26.11.12

Konečně se něco děje

Toš je to zas nějaká doba, co se něco akčního dělo. Ne, že bychom tu nedělali vůbec nic, ale je to furt to samé dokolečka, většinou nic extra spešl. Prostě přes týden pracujeme, v úterý Jane přijede na večer do Wageningenu, kde má kurz anglické konverzace, a pak dorazí v pátek na večer. No a o víkendu se většinou jenom tak poflakujem, sem tam něco nakoupíme, já mám sem tam nějaký zápas, tak má aspoň Jane čas si vyzkoušet něco ušít. No a od pondělí to jde všechno zase znova. 
Ale tento pátek se to nějak rozjelo. Nejdříve jsme měli večer zápas, který jsme bohužel zase prohráli. Ale po zápase jsme se všichni sešli v hospodě, i Jane dorazila a vytvořili jsme si takový "mezinárodní koutek", byli jsme tam samí cizinci a asi dva Holanďani, kteří mluvili furt anglicky, tak to bylo fajn. A když nám zavřeli hospodu, tak jsme se přesunuli do blízkého klubu a pařili až do rána, bylo třeba zapít žal. 
No, vstát v sobotu dopoledne bylo hodně těžké, ale zvládli jsme to. Já jsem musel na chvíli do školy poměřit moje rostlinky a na večer jsme měli naplánované, že pojedeme do Eindhovenu, kde byl nějaký festival světel či co, v ulicích a všude po městě měly být různé baráky a ulice všelijak možně nasvícené a někdo říkal, že to je pěkné. Z Eindhovenu jsme pak chtěli jet do Amsterdamu, protože Janein kolega koupil byt, tak měl kolaudačku. Ale protože jsme byli ještě z pátečního večera unaveni, tak jsme si šli na chvíli lehnout. A aby jsme nezaspali, tak jsem nastavil budík. Ale nastavil jsem ho nějak špatně, takže nezazvonil, když jsme měli jít, tak jsme se vzbudili kolem půl dvanácté. No a to jsme se rozhodli, že to už nestíháme nic a nemá cenu nikam jezdit, tak jsme se otočili a spali dál. Neděli jsme pak pěkně proflákali a v pondělí jsme vyrazili zase do práce.

Žádné komentáře:

Okomentovat