Jarouš ve Wageningenu (12.10. - 14.10.)

Tento víkend jsme si užili další návštěvu, tentokrát dorazil Jarouš. Nevyrazil si jenom tak z ČR do Wageningenu, ale je kvůli PhD na měsíc v Groningenu, tak se rozhodl se za náma na víkend podívat. Dorazili v pátek s Jane společně z Utrechu, pojedli večeři a přišli se podívat, jak mi to jde na volejbale. Samozřejmě mi to nijak extra nešlo, ale co už. Po zápase jsme na chvíli poseděli ve sportbaru, ale protože tam po půlnoci zavírali, přesunuli jsme se k nám na pokoj ještě s Annou a jedním mojím spoluhráčem. Toš cosi jsme popili, pokecali jsme a k ránu jsme šli spát.

V sobotu se ve Wageningenu konala každoroční akce Food4you (Jídlo pro vás). Zatím se nám tam nikdy nepodařilo dorazit, ale letos, protože jsme trajdali po centru a ukazovali jsme Jaroušovi všechny zajímavé věci, dostali jsme se k nějakým stánkům. Celkově to bylo rozdělené na dvě poloviny, na jedné straně byl bufet a na druhé hromada stánků. Do bufetu jsme samozřejmě zašli, bo už jsme byli celkem hladoví a oběd zadarmo se neodmítá. Vedle bufetu byla taky ochutnávka podzimního piva, což jsme taky vyzkoušeli, a taky tam byla kabinka, kterou jeřáb vytáhl nad většinu baráků (bylo to hodně vysoko) a pak udělal takové kolečko, takže se člověk mohl podívat na Wageningen z ptačí perspektivy. Pak jsme se vydali na druhou stranu ke stánkům. Po cestě jsme potkali robota, který podle počítače sypal sůl na cestu ve tvaru písmen, která pak tvořila slova a nejspíš nějaká rčení. Ve stáncích pak dávali ochutnávat různé možné jídla, od něčeho normálního jako hamburgery nebo voda až po akční věci, jako moučné červy v nějakém těstíčku, ústřice nebo lososovou zmrzlinu. Toš červy člověk skoro necítí, tam je nejhorší ten psychický pocit, že má jíst červy. U ústřice jsme nevěděli, co čekat, protože jsme to nikdo předtím neměli. Ale že by to bylo něco úplně uchvancancujícího, to bych neřek. Bylo to hodně slané od té vody, co tam ještě byla, ale že by to mělo nějakou specifickou chuť, to si nemyslím. No a lososová zmrzlina byla fakt hnusná, jediné, co jsem obdivoval, že dokážou tak přesně udělat tu příchuť. Potom jsme už vyrazili domů, a protože jsme byli celkem utahaní ještě z pátku, na chvíli jsme si lehli. Pak jsme vyrazili zpátky do centra na večeři a na pivo. 

V neděli jsme pak všichni tři a dva mí spoluhráči z badmintonu jeli autem do Arnhemu, kde jsme hráli další badmintonový zápas. Tentokrát se celkem dařilo, i když jsme zbytečně prohráli mužský double. Ale bylo to fajn a i Jarouš a Jane říkali, že se moc nenudili, dělali jsme ty zápasy zajímavé. Z Arnhemu pak jel Jarouš zpátky do Groningenu a my jsme jeli domů vyprat a pouklízet. 

Jaroušovy fotky z Wageingenu

Pracovní vytížení

Tak konečně jsem se dostal k tomu zase napsat, co s Jane vlastně provádíme. Poslední dva týdny mi to moc nevycházelo, protože bylo nějak moc práce ve škole, a tak jsem vždy jenom přišel domů pojíst a vyspat se. 

Takže celkově se toho zas tak moc nestalo, jak jsem psal, oba jsme přes týden pracovali, co to dá. Jane začla zase chodit na dutch kurz, na pokračování, takže za chvíli snad bude umět i dutch a já ji budu muset dohánět. V pátek pak odjela do ČR, protože jeden její strejda měl padesátiny, tak to oslavovali s celou půlkou rodiny. Já jsem mezitím v pátek hrál první zápas ve volejbalu, který jsme bohužel prohráli. Ale nemusí nás to tak štvát, protože to byl tým, který spadl z vyšší kategorie. Po zápase jsme na chvíli zůstali na pivo a potom jsme ještě zašli s Annou, Michalem a třema kámošema na drink k Anně a pak zapařit do klubu. V sobotu jsem pak dospával, bo jsme skončili až někdy po páté ráno. Večer pak měl kámoš rozlučkovou párty, ale tam bylo hafo Dutch a byla to celkem nuda, tak jsme brzo odešli. V neděli jsme pak měli zápas v badmintonu. Toš tentokrát to bylo lepší, než ten první, ale stejně jsem vyhrál jenom jeden zápas ze dvou.

Přes týden jsem zase pracoval a Jane si užívala dovolenou v ČR. Já jsem se k ní přidal až v sobotu ráno a šli jsme oslavovat padesátku dalšího strejdy. Tentokrát se sešla druhá půlka rodiny a byla to prča. Bylo tam hafo jídla a pití, později tam pak přišly i dvě zpěvačky s klávesama a pařilo se až do noci. Neděli jsme pak strávili u Jane a v pondělí brzo ráno jsme vyrazili na vlak a pak letadlem zpátky do NL.

Amsterdam

Tento týden jsem se účastnil našeho každoročního výletu z laborky, tentokrát i s novými kolegy, kteří k nám minulý týden přišli. Tento rok jsme nejeli nikam daleko, ale celé se to konalo kolem Wageningenu a jeli jsme samozřejmě na kole. Hlavní myšlenka byla seznámit naše nové spolupracovníky s Wageningenem. Na začátku jsme byli rozděleni na šest skupin a v každé skupině byli lidi z různých oddělení, takže jsme se aspoň víc poznali. Taky jsme dostali 16 obrázků, které jsme měli potkat po cestě a zakreslit do mapy, to byla celkem prča. 

Nejdříve jsme vyrazili kolem wageningských polí a skončili jsme v kavárně v centru. Odtama jsme vyrazili na prohlídku centra Wageningenu s průvodcem, víceméně ta samá prohlídka, kterou jsme měli asi před 2 roky s Jane, když jsme přijeli do Wageningenu. Potom jsme vyjeli na "horu" (asi 50 m.n.m.) ve Wageningenu a měli jsme oběd. Po obědě jsme měli trochu umění, byli jsme na nějaké expozici, kde byly jenom lidská těla nebo jejich části z různých materiálů a různých barev. Odpoledne jsme pak zakončili ve vinici s ochutnávkou wageningských vín a sýrů z blízkého okolí. Bylo to fajn, ale ten vinař byl hrozně ukecaný a furt chtěl mluvit, tak jsme se ani nemohli pobavit. A celý výlet jsme pak zakončili večeří v centru. 

V pátek večer jsem pak jel za Jane do Amsterdamu, abych jí opravil kolo. Tak jsem pobral nářadí, náhradní díly a nějaké věci na přespání a vyrazil jsem. V Amsterdamu mi Jane ukázala laborku, kde pracuje, vzali jsme kolo a vyrazili domů. A protože jsme museli jít pěšky, šli jsme více než hodinu. Bylo to dost únavné a taky nudné, protože to bylo větší polovinu cesty jenom kolem cesty nebo kolejí. V sobotu ráno jsem pak opravil kolo a odpoledne jsme vyrazili do centra, abych taky viděl, jak vypadá market ve velkém městě. No bylo tam stánků hafo a hafo, různé capiny, jídlo, oblečení a kdoví co ještě. Ponakupovali jsme, co jsme potřebovali, a potom jsme ještě vyrazili na květinový trh. Tam si Jane konečně pořídila tmavě fialovou orchideu, kterou už hrozně dlouho sháněla, a já jsem si nakoupil 4 nové masožravky. Všechno jsme to pak donesli zpátky k Jane na pokoj, sbalili jsme se a vyrazili zpátky do Wageningenu. 

V neděli jsem pak měl první zápas v badmintonu v nové sezóně. Ale moc se mi nepovedl. Hrál jsem mužský double a single a oba zápasy jsem prohrál. Vždycky jsem vyhrál první set, druhý jsem těsně prohrál (třeba 22:20) a třetí jsem prohrál o něco víc (21:16 apod.). Takže furt hafo prostoru na zlepšování. Tak uvidíme příští víkend, jestli se bude dařit víc.

Mollenmarket

Tento týden byl pro mě celkem akční, každý den něco, i když ne vždy pozitivního. V pondělí jsem měl nějak moc práce, takže jsem byl ve škole až do 9 do večera, takže jsem nestihl trénink. Místo toho jsme se ale s Michalem domluvili na squash, tak jsme se i potkali s klukama z volejbalu. A z našeho týmu tam byli jenom dva, takže jsem stejně o nic moc nepřišel. V úterý jsem měl schůzku s mojím externím vedoucím. Sice napoprvé to nevyšlo, protože měl schůzku předtím a ta se protáhla a potom měl domluvenou další, tak jsme to odložili na později na odpoledne. Ale pak už to bylo v poho, je to fajny typos, tak jsme pokecali o tom, co jsem udělal, jak jsem pokročil a jak to vypadá s mojím PhD celkově. Ve středu jsme měli ukázkový trénink z badmintonu pro všechny lidi, co si chcou vyzkoušet hrát badminton. A přišlo jich hodně, na všech 9 hřištích bylo po čtyřech lidech. No a ve čtvrtek jsme měli ukázkový trénink z volejbalu. Na tom se taky mělo rozhodnout, kdo z nových lidí půjde do kterého týmu. V pátek už to byl takový relax, to už jsem čekal na Jane, až přijede domů. 

Jane zase byla v Bruselu, ale tentokrát jela nejdříve do Amsterdamu zkusit něco poměřit na její mašině. Do Bruselu se tak dostala v pondělí až na večer a tam jí řekli, že mašina ještě není nachystaná, tak byla ráda, že se tam nehnala na dříve, stejně by neměla co dělat. V úterý pak musela čekat asi do dvanácti (to se v klidu vyspala na pokoji), aby dostala nové čipy, které měla vyzkoušet. Ale moc to nefungovalo a nakonec v pátek skončila s tím, že za celé čtyři týdny nic nenaměřila. Takže teď bude měřit zase v Amsterdamu a uvidí, jak to půjde, možná zase pojede měřit do Bruselu později. Ale uprostřed týdne musela změnit hotel, protože všechny byly obsazené. A protože nemohla najít žádný volný v Bruselu, jela na noc ze středy a ze čtvrtka do Antverp, kde si našla hotel. Antverpy jsou moc pěkné město, o moc hezčí než Brusel. Mají tam katedrálu krásné kostely a nejhezčí je náměstí, kde jsou starodávné domy se zlatýma sochama na střeše. Původně ty domy patřily různým cechům a  každá socha vyjadřovala co za cech tam byl.

V sobotu jsme pak společně šli do města podívat se na každoroční Mollenmarket ("Mlýnský market"). To se samozřejmě koná kolem mlýna a lidi z domu tam prodávají různé capiny, které už doma nechcou a taky tam jsou různé stánky. Tak jsme si to prošli, prošli jsme ještě trh v centru a pak jsme se flákali doma na pokoji. Večer jsme šli na koncert do města na oslavu 7 let jednoho baru a hráli tam pěknou hudbu, tak jsme chvíli postáli. Potom jsme ještě zašli na pivo a pak spát. V neděli bylo hodně teplo, asi poslední hezký a teplý den v roce, tak jsme se odpoledne vyrazili koupat k jezeru s Michalem a Allouette. Večer jsme z toho byli ale tak utahaní, že jsme šli hodně brzo spát. 

Floriáda

Minulý týden se nic zvláštního nedělo, Jane pracovala v Belgii v Bruselu a já ve Wageningenu. O víkendu jsme se pak flákali doma, ponakupovali jsme, trochu pouklízeli a jinak nic. 

Tento týden se během týdne taky nic extra nedělo, pomalu tady začíná školní rok, takže už se tu kolem ve škole motá víc lidí a už nám začaly normální tréninky, tak se snažím tam chodit, pokud nemám moc práce. 

V sobotu jsme pak vyrazili na Floriádu, což je světová zahradnická výstava, která se v NL koná jenom jednou za 10 let. Domluvili jsme se s Michalem a Allouette, že se tam zajdem podívat, protože jsem chtěl vidět, jak taková výstava vypadá. Tento rok se to koná ve Venlu a je to rozděleno na pět částí, které jsou od sebe oddělené malým lesíkem, a celé se to rozkládá na ploše asi 64 hektarů. Protože cesta trvá celkem dlouho a celý areál je velký, vyrazili jsme brzo ráno z Wageningenu na vlak. Vlakem jsme pak dojeli do Venla a tam nás bus dovezl přímo na výstavu. 

Vydali jsme se z jedné strany a postupně jsme procházeli všechny výstavy, které tam měli. Nejdříve tam byly různé zahrady z různých koutů světa, jako Srí Lanka, Čína, Turecko, Itálie, Španělsko, Afgánistán, Tunis, Bangladéš a další. Ale většinou to byl jenom barák postavený ve stylu té dané země a uvnitř byly stánky, kde prodávali různé serepetičky z toho státu. Asi nejhezčí byla Čína, ta tam měla postavený pěkný čínský baráček a měli  tam i bonsaje, tomu jsem nemohl odolat a nakonec jsem si dvě pořídil. Ale kupoval jsem je až na závěr, ať je nemusím celou dobu tahat. Potom jsme šli dál a došli jsme k takové zahradě, kde byly do kruhu rozmístěny hlavně jabloně, pár vín a hrušní. A asi všechny ty jabloně byly od jakéhosi Čecha. Mohli jsme si tam i to ovoce trhat a zkusit, ale většina jablek ještě nebyla zralá, jenom jeden druh. Pak jsme šli po takovém chodníčku, který procházel různýma zahradama, které byly oddělené živým plotem, to bylo hodně pěkné. Pak jsme došli k takové velké budově ve tvaru kupole, počkali jsme pár minut a uvnitř nám na tu kopuli promítali nějaké video. 

Pak jsme museli projít kus lesa, kde pouštěli z reproduktorů různé zvuky. A i když byl den a bylo tam hafo lidí, bylo to trochu strašidelné. Tak mě hned napadlo, že by to nebylo špatné použít na stezku odvahy na tábor, jenom nevím, jak bych to vyřešil s elektrikou... V další části nás čekal velký skleník, ve kterém byly různé tropické stromy a kytky. V téhle části byla taky česká expozice, ale oproti ostatním zemím mi to připadalo trapné, nebylo tam skoro nic, jenom jakási dřevěná stavba uprostřed. Moc mě to teda neohromilo. Taky tam byl včelí dům, kde měli živé včely a člověk se mohl zblízka podívat, jak včeličky lezou po svých plátech (byly oddělené sklem). 

Pak jsme se přesunuli do další části a tam bylo asi nejhezčí velký pavilon, ve kterém byly vystavené orchideje různých barev, tvarů a velikostí a bylo to úplně úžasné. Vůbec nechápu, kde tolik druhů nasbírali, protože celý pavilon byl hrozně velký a ještě měl jedno patro! Když jsem to všechno pořádně poprocházeli, došli jsme do další části, kde už toho ale moc zajímavého nebylo. Asi to nejakčnější byl takový železný drak a když mu člověk "dal" minci, začal šlehat oheň a to mělo odebrat z člověka negativní energii. A byla tam taky stanice na takovou malou lanovku, která vedla nad celým areálem. Tak jsme si koupili lístky a prohlídli jsme si to všechno znova, ale tentokrát zhora. Potom jsme si dali něco malého na jídlo a protože už byl večer, vyrazili jsme celí unavení zpátky do Wageningenu.

Fotky z Floriády

Na týden pryč z NL

Toš předminulý týden (6. - 12.8.) se nic zvláštního nestalo. Přes týden jsme pracovali, já ve Wageningenu a Jane v Amsterdamu, a o víkendu jsme relaxovali. V sobotu jsme byli na trhu a potrajdali jsme po městě a večer jsme vyrazili na chvíli do centra na pivo s brazilcem, s kterým jsem hrál volejbal, protože odjížděl. V neděli jsme se pak flákali doma. 

No a minulý týden jsme vyrazili pryč z Nizozemí. Ale nejeli jsme spolu někam na výlet, ale pracovně. Jane jela do Bruselu do laborky za lidma, kteří jí vyrábí čip, aby tam něco naměřila, a já jsem jel do Norwiche v Anglii na takovou konferenci doktorandů. Jane v Bruselu se ale moc nedařilo, až do čtvrtka nemohla nic pořádného naměřit a nějak ji neposlouchala mašina. Ale od čtvrtka to nějak začlo fungovat, takže nějaká data má, ale bude tam muset jet zase znova další týden. Jinak to prý nějak extra akční nebylo, jenom se jednou málem ztratila ve městě. Byli totiž po práci na večeři a potom vyrazili všichni domů. A Jane vyrazila směrem na hotel, ale neuvědomila si, že po cestě taky zatáčeli, tak trošku potrajdala po městě, ale nakonec se našla a v pořádku došla na hotel. V pátek pak odjela z Bruselu do Amsterdamu, ale protože já jsem se vracel z konference až v sobotu, tak vyrazila s holkama pařit do centra. Popařili řádně a pospat toho moc nestihla, ale v pořádku se dostala do Wageningenu. 

Já jsem jel do Anglie v úterý a měl jsem s sebou poster s mojím výzkumem. A protože je to celkem velké (skoro metr vysoká trubka), tak jsem si musel objednat zavazadlo. Takže nakonec jsem jel s kufrem, na kterém jsem měl přidělaný ten poster v obalu. Ale na letišti při odbavování mi řekli, že tak by to být nemělo. Toš jsem se zeptal, jak bych to teda měl příště transportovat. No a že prý to mám vzít do letadla, ale tam že mi to někdy dovolí, někdy ne, takže mi vlastně nic neřekla. Ale zavazadlo přijala, tak jsem v pohodě odletěl. Úspěšně jsem pak dorazil až na místo, kde se konala konference, zaregistroval jsem se a zbytek odpoledne jsme se s dalšíma poflakovali po kampusu univerzity. Večer jsme pak měli uvítací večeři a po večeři tam byla jakási skupina, která hrála skotské nebo irské písničky a učili nás na to tancovat, což byla celkem prča. Taky tam měli bazén, takže někteří lidi se šli koupat do bazénu. A další den začla konference, od rána prezentace až do večera a mezitím prohlížení posterů. Některé přednášky byly zajímavé, jiné byly dost nudné, jako vždycky. Večer jsme pak měli prase na rožni, ale bylo to schované někde za rohem a nosili nám přímo maso v housce, takže tam byla jedna dlouhá řada na jídlo. Po večeři se pak jenom tak kecalo a popíjelo, lidi se koupali a někdy k ránu jsme vyrazili zpátky na ubytovnu, kde jsme ještě dopili poslední piva a vína a potom šli spát. 

Další den pokračoval zase prezentacema a posterama a večer jsme měli závěrečnou večeři v hotelu ve městě. Tam jsme se dostali taxíkama, na uvítanou jsme měli sklenku šampaňského a potom jsme usedli ke stolům a čekali na večeři. Večeře byla dobrá, i když toho nebylo příliš moc (a nebyl to jenom můj názor, bavil jsem se s více lidma, kteří říkali, že toho nebylo moc!). A po večeři jsme vyrazili do města do klubu. Původně jsme měli jít do nějakého specifického klubu, ale vyhazovač nám řekl, že někteří chlapi mají bermudy, takže tam nemůžeme (přitom ty bermudy byly delší než sukně, které tam nosily holky). Důvod jsme asi nikdo nepochopili, tak jsme se nehádali a vyrazili jsme do jiné hospy. Tam jsme poseděli do zavíračky a protože se nám ještě nechtělo domů, tak jsme šli ještě do dalšího. Tam jsme taky vydrželi do zavíračky, ale pak už jsme se rozhodli, že už je pomalu čas jít domů, ať aspoň trochu pospíme před dalšíma prezentacema. 

No a páteční ráno podle toho vypadalo, dost lidí chybělo už na snídani a nedorazili ani na prezentace, část pak dorazila na poslední přednášku od profesora. Po přednáškách jsme pak měli oběd a po obědě jsem vyrazil do města na prohlídku památek, co tam jsou. Tak jsem prošel dvě katedrály a hafo kostelů a všechno to bylo úplně super. Autobus zpátky na letiště mi jel před druhou ráno, tak jsem pak do dvou čekal na kampusu, než dorazí (teda spíš jsem pospával než něco dělal). Autobus dorazil na letiště v pohodě, ale s asi 15 minutovým zpožděním, tak jsem rychle odbavil zavazadlo, prošel kontrolou, kde mi mimochodem ztratili můj poslední řetízek, a pak už jsem jenom počkal na letadlo. Let proběhl v pohodě, opět jsem ho skoro celý prospal a v poho jsem se dostal do Wageningenu. 

Dorazil jsem v sobotu kolem poledne a Jane dorazila asi hoďku po mě. Tak jsme pojedli oběd a odpoledne jsme byli nakupovat a poflakovali jsme se. V neděli jsme pak vyrazili s Michalem, Allouette (jeho přítelkyně) a Annou na blízké jezero, protože bylo úžasné počasí a na pokoji by bylo hrozné vedro. 

Fotky z Norwiche

Zpátky ve Wageningenu

Tak jsme si užili krásné měsíční prázdniny v ČR, ale to uteklo jako voda a už jsme zase zpátky v NL a musíme začít znova pracovat. Což znamená nejdříve vůbec povzpomínat, co jsme to vůbec dělali před prázdninama? 

V pondělí dopoledne jsme doletěli do NL na letiště v Eidhovenu a kolem 3 odpoledne jsme byli ve Wageningenu v bytě. Já jsem byl ještě hrozně utahaný z tábora a celé cesty, tak jsem hned po příjezdu zalehl a chvíli ještě pospal. V úterý už ale nebylo možno se něčemu vyhýbat a oba jsme vyrazili do práce, já do Wageningenu a Jane do Amsterdamu. A jak jsme se tak bavili, tak jsme na tom byli podobně. První den jsme neudělali vlastně skoro nic, víceméně jsme pročetli a odpověděli na emaily a povzpomínali, co jsme to dělali před prázdninama. A postupem týdne to bylo lepší a lepší, ale celý týden se nám oběma po ránu do práce vůbec nechtělo. 

V pátek pak Jane dorazila zpátky do Wageningenu a po večeři jsme vyrazili na zkoušení piva s lidma z volejbalu. Byl to takový test, jestli poznáme pivo, které pijeme. Měli jsme dohromady 12 piv, které byly rozděleny na tři kola, ať to není tak těžké. Ale stejně to moc nepomohlo, většinu těch piv jsme neznali, tak to vypalo spíš jako sportka, prostě přiřadit pivo k písmenu a nějaké zkoušení moc nepomohlo... Ale byla prča.

V sobotu jsme pak jeli do Arnhemu, protože jsme potřebovali cosi ponakupovat a v neděli jsme se jenom flákali doma a uklízeli po měsíci, co už jsme neuklízeli.