsem všechno napsal, tak mi ještě řekli, že na internetu je ještě jeden test, jestli jsem ho vyplňoval. Tak jsem jim řekl, že ne, že o ničem nevím. A tak mi poslali na mail ještě jeden test. A když mi to přišlo, tak jsem zjistil, že už mi něco takového přišlo, ale předtím jsem si myslel, že to je nějaký spam, tak jsem si žádný test nedělal. Ale teď už tam byl předmět mailu, že to je k tomuhle, tak jsem to otevřel a začal psát. Bylo tam asi 200 otázek a vždycky tam byly dvě věty. A měl jsem si vybrat, co na mě víc sedí, co se mi víc líbí. Případně když se mi nelíbí ani jedno, tak tu možnost, která je pro mě přijatelnější (menší zlo). Než jsem to sesmolil, byla hodina pryč. Ale zvládl jsem to a tak jsem ukončil všechny testy. Teď mě čeká ještě asi hodinová schůzka s nějakým typosem, s kterým budem cosi probírat. Ale moc nevím, co od toho čekat. Uvidíme, je to na konci září.

Labtrip

Každý rok na začátku září pořádá někdo z laborky jednodenní výlet pro celou laborku (teda jenom pro ty, kteří chcou). A vždycky to bývá tak, že nikdo neví, kam se vlastně pojede (teda kromě těch dvou, co to organizují). Letos jsme to měli rozdělené na takové tři části. Nejdříve jsme byli na zámku De Haar, pak jsme byli na oběd v Naardenu, potom jsme se jeli projet na člunu po lidmi vytvořených jezerech a na závěr jsme byli na večeři v jedné čínské restauraci.
Zámek De Haar vypadal úplně super. Podle toho, co nám řekl průvodce, tak byl postaven v 15. století, ale zbyly z něho jenom ruiny. Pak na konci 19. století se k tomu dostali nějaký baron s baronkou a z ruin postavili zpátky celý zámek. Celá ta přestavba trvala 20 let, ale teď to vypadá skvěle. A co nám říkal, tak se to po 2. světové válce používalo pouze v červenci a srpnu, kdy tam byly velké párty. Jinak to bylo opuštěné. A tyhle párty se dochovaly až do dneška. Ale říkal, že teď mají nějaké finanční potíže nebo co, tak neví, jestli to tam příští rok bude zase.
Při prohlídce jsme se byli podívat asi do 10 pokojů. Hned na začátku jsme byli upozorněni, že tam nemůžeme fotit. Zámek sice patří státu, protože majitelé nežijí v NL a nemají nizozemské občanství, ale vybavení zámku je pořád jejich a oni si nepřejí, aby se tam fotilo. Tím, že byl zámek na začátku 20. století opravený, tak tam je celkem moderní vybavení. Nejdříve jsme byli v kuchyni. Byla tam samozřejmě pec, ale nebyla podél stěny, ale uprostřed kuchyně, jak je to teď moderní v nových bytech. Taky tam neměli komín přímo nad kamnama, ale měli jakýsi speciální systém, který odváděl kouř do komínu v boční stěně podlahou. Jak přesně to funguje jsem nepochytil, přišel jsem až pozdě. Pak jsme byli v jídelním sálu, kde měli vyhřívanou podlahu a rozkládací stůl (od 10 až po asi 30 lidí). A sedávalo se tam prý "na francouzský způsob", což znamená, že baron a baronka seděli naproti sobě uprostřed dlouhé strany stolu, takže se spolu mohli bavit. Ne jako v nějakých filmech, že sedí na protějších koncích stolu a sotva se vidí. Potom jsme postupně procházeli další pokoje, od barona, baronky, hrací pokoj, ložnice, dětský pokoj a další. A taky nám říkal, proč většinou bývá točité schodiště ve směru hodinových ručiček. Jestli to nevíte, tak je to proto, že v dávných dobách byla většina lidí praváků. A kdo nebyl, tak se jím musel stát. A při bránění věže (nebo kam vedlo to schodiště) měl člověk víc místa na šermování, když se schodiště točilo ve směru hodinových ručiček než kdyby se točilo proti (to by se rukou pořád mlátil do toho středového sloupku, nebo co to je).
Pak jsme byli na chvíli v Naardenu, což je malé městečko, kde žil a je pochovaný Jan Ámos Komenský. Kolem celého města je vodní příkop ve tvaru hvězdy a je dochovaný ve výborném stavu až dodnes. Bohužel jsme na prohlídku města neměli moc času, takže jsme vlastně stihli jenom kostel. Ale ten stál za to. Je to jeden z kostelů, který má dřevěnou malovanou střechu. Měli jsme tam i průvodkyni, tak nám povykládala i cosi o jeho historii. Původně byl postavený jako katolický kostel, ale pak přišli protestanti, tak všechno katolické zničili (kromě střechy) a udělali si to podle svojeho stylu. Zrušili i oltář na východní straně a vytvořili si kazatelnu uprostřed kostela. Ale protože se jim líbila kazatelna, která tam už byla, tak ji nezbořili. Jenom jim nevyhovovala barva, tak tu starou obložili jiným dřevem a dodneška se dochovaly obě dvě. Na kazatelně taky měli přesýpací hodiny na to, aby měli jenom určitý čas na to, jak dlouho můžou kázat (bylo to myslím jedna hodina). Pokud mluvili dýl, museli za to platit. Samozřejmě tam taky byly lavice pro vznešené hosty. Dvě byly s takovou stříškou a jedna byla bez. Vysvětlila nám, že ta prostřední byla pro dámy, protože vždycky měly nakadeřené vlasy a velké klobouky, takže žádnou střechu nepotřebovaly a taky asi by se pod ní s těma kloboukama nevlezly. Ještě tam mají jednu zajímavost, jsou tam troje varhany. Jedny jsou hlavní, ty jsou obrovské. A každý rok se tam pořádá nějaká velikonoční mše nebo koncert, a pro to jsou ty varhany příliš hlasité. Tak si pořídili druhé, menší, které používají každý rok. A potom tam jsou jedny malé, které se používají, když tam je nějaký houslový koncert nebo něco takového, co by ostatní varhany přeřvaly a z koncertu by nebylo nic slyšet.
No a potom jsme se jeli projet na lodičkách na jezerech, které tam vytvořili lidi. Tam jsme taky měli průvodce, ale ten s náma nemluvil anglicky, jenom dutch. Někteří lidi nám cosi přeložili, ale nestihli všechno, takže pořádně nevím, jak to tam vzniklo. No ale nejspíš tam byla rašelina, ale byla hodně mokrá, tak vždycky vydlabali kus země a naskládali je na dlouhé hromady. Až to proschlo, tak se rašelina posbírala a topilo se s ní. Některé ostrůvky tam ještě zůstaly, některé ne a zbyly tam jezera a různé kanály. Tak jsme to tam projížděli, asi po 15 minutách mi to víceméně připadalo to samé. Pak jsme dojeli asi do poloviny a tam jsme se mohli rozhodnout, jestli chceme zpátky jet na lodičce nebo chceme jít pěšky. Většina, i já, se rozhodla jít pěšky mezi jezery. Byla to pěkná procházka, po cestě jsme koukali na různé ptáky, bylo tam hafo ostružin, tak jsme pojídali, a potkali jsme dokonce i dvě takové velké samičky nějakého pavouka, které u sebe měly hafo maličkatých pavoučků. Po procházce jsme si sedli na chvíli na terasu u jedné restaurace a dali si pivo. Pak už jsme měli jet na večeři, tak nám autobus přistavil přímo před zahrádku a my jsme jenom nasedli.
Na večeři jsme měli asi čtvero druhů masa, různě připravené, většinou ale pikantní. Ale bylo to fajn a najedl jsem se úplně super. A pak už jsme vyrazili domů do Wageningenu, kde jsme dojeli asi kolem desáté večer.

Fotky z labtripu

Exkurze do pivovaru

O víkendu jsme byli na exkurzi v pivovaru s volejbalistama. Nebyli jsme celý víkend v pivovaru, ale návštěva pivovaru byl hlavní důvod. A jak jsme k tomu přišli? Vždycky po tréninku volejbalu chodíme na pivo do sportbaru. A tam točí Gulpener, který asi jinde moc v okolí není. A ten vrchní, co tam pracuje, tak má taky koupené 2 chmelové rostlinky. A toš jsme se jednou po tréninku hecli, že bychom se tam mohli zajet podívat. Vrchní to všechno domluvil, zařídil, zorganizoval a my jsme si to užívali :)
Většina jela už v pátek ráno, ale protože my pracujeme, tak jsme jeli až odpoledne. Pivovar je až u Maastrichtu, což je skoro úplně na jihu NL, tak nám cesta vlakem trvala asi 2 hodiny. Pak jsme jeli na místo ubytování busem asi půl hoďky a ještě jsme museli asi další půlhoďku jít pěšky. Ale dorazili jsme a ubytovali jsme se v jednom z karavanů. A pochopitelně jsme si dali jedno pivo, protože bylo hezky, tak jsme byli celkem žízniví. Potom jsme vyrazili na večeři. Nejdříve jsme šli do sousední vesnice, tam jsme si půjčili kola a na kolej jsme jeli do další dědiny do "pancakehousu" (restaurace, kde dělají jenom palačinky). Tam jsme si dali večeři, každý měl jednu palačinku a mohl si vybrat, jestli ji chce samotnou, s jabkama, se sýrem nebo se slaninou. Většina si dala se slaninou, pár lidí si dalo se sýrem a jeden měl myslím s jabkama. Myslel jsem si, že to nebude moc, jedna palačinka, ale byla celkem tlustá, tak to stačilo. Pak jsme vyrazili zpátky na ubytování a seděli jsme venku u piva.
V sobotu jsme byli přímo na exkurzi pivovaru. Nejdříve jsme jeli do města Gulpen, tam jsme měli asi hoďku na potrajdání po městě a pak jsme šli na prohlídku. Tam jsme měli nejdříve kafe a koláč a pak začal sládek vykládat k nějaké prezentaci. Ale vykládal všechno v dutch, takže nevím, o čem mluvil. Pak jsme šli přímo do pivovaru, tam nám ukazoval různé věci, ale zase všechno říkal v dutch, tak nevím, jestli tam bylo něco zajímavého nebo ne. Víceméně to vypadalo jako každý jiný pivovar, jenom tam neměli ty klasické pivovarské kotle, byly to jenom klasické nerezové válce. Na závěr jsme měli ochutnávku piva a měli jsme napsat, jaké pivo si myslíme, že to je, kolik má procent alkoholu a ještě jednu věc (dotazníky byly v dutch, tak nevím přesně, co to bylo). Toš neuhádli jsme skoro nic, ale jako tipovačka dobrá. Ale mohly se vyhrát dvě ceny (6 různých piv z toho pivovaru) a obě vyhráli volejbalisti. Po exkurzi pivovaru jsme jeli vozem taženým traktorem na chmelnici, kde jsme se koukli na "naše" rostlinky chmelu. S sebou jsme měli i basu piv, tak jsme se tam usadili, než jsme všechno zkonzumovali. Bylo krásně, tak se tam někteří i opalovali. Pro mě s Jane bylo až moc teplo, tak jsme si zalezli do stínku. A potom jsme vyrazili pěšky zpátky do pivovaru. Abychom nešli stejnou cestou zpátky jako jsme jeli traktorem, tak si vrchní nechal poradit cestu, kudy zpátky. Ale nějak se nám ta cesta ztratila či co, a udělali jsme takové kolečko, že jsme došli zpátky ke chmelnici. Při tom se nám ztratili dva typosi, kteří se dostali potom k pivovaru autobusem. A my jsme z chmelnice vyrazili pěšky po cestě jako jsme jeli traktorem. Nakonec jsme se ale všichni našli a vyrazili jsme do Maastrichtu na večeři. Měli jsme na výběr z několika jídel a my jsme si dali králíka v nějaké omáčce. Bylo to úplně super a bylo toho celkem hodně. Po večeři jsme pak šli ještě do města a pak posledním busem zpátky na ubytování. Čtyři lidi ještě zůtali ve městě, že půjdou na párty a pak dojedou taxíkem. Jak jsme dorazili na ubytování, tak jsme ještě chvíli poseděli, než jsme šli spát.
V neděli jsme si hned ráno sbalili věci a jeli do Valkenburgu. Tam jsme věci hodili na pokoj v jednom hotelu a vyrazili jsme do města. Šli jsme na prohlídku nějakých tunelů, které tam začali tvořit (nebo vytvořili) už Římané. Během 2. světové války tam žili lidi, kterých tam prý bylo asi 15 000. Je to asi 70 km vytesaných chodeb a "místnostní" pro určitý počet lidí. Kolem jsou různé kresby nebo portréty lidí. My jsme se těmi chodbami projížděli takovým vláčkem, tak jsme ani chodit nemuseli. Ale výklad byl opět v dutch, tak jsem z toho nepochytil skoro nic. Sem tam mi něco přeložili, ale všechno nestíhali, protože toho bylo celkem hodně.
Potom jsme měli rozchod asi na 2 hodiny a mohli jsme si dělat, co chceme. Ostatní jeli vlakem, ale nás hodila domů jedna holčina, která tam byla autem (protože studenti prý mají cestování vlakem o víkendu zdarma). My jsme vyrazili na zříceninu hradu Valkenburg, asi jedinou zříceninu v NL. Na začátku byly čtyři modely, jak postupně ten hrad vznikal. Nejdříve to byla jenom čtyřhranná věž, pak z toho udělali šestnáctihrannou věž a nějaký baráček vedle toho, pak to byla desetihranná věž s více domky kolem a v poslední fázi se z toho stal obrovský hrad, vypadalo to úplně super. Pak jsme šli postupně tou zříceninou a vždycky tam byly cedulky, kde co bylo a k čemu to sloužilo. A světe div se, bylo to i v angličtině, takže konečně jsme si mohli i něco přečíst sami:)
Celý víkend bylo krásně, možná nejhezčí víkend celého léta, tak to bylo super. Jenom v neděli dopoledne na chvíli sprchlo, aby to nebylo úplně dokonalé, ale odpoledne zase svítilo slunko.

Fotky z víkendu

1 komentář:

  1. Moc pěkné fotky. Nedávno jsem byl také v pivovaru na prohlídce - ale dost to tam smrdělo :-(

    OdpovědětVymazat