Protože je tu v Groningenu hafo Čechů a Slováků, tak se někteří rozhodli, že udělají Mikálšskou párty. Samozřejmě tam nebyli jenom Češi a Slováci, ale bylo to mezinárodní. Vše se to konalo u jedněch holčin, které bydlí v pronájmu v baráčku.
Věděli jsme adresu, tak jsme si to našli na googlu na mapách a pak jsme vyrazili na cestu na kole (bylo to totiž celkem daleko). Cesta byla v poho, dorazili jsme tam, kde to bylo naznačené na mapách a objevil se problém. Na místě, kde měl být barák č. 24 stál barák č. 40 (nebo něco podobného. Tak jsme začali projíždět ulice kolem, ale žádná nebyla ta správná. Pak jsme zkusili taky ulici přes hlavní cestu a tam jsme to konečně našli. Byl tam barák s číslem 24, a dokonce hned 2 (teda dva vchody). Ale v jednom byla jakási starší ženská, tak jsme usoudili, že to asi nebude to, co hledáme, a šli jsme do těch druhých dveří. A trefili jsme se správně.
Pár lidí už tam bylo, další přicházeli později, až se tam nakones nashromáždilo kolem 30 lidí. Někteří měli nějaký kostým, někteří byli jen tak. Tak se tak kecalo, nějaké holčiny pekly takové dobré buchty, byla tam i vodní dýmka, tak jsme si dali (ty domácí holčiny byly předtím někdy v Maroku, tak si dovezly i tabák do dýmky a bylo to výborné, měl chuť jak lékořice). Tak se tak kecalo, popíjelo a pod. a pak se to najednou začlo všechno vyprazdňovat a lidi začali odcházet. Někteří šli do města do baru, jiní šli domů, ale asi během hoďky byli skoro všichni pryč a zůstali jsme jenom já s Jane a ty domácí holky. Přichystaly ještě jednu dýmku, tak jsme s nima ještě sedli a kecali. Protože to byly češky, tak jsme sklouzli k češtině a na angličtinu se úplně vykašlali.
Asi kolem 3 jsme se sbalili a že vyrazíme domů. Tak jsme pobalili naše věci, rozloučili jsme se a šli jsme pro kola. Ale když jsme chtěli vyjet, tak jsem zjistil, že moje přední kolo je prázdné. Tak jsem znova zaklepal na holčiny, jestli mají pumpičku, že bych to zkusil nafoukat a třeba bo to chvíli vydrželo. Ale ony nic takového neměly. Tak jsme to museli vyřešit jinak. Nejdvřív jsem chtěl jít pěšky a kolo jenom vézt, ale potom jsme to vymysleli jinak (pěšky by to trvalo příliš dlouho a nám už se chtělo spát). Já jsem jel na Janeině kole, jednou rukou jsem řídil a druhou jsem vezl svoje píchlé kolo, a Jane jela na tandemu za mnou. Toš trochu jsem se nadřel, ale zvládli jsme to, přežilo i kolo a úspěšně jsme dorazili domů a šli jsme spát.
V neděli jsem se pak šel podívat, co je s tím kolem, že bylo prázdné (večer tam nešlo nic vidět). Toš tak jsem to prohlídl a zjistil jsem, že by mi pumpička stejně nepomohla. Byl prasklý plášť a pod ním i duše. Byla to asi centimetrová díra, takže to ani nemělo cenu lepit, a tak jsem uvažoval o jiném řešení. Samozřejmě jsem mohl jít do cykloservisu a koupit novou duši a nový plášť, ale pravděpodobně by to bylo dražší než celé kolo.
Tak jsem napsal Martinovi, jestli se k němu můžu stavit. Oni totiž mají u jeho kolejí nějaké místo, kde jsou staré, zničené kola. Zeptal jsem se, jestli tam jsou i duše a pláště, nebo aspoň pláště, že duši bych už kdyžtak dokoupil. Tak mi řekl, že tam je obojí a že se klidně můžu přijít podívat a vybrat si, co chci. Opsal jsem si čísla, co byly na mojem plášti, a vyrazil jsem na skládku vybrati si věci na kolo. Našel jsem tam asi 4 duše, 3 měly špatné čísla, ale jedna byla v poho, jenom byla píchlá. Tak jsem ji vzal a že ji zalepím. Taky jsem našel 3 pláště, co vypadaly celkem v poho. A navíc tam bylo celé jedno kolo, které bylo i s pláštěm i duší a vypadalo dobře, akorát bylo zamklé, tak jsem se na to vykašlal.
Pak jsem si to všechno odvezl na koleje, a protože venku pršelo, tak jsem to vzal na pokoj a začal jsem si hrát s pláštěma a dušema. Nejdříve jsem lepil tu duši. Po drobných problémech jsem ji nakonec zalepil a mohl jsem ji dát do kola i s novým/starým pláštěm. Pak jsem kolo nafoukal a bohužel jsem zjistil, že ten plášť, který jsem vybral (vypadal nejlepší), je z boku prasklý (tak jako ten můj bývalý). Tak jsem kolo zase vyfoukl, sundal plášť a zkoušel jsem hledat lepší. Bohužel žádný z těch dalších nebyl o nic lepší, každý byl nějak prasklý a nechtělo se mi riskovat ho dávat na kolo.
Tak jsem se rozhodl, že si nakonec zajedu pro to celé kolo i se zámkem a zkusím ten zámek nějak zničit (na kolejích máme takové velké kleště, kterýma by to mohlo jít). Zajel jsem teda pro kolo, dovezl ho zpátky a začal jsem ničit zámek. Ty kleště byly pěkně blbé, když je člověk secvakl, tak se vyhnuly a vůbec necvakaly naproti sobě. Toš jsem s nima ten zámek doloval a zkoušel jsem, jak by to bylo nejlepší, až se mi nakonec podařilo zámek rozbít a dostal jsem se k dobré duši i plášti. Pak už to bylo v pohodě. Sundal jsem plášť i duši, oboje nasadil na svoje kolo a bylo hotovo. Pak už jsem jenom namontoval kolo zpátky na kolo a mohl jsem znova jezdit (takže se mi hrozně ulevilo).
Když už jsem byl v tom opravování, tak jsem se taky koukl na Janeino kolo. To totiž nemá rádo, když na něm jezdí dva lidi, tak trochu viklalo. Ale netrvalo to dlouho, vrhl jsem se na to, poutahoval to a už můžeme zase oba hezky jezdit.
A tady jsou ještě nějaké fotky z akce.
Věděli jsme adresu, tak jsme si to našli na googlu na mapách a pak jsme vyrazili na cestu na kole (bylo to totiž celkem daleko). Cesta byla v poho, dorazili jsme tam, kde to bylo naznačené na mapách a objevil se problém. Na místě, kde měl být barák č. 24 stál barák č. 40 (nebo něco podobného. Tak jsme začali projíždět ulice kolem, ale žádná nebyla ta správná. Pak jsme zkusili taky ulici přes hlavní cestu a tam jsme to konečně našli. Byl tam barák s číslem 24, a dokonce hned 2 (teda dva vchody). Ale v jednom byla jakási starší ženská, tak jsme usoudili, že to asi nebude to, co hledáme, a šli jsme do těch druhých dveří. A trefili jsme se správně.
Pár lidí už tam bylo, další přicházeli později, až se tam nakones nashromáždilo kolem 30 lidí. Někteří měli nějaký kostým, někteří byli jen tak. Tak se tak kecalo, nějaké holčiny pekly takové dobré buchty, byla tam i vodní dýmka, tak jsme si dali (ty domácí holčiny byly předtím někdy v Maroku, tak si dovezly i tabák do dýmky a bylo to výborné, měl chuť jak lékořice). Tak se tak kecalo, popíjelo a pod. a pak se to najednou začlo všechno vyprazdňovat a lidi začali odcházet. Někteří šli do města do baru, jiní šli domů, ale asi během hoďky byli skoro všichni pryč a zůstali jsme jenom já s Jane a ty domácí holky. Přichystaly ještě jednu dýmku, tak jsme s nima ještě sedli a kecali. Protože to byly češky, tak jsme sklouzli k češtině a na angličtinu se úplně vykašlali.
Asi kolem 3 jsme se sbalili a že vyrazíme domů. Tak jsme pobalili naše věci, rozloučili jsme se a šli jsme pro kola. Ale když jsme chtěli vyjet, tak jsem zjistil, že moje přední kolo je prázdné. Tak jsem znova zaklepal na holčiny, jestli mají pumpičku, že bych to zkusil nafoukat a třeba bo to chvíli vydrželo. Ale ony nic takového neměly. Tak jsme to museli vyřešit jinak. Nejdvřív jsem chtěl jít pěšky a kolo jenom vézt, ale potom jsme to vymysleli jinak (pěšky by to trvalo příliš dlouho a nám už se chtělo spát). Já jsem jel na Janeině kole, jednou rukou jsem řídil a druhou jsem vezl svoje píchlé kolo, a Jane jela na tandemu za mnou. Toš trochu jsem se nadřel, ale zvládli jsme to, přežilo i kolo a úspěšně jsme dorazili domů a šli jsme spát.
V neděli jsem se pak šel podívat, co je s tím kolem, že bylo prázdné (večer tam nešlo nic vidět). Toš tak jsem to prohlídl a zjistil jsem, že by mi pumpička stejně nepomohla. Byl prasklý plášť a pod ním i duše. Byla to asi centimetrová díra, takže to ani nemělo cenu lepit, a tak jsem uvažoval o jiném řešení. Samozřejmě jsem mohl jít do cykloservisu a koupit novou duši a nový plášť, ale pravděpodobně by to bylo dražší než celé kolo.
Tak jsem napsal Martinovi, jestli se k němu můžu stavit. Oni totiž mají u jeho kolejí nějaké místo, kde jsou staré, zničené kola. Zeptal jsem se, jestli tam jsou i duše a pláště, nebo aspoň pláště, že duši bych už kdyžtak dokoupil. Tak mi řekl, že tam je obojí a že se klidně můžu přijít podívat a vybrat si, co chci. Opsal jsem si čísla, co byly na mojem plášti, a vyrazil jsem na skládku vybrati si věci na kolo. Našel jsem tam asi 4 duše, 3 měly špatné čísla, ale jedna byla v poho, jenom byla píchlá. Tak jsem ji vzal a že ji zalepím. Taky jsem našel 3 pláště, co vypadaly celkem v poho. A navíc tam bylo celé jedno kolo, které bylo i s pláštěm i duší a vypadalo dobře, akorát bylo zamklé, tak jsem se na to vykašlal.
Pak jsem si to všechno odvezl na koleje, a protože venku pršelo, tak jsem to vzal na pokoj a začal jsem si hrát s pláštěma a dušema. Nejdříve jsem lepil tu duši. Po drobných problémech jsem ji nakonec zalepil a mohl jsem ji dát do kola i s novým/starým pláštěm. Pak jsem kolo nafoukal a bohužel jsem zjistil, že ten plášť, který jsem vybral (vypadal nejlepší), je z boku prasklý (tak jako ten můj bývalý). Tak jsem kolo zase vyfoukl, sundal plášť a zkoušel jsem hledat lepší. Bohužel žádný z těch dalších nebyl o nic lepší, každý byl nějak prasklý a nechtělo se mi riskovat ho dávat na kolo.
Tak jsem se rozhodl, že si nakonec zajedu pro to celé kolo i se zámkem a zkusím ten zámek nějak zničit (na kolejích máme takové velké kleště, kterýma by to mohlo jít). Zajel jsem teda pro kolo, dovezl ho zpátky a začal jsem ničit zámek. Ty kleště byly pěkně blbé, když je člověk secvakl, tak se vyhnuly a vůbec necvakaly naproti sobě. Toš jsem s nima ten zámek doloval a zkoušel jsem, jak by to bylo nejlepší, až se mi nakonec podařilo zámek rozbít a dostal jsem se k dobré duši i plášti. Pak už to bylo v pohodě. Sundal jsem plášť i duši, oboje nasadil na svoje kolo a bylo hotovo. Pak už jsem jenom namontoval kolo zpátky na kolo a mohl jsem znova jezdit (takže se mi hrozně ulevilo).
Když už jsem byl v tom opravování, tak jsem se taky koukl na Janeino kolo. To totiž nemá rádo, když na něm jezdí dva lidi, tak trochu viklalo. Ale netrvalo to dlouho, vrhl jsem se na to, poutahoval to a už můžeme zase oba hezky jezdit.
A tady jsou ještě nějaké fotky z akce.
Žádné komentáře:
Okomentovat