TOEFL

Asi nejdůležitější informace tohohle týdne je, že jsem se dozvěděl, že jsem udělal TOEFL. Už mi přišly výsledky a měl jsem 104 bodů ze 120. A aby to stačilo ve škole, tak jsem potřeboval 93. Takže teď už jenom stačí poslat naskenované výsledky a bude všechno papírování hotové, aspoň doufám.
A jinak, ve středu jsme měli narozeninovou párty, kterou pořádal jeden spoluhráč z volejbalu s jeho kámošema, s kterýma bydlí na kolejích, bo všichni mají narozeniny přibližně ve stejnou dobu. Byli jsme tam skoro celý tým, ale nezůstávali jsme příliš dlouho, protože byl prostředek týdne a ve čtvrtek a v pátek jsme měli další zápasy. Tentokrát jsme měli dva hned za sebou, protože to nějaký tým chtěl přesunout a tohle byl jediný možný termín. A hráli jsme proti dvěma týmům, kteří jsou níže než my, takže byly celkem jednoduché. Aspoň jsme si to mysleli, ale na závěr to bylo celkem dramatické. Ten první, proti týmu který je hned za náma, jsme nakonec vyhráli 3:2, i když jsme to mohli uhrát na 3:1. A další zápas byl proti týmu úplně na konci tabulky a mysleli jsme si, že vyhrajeme 4:0, ale bohužel jsme zblbli jeden set a skončilo to 3:1. Ale aspoň jsme oba zápasy vyhráli.
Jane měla jít v pátek na dámskou jízdu v Amsterdamu s Velislavou a dalšíma holčinama, ale protože některé nemohly a Jane byla trochu nachcípaná, tak to zrušily a že půjdou někdy příště. O víkendu jsme pak samozřejmě nedělali nic, aby se Jane trochu vyspala, vyležela a hlavně vyléčila. V neděli jsme původně chtěli jít někam na karneval, ale protože Jane ještě nebyla úplně zdravá a navíc jsme vstali celkem pozdě, tak jsme zůstali doma.

Rozloučení se studentem

Tento týden se přes týden nic moc nedělo, oba jsme pracovali ve škole. Jane na svojí mašině a já s rostlinkama. Jenom jsem měl trochu problém v pátek, protože po tréninku jsme skončili na pivu u mě na pokoji asi do pěti a v pátek ráno jsem se musel přemoct abych vstal včas. Ale zvládl jsem to a zvládl jsem i celý den pracovat.
V pátek jsem pak s Michalem ukazovali skóre jednoho volejbalového zápasu a Jane byla na pivo s dalšíma doktorandama v Amsterdamu, takže přišla později. Potom, jak jsme se oba sešli na pokoji, tak jsme vyrazili na rozlučkovou párty jednoho studenta, který asi půl roku pracoval na svojí bakalářce v naší laborce. Dorazili jsme tam asi kolem půl jedenácté a dostali jsme jakési pákistánské jídlo, které se nesmělo jíst příborem, takže jsme používali jenom takový chleba. Toš bylo to zajímavé a všichni kolem mě měli prdel. Ale Pákistánec nebyl ten student, ale jeho spolubydlící, který tam bohužel nebyl. Ten bakalář byl Polák, takže jsme nejdříve vyzkoušeli zubrovku a potom jsme pokračovali vodkou, pochopitelně. Byla to výborná párty, najednou bylo pět, člověk ani nevěděl jak. Tak jsme se sebrali a šli domů.
V sobotu jsme pak dospávali po párty, ale v neděli jsme vyrazili do Amsterdamu. Na té párty jsme se totiž domluvili s tím studentem a jeho přítelkyní, že jim ukážeme Amsterdam, protože za tu dobu, co tu byli, nikde nebyli. Vyrazili jsme ráno, prošli jsme centrum, Královský palác, prošli jsme i Red light district a samozřejmě jsme byli na plovoucím květinovém trhu. Ale bohužel jsme nemohli na projížďku na člunu, protože kanály byly zamrzlé. Ale zase na druhou stranu jsme se mohli klouzat po kanálu, což se člověku taky jen tak nenaskytne. Zpátky jsme dorazili někdy k večeru a oni šli ještě pracovat, dodělávat poslední věci před odjezdem, a my jsme odpočívali doma.

Tady jsou nějaké fotky z Amsterdamu

TOEFL a zima

Tento týden byl, hlavně pro mě, ve znamení TOEFLu. TOEFL je test z angličtiny, kteří tady musí udělat doktoranti, kteří nemají magisterský titul ze země, kde se magistr vyučuje anglicky. Ten test se skládá ze čtyř částí, čtení, poslouchání, mluvení a psaní. Ve čtecí části člověk přečte nějaký kus textu a potom odpovídá na otázky k tomu textu. Při poslouchání poslouchá buď nějaké diskuze nebo nějakou přednášku a potom odpovídá na otázky. Mluvení má takové tři typy, první je, že oni položí otázku a člověk na to musí odpovědět tak, jaký na to má názor. Potom přečte nějaké oznámení a poslouchá rozhovor a potom musí říct, o co tam šlo a říct, co by si vybral, a poslední typ je že člověk poslouchal kus přednášky a potom musel zhodnotit, co ten učitel říkal. No a v poslední části, psaní, přečte kus textu, poslouchá kus přednášky a potom musí napsat, co vykládal ten učitel a jak to souvisí s textem. A na závěr píše takovou krátkou slohovku na nějaké téma. Potom se to pošle nějakým hodnotitelům a ti ohodnotí ty mluvící a psané části a podle toho, jak to bylo srozumitelné a jestli tam bylo všechno, co chtěli, dostane nějaký počet bodů. A na naší univerzitě to dohromady musí být alespoň 93 ze 120, jinak to budu muset opakovat.
Takže abych to zvládl, tak jsem se přes týden a přes víkendy učil. Měl jsem nějaké zkušební testy a taky nějaké brožury, kde psali nějaké tipy, jak uspět. Ve čtvrtek mě dokonce Ludmila, moje vedoucí, pustila ze školy, že se mám jít učit, ať to udělám. No a v pátek jsem vyrazil do Arnhemu, kde bylo počítačové centrum, kde ty testy probíhaly. Ale než jsem se tam dostal, tak jsem se stihl ještě ztratit. Samozřejmě jsem měl mapku, kde ta budova je. Ale bylo to tak střeleně schované, že jsem se asi 15 minut motal kolem toho. Dokonce jsem tam potkal dalšího typose, který taky hledal tu samou budovu, taky šel na test. A za chvíli jsme našli ještě dalšího bloudícího člověka, který se k nám přidal. Nakonec jsme se museli zeptat nějaké paní, která tam stála ve dveřích a povídala si se sousedkou. Tak nám to ukázala a vchod do té budovy byl v takovém průchodu, kterým jsem asi třikrát prošel, ale ani jednou jsem si toho nevšiml.
Takže nakonec jsem tam dorazil, tak jsem se zaregistroval, pak mě přiřadili k jednomu počítači a začal jsem. Nejdříve čtení, pak psaní, potom byla desetiminutová přestávka, pak jsem mluvil a na závěr psal. No, myslím si, že mluvení jsem dost pomotal, že to, co jsem řekl, bylo takové zmatené, nemělo to pěknou strukturu. Ostatní těžko říct, to se dozvím za 14 dní, tak uvidíme.
Kromě TOEFLu jsme ve středu měli další zápas, tentokrát proti prvnímu v tabulce. A bylo nás jenom sedm včetně mě, který jsem hrál jenom v poli. Takže bez střídaní. Ale zápas to byl super, vždycky jsem střídal někoho zadního v každém setu, tak jsem si celkem zahrál a myslím, že i dost balónů zachránil (pokud to potom smečař nedal do sítě nebo do autu...). Zahrál jsem si super, dokonce jeden set jsme skoro vyhráli, vyhrávali jsme selý set o 3 až 4 body až do 21:17, ale pak jsme přestali hrát či co a prohráli jsme 25:21. Takže tentokrát 4:0, ale super zážitek.
A Jane se v Amsterdamu taky nenudila. Do středy měla laborky se studentama, ale tento týden už se nic zajímavého nedělo, teď už si dávali pozor, co dělají. A ve čtvrtek a pátek už si zase hrála se svojí mašinou. V pátek pak večer šla na pivo s lidma, které potkala když byli na prohlídce univerzity jako noví zaměstnanci. Měli fajnou partiju, tak se domluvili, že někdy zase zajdou na pivo. Před Vánocema to nikomu nevycházelo, ale teď už se domluvili. Sraz měli v 6 večer v jedné hospodě, ale protože tady v Nizozemí taky začala zima, tak bylo všechno zpožděné a Jane, přestože si myslela, že tam bude brzo, dorazila až kolem 7. A to tam byla sotva polovina lidí. A pak v průběhu další hodiny postupně dorazili všichni ostatní. Říkala, že to bylo super, jenom že tam byla jedna Skotka a že když ta mluvila, tak všichni ostaní byli úplně potichu a hlavama se přiblížili k ní, aby jí rozuměli. Bo skotská angličtina vlastně ani angličtina není, moc dobře tomu člověk nerozumí, pokud na to není zvyklý. Ale ona to asi věděla, tak se taky snažila, aby jí bylo rozumět. V hospodě pak skončili někdy kolem 10 až 11 a Jane přespala na pokoji v Amsterdamu. Do Wageningenu pak dorazila v sobotu ráno. Přes víkend jsme nedělali vůbec nic, protože venku byla kosa, tak se nám tam vůbec nechtělo a flákali jsme se doma.
A ještě k té zimě, která je rozlezlá po celé Evropě. Nizozemí to nevynechalo, taky tu je kosa, ale ne tak moc, jako v ČR. Tady máme tak -5 až -10 °C, ale stejně to je hrozně nepříjemné. Dokonce tu přes víkend zamrzly rybníky, jezera a kanály, takže hafo Nizozemců se vydalo bruslit. Kromě zimy tu taky napadl sníh, to bylo v pátek, když jsem byl na testu. Napadlo asi pět centimetrů, ale to stačí na to, aby vlaky ani autobusy nejezdily včas a vznikl dopravní kolaps. Pak myslím dokonce zrušili některé vlaky, takže když normálně jednou dva za hodinu, teď jede jenom jeden. A ten je samozřejmě přeplněný. Takže klasika jako za mlada když jsem jezdil na studia :)

Studijní týden

Toš tento týden byl opravdu studijní. Já jsem se učil jak ve škole, tak doma, a Jane se učila, jak učit mladé studenty. Ale aby to nebylo až tak monotónní, tak ještě jsme měli v pátek zápas a po zápase jsme vyrazili do centra.
Ve škole jsem se učil jednu novou metodu, kterou s největší pravděpodobností budu v budoucnu potřebovat. Ukazovala mi to jedna ženská z vedlejšího oddělení na škole. Podle návodu to nevypadalo, že to bude na nějak dlouho, ale nakonec z toho vyšlo, že jeden den je hooodně dlouhý. A to bylo tentokrát úterý, kdy jsem zůstal ve škole asi do devíti hodin večer. Prozatím můj rekord. Ale nebyl to jenom ten jeden den, byl jsem tam déle i v pondělí a ve středu, ale to "jenom" do sedmi. Ve čtvrtek jsem byl ve škole taky dýl, ale to ne kvůli tomu protokolu, ale kvůli mojí práci, kterou jsem potřeboval dodělat. No a když jsem dorazil domů, tak jsem ještě studoval na anglický test TOEFL, což je test, který má prověřit mou znalost angličtiny a schopnost komunikovat na univerzitě. A vyzkouší všechny čtyři vlastnosti, čtení, poslouchání, mluvení a psaní. A protože jdu příští týden už naostro, tak se na to musím trochu připravit.
No a Jane si tento týden hrála na paní učitelku. Měla v laborce několik studentů prvního ročníku a tak jim vysvětlovala, co a jak mají dělat. No a užila si svoje, poznala, co všechno můžou studenti pokazit. Například, při přípravě roztoků smíchali roztok s vodou, ale nezamíchali a používali to na analýzu. Takže jim pak kalibrační přímka moc nevycházela, nebyla to přímka, ale spíše pilovitá křivka. No a další podobné capiny. Ale říkala, že pro ní bylo hrozně zvláštní být najednou v roli učitele a ne studenta.
V pátek večer jsme pak měli další zápas. Tentokrát jsme hráli proti týmu z našeho klubu. Oni jsou muži 1 a my jsme muži 2. Oni jsou samozřejmě lepší a my jsme ten zbytek. A tak taky vypadal ten zápas. První dva sety byly prostě hrozné, v prvním jsme měli metu 10 bodů a v druhém dokonce 15! Ale ve třetím se cosi stalo a hráli jsme s nima celkem vyrovnaně až do poloviny setu, ale pak jsme udělali 5 chyb v řadě a ztratili jsme set. Ale poslední set byl výborný. To jsme pokračovali tak, jak jsme hráli ve třetím, a dokonce líp, protože jsme od začátku vyhrávali. Nejdříve o jeden až dva body, ale po polovině setu jsme začali vyhrávat až o pět bodů a naši soupeři začali "šílet". Zkoušeli vystřídat několik lidí, ale nic jim nepomáhalo. A celý set s náma bylo i publikum, které bylo tentokrát docela početné a všichni nám fandili. No a nakonec jsme samozřejmě ten set vyhráli, tak jsme oslavovali jako bychom vyhráli celý zápas. Po zápase jsme pak šli na pivo do sportklubu a potom nás asi deset vyrazilo do centra. Ale nešli jsme jenom tak někde do hospy, ale někteří věděli o jakémsi maturitním večírku. A abychom se dostali dovnitř, tak jsme museli říct jména těch, kteří tu párty pořádali. A protože oni to věděli, tak jsme se dostali na párty, kde bylo pití zadarmo! Toš úplně super párty, ale někdy kolem třetí jsme odtama odešli. O víkendu jsme pak relaxovali a já jsem se učil na ten anglický test, takže nic moc zajímavého.

Olieballen

Toš tento týden jsme si celkem užili. Já jsem měl ve čtvrtek večer turnaj ve volejbale, v pátek jsme pak hráli zápas a v sobotu jsme byli na večeři u Michala, to je Polák, co se mnou hraje volejbal.
Turnaj ve volejbale jsem spoluorganizoval já, jako člen jedné komise, která organizuje tyhlety akce a byl to turnaj pro všechny z našeho volejbalového klubu. Nakonec se přihlásilo hafo lidí, tak jsme měli 8 družstev po 6 nebo 7 hráčích. Hráli jsme celý večer místo tréninků a byla to prdel. Protože týmy byly namíchané tak všelijak různě, takže jsem hrál jenom s jedním dalším typosem a zbytek byly holky. Ale rozhodně to bylo fajn a ani jsem se nezranil. Po turnaji pak samozřejmě většina zamířila do sportklubu na pivo a "olieballen". Olieballen jsou takové smažené koule z těsta s hrozinkama a jabkama. Mi to připomínalo koblihy, ale takové hutnější. No a tyhle jsme dělali o den předem u jednoho kámoše doma (co je se mnou v té komisi). To byla taky celkem prdel, měli jsme asi 4 balení, z kterých dohromady mělo být asi 80 kousků, ale nakonec nám to vyšlo tak natěsno na 60. Ale to stačilo a dokonce vyšlo i na druhé kolo, bo někteří šli hned po turnaji domů. To mi se teda domů nechtělo vůbec a protože jsem nebyl sám, tak jsme v pěti vyrazili ještě do jedné blízké studentské hospody, kde ještě nezavírali. A tam jsme strávili večer/noc/ráno až do asi 4 hodin a potom jsme šli spát. No a asi si dokážete představit, jaké to bylo vstávat ráno do práce... No extra aktivní jsem v práci nebyl.
V pátek večer jsme pak měli zápas. A abych náhodou na hřišti neusnul, tak jsem se ještě odpoledne po práci na chvíli natáhnul. Takže na hřišti to pak bylo v pohodě. Ale protože se s kotníkem stále ještě necítím zdráv, tak to nepřeháním a ještě neskáču a hraju jako libero. Tentokrát jsem však moc nestřídal, protože jim to v hřišti celkem šlo, tak nebylo ani proč. Teda šlo jim to první dva sety, ty jsme vyhráli 2:0. Ale pak se cosi změnilo a třetí set jsme těsně prohráli a potom už to byla katastrofa, poslední dva sety jsme nehráli vůbec nic, takže jsme nakonec prohráli 3:2. Ale proti čtvrtému to je pěkné, před zápasem bych to nečekal. Potom jsme zase na chvílu poseděli u piva i s Jane, ale moc jsme to nepřeháněli a šli jsme domů.
V sobotu jsme se krásně dlouho vyspali, potom jsme cosi ponakupovali a večer jsme byli domluvení k Michalovi na večeři. Měla přijít ještě Anna (Češka z volejbalu) a Nina (Slovenka z volejbalu). Anna pomáhala Michalovi vařit a Nina přišla později. Na večeři jsme měli lečo a bylo to výborné, taky bychom si ho mohli sem tam udělat. Po večeři pak Nina odešla, že jde do kina se spolubydlícíma, tak jsme zůstali jenom čtyři. Ale to nám stačilo a kecali jsme asi až do dvou. Potom jsme se rozhodli, že ještě vyrazíme do klubu zapařit. No a pařili jsme asi až do pěti do rána a pak jsme šli unavení spát.
V neděli jsme pak jenom relaxovali a dospávali, co jsme nestihli přes týden.
Jinak přes týden se nic akčního nestalo, já jsem každý den pracoval, co to šlo a Jane taky. V pátek pak měla závěrečnou hodinu jejího kurzu. Prý si měli všichni připravit otázky, ale Jane byla skoro jediná, kdo nějakou měla. A ne jenom jednu, ale rovnou tři! Toš se na ně zeptala jak skončili, tak vyrazila domů.

Relax

Tento týden se toho zase moc nedělo. Už jsme oba pracovali celý týden, Jane rozjela po Vánocích mašinu, tak mohla měřit, a já jsem si hrál s rostlinkama. Taky už jsem pomalu začal zase chodit na tréninky, ale vůbec to nehrotím. Postupně, pomalu se to zlepšuje a časem snad budu hrát zase jako za mlada. V pátek večer jsme pak byli na pivo u Michala, to je spoluhráč z volejbalu z Polska a ještě tam byla jedna holčina, Češka. Ale protože se rozhodl něco takového uspořádat až v pátek, tak se žádný Holanďan nepřidal, už měli naplánovaného něco jiného. Toš seděli jsme asi do čtyř a vůbec se to nezdálo. Nějak to rychle uteklo.
V sobotu jsme pak dospávali týden a páteční akci a já jsem odpoledne jel na zápas z volejbalu. Odehrál jsem jenom pár míčů, ale zase jsme bohužel prohráli 3:1. V neděli jsme pak odpočívali, odpoledne jsme se byli na chvíli kouknout na zápasy badmintonu a pak jsme relaxovali.

Vše nejlepší v novém roce!

A už jsme se zase přehoupli do dalšího roku. Toš přejeme všem, aby se všechno dařilo a aby bylo fajn. A já vás budu opět pravidelně informovat, co se děje tady v NL.
Na Vánoce jsme samozřejmě nezůstávali v Nizozemí, ale jeli jsme domů, kde se pořádně slaví, tady to tak moc neprožívají. Oba jsme přežili, navštívili jsme hafo lidí, i když na některé i tak nevyšlo. Třeba příště. Silvestra jsme pak oslavili decentně, nepřeháněli jsme to. A 1.1. jsme jeli do Prahy ještě za mojí tetou. Tam jsme přespali a druhý den jsme vyrazili zpátky do Wageningenu. Dorazili jsme ráno, takže jsme hned šli do práce. No, nebylo to úplně 100 % efektivní, ale zvládli jsme to. A ještě ten den Jane dorazila do Wageningenu, protože si zapomněla klíče od pokoje v mojem kufru. Ale druhý den už pak odjela a dorazila až v pátek.
O víkendu jsme toho moc nedělali. Původně jsme se chtěli jet někam podívat, ale nakonec to nevyšlo. Jenom jsme si zašli do kina na Kocoura v botách, toho ze Shreka. Taky jsme byli na marketu nakoupit zeleninu a nějaké to jídlo. A v neděli jsme jenom relaxovali a připravovali se na další pracovní týden.