Tento víkend byl hodně nabitý. Přes týden jsme samozřejmě oba museli pracovat, ale v pátek to začlo. Alespoň teda pro mě. Měli jsme takový rozdělený víkend, já jsem jel na Batavierenrace a Jane zůstala doma. Batavierenrace je největší studentský etapový závod. Každé družstvo má 25 členů a běží 175 km z Nijmegenu do Enschede. Začíná se v pátek o půlnoci a končí se v sobotu kolem šesté odpoledne. A večer je samozřejmě velká párty, které se všichni účastní. Většinou tam je přes 300 týmů a na párty bývá přes 10 000 lidí.
My jsme vyráželi už v pátek odpoledne, abychom našli místo na stany. Hned po škole jsem teda pobral věci, které už jsem měl nachystané a tak akorát na čas jsem dojel na autobusové nádraží, odkud jsme jeli do Arnhemu. Z tama jsme pak pokračovali s lidma z volejbalu vlakem (lépe řečeno třemi) do Enschede. Místo na spaní bylo celkem blízko nádraží, tak jsem ty věci aspoň nemusel tahat daleko. Ale i tak se mi podařilo rozbít držadlo na Janeině velkém kufru. No nějak jsem to dotáh a rozbalil jsem stan. Stan jsem měl půjčený od Michalovy spolupracovnice a byl obrovský. Takže jsem měl dostatek prostoru pro sebe a své věci. Po ustanování jsme chtěli ještě do obchodu, ale bohužel už byl zavřený, tak jsme to museli přežít bez toho. Seděli jsme pak na trávě, popíjeli pivko a kecali. Teda spíš oni kecali, bo všichni ostatní byli Dutch, tak se bavili holandsky. Všichni ostatní cizinci se na to vykašlali nebo odřekli, to byla škoda, protože pro mě tyhle chvíle byly celkem nudné. Ale za chvíli jsme stejně dopili všechny piva, tak jsme vyrazili na tzv. předpárty, která se konala v areálu. Tam už to bylo v pohodě, protože se nedalo moc bavit. Ale nezůstávali jsme moc dlouho, druhý den jsme museli běžet.
První skupina vyrážela kolem 4 ráno a moje skupina, která běžela odpolední část závodu, vyrážela kolem 10 dopoledne. Takže jsme se celkem dostatečně vyspali a autobusem jsme dorazili do Barchemu, kde začínala odpolední etapa. Já jsem běžel hned první úsek, který měl být asi nejtěžší z celého závodu, 10 km a nějaký kopec. Ale jak jsem vyrazil, tak jsem po celé cestě žádný kopec nepotkal a ani ta délka nebyla jaká měla být. Tak jsem doběhl celkem v pohodě a druhý den jsem se pak dozvěděl, že organizátoři špatně označili část té mojí trati, chybělo jim 3 km a kopec. Když jsme doběhli, dali jsme si sprchu, objednali jsme večeři, pojedli a večer vyrazili na party. Bylo tam hafo pódií a člověk si mohl vybrat, jaký typ hudby chce poslouchat. Tak jsme prošli asi tři místa a potom jsme šli na vyhlašování cen, které dostali ti nejrychlejší. A taky každoročně probíhá soutěž mezi univerzitami v NL a tento rok vyhrál Wageningen, tak jsme to s nima pořádně oslavili. Po vyhlášení tam hrála živá kapela, tak jsme zůstali a pařili tam.
Druhý den ráno jsme pobalili stany a vyrazili domů. Protože někteří vyrazili dříve a někteří studenti mají vlaky zadarmo, tak jsem měl místo v autě a pohodlně jsem dojel domů kolem 12, akorát na oběd. Protože jsem byl ale furt unavený, tak jsem si po obědě šel na chvíli lehnout. Jane se ale o víkendu taky nenudila. V pátek byla s Michalem, jeho kámošem a Annou na pivko v centru. V sobotu trochu ponakupovala a večer pak byla u Michala a kecali u piva a dýmky. V neděli odpoledne, kolem 5, jsme pak všichni společně vyrazili do Utrechtu na Queen's night (Královnina noc), což je večer před Queen's day (Královnin den), kdy slaví královna narozeniny. V Utrechtu jsme pobrali ještě další dva Michalovy kamarády a šli do parku posedět. Večer jsme se pak vrátili zpátky do centra, protože se tam konalo několik koncertů. Zůstali jsme na jednom, který vypadal zajímavě, a pařili jsme asi do půl dvanácté. Pak jsme museli vyrazit zpátky, protože nám nejel později vlak.
V pondělí jsme pak vyrazili kolem poledne do Nijmegenu oslavovat královniny narozeniny. Bylo tam všude hafo lidí a taky se tam pořádal koncert v parku. Ale protože bylo krásné počasí, tak jsme se nejdříve rozvalili v parku a užívali si sluníčka. Potom jsme se přesunuli na koncert a užívali hudby. Potom jsme k večeru zašli pojíst, ale protože jsme byli všichni nějací přešlí, tak jsme se už zpátky nevraceli a jeli jsme domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat