Teď se toho moc nedělo, tak jsme se s Jane rozhodli, že na blog dáme něco až dohromady za dva týdny. Toš tak tu je, co jsme tu vyváděli.
Minulý týden (21.3. - 27.3.) se dělo opravdu málo. V úterý jsem překecal Jane, aby se se mnou šla koukat na zápas ve volejbalu. Ale tenhle zápas nebyl ani trochu podobný tomu, co hrajeme my. Toš a bylo na co koukat. Jenom byla škoda, že hráli jenom tři sety, tomu druhému týmu prý chyběli nějací hráči, kteří normálně hrajou. Bylo ale pěkné se zase něco přiučit, aspoň teoreticky.
Ve středu večer jsem vypadl na General Member Meeting, což je něco jako výroční schůze, z volejbalu. Prostě tam můžou všichni členové a řeknou se tam nějaké věci, jakože co dělalo "vedení" a pod. A potom se samozřejmě zůstane a popíjí se pivo. Sice to bylo v dutch, ale stejně jsem šel, abych pocvičil dutchtinu :)
Na začátku jsme taky museli čekat na alespoň 2 lidi, protože aby se mohlo hlasovat, tak musí být přítomno aspoň 10 % členů, a na to nám chyběli právě ti dva. Takže všichni volali různým lidem, jestli nemůžou přijít, aby se mohlo začít. No nakonec přišlo dokonce víc lidí, tak to bylo v poho. No, rozuměl jsem asi polovině toho, co říkali, a co jsem nerozumněl, to mi přeložili spoluhráči z volejbalu. A jeden z posledních bodů bylo, jestli bude příští míting v angličtině nebo dutch. Tak tam o tom horečně diskutovali, samozřejmě v dutch, tak tomu jsem pořádně nerozuměl. Ale pak se hlasovalo, tak mi řekli, kdy mám zvednout ruku, aby to bylo příště anglicky. A většina byla pro, takže příště bych měl rozumět všemu :)
V sobotu jsme pak vyrazili do města a nakupovali jsme. Toš pořídili jsme si mlýnek na kafe, takže teď si meleme čerstvé kafíčko. A taky jsem někdy přes týden dostal předčasný dárek k narozeninám. To jsem tak vyrazil normálně do školy a asi za 15 minut volá Jane. Že prý nám přišel nějaký balík z Jižní Koreje, co prý jsem kde objednával, bo to bylo přesně na moje jméno i adresa byla správně. O ničem jsem nevěděl, ale řekl jsem Jane, že to může otevřít, byla totiž hrozně zvědavá, co mi to přišlo. No a dostal jsem takový velký jakoby "hrnek", do kterého se dá zasunout takové sítko a je to na přípravu kafe, že se tím sítkem stáhne logr na dno a do hrnku pak jde jenom čistá káva. Tak se to úplně hodilo k tomu mlýnku. A musím říct, že to funguje super, dokonce i Jane teď už pije turka se mnou a nepotřebuje instantní kafe.
No a tento týden (28.3. - 3.4.) se toho taky nějak extra moc nedělo. Až v pátek jsme byli v kině na další film, jmenovalo se to I am number four (Jsem číslo čtyři). Toš bylo to dobré, ale myslel jsem si, že tam bude více efektů a takových těch akčních věcí.
V sobotu pak se mnou Jane vyrazila do Ede. Já tam chodím na kurzy lukostřelby a protože bylo pěkně, tak se Jane byla projet se mnou a mezitím, co já jsem střílel, tak ona si prošla město. No a potom jsme jeli zpátky, protože já jsem jel na zápas ve volejbale.
V neděli jsem potom jel do Groningenu na salsu. A jak se to stalo? Ve středu, jak máme kurz salsy, tak ten učitel má jako práci, že učí salsu. No a tentokrát pořádal kurz v Groningenu a přihlásilo se mu tam 6 ženských bez partnera. A protože nemohl nikoho sehnat, tak se zeptal v tom kurzu, jestli by někdo nechtěl jít. No a já jsem se rozhod, že by to nemuselo být špatné pořádně to procvičit a Jane mě pustila, tak jsem jel. Když jsem musel v neděli v 6 ráno vstávat, tak jsem jí záviděl, že může ještě několik hodin pospat. Ale kromě toho vstávání to bylo fajn. Teda ráno jsme museli na toho učitele asi půl hodiny čekat, bo byl večer předtím v baru a že prý nebude spát tři hoďky, to nemá cenu, tak to táhl nonstop a pak se na chvíli natáhl na gauč. No a v tu chvíli zaspal. Toš ale dorazil a dovezl nás až do Groningenu. Tam jsme pak tančili, učili jsme se víceméně to samé, co děláme v kurzu, tak to bylo v klidu. Dohromady tam bylo 18 lidí a většina se to učila od začátku. Tak jsem pokaždé tančil s někým jiným a snad se něco ty ženské naučily. Skončilo to kolem šesté, pak se sbalily věci a vyrazili jsme zpátky do Wageningenu. Doma jsem pak byl asi kolem půl deváté a byl jsem celkem utahaný, tak jsem šel za chvíli spát.
Minulý týden (21.3. - 27.3.) se dělo opravdu málo. V úterý jsem překecal Jane, aby se se mnou šla koukat na zápas ve volejbalu. Ale tenhle zápas nebyl ani trochu podobný tomu, co hrajeme my. Toš a bylo na co koukat. Jenom byla škoda, že hráli jenom tři sety, tomu druhému týmu prý chyběli nějací hráči, kteří normálně hrajou. Bylo ale pěkné se zase něco přiučit, aspoň teoreticky.
Ve středu večer jsem vypadl na General Member Meeting, což je něco jako výroční schůze, z volejbalu. Prostě tam můžou všichni členové a řeknou se tam nějaké věci, jakože co dělalo "vedení" a pod. A potom se samozřejmě zůstane a popíjí se pivo. Sice to bylo v dutch, ale stejně jsem šel, abych pocvičil dutchtinu :)
Na začátku jsme taky museli čekat na alespoň 2 lidi, protože aby se mohlo hlasovat, tak musí být přítomno aspoň 10 % členů, a na to nám chyběli právě ti dva. Takže všichni volali různým lidem, jestli nemůžou přijít, aby se mohlo začít. No nakonec přišlo dokonce víc lidí, tak to bylo v poho. No, rozuměl jsem asi polovině toho, co říkali, a co jsem nerozumněl, to mi přeložili spoluhráči z volejbalu. A jeden z posledních bodů bylo, jestli bude příští míting v angličtině nebo dutch. Tak tam o tom horečně diskutovali, samozřejmě v dutch, tak tomu jsem pořádně nerozuměl. Ale pak se hlasovalo, tak mi řekli, kdy mám zvednout ruku, aby to bylo příště anglicky. A většina byla pro, takže příště bych měl rozumět všemu :)
V sobotu jsme pak vyrazili do města a nakupovali jsme. Toš pořídili jsme si mlýnek na kafe, takže teď si meleme čerstvé kafíčko. A taky jsem někdy přes týden dostal předčasný dárek k narozeninám. To jsem tak vyrazil normálně do školy a asi za 15 minut volá Jane. Že prý nám přišel nějaký balík z Jižní Koreje, co prý jsem kde objednával, bo to bylo přesně na moje jméno i adresa byla správně. O ničem jsem nevěděl, ale řekl jsem Jane, že to může otevřít, byla totiž hrozně zvědavá, co mi to přišlo. No a dostal jsem takový velký jakoby "hrnek", do kterého se dá zasunout takové sítko a je to na přípravu kafe, že se tím sítkem stáhne logr na dno a do hrnku pak jde jenom čistá káva. Tak se to úplně hodilo k tomu mlýnku. A musím říct, že to funguje super, dokonce i Jane teď už pije turka se mnou a nepotřebuje instantní kafe.
No a tento týden (28.3. - 3.4.) se toho taky nějak extra moc nedělo. Až v pátek jsme byli v kině na další film, jmenovalo se to I am number four (Jsem číslo čtyři). Toš bylo to dobré, ale myslel jsem si, že tam bude více efektů a takových těch akčních věcí.
V sobotu pak se mnou Jane vyrazila do Ede. Já tam chodím na kurzy lukostřelby a protože bylo pěkně, tak se Jane byla projet se mnou a mezitím, co já jsem střílel, tak ona si prošla město. No a potom jsme jeli zpátky, protože já jsem jel na zápas ve volejbale.
V neděli jsem potom jel do Groningenu na salsu. A jak se to stalo? Ve středu, jak máme kurz salsy, tak ten učitel má jako práci, že učí salsu. No a tentokrát pořádal kurz v Groningenu a přihlásilo se mu tam 6 ženských bez partnera. A protože nemohl nikoho sehnat, tak se zeptal v tom kurzu, jestli by někdo nechtěl jít. No a já jsem se rozhod, že by to nemuselo být špatné pořádně to procvičit a Jane mě pustila, tak jsem jel. Když jsem musel v neděli v 6 ráno vstávat, tak jsem jí záviděl, že může ještě několik hodin pospat. Ale kromě toho vstávání to bylo fajn. Teda ráno jsme museli na toho učitele asi půl hodiny čekat, bo byl večer předtím v baru a že prý nebude spát tři hoďky, to nemá cenu, tak to táhl nonstop a pak se na chvíli natáhl na gauč. No a v tu chvíli zaspal. Toš ale dorazil a dovezl nás až do Groningenu. Tam jsme pak tančili, učili jsme se víceméně to samé, co děláme v kurzu, tak to bylo v klidu. Dohromady tam bylo 18 lidí a většina se to učila od začátku. Tak jsem pokaždé tančil s někým jiným a snad se něco ty ženské naučily. Skončilo to kolem šesté, pak se sbalily věci a vyrazili jsme zpátky do Wageningenu. Doma jsem pak byl asi kolem půl deváté a byl jsem celkem utahaný, tak jsem šel za chvíli spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat