Toš tento týden jsme si celkem užili. Já jsem měl ve čtvrtek večer turnaj ve volejbale, v pátek jsme pak hráli zápas a v sobotu jsme byli na večeři u Michala, to je Polák, co se mnou hraje volejbal.
Turnaj ve volejbale jsem spoluorganizoval já, jako člen jedné komise, která organizuje tyhlety akce a byl to turnaj pro všechny z našeho volejbalového klubu. Nakonec se přihlásilo hafo lidí, tak jsme měli 8 družstev po 6 nebo 7 hráčích. Hráli jsme celý večer místo tréninků a byla to prdel. Protože týmy byly namíchané tak všelijak různě, takže jsem hrál jenom s jedním dalším typosem a zbytek byly holky. Ale rozhodně to bylo fajn a ani jsem se nezranil. Po turnaji pak samozřejmě většina zamířila do sportklubu na pivo a "olieballen". Olieballen jsou takové smažené koule z těsta s hrozinkama a jabkama. Mi to připomínalo koblihy, ale takové hutnější. No a tyhle jsme dělali o den předem u jednoho kámoše doma (co je se mnou v té komisi). To byla taky celkem prdel, měli jsme asi 4 balení, z kterých dohromady mělo být asi 80 kousků, ale nakonec nám to vyšlo tak natěsno na 60. Ale to stačilo a dokonce vyšlo i na druhé kolo, bo někteří šli hned po turnaji domů. To mi se teda domů nechtělo vůbec a protože jsem nebyl sám, tak jsme v pěti vyrazili ještě do jedné blízké studentské hospody, kde ještě nezavírali. A tam jsme strávili večer/noc/ráno až do asi 4 hodin a potom jsme šli spát. No a asi si dokážete představit, jaké to bylo vstávat ráno do práce... No extra aktivní jsem v práci nebyl.
V pátek večer jsme pak měli zápas. A abych náhodou na hřišti neusnul, tak jsem se ještě odpoledne po práci na chvíli natáhnul. Takže na hřišti to pak bylo v pohodě. Ale protože se s kotníkem stále ještě necítím zdráv, tak to nepřeháním a ještě neskáču a hraju jako libero. Tentokrát jsem však moc nestřídal, protože jim to v hřišti celkem šlo, tak nebylo ani proč. Teda šlo jim to první dva sety, ty jsme vyhráli 2:0. Ale pak se cosi změnilo a třetí set jsme těsně prohráli a potom už to byla katastrofa, poslední dva sety jsme nehráli vůbec nic, takže jsme nakonec prohráli 3:2. Ale proti čtvrtému to je pěkné, před zápasem bych to nečekal. Potom jsme zase na chvílu poseděli u piva i s Jane, ale moc jsme to nepřeháněli a šli jsme domů.
V sobotu jsme se krásně dlouho vyspali, potom jsme cosi ponakupovali a večer jsme byli domluvení k Michalovi na večeři. Měla přijít ještě Anna (Češka z volejbalu) a Nina (Slovenka z volejbalu). Anna pomáhala Michalovi vařit a Nina přišla později. Na večeři jsme měli lečo a bylo to výborné, taky bychom si ho mohli sem tam udělat. Po večeři pak Nina odešla, že jde do kina se spolubydlícíma, tak jsme zůstali jenom čtyři. Ale to nám stačilo a kecali jsme asi až do dvou. Potom jsme se rozhodli, že ještě vyrazíme do klubu zapařit. No a pařili jsme asi až do pěti do rána a pak jsme šli unavení spát.
V neděli jsme pak jenom relaxovali a dospávali, co jsme nestihli přes týden.
Jinak přes týden se nic akčního nestalo, já jsem každý den pracoval, co to šlo a Jane taky. V pátek pak měla závěrečnou hodinu jejího kurzu. Prý si měli všichni připravit otázky, ale Jane byla skoro jediná, kdo nějakou měla. A ne jenom jednu, ale rovnou tři! Toš se na ně zeptala jak skončili, tak vyrazila domů.
Turnaj ve volejbale jsem spoluorganizoval já, jako člen jedné komise, která organizuje tyhlety akce a byl to turnaj pro všechny z našeho volejbalového klubu. Nakonec se přihlásilo hafo lidí, tak jsme měli 8 družstev po 6 nebo 7 hráčích. Hráli jsme celý večer místo tréninků a byla to prdel. Protože týmy byly namíchané tak všelijak různě, takže jsem hrál jenom s jedním dalším typosem a zbytek byly holky. Ale rozhodně to bylo fajn a ani jsem se nezranil. Po turnaji pak samozřejmě většina zamířila do sportklubu na pivo a "olieballen". Olieballen jsou takové smažené koule z těsta s hrozinkama a jabkama. Mi to připomínalo koblihy, ale takové hutnější. No a tyhle jsme dělali o den předem u jednoho kámoše doma (co je se mnou v té komisi). To byla taky celkem prdel, měli jsme asi 4 balení, z kterých dohromady mělo být asi 80 kousků, ale nakonec nám to vyšlo tak natěsno na 60. Ale to stačilo a dokonce vyšlo i na druhé kolo, bo někteří šli hned po turnaji domů. To mi se teda domů nechtělo vůbec a protože jsem nebyl sám, tak jsme v pěti vyrazili ještě do jedné blízké studentské hospody, kde ještě nezavírali. A tam jsme strávili večer/noc/ráno až do asi 4 hodin a potom jsme šli spát. No a asi si dokážete představit, jaké to bylo vstávat ráno do práce... No extra aktivní jsem v práci nebyl.
V pátek večer jsme pak měli zápas. A abych náhodou na hřišti neusnul, tak jsem se ještě odpoledne po práci na chvíli natáhnul. Takže na hřišti to pak bylo v pohodě. Ale protože se s kotníkem stále ještě necítím zdráv, tak to nepřeháním a ještě neskáču a hraju jako libero. Tentokrát jsem však moc nestřídal, protože jim to v hřišti celkem šlo, tak nebylo ani proč. Teda šlo jim to první dva sety, ty jsme vyhráli 2:0. Ale pak se cosi změnilo a třetí set jsme těsně prohráli a potom už to byla katastrofa, poslední dva sety jsme nehráli vůbec nic, takže jsme nakonec prohráli 3:2. Ale proti čtvrtému to je pěkné, před zápasem bych to nečekal. Potom jsme zase na chvílu poseděli u piva i s Jane, ale moc jsme to nepřeháněli a šli jsme domů.
V sobotu jsme se krásně dlouho vyspali, potom jsme cosi ponakupovali a večer jsme byli domluvení k Michalovi na večeři. Měla přijít ještě Anna (Češka z volejbalu) a Nina (Slovenka z volejbalu). Anna pomáhala Michalovi vařit a Nina přišla později. Na večeři jsme měli lečo a bylo to výborné, taky bychom si ho mohli sem tam udělat. Po večeři pak Nina odešla, že jde do kina se spolubydlícíma, tak jsme zůstali jenom čtyři. Ale to nám stačilo a kecali jsme asi až do dvou. Potom jsme se rozhodli, že ještě vyrazíme do klubu zapařit. No a pařili jsme asi až do pěti do rána a pak jsme šli unavení spát.
V neděli jsme pak jenom relaxovali a dospávali, co jsme nestihli přes týden.
Jinak přes týden se nic akčního nestalo, já jsem každý den pracoval, co to šlo a Jane taky. V pátek pak měla závěrečnou hodinu jejího kurzu. Prý si měli všichni připravit otázky, ale Jane byla skoro jediná, kdo nějakou měla. A ne jenom jednu, ale rovnou tři! Toš se na ně zeptala jak skončili, tak vyrazila domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat