Tak teď k poslednímu týdnu. Dělo se toho celkem hafo a doma jsme moc nepobyli, teda hlavně já. V úterý jsme byli společně na večeři v restauraci s dalšíma doktorandama, ve středu jsme měli první hodinu salsy a potom jsem se jel podívat na semifinálový ligový zápas volejbalu, ve čtvrtek jsem byl jezdit na koni a Jane měla pohovor, v pátek jsem měl další zápas z volejbalu, v sobotu jsme se byli projít do mísního zahradního centra a v neděli jsme byli pozvaní na kafe k jednomu mojemu kolegovi.
V úterý jedna doktorandka zorganizovala společnou večeři v restauraci pro doktoranda, který už pomalu končí (už dělá PhD pátým rokem), žije už v Rakousku a zpátky do Wageningenu přijel jenom na půl roku dodělat to PhD. A tak jsme byli poprvé v restauraci ve Wageningenu s dalšíma asi patnácti doktorandama, příp. jejich partnerama. Byli jsme v jakési italské pizzerii a ti kuchaři fakt mluvili italsky. Samozřejmě ne jenom italsky, taky dutch a anglicky, ale jedna kolegyně Italka si s nima pokecala. Přišli jsme sice o cosi později, protože jsem měl první lekci dutch, ale vůbec to nevadilo, jenom jsme dostali jídlo s druhou grupou. A toš bylo to tam dobré, měli tam asi 150 druhů pizz, takže těžko si vybrat. Ale oba jsme si vybrali, já takovou spíše masovou a Jane nějakou s tuňákem a olivama. Po pizze jsem si dal ještě dezert, zmrzlinu s banánem a čokoládou a Jane měla cappucino. A pak už se všichni rozešli, vůbec neseděli až do zavíračky nebo že by se přesunuli někam na pivo. Ale jinak fajn.
Ve středu jsme měli první hodinu salsy ve sportcentru. Učí to takový akční typos, byl fajn. Ale ten tanec je střelený, nevím, jestli se to zvládnu za těch 8 lekcí naučit. Zatím furt ještě nemůžu chytit rytmus, který tam podle mě není, a když už se sem tam něco zadaří, tak pak člověk musí asi počítat nebo co, bo se tančí na 1, 2, 3, pak se 4 vynechává, pak zase na 5, 6, 7 a 8 se opět vynechává. No uvidíme, jak to bude pokračovat.
Po lekci salsy jsme si dali rychlou večeři a já jsem se jel podívat na semifinále nizozemské extraligy ve volejbale v městě asi hoďku od Wageningenu. Hráli Dynamo Apeldoorm a Lycargus Groningen, takže jsem samozřejmě víc fandil Groningenu, bo jsem tam už předtím byl. Ale hlavně jsem se koukal, jak se hraje volejbal. A bylo na co koukat. Vypadalo to, jakoby měli tu síť nějak níž, když vyskočili, byli hrozně vysoko, a jejich smeče byly úplně super. Toš snad jsem cosi odkoukal a v průběhu dalších tréninků to nějak zabuduju do svojich schopností :)
Čtvrtek byl taky zajímavý. V poledne jsem měl sraz na autobusovém nádraží a jeli jsme někam pryč z města jezdit na koni. To byla akce organizovaná zase další studentskou organizací, která pořádá takové "zkušenosti". Už jsem byl vyzkoušet poi, pak měli motokáry a ještě něco, ale ani na jedno mi to nevyšlo, a teď to ježdění na koni. Když jsme dojeli na tu farmu, rozdělili jsme se na tři skupiny. Jedna jezdila na koni, druhá toho koně vodila (teda alespoň na začátku) a třetí byla na prohlídce stájí. Já jsem začínal vodit koně, to bylo celkem v poho, jenom mě za těch 20 minut trochu bolela ruka. Pak jsem jezdil na koni, tak to bylo super. Nejdřív jsme jenom chodili, ale pak jsme i klusali, a to jsem dokonce jezdil i sám, bez vodiče. Ale měl jsem nějakého líného koně, moc se jí běhat nechtělo. Ale sem tam se rozběhla a to byla prča. Někde na netu by snad časem měly být nějaké fotky, tak to tu dám. Pak jsme byli na prohlídce stájí, ale ten majitel mluvil jenom dutch, tak jsem z toho moc neměl. Jeden klučina se to snažil překládat, tak ten základ vím, ale nic moc extra neřekl. Když jsme se vrátili, byl jsem na squashi, pak jsem měl asi hoďku a půl pauzu a pak jsem šel zpátky na trénink na volejbal, takže po tréninku jsem byl celkem utahaný.
Jane měla ve čtvrtek odpoledne pohovor na jednu PhD pozici. Je to na katedře, kde teďka pracuje, tak ty lidi v komisi už znala. Kromě ní je na pohovor "pozvaných" dalších pět lidí, ale ti jsou prý různě po světě, takže jejich pohovor bude probíhat přes skype. Byla na pohovoru jako první, takže teď musí počkat, jak dopadnou ty ostatní a jestli si ji vyberou nebo ne. Ale mezitím se rozhodně nudit nebude, má teď v práci hromadu vzorků na analýzu, k tomu optimalizuje novou metodu a ještě by měla začít měřit na dalším přístroji (GC-MS), protože si to prý nějací studenti vymysleli, že by chtěli proměřit nějaké vzorky zrovna na téhle mašině.
V pátek jsme měli další zápas a tentokrát byl velice důležitý. My jsme v tabulce 11 z 12 a poslední dva sestupují do nižší třídy. Třetí od konce pak hraje zápas, v kterém se rozhodne, jestli zůstane nebo klesne. A pro nás je teď důležité dostat se aspoň na třetí místo od konce, abychom mohli hrát ten zápas. Na to jsme potřebovali 6 bodů, abychom ho dohnali. A náš soupeř byl právě ten třetí od dna tabulky, takže kdybychom ho porazili, tak se k němu dostanem blíže, než jsme teď. Ale bohužel se nedařilo nebo co a opět jsme prohráli, tentokrát 3:1, takže teď je od nás celých 10 bodů. A my máme do konce sezóny pouze 4 zápasy, přičemž v každém zápase můžeme získat až 5 bodů. Teoreticky tak šance pořád je a my se o ni popereme, ale z praktického hlediska to vypadá celkem špatně. Hrajeme totiž s prvním, třetím, šestým a posledním v tabulce. Tak aspoň toho posledního snad porazíme. No, uvidíme. Po zápase jsme původně chtěli jít na párty, ale byli jsme jacísi unavení a zůstali jsme doma a šli jsme spát.
V sobotu jsme pak převážně jenom odpočívali a něco málo nakoupili. Protože ale bylo pěkně, tak jsem Jane přemluvil, že bychom se šli projít. Já jsem konečně našel zahradní centrum, o kterém jsem slyšel, že tu je, ale nevěděl jsem kde. A tak jsme vyrazili po dlouhé době pěšky. A bylo to fajn, jaro přichází tak všude kvetlo hafo krokusů. V zahradním centru pak měli hafo dalších různých kytek a my jsme samozřejmě neodolali a nějaké si koupili. Ale nic velkého, koupili jsme si jednu malou růži a dvě kytky s hodně květy. No vypadají pěkně. Taky jsme si pořídili pažitku, tak snad nám nechcípne a bude nám růst.
V neděli jsme pak zašli na návštěvu k jednomu doktorandovi, co bydlí ve stejném domě jako my. Toš bylo to celkem v pohodě, on je hrozně ukecaný, tak skoro furt něco povídal. Toš jsme se dozvěděli, proč se mu nelíbilo na místě, na kterém jsem teď já, přešel na jiný projekt o něčem jiném. No pobyli jsme tam asi 2 hoďky a pak jsme šli zpátky domů na večeři.
V úterý jedna doktorandka zorganizovala společnou večeři v restauraci pro doktoranda, který už pomalu končí (už dělá PhD pátým rokem), žije už v Rakousku a zpátky do Wageningenu přijel jenom na půl roku dodělat to PhD. A tak jsme byli poprvé v restauraci ve Wageningenu s dalšíma asi patnácti doktorandama, příp. jejich partnerama. Byli jsme v jakési italské pizzerii a ti kuchaři fakt mluvili italsky. Samozřejmě ne jenom italsky, taky dutch a anglicky, ale jedna kolegyně Italka si s nima pokecala. Přišli jsme sice o cosi později, protože jsem měl první lekci dutch, ale vůbec to nevadilo, jenom jsme dostali jídlo s druhou grupou. A toš bylo to tam dobré, měli tam asi 150 druhů pizz, takže těžko si vybrat. Ale oba jsme si vybrali, já takovou spíše masovou a Jane nějakou s tuňákem a olivama. Po pizze jsem si dal ještě dezert, zmrzlinu s banánem a čokoládou a Jane měla cappucino. A pak už se všichni rozešli, vůbec neseděli až do zavíračky nebo že by se přesunuli někam na pivo. Ale jinak fajn.
Ve středu jsme měli první hodinu salsy ve sportcentru. Učí to takový akční typos, byl fajn. Ale ten tanec je střelený, nevím, jestli se to zvládnu za těch 8 lekcí naučit. Zatím furt ještě nemůžu chytit rytmus, který tam podle mě není, a když už se sem tam něco zadaří, tak pak člověk musí asi počítat nebo co, bo se tančí na 1, 2, 3, pak se 4 vynechává, pak zase na 5, 6, 7 a 8 se opět vynechává. No uvidíme, jak to bude pokračovat.
Po lekci salsy jsme si dali rychlou večeři a já jsem se jel podívat na semifinále nizozemské extraligy ve volejbale v městě asi hoďku od Wageningenu. Hráli Dynamo Apeldoorm a Lycargus Groningen, takže jsem samozřejmě víc fandil Groningenu, bo jsem tam už předtím byl. Ale hlavně jsem se koukal, jak se hraje volejbal. A bylo na co koukat. Vypadalo to, jakoby měli tu síť nějak níž, když vyskočili, byli hrozně vysoko, a jejich smeče byly úplně super. Toš snad jsem cosi odkoukal a v průběhu dalších tréninků to nějak zabuduju do svojich schopností :)
Čtvrtek byl taky zajímavý. V poledne jsem měl sraz na autobusovém nádraží a jeli jsme někam pryč z města jezdit na koni. To byla akce organizovaná zase další studentskou organizací, která pořádá takové "zkušenosti". Už jsem byl vyzkoušet poi, pak měli motokáry a ještě něco, ale ani na jedno mi to nevyšlo, a teď to ježdění na koni. Když jsme dojeli na tu farmu, rozdělili jsme se na tři skupiny. Jedna jezdila na koni, druhá toho koně vodila (teda alespoň na začátku) a třetí byla na prohlídce stájí. Já jsem začínal vodit koně, to bylo celkem v poho, jenom mě za těch 20 minut trochu bolela ruka. Pak jsem jezdil na koni, tak to bylo super. Nejdřív jsme jenom chodili, ale pak jsme i klusali, a to jsem dokonce jezdil i sám, bez vodiče. Ale měl jsem nějakého líného koně, moc se jí běhat nechtělo. Ale sem tam se rozběhla a to byla prča. Někde na netu by snad časem měly být nějaké fotky, tak to tu dám. Pak jsme byli na prohlídce stájí, ale ten majitel mluvil jenom dutch, tak jsem z toho moc neměl. Jeden klučina se to snažil překládat, tak ten základ vím, ale nic moc extra neřekl. Když jsme se vrátili, byl jsem na squashi, pak jsem měl asi hoďku a půl pauzu a pak jsem šel zpátky na trénink na volejbal, takže po tréninku jsem byl celkem utahaný.
Jane měla ve čtvrtek odpoledne pohovor na jednu PhD pozici. Je to na katedře, kde teďka pracuje, tak ty lidi v komisi už znala. Kromě ní je na pohovor "pozvaných" dalších pět lidí, ale ti jsou prý různě po světě, takže jejich pohovor bude probíhat přes skype. Byla na pohovoru jako první, takže teď musí počkat, jak dopadnou ty ostatní a jestli si ji vyberou nebo ne. Ale mezitím se rozhodně nudit nebude, má teď v práci hromadu vzorků na analýzu, k tomu optimalizuje novou metodu a ještě by měla začít měřit na dalším přístroji (GC-MS), protože si to prý nějací studenti vymysleli, že by chtěli proměřit nějaké vzorky zrovna na téhle mašině.
V pátek jsme měli další zápas a tentokrát byl velice důležitý. My jsme v tabulce 11 z 12 a poslední dva sestupují do nižší třídy. Třetí od konce pak hraje zápas, v kterém se rozhodne, jestli zůstane nebo klesne. A pro nás je teď důležité dostat se aspoň na třetí místo od konce, abychom mohli hrát ten zápas. Na to jsme potřebovali 6 bodů, abychom ho dohnali. A náš soupeř byl právě ten třetí od dna tabulky, takže kdybychom ho porazili, tak se k němu dostanem blíže, než jsme teď. Ale bohužel se nedařilo nebo co a opět jsme prohráli, tentokrát 3:1, takže teď je od nás celých 10 bodů. A my máme do konce sezóny pouze 4 zápasy, přičemž v každém zápase můžeme získat až 5 bodů. Teoreticky tak šance pořád je a my se o ni popereme, ale z praktického hlediska to vypadá celkem špatně. Hrajeme totiž s prvním, třetím, šestým a posledním v tabulce. Tak aspoň toho posledního snad porazíme. No, uvidíme. Po zápase jsme původně chtěli jít na párty, ale byli jsme jacísi unavení a zůstali jsme doma a šli jsme spát.
V sobotu jsme pak převážně jenom odpočívali a něco málo nakoupili. Protože ale bylo pěkně, tak jsem Jane přemluvil, že bychom se šli projít. Já jsem konečně našel zahradní centrum, o kterém jsem slyšel, že tu je, ale nevěděl jsem kde. A tak jsme vyrazili po dlouhé době pěšky. A bylo to fajn, jaro přichází tak všude kvetlo hafo krokusů. V zahradním centru pak měli hafo dalších různých kytek a my jsme samozřejmě neodolali a nějaké si koupili. Ale nic velkého, koupili jsme si jednu malou růži a dvě kytky s hodně květy. No vypadají pěkně. Taky jsme si pořídili pažitku, tak snad nám nechcípne a bude nám růst.
V neděli jsme pak zašli na návštěvu k jednomu doktorandovi, co bydlí ve stejném domě jako my. Toš bylo to celkem v pohodě, on je hrozně ukecaný, tak skoro furt něco povídal. Toš jsme se dozvěděli, proč se mu nelíbilo na místě, na kterém jsem teď já, přešel na jiný projekt o něčem jiném. No pobyli jsme tam asi 2 hoďky a pak jsme šli zpátky domů na večeři.
Žádné komentáře:
Okomentovat