Návštěva ve Wageningenu

Poslední týdny jsem toho měl nějak moc, tak jsem vůbec nestíhal napsat, co se vlastně dělo. Ale ono toho zas tak moc nebylo. Na přelomu října a listopadu jsme byli na 5 dní v ČR navštívit rodiny a povyřizovat nějaké věci. Nejdříve jsme byli u Jane a navštívili babičky a dědu a potom jsme jeli k nám do Vsi a v sobotu jsme byli nakupovat v Polsku. V neděli odpoledne jsme pak zase letěli zpátky do NL. 

Potom se celkem nic nedělo, o víkendu jsme konečně odpočívali po celém týdnu pracování. Taky jsme většinou měli v sobotu odpoledne/večer zápas, tak jsme nikam nejezdili. Jeden zápas jsme prohráli (proti prvnímu týmu) a zbytek jsme vyhráli, tak to bylo celkem v poho. 

Až minulý týden toho bylo trochu víc. Jane měla ve čtvrtek a v pátek kurz a já jsem byl v pátek v Leidenu na PhD den (což znamená 5 kratších přednášek, jedna delší a pak jsme šli na bowling a měli večeři v restauraci). A do toho nám přijela návštěva, v pátek o půl čtvrté ráno přijeli kamarádi z výšky, Jarouš, Andrejka s Honzou a Teta Věruš se Slávou. Když se trochu vyspali, vyrazili do Open Air Muzea, ale bohužel se ještě připravovali na vánoční sezónu, tak nebyly žádné baráky otevřené a prošli si to jenom venkem. Tak to stihli rychle a vyrazili ještě do Utrechtu a na blízký hrad. Já jsem pak dorazil večer a Jane v noci, tak jsme poseděli a cosi popili až někdy do rána. V sobotu pak nebylo vstávání úplně jednoduché, ale nakonec jsme to zvládli a vyrazili jsme do Hoge Veluwe (velkého parku), kde jsme se trochu projeli na kolech. Já jsem zase musel zpátky dřív, protože jsme měli další zápas, ale celkově se jim to líbilo. V neděli jsme se pak jenom prošli po Wageningenu, aby věděli, jak to u nás vlastně vypadá a co tam můžou najít, a odpoledne už zase vyrazili zpátky do ČR, protože museli v pondělí do práce. Fotky se nějaké udělaly, ale ještě jsem je neprobíral, tak to tu dám později. 

Kotník a volby

Tak konečně jsem si zase našel čas napsat něco na blog. Ale ono ani pořádně nebylo co, nic extra zvláštního se nedělo. Po dvou víkendech akcí v Amsterdamu jsme se hlavně flákali doma. Byli jsme trochu nakupovat v centru, já jsem měl většinou v sobotu odpoledne nebo večer zápas, tak se stejně nic pořádně dělat nedalo. 

Až pak v pondělí před 14 dny jsem byl zase hrát volejbal a špatně jsem došlápl, tak jsem si zase zranil ten svůj kotník. Ale tentokrát to nebylo nic extra vážného, dohrál jsem zápas a pak jsem mohl chodit. Druhý den jsem sice chodil hodně pomalu, ale když jsem se ptal doktora, jestli mám někam zajít, tak říkal, že pokud můžu chodit, tak ne. Tak jsem to postupně rozchodil, ve čtvrtek jsem byl pomáhat na tréninku (házel jsem balóny a pod.) a v sobotu jsem byl na lavičce při zápase. V pondělí jsem pak byl u fyzioterapeuta, tak mi kotník prozkoušel a říkal, že nevypadá nic přetržené či co, jenom pohyblivost je omezená. Tak teď dělám různé cviky na zlepšení pohyblivosti a za pár týdnů uvidíme. Taky mi objednal novou ortézu, která je dobrá na volejbal, tak snad to bude v poho. 

Mezitím jsme si taky byli odvolit, teda volit mohla jenom Jane, mi přišel voličský průkaz pozdě (asi týden po volbách), tak jsem ji jenom doprovodil do Haagu na konzulát. Po cestě nám zase šachovali vlakama, tak jsme jeli dýl, než bylo plánované, ale zvládli jsme to. 

A taky pokračuje naše volejbalová sezóna. Už si na sebe zvykáme, tak už začínáme i vyhrávat. Nejdříve jsme vyhráli 3:2, pak 3:1 a tento víkend jsme konečně vyhráli i 4:0! Poprvé, co hraju volejbal, jsem vyhrál 4:0! Tak teď snad budem pokračovat v nastaveném tempu a prodřeme se na úplné čelo tabulky (teď jsme čtvrtí). Toš uvidíme, jak nám to půjde. 

Dva víkendy v Amsterdamu

Po vyčerpávající návštěvě a cestování jsme si trošku odpočinuli přes týden v práci, ale nic extra to nebylo. A protože přišel další víkend, Jane s kolegama naplánovali další akci. A my jsme samozřejmě nemohli chybět :) Já jsem byl sice nejdříve v sobotu odehrát náš první zápas ve volejbale, který jsme bohužel prohráli, ale prý to je skoro nejlepší tým ve skupině a my spolu ještě nejsme tak sehraní. Dohráli jsme někdy kolem deváté a pak jsem vyrazil do Amsterdamu na party. A samozřejmě jsem celou cestu prospal, byl jsem celkem unavený ze zápasu a ještě z týdne, ale úspěšně jsem tam dojel. Jane už tam jela dříve, protože se sešli u jednoho kolegy na pivo a pokecat už před párty. Sešli jsme se dokupy až na párty, byla to párty z 80., 90 a 00 let, takže hafo písní našeho mládí. No akce to byla super, jenom v klubu bylo celkem draho. Ale užili jsme si to i tak asi do čtyř do rána a pak jsme šli přespat k jednomu Janeinemu kolegovi. 

Museli jsme vstávat relativně brzo (asi kolem 11), protože na 12 jsme byli domluveni s dalšíma kolegama na oběd v sushi restauraci. Objednali jsme si nějaké deluxe menu, kdy jsme mohli sníst, co jsme chtěli, ale museli jsme sníst všechno. A na výběr tam toho měli hodně a bylo to výborné. Když mi to Jane řekla někdy přes týden, tak jsem se trochu bál, jaké to bude jít na oběd na syrové maso po párty, ale bylo to v poho. Na začátku jsme si dali nějakou polívku, asi něco na styl vývaru, a pak bylo hned líp a snědli jsme toho úplně hafo. Strávili jsme tam asi 2 hoďky a úplně plní jsme se pak prošli na vlakové nádraží (naštěstí to bylo kousek) a vyrazili domů. Tam už jsme nic nedělali a jenom se flákali. 

Minulý týden se nic moc extra nedělo, jenom jsme měli v úterý druhý zápas. Ten jsme tentokrát vyhráli, i mi se celkem dařilo a některé útoky byly krásné, i spoluhráči koukali, co jsem to vyváděl... Tak uvidíme, jestli mi to vydrží i do dalších zápasů. 

O víkendu jsem pak musel do školy, protože jsme tam měli na vyzkoušení jednu mašinu a přes týden mi to moc nevycházelo. Ale to nevadilo, protože Jane si stejně domluvila nakupování s kámoškou v Amsterdamu. A protože mě to zas tak moc nebaví, tak jsme si každý zařídili den po svém. Jenom můj dopadl tak, jak jsem očekával, ale Jane se to trochu pošmodrchalo. Ze začátku to bylo v poho, poprocházeli nějaké obchody v Amsterdamu, ale protože tam nebylo moc slev, vyrazili do Utrechtu. Tam ale zjistili, že Janeina kámoška ztratila peněženku, tak chvíli lítali po obchodním centru, kdyby to někdo našel, tak aby ji mohli kontaktovat, a pak vyrazili na policejní stanici. Nejdříve je poslali správně, ale protože to bylo celkem daleko, tak se zeptali i po cestě a to neměli dělat, ti je totiž poslali úplně špatným směrem, tak to chvíli trvalo, než to našli. Když dorazili k policajtům, tak jim řekli, že by si měli nejdříve dohodnout schůzku. Ale že tam teda je jedna paní, která to s nima může udělat hned. Tak to popsali, co se stalo, podepsali zápis v dutch a pak vyrazili zpátky do Amsterdamu. Tam totiž pokračovali na nějaký čínský koncert, takže tam bylo hafo číňanů, Jane a pak prý ještě jeden Evropan. Ale bylo to zajímavé a Jane se to líbilo. 

Po koncertu pak vyrazila vlakem zpátky do Wageningenu. Ale za Utrechtem vlak najednou zastavil a rozhlasem jim řekli, že na kolejích je nějaký sebevrah, který chtěl být přejetý vlakem. Jejich strojvedoucí ho sice viděl, tak zastavil před ním, ale nemohli ho dostat z kolejí. Pak se ozvalo další hlášení, že ten sebevrah skočil pod vlak, který projížděl kolem druhým směrem. Takže museli přijet policajti a začít všechno vyšetřovat. Tak vlak s Jane vyrazil zpátky do Utrechtu a odtama měli jet busem do zastávek, kde měl zastavovat vlak. Ale než stihly přijet autobusy, tak se to zase rozjelo, takže mohli zpátky nasednout do vlaku a vyrazit dále. Ale to už bylo někdy kolem druhé hodiny ráno, takže z Ede, kde zastavuje vlak, už nejely žádné busy, které by Jane dovezly do Wageningenu. Tak jsem uprostřed noci vstal, sedl na kolo, dojel do Ede pro Jane a přivezl ji domů, aby se mohla vyspat. Než se v neděli dospala, tak jsem si vyřídil věci ve škole a odpoledne jsme pak proflákali doma. 

A tady jsou pak slibované fotky z víkendu, kdy u nás byla na návštěvě Neža a Lukáš. Během návštěvy byli v Amsterdamu, Open Air Muzeu, Wageningenu a Rotterdamu. 

Víkend v ČR a návštěva v NL

V pátek před třema týdnama jsme jeli na víkend do ČR. V pátek jsem byl ještě na schůzi z tábora a v sobotu jsme oba jeli do Olomouce na svatbu Andrejky a Honzy, naší kámošky z vysoké. Obřad probíhal v botanické zahradě s bílýma lavičkama. Bylo pěkné počasí, tak to bylo super. Po obřadu jsme pak jeli do Nových Losin do Jeseníku a tam byla zahradní párty s opékaným selátkem a hromadou dalšího jídla a pití. Taky tam byl DJ, tak se i později pařilo a skončili jsme až někdy ráno kolem třetí. Přespali jsme tam v chalupách a v neděli ráno jsme jeli zpátky do Valmezu. V pondělí jsme pak byli v Ostravě, protože jsem si musel vyřídit nový řidičák, a pak jsme jeli do Vsi. 

Ve středu jsme pak pobalili věci, vzali jsme segru a vyrazili do Brna na letiště. Tam jsme se potkali s Lukášem, jejím kámošem, a letěli jsme do Nizozemí. Ve čtvrtek jsme s Jane museli do práce, ale Anežka a Lukáš si jeli užívat Amsterdam. Potrajdali všechno možné, co se dalo a večer dorazili s Jane domů. V pátek pak jeli do Arnhemu do Open Air Musea. Večer jsme pak měli domluvené kámoše, že k nám dorazí a posedíme, tak jsme seděli asi do čtyř do rána a kecali a v sobotu jsme pak spali skoro až do poledne. Po snídani/obědě jsem jim šel ukázat moji školu a práci a pak jsme vyrazili do centra. Zrovna se tam konal mlýnský market, tak jsme prolezli mlýn a prošli jsme si stánky kolem, taky jsme dorazili na market v centru, nakoupili sýry a zašli na pivo. Večer jsme pak zase seděli a kecali na pokoji. V neděli jsme pak vyrazili všichni dohromady do Rotterdamu. Jeli jsme vlakem a tam jsme pak trajdali pěšky. Všichni nám před tím říkali, že tam není nic extra, že to je nově postavené město, ale nám se tam líbilo. Protože je to nově přestavěné, je tam vidět hodně moderních a pěkných budov, prostě úplně jiné město než všechny ostatní v Nizozemí. Pak jsme se jeli projet lodí do přístavu, ale nebylo to až tak zajímavé, jak jsem očekával. Ale co už. Večer jsme pak dojeli domů, objednali si pizzu a poseděli. V pondělí jsem pak ukázal Neži a Lukášovi ještě naše skleníky a pak už vyrazili do Eidhovenu na letiště. Samozřejmě jsme za celou návštěvu udělali hafo fotek, ale je třeba to trochu probrat, tak to tu přidám později. 

Přes týden jsme pak zase pracovali, i když to bylo náročnější po takovém víkendu. V pátek pak Jane zůstávala v Amsterdamu na pivo a já jsem se byl podívat na první letošní zápasy ve volejbalu. V sobotu jsme pak jeli zpátky do Amsterdamu na "mezinárodní večeři", kdy několik kolegů od Jane vařili každý večeři z jejich zemí. My jsme vařili bramboráky s masovou směsí, měli jsme vietnamské loempia, pak jsme měli od Číňanky tofu s čili a s bambusem a Řekyně vařila masové koule a zapečenou papriku se sýrem. No bylo to všechno super, ale všichni toho uvařili trochu moc, takže toho ještě hromada zbyla a něco jsme si vzali domů. 

Konec prázdnin

Tak už nám skončily prázdniny, což se okamžitě projevilo počtem lidí ve škole. Hlavně během dopoledního kafe. Jak jsme tam během prázdnin byli  tak čtyři nebo pět, hned v pondělí nás tam bylo totálně plno a museli jsme sedět ve třech řadách, abychom se tam vlezli. Kromě všech lidí zpátky v práci totiž taky přibyli noví studenti, kteří tam budou dělat praxi nebo psát bakalářku nebo diplomku. 

Ale než prázdniny úplně skončili, užili jsme si ještě poslední týden. V pondělí jsem byl na obhajobě disertační práce a večer jsme pak měli takové závěrečné posezení u piva. Ve středu jsme si pak udělali soukromou večeři s Jane. Protože tu zase probíhal Restaurant Week, některé restaurace nabízely menu o třech chodech za nižší cenu, tak jsme si vyrazili do restaurace, kde jsme ještě nebyli. Začali jsme panákem nějaké zelené polívky, asi nějaký druh fazolové, a nějakým masovým saté, co chutnalo jako paštika. Jako předkrm jsme měli rolky z lososa a nějaký zeleninový salát, hlavní chod byly kachní prsíčka na víně a jako dezert jsme měli dva druhy zmrzliny. No bylo to výborné, hlavně člověk nemusel nic dělat a jenom se nechal obsluhovat. Tak uvidíme, kdy bude zase další taková akce, ať vyzkoušíme další restauraci. 

Ve čtvrtek jsem pak jel s lidma z laborky na celodenní výlet, který se pořádá každý rok. A tento rok jsem to organizoval já za naši katedry a pak další dva lidi z dalších dvou kateder a na výlet jsme pak jeli společně. Jeli jsme do Giethoornu, což je malá vesnička, kde jsou místo cest kanály a hlavně se tam jezdí na loďkách, cesty tam ani pořádně nejsou (možná jenom jedna hlavní, která spojuje Giethoorn se zbytkem světa). Cesta do Giethoornu probíhala v poho, ale tam jsme pak měli problém najít dům, ke kterému jsme měli dojet. Hlavně asi proto, že to bylo úplně na konci všech cest, asi poslední barák v dědině. Tam jsme si dali kafe a buchtu a odtama nás autobus odvezl zpátky do centra, kde jsme si půjčili loďky a jeli jsme se projet Giethoornem. Loďky to byly takové pramice, ke kterým jsme dostali bidlo a odpichovali jsme se sami. Toš nebylo to tak pohodlné jako motorová loďka, ale taky to mělo svoje kouzlo a až tak složité to nebylo. Byli jsme na loďce čtyři chlapi, tak jsme se postupně střídali. Celá cesta probíhala v pohodě, až jsme se dostali na jezero. Tam chyběla v popisu trasy jedna věta, kudy jet, takže jsme se samozřejmě vydali na špatnou stranu. Asi po půlhodině jsme zjistili, že asi jedeme špatně, tak jsme se zase vraceli zpátky. Zbytek cesty už byl v pohodě, ale jak jsme dojeli, tak jsme zjistili, že jsme nebyli jediní, kteří se na jezeře ztratili. Nakonec musel pro dvě loďky vyjet motorový člun, aby je našel a dotáhnul zpátky (asi se ti majitelé taky báli o loďky či co). Když jsme konečně všichni dojeli, vyměnili jsme čluny za motorové a jeli jsme zpátky k baráku, kde jsme byli ráno. Po cestě jsme zase ztratili jednu skupinku, tak jsme na ni museli chvíli čekat. Ale nakonec se všichni sešli a šli jsme hrát farmářský golf. To je golf, kde se místo golfových holí používá dřevěná tyčka, na které je na konci připevněný dřevák a tím se odráží míč. Taky se nepoužívá malý golfový míček, ale míč podobný malému kopačáku, asi o velikosti házenkářského balónu. Tenhle golf jsme hráli asi hoďku, byla to celkem prča. A jako závěr jsme měli domluvené lasergaming. Dostali jsme pistole, které asi střílely nějaké laserové paprsky (nic nebylo vidět), a zkoušeli jsme zastřelit protivníky. To bylo trochu náročnější, protože se u toho i běhalo, tak se někteří i zpotili. Ale jinak to bylo super. A na závěr jsme měli barbecue, jakože na večeři. A protože celý den bylo pěkně, tak jsme měli úplně super výlet. 

V pátek jsme pak celkem v klidu přežili v laborce, i když nás tam bylo míň, a pak už byl další víkend. Abychom se jenom tak neflákali doma, vymyslel jsem, že v neděli pojedeme na beachvolejbalový turnaj. Byli jsme dvě dvojice, Anna s přítelem a já s kámoškou a Jane nás šla psychicky podporovat. Konalo se to na pláži u Haagu, tak jsme tam museli jet hned brzo ráno autem. Když jsme se ale dostali k pláži, tak jsme zjistili, že to nebude tak jednoduché. Sice tam mělo být nějakých 100 volejbalových hřišť, ale ta pláž byla asi dva až tři kilometry dlouhá. A my jsme samozřejmě byli na té špatné straně, takže jsme museli projít úplně na druhou stranu. Taky jsme zjistili, že tam celkem fouká a hned při rozpinkávání jsme zjistili, že to bude celkem akční, hlavně když vítr odfoukne balón někam jinam. Ale pro mě to bylo aspoň takové akčnější a líbilo se mi to. Dopoledne jsme měli jednu skupinu, tam jsme vyhráli dva zápasy ze čtyř, a odpoledne jsme byli v druhé skupině, asi nějaké lepší, protože tam jsme zvládli vyhrát jenom jeden zápas. Snad se domluvíme zase příští rok, jenom trochu dřív, ať je tepleji, protože teď jsme měli celý den zataženo a nebylo to až tak příjemné. 

Tady jsou nějaké fotky z výletu s laborkou a tady jsou fotky z beachvolejbalu.

Dovolená

Konec června a začátek července byl hlavně pro mě celkem hektický. Hlavně protože jsme s mojí vedoucí dokončovali článek těsně před tím, než jsme plánovali jet na dovolenou. Taky jsem potřeboval dodělat experimenty, které jsem měl naplánované, případně nachystat rostlinky, aby rostly přes dovolenou. Nakonec jsem všechno nachystal, udělal i co nejvíc do článku, ale ten jsme stejně ještě nedodělali. 

Mezitím Jane absolvovala nějaké konference, jednu organizovala ta její skupina v Amsterdamu, asi pro 15000 lidí, a pak jela na konferenci přímo na její téma do Francie. Organizovat konferenci pro 15000 lidí je celkem náročné, začínalo jim to v neděli a končili ve čtvrtek, takže v pátek si všichni vzali dovolenou a odpočívali. Do Francie pak musela jet sama, protože to byla hodně specifická konference. Původně tam měla jet ještě jedna její kolegyně, ale nějak se špatně domluvila se šéfem nebo co, tak musela jet Jane sama. Sice se ze začátku trochu bála, ale nakonec to zvládla a získala hafo kontaktů lidí, kteří dělají podobné věci jako ona na možnou budoucí spolupráci. 

Druhý týden v červenci jsme pak oba letěli zpátky do ČR na dovolenou. Jane jela na čtyři týdny a postupně ponavštěvovala celou její rodinu a všechny kamarády a já jsem jel jenom na tři týdny, z čehož jsem byl dva na táboře. Ale dovolená byla super, bylo krásné počasí, tak nebylo na co si stěžovat.

A konečně jsem taky prošel nějaké fotky. Takže tady si můžete prohlídnout fotky, když u nás byli Kopečtí,  tady jsou fotky z Texelu, kde jsme byli s Radkou a Honzou, a tady jsou fotky z návštěvy Delftu. 

Delft

Poté, co jsme strávili dva týdny s návštěvama, to bylo trochu klidnější. I když jsme museli chodit do práce, večery jsme měli relativně volné a mohli trochu poklidit. Ale protože jsme měli celodenní lístky na vlak, které platily jenom do konce května, vyrazili jsme v sobotu na výlet do Delftu. Vyrazili jsme v klidu dopoledne vlakem a v Delftu jsme byli asi kolem dvanácté. Prvního, čeho jsme si všimli, tak byla věž kostela, která byla nakřivo. Do soboty jsem nevěděl, že někde v Nizozemí je taky šikmá věž. Vyrazili jsme teda do centra podívat se, jak to tam vypadá. Šli jsme se podívat na větrný mlýn a pak jsme si prošli všechny kostely, které tam měli. Na závěr jsme se zašli podívat ještě do botanické zahrady a pak jsme vyrazili zpátky domů, protože už jsme byli celkem utahaní. V neděli jsme pak jeli do Ikey nakoupit nějaké věci, které jsme chtěli dokoupit do pokoje. Takže jsme zase celý den trajdali po obchodě a večer jsme byli zase utahaní.

Přes týden jsme zase pracovali od rána do večera a večer jsme se většinou flákali doma. V sobotu jsme pak jeli do Amsterdamu nakupovat, Jane chtěla koupit boty a nějaké látky na šití a tam mají na trhu celkem velký výběr. Taky potřebovala opravit kolo, tak jsme jeli spolu. Na marketu jsme nakoupili všechny látky a Jane našla i boty, co chtěla, a večer jsme i zvládli opravit kolo. Ale všechno to trvalo nějak dýl, než jsme čekali, takže jsme se domů vrátili až kolem půlnoci. V neděli jsme pak zůstali doma a nedělali vůbec nic, jenom se flákali doma a uzivali si sluníčka.

Náročné týdny

Poslední týdny byly trochu hektické, takže jsem neměl čas něco napsat. Měli jsme tu totiž několik návštěv, tak jsme se o ně museli postarat. Nejdříve k nám přijela Monča s rodinkou a o týden později jsme tu měli Radku s Honzou. A pak jsme s nima jeli na víkend do ČR.

Monča přijela v sobotu ráno (4.5.) autem a hned potom, co se vybalili, jsme vyrazili dohromady do Keukenhofu kouknout se na kytičky. Tentokrát už byly celkem rozkvetlé, tak jsme to měli s celou parádou. A protože jsme tam byli i my s Jane, tak se zabavili i děcka a Monča s Tomášem si mohli prohlídnout i nějaké pavilony, které děcka moc nebavily. Po chození po Keukenhofu pak byly děcka dost unavené, tak nám usly i v autě a doma pak šly celkem brzo spát. V neděli byl svátek jenom pro Wageningen. Po II. světové válce se tu podepsala kapitulace Německa, tak to dodneška oslavují. Po centru je hafo různých koncertů, většinou teda různí DJ, a na kopci jsou vystavené nějaké staré vojenské auta a tanky a jsou tam stánky s nějakou historií a spol. A odpoledne tam taky přistávají parašutisti a potom odtama vychází průvod vojenských kapel a vozy s veteránama z války. Protože koncerty by pro děcka nebyly moc zajímavé byli jsme se letos podívat na kopec na auta a tanky. Toš bylo to tam celkem zajímavé, tak jsme tam strávili skoro celý den. Až pak odpoledne jsme se šli podívat i do centra a na zmrzlinu. Ale tam je to moc nebavilo, nejzajímavější pro ně byly samozřejmě skákací hrady. Ale k večeru už zase byli unavení, tak jsme šli zpátky domů.

Od pondělí do středy pak jezdili Kopečtí sami, my jsme museli do práce. Jeden den byli v Open Air Muzeu (něco jako skanzen v Rožnově), jeden den byli v Hoge Veluwe (takové CHKO, kde si člověk může půjčit kolo a jezdit po lesích) a jeden den byli v Kinderdijku podívat se na větrné mlýny. Ve čtvrtek jsme pak měli volno v práci, tak jsme jeli dohromady do Amsterdamu. Tam jsme trochu potrajdali po městě, projeli se lodí, nakoupili hafo různých capin v turistických obchodech a večer jeli domů. Pak se pobalili a po desáté večer odjížděli domů do Prahy.

Ale ještě než odjeli, tak se potkali i s Radkou a Honzou, kteří zrovna přijeli. Tak jsme na chvíli všichni pokecali na parkovišti a pak už se Kopečtí vydali na cestu a Malíci se vybalili u nás. Tak se u nás přímo vystřídaly dvě návštěvy. Večer už jsme pak nic nedělali, všichni jsme byli celkem utahaní, tak jsme šli spát. Ráno se pak Radka s Honzou vyrazili trochu projít po městě, nikam daleko cestovat se jim nechtělo, a já jsem šel do práce. Jane měla ve škole volno, tak se poflakovala doma. Odpoledne jsme se pak pobalili a vyrazili jsme na víkendový výlet na ostrov Texel.

Když jsme tam jeli, tak jsme po cestě potkali hafo polí s tulipánama, tak bylo i na co koukat. S sebou jsme brali i naše dvě kola, ať jich tak moc nemusíme půjčovat na ostrově. Auto jsme nechali v přístavu a na ostrov jsme jeli trajektem jenom s kolama. Na druhé straně jsme pak na kolech dojeli do hostelu, kde jsme měli objednané ubytování. Tak jsme se trochu vybalili a vyrazili jsme na večeři někam do města. Nakonec jsme našli takovou pěknou restauraci, kde měli tříchodové menu s třemi druhy grilovaného masa, tak jsme si to dali a pěkně pojedli. Pak jsme ještě potrajdali po centru a šli spát. 

Druhý den jsme si půjčili na hostelu kola a jeli jsme se projet po ostrově. Dopoledne ještě pršelo, tak jsme se balili jenom velmi pomalu, a pak jsme ještě vyrazili do turistického centra, abychom zjistili, co se dá dělat, když prší. Nakonec jsme tam strávili tolik času, že přestalo pršet, tak jsme normálně vyrazili. Nebylo nijak teplo, ale aspoň nepršelo. Dojeli jsme do dalšího města kolem oběda, tak jsme zase pojedli a vyrazili jsme se podívat na pláž a pak jsme se jeli projet velkým lesním parkem s hafou cyklostezek. Pak už bylo celkem pozdě a byli jsme takoví utahaní, tak jsme vyrazili zpátky na hostel. 

V neděli bylo počasí mnohem lepší, hned od rána nepršelo a sem tam se ukázalo i sluníčko. Tentokrát jsme si půjčili dvojkolo, že se na něm budeme střídat, a vyrazili jsme na sever ostrova podívat se na maják. Celou cestu tam jsme jeli skoro kolem pobřeží, s větrem v zádech a svítilo nám k tomu sluníčko, tak to bylo fajn a k majáku jsme dojeli kolem poledne. Vyšli jsme se i rozhlídnout z vrcholu majáku kolem ostrova a pak jsme šli na oběd, kde nás obsluhoval Slovák, tak jsme vůbec nemuseli mluvit anglicky. Cesta zpátky ale byla horší. Sice jsme zase jeli podél pobřeží (tentokrát toho druhého), ale vítr foukal mírně proti nám, tak to nebylo tak pohodové. Navíc se zatáhlo, tak už nebylo ani tak teplo. Nejhorší byl ale úsek, když jsme jeli od pobřeží k hostelu, to nám foukal vítr přímo proti a po celém dni jsme byli utahaní. Ale zvládli jsme to, vzali si věci a vyrazili zpátky k přístavu a pak autem domů. 

Přes týden Radka s Honzou trajdali sami, protože my s Jane jsme museli pracovat. V pondělí a ve čtvrtek večer šli se mnou na volejbal, Radka s ženskýma a Honza se mnou, a v úterý a ve středu jsme všichni šli na pubquiz. Sice se nám ani jeden nepovedl, ale stejně to byla prča. V pátek ráno jsme pak všichni nasedli do auta a vyrazili společně do ČR na víkendovou návštěvu. Já jsem byl ve Vsi na obecní slavnosti a Jane byla ve Valmezu a v pondělí šla k zubaři. V pondělí večer jsme pak dojeli zpátky do Wageningenu a zase se připravovali do práce. 

Se všema těma návštěvama jsme samozřejmě udělali hafo fotek, ale ještě nebyl čas to projít, takže fotky pak přidáme později. 

Whisky a Queens day

Potom, co se v pátek Jane vrátila domů z konference (4.4.), pátek večer prospala a část soboty dopoledne. Ale asi to potřebovala. Když se dospala, tak jsme pojedli a odpoledne jsme vyrazili do centra na Whisky event. Už jsme na tom byli loni a protože se nám to líbilo, tak jsme chtěli jít zase. Akorát tentokrát jsme byli sami. Měl s náma jít zase Michal, ale zrovna bral antibiotika, tak musel vrátit lístek. A o co vlastně jde? Je to akce, kde přijede hromada výrobců whisky a člověk tam může vyzkoušet hromadu druhů whisky. Letos tam bylo patnáct stolů a na každém stole měli minimálně 15 whisek, takže výběr velký. Za některé se teda muselo připlácet, protože to byly nějaké ty starší nebo jich je jenom pár po světě, ale nám stačilo koštovat ty co byly zadarmo. A bylo toho dost, našli jsme několik, co nám chutnaly, ale taky jsme zkoušeli úplně hnusné, co nechápu, jak to někdo může kupovat. Ale asi má každý jinou chuť na whisky. Strávili jsme tam asi tři hodiny a potom už Jane ani moc ochutnávat nechtěla, tak jsme se sbalili a šli domů. V neděli jsme pak relaxovali a připravovali se na další akci. 

V pondělí jsem já musel do práce, ale Jane měla volno, tak byla doma a šila. Večer jsme pak vyrazili oba do Amsterdamu, abychom zase po roce oslavili královniny narozeniny. Vždycky se 30. dubna slaví Den královny, ale den předem se slaví Noc královny, což znamená hafo různých párty. My jsme byli s Janeinima kolegama, ale kecali jsme u jedné kolegyně doma a do města jsme vyrazili až někdy po jedné, kdy už většina akcí skončila (aspoň teda těch volně dostupných), tak jsme zase došli domů a ostatní postupně vyrazili domů a my jsme zůstali přespat. Druhý den dopoledne jsme v klidu vstali, posnídali a někdy po poledni jsme vyrazili poprvé do ulic Amsterdamu. Na Den královny je to drsné, v ulicích jsou hromady lidí, lidi prodávají různé capiny, co doma našli a už nepotřebujou a samozřejmě všichni jsou v oranžové. Na kanálech pluje hafo lodí, jedna za druhou, většinou tam mají puštěnou nějakou hudbu a "paří". Taky po městě je hafo pódií, kde hrajou různé hudby a lidi popíjí a tančí nebo chodí kolem. Naše první procházka byla jenom po okolí, kouknout se, jak to vlastně v Amsterdamu vypadá, a pak jsme se vrátili, abychom se zase sešli s Janeinima kolegama. Když všichni dorazili, vyrazili jsme zpátky do centra, ale tentokrát jsme našli párty a zůstali tam až do večera. Protože já jsem zase musel ve středu do práce (Jane zase měla volno), tak jsme museli někdy po osmé vyrazit zpátky do Wageningenu, abychom měli jistotu, že se procpeme ulicemi Amsterdamu a dostaneme se do vlaku. Ale bylo to celkem v pohodě, takže jsme kolem 11 až 12 byli doma a šli jsme spát. 

Oslava narozenin

Po tom, co Šupa s Týnou odjeli do ČR, jsme se sotva trochu dospali přes týden při práci apod. a na víkend jsme měli naplánovanou další akci, tentokrát oslavu narozenin. Narozeniny jsem slavil já a ještě jedna Češka, co s náma hraje volejbal. A protože mělo být relativně pěkné počasí (slunečno bez deště, výjimečné v NL), rozhodli jsme se udělat barbecue. Tak jsme šli spolu v pátek odpoledne nakoupit maso, zeleninu a další jídlo, já jsem pak naložil maso a v sobotu jsme to všechno přivezli k Anně, kde jsme dělali to barbecue. Sice jsme začali už v pět, ale většina přišla až kolem šesté. Nám to ale nevadilo, dali jsme si pivo a aspoň jsme v klidu pojedli první. Potom jsem se já staral o maso na grilu a Anna se starala o pitný režim a přitom jsme kecali. Byli tam převážně lidi z volejbalu a pár dalších kamarádů. Když jsme snědli všechno maso, tak jsme se všichni sebrali a vyrazili ještě posedět do centra do hospody. Ale po čase se to pak už začínalo rozpadat, přece jenom jsme začali popíjet celkem brzo (na dutch poměry - většinou začínají kolem 10 nebo 11 večer). Pár lidí sice šlo ještě do klubu, ale většina postupně odešla domů, včetně nás. V neděli jsme pak jenom relaxovali a nabírali síly na další týden, protože byl taky náročný. 

Já jsem měl konferenci v pondělí a v úterý a Jane pak měla schůzku s Belgičanama ve čtvrtek a v pátek. Mi to začínalo v pondělí ráno a skončili jsme až v půl desáté večer, takže když jsem přišel domů, byl jsem dost utahaný z celodenního poslouchání prezentací, často celkem nudných. V úterý to bylo pro mě trochu akčnější, protože tam byly zajímavější prezentace, aspoň pro mě, a navíc jsem taky měl sám prezentovat. A to až úplně poslední prezentaci, takže tam ani moc lidí nezůstalo. Byl jsem teda dost nervózní, jak to dopadne, protože to byla moje první prezentace na nějaké velké konferenci, ale nakonec to dopadlo celkem dobře, si myslím. Řekl jsem jim všechno, co jsem chtěl, a myslím, že to i pochopili. Tak jsem měl takový příjemný dodatečný dárek k narozeninám :)

Jane pak vyrazila ve čtvrtek ráno někam na jih Nizozemí k Maastrichtu a scházeli se tam s dvěma skupinama z Belgie, se kterýma spolupracují. Začalo to okolo jedné odpoledne piknikem. Bylo krásné letní počasí (myslím, že tím už máme Holandské léto za sebou), takže se nikomu moc nechtělo jít dovnitř a začít s prezentacema. Ale kolem čtvrté odpoledne už přece jenom začali. Každý měl tři minuty na to aby představil sebe a výzkum. Bylo tam asi 40 lidí takže to docela trvalo, ale většina z prezentací byla vtipná takže se to dalo. Následovala večeře a pak jsme ukazovali plakáty o našem výzkumu a pak už bylo deset večer, pravý čas zahrát si nějakou společenskou hru. Vytvořili jsme týmy po šesti, každý měl nějakou funkci jako profesor, PhD student, sekretářka, technik atd. a šli jsme do blízkého parku. Tam jsme měli hledat části vědeckého článku v barvě našeho týmu, které jsme měli odevzdat v centru parku. Pokaždé když se setkali dva hráči z jednoho týmu, tak mohli bojovat. Měli jsme lístečky, kde bylo napsáno kdo s kým prohraje a s kým vyhraje. Např. profesor vždy vyhrál proti PhD studentovi, ale prohrál proti sekretářce atd.
Takhle jsme běhali po parku až do půlnoci. Pak, protože jsme nechtěli budit ostatní ubytované v hotelu, jsme šli na parkoviště (i všichni profesoři), přinesli jsme pivo, víno, kalvados, co kdo měl a pokračovali jsme v zábavě. Druhý den na nás čekaly další přednášky. Ale hned na začátku dne byl proces s čarodějnicema. Dvě holky z Amsterdamu a dva kluci z Bruselu nedorazili na čas, takže byli obvinění z čarodějnictví. Dokážou totiž zmizet, kdy se jim zachce. Byli tam dva soudci (dva z profesorů), kteří je odsoudili k úklidu po konferenci. Pak už začaly přednášky. Všichni byli strašně unavení, takže podřimovali při přednášce. Původně ta konference měla trvat až do pěti, ale když přednášející viděli to usínající publikum, tak to ukončili kolem půl třetí a jelo se domů.

Návštěvy ve Wageningenu

Poslední dobou toho bylo nějak moc. Nejdříve (před velikonocema) se nic extra nedělo, to jsme ještě chodili do práce a spol. Pak jsme jeli na týden to ČR, abychom pořádně oslavili Velikonoce a pak jsme měli na návštěvě nejdříve moje rodiče a pak přijeli dva moji kámoši.

Naši tu byli jenom na víkend, přiletěli s náma v pátek k večeru a v pondělí zase letěli zpátky. Ale i na víkend to stačilo. V pátek večer jsme si objednali na večeři pizzu, protože to bylo nejjednodušší, a pak jsme zašli na pivo do blízkého sportbaru. V sobotu jsme pak byli dopoledne v centru nakoupit sýry a podívat se zase na trh a odpoledne jsme pak vyrazili do Hoge Veluwe, nějaké chráněné krajinné oblasti, kde jsme si půjčili kola a celé odpoledne jsme projezdili. V neděli jsme pak jeli do Keukenhofu. Bohužel to ještě nebylo rozkvetlé v celé své kráse, protože bylo celkem chladivo, ale i tak to bylo pěkné. V pavilonech toho bylo hafo na co koukat. V pondělí jsem pak vzal naše ještě do školy, aby se koukli, jak se to tam změnilo a s jakýma mutantama si hraju v práci, a potom už vyrazili zpátky na letiště a pak domů. 

Po odjezdu našich jsme měli dva dny na relax a pak nám přijeli další dva kámoši, Šupa s Týnou. Ti přijeli ve středu odpoledne, tak jsem je ještě ve středu poprovázel po škole a pak jsme vyrazili do centra, aby se koukli, v jakém městě to bydlíme. Protože já a Jane jsme museli pracovat, tak vyrazil Šupa a Týna ve čtvrtek a v pátek sami. Ve čtvrtek jeli do Amsterdamu a v pátek pak do Keukenhofu. My jsme s nima pak strávili večer, tak nám povykládali, co všechno dělali. V sobotu jsme si pak půjčili auto a jeli jsme se podívat do několika městeček nad Amsterdamem. Bohužel Jane s náma v sobotu nejela, protože si v pátek mírně zranila kotník, tak to nechtěla moc hrotit a radši ten jeden den odpočívala a chladila, aby se pak mohla přidat v neděli. Nejdříve jsme jeli do Markenu, což je malé městečko na skoro ostrově, aby se tam dostali, museli jsme jet asi dva nebo tři kilometry po hrázi. Marken byl ale super, byla tam taková specifická architektura. Tak jsme si to tam poprocházeli, udělali hromadu fotek a jeli jsme do dalšího, podobného města, Volendamu. Tam už jsme s Jane kdysi dávno byli, ale moc jsem si toho nepamatoval. Tam jsme si taky zašli na oběd a pak jsme potrajdali po centru a kolem moře. Po Volendamu jsme pak jeli do města Edam, odkud pochází sýr Eidam. Taky jsme tam vlezli do nějakého obchodu, kde jsme to zkusili, a chutnalo to stejně jako ten klasický český eidam. Taky tam bylo možné jet na projíždku kanálama, ale pro tři to bylo celkem drahé, tak jsme se na to vykašlali. Potom už se blížilo k večeru, tak jsme pomalu zamířili domů do Wageningenu.
V neděli jsme pak jeli i s Jane, protože jí noha už tak moc nebolela. Nejdříve jsme jeli do Open Air Muzea v Arnhemu a odpoledne pak do Haarlemu, kde měli Šupa a Týna nějaké známé. V Open Air Muzeu jsme strávili celkem hodně času, protože to tam bylo celkem velké a trvalo, než to člověk celé prošel. Do Haarlemu jsme pak dojeli mezi pátou a šestou, tak jsme se prošli po městě a vyrazili domů. V pondělí se pak Šupa s Týnou sbalili a vyrazili ještě na chvíli do Utrechtu a pak na letiště a domů a my jsme se vrátili zpátky k práci.
Fotky z Hoge Veluwe, Keukenhofu, Volendamu & spol., Open Air Muzea a Haarlemu

Víkend v ČR a další

Poslední dobou je nějak moc práce a není pořádně ani čas napsat, co tu vlastně všechno děláme. Tak konečně jsem se k tomu dostal. Přes týden toho teda moc zajímavého není, práce, další práce a ještě víc práce, a tak máme na "odpočinek" aspoň víkendy. I když odpočívat moc nestíháme, furt je nějaká akce. 

Minulý víkend (8. - 10.3.) jsme měli každý naplánovanou jinou akci. Já jsem jel na víkend do ČR, protože jsme měli zorganizovanou chatu z tábora, tak jsem se jel za všema po dlouhé době zase podívat. Letěl jsem do Brna, kde jsem se potkal s Nežou a pak jsme společně jeli do Hranic a odtama nás pak dovezli na chatu. Bohužel v pátek odpoledne byl v Brně takový provoz, že byl autobus zpožděný a vlak, kterým jsme plánovali jet, nám ujel. Tak jsme museli asi hoďku počkat na další, tak jsme si dali kafe s koblížkem a kecali. V Hranicích jsme se nakonec potkali i s brašinem a společně nás dovezli na chatu, kde jsme samozřejmě pařilo až do rána. V sobotu jsme se byli projít do blízké vesnice do restaurace na oběd. Akorát že když jsme tam došli (asi kolem třetí odpoledne), tak nám řekli, že nám můžou uvařit jenom polívku a že pizzu vaří až od pěti. Jenže to už bylo pozdě, protože nám jel autobus na chatu už před pátou. Tak jsme zbaštili aspoň polívku, ochutnali jsme různé příchutě jedné vodky, protože tam měli akci, a pak jsme spokojeně dojeli autobusem přímo před chatu. Večer jsme cosi poschůzovali a potom se hlavně kecalo, ale taky jsme zůstali až do rána. V neděli jsme pak ráno uklidili a vyrazili jsme zpátky do Vsi. Po cestě jsme se ještě stavili na pizzu na oběd a pak už domů. S našima jsem pak byl v neděli odpoledne a ráno jsem se sbalil, zašel k zubařovi a pak jsem letěl zpátky do NL. Do Wageningenu jsem dojel někdy kolem deváté večer. 

Jane měla mezitím v pátek akci ze školy. Původně měli jít pařit do města až do rána, ale nakonec byli všichni nějak mrtví, takže skončili někdy po desáté a potom Jane přespala u Muzi/u kolegyně. V sobotu pak vyrazila na noční akci s Velislavou a pak u ní přespala. Do Wageningenu dorazila někdy v neděli a zbytek víkendu relaxovala. 

Někdy v pondělí se pak Jane necítila moc dobře a od úterka už zůstala doma ležet v posteli potit se. To jí zůstalo celý týden. Ve čtvrtek pak volala doktorovi, ale ten jí řekl, že má počkat, jestli se objeví bílé skvrny v krku. Ty se ale objevily až v pátek večer, tak zkoušela v sobotu ráno volat doktorovi. Ale doktoři jsou tu tak hrozní, že měla vůbec problém někoho sehnat. Nejdříve se někomu dovolala, ale ta se s ní nechtěla moc bavit, protože asi neuměla anglicky (v NL umí anglicky asi každý kromě doktorů). Pak se teda dovolala ještě druhé doktorce, ale ta jí taky moc nepomohla. Tvrdila jí, že to nic není, že bílé skvrny se objevují v puse normálně a že má jenom počkat. Taky prý má místo tabletek, které Jane měla na "desinfekci" krku, cucat jenom lékořicové bonbony. No když konečně zavěsila, Jane vypadala, že ta ženská může být ráda, že nebyla poblíž. Asi by jí jinak uškrtila! Naštěstí ale tady české kámošky měly penicilin, tak začala pobírat antibiotika a do pondělka už to bylo celkem v poho, zabralo to dost rychle. Začala pak chodit do práce, ale moc to nepřeháněla, ještě něměla tolik síly po týdnu ležení v posteli. 

Přes týden jsem se samozřejmě o Jane staral a vařil jí, ať nemusí moc vstávat z postele. Ale na pátek jsem nás registroval na PhD párty, kde jsme měli jít s Jane. Ta ale byla nemocná, tak jsem místo Jane vzal ty Češky a jednoho kámoše. Toš byla to celkem prča, byla tam karaoke a hráli celkem pěkné písničky (až na poslední, zakončili to asi tím nejhorším, co šlo), jenom škoda, že tam nebyla Jane, taky by si to užila. Tak snad příště. 

Výroční večeře

Tento týden jsme přes týden nic moc nedělali, přes den jsme byli v práci, já jsem večer uvařil a Jane někdy kolem 9 dorazila domů. Pak pojedla a šli jsme spát. V pátek pak Jane v práci s kolegama vítali novou post-doktorandku z Austrálie u nich v laborce. A protože byla rodilá mluvčí, tak se nikomu moc nechtělo mluvit. Tak si Janein šéf vzpomněl, že tam někde Jane ještě má flašku kalvadosu, tak to vytáhli a začli popíjet. A najednou jim i to povídání začalo jít. Jenomže ten šéf asi neví, jak se takový silný alkohol pije, a navíc museli používat plastové kelímky, protože neměli půlky, tak byli za chvíli všichni opilí a vyrazili domů. Jane tam teda ještě chvíli zůstala s jednou Číňankou, protože ta vypadala hodně špatně, že by ani nebyla schopná dojít domů. No a potom dorazila domů i Jane, ale nikam na pivo se jí už nechtělo. 

Já jsem měl v pátek zápas proti čtvrtému týmu v tabulce a hodně překvapivě jsme vyhráli, tak jsme to museli oslavit v hospodě. Tam jsme seděli jenom na pivu, ale když zavírali, tak většina lidí šla na party k jednomu volejbalistovi, ale já s dalšíma třema jsme si šli jenom posedět na pivo k nám na pokoj. No Jane z toho moc nadšená nebyla, ale neměla sílu se vzpírat. Tak jsme poseděli, pokecali a k ránu jsme šli spát. 

V sobotu jsme pak oba dospávali a pak jsme šli do centra ponakupovat. V neděli jsme pak šli do centra na výroční večeři. Tento týden se v Nizozemí pořádá "Týden restaurací", kdy si člověk může zajít do lepší restaurace na oběd nebo večeři za 27.50 E, což je na NL dobrá cena. Jsou to různé restaurace po celém Nizozemí a my jsme si objednali večeři v jedné restauraci na náměstí ve Wageningenu. Měli jsme 5 chodů. Nejdříve nám donesli takový malý chleba, ke kterému jsme měli sůl a máslo. Ale nebyl to takový ten typický toastový chleba, ale normální, jako český chleba. A byl výborný. Pak jsme měli jako předkrm smažené krevety s tenkou karamelovou plackou a melounem. Následovala květáková polévka a po ní jsme měli pečeného lososa s avokádem a máslovou pěnou. Jako hlavní jídlo jsme měli jehněčí na špejli s hranolkama a jako dezert jsme měli karamelovou zmrzlinu s karamelovou buchtou a zakysanou smetanou. No celé to bylo úplně super a strávili jsme tam příjemný večer. U večeře jsme popíjeli vínko a byli jsme tam dohromady asi 3 hodiny, než jsme to všechno snědli. Pak jsme vyrazili domů a šli spát. 

Janein party týden zakončený na nočním turnaji

Přes týden si Jane užívala poslední týden, kdy bydlela v Amsterdamu. Aspoň prozatím. Do jejich malého bytečku, v kterém žila, se totiž přistěhovali další dva lidi a navíc s nima začal bydlet Velislavin přítel, takže tam bylo dost těsno a nepohodlno. Tak se Jane rozhodla, že se odstěhuje a zkusí si najít něco někde jinde a mezitím bude dojíždět z Wageningenu. 

V úterý jsme chtěli jít na pubquiz do centra, ale přišlo nějak moc lidí, takže když jsme tam dorazili, tak už byly všechny stoly obsazené. Tak jsme se přesunuli do vedlejší hospody a zůstali jsme jenom na pivo. Ve středu pak Jane slavila narozeniny kolegyně v Amsterdamu a ve čtvrtek byla na PhD obhajobě, po které pokračovali někde v hospodě na nějaké jídlo a drink. V pátek pak původně chtěla jít pařit do Amsterdamu až do rána s lidma z práce, ale nakonec tam všichni odpadli hodně brzo, takže nezůstala tak dlouho a dorazila kolem půl jedné domů. 

V sobotu odpoledne jsem pak měl zápas a po zápase jsem jel na noční turnaj do Amsterdamu. Začínalo se hrát už v 7, ale kvůli tomu zápasu jsme přijeli o něco později. To ale nevadilo a stejně jsme cosi pohráli. Nakonec jsme naši skupinu vyhráli a postoupili do finále. Akorát že mezi posledním zápasem a finále byly 2 hodiny volna, které jsme strávili v hospodě. Takže finále pak nijak velkolepě nevypadalo. Po zápasech pak začala párty a na tu přijela i Jane. Ale nějak jí to nesedlo, tak šla spát celkem brzo (ve čtyři ráno), a nechala mě tam samotného. Večer tam sice byla prča, ale když jsem se měl ráno probudit a probrat, bylo to skoro nemožné. Takže hned, jak jsme dojeli zpátky do Wageningenu, jsem si šel ještě na chvíli lehnout. Večer jsme pak v poklidu relaxovali a užívali si volna před dalším pracovním týdnem. 

Jane na konferenci

Minulý týden jsme opět nic moc nedělali, přes týden jsme pracovali a o víkendu jsme relaxovali. V neděli pak Jane jela do Německa do Drážďan na konferenci a byla tam celý týden až do pátku, takže přijela v sobotu dopoledne. Jeli tam vlakem, protože tam neletělo nic přímo. A aby tu konferenci měli zadarmo, tak tam dělali pomocníky a starali se o mikrofony a počítače apod., tak pak vždycky byli po večerech unavení. Ale jinak se jí tam líbilo. Asi nejakčnější pro ni byl večer, kdy byla společenská večeře pro všechny účastníky a pokračovalo to párty. A prý bylo hodně zajímavé vidět všechny ty profesory, jak tancujou a jsou trochu přiopilí... 

Já jsem mezitím měl ve čtvrtek další zápas ve volejbale a v pátek akci s doktorandama a dalšíma studentama z laborky. Byl to zápas, který už byl dvakrát přeložený, protože to vždycky někomu nevycházelo, jednou nám a jednou soupeři. Ale tenhle týden to taky nebylo optimální, protože 3 lidi onemocněli, takže nemohli hrát a byli jsme jenom 4 plus já (neskákající). Tak jsme museli požádat dva kluky z Gentlemans 1 (první tým), jestli by s náma nehráli. Naštěstí nic neměli, tak se mohli přidat. Na zápas jsme je přejmenovali, protože podle pravidel s náma nemůžou hrát. Normálně to rozhodčí ani nekontroluje, ale tentokrát za mnou přišel a ať mu ukážu, kdo je kdo. Tak jsem se zděsil, jestli to pozná a co pak, ale vůbec nezjistil, že to je někdo jiný. Ale i když jsme měli dva hráče hrající na vyšší úrovni, nepomohlo nám to a prohráli jsme 3:1. Ale aspoň jeden bod dobrý :)

V pátek jsme pak měli akci z laborky s dalšíma doktorandama. Nejdříve jsme si objednali pizzu na večeři do školy, k tomu jsme vypili všechny piva, co jsme měli ve škole, a potom jsme vyrazili do centra. Nejdříve jsme byli jenom tak posedět a pokecat a pak jsme se přesunuli do další hospy, kde jsme mohli i tančit. No nakonec jsme skončili někdy k ránu a spokojeně jsem dospával celou sobotu spolu s Jane, která nebyla pořádně vyspaná z vlaku. V neděli jsme pak už nic extra nedělali, jenom jsme se připravovali na další týden. 

Den Haag napodruhé

Posledních čtrnáct dní se toho moc nedělo. Hlavně teda proto, že tady napadl sníh a vydržel celých čtrnáct dní. K tomu bylo ještě pořád zima, tak se nám ani nikam chodit nechtělo. Sice jsme plánovali jet do Rotterdamu, protože jsme tam ještě nebyli a navíc tam teď probíhá akce Čína ozáří Rotterdam, kde by měly být různé čínské svítící věcí. Podle obrázku a popisu na netu to vypadá celkem dobře, ale kvůli škaredému počasí (hlavně teda kvůli zimě) jsme to zrušili. Sníh tu taky samozřejmě komplikuje dopravu, jako vždycky tady. Takže Jane ze začátku dojížděla do Amsterdamu trochu později, ale po několika dnech, kdy už nepadal čerstvý sníh, tak už všechno jezdilo v poho. 

Minulý týden taky začala Jane učit další prváky, má s nimi týdenní kurz v laborce od rána do večera. A tentokrát prý musí dělat tu špatnou, tak se jí to až tak nelíbí. A navíc musí furt vysvětlovat, jak co spočítat, protože jako prváci to ještě pořádně nevidí a navíc mají jiný způsob počítání. Ale zvládá to a ve středu by měla ten kurz dokončit, tak bude mít zase trochu času na práci. 

Moje zranění se taky zlepšuje, postupně jsem začal chodit na tréninky, i když to pro mě jako trénink moc nevypadá. Spíš tam někde stojím a moc se nehýbu z místa, takže zvládám příjem podání (relativně), podání nebo dělám nahrávače. Ale rozhodně se to postupně zlepšuje a začínám si zase zvykat na pohyb. 

A v sobotu jsme zase byli v Haagu volit prezidenta. I když počasí nebylo nic moc extra, sněžilo a bylo zima, ale když už jsme měli ty volební průkazy, tak jsme se tam vydali. Jane jela tentokrát z Amsterdamu, protože měli zase hafo úkolů a potom byla večer s Velislavou. Já jsem ve Wageningenu koučoval zápas a potom jsme vyrazili do klubu, takže jsem se taky nenudil. Když jsme odvolili, tak jsme ale tentokrát jeli rychle domů, protože se nám v tom počasí nechtělo vůbec trajdat. V neděli jsme pak jenom relaxovali doma a užívali si konečně volna. 

Vše nejlepší v novém roce

Tak konečně jsem se zase dostal k tomu napsat, co se vlastně stalo v novém roce. Protože Jane měla víc dovolené než já, protože si nemusela brát mezi svátkama, tak zůstala v ČR o týden dýl než já. Já jsem hned 2. vyrazil do práce zjistit, jak se daří mým mutantům a jestli mi přežili všechny roslinky. Taky jsem byl na kontrole s kotníkem, tam se mi na to koukli, řekli, že to vypadá celkem v pohodě, tak mi to nechali tak a za 14 dní se mám stavit na závěrečnou kontrolu k doktorovi. 

V pondělí pak přijela Jane a protože se jí po 3 týdnech mluvení česky ještě nechtělo začínat s angličtinou, tak dorazila do Wageningenu. V úterý pak vyrazila do školy zjistit, co vlastně má dělat. A kolegové jí to hned připomněli, začínal jí statistický kurz, který teď má 3x týdně a musí dělat hafo úkolů, takže toho v laborce moc nedělá. A protože jednu lekci měli i v pátek a taky dostali domácí úkoly, které samozřejmě nechtěli dělat přes víkend, tak zůstala v práci dýl, aby to všechno dodělala. Potom se s ostatníma vypravila na večeři do restaurace a potom šli hrát biliár. Do Wageningenu pak dorazila posledním busem. Já jsem mezitím koučoval zápas z volejbalu, ale bohužel jsme opět prohráli. Po zápase jsme pak poseděli ve sportbaru, ale ten zavíral celkem brzo, tak se část z nás přesunula k nám na pokoj a tam jsme pokračovali. Jane zrovna přijela z Amsterdamu a říkala, že jí to nevadí, tak poseděla s náma. 

V sobotu jsme pak jako správní občané ČR šli volit do Haagu na velvyslanectví. Nemuseli jsme vstávat extrémně brzo, ale trochu více spánku by se taky po té noci hodilo... Nicméně na velvyslanectví jsme v pořádku dorazili, tam to vypadalo jako kdekoli jinde ve volební místnosti, tak jsme spokojeně odvolili. A ještě nám řekli, že tam víc chodí Moraváci, že prý jsou více uvědomělí :) A protože jsme nechtěli jet tak daleko jenom kvůli volbám, tak jsme to vzali přes Amsterdam, kde jsme si dali oběd a zašli jsme si do kina na Hobita ve 3D. Do Amsterdamu jsme šli proto, že tam je speciální IMAX plátno, na kterém je to 3D mnohem detailnější než normálně, dokonce tam jde v jednu chvíli vidět, že Gandalf má kontaktní čočky. Po kině jsme spokojení dojeli domů a šli dospat, co jsme nestihli. 

V neděli jsme pak toho moc nedělali, jenom kámoška se stěhovala do nového bytu a chtěla tu naši starou postel. Nám už nebyla stejně na nic, jenom jsme ji skladovali pod postelí. Tak jsme se jí aspoň zbavili a najednou máme hafo volného místa. Takže jsme tam všechno pouklízeli, povyhazovali krabice, kterých tam bylo hafo naskládáno a poukládali jsme tam kufry a květináče na kytky.