30.11.10

Dva týdny v jednom

Toš minulý týden se mi nakonec vůbec nepodařilo něco sesmolit, takže jsem se k tomu dostal až teď. A teď to budou info za celé dva týdny! Ale celkově byly oba týdny spíše nudnější, tak toho nebude asi až tak moc. První týden ve čtvrtek jsem měl takové malé sympozium o pokrocích v přírodních vědách, ale moc mě to nenadchlo, myslel jsem, že to bude lepší. V neděli jsme pak byli na bleším trhu. Jinak nic. V pondělí druhý týden jsme byli na Sinterklaas party a já jsem měl v pátek další zápas ve volejbale.

Bleší trh

Na bleším trhu jsme tu už jednou byli a nakoupili jsme tam nějaké věci, které se nám hodily. Tak jsme se tam vydali znova. Tentokrát to bylo na jiném místě, bylo to ve sportovní hale, takže tam bylo příjemně teplo. Ale nebyly tam tak zajímavé věci jako minule. Teď tam byly spíše takové věci, které člověk někam postaví a jenom na ně padá prach. Ale když jsme tam byli, tak jsme tam našli 2 věci, které se nám hodí. Koupili jsme si další digitální budík, protože ten, co jsme měli, má šikmý displej a my chceme rovný, aby bylo na hodiny vidět i z postele i ze země. A pak jsme koupili ještě jeden strojek na stříhání vlasů. Teda uvažovali jsme celkem dlouho, jestli koupit nebo ne, ale pak nám ženská řekla, že to je za jedno euro, tak jsme to vzali.

Sinterklaas party

V pondělí večer jsme byli na Sinterklaas párty, která se konala v bytě u jednoho PhD a byli tam lidi ze školy a Jane. Dohromady nás bylo asi 10. V mailu, kde se psalo, kam máme dorazit, kdy to bude a tak byl i pokyn, že každý má donést 2 dárky, každý v ceně asi 2,5 euro. Toš jsme v sobotu před párty vyrazili do obchodu něco sehnat. Byli jsme ve dvou obchodech, kde mají věci v té cenové relaci a nakopili jsme 4 dárky - plyšového psa, fluoreskující hvězdičky na strop (nebo kamkoli jinam), sinterklaasovskou čepici a bingo. Pak jsme to dotáhli domů a všechno zabalili do balícího papíru.
V pondělí večer jsme vyrazili na párty. Bylo to zhruba uprostřed města, tak jsme jeli asi 10 minut na kole. Dorazili jsme o cosi později, ale stejně tam ještě nebyli všichni. Když jsme přišli, tak jsme dárky dali do pytle, kde už byly další dárky. Počkali jsme na zbytek a pak jsme začali hrát o dárky. Hráli jsme takovou hru s kostkou. Když člověk hodil 1, tak člověk musel dát svůj dárek někomu jinému. Když hodil 2, tak všichni dali všechny svoje dárky člověku po pravé straně. Když hodil 3, tak se nedělo nic. Když hodil 4, tak si vyměnil všechny svoje dárky se všema dárkama někoho jiného. Když hodil 5, tak mohl jeden dárek komukoli ukrást. A když hodil 6, tak si mohl vytáhnout dárek z pytle nebo rozbalit dárek. Hra končí, až budou všechny dárky rozbalené. Takže to chvíli trvalo, než se všechno vytáhlo z pytle a rozbalilo, ale byla to prča. Někdy měl člověk plnou náruč dárků, jindy něměl ani jeden. Nakonec se pak mohlo ještě s dárkama kšeftovat a vyměňovat a každý nakonec skončil s aspoň jedním dárkem, který si odnesl domů.
Ale ještě než jsme se všichni rozprchli do našich pokojů, tak jsme si dali jednu hru binga. Toš to bylo taky prdel, i když jsem nevyhrál. Ale myslím si, že kdyby se to trochu zakčnělo (jako třeba když má člověk to číslo, tak si dá půlku), tak to může být dost dobrá hra :)

Ve volejbale jsme tento týden měli dokonce 2 zápasy, jeden v pondělí, kdy byla Sinterklaas párty, takže tam jsem nebyl, a druhý v pátek. V pondělí vyhráli 3:1, což je super, ale v pátek jsme prohráli opět 4:0 (ale ti soupeři jsou druzí v tabulce, tak se to celkem dalo čekat...). Ale aspoň jsme se posunuli o jedno místo v tabulce. Takže teď už nejsme poslední, ale předposlední (máme o jeden bod víc, ale taky máme o dva zápasy více uhrané). Ještě máme jeden zápas 17., tak uvidíme, jestli to zvládnem, a pak až po novém roce. Toš uvidíme, jak nám to půjde.
Taky se nám tento týden dost změnilo počasí. Minutý týden bylo většinou ještě nad nulou a tento týden začalo sněžit a mrznout, tak teď máme teploty kolem -7 °C (není to nic oproti tomu, co je u nás, aspoň co jsem četl, ale stejně).
Ve čtvrtek se taky stěhujeme do pokoje pro 2, takže se Jane bude moct zaregistrovat a taky si oběhnout byrokratické kolečko :) Zatím jsme si zamluvili tricykl a ve čtvrtek ráno ho vyzvednem a naložíme a budem muset všechno převézt nadvakrát až natřikrát, uvidíme, jak to půjde. Ale doufám, že nebude příliš mnoho sněhu. Přes víkend jsme taky začali trochu balit, ale hlavní balení bude až ve středu, kdy budem muset rozložit postel a sklidit zbytek věcí, ať je můžem převézt. Toš bude to ještě akční! Ale budem se snažit dělat hafo fotek, ať vidíte, jak nám to šlo :)

20.11.10

Sportovně-společenský týden

Toš tento týden byl dost akční, dělo se toho, podle mě, hodně. Možná až moc... Ale přežili jsme (teda hlavně já) a už se připravujem na další týden :)

Dinner rouler

V úterý po škole jsem měl akci s volejbalistama. Jmenovalo se to Dinner Rouler, dalo by se to přeložit asi jako "večeřové kolečko". Funguje to tak, že se lidi rozdělí do dvojic a každá dvojice pak vaří jeden ze tří chodů - předkrm, hlavní chod nebo dezert. A každá ta dvojice pak hostí další dvě dvojice, ale pokaždé jiné. Takže někdo kuchtí předkrm, příjdou tam další dvě dvojice (které vaří hlavní chod nebo dezert), pojí dezert a pak se všichni přesunou zase někam jinam, podle toho, kam mají jít.
Já jsem měl s jedním spoluhráčem kuchtit dezert. Toš vzal jsem i ten makovník, který jsme měli z domu, ale na něj nakonec nedošlo (zapomněli jsme koupit vajíčko). Ale stejně jsme dělali něco jiného. Bylo to něco banánového a na povrchu to bylo posypané jakýmasi jejich oplatkama a celé se to upeklo. Bylo to hrozně dobré, ale taky hrozně sladké. Kromě toho taky udělal ten spoluhráč ještě nějaké brusinky nebo něco takového s cukrem a možná ještě čímsi, to nevím.
Taktak jsme to stihli ukuchtit a vyrazili jsme na první chod. Na předkrm jsme měli šátečky plněné houbama a cibulí a ještě salát udělaný ze špenátu, jablek a sýra Camembert. Toš, šátečky s houbama byly celkem zvláštní, ale ten salát se celkem dal. Měli jsme k tomu i víno, tak se cosi pojedlo, pokecalo a bylo fajn. Pak jsme se sbalili a vyrazili jsme na hlavní chod.
Na hlavní chod jsme jeli každá dvojice jinam, ale v reálu to vypadalo tak, že jsme všichni jeli do jednoho baráku. Jedna dvojice pak šla do jiného patra a ta druhá šla do té samé kuchyně jako my. V tom baráku je totiž jedna kuchyň pro celou chodbu a v té chodbě byly dvě dvojice, které měly vařit hlavní chod. Takže jsme všichni byli pospolu, ale každý jsme měli jiné jídlo. Měli jsme dvoje těstoviny, jedny byly zapečené s lososem a asi smetanou, na vrchu pak byl sýr a rajčata. Ty druhé byly s mletým masem a taky nějakýma rajčatama a sýrem. Toš to s tím masem bylo lepší (aspoň pro mě). Na hlavní chod jsme byli s dvojicí z týmu Ladies 1 (ženy 1) a asi až po 10 nebo 15 minutách jsme se pak dostali k tomu, že jsem z Čech, tak říkala i ta jedna holčina, že je taky z Čech. Tak jsem potkal další Češku :)
No a pak jsme vyrazili na dezert. Jednu dvojici, která jela k nám, jsme haluzově potkali ve výtahu, tak pak jeli s náma. A druhá přišla později přímo do toho bytu, kde jsme vařili (nebylo to u mě, protože do toho malého pokojíku by se rozhodně 6 lidí nevešlo). Jak jsme přišli, tak jsme nechali ještě dopéct ten dezert a mezitím jsme si dali kafe. Pak jsme si dali dezert a kecalo se.
Potom měla být jakási párty v klubu u baráku, kde jsme měli hlavní chod. Toš jsme se tam šli podívat, ale byli tam asi 2 lidi a to byli asi barmani. Toš jsme volali někomu dalšímu, jestli tam něco je nebo ne, a oni byli v tom baráku v kuchyňce. Tak jsme se k nim přidali. I s náma tam bylo asi 10 lidí a všichni kromě mě byli Dutch. Takže se většinou bavili v dutch a já jsem jenom přihlížel. Pak se nakonec rozhodli, že se přesuneme do toho klubu. Ale protože jsem si říkal, že tam budou jenom samí Dutch a nikdo international, tak jsem jim řek, že jdu domů.
Ale co se nestalo. Po cestě ke kolu jsem potkal dalšího jednoho internationala z mojeho týmu a ten mě přemluvil, ať jdu zpátky, že potřebuje někoho, s kým se bude bavit. No a tak jsem šel zpátky. A toš bylo to fajn, bavili jsme se většinou s tím internationalem a vždycky se k nám někdo přidal. Když je to přestalo bavit, tak se šli bavit v dutch a pak se třeba zase vrátili. No skončil jsem tam asi kolem 2 ráno a měl jsem v sobě hromadu piv. A ranní vstávání vůbec nebylo příjemné...
Ale jinak to byla super akce a příště jdu zase! Jenom je trochu problém, že většina těch lidí je Dutch, tak se chvíli snaží bavit v angličtině, ale když je většina Dutch, tak za chvíli skončí zase u dutch. Toš ale třeba se časem něco naučím.

Badmintonový turnaj

Ve středu po škole se pořádal badmintonový turnaj. Ještě ráno jsem uvažoval, jestli to má cenu tam vůbec chodit, po takovém večeru, ale nakonec jsem si věci vzal a říkal jsem, že se tam aspoň podívám.
Toš jsem po škole vyrazil. Když jsem tam přišel, moc lidí tam nebylo. Ale časem se to celkem nasbíralo, hrálo se na 7 kurtech, na každém kurtu 4 lidi. Nejdřív jsem si myslel, že to bude jakože turnaj jednotlivců, ale ukázalo se, že ne. Byly to debly a měli hodně zajímavý systém. Nefungovalo to tak, že tam příjdou přímo dvojice, ale přišel tam každý sám za sebe. Měli tam normální kanastové karty (jenom polovinu) a každý si vybral jednu kartu. Na té kartě bylo číslo a stejné čísla hrály na stejném kurtu a stejné barvy hrály spolu. Takže když si někdo vytáhl černou šestku, hrál na kurtu číslo 6 a hrál s hráčem, který měl taky černou šestku. Pak se odehrál zápas (hrálo se určitý čas, ne na dosažení určitého počtu bodů) a člověk zase losoval. A zase hrál s někým jiným proti někomu jinému.
A tak jsme hráli, první zápas jsem vyhrál, pak jsme hráli s nějakýma dobrýma (to byl hodně dobrý zápas), ale s těma jsme prohráli. Ale bylo to vyrovnané, prohráli jsme jenom o jeden bod. Pak jsem zase vyhrál, pak jsem zase prohrál a na konec jsme to vyhráli. No a pak přišlo vyhlašování výsledků. A nevím, jak k tomu došli, ale že prý jsem vyhrál já! Sám jsem tomu nemohl uvěřit, se dvěma prohrama z pěti... Tak jsem dostal velké čokoládové W, jako Winner (vítěz) a šel jsem si dát sprchu.
Po sprše jsme se přesunuli do blízké hospůdky a tam jsme měli polívku a nějaké housky na jídlo. A potom se konal General Members Meeting (něco jako výroční schůze u Kondora). Prostě tam bylo nějaké vedení a četla se zpráva, co se udělalo, jaké jsou finance a další. Konalo se to v angličtině a zjistil jsem, že jsme tam asi jediní dva, kvůli kterým to je dělané v angličtině. Zbytek byli všichni Dutch. Po tomhle meetingu jsme pak pokračovali jako v hospodě. Dali jsme si pivo, kecalo a spol. No opět jsem skončil až někdy kolem půlnoci.

Career Day a PhD party

Ve čtvrtek byl "jenom" trénink z volejbalu a pak jsme na chvíli sedli do hospy, takže jsem aspoň jeden den v týdnu dorazil domů relativně včas. To v pátek to bylo zase horší.
V pátek jsme měli ze školy Career Day, jakýsi "den kariéry". Byly tam přednášky 8 lidí o tom, co dělali, když vystudovali PhD, že člověk nemusí zůstat jenom na akademické půdě, jeden typos tam přednášel o práci ve velké firmě, jedna ženská o networkingu (hlavně LinkedIn, Facebook, Twitter), jeden tam popisoval průběh PhD, všechny 4 roky a taky tam přednášela ženská o ženách ve vědě a proč je jich tak málo na vyšších pozicích (profesor). To byla poslední prezentace a vzbudila živou diskuzi, protože každý měl trochu jiný názor a trochu jiný pohled. Ale bylo to super.
Potom jsme měli večeři s těma přednášejícíma a po večeři byla PhD párty. Párty se konala v klubu blízko našemu bytu, tak to bylo fajn. Nejdřív tam byli jenom ti PhD, bo dříve než kolem 12 tam místní lidi nechodí, ale potom dorazila i ta Češka z volejbalu, kterou jsem potkal na dinner rouler, s nějakýma kámoškama a prý tam byla celá partyja Češek. Později jsem tam potkal i lidi z badmintonu, ti tam přišli oslavovat PhD, které udělal nějaký jejich kámoš či co. A než jsem odcházel, potkal jsem tam i jednoho spoluhráče z volejbalu. Večer jsme měli taky zápas z volejbalu, kterého jsem se nezúčastnil kvůli té PhD párty. A bohužel jsme opět prohráli :( Tak jsem se poptal, jaktože prohráli a co dělali, že jim to tak nešlo. No budu se stejně ještě muset poptat. Z pátry jsem odešel asi kolem 3 a byl jsem rád, že v sobotu nemusím nijak brzo vstávat.

Kino

Sobotu jsme prožili úplně v pohodě, vstávali jsme pozdě, dopoledne jsme byli na marketu na ovoce a zeleninu a pak jsme byli v obchodě nakoupit zbytek. Odpoledne jsme jenom odpočívali a koukali na filmy. V neděli jsme ráno zase vstávali pozdě, přes den jsme nedělali skoro nic, ale večer jsme pak vyrazili zase do kina. Byli jsme na Social Network - film o facebooku. No a bylo to úplně super. Nejdřív jsem si myslel, že to bude nuda, ale bylo to skvěle udělané a i když to bylo asi 2 hodiny, tak se to vůbec nezdálo. Furt se tam něco dělo a táhlo to.

Další menší události

Kromě toho, že se tento týden dělo tolik akčních věcí, staly se věci i méně akční. Tak třeba, v úterý už nám přišla obědnaná trouba, tak jsme si jí jeli vyzvednout. Byla to celkem velká krabice a vézt to na kole bylo drsné. Ale zvládli jsme to, takže teď už máme funkční troubu a samozřejmě jsme ji během týdne několikrát vyzkoušeli. A peče super, tak si nemůžem stěžovat.
Taky mi už slíbili byt pro 2 a 9. prosince se budeme stěhovat. Takže si budeme muset zase půjčit tricykl a nějak to převézt. Toš to bude teda akční, ale to nás čeká až časem.
A aby všechno nebylo jenom o mě, Jane nabídli práci. Sice jenom na poloviční úvazek a na dva měsíce, ale je to aspoň něco. Dostane se mezi lidi, bude mít co dělat a třeba se jim Jane zalíbí a budou si jí tam chtít nechat. Zatím se furt ještě vyřizuje jedna práce, která by byla možná, ale to asi bude ještě nějakou chvíli trvat, tak uvidíme.

12.11.10

Výlet domů

Minulý týden jsem tady nic nenapsal, bo jsem na to neměl čas. Byli jsme se podívat doma, jak to tam vypadá a co se tam děje, tak mi to prostě nevyšlo. Ale teď vám popíšu, aspoň ve stručnosti (a co si pamatuju), co se dělo.
Ještě před tím, než jsme odjeli do ČR, jsme samozřejmě museli nakoupit takové ty capiny, co všem doma chutnají. Potom měla ještě Jane v pondělí pohovor ohledně jedné práce v Ede (vedlejší dědina). Měli jí dát vědět tento týden, ale asi to ještě nestihli, tak snad příští týden bude vědět, na čem je. No a potom už jsme se "jenom" sbalili a vyrazili domů.

Cesta domů

Domů jsme jeli opět autobusem. Ale už mi to připadalo hrozně dlouho a příště už asi poletíme, jestli najdeme vhodnou společnost a dobré letiště. Autobus Student Agency jel z Utrechtu, kam jsme museli jet vlakem. Vlak nám samozřejmě z Wageningenu nejede, tak jsme museli jet ještě autobusem do Ede. Zastávka na autobus sice není daleko, ale s tou krosnou, kterou jsem táhnul, mi to připadalo daleko, předaleko.
Ale jinak to bylo v pohodě, v klidu jsme dojeli až do Utrechtu na zastávku, odkud měl jet autobus a autobus nás pak dovezl do Prahy. Tam jsme přestoupili na druhý autobus a ten nás dovezl až do Ostravy. V Ostravě jsme šli za mamkou do práce, dali jsme si tam oběd, potrajdali jsme trochu po obchodech a pak jsme vyrazili k nám domů. No a to bylo asi všechno, co se ve čtvrtek dělo. Až do večera jsme kecali s našima a odpočívali. V pátek pak Jane jela domů do Valmezu a já jsem měl svůj program.

Můj program (Adamův)

Já jsem toho měl naplánovaného celkem hafo už tak dva týdny před tím, než jsem dorazil domů. V pátek večer jsem byl za spolužákama z gymplu, samozřejmě ve Venuši (hospoda). V Ostravě jsem zůstal do soboty do rána a ráno (po té hospodě až hodně brzo ráno) jsem jel busem domů.
Doma jsme nasedli do auta a jeli jsme kousek od Soláně, kde jsme měli domluvenou chatu s bandou z tábora. Přijeli jsme trochu později, než jsem myslel, tak jsme ostatní lidi museli dohánět. Ti vyrazili na vycházku už dřív. Pak jsme je ale dohnali a šli jsme s nima. Oběd jsme si dali v nějaké restauraci na vrcholu jakéhosi kopce, pak jsme se ještě kousek prošli a vrátili se zpátky na chatu. Na chatě jsem pak hrál šipky s dalšíma lidma (samozřejmě se taky popíjelo), pak jsme měli táborovou schůzi a večer se pak pařilo až do rána.
V neděli jsme se všichni sbalili a ti střízliví nás odvezli domů. Doma jsem se pak už zase začal balit zpátky do Nizozemí. Večer jsem ale ještě zašel za kámoškou ze Vsi a kecali jsme zase dlouho do noci.
V pondělí jsem opět musel vstávat hodně brzo, bo jsem zapomněl nachystat nějaké věci a ještě jsem musel něco udělat a pak jsme vyrazil k zubaři. Zubaře jsem přežil v pohodě, nic mi nevrtala ani nevytrhávala, tak to bylo fajn. A pak už jsem vyrazil k Jane do Valmezu, kde jsem byl do úterý a v úterý večer jsme jeli zpátky do Nizozemí. U Jane to byla pohodička, to byla taková ta pravá dovolená, kdy toho člověk moc nedělá a hlavně odpočívá. Pochopitelně jsme taky navštívili Janeinu babičku a dědečka, bez toho by to nešlo.

Janein program

Já jsem přijela od Foltů v pátek večer. Na nádraží mě vyzvedla mamka a hned jsme jeli k babičce a dědečkovi na kopeček. Pokecali jsme copak děláme v Nizozemí a co je nového doma a jeli jsme domů. Doma proběhlo velké vítání :) Baboo (náš pes) mě ještě poznala :)
Co jsem byla doma tak, jsem ještě byla u druhé babičky na návštěvě, byli jsme se podívat jak pokračuje stryc Tomáš na stavbě, užila jsem si "žrací neděli" :), byla jsem u paní doktorky, kde mi zrengenovali nohu, protože mě bolela (ta už je v pohodě) a pustili mi žilou a byli jsme se podívat v cukrárně, kde brigádničí moje sestřička Hanka.

Cesta zpátky


Cesta zpátky probíhala v pohodě, podle mě byla dokonce příjemnější než cesta do ČR. Ale to bylo asi tím, že jsme vyráželi večer a hafo času jsme jenom tak prospali. Dojeli jsme zase do Utrechtu, z tama do Ede a z Ede autobusem do Wageningenu.
I když to probíhalo v poho, tak se přece jenom po cestě staly nějaké zajímavosti. Když jsme jeli v buse Student Agency přes Německo, stáli jsme tam v několika městech. A na jedné z těch zastávek najednou došel řidič k zadním dveřím na záchod a zdrbal tam nějakého typosa, že kouří v autobuse. Tak mu bez nějakých dlouhých řečí řekl, že prostě tady končí, ať se sbalí a "vypadne" z autobusu (takhle přesně to neřekl).
Do Wageningenu do školy jsem taky kupoval ve Valmezu frgále, ať Nizozemci vyzkouší, jaké máme koláče my. A celá cesta s nima probíhala v pohodě, až když jsme jeli vlakem z Utrechtu do Ede a už jsme měli vystupovat, tak jsem si oblíkl bundu, nasadil jsem si baťoh a vzal jsem kufr a vyrazil jsem vystupovat. Ještě, že jsem měl s sebou Jane, která mi připomněla, že nemám koláče. Tak jsem se otočil i s kufrem a vyrazil jsem rychle zpátky, abych to stihl. Naštěstí jsem to stihl a koláče jsem donesl až na pokoj.

Ve Wageningenu


Ve čtvrtek jsem musel jít zase do školy. A veřte nebo ne, ale vstávat se mi vůbec nechtělo. Toš ale nějak jsem se přemoh a vyrazil jsem do školy. Ve škole jsem nejdřív vzpomínal, co jsem to vlastně dělal a co bych měl dělat dál, ale za chvíli jsem se zorientoval a bylo to v poho.
Taky jsem jim dones ke kafi ty naše frgále. No a nikdo si nestěžoval. Nejdřív se ptali, jestli mám narozeniny (bo tam se nosí koláče jenom když má někdo narozeniny), ale když zjistili, že to je jenom tak, že jsem byl doma, tak říkali, že to je super a že by se to mohlo zavést. Ale moc tomu nevěřím. Ale rozhodně všechny se ztratili během pauzy na oběd. A taky se ptali, kdy zase jedu domů...
V pátek pak měla Jane další pohovor, tentokrát ohledně jednoho PhD místa přímo ve Wageningenu. Toš říkala, že to bylo celkem v pohodě, jenom ji dostala otázka, jaké je její vysněné PhD místo. Odpovědět by měli ve středu, tak uvidíme.
No a aby těch překvapení nebylo dost, tak mi nabídli byt pro 2 osoby. Nejdřív jsem se chtěl podívat, jak to vlastně vypadá a tak, ale nepodařilo se mi to najít (bo jsem lezl do špatných dveří). Tak jsem jim odepsal, že to stejně chcu, že asi nic lepšího stejně neseženem (je to s vlastní kuchyňkou a sociálkama a měly by to být dva pokoje, dohromady 30 m2, tak uvidíme). Co další možnosti, tak to jsou menší pokoje (aspoň co psali na netu) a jsou se společnýma kuchyňkama a sociálkama. No a tak se 9. prosince budem stěhovat do jiného bytu, kde se může zaregistrovat i Jane :)
V sobotu jsme přes den opět nakupovali, bo jsme tady skoro nic neměli. A taky jsme si konečně vybrali a koupili troubu, ale ještě nám ji musí obědnat a během týdne bychom ji měli mít. Večer jsem pak měl zápas z volejbalu. Tentokrát jsme konečně vyhráli!! Sice jenom 3:1 (nebylo to 4:0), ale to vůbec nevadí, hlavně že konečně máme nějaké bodíky do tabulky a doufám, že teď už to bude jen lepší a lepší. Ale nemůžu říct, že to bylo mojí zásluhou. Já jsem totiž hrál jenom jeden set a to byl ten, který jsme prohráli... Ale třeba časem to bude aspoň o něco lepší.
V neděli odpoledne jsme chtěli jít hrát squash, ale protože venku bylo hnusně a celý den poprchávalo, tak jsme se rozhodli, že se na to vykašlem a půjdem až příští týden.



04.11.10

Školní týden

Tento týden se zase cosi dělo, a tentokrát to bylo hlavně v souvislosti se školou. V úterý jsem se byl kouknout na obhajobu PhD. V Česku jsem sice na žádné takové obhajobě nebyl, ale myslím si, že to tu probíhá dost jinak. Samozřejmě, večer pak byla PhD. párty (já jsem měl ještě mezi obhajobou a párty zápas z volejbalu, tak to bylo akční). No a ve středu mě pak čekala prezentace, takže po párty přímo na prezentaci... V pátek se pak Jane byla kouknout na jeden byt v Apeldoornu a já jsem měl odpoledne prezentaci 7 holčin, co u nás byly v laborce. A týden jsme pak ukončili trochu nevesele, Jane byla nachlazená, tak v sobotu ležela v posteli a léčila se.

PhD. obhajoba

Obhajoba PhD. mi tady připadá celkem akční. Hned potom, co jsem to viděl, jsem si říkal, do čeho jsem se to zase upsal a že takové ukončení se mi rozhodně nebude líbit. Bylo to v aule univerzity, ale nevypadala tak, jako v Pardubicích. Byla menší, nebyly tam tak pěkné sedačky a bylo to celé rovné, žádné stupňovité nahoru. Celá ta obhajoba byla veřejná, takže tam mohl jít, kdo chtěl. Ale nějak moc extra lidí tam nebylo.
Začalo to tak, že nastupoval ten, co obhajoval PhD. Vpředu šla nějaká ženská, která nesla jakousi tyč. Na té tyči byly zavěšené takové malé kovové capiny, takže když šla, tak to cinkalo (což pro mě bylo celkem legrační). Pak šel doktorant a na konec šli dva jeho kamarádi (ti prý by mu mohli pomoct odpovědět nějaké dotazy, kdyby náhodou nevěděl, a pomáhají mu připravit nějakou tu párty a pod. Ale jakože prý mu v reálu moc pomoct nemůžou, protože to jsou většinou tak specifické témata, že kdo to nedělá, tak to prostě neví. Ale z historického hlediska se to furt dodržuje).
Pak ten doktorant prezentuje pro veřejnost, co vlastně dělal. Ale žádné detaily, jenom základy. Aby tomu mohli rozumět i lidi, kteří to vůbec nestudujou. Takže on tam začal mluvit o buňce, DNA, co to je a k čemu to je, a pak o tom, co vlastně dělal. To trvalo asi 10 - 15 minut. A pak se chvíli čekalo. Čekalo se, až nastoupí komise (ta asi měla nastoupit v přesný čas). Komise byla složena z 8 lidí, 4 byli oponenti a 4 byli z univerzity, jakože jeho vedoucí, nějaký hlavoun (děkan či co) a ještě jeden nějaký typos. Jeden ten hlavní vždycky představil jednoho oponenta a ten měl 10 minut na otázky. Po deseti minutách ho prostě přerušil, že už došel čas, představil dalšího a ptal se další. A tak to šlo se všema čtyřma. Ale že by pokládali nějaké normální otázky, to mi teda nepřipadalo. Hned první otázka byla dost akční. Prohlídl si první dvě rovnice a jedna měla trochu jinou velikost písma, tak se ptal jestli to má nějaký důvod či co a proč to tak udělal a co tím chtěl říct, jestli je jako ta jedna rovnice důležitější nebo ne a tak. A v podobném duchu to pokračovalo celých 40 minut.
Po 40 minutách přišla zase ta ženská s cinkající tyčí a praštila s ní do zeme. Tím jakože ukončila obhajobu a komise se odebrala dohodnout se, jak dopadl. Asi za 15 minut byli zpátky, usadili se, jeho vedoucí cosi řekl o tom, jak tam přišel a jak se jevil celou tu dobu, co tam byl a tak, pak mu předal diplom a byl konec. Pak odcházeli všichni, nejdříve ženská s tyčkou, pak komise, pak doktorant, za ním ti dva jeho pomocníci a za nima se zařadili rodiče a pak další lidi.
Pak se šlo do nějaké další místnosti, kde byl připravený bufet a gratulovalo se tam diplomantovi. Tak tam stál diplomant, vedle něho jeho přítelkyně nebo manželka (nejsem si jistý, ale taky pracuje u nás na univerzitě) a taky se gratulovalo jeho rodičům, že to jakože zvládli. Tak jsem si tam představil moje rodiče, jak přijímají gratulace v angličtině... Ale to třeba až někdy časem.
Na bufetu jsem se pak na chvíli zdržel, ale asi po půl hoďce jsem musel odejít, protože večer jsme měli ještě zápas. Toš zápas dopadl, bohužel, zase stejně jako všechny ostatní. Opět jsme prohráli 4:0. A zase jsme minimálně jeden set mohli vyhrát a ve všech setech jsme měli minimálně 20 bodů. Takže až tak hrozné to nebylo, jenom ten konec nějak nejsme schopní dohrát. Další dva zápasy hrajou beze mě, protože jedu domů, tak třeba se jim zadaří a nejlépe vyhrajou oba dva. Minimálně by mohli uhrát aspoň nějaký ten set.
Po zápase jsem s dalšíma lidma z volejbalu šel na párty na oslavu obhajoby (ten diplomant totiž hrál v tom samém klubu, jako já teď hraju). A šla tam i Jane, tak jsme poseděli, pokecali, vyzkoušel jsem asi 3 piva, ale ani jedno nebylo nic moc, tak jsem se pak vrátil k čepovanému, které bylo z těch všech asi nejlepší. No a někdy kolem 2 to končilo, takže jsme asi kolem půl třetí ráno zalezli do postele a šli spát.

Prezentace

Ve středu ráno bylo vstávání hodně kruté. Po necelých pěti hodinách spánku a s představou, že mě hned ráno čeká prezentace, na kterou bych měl jít... Toš ale odhodlal jsem se a vylezl jsem z postele i přesto, že se tam Jane dál vyvalovala a nevypadalo to, že by se odtama chtěla hnout. Když jsem dorazil do školy, dal jsem si kafe a doufal, že to pomůže a že prezentaci nějak přežiju (a hlavně neusnu).
Ale k mému překvapení to vůbec nebylo nudné. Přednášející byl takový starší profesor (den předtím to byl oponent na PhD. obhajobě) a byl celkem akční. I to téma bylo zajímavé (pro ty, kdo o tom něco vědí: prezentoval, že jak se všude učí, že při přepisu DNA se polymeráza pohybuje podél vlákna, tak že to vlastně je úplně naopak. Minimálně 2 polymerázy jsou na jakýchsi "továrnách" a kolem nich se pohybuje vlákno DNA). Trvalo to asi hoďku, ale vůbec mi to tak nepřišlo. Bylo to fajn. Ale potom odpoledne, když jsem nedělal nic akčního, tak jsem se musel hodně držet, abych neusnul u počítače. Nakonec jsem celý den přežil, i badminton, a dorazil jsem domů. Tam mi Jane řekla, že spala asi do 12, takže se vůbec necítí unaveně a že je jí fajn.

Apeldoorn

V pátek pak Jane jela do Apeldoornu podívat se na jeden pokoj. Stále totiž řešíme problém, že i když tu Jane najde práci, tak potřebuje mít nějakou adresu, na které by byla zaregistrovaná. A protože nám furt ještě nedali pokoj pro dva, tak jsme se rozhodli, že zkusíme najít nějaký co nejlevněšjí pokoj pro jednoho a ten bychom si pronajali. Jane by se na tu adresu zaregistrovala, ale to by bylo všechno, bydlela by pořád se mnou.
V Apeldoornu byl jeden takový pokoj, který byl za 240 E na měsíc (aspoň co jsme našli na netu). Tak se tam v pátek vypravila, že se na něho podívá a pak se rozhodnem. Apeldoorn je asi hoďku vlakem z Ede, kam se jede asi 40 minut na kole.
Dojela tam v pohodě, našla to taky rychle, prý ani moc nebloudila, tak to bylo v poho. Ale když se tam rozhlídla, moc ji to nepotěšilo. Nebylo prý vůbec pěkné, byly tam společné sociálku, které měli nastřídačku čistit ubytovaní studenti, ale tenhle systém tam asi moc nefungoval. Navíc jí řekli, že těch 240 E je bez elektřiny, vody a spol., takže s tím dohromady je to o 100 dražší. Tak jsme se rozhodli, že jestli už to má být za víc než 300 E, tak si najdem něco blíž. No a tak furt dále hledáme, jestli tu něco nenajdeme.
Já jsem byl v pátek opět ve škole a od půl čtvrté jsme měli opět prezentaci, tentokrát nám přednášelo 7 holčin z tzv. toolboxu. Toolbox je označení pro takovou krátkou praxi. Vždycky na 8 týdnů (tak dlouho tady trvá jedno studijní období, něco jako u nás semestr) si studenti, co jsou na magisterském studiu, můžou vybrat nějaké 2 laborky a v nich těch 8 týdnů pracují na nějakém výzkumu. Z toho potom zpracujou nějakou závěrečnou zprávu.
Toš jsme si poslechli prezentaci, která pro mě byla tentokrát hrozně nudná. Většina lidí tu totiž pracuje na úplně jiném tématu než já, takže i ty prezentace jsou o té jejich práci. Teď už tomu aspoň trochu rozumím, o co jim jde, ale furt mě to nebaví. No a po prezentaci se tu vždycky ještě chvíli sedí u piva (to sponzoruje škola, nebo teda jakože naše oddělení). Tak jsem tam taky seděl. A ze začátku to vypadalo celkem nudně, tak jsem si říkal, že dopiju a půjdu. Ale pak dorazil i jeden typos, který je z Čech a ještě další lidi, kteří se bavili anglicky, tak se to zlepšilo a zůstal jsem. No a dobře jsem udělal. Postupně se všichni ztráceli a ten Čech pak vytáhl i slivovici, tak jsme pili i slivovici. Domů jsem dorazil asi až kolem osmé večer (to se Jane moc nelíbilo, ale stejně s tím nic nenadělala).

Celý týden byl takový pěkný, až sobota nám to trochu pokazila. Jak Jane jela do toho Apeldoornu, tak asi trochu nachladla, protože se zpotila na kole a pak šla po venku, kde bylo celkem chladno. Tak zůstala celý den v posteli, aby se trochu vyléčila a aby domů nedojela marod. Tak jsem musel nakoupit já. Toš jsem byl zase na trhu, pak jsem byl i v obchodě, všechno jsem nakoupil a pak jsem se musel o Jane postarad, aby se vyléčila. V neděli už pak vypadala líp, ale furt hodně smrkala. Toš snad to do odjezdu vyléčí, ať doma všechny nenakazí.