10.05.11

Skotsko

Za poslední dva týdny se toho dělo hrozně moc. Ale hlavně jsme byli na dovolené ve Skotsku, kam jsme jeli navštívit Danka, mojeho spolužáka z gymplu. Kromě toho jsme taky slavili Liberation Day (den osvobození) a ve škole jsem přednášel první prezentaci a Jane měla zase společnou večeři s jejím oddělením ze školy.

Liberation Day - Den osvobození

Nejdříve trochu historie o tom, jak tu ve Wageningenu vypadalo běheme II. světové války (co nám vykládala učitelka na Dutch kurzu). 10. května 1940 se Němci dostali do Nizozemí, 14. května zbombardovali Rotterdam, nezůstalo z něho skoro nic, a proto je to dneska celkem nové město bez historických památek. A 15. května Nizozemci kapitulovali. Pak byli 5 let pod Německem a 5.května 1945 byla podepsána smlouva, že Německo odejde z Nizozemí. Tahle smlouva byla podepsána v hotelu De Wereld (Svět) přímo ve Wageningenu. Od té doby se každý rok 5. května slaví den osvobození a ve Wageningenu je to asi nejakčnější den za celý rok. Asi od 12 jsou různě po městě koncerty různých skupin (je tu asi 15 pódií) a taky se pořádá průvod, ve kterém veteráni jedou v armádních vozech městem.
Pro nás oslava nezačala až 5. května, ale začli jsme už ve středu 4. května, kdy jsme byli večer na koncertu jedné kapely, ve které hraje jeden můj kolega PhD a jeden můj spoluhráč z volejbalu. A hráli super. Končilo to někdy po půlnoci, tak jsme se asi kolem jedné dostali do postele.
Ve čtvrtek na den osvobození jsme pak vstali někdy dopoledne a po poledni jsme vyrazili do města. Bylo tam neuvěřitelně moc lidí a hafo dalších přijíždělo dalšími busy. No úplně akční. Ještě před touhle akcí nám řekli, že tam je pivo dost drahé, ať si nakoupíme nějaké plechovky (skleněné flašky se tam prý nemohli). Toš jsme pořídili plechovky, ale když jsme tam přišli, tak prohledávali baťohy a žádné plechovky se dovnitř vzít nemohly. Později jsem se dozvěděl, že to bylo poprvé, co něco takového dělali. Tak jsme si dali plechovky venku a prošli to, co se dalo. Pak jsme zbytek piva nechali na kolech, nalili si jednu plechovku do plastového kelímku a s tímhle nás dovnitř klidně pustili.
Pak jsme tak různě trajdali mezi pódii a poslouchali různou hudbu. Taky jsme koukali na průvod, ale asi po deseti minutách (možná už dřív) to byla celkem nuda. Prostě staří chlapi jedoucí v armádních autech. Sem tam mezi nima i jakési ženské (asi manželky) nebo nějací mladší vojáci (ti byli zase z misí, kde se teď nedávno bojovalo/bojuje).
Večer jsme pak zašli na večeři a že se pak vrátíme. Ale byli jsme celkem unavení a věděli jsme, že druhý den budem cestovat do Skotska, tak jsme to radši moc nehrotili a už jsme nikam nešli. Jenom do postele spát.
Cesta do Skotska

Do Skotska jsme letěli opět s Ryanair. Teď jsme letěli z Düsseldorfu, ale to letiště není přímo u Düsseldorfu, ale o dost dál. Je to celkem blízko Nizozemí. Když tam člověk jede autem, je to asi hoďka a kousek. Ale my jsme jeli busem, takže to trvalo trochu dýl. Nejdříve jsme jeli busem do Arnhemu a odtama jsme měli objednané místo v autobuse, který jede přímo na letiště. Na letiště jsme se dostali celkem brzo, takže jsme měli ještě čas na jedno pivko. A kupodivu tam měli čepovanou Plzeň, tak to jsem nemohl odmítnout.
Pak jsme letěli a let probíhal v pohodě. Nad kontinentem ještě bylo pěkné počasí, tak jsme koukali z okna. Ale nad Anglií a Skotskem už byly mraky, tak jsme toho moc neviděli. Když jsme přistávali v Edinburghu, tak jsme udělali takové krásné kolečko kolem města, takže jsme viděli, co nás čeká obhlídnout. Po přistání jsme museli na pasovou kontrolu, bo Velká Británie furt není v Shengenu.
Potom jsme jeli busem do města a tam jsme měli asi hoďku a půl než nám pojede bus do Glasgow, kde jsme měli spát. Toš jsme si na mapě našli jenom takovou krátkou procházku, kterou bychom mohli zvládnout. Podívali jsme se na budovu parlamentu a pak jsme vyrazili na kopec uprostřed města, který se jmenuje Arthurovo sedlo a z kterého je krásný výhled na celé město. Bohužel už jsme neměli dost času, takže jsme nedošli až nahoru, ale byli jsme skoro úplně na vrcholu. A rozhled odtama byl taky dostatečný.
Pak jsme sešli zase domů a na autobus. Měli jsme trochu problémy s najitím zastávky, protože Google to nějak nezvládl najít správně. A tak jsme se museli ptát místních, kde to vlastně máme jít. Měli jsme asi jenom 15 minut a byli jsme asi o půl kilometru vedle. Tak jsme radši šli rychleji, abychom to stihli. Nakonec jsme dorazili asi o pět minut dříve, ale aspoň jsme měli čas koupit nějaké pití na cestu. Pak už probíhala cesta v pohodě. Dojeli jsme do Glasgow (skoro celou cestu jsme prospali) a tam si nás vyzvedli Bajzn (můj spolužák z gymplu) a Zdeňka (jeho snoubenka), u kterých jsme spali. Bez nich bychom se k nim asi nedostali, protože jsme zaprvé neměli vytištěné, kde bydlí (jaksi jsem zapomněl), a zadruhé to bylo tak jaksi ve sklepě, tak si nejsem jistý, jestli bychom to vůbec našli a nezvonili na někoho jiného.
Když jsme dorazili na pokoj, cosi jsme pojedli na večeři a vyrazili jsme na párty. To odjížděla nějaká jejich kámoška, tak pořádala rozlučkovou párty. Když jsme tam dorazili, polovina už byla opilá (většinou cizinci) a Češi tam vytvořili takovou skupinku. Pak jsme se tam ale začali bavit s jedním Skoťákem, ten byl taky trochu připitý, ale bylo to celkem v pohodě. Pobyli jsme tam asi do jedné a pak jsme šli spinkat.

Glasgow

V pátek jsme vstávali před osmou, protože byli domluvení s další holčinou, že jim ukáže jógu. Toš jsme se na to koukali a celkem jsem čučel. Měl jsem představu, že člověk tak nějak stojí, sedí nebo leží v různých polohách a moc se nehýbe. Ale ona byla celkem akční, nic klidného. Potom jsme si dali klasickou skotskou snídani - vajíčko, fazole, toust, slanina a černý pudink (ten chutnal jako prejt) a vyrazili jsme společně do města, oni nakupovat a my po památkách. Než jsme se ale rozešli, zašli jsme do jednoho místního pivovaru a dali jsme si pivko. A bylo super, já jsem měl kvasnicové a Jane nějaké normální.
Pak jsme prošli takový bleší trh, prý to tam je každý týden. Bylo to hrozně velké a člověk tam může strávit hodně času, než to projde. My jsme ale nechtěli nic nakupovat, tak jsme to jenom pokoukali a pak jsme vyrazili do města. Nejdříve jsme se byli podívat na glasgowskou katedrálu a nekropolis (hřbitov). Pak jsme dál trajdali městem a pokoukali po dalších kostelech a na sváču jsme si dali steak bake (asi jako náš šáteček, ve kterém není marmeláda, ale kousky masa), to bylo super. Pak jsme vyrazili zpátky k Bajznovi na pokoj a tam jsme měli něco mezi obědem a večeří. A protože jsme byli všichni unavení, tak jsme si na chvíli lehli. No, chvíle se trochu protáhla, takže jsme spali asi hoďku.
Původně jsme se ještě chtěli jít podívat na zdymadla, ale to už nebylo dost času. Tak jsme se byli podívat jenom na univerzitu. Toš a to byla taky pěkná budova, zvenčí to vypadalo jako nějaký hrad nebo zámek. Taky nám začlo pršet, tak jsme zase vyrazili zpátky na pokoj. Po cestě jsme si ještě koupili pravé fish & chips (hranolky s rybou) zabalené v papíru. A byly úplně super! Z pokoje jsme pak šli na další párty, odjížděla další holčina. To byla taky Češka, takže tam bylo hafo Čechů a jedna Španělka (spolubydlící té holčiny) a její přítel (z Nového Zélandu). A jako správní Češi, všichni se bavili česky. Toš tak jsem se těch dvou zželel a bavil jsem se s nima anglicky. Sem tam se k nám někdo přidal a taky mluvil anglicky. Ale bylo to fajn, byli takoví ukecaní, tak to bylo v poho. V průběhu ta holčina taky rozdávala věci, které si nebrala domů a které by jinak musela vyhodit. A jedna z těch věcí byla taky takový velký oranžový plátěný plakát s Jägermeisterem, tak jsme ho sbalili, ať máme něco na stěnu a není taková prázdná.

Isle of Arran

Na neděli jsme měli naplánovaný výlet na ostrov Arran. Tam se jede nejdříve vlakem do přístavu Ardrossan a potom trajektem na ostrov. Toš jsme ráno dorazili na nádraží a tam jsme zjistili, že vlak nejede, že musíme jet autobusem. Tak jsme hledali, odkud vlastně ten bus jede, a když jsme to našli, tak jsme se uklidnili a dali si ještě kafe a počkali na bus. Busem jsme pak v poklidu dojeli do přístavu a odtama trajektem na Arran.
Na Arranu jsme si půjčili kola na celý den a vyrazili jsme na jednu z tras, kterou jsme našli na netu. Byla to trasa pro horská kola, ale bylo u ní napsané, že to zvládne téměř každý. Nám však začalo pršet, tak jsme po té trase jeli asi jenom půl kilometru a pak jsme se vrátili na asfaltku a vymysleli jinou cestu.
Rozhodli jsme se, že si projedeme jižní část ostrova kolem pobřeží. A protože to je kolem pobřeží, tak jsme si mysleli, že to nebude moc náročné. Ale opak byl pravdou, nejdříve jsme jeli skoro furt do kopce, než jsme se vyšplhali na nejvyšší vrchol té cesty. Během té doby mě už Jane asi proklínala, co jsem to vymyslel za cestu. Ale byly odtama krásné výhledy na sousední ostrůvek Holy Island (Svatý ostrov) a na skalnaté pobřeží ostrova.
Když jsme se vyškrábali na ten nejvyšší bod, už to bylo v poho. Pak už se jelo převážně zkopce a navíc nám foukal vítr do zad. Taky nám přestalo pršet (to už když jsme furt jeli do kopce), tak to bylo fajn. Jenom nás pak ke konci začal tlačit čas, protože jsme museli kola vrátit do 6 večer. Nakonec jsme všechno stihli a kola jsme vrátili zpátky. Po 37 mílích (asi 60 km) na kopcích jsme byli celkem unavení a hrozně rádi jsme si dali arranské pivo a taky zmrzlinu. Pak jsme počkali na trajekt a vyrazili zpátky do Glasgow. Na pokoji jsme byli kolem desáté a výjimečně jsme už nikam nešli.

Stirling a Glengoyne

V pondělí jsme vyrazili do blízkého města Stirlingu. Tam je hrad a Wallace Monument (Wallacův monument). Nejdříve jsme šli na hrad a šli jsme na prohlídku. Měli jsme takového akčního průvodce, kterému překvapivě bylo dobře rozumět. Jinak je skotská angličtina dost hrozná, těžko rozumět. I Bajzn, který studuje angličtinu, říkal, že s tím má problém. Hrad to byl pěkný, asi nejhezčí byl Golden Palace (Zlatý palác), který byl celý natřený na žluto. V tom šedavém hradu to vypadalo, jakože to září.
Po prohlídce hradu jsme se rozhodli, že se vydáme na ten Wallace Monument. Toš jsme se zeptali ženské, která prodávala lístky na hrad, jak se tam dostaneme. Ta nám řekla, že máme jet autobusem, co jede na univerzitu. Toš jsme vyrazili na bus. Pak přijel bus, tak jsem se radši ještě zeptali jakési ženské, co tam nastupovala, jestli to tam jede. A ta říkala, že to je ještě tak 20 minut chůze či co, a tak jsme se rozhodli, že se zeptáme v turistických informacích. Tam nám zase řekla, že máme jet tím univerzitním busem nebo busem 62. Tak jsme šli na univerzitní bus. Když jsme nastoupili a že chceme jet na Wallace Monument, tak nám řidič řekl, že tam nejede. To nás úplně zmátlo, tak jsme radši počkali na bus 62. Tam už jsme si lístek na Wallace Monument koupili.
A toš jsme jeli. A furt jsme jeli, monument se furt přibližoval, ale v buse nehlásili zastávky. No a tak se stalo, že na jedné zastávce nezastavil, protože nikdo nevystupoval, a to byla zrovna ta naše zastávka. Takže jsme to projeli o jednu zastávku, ale to bylo dost daleko. Toš jsme počkali na bus zase zpátky, vystoupili jsme na té správné zastávce, ale protože jsme neměli moc času, tak jsme vyfotili monument z dálky a jeli jsme zase zpátky na vlak do Glasgow.
V Glasgow na nás na nádraží zase čekal Bajzn se Zdenkou a společně jsme vyrazili do destillerky Glengoyne, pravé skotské destillerky. Tam jsme si já s Jane koupili prohlídku s ochutnávkou čtyř whisky a Bajzn se Zdenkou měli ochutnávku jenom dvou. Tak jsme nejprve prošli celou destillerkou, průvodkyně nám popsala, jak se to dělá a kde a pak jsme šli ochutnávat. Měli jsme desetiletou, sedmnáctiletou a dvacetijednaletou whisky, ty byly kolem 40 % alkoholu, a pak jsme měli dvanáctiletou, která měla přes 50 %. S Jane jsme se shodli, že ta nejlepší je ta dvacetijednaletá. Ale ta je trochu moc drahá, tak nevím, jestli ji ještě někdy ochutnáme...
Po prohlídce jsme ještě vyrazili na sousední kopec, aby jsme náhodou o něco ze Skotska nepřišli. Ze začátku to bylo celkem v pohodě, to jsme byli ještě opojeni whiskou, tak se šlo dobře. Ale později, jak jsme se dostali asi do prostředka kopce a alkohol už z nás vyprchal, tak to bylo horší. Ale hecli jsme se a vyšlapali jsme až nahoru. Nahoře jsme původně chtěli pojíst svačinu, ale foukal tam tak silný vítr, že by nám to asi odneslo naše chleby. Tak jsme kousek sešli do závětří a tam jsme posvačili. Po sváči jsme vyrazili zpátky na bus do Glasgow.
Na pokoji jsme si dali večeři a zašli jsme ještě na jedno pivo. Tentokrát do kostela, který byl předělaný na klub/hospodu. Měli tam velký výběr piv, tak jsme si každý dali jiné pivo a užívali jsme si poslední skotské pivo. Pak jsme šli spát, bo jsme museli brzo ráno vstávat, abychom se dostali včas do Edinburghu a prošli zbytek města, který jsme ještě neviděli.

Edinburgh a návrat do Wageningenu

Do Edinburghu jsme dorazili asi kolem osmé, posnídali jsme v parčíku a vyrazili jsme hledat různé kostely, katedrály a taky hrad Edinburgh. Tak jsme poprocházeli hafo různých kostelů a katedrál. Některé byly furt staré, některé kostely byly přestavěné do moderních, ale všechny byly pěkné. Na hrad jsme se podívali jenom zespoda, protože dovnitř jsme nechtěli a blíž jsme se nemohli dostat, protože tam něco opravovali. Na závěr jsme se byli podívat ještě na jednom kopci v Edinburghu, tam jsou asi 3 různé monumenty nebo památníky, tak jsme je samozřejmě museli obhlídnout. A pak už byl akorát čas na to nasednout na bus na letiště a vyrazit zpátky domů.
Na letišti jsme si užili trochu vzrůša, protože jsme byli zmatení ze jmen letišť. Naše letadlo mělo letět na letiště Düsseldorf (Weeze), ale nic takového tam nebylo. V náš čas tam byl jenom let do Niederburgu (nebo něco takového), tak jsme se zděsili a šli jsme se zeptat, jestli to je to samé. Toš jsme byli na informacích, ale tam nám řekli, že to je Ryanair a že se máme jít zeptat na jinou přepážku, ta byla na druhé straně letiště. Tak jsme se prošli z jednoho konce na druhý, ale přepážku jsme našli a tam nám řekli, že Niederburg je to samé jako Düsseldorf (Weeze). Tak jsme se uklidnili a vyrazili jsme ke kotrole.
Pak už probíhalo vše v pohodě, zkontrolovali nás bez problémů, nastoupili jsme do letadla, prospali jsme skoro celý let (stejně nebylo nic vidět, protože bylo hafo mraků) a přistáli jsme na stejném letišti, z kterého jsme odlítali. A protože jsme opět měli dost času, zašli jsme si ještě na jedno pivečko. Pak nás bus dovezl do Arnhemu, kde se pořádal asi nějaký koncert či co, bo tam byla hromada lidí a furt přijížděli další a další. My jsme ale vyrazili opačným směrem, do Wageningenu. Dorazili jsme kolem osmé, dali si večeři a Jane si šla lehnout.
Já jsem měl domluvený zápas ve squashi do jednoho turnaje, tak jsem šel hrát ještě squash. Toš bylo to náročné, ale zvládl jsem to a zápas jsem vyhrál. Po zápase jsme pak ještě měli takovou párty s lidma z volejbalu a já jsem slíbil, že se tam aspoň na chvíli ukážu. Původně měla jít i Jane, ale ta už byla v posteli, tak bylo nemožné ji s ní vytáhnout. Tak jsem šel sám a bylo to fajn, ale po celém Skotsku jsem byl hrozně utahaný, tak jsem zůstal asi jenom do jedné a pak jsem šel taky spát.

Ve škole se pak taky děly věci. Já jsem měl ve čtvrtek svojí první prezentaci jako PhD ve Wageningenu. Bylo to do literature discussion (diskuze o literatuře), to je, že každý týden jeden člověk prezentuje jeden nový článek (max. z roku 2010) z vysoce hodnocených časopisů, který si vybere a diskutuje o něm. Tak jsem si vybral článek, který by si asi nikdo z nich nevybral, bylo to o nové metodě detekce proteinů. Toš proběhlo to celkem v poho, na to, že to byla teprve první prezentace. Myslím, že to nebylo až tak dlouhé, tak se ostatní příliš nenudili, a já budu muset příště zlepšit moje prezentační schopnosti.
Jane měla zase ve čtvrtek jejich klasickou večeři s jejich oddělením. Zase měli jakousi prezentaci, bylo to o statistice a cosi o škrobu, jak ho lépe používat na výrobu polymerů. Potom šli samozřejmě na večeři a tentokrát byli v jakési španělské restauraci, kde si objednali tapas, kdy dostali hafo malých chodů. Nejdříve měli několik různých pomazánek s bagetou, potom měli trochu polívky, ta se podávala v miskách o velikosti asi velké půlky a jedlo se to malou lžičkou, pak následovala studená jídla a na závěr teplá.
Toš to je asi vše, co se tu dělo. Bylo toho dost, tak jsme celý víkend jenom odpočívali a dospávali. Jenom v sobotu jsem byl zase na lukostřelbě a Jane se koukala po městě, jestli nenajde něco na sebe. Ale bohužel nenašla.

Fotky ze Skotska

1 komentář:

  1. Máte moc krásné fotky - hlavně ty památky. Bych nejraději viděl to taky na vlastní bulvy.

    OdpovědětSmazat