16.01.11

Open Air Museum

Toš tento týden se zase děly věci! Nejdříve jsme v úterý byli na narozeninové párty jednoho spoluhráče z volejbalu, ve čtvrtek jsme stěhovali nějaké další věci do pokoje a v sobotu jsme pak byli na exkurzi v Open Air Museu v Arnhemu.

Narozeninová party

V úterý večer pořádal jeden můj spoluhráč z volejbalu party pro všechny volejbalisty a měl tam pozvané i další lidi, které jsem neznal. Dohromady nás tam bylo asi 10 - 15. Tak se popíjelo pivo a kecalo se. Akorát že většina lidí byla Dutch, tak se bavili jenom v dutch. Byli tam ještě 2 international kromě mě a Jane, ale ti celkem brzo odešli, tak jsme zůstali sami. A přimět ostatní, aby se bavili anglicky bylo hrozně složité. Sem tam se třeba kluci z volejbalu snažili a vykládali cosi anglicky, ale pak něco řekla nějaká holčina a ta to řekla v dutch. Takže pak všichni zase přepli do dutch. Připadalo mi to, jakoby ty holčniny nechtěly mluvit anglicky. Ale toš poseděli jsme a domů jsme pak odcházeli až kolem jedné, tak druhý den bylo vstávání hodně kruté...

Stěhování

Ve čtvrtek jsme měli domluvené stěhování nějakých věcí s jednou Francouzkou, která odtud odjížděla a všechno možné prodávala. Tak jsme si vybrali hafo věcí, jakože jednu velkou skříň na oblečení, jeden pracovní stůl, který se dal rozkládat, gauč, konferenční stolek, malou poličku na boty, ledničku a vysavač. Oni nám navíc nabídli, že tam budou mít auto, kterým to můžem převést, tak to bylo úplně super. Sice jsme nemohli přestěhovat ještě všechno, něco si chtěli nechat až než odjedou úplně, ale toho už moc nebylo. Jenom ten stůl, malou poličku a vysavač.
A tak jsme ve čtvrtek odpoledne stěhovali. Měli tam dodávku a byl tam ještě jeden typos, který od nich chtěl velký gauč. Tak jsme nejprve přenesli do auta ten velký gauč a pak věci, které byly pro nás. Zůstala tam jenom skříň, ta už se do auta nevešla a museli jsme s ní jet napodruhé. Toš jsme to všechno postupně popřenášeli, i ten gauč jsme přestěhovali k tomu typosovi a pak jsme jeli pro tu skříň. Ta byla dost velká, ale doufali jsme, že to zvládnem. Celkem to šlo, až do doby, kdy jsme se dostali k našemu pokoji. Tady je takový úzký průlez do obýváku, což byl největší problém. Prostě to nechtělo projít. Zkoušeli jsme to zprava, zleva i zhora, ale prostě to nešlo. Nakonec jsme to rozšroubovali a skoro celé a přenesli do pokoje. Tam jsem to potom montoval zpátky do kupy.
Večer jsme pak všechno přestěhovali tak, jak to chceme a teď už jsme úplně zabydlení. Ještě si na začátku února zajedeme pro stůl, poličku a vysavač, ale to už bude všechno. Pak už asi nic dalšího potřebovat nebudeme.

Tady jsou fotky našeho pokoje, jak to vypadá teď. Ještě pak něco vyfotíme, až to budeme mít úplně všechno, ale to až časem.

Open Air Museum

V sobotu jsme byli poprvé na akci s ESN tady ve Wageningenu. Jeli jsme do Open Air Musea v Arnhemu (bylo to něco jako skanzen v Rožnově, ale pro Nizozemí). Hned na srazu jsme potkali další Čechy. Dohromady tam bylo asi 20 - 30 lidí, z toho bylo asi 8 Čechů. Toš jsme se zařadili do české skupinky a byli jsme s nima vlastně celý den. A byla to celkem prdel.
Nejdříve jsme měli nějakou tour s průvodcem (ten prý byl v Čechách a znal i nějaké slovíčka, tak nás uvítal slovy "Dobrý den, zdravim vas." Ale pak už pokračoval anglicky. Nejdříve jsme byli v nějakém modrém baráku. Prý cizinci většinou řeknou, že na tom baráku je zvláštní jeho střecha (byla ze slámy) a Nizozemci, že ta barva. Ale v naší skupince někdo řekl, že prý ta barva, tak to asi úplně neplatí. Uvnitř pak byla přadlena a předla na kolovrátku.
Pak jsme byli v baráku, kde lisovali olej. A původně tam byly mlýnské kameny poháněné koněm, tak tam chtěli taky mít koně. Ale protože jim to nepovolili, tak zachovali aspoň "spirit" (duši) toho koně - jak se točily mlýnské kameny, tak na stěnu promítali chodícího koně.
Pak jsme byli v baráku, kde byla panímáma, která pletla. A měla tam taky zavěšené různé salámy a maso a když přišel nějaký mladík pro jejich dceru, jakože si ji chce vzít, a rodičům se nelíbil, tak přemístili tenhle "věšák" s masem do jiné místnosti a tím dali najevo, že tam jakože nic nebude a musí se snažit jinde.
Pak jsme byli v dalším baráku a tam kuchtila ženská zrovna oběd. Samozřejmě byla v dobovém oblečení, ale ten oběd asi moc dobový nebyl. Dělala nějaké vepřové steaky nebo něco takového a vonělo to dost dobře.
Pak jsme byli v jedné farmě, která tam byla převezena ve třech kusech a majitel za ní dotal 2 miliony eur. A očividně už předtím nějaké peníze měl, protože to vůbec nevypadalo jako farma, ale jako normální, spíš lepší, barák. I dneska by se za takový barák asi nikdo nemusel stydět (možná jenom ty počítače vypadaly trošku staře).
Pak jsme došli do středu toho musea a tam jsme se rozloučili a měli jsme volno. Tak jsme se česká skupinka vydali prozkoumat zbytek budov, které tam byly. Bylo tam hafo mlýnů, ale do žádného se nedalo vlézt, tak jsme je zkoukli jenom z venku. U jednoho mlýna pak byla ledová skluzavka - člověk si mohl půjčit duši, sednout si na ní a svézt se dolů. Tak jsme se s Jane dvakrát svezli a bylo to super. Taky jsme vlezli do nějakého kostela, kde zpíval sbor, ale přišli jsme pozdě, zrovna končili. Pak jsme byli ve výrobně papíru z oblečení (to muselo být z nějakého rostlinného rostlinného materiálu, protože z vlny to nejde). Tak jsme se dozvěděli, že tu látku první nakrájeli na malé kousky, pak se to dalo mezi takové kladiva, které po tom 24 hodin bouchaly, pak se to dalo do nějaké lázně, kde se to 48 hodin močilo a pak se z toho vyráběl papír. Toš celkem zajímavé.
Pak jsme si prošli dětský koutek, kde jsme se samozřejmě všichni pořádně vyřádili. Byly tam různé hry, pak tam byly prolízačky a houpačky a další různé capiny. Potom jsme ještě byli ve vlakovém depu, kde byly staré tramvajky a v baráku, který byl věnovaný nákladní automobilové dopravě. Tak tam byly nějaké první auta podobné dodávkám a jejich vývoj až po dnešní kamiony (to byly jenom modely, ne opravdová auta). Opravdových tam bylo jenom pár a taky tam byly vozy tažené koňma. Potom už jsme se vydali na tramvaj a ke vstupu jsme se dovezli tramvají.
U vstupu byla taky možnost bruslení, tak jsme si půjčili brusle a chvíli jsme bruslili. Ale ty brusle nebyly nic moc, všechny z toho bolely nohy, tak jsme toho za chvíli nechali. Na závěr jsme si dali ještě jednu okružní jízdu tramvají, protože už byla tma a všechno bylo osvětlené, tak jsme se chtěli podívat, jak to vypadá. A pak už jsme vyrazili zpátky do Wageningenu.
Toš na první výlet to bylo super. V pátek jsem se bál, jestli to má cenu, protože celý týden pršelo a nevypadalo to, že by mělo přestat, ale naštěstí se počasí umoudřilo a v sobotu nepršelo skoro vůbec. V průběhu dne asi dvakrát spadlo pár kapek, ale jinak nic. Takže nakonec úplně bomba. A poznali jsme další Čechy, tak si není na co stěžovat.

A tady jsou fotky z Open Air Musea

A co jinak?

Jinak se v průběhu týdne děly další věci. Jane furt pracuje ve škole, učí se s mašinou a užívá si práce. Bohužel jí oznámili z Niza (ta druhá práce), že mají někoho jiného a že není ten nejlepší kandidát :( Takže tam bohužel nic. Snad se zadaří a prodlouží jí kontrakt ve škole, uvidíme.
Mi se zase "zadařilo" ve středu, kdy jsem si na tréninku z badmintonu zvrtnul kotník. V sobotu jsme měli mít zápas z volejbalu, ale protože jsem to nechtěl moc riskovat ani bych to asi ještě nezvládnul, tak jsem nehrál (nebyl jsem ani ve čtvrtek na tréninku). Ale příští týden už by to mělo být v pořádku, snad.
Taky furt řešíme, jak připojit k internetu oba dva počítače. Je tu totiž jenom jedna zástrčka na internet. Tak jsem si myslel, že prostě pořídíme router a bude to v poho. Ale když jsem se zeptal, jestli můžeme, tak to začlo. Místní "domovník" mi řekl, že se musím zeptat IDEALIS (společnost, která zařizuje ubytování). Ti mi pak odpověděli, že to přeposlali počítačovému oddělení. No a nakonec z asi třídenní komunikace vyšlo, že musím jít do IDEALISu, aby mi nainstalovali druhou zástrčku. Pak jsem byl v IDEALISu a ti mi řekli, že tam musí být druhá, ať to zkusím ještě pohledat. A tak jsem hledal všude možně, i za skříněma, ale nikde jsem nic nenašel. Toš jsem psal další email a IDEALIS mi odpověděl, že tam opravdu je jenom jedna zástrčka a že oni s tím nic nemůžou udělat a že se mám zeptat počítačového oddělení. Tak jsem jim poslal email, jestli si můžu pořídit router a oni odpověděli, že čekají na vyjádření třetí strany. Tak teď čekáme a doufám, že to nějak vyřeší a pokud možno rychle. Toš uvidíme.
Jinak počasí tu je typické nizozemské, většinou prší, teploty jsou kolem 10 °C a fouká vítr.

2 komentáře:

  1. Zvrknutý kotník je pěknej hnus. Se to stalo mýmu taťkovi a taky nemůže teď chodit na volejbal. :-(
    Nevěděl jsem, že na router musíš mít povolení :-)
    Přeju Jane, aby si našla nějakou super práci, která ji bude i bavit. A co jazyky? CHodíte na nějaké kurzy angliny, holandštiny? Zdraví Vás kolega koko (Petr)

    OdpovědětSmazat
  2. Práce se snad nějaká najde. Na kurzy zatím žádné nechodíme, ale chceme začít kurz holandštiny, jestli to vyjde.

    OdpovědětSmazat