Tento týden se toho moc nedělo, teda nějak akčního. V úterý jsem byl ochutnávat pivo, ve čtvrtek jsme měli rozlučkovou párty s jedním doktorandem, který jede příští týden zpátky do Číny, v pátek jsme byli na párty a týden jsme zakončili v neděli výletem do kina.
Ochutnávku piva organizoval vrchní ve sportbaru. Napsal to na facebook a ozvalo se tam hafo lidí, že chcou přijít. Já jsem tam šel zároveň s jedním typosem z Polska, ale z volejbalu tam nikdo nebyl. A taky to nebylo tak, jak jsem si to představoval. Myslel jsem si, že tam člověk může někdy v té době, kdy to bude, přijít, zaplatí, dostane pět lístků na pět různých piv, pak si někde sedne a může popíjet. Ale ono to bylo jako v pivovaru. Vždycky nám přinesli jedno pivo a my jsme měli tipovat, co to je. A taky tam byl jakýsi typos z toho pivovaru, z kterého jsme testovali piva, tak něco vykládal. Ale samozřejmě v dutch, takže jsem z toho nevěděl vůbec nic. Michal, ten Polák, rozumí dutch, tak by z toho asi něco měl, ale moc se mu nechtělo, tak jsme tam kecali sami. Nevím, jestli to ostatním vadilo, seděli jsme totiž všichni u jednoho stolu, ale neměli na výběr. Tak jsme pokoštovali, pokecali, potipovali a Michal dokonce vyhrál jedno pivo jako za třetí místo, tak říkal, že to někdy můžem vypít. Toš uvidíme, kdy to vyjde. Ale zklamali mě všichni volejbalisti, že se vůbec nikdo neukázal...
Ve čtvrtek jsem byl poprvé v takové společenské místnosti na Bornsesteegu. To býval kdysi studentský klub, ale teď to předělali na místnost, kde může člověk přes den relaxovat a večer tam jsou většinou nějaké soukromé akce. A tam pořádal jeden doktorand svojí rozlučkovou párty. Začínalo to o půl osmé, ale říkal jsem si, že tam v tu dobu ještě nikdo nebude. Někdy kolem třičtvrtě jsem to šel okouknout, jestli už tam někdo je. A bylo tam relativně dost lidí, ale samí Číňani a nikdo, koho bych znal. Tak jsem na chvíli ještě zalez a vrátil jsem se asi za deset minut. To už tam byl aspoň jeden typos z laborky, tak jsem se k němu přidal a bavili jsme se spolu. Postupně pak doráželi další lidi, až tam byli všici. A pak jsme mu dali náš dárek - hodinky. Ale žádné obyčejné, ale pěkné. Byl jsem je vybírat ještě s jedním doktorandem ten den odpoledne a myslím, že jsme našli opravdu pěkné hodinky. Pak jsme seděli, popíjeli, kecali, až bylo docela pozdě, tak jsme to zakončili. Toš ale bylo to fajn.
Tady je jedno hromadné foto, které jsme pořírili na akci. Je tam většina lidí z laborky. A ten doktorand, který odjíždí, je ten uprostřed za mnou, s brýlema.
V pátek jsme byli pozvaní s Jane na párty po státnicích, kterou organizovali čtyři lidi, a jeden z nich byl volejbalista. S Jane jsme dorazili asi kolem jedenácté, ale ostatní volejbalisti tam ještě nebyli, většina hrála zápas. A samozřejmě jsme tam nikoho neznali a asi všichni byli Dutch. Tak jsme si sedli k baru, s tou mojí nohou mi nedělá dobře dlouhé stání, a popíjeli pivo. Postupně ale dorazili volejbalisti, tak to bylo zábavnější. Skončili jsme někdy kolem třetí ráno a velice rádi jsme šli spát.
O víkendu jsme se vlastně jenom flákali. Já jsem byl v sobotu dopoledne podporovat můj tým, zatímco Jane ještě spala, a odpoledne jsme se jenom flákali. V neděli jsme to pak zakončili v kině, šli jsme se podívat na Tintina a bylo to super. Další 3D film a zábavný, takový fajný relax.
Jinak v práci nic moc extra. Jane furt nejede mašina, dokonce tam byla i jakási ženská to zkontrolovat, ale nepřišla na to, co je vlastně špatně. Jediné, co ví, že pumpa nefunguje jak má. A že prý to v té firmě můžou opravit a mezitím budou mít nějakou jinou pumpu, ale tohle řešení je celkem drahé, tak se musí ta ženská domluvit s Janeiným vedoucím. Takže celý týden jenom četla články a nemohla nic měřit, takže celkem nuda. Říkala, že se nemohla dočkat, kdy už bude pět a půjde domů.
Já si mezitím hraju převážně v laborce a zkouším různé finty, jak obelstít ty svoje proteiny a abych je konečně viděl a izoloval. Toš jakš takš se sem tam něco podaří, ale zatím to na Nobelovku není, to si budu muset ještě chvíli počkat :)
Ve čtvrtek jsem byl poprvé v takové společenské místnosti na Bornsesteegu. To býval kdysi studentský klub, ale teď to předělali na místnost, kde může člověk přes den relaxovat a večer tam jsou většinou nějaké soukromé akce. A tam pořádal jeden doktorand svojí rozlučkovou párty. Začínalo to o půl osmé, ale říkal jsem si, že tam v tu dobu ještě nikdo nebude. Někdy kolem třičtvrtě jsem to šel okouknout, jestli už tam někdo je. A bylo tam relativně dost lidí, ale samí Číňani a nikdo, koho bych znal. Tak jsem na chvíli ještě zalez a vrátil jsem se asi za deset minut. To už tam byl aspoň jeden typos z laborky, tak jsem se k němu přidal a bavili jsme se spolu. Postupně pak doráželi další lidi, až tam byli všici. A pak jsme mu dali náš dárek - hodinky. Ale žádné obyčejné, ale pěkné. Byl jsem je vybírat ještě s jedním doktorandem ten den odpoledne a myslím, že jsme našli opravdu pěkné hodinky. Pak jsme seděli, popíjeli, kecali, až bylo docela pozdě, tak jsme to zakončili. Toš ale bylo to fajn.
Tady je jedno hromadné foto, které jsme pořírili na akci. Je tam většina lidí z laborky. A ten doktorand, který odjíždí, je ten uprostřed za mnou, s brýlema.
V pátek jsme byli pozvaní s Jane na párty po státnicích, kterou organizovali čtyři lidi, a jeden z nich byl volejbalista. S Jane jsme dorazili asi kolem jedenácté, ale ostatní volejbalisti tam ještě nebyli, většina hrála zápas. A samozřejmě jsme tam nikoho neznali a asi všichni byli Dutch. Tak jsme si sedli k baru, s tou mojí nohou mi nedělá dobře dlouhé stání, a popíjeli pivo. Postupně ale dorazili volejbalisti, tak to bylo zábavnější. Skončili jsme někdy kolem třetí ráno a velice rádi jsme šli spát.
O víkendu jsme se vlastně jenom flákali. Já jsem byl v sobotu dopoledne podporovat můj tým, zatímco Jane ještě spala, a odpoledne jsme se jenom flákali. V neděli jsme to pak zakončili v kině, šli jsme se podívat na Tintina a bylo to super. Další 3D film a zábavný, takový fajný relax.
Jinak v práci nic moc extra. Jane furt nejede mašina, dokonce tam byla i jakási ženská to zkontrolovat, ale nepřišla na to, co je vlastně špatně. Jediné, co ví, že pumpa nefunguje jak má. A že prý to v té firmě můžou opravit a mezitím budou mít nějakou jinou pumpu, ale tohle řešení je celkem drahé, tak se musí ta ženská domluvit s Janeiným vedoucím. Takže celý týden jenom četla články a nemohla nic měřit, takže celkem nuda. Říkala, že se nemohla dočkat, kdy už bude pět a půjde domů.
Já si mezitím hraju převážně v laborce a zkouším různé finty, jak obelstít ty svoje proteiny a abych je konečně viděl a izoloval. Toš jakš takš se sem tam něco podaří, ale zatím to na Nobelovku není, to si budu muset ještě chvíli počkat :)
Žádné komentáře:
Okomentovat