Toš přes týden se toho zase nic moc nedělo. Jane pracuje v Amsterdamu a už konečně dostala všechny součástky a rozchodila je dokupy, takže jí začala konečně fungovat mašina. Tak teď by si měla začít trochu hrát, aby poznala, jak to funguje a co všechno na tom může dělat, jak co nastavit a kde co zmáčknout. A pak se musí domluvit s univerzitou, se kterou spolupracují, aby jí vyrobila první čipy a začne pomalu měřit. Já furt chodím dopoledne na kurz a odpoledne do laborky. A v pátek mi přišlo oznámení, že jsem přijatý na týdenní kurz, který bude v Anglii v Cambridge a bude to o metodách izolace komplexů, takže to, co dělám. Takže teď musím ještě zaplatit poplatky a vyřídit letenku a kdoví co ještě a v prosinci poletím na týden do Anglie.
V pátek jsem taky měl první zápas z volejbalu. Toš na to, že to byl první zápas, to bylo celkem v pohodě. Samozřejmě jsme zase prohráli, tentokrát "jenom" 3:1, ale zjistili jsme, na co je třeba se hodně zaměřit a snad na tom zapracujem na trénincích. Takže příští zápas snad zvládnem líp. A po našem zápasu jsem pak koučoval jeden ženský tým. Zeptaly se mě před našim zápasem, jestli bych nemohl být jejich kouč, tak jsem nakonec řekl, že jo. Byl to tým, který hraje asi o 2 třídy nižší soutěž, takže ten volejbal není moc zajímavý a bylo to hrozně dlouhé (výměny trvaly příliš dlouho), ale nakonec vyhrály 3:1. Tím mě potěšily, i když v průběhu zápasu to teda hodně dramatizovaly, místo toho, aby vyhrály úplně v klidu.
No a v neděli jsem pak měl první zápas v badmintonu. Toš a to je zajímavé, vůbec jsem netušil, jak to funguje. A je to tak, že jsou týmy, ve kterých jsou většinou tři chlapi a tři ženské a hrajou se double muži, double ženy, 2x single muži, 2x single ženy a 2x mix (jedna ženská a jeden chlap). Takže v jednom zápase jde o 8 bodů. A naše družstvo vyhrálo jenom 2 zápasy, ale ti protivníci byli hrozně dobří. Hrávali o dvě třídy výš, ale pak se nevím jak dostali do naší skupiny. Já jsem hrál double muže a single muže. Tak double jsme prohráli úplně moc, to nám spolu moc nešlo, a v singlech jsem vyhrál jeden set a pak jsem dva prohrál. Vůbec se mi nedařilo, lítalo to všude jinde, než jsem chtěl. Ale bylo to fajn, zajímavé zápasy. Potom jsme na chvíli seděli se soupeřem na pivu, ale bavili se dutch a nebo čínsky (v našem týmu byli dva Číňani a v jejich jeden), takže jsme zůstali sami dva, co jsme se bavili anglicky. Ale neseděli jsme dlouho, jenom na chvilku a pak jsme šli dělat večeři.
A aby to nebylo jenom o sportu, tak v sobotu jsme byli na koncertě. Koncert se jmenoval Supercalifragilisticexpialidasties. Pokud vám to nic neříká, tak to je slovo (a písnička) z muzikálu Mary Poppins. A taky to bylo o muzikálech. Postupně tam byly čtyři orchestry/skupiny, které hrály písničky z muzikálů. Nejprve hrál orchestr, kde hráli samí mladí. To byl klasický orchestr, kde hrály převážně dechové nástroje. Pak nastoupil saxofonový sextet. Ti toho moc nehráli, ale bylo to fajn. Ti nepotřebovali moc místa, a tak stáli úplně vpředu na pódiu a mezitím se chystalo pódium pro další orchestr. Tentokrát to byl orchestr, jaký jsem ještě nikdy neviděl. Měli asi sedm velkých xylofonů (dlouhých tak metr až dva, jak který) a k tomu hafo různých druhů bubnů. Toš u nich bylo sem tam složité říct, co to vlastně hrajou, ale bylo to hodně zajímavé. I když bych to nemohl poslouchat moc dlouho, pak už mi zvonělo v uších. Pak byla přestávka a všichni šli do druhého sálu s barem a tam byly nachystané různé drinky, tak jsme si dali sklenku vína a postáli jsme u stolu. Pak začala druhá část, a tam hrál jenom jeden orchestr, to byl asi ten hlavní, kde byli převážně dospělí. Ti hráli pro mě většinou neznámé písničky, tak jsem jenom poslouchal a ke konci to bylo trochu nudné. Ale bylo to fajn. A protože se to jmenovalo Supercalifragilisticexpialidasties, tak každý z těch orchestrů hrál tu písničku. A každý trochu jinak, ale všichni pěkně. A jednou jsme ji dokonce zpívali i my, obecenstvo.
Po koncertu jsme ještě šli do centra za jedním jedním PhD z laborky, který tam byl na pivu. Ale když jsme tam došli, tak se zrovna rozhodli, že půjdou do jiné hospody, kde prý je nějaká párty. Tak jsme vyrazili, ale nic se tam nedělo. Tak jsme zkusili jít do další, ale tam bylo plno a nedalo se tam sednout. Tak jsme zkusili jít zpátky do té první hospy, ale tam už byly naše místa obsazené. A protože se nám už moc nechtělo trajdat, tak jsme vyrazili domů.
V pátek jsem taky měl první zápas z volejbalu. Toš na to, že to byl první zápas, to bylo celkem v pohodě. Samozřejmě jsme zase prohráli, tentokrát "jenom" 3:1, ale zjistili jsme, na co je třeba se hodně zaměřit a snad na tom zapracujem na trénincích. Takže příští zápas snad zvládnem líp. A po našem zápasu jsem pak koučoval jeden ženský tým. Zeptaly se mě před našim zápasem, jestli bych nemohl být jejich kouč, tak jsem nakonec řekl, že jo. Byl to tým, který hraje asi o 2 třídy nižší soutěž, takže ten volejbal není moc zajímavý a bylo to hrozně dlouhé (výměny trvaly příliš dlouho), ale nakonec vyhrály 3:1. Tím mě potěšily, i když v průběhu zápasu to teda hodně dramatizovaly, místo toho, aby vyhrály úplně v klidu.
No a v neděli jsem pak měl první zápas v badmintonu. Toš a to je zajímavé, vůbec jsem netušil, jak to funguje. A je to tak, že jsou týmy, ve kterých jsou většinou tři chlapi a tři ženské a hrajou se double muži, double ženy, 2x single muži, 2x single ženy a 2x mix (jedna ženská a jeden chlap). Takže v jednom zápase jde o 8 bodů. A naše družstvo vyhrálo jenom 2 zápasy, ale ti protivníci byli hrozně dobří. Hrávali o dvě třídy výš, ale pak se nevím jak dostali do naší skupiny. Já jsem hrál double muže a single muže. Tak double jsme prohráli úplně moc, to nám spolu moc nešlo, a v singlech jsem vyhrál jeden set a pak jsem dva prohrál. Vůbec se mi nedařilo, lítalo to všude jinde, než jsem chtěl. Ale bylo to fajn, zajímavé zápasy. Potom jsme na chvíli seděli se soupeřem na pivu, ale bavili se dutch a nebo čínsky (v našem týmu byli dva Číňani a v jejich jeden), takže jsme zůstali sami dva, co jsme se bavili anglicky. Ale neseděli jsme dlouho, jenom na chvilku a pak jsme šli dělat večeři.
A aby to nebylo jenom o sportu, tak v sobotu jsme byli na koncertě. Koncert se jmenoval Supercalifragilisticexpialidasties. Pokud vám to nic neříká, tak to je slovo (a písnička) z muzikálu Mary Poppins. A taky to bylo o muzikálech. Postupně tam byly čtyři orchestry/skupiny, které hrály písničky z muzikálů. Nejprve hrál orchestr, kde hráli samí mladí. To byl klasický orchestr, kde hrály převážně dechové nástroje. Pak nastoupil saxofonový sextet. Ti toho moc nehráli, ale bylo to fajn. Ti nepotřebovali moc místa, a tak stáli úplně vpředu na pódiu a mezitím se chystalo pódium pro další orchestr. Tentokrát to byl orchestr, jaký jsem ještě nikdy neviděl. Měli asi sedm velkých xylofonů (dlouhých tak metr až dva, jak který) a k tomu hafo různých druhů bubnů. Toš u nich bylo sem tam složité říct, co to vlastně hrajou, ale bylo to hodně zajímavé. I když bych to nemohl poslouchat moc dlouho, pak už mi zvonělo v uších. Pak byla přestávka a všichni šli do druhého sálu s barem a tam byly nachystané různé drinky, tak jsme si dali sklenku vína a postáli jsme u stolu. Pak začala druhá část, a tam hrál jenom jeden orchestr, to byl asi ten hlavní, kde byli převážně dospělí. Ti hráli pro mě většinou neznámé písničky, tak jsem jenom poslouchal a ke konci to bylo trochu nudné. Ale bylo to fajn. A protože se to jmenovalo Supercalifragilisticexpialidasties, tak každý z těch orchestrů hrál tu písničku. A každý trochu jinak, ale všichni pěkně. A jednou jsme ji dokonce zpívali i my, obecenstvo.
Po koncertu jsme ještě šli do centra za jedním jedním PhD z laborky, který tam byl na pivu. Ale když jsme tam došli, tak se zrovna rozhodli, že půjdou do jiné hospody, kde prý je nějaká párty. Tak jsme vyrazili, ale nic se tam nedělo. Tak jsme zkusili jít do další, ale tam bylo plno a nedalo se tam sednout. Tak jsme zkusili jít zpátky do té první hospy, ale tam už byly naše místa obsazené. A protože se nám už moc nechtělo trajdat, tak jsme vyrazili domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat