Obhajoba

Po noci v muzeích jsme zpátky do Amsterdamu jeli hned ve středu, protože Janeina kolegyně slavila narozeniny a šli jsme do portugalské restaurace na večeři. Ženské pak měly dámskou jízdu v kině a my chlapi jsme šli do českého baru v Amsterdamu. Tam jsme poseděli u piva a když holkám skončilo kino, sešli jsme se zase dohromady. Ale my už jsme pak museli jet zpátky do Ede, abychom ráno zase normálně vstali. V pátek pak dorazili do Nizozemí Hanka (Janeina sestra) s jejím přítelem. Ale jejich cesta rozhodně nebyla nudná. Nejdříve měli problémy s vlakem v ČR, protože museli jet náhradní autobusovou dopravou, takže si nebyli jistí, jestli stihnou letadlo. Nakonec se stihli dostat na letiště včas, nasedli do letadla a když měli odlítat, řekli jim, že si mají zase vysednout. Pak začli něco opravovat na motoru a Hanka s Michalem museli čekat přes 4 hodiny, než mohli zase zpátky do letadla. A zrovna do takového, kde se opravoval motor... No, pátek 13. se vším všudy. Nakonec ale doletěli v pořádku a s Jane, která na ně celý den čekala, dorazili domů (Jane se aspoň zašla podívat do centra do obchodů, jak zjistila, že přiletí tak pozdě). 

V sobotu jsme se pak šli všichni podívat do centra Ede, kde taky přišel Mikuláš, ale nic extra akčního se nedělo, jenom něco říkali holandsky (možná jsme byli ale trochu pozdě). Potom už jezdili sami nebo s Jane a já jsem zůstával doma, protože jsem se připravoval na obhajobu dizertačky, která byla ve čtvrtek. V neděli pak jeli s Jane do Amsterdamu a v pondělí byli ve Wageningenu. Tam jsem pak dorazil i já a Jane, dali jsme si spolu večeři a já jsem šel na volejbal a zbytek se na mě koukal. V úterý pak měli volnější den a ve středu byli se byli projet do lesů kolem Ede.

Ve středu taky přiletěli naši, kteří přiletěli do Eindhovenu, potrajdali po centru, pak si půjčili auto a dojeli k nám. Taky dorazil Jiří, který přiletěl do Amsterdamu a do Ede se dostal vlakem. Na nádraží jsme ho vyzvedli s taťkou a shodou okolností zrovna přijela i Jane, tak jsme je oba dovezli domů. Doma jsme pak pojedli a večer poseděli a já jsem se snažil uvolnit před obhajobou. 

Ve čtvrtek jsme museli vstávat dříve než obvykle (když tu máme návštěvu), abychom se stihli nasnídat a dojet do Wageningenu. Tam jsme byli asi o půl hodiny dříve, tak jsme ještě na chvíli zašli do centra. Pak už jsem se od nich odpojil, protože jsem musel být v aule dřív, aby mi ukázali, co a jak. Dostali jsme taky kafe, tak jsme tam s mýma paranymfama, kteří byli na pódiu se mnou, aspoň pokecali a oni se mě snažili ještě uvolnit. Mezitím jsem viděl, jak postupně přichází lidi z laborky, aby se na mě podívali. Pak už bylo 11 hodin a přišli mě odvést na pódium. Tam jsem měl nejdřív 15 minut prezentaci o tom, co jsem dělal, pak přišla komise a začli mě postupně zkoušet. Každý měl asi 10 minut, kdy se mě na něco ptal a společně jsme diskutovali. Po 45 minutách byl konec a komise odešla vyhodnotit, jestli a jak jsem obhájil titul. To už mi bylo konečně líp, protože jsem věděl, že už to mám za sebou. Když přišli zpátky, řekli mi, že jsem to obhájil, pak mi ještě můj profesor pogratuloval a něco o mě řekl, jak jsem si u něho v laborce vedl, a pak jsme všichni odešli do vedlejší místnůstky. Tam jsme měli malé občerstvení a všichni mi postupně gratulovali, že jsem získal titul. 

Po obhajobě jsme šli s našima na oběd, protože už jsme byli všichni hladoví, a pak jsme jeli domů do Ede. Tam jsme se víceméně jenom převlíkli a vyrazili jsme zpátky do Wageningenu busem na večeři a párty. Večeři jsme měli v té samé hospodě, jako potom párty, tak to bylo jednoduché. Navíc byla večeře úžasná, tak jsme si to užili a pak se přesunuli do samostatného salónku na párty. Tam postupně přicházeli lidi z laborky nebo z volejbalu a já jsem tak různě trajdal mezi nima, abych si stihnul se všema popovídat. Dokonce mi připravili i video, tak jsme se všichni hodně zasmáli. Na párty jsme zůstali asi do jedné a pak jsme se taxíkama dopravili domů do Ede. 

V pátek jsme rozhodně nevstávali nějak brzo, takže jsme i upravili plán a vymysleli něco volnějšího, na co nám stačí jenom půl dne. A vydali jsme se na zámek de Haar. Tam jsme si prošli zahradou kolem zámku, i do bludiště jsme zatrousili a nakonec jsme si dali kafe nebo pivo ve zdejší kavárně. Pak už jsme vyrazili zase zpátky a uvařili něco na večeři. V sobotu jsme pak vyrazili do ZOO v Arnhemu a tam jsme strávili celý den, i když byla celkem zima. Uprostřed totiž byly uzavřené pavilony, tak jsme se tam vždycky zahřáli. V neděli jsme pak vyrazili zpátky do ČR, jenom Hanka a Michal zůstali až do pondělí, kdy jim letělo letadlo. 

Letěli jsme s našima do Katowic, odkud nás vzali zase autem domů. V pondělí jsme ještě zůstali ve Vsi, ale v úterý už jsme se přesunuli do Valmezu, abych tam zase všechny navštívil, protože už jsem tam dlouho nebyl. A tak jsme byli u tety v nemocnici a pak jsme se stavili u babičky. Ve středu jsem pak musel zase odjet do Prahy, kde jsem měl ve čtvrtek pohovor. Po pohovoru jsem se vrátil do Valmezu a v pátek jsme jeli navštívit tetu a strejdu do Vsetína. A aby toho cestování nebylo málo, tak jsme v sobotu ráno jeli do Pardubic, kde jsme měli badmintonový turnaj s lidma z výšky. V Pardubicích jsme byli do neděle, pak jsme jeli k nám do Vsi, abych tam vybalil věci, které jsem měl na pohovor a do Pardubic na badminton, a nabalil jsem si malý prázdný baťůžek do NL. V pondělí ráno jsme pak jeli do Brna a v pohodě jsme doletěli a docestovali domů. Když jsme byli v NL, tak mi dali vědět z pohovoru, že jsem skončil druhý, ale že se ještě snaží vytvořit jedno místo, aby mohla ta vedoucí přimout nás oba dva. Tak uvidíme, jak to dopadne. 

Jiří na návštěvě a další akce

Po tom, co odjeli chlapi po fotbale s Jane, jsem doma zůstal sám. Ale ne na moc dlouho, trochu jsem pouklízel a v pátek přiletěl bratr Jiří s kamarádkou Janou (aby se to nepletlo) z Mladé Boleslavi. Rozhodli jsme se, že si půjčíme auto, tak jsem ho vyzvedl v Ede a vyzvedl je v Amsterdamu na letišti. Po cestě jsem se ještě stavil v bonsai centru, kam jsem se už dlouho chtěl podívat, ale je to hrozně špatně dostupné veřejnou dopravou, takže jsem tam ještě nebyl. Teď jsem si tam sjel autem, je to po cestě do Amsterdamu a asi dvě hodiny jsem trajdal po obrovských sklenících a prohlížel si bonsajky. Potom jsem už dojel do Amsterdamu a byli jsme domluveni na krátkodobém parkovišti. Ale je tam tolik parkovišť, že když jsem jel sám, tak jsem se tam trochu zamotal a to správné parkoviště jsem nenašel. Tak jsem zaparkoval a vyzvedl si oba u vstupu do letiště. Pak jsme se vydali do Wageningenu, protože bylo ještě odpoledne. Ale bohužel jsme jeli ve špatnou dobu, takže jsme si pěkně pojeli v kolonách. Nakonec jsme se ale do Wageningenu dostali a říkal jsem si, že nechápu lidi, co tohle dělají každý den, to bych radši jezdil vlakem. Ve Wageningenu jsme byli asi dvě hoďky, zašli jsme na pivo a pak už jsme vyrazili domů do Ede na večeři. 

V sobotu ráno jsem je hned vzal do obchodu se sýry, protože později už by to nevyšlo. A pak jsme vyrazili do Amsterdamu. V Amsterdamu jsme samozřejmě prošli všechno známého, i pivo jsme si dali, a jako zpestření jsme šli hledat kešku. Jana to sbírá, tak jsme na netu našli nějakou v centru Amsterdamu, ale když jsme tam došli, tak jsme zjistili, že ji hledá asi víc lidí a že jsme vlastně v řadě na to, abychom se mohli podepsat. Když konečně všichni ostatní odešli, Jana se taky zapsala a pokračovali jsme v prohlídce města. Stihli jsme i lodičky, kde nás vyfotili, když jsme nastupovali, a pak jsme si ty fotky mohli pořídit. A protože všechny tři fotky vypadaly pěkně a všichni jsme se usmívali, tak jsme typose překecali, že nám dal slevu. Pak už jsme se vydali zpátky do Ede a večer jsme zase poseděli. 

V neděli jsme se rozhodli, že se podíváme do Rotterdamu, že to bude lepší než přes víkend. A tak jsme, jako s našima, vyrazili nejdříve na mlýny na Kinderdijku, které jsou hned vedle Rotterdamu. Tam jsme to všechno potrajdali a někdy odpoledne jsme vyrazili do Rotterdamu. Tam jsme se taky pěkně pokoukali a zase jsme hledali jednu kešku. A protože už pak bylo pozdě, tak jsme tam zůstali i na večeři. Domů jsme se vrátili někdy večer a pak jsme ještě seděli, popíjeli pivo a kecali. K tomu jsme si stáhli film, na který jsme se nakonec rozhodli, že se i podíváme, takže jsme šli spát až někdy po půlnoci. 

V pondělí jsme vyrazili na kola do parku Hoge Veluwe. Ale když jsme tam dorazili, tak zrovna začlo nepříjemně poprchávat. Tak jsme to zrušili a šli jsme do blízké vesničky na další kešky. Ale jak jsme se tak procházeli, tak přestalo pršet a vyčasilo se. Tak jsme přehodnotili situaci a vydali jsme se zpátky do parku na kola. Sice jak jsme vyjeli, tak zase začalo poprchávat, ale to naštěstí rychle přestalo a zbytek dne bylo celkem pěkně. Domů jsme dorazili zase k večeru, zašli jsme ještě nakoupit a večer zase poseděli u piva. Byl zrovna podzim, tak jsme popíjeli speciální podzimní pivo. 

V úterý jsme pak jeli do Open Air Musea, skanzenu. Počasí zase nebylo optimální, ale nějak extrémně nepršelo, tak se to dalo zvládnout. Všechno jsme to tam zase potrajdali, vyzkoušeli pivo i palačinečky a na závěr jsme si zašli vyzvednout další kešku. Když jsme dorazili domů, tak se Jiří a Jana pobalili, protože ve středu brzo ráno jsem je odvážel na nádraží, odkud jeli na letiště. Říkal jsem, že to budou mít jistější než jet autem, protože bychom zase mohli skončit v kolonách. Nakonec dorazili v poho na letiště a doletěli domů. Z Jiřího návštěvy máme samozřejmě hromadu fotek, ale ještě jsem neměl čas je projít, takže to zase přidám později. 

Mezitím, co u nás byl Jiří s Janou, jsem taky dostal první verzi vytištěné dizertačky, jak to bude vypadat. Tak jsem to musel ještě v mezičase prohlídnout, jestli je všechno v pořádku a dal jsem povolení k tisku. Pak se to teda dva týdny tisklo a teď už je dizertačka vytištěná, už jsem ji porozdával lidem v laborce a ještě mi jich hafo zbylo, tak uvidíme, co s nima vlastně budu dělat a kolik jich ještě rozdám. 

Taky jsme s Jane řešili, jestli se rozhodneme jít zpátky do ČR nebo budeme zůstávat v Nizozemí. Museli jsme se rozhodnout rychle, protože já jsem měl nabídku práce v NL a Jane byla perspektivní kandidát v jedné firmě v ČR, ale těm to bohužel hrozně dlouho trvalo, než se rozhodnou. Nicméně nakonec jsme se rozhodli, že se vrátíme zpátky do ČR. Takže jsem musel odmítnout práci v NL a později jsme se dozvěděli, že Jane tu práci nedostane, že mají někoho jiného, koho přijmou. Ale rozhodnutí už jsme neměnili, tak teď oba hledáme nějakou práci v ČR. 

Když odjel i brašin, zase jsem zůstal doma sám. Tak jsem přes den zase trochu uklízel a večer se flákal. V sobotu jsme pak měli další zápas, po kterém se konala akce ve sportbaru, kam chodíme na pivo po volejbale. Majitel slavil, že je ten sportbar funguje už 25 let a protože tam furt chodíme a známe se s majitelem, byli jsme všichni volejbalisti pozvaní. Toš byla tam hromada lidí, které jsem vůbec neznal, tak jsme poseděli, popili, bo tam měli levné pivo, a pak jsem někdy kolem 11 jel domů. 

V pondělí se Jane vrátila z ČR, ale moc dlouho jsme spolu nebyli, protože jsem v pátek odjížděl do ČR zase já, jeli jsme na chatu s táborovou partií. Dokonce u nás zrovna byla teta z Prahy s celou rodinkou, tak jsem s nima na chvíli pobyl, ale večer jsme už jeli busem na chatu. Chata byla super, v sobotu jsme si dali delší procházku, byl jsem víc než dvakrát výš než nejvyšší hora v NL, takže mi trochu dělalo problémy tam vylézt a potřeboval jsem aklimatizační přestávky. V neděli nás pak šlo na krátkou procházku jenom pár, kteří jsme nemuseli brzo zpátky, po cestě jsme si dali oběd, pak uklidili a domů jsem se vrátil v neděli odpoledne. A protože jsme se rozhodli, že se vrátíme do ČR, přivezl jsem si domů hromadu tulipánů, ať mám nějakou památku na NL. Takže jak jsem se vrátil z chaty, rychle jsem šel ještě zakopávat cibulky do země. Naštěstí mi naši připravili záhonek, kam jsem je mohl zasadit, tak to šlo docela rychle.
V pondělí jsem se potom vrátil zpátky do NL a domluvil jsem si s profesorem a čtyřma doktorandama, že si uděláme cvičnou obhajobu. Takže jsem jim poslal svoji dizertačku, oni si mezi sebou rozdělili jednotlivé kapitoly a připravili si otázky, a já jsem pak musel odpovídat. Ale nijak moc mi to nešlo, takže od té doby ještě znova čtu dizertačku, připomínám si, co tam bylo, a čtu další články, abych byl víc připravený než na tu cvičnou obhajobu. Doufám, že to pomůže a obhajoba nakonec dopadne dobře.
Minulou sobotu jsme pak byli zase v Amsterdamu, kde se tentokrát konala Noc muzeí. To jsme si koupili jeden lístek a pak jsme měli vstup do většiny museí v Amsterdamu zadarmo. Bohužel se taková akce koná jenom jednou ročně, ale stejně to bylo super a stihli jsme toho relativně dost. Nejdříve jsme se byli podívat v Novém kostele, kde měli výstavu z Říma, všelijaké sochy a kamenné tabulky, sem tam nějaké video o tom, jak to tehdy v Římě chodilo, a další věci. K tomu nám hrály varhany, tak jsme měli krásnou atmosféru. V kostele taky měli bar, tak jsme si dali pivo a počkali jsme, než dojde zbytek skupiny. K tomu nám dokonce hrál i DJ nějakou moderní hudbu s typickýma diskotékovýma světlama, tak to bylo takové zvláštní. Chvíli jsme pak ještě čekali, protože tam měl být nějaký koncert, ale nakonec nějaká skupina zahrála jenom jednu písničku a pak na pódiu jenom kecali, samozřejmě že holandsky a spíš něco náboženského, takže jsme dopili pivo a šli na hamburger na večeři. Potom jsme vyrazili směrem k botanické zahradě, ale po cestě byl ještě dům Rembrandta, tak jsme se šli podívat, jak bydlel. Bylo tam asi 5 pater a všude byly jeho obrazy, případně obrazy jiných malířů z té doby. Taky nám tam ženská ukazovala, jak si dělali olejové barvičky, s kterýma potom malovali, a v úplně horním patře byl přístroj, který nám vybral Rembrandtův obraz a my jsme se měli tvářit jako ta postavička na obraze. Ale bylo to dělané pro 1 až 2 lidi, takže když jsme tam přišli v pěti, tak jsme se sotva vlezli do obrázku. Ale udělalo nám to obrázek a vypadá to celkem pěkně.
Pak jsme dorazili do botanické zahrady, tam jsme museli chvíli počkat ve frontě, ale šlo to rychle, tak to bylo fajn. V botanické zahradě byly chodníčky osvětleny svíčkama, tak to vypadalo hrozně příjemně. V jednom skleníku pak měli bar, kde jsme si dali gin s tonikem a pak jsme dál trajdali zahradou. Po zahradě jsme ještě vyrazili do Hermitage, tam měli dvě výstavy, jedna byla o Napoleonovi a Josefíně, a druhá byla o holandských malířích zlatého věku. Tak jsme to taky všechno protrajdali a pokoukali se. Ještě tam byla nějaká párty, tak jsme se tam šli na chvíli podívat, ale už jsme byli dost utahaní, bylo už kolem jedné ráno, takže jsme to brzo sbalili a šli se vyspat. S Jane jsme přespali u jedné její kolegyně a v neděli ráno jsme jeli zpátky do Ede a zbytek neděle proflákali. 

Fotbalová návštěva

Na přelomu září a října byla Jane v ČR na pohovoru, z kterého ale ještě neví výsledek. Měli jí něco říct už před dvěma týdny, ale furt to prodlužujou. Tak snad na konci tohohle týdne bude vědět něco víc. Z ČR se vrátila v pátek (2.10) a pak byla převážně doma a dopisovala dizertačku. Já jsem měl v sobotu první domácí zápas z volejbalu a potom jsme měli párty z volejbalovou asociací, všichni lidi z různých týmů tam byli. Nejdříve jsme měli bufet a potom přišel DJ a začalo se dokonce i tančit. U toho se samozřejmě popíjelo hromada piva a dokonce jsme měli i nějakou půlečku od pana majitele nebo od předsedy volejbalového klubu. Sice to ze začátku bylo trochu nudnější, všichni se bavili v holandštině a když tam hrála hlasitá hudba, tak jsem toho moc nerozuměl, ale pak jsme šli tancovat, tak už to bylo lepší. Skončili jsme někdy kolem 2 nebo 3 ráno a pak jsem vyrazil na kole domů. A bohužel jsem po cestě na něco najel a píchnul duši, takže jsem musel zbytek cesty domů pěšky. A jak jsem tak šel, tak jsme se u jednoho semaforu sešli ještě s dalšíma dvěma chlapama z týmu a dokonce tam projížděl i trenér. Ale trenér byl asi opilejší, než čekal, takže když vyrazil domů, tak z cyklostezky najel na hranu u chodníku a spadl. Rychle jsme se za ním vydali, jestli je v poho, a nevypadalo na to nic hrozného, opilí mají štěstí :) Jenom mu spadl řetěz, tak ho musel jeden ze spoluhráčů, který jel tím samým směrem, domů dotlačit. Já jsem pak došel domů a šel spát. Někdy přes týden jsem pak opravil kolo a mohl jsem zase jezdit. 

V pondělí jsem pak já šel na druhé interview do té holandské firmy, která šlechtí chrysantémy. Tentokrát to bylo s ředitelem a manažerkou výzkumu a probíhalo to v angličtině, že mu to nevadí a pro mě to bude jednodušší. Pak jsem měl i prohlídku skleníků a laboratoří, a ukazovala mi, kde co roste a co dělají. Pohovor šel dobře a v pátek mi volali, že by se mnou chtěli mít další pohovor o týden později. 

Mezitím jsem během týdne trochu uklidil byt, protože v sobotu měla přijet fotbalová návštěva. Protože česká reprezentace hrála kvalifikaci o ME s Nizozemím, rozhodli se čtyři chlapi v čele s taťkou, že se přijedou na zápas NL-ČR podívat. Takže naplánovali výled od soboty do středy s nějakými výlety po NL a zakončené fotbalem v Amsterdamské Bijlmer Aréně. 

Já jsem měl ještě v pátek večer zápas, který jsme bohužel prohráli, vrátil jsem se domů někdy po půlnoci a v 6 ráno už jsem vstával, abych stihl vlak do Eindhovenu, kde jsem chlapy vyzvedl na letišti. Samozřejmě jsem jim, jako správný zásobovací člen týmu, dovezl pivo a čistou. Protože si vyzvedávali auto až později, vydali jsme se nejdříve na obhlídku Eindhovenu. Busem jsme se dostali blíž k centru a pak už jsme šli městem kolem Evoluonu, koncertní haly v Eindhovenu, a kolem fotbalového stadionu PSV. A protože to byla fotbalová návštěva, tak chtěli zkusit, jestli se dá podívat na stadion. A překvapivě tam měli přímo kavárnu, která měla venkovní posezení v rohu stadionu, nějaký VIP sektor s polstrovanýma sedačkama. Tak jsme se rozhodli, že si tam dáme pivo a pokocháme se stadionem. Když jsme všichni dopili a udělali hromadu fotek, vyrazili jsme dál do centra. Tam jsme trochu pojedli v místním rychlém občerstvení a došli jsme až ke kostelu svaté Kateřiny. Ten byl otevřený, tak jsme si ho prohlídli zevnitř. Dál jsme pak procházeli městem, na chvíli jsme poseděli u kanálu, kde jsme si mohli dát pivo a půlku, a došli jsme až do středu centra, kde byly zase moderní budovy. To už jsme došli k nádraží, odkud jsme se svezli busem zpátky na letiště, vyzvedli si auto a vyrazili do Ede. 

V Ede si mohl dát pivo a půlku konečně i řidič, pak jsme si dali večeři a seděli a popíjeli až do večera. Na večer jsem měl domluveno ve sportbaru, kde chodíme na pivo po volejbalu, že nám tam pustí fotbal ČR-Turecko. Sice to bylo trochu dál, museli jsme jít asi 40 minut, ale myslím, že nikomu taková procházka neuškodila. Po cestě jsme si i zazpívali a pěkně se bavili. V hospodě nám pak nastavil na velké plátno fotbal a my jsme si k tomu dali pivo a podporovali Čechy. Sice jsme to neměli s komentářem, protože v hospodě hrála normální hudba, ale toho využil taťka a tančil s Jane. Jak jsme tak popíjeli, tak jsme se zeptali majitele, jestli bychom si mohli dát i svojí půlku a dovolil nám to, tak jsme ho samozřejmě pozvali. Ten si ji s námi dal až později, protože se musel starat o hospodu. Jinak se ale v hospodě sedělo dobře a spíše jsme to prokecali než se koukali na fotbal, hlavně proto, že nebylo až tak moc na co koukat. Po fotbale pak už byli všichni unavení, tak jsem našel autobus a svezli jsme se domů busem.

V neděli jsme pak vyrazili do Haagu. Měl jsem najitou adresu parkoviště, ale po cestě si chlapi ještě vymysleli, že chcou jít k moři. Tak jsem rychle uvažoval, kde se dá zaparkovat u moře, a vzpomněl jsem si, jak jsme jezdili na beachvolejbalové turnaje do Scheveningenu, což je hned vedle Haagu, tak jsem je zavedl na tamější parkoviště a zašli jsme asi na hoďku na pláž. Většina lidí se tam jenom procházela, pár se jich učilo surfovat v neoprenech a dokonce jsme tam viděli jeden pár, který šel do vody jenom v plavkách. U moře jsme si dali sváču a pak jsme vyrazili do Haagu. V Haagu jsem na netu našel nějaké budovy, které by mohly být zajímavé, a udělal jsem jakýsi okruh. Tak jsme postupně procházeli nějaké kostely, budovy evropského soudu, byli jsme v zahradě královského paláce, podívali jsme se na samotný královský palác a české velvyslanectví a zakončili jsme to u Paláce Míru. Původně chtěli jít po Haagu ještě do Rotterdamu, ale tím, že jsme byli na pláži a pak si hodně prohlíželi Haag, tak už to nevyšlo. Jenom jeden chlap v Rotterdamu nebyl, tak jsme se domluvili, že aspoň projedem centrem, ať má představu, jak to tam vypadá. Ale bohužel byl zrovna řidič, tak nevím, jestli aspoň něco stihl nebo se jenom věnoval kolem jedoucím autům. Večer jsme chvíli poseděli, ale šli jsme spát dřív, protože jsme byli všichni unavení z předchozí noci. 

V pondělí mělo být krásně jasno, tak jsme se rozhodli, že pojedem na lodičky do Giethoornu. Na netu jsem se ještě večer předem koukal, jestli se tam dají lodičky půjčit nebo už je všechno zavřené, ale nic pořádného tam nebylo, jenom někde bylo napsané, že by mělo být otevřeno do konce října. Ale když jsme tam dorazili, tak všechno vypadalo úplně mrtvě, nikde nic otevřeného, nikde nikdo. Pak jsme našli jednu kavárnu, tak jsme zašli na kafe a zeptali se vrchního, jestli ještě něco funguje. Prý sem tam něco ještě jo, že to máme zkusit dál. Tak jsme šli dál, až jsme našli hospodu, kde půjčovali jednotlivé lodičky a dokonce i měli prohlídky v krytém člunu, kde by nebyla taková zima a nefoukalo by tam. Nakonec jsme se ale rozhodli, že půjdem na normální lodičku, protože to cenově vyjde nastejno, ale můžem jezdit dvě hodiny. Dokonce jsme dostali deky, ale překvapivě nebyla až taková zima, jak jsem čekal. Asi jsme na ten vítr byli moc nízko, tak bylo fajn. Až když jsme vyjeli na jezírko, tak s náma začaly houpat vlny a bylo větrněji. Ale nestrávili jsme tam moc času a rychle jsme se vrátili do kanálů ve vesničce, kde bylo příjemněji. Po cestě domů jsme se ještě stavili nakoupit v obchodě a večer jsme v klidu poseděli. 

V úterý jsme pak vyrazili do Amsterdamu. Vyjeli jsme hned ráno a zaparkovali pod stadionem, kde jsme se večer vrátili na fotbal. Ze stadionu jsme už šli všichni v červených dresech Česka a v centru Amsterdamu jsme potkávali hromadu českých fanoušků. Prošli jsme opět klasické turistické cíle v Amsterdamu, dali si pivo, projeli se lodičkou, někteří dokonce poklimbali z únavy, a pak jsme vyrazili zpátky na stadion. Tam už se začali shromažďovat fanoušci. Na jedné straně stadionu, odkud mají vchod domácí fanoušci, měli Holanďani dokonce postavené pódium a měli tam nějaké DJ a prodávali tam pivo. Tak jsme se tam zašli podívat a taky si dali pivo. Byla tam i fotka nizozemské reprezentace, tak jsme roztáhli naši velkou českou vlajku a vyfotili se před ní. Najednou se u nás objevila nějaká moderátorka, co chtěla natočit nějakou půlminutovou zprávu a chtěla za sebou české i holandské fanoušky. Tak se nás zeptala, jestli bychom za ní fandili pro Čechy, a vedle nás postavila nějaké Holanďany. Nakonec to musela točit asi na pětkrát, protože jí furt někdo chodil do záběru, takže když jsme za ní pokaždé skákali, tak po tom posledním záběru jsme byli celkem utahaní a chtěli jsme trochu spočnout. A pak už jsme vyrazili zpátky na druhou stranu stadionu, odkud jsme měli vstup my, Češi. Toš do stadionu jsme se dostali v pohodě, ale pak jsme si museli vyšlapat asi pět pater schodů. A jak jsem tak koukal na některé fanoušky, tak jim to dalo dost zabrat, u některých se dokonce objevovaly krůpěje potu. Když jsme si našli místa, tak jsme nejdříve koukali na rozcvičování a pak začal fotbal. Abych řek pravdu, tak Holanďani byli dost ticho, nic nekřičeli, jenom tak decentně povzbuzovali. To Češi si pěkně vyřvali hlasivky a nálada byla super. Hlavně když Češi hráli pěkný fotbal a vlastně celý zápas vyhrávali. Po zápase jsme byli všichni spokojeni, viděli jsme pěkný fotbal s krásným výsledkem, a spokojeně jsme se vrátili domů. 

Ve středu ráno jsme ještě vyrazili na krátkou prohlídku Ede se zastávkou v sýrovém obchodě a pak už se chlapi sbalili a vyrazili zpátky na letiště a do ČR. A protože Jane se chtěla podívat domů za mamkou a zbytkem rodiny, odjela do ČR s nima.

Fotky z fotbalové návštěvy

Fotky z týdenní návštěvy

Tak konečně jsem se dostal k fotkám a podařilo se mi je protřídit. Takže tady jsou fotky, když tu byli naši a Dvořáci na návštěvě. Sice je jich stále dost, ale už je to míň než čtvrtina.

Pohovory a další

Když naši odjeli, tak jsme měli relaxovanější program. Přes týden Jane sepisovala dizertačku a já jsem dodělával poslední zbytky na finální verzi dizertačky. Taky jsem byl ještě na obhajobě kolegy z naší skupiny, tak jsem se naposledy podíval, jak to vypadá z pohledu diváka. Příště už tam budu já. A samozřejmě mi to skoro všichni připomínali...

Minulý týden (mezi 7. a 13.9.) jsem taky byl v ČR, abych se podíval za našima a o víkendu abych oslavil svatbu kamaráda z tábora. A když už jsem byl doma, tak jsem měl naplánováno hromadu práce na zahradě, tak jsem se rozhodně nenudil. Ale taky jsem se stihl potkat s hromadou lidí, tak to bylo fajn. V sobotu jsme pak oslavili svatbu a v neděli jsem jenom relaxoval, než pojedu zase zpátky do NL. Jane se ale doma taky nenudila. Přes týden jezdila zase do Amsterdamu, aby ještě něco doměřila a aby nebyla doma sama. V pátek pak měla mít dámskou jizdu, ale nakonec se z toho vyklubala akce pro hromadu lidí z jejich oddělení a měli tam dokonce i kapelu. Tu pozval jeden doktorand, když byl zrovna trochu opilý a asi nevěděl, co dělá. Ale prý to nakonec byla super akce. Do soboty pak zůstala v Amsterdamu, protože pak vyrazila do města nakupovat. 

Když jsem se vrátil, měli jsme ve čtvrtek já i Jane pohovor. Já v holandské firmě na sever od Amsterdamu a Jane přes Skype na pozici v holandské firmě, ale v Brně. Já jsem musel vyrážet už brzo ráno, abych se tam dostal včas, protože to trvá skoro tři hodiny, než se tam z domu dostanu. Celý pohovor pak probíhal v holandštině, tak to bylo celkem zajímavé. Ale asi jsem se připravil celkem dobře, protože to probíhalo relativně v pohodě až na pár slovíček, které jsem vyloženě nevěděl. Jane se bavila s ženskou z personálního a taky se musela připravovat, protože česky ještě pohovor neměla. Ale taky to zvládla a nakonec nás oba pozvali na další pohovory. Takže Jane teď letěla do ČR, aby měla v úterý 29.9. pohovor přímo v Brně a já bych měl mít druhý pohovor na začátku října.
Jinak nám taky začala volejbalová sezóna a v pátek jsme měli první zápas, ale bohužel jsme to 3:1 prohráli. Ale celé to bylo ještě takové zmatené, zatím jsme pořádně ani neměli tréninky, tak počítám, že se to časem zlepší. V sobotu jsme se pak domluvili s kolegyní z Wageningenu, že se půjdeme podívat na parašutisty. Každý rok je v Ede připomenutí seskoku hromady parašutistů za druhé světové války, když chtěli zaútočit na Němce. Prý ta operace stejně nějak dobře nedopadla, ale stejně se to každý rok připomíná a dopoledne a odpoledne skáče asi 700 parašutistů. Tam jsme dojeli na kole a zpoza mraků ještě prosvítalo sluníčko. Ale čím víc jsme se blížili místu, kde měli skákat ti parašutisti, tak tím víc bylo škaredě a začínalo poprchávat. Pak dokonce oznámili, že dopoledne skákat nebudou a uvidí, jak bude odpoledne. Tak jsme si aspoň prošli stánky, co tam byly, a podívali se na různá vojenská auta. Ale protože poprchávalo čím dál víc, tak jsme se sbalili a vyrazili jsme domů. Po cestě zpátky jsme hned u cesty našli hromadu hřibů, tak jsme si dva vzali a udělali si je na oběd.

V sobotu odpoledne jsme pak ještě vyrazili do Amsterdamu, protože Jane potřebovala koupit nějaké pěkné oblečení na pohovor a potom jsme byli domluveni na večeři s jejíma kolegama. Původně měla jít Jane nakupovat s kolegyní, ale protože se jí dlouho neozývala, tak jsem šel s ní, aby nechodila po obchodech sama. Toš jsme protrajdali všelijaké obchody, co Jane našla na netu, že by mohli mít něco zajímavého, a pak jsme se dokonce setkali s tou kolegyní, s kterou měla nakupovat. Ta mezitím nakupovala se svojím přítelem, dalším kolegou. Tak jsme pak pokračovali společně, Jane s kolegyní lítaly po obchodech a my dva jsme kecali většinou někde u vstupu do obchodu. Nakonec Jane nakoupila všechno, co hledala, tak jsme si ještě stihli dát jedno pivo a vyrazili jsme na večeři. Byla to taková velká asi turecká (nebo něco podobného) restaurace, tak jsme si dali nějakou směsku masa a pořádně se nadlábli. Zbytek pak ještě vyrazil na pivo, ale my už jsme museli odejít, abychom stihli poslední vlak do Ede. V neděli jsme pak jenom dospávali a odpočívali, protože jsme dorazili hrozně pozdě.
V pondělí odpoledne jsme pak zase vyrazili do Amsterdamu, protože Janeina kolegyně z Brazílie odjížděla, tak uspořádala brazilské barbecue. Tak jsme taky cosi přinesli a bylo to super. Byla tam hromada masa, nějaký salát i brazilské drinky. A zase jsme jeli domů až posledním vlakem, takže úterý bylo opět takové neproduktivní. Zbytek týdne už byl ale zase jako normálně a jak už jsem psal, v pátek Jane odletěla do ČR, aby dostala v Brně práci. Toš uvidíme, jak to dopadne. 

Návštěva ze Staré Vsi

Když jsem odevzdal dizertačku, tak jsem ani neměl moc času na nějaké flákání, ale musel jsem pouklízet v bytě, protože jsme čekali návštěvu. Tentokrát k nám přijeli naši s kamarádama ze Staré Vsi, dohromady dva páry. Jeli z ČR autem, takže nám mohli přivézt, co jsme potřebovali. A taky si dovezli zásoby (hlavně teda pití), až přijedou chlapi na fotbal v říjnu. Vyjížděli už ve 4 ráno, takže dorazili do Ede kolem 5 odpoledne. My jsme ještě v sobotu odpoledne byli na prohlídku Ede, abychom taky věděli, co vlastně těm návštěvám ukazovat, a vyšlo nám to tak akorát. Když jsme dorazili domů, tak naši akorát volali, že jsou před barákem. Pak jsme povynášeli všechny věci nahoru, ubytovali je a dali si pivo a půlku. Pak jsme dodělali večeři a večer jsme se ještě zašli projít na chvíli po Ede a samozřejmě navštívit místní hospodu. 

V neděli nám od rána pršelo, tak jsme se rozhodli, že půjdeme do Open Air Muzea, kde aspoň můžeme chodit s deštníkama. Toš nebylo to optimální, bez deště by to bylo mnohem lepší, ale taky se to dalo. Tím, že jsme každou chvíli byli v nějakém baráku, kde jsme se aspoň trochu zahřáli, jsme to přežili v pohodě. Samozřejmě jsme se projeli i tramvajkou, která jezdí dokolečka, a zašli se podívat do pivovaru, to jsme nemohli minout. Protrajdali jsme tam asi všechno, co se dalo, a někdy po 6 večer jsme dojeli domů. Po večeři jsme jen tak seděli doma, kecali a odpočívali. 

V pondělí bylo opět deštivo, ale už to nebyl tak silný déšť jako v neděli. Ale stejně jsme celý den chodili s deštníkama, tentokrát v Amsterdamu. Prošli jsme všechny známé věci v Amsterdamu, jenom lodičkou po kanálech jsme se neprojeli, protože přes zapršené okna bychom toho asi stejně moc neviděli. Navíc jsme v Amsterdamu navštívili jednu budovu univerzity, ale jenom protože byla blízko centra a my jsme si tam mohli sednou, vytáhnout si jídlo a v klidu poobědvat. A protože pršelo, zašli jsme si taky vyzkoušet různá piva do jedné restaurace. Na cestě k autu jsme museli projít i červenou uličkou a pak už jsme fičeli domů na večeři. 

V úterý už to s deštěm nebylo tak hrozné, sice pořád sem tam trošku sprchlo, ale už to nebylo tak hrozné. Tak jsme si udělali výlet na Kinderdijk, podívat se na pravé holandské mlýny, a pak jsme zajeli ještě do Rotterdamu, který je od Kinderdijku kousek. V Kinderdijku je 19 mlýnů, které kdysi sloužily k přečerpávání vody. Dneska už většina stojí a hýbou se jenom dva, do kterých se dá zajít podívat. Tak jsme to samozřejmě všechno poprocházeli, pofotili a na závěr jsme zašli i do jakéhosi turistického centra, kde nám i pustili film o tom, jak to vznikalo a jak to vlastně fungovalo. Potom jsme se přesunuli do Rotterdamu, ale tam jsme nepobyli nějak extra dlouho, protože už jsme byli všichni utrajdaní z Kinderdijku. Navíc bylo celkem pozdě a Rotterdam asi nebyl po mlýnech až tak zajímavý. Ale abychom si to zpestřili, tak jsme s taťkou lítali po různých bankách a směnárnách v Rotterdamu, abychom rozměnili 500 eurovou bankovku, ke které se nějakým způsobem naši kdysi dostali. Nakonec jsme byli úspěšní až na druhém konci centra Rotterdamu, tak aspoň můžem říct, že jsme si prošli celé centrum. Doma jsme pak ale byli tak utahaní, že jsme si večer jenom pustili pohádku a šli brzo spát. 

Středa byla mnohem příjemnější, už nepršelo, ale skoro celý den svítilo sluníčko a my jsme měli zrovna naplánované zajít se podívat na SAIL. To je akce, která se koná jednou za 5 let a velké plachetnice z celého světa se sjedou do Amsterdamu. A zrovna ve středu probíhalo najíždění lodí do Amsterdamu, tak jsem našel pěkné místo, kde by nemuselo být až tak moc lidí a kde bychom mohli pěkně vidět, a šli jsme se podívat na velké plachetnice. Dorazili jsme asi o hodinu dřív, než měly projíždět kolem nás, tak jsme si našli pěkné místečko a koukali na lodě, které na řece jely naproti plachetnicím. Pak začaly jezdit velké lodě zpátky a bylo na co koukat. Tak jsme samozřejmě všichni vehementně fotili, hlavně ty velké lodě, a užívali si sluníčka. Ale i když to bylo super, za 3 hodiny už to bylo všechno na jedno brdo, tak jsme se rozhodli, že vyrazíme pryč. Ale protože bylo ještě relativně brzo, tak jsme to vzali přes Volendam, kde jsou pěkné barevným dřevem obložené domečky. Tak jsme se prošli ještě po městečku a pak už jsme vyrazili domů. 

Ve čtvrtek bylo zase pěkně, tak jsme si zajeli do Giethoornu půjčit si lodičku a projet se kanálama. I když to bylo celkem daleko, nakonec jsme nelitovali. Zastavili jsme u prvního baráku, kde půjčovali lodičky, a bylo to super. Měli pěkné lodě a nebylo to ani až tak drahé. Nejdřív jsem řídil loďku já, ale pak si to vyzkoušeli i ostatní. Projeli jsme dědinkou a pak jsme zamířili i do kanálů, které jsou mezi loukami a poli. Nakonec jsme se vrátili zpátky do dědinky a kochali jsme se baráčkama. Bohužel ale na hlavním kanále bylo hrozně moc lodí, tak jsme museli jet úplně pomalu, dokonce pěšky to bylo rychlejší. Ale nakonec jsme se dostali až zpátky, kde jsme si půjčili loďku, dali jsme si kafe a vyrazili do Zwolle, které bylo po cestě zpátky, nakoupit. Tam jsme ještě rychle prošli i centrem, protože parkoviště jsme neměli na moc dlouho. A pak už jsme vyrazili zpátky domů. 

V pátek jsme měli taky pěkně, tak jsme ráno ještě zašli do obchodu se sýry nakoupit, co chtěli, a pak jsme jeli do Hoge Veluwe, do přírodní rezervace pojezdit na kolech. Já s Jane jsme měli i slevu do muzea, které tam je, tak jsme se zašli podívat na obrazy od různých malířů. Ale ježdění na kole bylo asi zajímavější. Navíc to bylo v době, kdy začaly kvést vřesy, tak jsme konečně viděli, jak to má vlastně vypadat. Projezdili jsme skoro celý park, najeli jsme asi 30 kilometrů, doma jsme byli krásně unavení. Večer jsme pak šli brzo spát, protože museli vyrážet zase brzo ráno. 

Když jsme je vyprovodili a oni odjeli, šli jsme si s Jane ještě lehnout a dál spát. Vstávali jsme celkem normálně a po snídani jsme vyrazili na leteckou show, která se konala hned vedle Ede. Byla tam různá motorová letadla, nic jako Dny NATO v Mošnově. Jedna louka se tam prostě na odpoledne proměnila v odletovou dráhu, tak různé starší motorové letadla předváděla, co umí. Byli tam i dva dvouplošníky, kteří letěli spolu, a jeden nějaký menší, který lítá různé rychlostní akrobatické závody. Dobré ale bylo, že všechny letadla stála vedle pásky, kam mohli diváci, takže se všechna dala jednoduše a pěkně vyfotit (když si člověk počkal). Toš bylo to pěkné, ale tím, že bylo hezky, tak tam bylo hrozně moc lidí na celkem malém prostoru, takže se všichni tlačili a uprostřed vlastně šla jedna řada lidí na jednu stranu a druhá řada lidí zpátky. Když to skončilo, tak jsme se vrátili domů a zbytek soboty a celou neděli jenom relaxovali. 

Samozřejmě, že jsme za ten týden udělali taky hromadu fotek (navíc se třema foťákama), ale ještě jsem neměl čas fotky probrat, takže je přidám později, až budu mít trochu víc času. 

Dokončování dizertačky

V průběhu července jsem dopisoval dizertačku, takže nebylo moc času něco sepsat na blog. Ale kromě dopisování jsme se neflákali ani o víkendech, bylo léto, takže se furt něco dělo. Na konci června jsem měl ještě zatím poslední pohovor na pozici na univerzitě, ale bohužel to opět nedopadlo dobře a vybrali někoho jiného. Potom jsem ani pořádně neměl čas hledat práci, protože jsem do začátku srpna musel dopsat a odevzdat dizertačku a ještě potřebovala hodně práce. Takže jsem vlastně každý den od rána do večera psal. 

První víkend v červenci jsme si ale zajeli do ČR na oslavu 75. narozenin Janeiny babičky. A když už jsme byli v ČR, tak jsem nezahálel a v pátek jsem byl na táborové schůzi dořešit poslední detaily na tábor, v sobotu jsme byli na té oslavě ve Valmezu a v neděli jsem jel zpátky do Vsi na akci s cyklistama z dovolené. Jane mezitím v neděli odletěla na letní školu do Chorvatska do Dubrovníku a já jsem v pondělí letěl sám zpátky do NL. Jane si to v Chorvatsku užila. Měli krásné počasí, ale každý den měli nějaké prezentace a taky museli dělat úkoly, tak se nemohli jenom tak flákat u pláže. Ale sem tam se nějaký čas na výlet našel, byli se podívat po okolí Dubrovníku. 

Já jsem v úterý měl výlet s laborkou do Belgie, takže jsme museli vyrážet brzo ráno. Navíc zrovna tam, kde jsme jeli, projížděla Tour de France, tak jsme museli vyrazit ještě dřív, a stejně jsme pak museli hledat cestu, abychom se dostali, kam potřebujeme. Takže jsme měli vyhlídkovou jízdu po vesnicích Belgie, kde asi takový velký autobus, jaký jsme měli, nikdy neviděli a nikdy neuvidí. Všichni jsme vyloženě obdivovali řidičku, která se zvládla promotat všema těma malýma uličkama bez poškrábání autobusu. V Belgii jsme byli nejdříve v jeskyni, kde probíhaly archeologické vykopávky, pak jsme byli v městě Mechelen a zakončili jsme den prohlídkou pivovaru s ochutnávkou piva a večeří. 

Do poloviny července jsem se pak snažil co nejvíc napsat a do toho co nejvíc dodělat na tábor. Takže hromada práce a na nic jiného vlastně ani nebyl čas. Druhou polovinu července jsem pak jezdil každý den do Wageningenu na univerzitu, kde jsem dodělával záverečné úpravy dizertačky a abych to případně mohl rychle konzultovat s profesorem. I když jsem tomu nevěřil, nakonec jsem to zvládl sepsat a odevzdat včas, takže 19. listopadu budu obhajovat. 

Tady je pak pár fotek z výletu do Belgie

Akce v červnu

V sobotu 13. června měla Jane kurz ve Wageningenu, aby se naučila něco nového do školy. Měla to na celý den, tak jsem vyrazil do Delftu na výstavu bonsají jako loni. S sebou jsem si opět vzal stromeček, který jsem tam předělával na bonsaj za dohledu učitele. Na výstavě jsem byl až do odpoledne a pak jsem se přesunul do blízké vesnice, kde bydlí Michal, kterého znám z volejbalu, a po asi půl roce jsme konečně zase pokecali. Do Ede jsem se vrátil někdy v noci posledním vlakem.
Další víkend jsme v pátek vyrazili poznávat noční život v Ede. Večer k nám dorazili Anna, Jeroen a Olga z Wageningenu, dali jsme si nějaké pivo na začátek a vyrazili jsme do města. Nejdřív jsme byli v jedné irské restauraci a pak jsme vyrazili dál do města. V centru ale byly jenom hospody, kde byla hlasitá hudba a nedalo se tam moc povídat. Ale zase se tam dalo tančit, tak jsme do jedné zalezli, dali jsme pivo a zapařili. Kolem druhé nebo třetí jsme skončili, my jsme šli domů a zbytek vyrazil zpátky do Wageningenu.
V sobotu jsme pak jeli do Amsterdamu, kde Jane a jeden kolega slavili narozeniny. Přijeli jsme o trochu dřív, než začínala oslava, abychom pomohli připravovat jídlo na barbecue. Kolem páté začali přicházet ostatní, tak jsme rozžhavili barbecue a začali připravovat jídlo. Měli jsme hromadu špízu, nějaké maso, rybu a sýry, u toho se samozřejmě popíjelo pivo a povídalo. Později večer jsme pak i decentně pařili a pak jsme tam i přespali. Ráno jsme se pak vydali zpátky do Ede. Zbytek neděle jsme pak jenom odpočívali.
Minulý víkend jsme pak pomáhali Anně a Jeroenovi se stěhováním. Anna se stěhovala z Delftu do Haagu a Jeroen se stěhoval k Anně. Tak jsme začali ve Wageningenu, přestěhovali většinu věcí od Jeroena, a pak jsme přestěhovali věci z Delftu. Odpoledne pak holky vyrazily ještě nakupovat nějaké věci, které jim chyběly do bytu, Já jsem pomáhal Jeroenovi pokládat podlahu, taky jsem skládal gauč a nějaké skříně. Večer jsme byli všichni utahaní, tak jsme ani neseděli, ale šli jsme brzo spát. V neděli jsme pak jeli na pláž, kde jsme hráli beach volejbalový turnaj. Na pláži jsme strávili celý den a pak jsme se vrátili zpátky do Ede.

Květen plný akcí

Na začátku května, když odjeli táborníci zpátky do Německa a do ČR, nám skončily všechny návštěvy, které jsme měli naplánované. Takže jsme hned ten víkend trochu odpočívali a pouklízeli. Další sobotu, 16.5., jsem pak šel na turnaj do Wageningenu na oslavu 50ti let Waho, studenského volejbalového klubu, kde jsem dříve hrál. Toš hrálo se pěkně, měli jsme jakš takš tým, ale měli jsme tam asi dvě holčiny, kterým to moc nešlo, tak jsme se nakonec do finále nedostali. Ale i tak to bylo fajn. 

V pondělí jsem pak jel do ČR skoro na dva týdny. Byly levné letenky a o víkendu jsme měli táborovou akci i obecní slavnosti, a navíc jsem se musel postarat o bonsaje, které mám doma. Vyrazil jsem zase prvním možným vlakem, abych se dostal do Eindhovenu na letiště včas. A ještě že tak. Když jsem procházel rentgenem, tak se jim něco nelíbilo na mojí bundě. Tak si to prohledávali, až došli k peněžence. A v ní objevili mojí kartu, která se dá složit do nože. Samozřejmě jsem si to neplánoval brát do letadla, ale jak jsem se večer balil, tak jsem na to zapomněl. Tak jsem si myslel, že to prostě vyhodí a půjdu dál (jak už se i někdy stalo, když se jim něco nelíbilo), ale ten typos to furt držel v ruce a já jsem furt čekal. Za chvíli pak šli vedlejší uličkou nějací policajti, tak tam úplně pípali, a říkal jsem si, co se děje. No a za chvíli byli u mě a že jestli je ta karta/nůž moje a že s nima mám jít. A to už jsem si říkal: "Sakra, to asi nebude jen tak něco." Tak mě odvedli do takové malé místnůstky, posadili mě na gauč a řekli mi, že ten nůž je nelegální v celém Nizozemí. Překvapeně jsem na ně koukal, protože to jsem nevěděl. Tak mi řekli, že budu muset zaplatit pokutu, sepsali jsme protokol, já jsem se podepsal a pak jsem vyrazil na letadlo. 

Pak už probíhala cesta v pohodě. V Brně jsme zašli se ségrou na oběd a na pivo a vyrazil jsem do Pardubic navštívit Jarouše. S ním jsme byli zase na večeři a pak jsme taky ještě zůstali na pivo, musel jsem si to užít, když jsem byl zase v ČR. U Jarouše jsem přespal a v úterý ráno jsem vyrazil do Olomouce za Andrejkou a jejím malým Ondráškem. Tam jsem taky chvíli pobyl a pak už se vydal na cestu do Ostravy, abych si ještě stihl koupit novou bundu. Večer jsem úspěšně dorazil domů a zbytek týdne jsem strávil doma psaním dizertačky a chozením se psem. 

V pátek jsme pak měli táborovou akci, hlídali jsme přes noc pódium, které bylo nachystané na obecní slavnosti, tak jsme si z toho udělali pořádnou zábavu. Trochu se divím, že na nás nepřišli nějací sousedé... V sobotu pak byly samotné obecní slavnosti, ale protože počasí nebylo nejlepší, tak to měli letos trochu upravené a i odpolední program byl v dešti. V neděli jsem pak pomáhal taťkovi něco na zahradě, odpoledne jsme se šli podívat, jak Anežka hraje házenou a večer jsme si udělali vaječinu na ohni. V ČR jsem pak byl až do pátku, tak jsem si stihl ještě přesadit bonsaje a trochu pomoct našim s domácíma pracema. Ve čtvrtek jsem pak jel do Brna na koncert Kabátů a do pátku jsem přespal u Anežky na kolejích. 

Mezitím byla Jane v NL, tak to neměla tak akční, protože přes týden musela chodit do práce. Ale v neděli šli do řecké restaurace, kde se snažili opít jednu kolegyni. A prý se jim to i povedlo, ale u toho se opili taky a asi o půl druhé ráno se rozhodli, že je optimální čas mi zavolat. Překvapivě jsem se i probudil, ale než jsem se stihl zorientovat, co se vlastně děje, začít mluvit anglicky a zjistil, co vlastně chcou, tak to položili a pařili dál. V pondělí byl v NL státní svátek, tak se mohli v pohodě vyspat a připravit na další pracovní týden. 

V sobotu hned potom, co jsem přijel z ČR, jsem pak šel na turnaj v beach volejbale, který pořádal můj současný volejbalový klub v Ede. Měli jsme tým s dalšíma dvěma klukama z Wageningenu z Waho, s kterýma hráváme o víkendech nebo když je čas. A měli jsme dobrý tým, protože jsme skončili třetí z devíti, takže úspěch. Vyhráli jsme pivo zdarma, tak jsme si ho dali k barbecue, co se tam pořádalo. A překvapivě, na nizozemské barbecue to bylo úplně super, bylo tam i normální maso udělané na steaky, vepřové kotlety a pak klasické věci jako hamburgery nebo kuřecí saté. Ale člověk si mohl vzít kolikrát chtěl, takže jsme se po turnaji úplně skvěle nadlábli. 

A minulý víkend jsme byli v sobotu v Amsterdamu. Já jsem se šel koukat na finále ligy mistrů s Janeinýma kolegama a Jane šla na večeři s ženskýma. Potom jsme se sešli a šli jsme ještě na pivo, než jsme jeli posledním vlakem zpátky do Ede. 

Jinak se Jane snaží přes týden co nejvíc naměřit, pokud to jde, a já se snažím co nejvíc napsat, protože bych měl svoji dizertačku v červnu dopsat, abych mohl mít obhajobu v listopadu. Taky si mezitím hledám práci, byl jsem na několika pohovorech, ale zatím jsem ještě nebyl vybrán. Toš uvidíme a snad to brzo vyjde. 

Táborníci v Evropě

Jana s rodinkou od nás odjeli v sobotu dopoledne, tak jsme měli zbytek dne na nějaké pouklízení a zklidnění a v neděli jsme víceméně relaxovali. V pondělí pak vyrazila Jane zase do práce a já jsem začal vzpomínat, co jsem vlastně psal, protože jsem měl domluvenou schůzku s profesorem na úterý. Ve čtvrtek jsem pak vyrazil do Lubecku v Německu, kde právě studuje Ivet z tábora, a z Čech k ní jeli na ten samý termín můj brácha a Blanč, další táborníci. Já jsem jel brzo ráno, protože to byly nejlevnější jízdenky na vlak, a Jiří a Blanč dojeli o něco později než já autem. Cesta vlakem probíhala celkem v poho, jenom jeden vlak byl zpožděný asi 40 minut, tak jsem musel počkat na nádraží. V Lubecku si mě pak Ivet vyzvedla na nádraží a vyrazili jsme k ní na koleje. A po cestě nás samozřejmě potkal ten největší déšť, který během celého dne byl. Naštěstí jsme se měli kam schovat, tak jsme nebyli ani moc mokří. Na kolejích jsem pak ještě zjistil, že mi přišel článek, který jsem musel rychle opravit, tak jsem seděl na počítači a opravoval chyby. Naštěstí jich moc nebylo a netrvalo to až tak dlouho. Když přijel zbytek, cosi jsme pojedli a ještě se zašli projít kolem kolejí k malému jezírku. Večer jsme pak seděli, kecali, plánovali další dny a trochu popíjeli. Ze začátku jsme teda byli všichni mrtví, ale pak jsme to asi rozpili a byli jsme vzhůru až do dvou.

V pátek dopoledne jsem ještě rychle musel dodělat změny na článku, které mi poslala vedoucí, a pak jsme vyrazili do Hamburgu. Zaparkovali jsme někde v centru a vyrazili do města. Hned při východu z parkoviště jsme zahlédli v přístavu zaparkovanou nějakou velkou loď, tak jsme se tam šli podívat. Tam jsme zjistili, že ta loď ten den zrovna odjížděla a chodili tam lidi s kuframa a zrovna se naloďovali. Dokonce tam měli i nějaký malý festiválek na odjezd lodi se stánkama. A jak jsme tak trajdali kolem a koukali, tak jsme se dostali i do míst, kde odbavovali lidi, a dokonce jsme i na chvíli dostali nějaké pokyny pro lidi, kteří se měli nalodit, ale ty nám hned vzali. Pak jsme vyrazili dál po Hamburgu kolem různých kanálů a po chodníčkách, které vedly nad cestama. Zkoukli jsme taky nějaké kostely a byli jsme na vyhlídkové věži, z které jsme viděli celý Hamburg. Zakončili jsme to v přístavu, kde byly další lodičky, tentokrát ale ty vyhlídkové pro turisty. Ale jak jsme tam tak trajdali, tak jsme najednou zahlídli, že ta velká loď právě vyjíždí, tak jsme koukali, jak odjíždí vstříc moři. Pak už jsme byli celkem utahaní, tak jsme našli zpátky auto a vyrazili na koleje. A protože jsme po večeři měli ještě relativně dost energie, tak jsme se rozhodli si domalovat naše vrbičkářské trička na tábor.

V sobotu jsme pak byli na prohlídku Lubecku. Je to rozhodně menší město než Hamburg, ale i tak je centrum pěkné a viděli jsme hodně zajímavých kostelů, byli jsme ve výrobně marcipánu, protože Lubeck je tím proslavený, a taky jsme ochutnali místní piva. Protože jsme se sbalili hned ráno, vyrazili jsme z Lubecku odpoledne přímo k moři. Tam jsme se prošli po pláži a koukli na maják. Když jsme šli k majáku bosky po asfaltce, tak na nás všichni Němci nějak divně koukali, asi bylo poznat, že jsme turisti. Potom jsme se ještě prošli po takové kolonádě, kde byla hromada stánků s různým jídlem, a u jednoho jsme se stavili na typický německý kari párek s hranolkama. Toš na vyzkoušení dobré, ale nějak často bych to mít nemusel. Pak už jsme se vrátili k autu a vyrazili do Nizozemí na návštěvu k nám. Cesta probíhala v pohodě, střídali jsme se s brašinem v řízení a chvíli po 11 večer jsme byli u nás. Tam jsme jenom vybalili a šli jsme spát. 

V neděli jsme pak ráno vyrazili do Amsterdamu. Sice nám to začalo pěkně bez deště, ale po chvilce začlo pršet celkem hodně, tak jsme našli jednu pěknou hospodu a vyzkoušeli hromadu různých piv. Každý měl vždycky nějaké jiné a kolovali jsme dokola, abychom co nejvíc vyzkoušeli. Když přestalo pršet, vyrazili jsme dál na procházku Amsterdamem. To už pak bylo v poho, jestli, tak jenom decentně poprchávalo, což se dalo zvládnout. Nakonec jsme nešli ani na projížďku lodí, protože okna lodí byly dost mokré a zamlžené zevnitř, tak by asi nebylo ani nic moc vidět. Na závěr jsme zašli ještě na jedno pivko kousek u nádraží a pak jsme vyrazili zpátky domů. 

V pondělí pak bylo mnohem hezčí počasí, tak jsme vyrazili do Hoge Veluwe, národního parku kousek od Ede. Tam jsou všude k půjčení kola, tak jsme mohli projíždět celým parkem a koukat po různých krajinách. Nakonec jsme skončili v centru, kde jsme si dali sváču a protože jsme byli všichni dost utahaní a sluníčko krásně svítilo, dali jsme si asi na hoďku šlofíka. Potom jsme vyrazili dál, projeli jsme asi celý park a pak jsme vyrazili zpátky domů. 

Ve středu ráno jsme si šli půjčit dvojkolo do obchodu v Ede a vyrazili jsme do Wageningenu na oslavu osvobození Nizozemí. Nejdříve jsme vyrazili na kopec, kde byly vystaveny různé auta a předváděly tam vojenské kapely. Najednou ale přišel silný déšť, tak jsme se rychle schovali do stanu, kde prodávali čaj a kafe. Naštěstí déšť rychle přešel a mohli jsme se dál procházet. Pak jsme vzali kola a vyrazili do centra, kde je hromada různých pódií a hrají tam různý typ hudby. Když jsme parkovali kola, opět přišel déšť a zase jsme se museli schovat, tentokrát za stěnu, protože nikde kolem nebyla žádná vhodná střecha. Když byl déšť mírnější, tak jsme se přesunuli do centra, kde jsme byli domluveni s dalšíma dvěma Češkama - Oli a Annou. Ty byly u někoho v baráku, tak jsme se přidali a mohli jsme přečkat déšť v klidu v baráku. Tam jsme taky měli piva, které jsem tam přivezl dřív, abychom nemuseli kupovat tak drahé piva na festivalu. Asi za hoďku bylo po dešti a mohli jsme vyrazit zpátky do centra a trajdat po pódiích, případně zůstat tam, kde se nám líbilo. Na chvíli se nám sice ztratily holky, ale později jsme se zase sešli a zbytek večera už probíhal v pohodě. Někdy kolem 9 večer jsme se sbalili a vyrazili zpátky do Ede, protože ve středu všichni odjížděli brzo ráno. Vstávali jsme ve 4 ráno, pomohli jim ještě dobalit poslední věci a oni vyrazili směr Německo a ČR a my jsme šli zpátky do postele. 

Zbytek středy jsme pak relaxovali a postupně zase začali pracovat. Jane ale pracovala doma, tak to měla taky volnější. Ve čtvrtek už ale vyrazila do Amsterdamu a vrátila se až někdy večer. Já jsem pak byl v pátek ve Wageningenu, protože jsem měl schůzku s profesorem a probírali jsme další věci na dizertačku. O víkendu jsme si pak dali úplný klid, abychom si odpočinuli po všech těch návštěvách a cestování a připravili se na další týden. 

Tady jsou pak fotky z Německa i Nizozemí
A video ze střílení z kanónu:

Popiolkovi v Nizozemí

Když Janeini rodiče odjeli zpátky do ČR, měli jsme jenom pár dní na regeneraci, uklizení a připravení se na další návštěvu. Mezitím jsme ale ještě stihli hromadu věcí. Já jsem měl další pohovor v Amsterdamu na univerzitě, bohužel opět neúspěšný, Jane byla v sobotu na dámské jízdě v Amsterdamu, kde nejdříve zašly na kolotoče a teprve pak na večeři a na párty do klubu. Ale taky už asi stárnou nebo co, protože kolem druhé už se chtělo jít všem domů. Já jsem se samozřejmě vůbec nenudil doma. Měli jsme poslední zápas z volejbalu, který jsme vyhráli krásně 4:0 a já jsem hrál dva sety, takže super. Po zápase jsme pak vyrazili společně na večeři. A protože někteří vzali i své drahé polovičky, tak nás bylo kolem dvaceti. Byli jsme zase v sushi restauraci v Ede a najedli jsme se náramně a dosytosti (možná i trochu víc). 

V neděli večer pak přijeli Popiolkovi - Jana s Martinem, kteří mají dva kluky, dvojčata, Michala a Filipa. A pro zařazení do rodiny, Jana je sestřenice od mojí mamky. Jeli k nám velkým autem, takže jsme si nechali dovézt i nějaké věci a taky čtyři bonzajky. Protože přijeli kolem 7 večer, jenom jsme nachystali večeři, ubytovali jsme je a předběžně se domluvili na plánu, co chcou za ten necelý týden, co budou u nás, dělat. 

Jako asi každá návštěva v Nizozemí chtěli vidět tulipány, takže jsme hned v pondělí vyrazili do Keukenhofu, kde je tulipánů asi nejvíc. Sice jsme se trochu potýkali se zácpama (i když jsme vyrazili celkem pozdě), ale nakonec jsme se tam dostali. A tam to pak bylo podobné jako vždycky, kytky, kytky a kytky. Ale i když jsem to viděl už po několikáté, zase to bylo jinak nachystané a vypadalo to hodně pěkně. Jenom kluci z toho byli trochu znudění a moc je to nebavilo. Naštěstí tam byl mlýn a hlavně bludiště a dětské hřiště, kde jsme strávili celkem dost času. Ale mezitím si aspoň Jana mohla projít pavilón s tulipánama a pořádně se pokochat různýma barvama, tvarama a velikostma tulipánů. Domů jsme pak dojeli mezi 7 a 8, tak jsme rychle udělali večeři a pojedli. 

V úterý jsme pak vyrazili do Burger´s ZOO v Arnhemu. Martin tam byl při předchozí, pracovní, návštěvě Nizozemí a hodně se mu tam líbilo. Tentokrát jsme neměli žádný problém se zácpama, jenom jsme se museli vracet pro zapomenutý foťák. V ZOO to pak bylo úplně super, z jara tam bylo hafo mladých, tak bylo na co koukat. Měli to rozdělené na několik částí jako poušť, sahara, oceán a další a postupně jsme procházeli jednotlivé oblasti. Po cestě jsme opět narazili na dětské hřiště, tentokrát hooodně velké, takže se tam kluci celkem dlouho zdrželi. Nakonec je museli rodiče z hriště odvolat, že si projdem ZOO a pak se tam vrátíme. Asi nejzajímavější byly obrovské akvária, která tam taky měli, a plavaly tam různě velké a barevné ryby. Na konci bylo pak jedno úplně obrovské, kde byli i asi 1,5 metroví žraloci, kteří se jen tak proháněli kolem "potopené" lodě. Závěr pak byl prosklený tunel, kterým jsme procházeli, a nad hlavama nám plavali rejnoci a další ryby. No a na závěr jsme samozřejmě museli zpátky na hřiště, kde se zase mohli kluci vyblbnout. 

Ve středu jsme si zopakovali cestu do Arnhemu, když jsme vyrazili do Open Air Muzea, takového holandského skanzenu. Tam jsme si to pěkně procházeli, až jsme se dostali na náměstí, kde měli kola a dětské čtyřkolky na vlastní pohon. Tak jsme si tam dali sváču, vyzkoušeli místní pivo a typické holandské "poffertjes" - malé palačinky, a pojezdili na kolech a čtyřkolkách. Narozdíl od předchozích dnů jsme neměli tak pěkné počasí jako předchozí dny. Sice nám nepršelo a ukazovalo se i slunko, ale foukal nepříjemný studený vítr. Z náměstí jsme se pak šli podívat na pilu, která byla poháněná mlýnem, na starou tiskárnu, kde si kluci vytiskli vlastní diplom, na vodní mlýn, kde se vyráběl papír ze starého oblečení, i pivovar jsme navštívili a znova místní pivo ochutnali. A pak jsme pochopitelně zase skončili na dětském hřišti, sice malém, ale stačilo to. Pak jsme si stihli dát i kolečko tramvají, která jezdí kolem celého areálu, a zakončili jsme to v depu u starých tramvají. Odtud jsme to pak vzali znova na čtyřkolky, které se klukům hodně líbily, až do zavírací hodiny. Kdyby nezavírali tak brzo, tak si myslím, že bychom tam klidně ještě měli co dělat. 

Ve čtvrtek nemělo být nějaké extra pěkné počasí, spíš jenom zataženo, ale déšť nehlásili. Tak jsme se vydali do Amsterdamu, že když už jsou v Nizozemí, do Amsterdamu se musí podívat. Ale to bylo hodně nudné pro kluky, protože skoro nic nemohli, museli dávat pozor na auta, kola i další turisty a nebylo tam žádné hřiště ani park. Ale navštívili jsme nějaké základní památky, jako náměstí Dam s královkým palácem (navíc tam na náměstí byly ještě furt kolotoče, tak jsme se koukli, na čem se dá jezdit), viděli jsme několik kostelů a taky nakupovali suvenýry pro kamarády a rodinu. Taky jsme byli v jednom coffeeshopu, kde chtěla Jana nakoupit nějaké "zásoby" pro kamaráda. Tak jsem tam byl s ní a dělal jsem překladače mezi ní a panem prodavačem. Nakonec vybrala asi čtyři druhy různých trav, které si odvezla domů. Ale protože to bylo pro kluky hrozně nudné a pro rodiče náročné pořád dávat pozor na děti, tak jsme už kolem páté vyrazili zpátky do Ede. Večer jsme pak decentně oslavili moje narozeniny, dali jsme si pizzu a půlku, a poseděli jsme. 

V pátek jsme pak měli takový volnější den. Dopoledne jsme se prošli jenom v Ede, aby viděli, kde vlastně bydlíme, a taky abychom nakoupili sýry, které si vezmou domů. Ale v Ede není celkem co dělat, takže jsme na odpoledne naplánovali výlet na zámek De Haar u Utrechtu. Podle obrázků na internetu to vypadalo hodně zajímavě, tak jsme se těšili. Když jsme tam přijížděli, tak jsem si říkal, že je to povědomé. A později jsem si vzpomněl, že jsem tam už asi byl na výletě s laborkou asi před třemi lety. Zámek to byl pěkný, takový na Nizozemí netypický, asi jsme takový nikde zatím neviděl. A zrovna tam připravovali fantasy festival na víkend, takže tam stavěli hromadu stánků a vybalovali a chystali zboží. Taky tam bylo bludiště, takže se to tam klukům líbilo. Ale bludiště bylo hodně pěkně udělané, byly tam i dlouhé slepé cesty a do středu vedla jenom jedna cesta. Když jsme tam pak byli podruhé, tak měli kluci problém najít cestu do středu, Martin jim musel poradit. Taky tam měli ohradu s losama nebo něčím takovým, kteří se dokonce nechali krmit pampeliškama. Tak jsme obešli celou oboru a potom pomalu vyrazili zpátky domů. 

V sobotu ráno jsme zašli ještě na poslední nákup před cestou, aby měli něco na svačinu s sebou. Pak postupně pobalili zbytek věcí, nanosili všechno do auta a kolem 10 vyrazili směr Praha. My jsme pak zbytek soboty relaxovali, jenom jsme si ještě jednou zašli na nákup, abychom měli co jíst další dny. V neděli pak byl King´s night, noc před královskýma narozeninama, kdy jsou různě po Nizozemí párty. Původně jsme měli jít do Amsterdamu, kde byla Jane domluvená s kolegama, ale protože jí nějak rozbolely záda a špatně se jí hýbalo, nechtěla to moc hrotit a jít někam hopsat. V pondělí jsme taky měli jít do Amsterdamu na den královských narozenin, ale kolegyně, která tam měla být, tam nakonec byla jenom chvilku, a Jane se furt necítila úplně fit, tak jsme zase zůstali doma a užívali si poklidného víkendu bez návstev. Já jsem si aspoň pohrál se svojima rostlinkama a co jsem potřeboval, to jsem si popřesazoval. 

Jana udělala v Nizozemí samozřejmě hafo fotek, tak jsem to probral a tady jich pár je.
A tady ještě pár videí:
Tancování v Keukenhofu:

Velké akvárium se žralokama:

Tunel v akvárku:

Na kolech a čtyřkolkách:

Krmení kačen:

Královi v Nizozemí

Na Velikonoční svátky jsme jako každý rok vyrazili do ČR. Jeli jsme ráno v sobotu před Velikonocema a v ČR jsme byli kolem jedné. Sice mělo letadlo asi půl hodiny zpoždění, ale jinak se nic extra po cestě nestalo. Tentokrát jsme letěli do Prahy, odkud jsme pak jeli vlakem do Ostravy. A České dráhy se opět nepředvedly, přijeli jsme s asi 40-ti minutovým zpožděním. Večer jsme strávili v Ostravě, kde jsme slavili 30tiny asi 7 lidí, spolužáků z gymplu. V neděli pak byla Jane u nás, ale odpoledne odjela na rodinnou oslavu do Valmezu a já jsem měl schůzi z tábora. Velikonoční pondělí proběhlo celkem klasicky a v úterý jsem taky vyrazil do Valmezu. 

Ve čtvrtek jsme potom letěli zpátky do NL a tentokrát s náma letěli Janini rodiče. Zase jsme letěli z Prahy, tak jsme museli brzo ráno na vlak a dostat se včas na letiště. Většinu času jsme asi prospali a i let proběhl v klidu, měli jsme pěkné počasí, tak se dalo i koukat ven. Na letišti v Asterdamu jsme ale zjistili, že nejedou skoro žádné vlaky z letiště. Tak jsme zjišťovali, jak se vlastně dostat domů. Nakonec jsme zjistili, že musíme do centra Amsterdamu a z tama měl jet vlak normálně. Když přijel první vlak, tak do něho jsme se nevlezli, byli jsme daleko od dveří, tak už jsme se tam přes ty davy lidí nevmáčkli. Ale do druhého jsme to zvládli. Sice jsme stáli v uličce, ale těch 15 minut se to dalo vydržet. A i když na netu bylo, že mají být nějaké problémy na cestě z centra, nic extra jsme nepozorovali a dojeli jsme jenom asi s pětiminutovým zpožděním. Já jsem pak jel na kole s Janiným taťkou a Jane s mamkou jely autobusem, protože jsme neměli tolik kol na nádraží. Doma jsme pak byli asi kolem 5 a jenom jsme vybalili věci z batohu a vyrazili jsme nakoupit, abychom měli co jíst. Večer pak šli všichni brzo spát, protože byli po cestě utahaní, já jsem se šel ještě dounavit na trénink. 

V pátek jela Jane s rodiči do Amsterdamu. Jane ale jela do práce a nechala rodiče toulat se po Amsterdamu samotné. Měli s sebou mapu, tak různě trajdali po centru a prý tam prošli úplně všechno. Počasí měli pěkné, bylo polojasno a hlavně nepršelo. Já jsem byl doma, protože měl dorazit nějaký typos opravit karmu, která pořád nefungovala. Byli jsme domluvení mezi 10 a 11, ale ani po 11 u nás nikdo nebyl ani se nikdo neozval. A protože jsem potřeboval ve 12 odejít, tak jsem mu zavolal, co a jak. No, řikal, že nestíhá či co, a že teda když od 12 budu pryč, tak dorazí ve středu. To mě teda dost naštvalo, být další týden bez teplé vody, tak jsem ještě zkoušel zjistit, jestli by se nedalo někde aspoň osprchovat, hlavně když tu máme tu návštěvu. Ale nic jsem nenašel a musel jsem vyrazit, tak jsem to zatím nechal. Ve 12 jsem jel taky do Amsterdamu, kde jsem měl další pohovor. Na ten mě pozvala jedna ženská, volala mi, když jsem zrovna dojel ke Králům a měl jsem u sebe nizozemský mobil, takže celkem štěstí. Pohovor dopadl jakš takš, práce by to byla pěkná, pracoval bych s jednou ženskou na vývoji genové terapie na hemofilii A. Zatím ale nemám žádné informace, tak uvidíme. Když jsem se vrátil, ještě jsem zkoušel něco vymyslet ohledně teplé vody, ale bylo už celkem pozdě odpoledne. Tak jsem se na to zkusil znova podívat. Máme k té karmě i nějaký návod, ale celý v holandštině a je to o instalaci celé karmy, takže celkem k ničemu. A na problémy tam většinou bylo něco jako zkontrolujte přívod plynu nebo tlak plynu, případně tlak vody a pod. Ale někde v textu jsem tam zahlídl cosi jako reset čudlík, tak jsem zkoušel najít, kde to je, a když jsem to po dlouhém hledání našel a zmáčkl, tak nám začla zase fungovat karma. Tak jsme nakonec měli teplou vodu i pro návštěvu. 

V sobotu jsme pak trajdali po Ede, domluvili jsme si půjčení kola na neděli a byli jsme se podívat v centru na trhu a pak kolem města. Ale kolem poledne začalo poprchávat, tak jsme šli zpátky domů. Já jsem pak po obědě odjel na zápas a Královi zůstali doma odpočívat a při tom si udělali maraton Nákupných maniaček (slovenský pořad, kde vždycky jedna ženská nakupuje oblečení a další 3 ji pak hodnotí, a každý den je jinačí ženská z té skupiny). Později odpoledne pak vyzvedli dvojkolo na neděli a večer jsme poseděli doma jenom tak v klídečku. 

V neděli jsme pak vyrazili na cyklistický výlet. Počasí zase mělo být pěkné, nemělo pršet, tak jsme doufali, že to tak bude. Já s Janou jsme měli svoje kola a Janini rodiče měli půjčené dvojkolo. Nejdříve jsme jeli do přírody, hned vedle národního parku, takže tam byla dost podobná krajina, a projížděli jsme to tam křížem krážem. Kolem poledne jsme našli i restauraci, kde vařili, tak jsme tam zůstali na oběd. Po obědě jsme pak vyrazili víc na sever a tam už to byly spíš farmy a statky, ne jenom lesy, tak jsme měli aspoň nějakou změnu krajiny. Kolem třetí až čtvrté odpoledne už jsme ale byli všichni nějací usezení, nezvyklí na kolo, tak jsme si dali pauzu a pojedli svačinu. Pak už jsme vyrazili zpátky do Ede, ale vzali jsme to kolem jedné rozhledny, která byla teda pěkně do kopce (na holandské poměry), tak jsme si i trochu zafuněli. Nakonec jsme dojeli domů asi kolem šesté večer, dali jsme si večeři a odpočívali.
V pondělí pak vyrazili Královi do Utrechtu, ráno jeli s Jane vlakem a večer s ní zase přijeli. Já jsem byl doma a pracoval jsem na článku, který jsme potřebovali znova odeslat. Taky jsem vrátil dvojkolo a byl jsem nakoupit. V Utrechtu prý prošmejdili celé centrum, i obchody zvládli prozkoumat a s Jane zvládli ukázkový přestup do vlaku do Ede. Po večeři jsme pak zkoukli fotky a vyzkoušeli jsme 40ti letou vínovici z Portugalska, kterou dostala Jane od kolegyně za slivovici. Toš jsme si dali po kalíšku, chutnalo to výborně, prý podobně jako portské, a zase jsme to schovali pro další návštěvy.
V úterý ráno se pak pobalili a brzo ráno vyrazili na letiště, aby tam byli včas i kdyby se něco stalo po cestě. Na nádraží jeli na kole, protože autobusy tu tak brzo moc nejezdí. Když vyjeli z domu, šel jsem si ještě na chvíli lehnout a dospat se. Přes den jsem pak vyzvedl kolo z nádraží a dovezl ho domů. Druhé si dovezla Jane sama a jedno si vezme do Amsterdamu do školy, protože to, co tam měla, se jí rozpadlo. Z letiště ještě dostala Jane zprávu, že let je opožděný a že se její rodiče koukali, jak se na jejich letadle vyměňuje kolo, což na klidu asi moc nepřidalo. Ale let prý dopadl v pohodě a Královi už jsou zpátky ve Valmezu. V NL se nám mezitím rozpálilo sluníčko, ve středu má být kolem 25 °C, tak jsem šel zahájit beach volejbalovou sezónu. Jenom škoda, že takové teplo nevydrží dýl, ke konci týdne se má zase ochlazovat.

Tady jsou pak některé fotky z různých výlezů po Nizozemí

Den Bosch

Před třemi týdny jsem měl pracovní pohovor na univerzitě v Amsterdamu, kde pracuje Jane. Pohovor proběhl celkem v poho, ale nakonec mě nevybrali a prý tam byl někdo lepší. Dokonce na tom pohovoru byla i holčina, která dělala diplomku v naší laborce se mnou (ta to místo taky nedostala). Ale ten typos říkal, že jsem se mu líbil a dal můj životopis další ženské, která má taky místo, tak tam půjdu na pohovor buď před velikonocema nebo pak někdy časem, uvidíme, co napíše. 

V pátek večer jsem pak jel zase do Wageningenu koukat na volejbal a tentokrát se přidala i Jane, jak dorazila z práce. Chvíli jsme pak poseděli i v hospodě, ale lidi, co jsme znali, celkem brzo zmizeli, tak jsme taky vyrazili domů. A protože jsme v sobotu zase neměli žádný zápas, tak jsme si naplánovali výlet do Den Bosche. 

Neměli jsme kam spěchat, tak jsme v klidu vstali, posnídali a kolem 11 vyrazili na vlak. Na netu jsme ještě pozjišťovali, co tam vlastně je, a asi nejzajímavější je velká katedrála v centru města. A protože to byla zrovna sobota, tak tam měli i market, tak jsme se potrajdali po stánkách, co tam mají jiného než v Ede. Když jsme prošli market i katedrálu, zašli jsme si do jedné restaurace na oběd. Pak jsme ještě potrajdali po zbytku města, ale nic extra zvláštního už tam nebylo. Po cestě na nádraží jsme si zašli koupit ještě Boschské koule a vyrazili jsme domů. 

V neděli jsem pak zase vyrazil do Wageningenu, protože jeden typos začal organizovat nedělní volejbálky, tak když mi to vyjde a neprší, tak si zajdu zahrát. Není to sice nějaký vysoký level, ale aspoň se člověk trochu hýbe. A k tomu ještě musím hodinu na kole, 30 minut tam a 30 zpátky. 

Potom se celkem nic nedělo, až v sobotu jsme konečně měli zase zápas. Hráli jsme proti poslednímu v tabulce, takže jsme potřebovali vyhrát 4:0. A protože bylo málo lidí kvůli zranění nebo práci, tak jsem hrál všechny čtyři sety. A všechny vítězně, takže super. 

No a minulý týden byl asi nejvýznamnější zážitek dopolední výpadek elektřiny v Amsterdamu a okolí. Mě se to sice netýkalo, ale Jane měla teda hodně krušné dopolední cestování. Co bylo ve zprávách, tak v jedné z asi největších rozvoden došlo ke zkratu a přestala jít elektřina v celém Severním Holandsku a Flevolandu. Takže v Amsterdamu přestaly fungovat semafory, tak byly všude hrozné kolony, tramvaje stály uprostřed cesty a nemohly se hnout a byly pozavírané obchody. Samozřejmě to postihlo i letiště, takže na chvíli tam nebyl vůbec proud, než se spustily záložní generátory, a pak jim celkem dlouho trvalo, než nahodí všechny systémy. Takže letadla, které přilétaly, byly odkloněny na jiné letiště, a ty, které měly odletět, se postupně odbavovaly, ale se zpožděním. Nakonec snad prý odbavili všechny letadla do půlnoci. A k tomu všemu se ještě přidaly vlaky, které na Amsterdam vůbec nejezdily, a v Utrechtu byl hodně velký chaos. A asi nejhorší to měli lidi, kteří zrovna v té době byli ve vlaku, protože pak museli další dvě až tři hodiny zůstat uvnitř. 

Jane sice byla v té době ve vlaku, ale ještě ne tak daleko, že by zůstala uvězněná uvnitř. Takže se dostala zpátky do Utrechtu, ale tam vůbec netušila, co dál. Na cedulích bylo něco napsané, to ale neplatilo, nikdo vlastně pořádně nevěděl, kam jít nebo co se vlastně bude dít. Navíc jí napsali z Amsterdamu, že ve škole nefunguje elektřina, tak mají jít pracovat domů. Naštěstí prý asi před 14 dny cvičili výpadek proudu na celé univerzitě, tak snad byli jakštakš připravení a nevyplavilo jim to školu. Když měli totiž to cvičení, tak zjistili, že když přestane jít elektřina, tak jim do jedné laborky začne protíkat ze stropu voda. Takže do školy nemusela, jenom musela v Utrechtu najít ten správný vlak mezi hromadou pobíhajících lidí hledajících jejich vlaky. No nakonec našla nástupiště, z kterého jel vlak do Ede, tak vyrazila pracovat domů. 

V sobotu jsme pak měli další zápas, tentokrát proti prvnímu v tabulce, a když by vyhráli, tak už jsou stoprocentně šampioni a postupujou do vyšší ligy. To jsme jim ale samozřejmě nechtěli umožnit. Toš snažili jsme se je porazit, ale nepovedlo se, prohráli jsme první tři sety (já jsem je podporoval z lavičky). Na čtvrtý jsem se pak ale nastoupil a ten jsme celkem jednoduše vyhráli! Ti protivníci vystřídali asi klíčové hráče, takže jsme to neměli tak těžké. Ale že vyhrajeme tak jednoduše, to jsem nečekal.
Tento týden jsme si pak užili pořádného větru. I když jsou tady na větrné počasí zvyklí, tento týden to bylo extra a měli s tím taky problém, vlaky jezdily pozdě, tvořily se kolony, protože se některé prázdné náklaďáky přímo překlopily. A pak od úterka jsme museli doma přežít bez teplé vody, protože se nám porouchala karma. Tak jsem nejdřív volal na správce, ti řekli, že někoho pošlou, ale ten přišel až ve středu odpoledne. Ten se na to podíval, zjistil, že s tím nic neudělá a že se na to bude muset podívat nějaký člověk z firmy, která to dělá. Tak mi ve čtvrtek volal z firmy, ale ve čtvrtek nemohl, v pátek taky ne a nejdřív až v úterý. To jsme ale pryč, takže nám opraví teplou vodu až dorazíme zpátky do NL. Tak snad to vyjde. 

Tady jsou pak fotky z Den Bosche

Nabité víkendy

Poslední víkendy jsme vždycky něco měli, minimálně jeden den. Před třemi týdny měla Jane v sobotu nějaký kurz v Groningenu. Ale protože to bylo až v Groningenu, tak tam moc jejích kolegů nejelo. Navíc musela brzo ráno vstávat, aby se tam stihla dostat. Naštěstí jí vlaky jezdily, ale prý těch pár, co jelo z Amsterdamu, měli problémy s vlaky hned po ránu a dorazili pozdě, někteří se na to vykašlali úplně. No a po kurzu se zase vracela až pozdě večer. Já jsem byl mezitím přes den doma, jenom jsem byl ve městě a na nákupu, ale odpoledne jsme jeli s dalšíma lidma do Amsterdamu na noční turnaj. Udělali jsme si spešl družstvo, já, další dvě Češky, jedna Slovenka, jeden typos z Čile a jeden Holanďan, přítel té jedné Češky. Takové mezinárodní družstvo a hráli jsme taky dobře. A mezi zápasy jsme popíjeli becherovku s tonikem nebo kofolu s rumem. Ale celou dobu jenom střídmě, abychom zvládli i hrát. Když jsme ale dohráli zápasy ve skupině, tak jsme si mysleli, že finále už hrát nebudem, tak jsme popili trochu víc. A pak jsme měli hrát závěrečný zápas. To nedopadlo moc dobře, buď jsme byli moc pomalí nebo jsme viděli balón dvakrát nebo jsme se nestrefili. Tak jsme první set úplně prohráli, druhý byl o něco lepší, ale stejně jsme prohráli, takže jsme skončili druzí. Žádné špatné umístění, ale příště musíme začít víc pít až po finále, a pak můžem vyhrát. Po zápasech pak začala párty, která trvala do rána a pak jsme na chvíli spali v tělocvičně a jeli zase domů. Neděle pak byla vyloženě odpočinková, já jsem dospával po nočním turnaji a Jane po kurzu. 

Minulý víkend jsem pak měl zase zápas z volejbalu. Narozdíl od před Vánoc teď máme víc volných víkendů, nemáme zápas každou sobotu, tak můžem sem tam i něco dělat. Ale teď jsme hráli domácí zápas proti týmu, který je jedno místo před náma, tak jsme potřebovali vyhrát, abychom se na něho dotáhli. A naštěstí se povedlo, vyhráli jsme 3:1, tak teď máme stejně bodů. Sice oni mají ještě zápas k dobru, ale snad to zvládnem a z posledních 4 zápasů posbíráme víc než oni. V neděli jsem si pak byl zase zahrát volejbal, jenom tak pro zábavu, ve Wageningenu. Tam jeden typos skoro každý víkend domluví halu a jdeme si zapinkat. Bylo nás tam asi šest Čechů a zbytek další cizinci, žádný Holanďan. A pak jsme měli domluvenou večeři u kolegyně z univerzity. Je to Číňanka, tak připravila asi 5 různých jídel a my jsme postupně všechny vyzkoušeli. Nejhorší pak bylo zase z Wageningenu cestovat na kole zpátky do Ede, skoro 45 minut.
Ve čtvrtek během týdne jsem si pak musel pocvičit holandštinu. Z volejbalu jsme se tři přihlásili na trénink malých děcek. Já jsem se taky přihlásil, protože jsem myslel, že nás tam bude skoro celý tým a že dokupy to nějak zvládnem. Ale nakonec jsme byli jenom tři a každý měl jedno hřiště s několika dětma, které byly rozdělené podle jejich úrovní. Já jsem měl ty prostřední, kteří už sem tam zvládli odehrát balón jako při volejbale, ale furt to ještě nemělo pořádně směr ani sílu. Na každém hřišti s náma byly vždycky ještě dvě holčiny, které trénujou ty děcka normálně, aby nám pomáhali. My jsme dostali dopředu, co vlastně máme dělat, jaké cviky, ale já jsem to pak musel děckám vysvětlit. A samozřejmě anglicky by to asi nebylo moc vhodné, tak jsem se snažil holandsky. A byly tam ty dvě holčiny, které věděly, že nejsem Holanďan, tak mi pomáhaly s vysvětlováním, když jsem nevěděl nějaké slova, případně to řekli trochu jinak, aby to děcka pochopili. No, toš, jakš takš jsem to zvládl, ale hlavně ze začátku jsem se zapotil. A ještě jedna taková perlička, měl jsem na sobě mikinu z Moiry a bylo to na ní i napsané. A pak někdy v průběhu tréninku ke mě přiběhla jedna holčina, že se jmenuje Moira, že mám její jméno na mikině. Tak jsem ji musel vysvětlit, že to není její jméno, ale název toho textilu, spešl na sport :)

V pátek pak měla Jane zase posezení s kolegy v Amsterdamu a já s kolegy z Wageningenu jsme jeli bruslit. Podobná akce se konala už loni, jedna holčina trénuje rychlobruslení, tak to vždycky nějak domluví, nebo spíš nás přemluví, že půjdeme bruslit, a pak to zorganizuje. Já jsem jel tentokrát vlakem z Ede, protože se mi nechtělo speciálně do Wageningenu na kole a pak po bruslení zase na kole do Ede. A navíc na cestu zpátky mě jeden typos mohl vzít přímo do Ede, takže to bylo jednodušší vlakem. Tam jsme se sešli v pohodě, půjčili jsme si brusle a šli bruslit. První kolečka jsem zase vzpomínal, jak se bruslí na těch dlouhých bruslích, podobných, co mají rychlobruslaři, ale pak už to šlo a zkoušel jsem i co nejrychlejší kolečka. A při jednom z těch pokusů jsem v zatáčce zavadil o nohu nebo o nějakou díru, žuchl jsem a svezl jsem se asi 5 metrů po ledě. A zrovna v té zatáčce stáli skoro všichni kolegové ze školy a odpočívali, takže viděli můj úžasný pád. Ale nic se mi nestalo, jenom jsem byl trochu od sněhu, tak jsem se oklepal a dál bruslil. 

V sobotu jsme pak měli zase volno, neměli jsme žádný zápas, tak jsme se konečně rozhoupali a rozhodli se, že položíme v obýváku laminát, který máme od kámoše. On to měl v bytě, ale když se stěhoval, tak už si to s sebou nebral. Tak nám to prodal za hodně dobrou cenu a my jsme to měli už od podzimu ve sklepě, ale nebyl pořádně čas to položit, převážně proto, že skoro každý víkend jsem měl zápas. Toš jsem to začal pokládat a protože to nebylo nové, ale už použité, tak to sem tam šlo hůř a dohromady to není úplně optimální. Navíc jsme zhruba v polovině zjistili, že nám to asi nebude stačit, tak jsme ještě zajeli do obchodu dokoupit kousek podlahy, abychom měli na celou plochu. Byla to celkem drbačka, ale zvládli jsme to a v neděli jsme měli všechno hotové. Teď už chybí jenom lišty dokola, ale to už by neměl být problém. Jenom nevím, co na to sousedi, protože jsem v sobotu i neděli používal kladívko, ale nikdo se neozval ani nám neklepal na stěnu, tak asi byli pryč.
A v neděli večer jsme si za odměnu zašli na večeři do Amsterdamu. Opět se konal "Týden restaurací" (Restaurant Week), kdy se může člověk najíst v lepších restauracích za levnější cenu (ale furt je to dost drahé). A tentokrát jsme vybrali restauraci v Amsterdamu, protože v Ede nic není a ve Wageningenu jsme zkusili už všechny. Navíc jsme byli v jedné z top 250 restaurací a bylo to super. Měli vždycky na výběr ze dvou jídel, ale nakonec jsme si oba dali to samé. K tomu jsme si objednali i "vinné menu", což bylo, že ke každému jídlu nám dají víno, které speciálně vybrali k danému jídlu, které se k tomu jídlu hodí. Tak jsme jako předkrm měli tatarák z telecího a k tomu nějaké šampaňské nebo šumivé víno. Jako hlavní chod jsme měli steak z jehněčího s česnekovou pastou a nějakou červenou zeleninou jako přílohu a k tomu bílé víno. Pak jsme si dali navíc sýrový talíř, kde jsme měli tři druhy sýrů a k tomu nějakou zeleninu a červené víno. A jako dezert jsme měli mátovou zmrzlinu a šampaňské s jablečným pyré. No celkově to bylo úplně super, strávili jsme tam asi tři hodiny a najedli jsme se dosyta, asi nejvíc, co si pamatuju z těchhle akcí. Jenom pak ta cesta zpátky do Ede, ve vlaku jsme oba usínali a chtěli jsme být co nejdřív v posteli.
A toto pondělí jsem pak vyrazil do Amsterdamu i já, měl jsem tam pohovor na univerzitě ohledně pracovní pozice. Je to pozice laboratorního technika (laboranta), takže hned první otázka byla, proč bych chtěl takové místo, když jsem PhD, a jak bych zvládl pracovat pro někoho. Postupně se pak ptali na zkušenosti z práce nebo jak bych něco řešil, sem tam se mi i hodilo, že jezdím na tábor, tak jsem popisoval nějaké situace z tábora. Byl jsem tam 45 minut, ale uteklo to hodně rychle. Potom jsem měl ještě prohlídku laboratoří a skleníků. Toš vypadalo to tam pěkně, tak uvidíme časem, jak jsem se jim líbil. V úterý jsem pak měl takový předběžný pohovor s jednou zemědělskou společností, protože si nebyli jistí, jestli bych se na tu pozici hodil. Protože nemám přímo to vzdělání, co bych asi potřeboval, protože ta pozice byla o interakci mezi rostlinama a patogeny, ale taky to chcou zkoumat z molekulárního hlediska, na co bych se možná hodil. Tak jsme si podiskutovali, teď to musí probrat a dají mi vědět. Ale osobně si myslím, že tam asi nebudu až tak sedět, uvidíme.

A tady ještě nějaké fotky :)

Jane na konferenci

Leden jsme přežili celkem v klidu, hlavně jsme se snažili zpátky aklimatizovat na pracovní tempo. Jane začala zase pracovat v Amterdamu a já jsem se vrátil ke svému psaní a hledání práce. Po Vánocích taky ještě dokončovali opravy na baráku, tak bylo doma sem tam rušno a nedalo se moc soustředit, ale teď už je všechno hotové. 

Jinak kdybych neviděl kalendář, tak nepoznám, že je tu zima. Sníh se tu objevil jenom párkrát, pokaždé to samozřejmě byla katastrofa a vlaky byly zpožděné nebo některé dokonce úplně zrušené. A jednou se něco stalo v Utrechtu, středovém bodu celého Nizozemí, a celé nádraží bylo zavřené a nejezdily vlaky. Takže většina lidí se nedostala do práce, někdo mohl jet autobusem nebo musel čekat. Jane se tehdy vrátila domů a pracovala z domu, protože do Amstedamu by se dostala kdoví kdy a kdoví jak. 

Před dvěma týdny pak pořádala Janeina skupina konferenci v Amsterdamu a taky tam měla prezentaci, tak nejdříve jezdila dříve, aby tam byla včas, a před prezentací si domluvila volno, aby se pořádně připravila. Nakonec to dopadlo v pohodě, jenom byla nějaká nervózní, tak to odvykládala hrozně rychle (podobně jako další lidi). Ale pak měli hromadnou večeři a párty, tak tam už to bylo v poho a bavila se, jak profesoři, od kterých by to nečekala, pařili až do rána. Skončili někdy brzy k ránu a asi po dvou hodinách spánku vyrazili na poslední prezentace. V pátek už ale žádnou akci neměli, to radši přijela domů a šla brzo spát.

Minulý víkend jsem neměl zápas, tak jsem byl v pátek ve Wageningenu podívat se na zápasy Waho a zůstal jsem až někdy do rána, tak jsem pak dlouho vyspával. V sobotu odpoledne/večer jsme pak měli domluvené kino v Amsterdamu s Janeinina kolegama. Byli jsme se podívat na Birdmana, ale byl to hodně zvláštní film, i když kamera byla hodně zajímavá. Po kině jsme ještě na chvíli zůstali na pivo, ale pak už jsme museli domů posledním vlakem. 

No a tento pátek zas máme naplánované akce každý jinde, Jane má domluvenou párty v Amsterdamu na téma "Best movie 2014" a já mám akci ve Wageningenu na téma "Karneval". Toš uvidíme, jak to nakonec dopadne :)