Ukončení celého působení na Hanze University není tak jednoduché, jak se zdá. Jsou tam totiž nějaké povinnosti, které jsme museli splnit, aby nám uznali stipendium, které nám v průběhu dávali. Kvůli tomuhle jsme museli udělat jakousi závěrečnou zprávu - Final Report, v kterém jsme psali o tom, co jsme tady dělali. To bylo především pro pardubickou univerzitu, ale taky pro Hanze, protože v těch našich projektech budou pokračovat, tak chtěli vědět, co jsme udělali a jak jsme to udělali. Kromě toho jsme museli udělat prezentaci - taky o tom, co jsme tady dělali. A tohle jsme prezentovali tomu, kdo chtěl poslouchat. Ale kromě těchhle povinných věcí jsme měli taky jednu příjemnou "povinnost" - byli jsme pozváni na závěrečnou večeři se všemi, s kterými jsme pracovali a co nám tuhle praxi zařizovali.
Final Report
Termín na odevzdání první verze Final Reportu jsme měli ve čtvrtek 25.2. Pak to měli ti naši školitelé na přečtení a v pondělí 8.3. nám to měli vrátit opravené. My jsme to pak měli doupravovat a odevzdat než odjedeme.
Takže jsme v únoru sepisovali a sepisovali, abychom to všechno stihli sepsat. Taky nám pomohly prázdniny, které byly od pondělka 22.2., takže jsme mohli od pondělí do čtvrtka jenom sepisovat a nemuseli jsme chodit do školy. Tak jsme to nakonec stihli všechno sesmolit tak nějak aby to vypadalo a odevzdali jsme to.
Jejich oprava vypadala nakonec tak, že to opravil jenom ten náš vedoucí a pak to s náma probíral. Toš našel tam toho celkem hafo, co se mu až tak nelíbilo nebo co by chtěl víc vysvětlit nebo jinak popsat. Prostě to chtěl více okecat. Tak jsme to dostali zpátky a začali jsme pracovat znova. Protože už byly jenom dva týdny do konce naší praxe, tak už jsme nic moc nového nezačínali, jenom jsme dokončili to, co jsme měli rozdělané a pak jsme se soustředili na psaní. A že bylo co psát. Některé dny jsme taky ukazovali co a jak jedné ženské, co tam přišla jakože dělat to, co jsme dělali my, ale má to jako práci. Tak jsme psali a psali, až se nám to konečně podařilo a v neděli 21.3. večer jsme oba měli sepsané naše Final Reporty. Ty jsme potom v úterý předali tomu našemu vedoucímu, ať si to tam může archivovat či co.
Kromě toho Reportu jsme v úterý taky uklízeli v laborce, aby po nás zůstalo čisto. Museli jsme vyhodit všechny staré vzorky, uklidit špinavé nádobí a spol., ať můžou po nás v klidu a v čistotě pracovat. Nejdřív jsme si mysleli, že to bude tak na půl hoďky až hoďky, ale nějak se to protáhlo a nakonec to trvalo asi dvě a půl hodiny. Ale všechno jsme to uklidili a byl klid.
Prezentace
Z toho, co jsme sepsali ve Final Reportu jsme museli udělat 20 minutovou prezentaci. O téhle prezentaci jsme tomu vedoucímu říkali už na začátku a on souhlasil. Ale potom na to asi nějak zapomněl nebo co a když se ho Jane zeptala, co a jak s tou prezentací, tak se na ní tak zvláštně podíval, jakože neví, o čem mluví. Takže jsme si prezentaci vlastně vymysleli sami, kdybychom si nepřipomínali, tak se nic neděje.
Čas na výrobu téhle prezentace nám zbyl až o víkendu (do té doby jsme dělali Final Report), Jane to dokonce začla dělat až v neděli večer. Já jsem to sesmolil už dřív, takže jsem to v neděli večer už měl hotové, a protože Jane vypadala hrozně, že už toho má až nad hlavu, tak jsem jí s tím šel pomoct. Toš jsme na to sedli a s mojím přístupem jsme to udělali tak za půl hoďky. Ale byli jsme rádi, že aspoň cosi máme hotové, co můžem předvést.
Prezentaci jsme měli předvádět v pondělí od 2 odpoledne. Ale ještě předtím jsme se domluvili, že si s tím naším vedoucím dáme soukromou zkoušku, jestli to zvládnem odpřednášet, ať si zvyknem na tamější systém (je tam taková tabule, na kterou stačí plácnout, když se to umí, a zobrazí se další slide) a případně co má ještě za připomínky nebo dotazy a co by chtělo udělat líp.
Tak jsme v pondělí v 10 ráno dorazili do školy a hledali jsme učebnu, v které máme mít tu zkoušku. Když jsme ji našli, bylo asi 10:02, ale vedoucí tam ještě nebyl, tak jsme čekali. Když bylo asi 10:10, tak jsme se rozhodli, že já za ním zajdu a Jane počká, kdyby náhodou přišel odjinud. Toš jsem vyrazil a po cestě jsem potkával lidi co vždy. Ale tentokrát, protože jsme měli závěrečnou prezentaci, jsem na sobě měl kalhoty od obleku a košili s kravatou. A k tomu samozřejmě i pěkné boty. Takže jsem celkem vzbuzoval obdiv, co se to děje. Ale byly to jenom pozitivní reakce, že to je pěkné a že se jim to líbí.
Když jsem došel k našemu vedoucímu do kanclu, tak jsem se ho zeptal, jestli přijde nebo jestli na to nezapomněl či co, a on řekl, že to má být od půl. Tak jsem mu psal, že ne, že od 10, tak řekl, že za chvíli příjde. Když dorazil, zkoušeli jsme ten jejich systém rozjet. Ale nefungoval monitor na počítači, tak musel volat ještě nějakým počítačovým typosům, kteří mu řekli co a jak, aby to fungovalo.
Tak jsme rozjeli systém a začli jsme přednášet. Jane byla trochu víc nervózní než já, tak jsem začal. Toš jsem to přednesl a ten vedoucí mi pak říkal, co by tam mělo být víc, jak bych měl mluvit a další jeho připomínky. Pak to samé prodělala i Jane. Skončili jsme asi kolem 12, takže jsme měli asi 2 hodiny na opravu prezentace. Ale protože jsme už taky měli hlad, zašli jsme si na oběd do školní kantýny, kde jsme si koupili jakési sendviče a pojedli jsme. Pak jsme opravili prezentace a psychicky se připravili na přednášení.
V přednáškové síni jsme byli asi 15 minut před druhou, nahráli jsme svoje prezentace na počítač a čekali jsme, až všichni dorazí. A postupně se začali ukazovat lidi, objevili se tam všichni, s kterýma jsme pracovali v laborce, i ti, kteří nám dávali vzorek a chtěli vědět, k jakým výsledkům jsme dospěli. Taky tam byli ještě další 2 lidi, kteří jsou na tom našem institutu, ale nepracovali jsme s nima ani nic podobného. Dohromady tam bylo asi 15 lidí. Není to moc, ale stačilo to.
Pak nás ten vedoucí uvedl a my jsme začli přednášet. Já jsem přednášel první, vyšlo to přesně na 20 minut, a pak jsem odpovídal asi 10 minut na jejich dotazy. Pak nastoupila Jane a taky to krásně přednesla. Asi tu svoji práci vysvětlila líp, protože jí se moc lidí neptalo.
Pak nám ještě poděkovali a dali nám dárky, abychom prý měli nějakou připomínku na to, jak jsme tu pracovali. A tak jsme společně dostali knížku The Undutchables, což je knížka, která popisuje Dutch lidi a jejich zvyky, potom jsme dostali každý pruspisku s mlýnem, Jane pak dostala náušnice a řetízek s přívěskem, které byly z modrobílého porcelánu s obrázkama mlýnu, a já jsem dostal dřevák jako pokladničku. Oba dva jsme taky dostali tričko s názvem institutu, ve kterém jsme pracovali.
Aby oni měli taky nějakou památku na nás, tak jsme jim taky dali něco typicky českého. To jsme si nechali dovézt, jak tu byli na návštěvě spolužáci z Pardubic. Tak jsme jim každému dali lázeňské oplatky, jednomu jsme dali víno, jednomu pivo s kryglem, Janeině vedoucí jsme dali Modré z nebe (má ráda sladké) a tomu našemu vedoucímu jsme dali dřevěnou vyřezávanou sovu, ve které byla vyřezaná ještě jedna menší sova (to není typicky české, ale koupili jsme to už když jsme byli na výletě na ostrově Schiermonnikoog).
Pak jsme se všichni rozloučili a oni se vydali zpátky do práce a my zpátky na pokoj.
Rozlučková večeře
Ve středu před prezantací a odevzdáním Final Reportu (17.3.) jsme byli pozvaní na takovou rozlučkovou večeři. Byli tam opět všichni lidi, s kterýma jsme dělali nebo co měli co společného s náma. Byl tam ten náš vedoucí, ten to vymyslel, pak další, kteří s náma pracovali v laborce a pomáhali nám s prací, a taky tam byl typos, který je koordinátor těchhle exchange pobytů a který nám to tu zařídil. Byli jsme v jedné restauraci na Grote Marktu (největším náměstí tady v Groningenu).
Nejdříve jsme si dali nějaký předkrm - Jane si dala jakousi rajskou polívku a já mexické nachos s jakousi červenou mačkou a sýrem. Potom jsme měli hlavní chod, to si Jane dala mexické kuře s čokoládovou polevou (nebo něco takového) a já jsem si dal nějaké hovězí. A pak jsme si ještě dali dezert, Jane si dala nějakou kávu s takovýma karamelovýma "oplatkama", typicky Groningenskýma, a nějaký čokoládový krém a čokoládové bonbony. Já jsem měl jakýsi pohár taky s těma oplatkama.
Celé to jídlo bylo bomba, moc jsme si pochutnali a pak jsem skoro ani nemohli chodit. Ale jako rozloučení to bylo fajn.
Final Report
Termín na odevzdání první verze Final Reportu jsme měli ve čtvrtek 25.2. Pak to měli ti naši školitelé na přečtení a v pondělí 8.3. nám to měli vrátit opravené. My jsme to pak měli doupravovat a odevzdat než odjedeme.
Takže jsme v únoru sepisovali a sepisovali, abychom to všechno stihli sepsat. Taky nám pomohly prázdniny, které byly od pondělka 22.2., takže jsme mohli od pondělí do čtvrtka jenom sepisovat a nemuseli jsme chodit do školy. Tak jsme to nakonec stihli všechno sesmolit tak nějak aby to vypadalo a odevzdali jsme to.
Jejich oprava vypadala nakonec tak, že to opravil jenom ten náš vedoucí a pak to s náma probíral. Toš našel tam toho celkem hafo, co se mu až tak nelíbilo nebo co by chtěl víc vysvětlit nebo jinak popsat. Prostě to chtěl více okecat. Tak jsme to dostali zpátky a začali jsme pracovat znova. Protože už byly jenom dva týdny do konce naší praxe, tak už jsme nic moc nového nezačínali, jenom jsme dokončili to, co jsme měli rozdělané a pak jsme se soustředili na psaní. A že bylo co psát. Některé dny jsme taky ukazovali co a jak jedné ženské, co tam přišla jakože dělat to, co jsme dělali my, ale má to jako práci. Tak jsme psali a psali, až se nám to konečně podařilo a v neděli 21.3. večer jsme oba měli sepsané naše Final Reporty. Ty jsme potom v úterý předali tomu našemu vedoucímu, ať si to tam může archivovat či co.
Kromě toho Reportu jsme v úterý taky uklízeli v laborce, aby po nás zůstalo čisto. Museli jsme vyhodit všechny staré vzorky, uklidit špinavé nádobí a spol., ať můžou po nás v klidu a v čistotě pracovat. Nejdřív jsme si mysleli, že to bude tak na půl hoďky až hoďky, ale nějak se to protáhlo a nakonec to trvalo asi dvě a půl hodiny. Ale všechno jsme to uklidili a byl klid.
Prezentace
Z toho, co jsme sepsali ve Final Reportu jsme museli udělat 20 minutovou prezentaci. O téhle prezentaci jsme tomu vedoucímu říkali už na začátku a on souhlasil. Ale potom na to asi nějak zapomněl nebo co a když se ho Jane zeptala, co a jak s tou prezentací, tak se na ní tak zvláštně podíval, jakože neví, o čem mluví. Takže jsme si prezentaci vlastně vymysleli sami, kdybychom si nepřipomínali, tak se nic neděje.
Čas na výrobu téhle prezentace nám zbyl až o víkendu (do té doby jsme dělali Final Report), Jane to dokonce začla dělat až v neděli večer. Já jsem to sesmolil už dřív, takže jsem to v neděli večer už měl hotové, a protože Jane vypadala hrozně, že už toho má až nad hlavu, tak jsem jí s tím šel pomoct. Toš jsme na to sedli a s mojím přístupem jsme to udělali tak za půl hoďky. Ale byli jsme rádi, že aspoň cosi máme hotové, co můžem předvést.
Prezentaci jsme měli předvádět v pondělí od 2 odpoledne. Ale ještě předtím jsme se domluvili, že si s tím naším vedoucím dáme soukromou zkoušku, jestli to zvládnem odpřednášet, ať si zvyknem na tamější systém (je tam taková tabule, na kterou stačí plácnout, když se to umí, a zobrazí se další slide) a případně co má ještě za připomínky nebo dotazy a co by chtělo udělat líp.
Tak jsme v pondělí v 10 ráno dorazili do školy a hledali jsme učebnu, v které máme mít tu zkoušku. Když jsme ji našli, bylo asi 10:02, ale vedoucí tam ještě nebyl, tak jsme čekali. Když bylo asi 10:10, tak jsme se rozhodli, že já za ním zajdu a Jane počká, kdyby náhodou přišel odjinud. Toš jsem vyrazil a po cestě jsem potkával lidi co vždy. Ale tentokrát, protože jsme měli závěrečnou prezentaci, jsem na sobě měl kalhoty od obleku a košili s kravatou. A k tomu samozřejmě i pěkné boty. Takže jsem celkem vzbuzoval obdiv, co se to děje. Ale byly to jenom pozitivní reakce, že to je pěkné a že se jim to líbí.
Když jsem došel k našemu vedoucímu do kanclu, tak jsem se ho zeptal, jestli přijde nebo jestli na to nezapomněl či co, a on řekl, že to má být od půl. Tak jsem mu psal, že ne, že od 10, tak řekl, že za chvíli příjde. Když dorazil, zkoušeli jsme ten jejich systém rozjet. Ale nefungoval monitor na počítači, tak musel volat ještě nějakým počítačovým typosům, kteří mu řekli co a jak, aby to fungovalo.
Tak jsme rozjeli systém a začli jsme přednášet. Jane byla trochu víc nervózní než já, tak jsem začal. Toš jsem to přednesl a ten vedoucí mi pak říkal, co by tam mělo být víc, jak bych měl mluvit a další jeho připomínky. Pak to samé prodělala i Jane. Skončili jsme asi kolem 12, takže jsme měli asi 2 hodiny na opravu prezentace. Ale protože jsme už taky měli hlad, zašli jsme si na oběd do školní kantýny, kde jsme si koupili jakési sendviče a pojedli jsme. Pak jsme opravili prezentace a psychicky se připravili na přednášení.
V přednáškové síni jsme byli asi 15 minut před druhou, nahráli jsme svoje prezentace na počítač a čekali jsme, až všichni dorazí. A postupně se začali ukazovat lidi, objevili se tam všichni, s kterýma jsme pracovali v laborce, i ti, kteří nám dávali vzorek a chtěli vědět, k jakým výsledkům jsme dospěli. Taky tam byli ještě další 2 lidi, kteří jsou na tom našem institutu, ale nepracovali jsme s nima ani nic podobného. Dohromady tam bylo asi 15 lidí. Není to moc, ale stačilo to.
Pak nás ten vedoucí uvedl a my jsme začli přednášet. Já jsem přednášel první, vyšlo to přesně na 20 minut, a pak jsem odpovídal asi 10 minut na jejich dotazy. Pak nastoupila Jane a taky to krásně přednesla. Asi tu svoji práci vysvětlila líp, protože jí se moc lidí neptalo.
Pak nám ještě poděkovali a dali nám dárky, abychom prý měli nějakou připomínku na to, jak jsme tu pracovali. A tak jsme společně dostali knížku The Undutchables, což je knížka, která popisuje Dutch lidi a jejich zvyky, potom jsme dostali každý pruspisku s mlýnem, Jane pak dostala náušnice a řetízek s přívěskem, které byly z modrobílého porcelánu s obrázkama mlýnu, a já jsem dostal dřevák jako pokladničku. Oba dva jsme taky dostali tričko s názvem institutu, ve kterém jsme pracovali.
Aby oni měli taky nějakou památku na nás, tak jsme jim taky dali něco typicky českého. To jsme si nechali dovézt, jak tu byli na návštěvě spolužáci z Pardubic. Tak jsme jim každému dali lázeňské oplatky, jednomu jsme dali víno, jednomu pivo s kryglem, Janeině vedoucí jsme dali Modré z nebe (má ráda sladké) a tomu našemu vedoucímu jsme dali dřevěnou vyřezávanou sovu, ve které byla vyřezaná ještě jedna menší sova (to není typicky české, ale koupili jsme to už když jsme byli na výletě na ostrově Schiermonnikoog).
Pak jsme se všichni rozloučili a oni se vydali zpátky do práce a my zpátky na pokoj.
Rozlučková večeře
Ve středu před prezantací a odevzdáním Final Reportu (17.3.) jsme byli pozvaní na takovou rozlučkovou večeři. Byli tam opět všichni lidi, s kterýma jsme dělali nebo co měli co společného s náma. Byl tam ten náš vedoucí, ten to vymyslel, pak další, kteří s náma pracovali v laborce a pomáhali nám s prací, a taky tam byl typos, který je koordinátor těchhle exchange pobytů a který nám to tu zařídil. Byli jsme v jedné restauraci na Grote Marktu (největším náměstí tady v Groningenu).
Nejdříve jsme si dali nějaký předkrm - Jane si dala jakousi rajskou polívku a já mexické nachos s jakousi červenou mačkou a sýrem. Potom jsme měli hlavní chod, to si Jane dala mexické kuře s čokoládovou polevou (nebo něco takového) a já jsem si dal nějaké hovězí. A pak jsme si ještě dali dezert, Jane si dala nějakou kávu s takovýma karamelovýma "oplatkama", typicky Groningenskýma, a nějaký čokoládový krém a čokoládové bonbony. Já jsem měl jakýsi pohár taky s těma oplatkama.
Celé to jídlo bylo bomba, moc jsme si pochutnali a pak jsem skoro ani nemohli chodit. Ale jako rozloučení to bylo fajn.
Žádné komentáře:
Okomentovat