Na Velikonoční svátky jsme jako každý rok vyrazili do ČR. Jeli jsme ráno v sobotu před Velikonocema a v ČR jsme byli kolem jedné. Sice mělo letadlo asi půl hodiny zpoždění, ale jinak se nic extra po cestě nestalo. Tentokrát jsme letěli do Prahy, odkud jsme pak jeli vlakem do Ostravy. A České dráhy se opět nepředvedly, přijeli jsme s asi 40-ti minutovým zpožděním. Večer jsme strávili v Ostravě, kde jsme slavili 30tiny asi 7 lidí, spolužáků z gymplu. V neděli pak byla Jane u nás, ale odpoledne odjela na rodinnou oslavu do Valmezu a já jsem měl schůzi z tábora. Velikonoční pondělí proběhlo celkem klasicky a v úterý jsem taky vyrazil do Valmezu.
Ve čtvrtek jsme potom letěli zpátky do NL a tentokrát s náma letěli Janini rodiče. Zase jsme letěli z Prahy, tak jsme museli brzo ráno na vlak a dostat se včas na letiště. Většinu času jsme asi prospali a i let proběhl v klidu, měli jsme pěkné počasí, tak se dalo i koukat ven. Na letišti v Asterdamu jsme ale zjistili, že nejedou skoro žádné vlaky z letiště. Tak jsme zjišťovali, jak se vlastně dostat domů. Nakonec jsme zjistili, že musíme do centra Amsterdamu a z tama měl jet vlak normálně. Když přijel první vlak, tak do něho jsme se nevlezli, byli jsme daleko od dveří, tak už jsme se tam přes ty davy lidí nevmáčkli. Ale do druhého jsme to zvládli. Sice jsme stáli v uličce, ale těch 15 minut se to dalo vydržet. A i když na netu bylo, že mají být nějaké problémy na cestě z centra, nic extra jsme nepozorovali a dojeli jsme jenom asi s pětiminutovým zpožděním. Já jsem pak jel na kole s Janiným taťkou a Jane s mamkou jely autobusem, protože jsme neměli tolik kol na nádraží. Doma jsme pak byli asi kolem 5 a jenom jsme vybalili věci z batohu a vyrazili jsme nakoupit, abychom měli co jíst. Večer pak šli všichni brzo spát, protože byli po cestě utahaní, já jsem se šel ještě dounavit na trénink.
V pátek jela Jane s rodiči do Amsterdamu. Jane ale jela do práce a nechala rodiče toulat se po Amsterdamu samotné. Měli s sebou mapu, tak různě trajdali po centru a prý tam prošli úplně všechno. Počasí měli pěkné, bylo polojasno a hlavně nepršelo. Já jsem byl doma, protože měl dorazit nějaký typos opravit karmu, která pořád nefungovala. Byli jsme domluvení mezi 10 a 11, ale ani po 11 u nás nikdo nebyl ani se nikdo neozval. A protože jsem potřeboval ve 12 odejít, tak jsem mu zavolal, co a jak. No, řikal, že nestíhá či co, a že teda když od 12 budu pryč, tak dorazí ve středu. To mě teda dost naštvalo, být další týden bez teplé vody, tak jsem ještě zkoušel zjistit, jestli by se nedalo někde aspoň osprchovat, hlavně když tu máme tu návštěvu. Ale nic jsem nenašel a musel jsem vyrazit, tak jsem to zatím nechal. Ve 12 jsem jel taky do Amsterdamu, kde jsem měl další pohovor. Na ten mě pozvala jedna ženská, volala mi, když jsem zrovna dojel ke Králům a měl jsem u sebe nizozemský mobil, takže celkem štěstí. Pohovor dopadl jakš takš, práce by to byla pěkná, pracoval bych s jednou ženskou na vývoji genové terapie na hemofilii A. Zatím ale nemám žádné informace, tak uvidíme. Když jsem se vrátil, ještě jsem zkoušel něco vymyslet ohledně teplé vody, ale bylo už celkem pozdě odpoledne. Tak jsem se na to zkusil znova podívat. Máme k té karmě i nějaký návod, ale celý v holandštině a je to o instalaci celé karmy, takže celkem k ničemu. A na problémy tam většinou bylo něco jako zkontrolujte přívod plynu nebo tlak plynu, případně tlak vody a pod. Ale někde v textu jsem tam zahlídl cosi jako reset čudlík, tak jsem zkoušel najít, kde to je, a když jsem to po dlouhém hledání našel a zmáčkl, tak nám začla zase fungovat karma. Tak jsme nakonec měli teplou vodu i pro návštěvu.
V sobotu jsme pak trajdali po Ede, domluvili jsme si půjčení kola na neděli a byli jsme se podívat v centru na trhu a pak kolem města. Ale kolem poledne začalo poprchávat, tak jsme šli zpátky domů. Já jsem pak po obědě odjel na zápas a Královi zůstali doma odpočívat a při tom si udělali maraton Nákupných maniaček (slovenský pořad, kde vždycky jedna ženská nakupuje oblečení a další 3 ji pak hodnotí, a každý den je jinačí ženská z té skupiny). Později odpoledne pak vyzvedli dvojkolo na neděli a večer jsme poseděli doma jenom tak v klídečku.
V neděli jsme pak vyrazili na cyklistický výlet. Počasí zase mělo být pěkné, nemělo pršet, tak jsme doufali, že to tak bude. Já s Janou jsme měli svoje kola a Janini rodiče měli půjčené dvojkolo. Nejdříve jsme jeli do přírody, hned vedle národního parku, takže tam byla dost podobná krajina, a projížděli jsme to tam křížem krážem. Kolem poledne jsme našli i restauraci, kde vařili, tak jsme tam zůstali na oběd. Po obědě jsme pak vyrazili víc na sever a tam už to byly spíš farmy a statky, ne jenom lesy, tak jsme měli aspoň nějakou změnu krajiny. Kolem třetí až čtvrté odpoledne už jsme ale byli všichni nějací usezení, nezvyklí na kolo, tak jsme si dali pauzu a pojedli svačinu. Pak už jsme vyrazili zpátky do Ede, ale vzali jsme to kolem jedné rozhledny, která byla teda pěkně do kopce (na holandské poměry), tak jsme si i trochu zafuněli. Nakonec jsme dojeli domů asi kolem šesté večer, dali jsme si večeři a odpočívali.
V pondělí pak vyrazili Královi do Utrechtu, ráno jeli s Jane vlakem a večer s ní zase přijeli. Já jsem byl doma a pracoval jsem na článku, který jsme potřebovali znova odeslat. Taky jsem vrátil dvojkolo a byl jsem nakoupit. V Utrechtu prý prošmejdili celé centrum, i obchody zvládli prozkoumat a s Jane zvládli ukázkový přestup do vlaku do Ede. Po večeři jsme pak zkoukli fotky a vyzkoušeli jsme 40ti letou vínovici z Portugalska, kterou dostala Jane od kolegyně za slivovici. Toš jsme si dali po kalíšku, chutnalo to výborně, prý podobně jako portské, a zase jsme to schovali pro další návštěvy.
V úterý ráno se pak pobalili a brzo ráno vyrazili na letiště, aby tam byli včas i kdyby se něco stalo po cestě. Na nádraží jeli na kole, protože autobusy tu tak brzo moc nejezdí. Když vyjeli z domu, šel jsem si ještě na chvíli lehnout a dospat se. Přes den jsem pak vyzvedl kolo z nádraží a dovezl ho domů. Druhé si dovezla Jane sama a jedno si vezme do Amsterdamu do školy, protože to, co tam měla, se jí rozpadlo. Z letiště ještě dostala Jane zprávu, že let je opožděný a že se její rodiče koukali, jak se na jejich letadle vyměňuje kolo, což na klidu asi moc nepřidalo. Ale let prý dopadl v pohodě a Královi už jsou zpátky ve Valmezu. V NL se nám mezitím rozpálilo sluníčko, ve středu má být kolem 25 °C, tak jsem šel zahájit beach volejbalovou sezónu. Jenom škoda, že takové teplo nevydrží dýl, ke konci týdne se má zase ochlazovat.
V pondělí pak vyrazili Královi do Utrechtu, ráno jeli s Jane vlakem a večer s ní zase přijeli. Já jsem byl doma a pracoval jsem na článku, který jsme potřebovali znova odeslat. Taky jsem vrátil dvojkolo a byl jsem nakoupit. V Utrechtu prý prošmejdili celé centrum, i obchody zvládli prozkoumat a s Jane zvládli ukázkový přestup do vlaku do Ede. Po večeři jsme pak zkoukli fotky a vyzkoušeli jsme 40ti letou vínovici z Portugalska, kterou dostala Jane od kolegyně za slivovici. Toš jsme si dali po kalíšku, chutnalo to výborně, prý podobně jako portské, a zase jsme to schovali pro další návštěvy.
V úterý ráno se pak pobalili a brzo ráno vyrazili na letiště, aby tam byli včas i kdyby se něco stalo po cestě. Na nádraží jeli na kole, protože autobusy tu tak brzo moc nejezdí. Když vyjeli z domu, šel jsem si ještě na chvíli lehnout a dospat se. Přes den jsem pak vyzvedl kolo z nádraží a dovezl ho domů. Druhé si dovezla Jane sama a jedno si vezme do Amsterdamu do školy, protože to, co tam měla, se jí rozpadlo. Z letiště ještě dostala Jane zprávu, že let je opožděný a že se její rodiče koukali, jak se na jejich letadle vyměňuje kolo, což na klidu asi moc nepřidalo. Ale let prý dopadl v pohodě a Královi už jsou zpátky ve Valmezu. V NL se nám mezitím rozpálilo sluníčko, ve středu má být kolem 25 °C, tak jsem šel zahájit beach volejbalovou sezónu. Jenom škoda, že takové teplo nevydrží dýl, ke konci týdne se má zase ochlazovat.
Tady jsou pak některé fotky z různých výlezů po Nizozemí
Žádné komentáře:
Okomentovat