Toš teď se toho taky nějak extra moc nedělo, takové normální týdny před vánocema. Ten první týden byla Jane zase na konferenci, tak se taky objevila doma ve Wageningenu a v pátek večer jsme společně byli na večeři u jedné mojí čínské kolegyně, taky doktorandky. No a ten druhý Jane měla v laborce nějaké studenty, tak jim vysvětlovala, jak fungujou některé mašiny. Taky se zkoušeli něco rozjet, ale nefungovalo to. Taky začala chodit na další kurz, ale tentokrát bude muset dvakrát týdně dojíždět. Taky konečně našla někoho, kdo dělá na podobné mašině jako ona, takže když bude potřebovat, tak se má kde zeptat. No a já jsem byl v pondělí na večeři v restauraci, v úterý jsme byli na pubquizu, ve čtvrtek jsem byl na další večeři a pak na oslavě narozenin a v pátek jsem byl na sympoziu a večer jsem koukal na zápas. V sobotu jsme pak potrajdali trochu po městě, nakoupili poslední věci, které jsem potřeboval a večer jsme jeli do Janeina bytu v Amsterdamu, protože jsem se v neděli ráno potřeboval dostat na letiště a letěl jsem na týden do Anglie na kurz.
První týden
Jane byla v pondělí a ve středu na konferenci v Utrechtu. Ten je blízko, takže byla v pondělí a v úterý večer doma ve Wageningenu. A konference jí začínala velice neobvykle, vystupovala tam zpěvačka a bylo to doprovázené laser show. Ale potom to už pokračovalo jako normální konference, hafo přednášek. Téma bylo tentokrát hodně široké, takže to přímo nebylo pro Jane, ale říkala, že to bylo fajn.
V pátek jsme pak byli na čínské večeři. Ne teda v čínské restauraci, ale u Číňanky. Začínalo to polívkou, takovou nějakou rajčatovou, a potom tam byly tři druhy jakoby hlavních jídel, salát a samozřejmě rýže. Jako hlavní jídla tam byly vepřové maso na kostičky s nějakým čínským kořením, uvařené mušle a tofu. Toš pozkoušel jsem to všechno a bylo to všechno dobré. Ale největší prdel byla naučit se používat čínské hůlky. No ze začátku mi to nešlo vůbec, ale potom jsem se zlepšil. Rozhodně ale to jídlo trvá dýl než normálním příborem. A taky nechápu, proč používají nejčastěji rýži, když to má tak maličké kousíčky, které se hůlkama tak blbě nabírají. Zůstali jsme u ní asi do jedné a pak jsme šli domů spát.
V sobotu jsem já šel koukat na zápas z volejbalu a Jane zůstala doma a šila. Když jsem dorazil na zápas, tak je neměl kdo koučovat, tak chtěli, abych je koučoval, toš jsem sešel domů a snažil se koučovat. A nakonec jsme vyhráli 3:1, ale bylo to proti nejslabšímu v tabulce, tak by to bylo s náma hodně špatné, kdybychom prohráli. A mezitím co já jsem byl pryč, tak Jane si doma ušila takovou větší kabelku, kde se jí vleze hafo věcí, tak byla sama se sebou spokojená, jak to zvládla. V neděli potom, abychom se nenudili, tak jsme zkusili udělat ten grilovaný ananas, jak to bylo v brazilské restauraci. A samozřejmě jsme se potýkali trochu s problémy, jako třeba skořice. Neměli jsme mletou, tak jsme vzali asi dva špalíčky a museli to nastrouhat na struhadle. Ale zvládli jsme to. Ananas jsme nakrájeli na kolečka a ty jsme máčeli v medu asi hodinu. Potom jsme je po dvou dávali grilovat asi na 15 minut. No, ty první nebyly výborné, ale ty poslední už byly moc dobré! Tak teď už víme, jak to udělat, tak to můžeme zkusit zase příště. Jako dezert je to dobré, ale hrozně sladké...
Tady je pár fotek s ananasem:
Druhý týden
Jane měla v pondělí v laborce nějaké studenty, kterým ukazovala a vysvětlovala, jak která mašina funguje. A pak to zkoušela i zprovoznit, ale nějak počítač nekomunikoval s mašinou, tak strávili celý den hledáním, kde se stala chyba. V úterý pak byla v Enschede na první přednášku dalšího kurzu o výrobě nanostruktur (jejích čipů) a hodně se jí to líbilo, tak říkala, že na to bude chodit. Bude muset teda dvakrát týdně dojíždět do Enschede, ale to jí prý nevadí. No a ve středu pak měla schůzku s jedním typosem, kterého potkala na konferenci v Utrechtu a taky dělá na univerzitě. Tak jí ukazoval, na jaké mašině dělá a ukazoval jí nějaké fígly, které může zkusit, aby rozjela tu svojí mašinu. A kdyby něco potřebovala, tak se klidně může zeptat. Ve čtvrtek pak dopoledne normálně pracovala, ale odpoledně se necítila moc dobře, tak odešla domů dříve. V pátek byla na chvíli v práci dopoledne, ale nebylo jí moc líp, tak odešla dřív a přijela domů do Wageningenu a zalezla do postele.
Já jsem byl v pondělí domluvený s Michalem a Annou (volejbalisti, Michal je z Polska z mojeho týmu a Anna je Češka), že půjdem na večeři do řecké restaurace. Samozřejmě jsme posílali email i ostatním lidem, ale pro Dutch lidi je poslání emailu v sobotu večer příliš pozdě, to už mají domluvenou nějakou schůzku nebo co. A navíc slavili Sinterklaase, tak se k nám nikdo nepřidal. Toš když jsme dorazili k řecké restauraci, tak jsme zjistili, že je zavřená a že tam se nenajíme. Domů jsme se rozejít nechtěli, tak jsme našli asi jedinou otevřenou restauraci ve Wageningenu, která nebyla hrozně drahá, a to byla italská pizzerie. Toš jsme si dali každý jednu pizzu, k tomu vínko a bylo nám fajn. Potom jsme ještě zajeli k Anně na pokoj, protože měla Plzeň, tak jsme si dali fajné pivo a kolem půlnoci jsme šli spát.
Taky jsme se ještě ten večer domluvili, že v úterý půjdem na pubquiz ("hospodský test", test v hospodě) a zkusíme najít ještě dva lidi, kteří by se k nám přidali. Toš nakonec jsme je našli, tak jsme se večer sešli zase v hospodě a zkoušeli jsme odpovídat na otázky, na které se ptali. Sem tam se dařilo víc, sem tam míň, ale celkově to bylo fajn. Nakonec jsme byli osmí z asi dvaceti týmů, tak to bylo docela úspěšné. Po pubquizu jsme se hned rozešli domů, protože jsme byli celkem unavení ještě z předchozí noci.
Ve středu se nic moc nedělo, ale ve čtvrtek jsem byl na další večeři. Tentokrát to bylo s PhD council ("PhD rada", skupina doktorandů, kteří organizují pro ostatní doktorandy různé věci) a s lidma, s kterýma jsem organizoval Career day. Toš bylo to fajn, bylo tam hodně dobré jídlo - měl jsem hovězí steak s pepřovou omáčkou a vůbec jsem si nestěžoval. No a jako výsledek večeře jsem se přidal k téhle radě, tak budu zase něco organizovat. Uvidíme, jak to půjde. Večeře skončila asi kolem jedenácté, ale já jsem ještě nejel domů, ale k Michalovi, protože slavil narozeniny a pozval mě na večeři. Bohužel jsem už měl domluvenou jinou, tak jsem říkal, že se přidám později. Když jsem dorazil, tak mu ještě cosi z večeře zbylo, tak jsem to musel aspoň zkusit, typické polské jídlo - bigos (nejsem si jistý, jak se to píše, ale takhle nějak se to vyslovuje). Toš nebylo to špatné, s Annou jsme se shodli, že to je jakoby vepřo a zelo dokupy. A k tomu jsme popíjeli samozřejmě polskou vodku. Bylo nás tam celkově osm, Michal, já, Anna s přítelem a pak Michalovi kolegové z práce. Ti se ale někdy po půlnoci zvedli a šli domů, že musí v pátek ještě pracovat, a Annin přítel taky odešel, protože musel ráno vstávat. Tak jsme zase skončili tři. Ale bylo to fajn, popíjeli jsme a kecali a ani jsme si nevšimli, že už jsou tři hodiny ráno. To už jsem se zvedl i já, že musím v pátek na sympozium a Anna se ke mně přidala, že už taky půjde. No a v pátek jsem byl na sympoziu. A samozřejmě, některé přednášky byly fajn, jiné byly hrozně nudné. Ale celkově to bylo v pohodě.
V sobotu pak Jane převážně ležela v posteli a odpočívala, ale byli jsme taky v centru nakoupit poslední věci, které jsem potřeboval s sebou do Anglie, a odpoledne jsme se pak oba sbalili a večer jsme vyrazili do Amsterdamu. Do Amsterdamu jsme šli přespat, protože v neděli nejede žádný vlak, kterým bych se dostal na půl deváté na letiště. I tak budu muset trochu cestovat, abych se dostal až na letiště, ale to už se nějak zvládne.
Žádné komentáře:
Okomentovat