15.08.11

Další týden po prázdninách

Toš tento týden se toho zase nic moc nedělo. Jane celý týden pracuje v Amsterdamu, a tentokrát už dokonce něco vyváděla i v laborce. Už tam začala dělat s tou její mašinou. Teda zatím ji začala skládat dohromady a zjišťovat, co všechno chybí. Takže cosi poskládali a nějaké součástky museli ještě doobjednat, aby to fungovalo. A ještě musí jednu součástku vytvořit, tak to studovala teoreticky a příští týden ji bude vyrábět prakticky. Nastudované to má, tak říkala, že by to neměl být žádný problém.
Ve čtvrtek zase byly se spolubydlící v centru v nějakém klubu. A protože ta spolubydlící ráda maluje, tak namalovala i Jane. Udělala jí nějaký nový make-up. Jane na to tak není zvyklá, tak jí to připadalo zvláštní. A bohužel nepořídili fotku, takže vůbec nemám představu, jak vlastně vypadala. A tím, že malovaly make-up, tak se zdržely a do centra dorazily až někdy po desáté, kdy už v klubech jsou lidi. Takže tentokrát si musely nějaké drinky koupit samy. Ale na druhou stranu už tam byli lidi, kteří tančili. A byla tam nějaká rumunka s bratrama, ale ti kluci prý moc nechtěli tančit, tak se k nim ta holčina přidala a tančili dokupy. Trochu i pokecali, ale v klubu to moc nejde, bo tam hraje hudba hrozně nahlas. A aby člověk něco řekl, tak to musí zařvat do ucha (nebo odezírat ze rtů, ale v angličtině to je trochu těžké...).
Já jsem zase pracoval ve škole ve Wageningenu převážně na svojem článku. Jde to pomalu, ale možná časem z toho něco bude. V mezičase už jsem začal dělat i další experimenty v laborce, tak se už zase dostávám do pracovního tempa. Já jsem měl ve čtvrtek trénink z volejbalu. A protože hospoda ve sportcentru je přes prázdniny zavřená, tak jsme šli na koleje do kuchyňky k jedněm volejbalistům na pivo. Zase tam bylo hafo Nizozemců, takže se převážně bavili dutch. Ale cosi si ještě pamatuju, tak jsem jim sem tam i rozumněl. A sem tam se se mnou bavili i anglicky, tak to bylo fajn.
A víkend jsme opět úspěšně proflákali. Byli jsme si nakoupit něco na jídlo, abychom úplně neumřeli hlady, a taky jsme byli v zahradnickém centru nakoupit misky pod květináče. Při nakupování jsme taky chtěli nakoupit strouhanku, protože ještě máme kousek anglické, tak jsem chtěl ukuchtit řízky naruby. Ale procházel jsem obchod nejdříve sám asi třikrát, pak jsme to prošli i s Jane, ale nic jsme nenašli. Toš jsme se zeptali jednoho typose, kde to jakože je, a on nás zavedl do "pekárny", kde si pečou nějaké housky a podobné capiny, a tam cosi řekl holčině, co tam dělala, a ta vytáhla zpod přístroje na krájení chleba krabici s drobkama z nakrájených chlebů. Toš jsme na to koukali, co to jakože je, taky jsme se ptali, jestli mají jakože normální strouhanku, ale to prý že nevedou. Tak jsme si vzali tu, co tam měli, lepší něco než nic. Doma jsem to přesil přes sítko, protože tam byly taky hodně velké kousky, a pak už to bylo skoro jako naše strouhanka, jenom trochu tmavší. Ale účel to splnilo a řízky byly dobré.
A misky pod květináče jsme si kupovali proto, že máme hodně kytek a když každá má kulatou misku, tak to zabírá hodně místa. Tak jsme se rozhodli, že si pořídíme jenom pár takových těch obdélníkových a do toho naskládáme všechny květináče, takže by mělo být víc místa.

Žádné komentáře:

Okomentovat