Dva týdny

Teď se toho moc nedělo, tak jsme se s Jane rozhodli, že na blog dáme něco až dohromady za dva týdny. Toš tak tu je, co jsme tu vyváděli.
Minulý týden (21.3. - 27.3.) se dělo opravdu málo. V úterý jsem překecal Jane, aby se se mnou šla koukat na zápas ve volejbalu. Ale tenhle zápas nebyl ani trochu podobný tomu, co hrajeme my. Toš a bylo na co koukat. Jenom byla škoda, že hráli jenom tři sety, tomu druhému týmu prý chyběli nějací hráči, kteří normálně hrajou. Bylo ale pěkné se zase něco přiučit, aspoň teoreticky.
Ve středu večer jsem vypadl na General Member Meeting, což je něco jako výroční schůze, z volejbalu. Prostě tam můžou všichni členové a řeknou se tam nějaké věci, jakože co dělalo "vedení" a pod. A potom se samozřejmě zůstane a popíjí se pivo. Sice to bylo v dutch, ale stejně jsem šel, abych pocvičil dutchtinu :)
Na začátku jsme taky museli čekat na alespoň 2 lidi, protože aby se mohlo hlasovat, tak musí být přítomno aspoň 10 % členů, a na to nám chyběli právě ti dva. Takže všichni volali různým lidem, jestli nemůžou přijít, aby se mohlo začít. No nakonec přišlo dokonce víc lidí, tak to bylo v poho. No, rozuměl jsem asi polovině toho, co říkali, a co jsem nerozumněl, to mi přeložili spoluhráči z volejbalu. A jeden z posledních bodů bylo, jestli bude příští míting v angličtině nebo dutch. Tak tam o tom horečně diskutovali, samozřejmě v dutch, tak tomu jsem pořádně nerozuměl. Ale pak se hlasovalo, tak mi řekli, kdy mám zvednout ruku, aby to bylo příště anglicky. A většina byla pro, takže příště bych měl rozumět všemu :)
V sobotu jsme pak vyrazili do města a nakupovali jsme. Toš pořídili jsme si mlýnek na kafe, takže teď si meleme čerstvé kafíčko. A taky jsem někdy přes týden dostal předčasný dárek k narozeninám. To jsem tak vyrazil normálně do školy a asi za 15 minut volá Jane. Že prý nám přišel nějaký balík z Jižní Koreje, co prý jsem kde objednával, bo to bylo přesně na moje jméno i adresa byla správně. O ničem jsem nevěděl, ale řekl jsem Jane, že to může otevřít, byla totiž hrozně zvědavá, co mi to přišlo. No a dostal jsem takový velký jakoby "hrnek", do kterého se dá zasunout takové sítko a je to na přípravu kafe, že se tím sítkem stáhne logr na dno a do hrnku pak jde jenom čistá káva. Tak se to úplně hodilo k tomu mlýnku. A musím říct, že to funguje super, dokonce i Jane teď už pije turka se mnou a nepotřebuje instantní kafe.

No a tento týden (28.3. - 3.4.) se toho taky nějak extra moc nedělo. Až v pátek jsme byli v kině na další film, jmenovalo se to I am number four (Jsem číslo čtyři). Toš bylo to dobré, ale myslel jsem si, že tam bude více efektů a takových těch akčních věcí.
V sobotu pak se mnou Jane vyrazila do Ede. Já tam chodím na kurzy lukostřelby a protože bylo pěkně, tak se Jane byla projet se mnou a mezitím, co já jsem střílel, tak ona si prošla město. No a potom jsme jeli zpátky, protože já jsem jel na zápas ve volejbale.
V neděli jsem potom jel do Groningenu na salsu. A jak se to stalo? Ve středu, jak máme kurz salsy, tak ten učitel má jako práci, že učí salsu. No a tentokrát pořádal kurz v Groningenu a přihlásilo se mu tam 6 ženských bez partnera. A protože nemohl nikoho sehnat, tak se zeptal v tom kurzu, jestli by někdo nechtěl jít. No a já jsem se rozhod, že by to nemuselo být špatné pořádně to procvičit a Jane mě pustila, tak jsem jel. Když jsem musel v neděli v 6 ráno vstávat, tak jsem jí záviděl, že může ještě několik hodin pospat. Ale kromě toho vstávání to bylo fajn. Teda ráno jsme museli na toho učitele asi půl hodiny čekat, bo byl večer předtím v baru a že prý nebude spát tři hoďky, to nemá cenu, tak to táhl nonstop a pak se na chvíli natáhl na gauč. No a v tu chvíli zaspal. Toš ale dorazil a dovezl nás až do Groningenu. Tam jsme pak tančili, učili jsme se víceméně to samé, co děláme v kurzu, tak to bylo v klidu. Dohromady tam bylo 18 lidí a většina se to učila od začátku. Tak jsem pokaždé tančil s někým jiným a snad se něco ty ženské naučily. Skončilo to kolem šesté, pak se sbalily věci a vyrazili jsme zpátky do Wageningenu. Doma jsem pak byl asi kolem půl deváté a byl jsem celkem utahaný, tak jsem šel za chvíli spát.

Turnaj ve volejbale

Toš střídá se to u nás jak na horské dráze. Jeden týden je akcí úplně hafo a další se neděje skoro nic. A to bylo minulý týden, nedělo se téměř nic. Jenom ve čtvrtek to byla trochu změna, místo tréninku z volejbalu jsme měli turnaj pro hafo lidí. V družstvu mohli být maximálně tři lidi z WaHo (to je ta volejbalová organizace) a zbytek musel být od někud jinud. Toš a já jsem se taky zúčastnil, vytvořili jsme takové skoro české družstvo, byli jsme 4 Češi a dva Nizozemci.
Když jsme tam přišli, tak jsme sice vůbec nebyli na seznamu, ale pak to šla kapitánka prodiskutovat a vyřešilo se to. Skončilo to tak, že byly tři skupiny po čtyřech družstvech a čtvrtá skupina byla ze šesti družstev. A tam jsme byli my. Všichni ostatní ve skupinách hráli každý s každým, ale protože nás tam bylo moc, tak jsme hráli jenom 4 zápasy a jenom polovinu doby. No vyhráli jsme všechny čtyři, ale protože tam bylo ještě jedno družstvo, které vyhrálo všechny zápasy a měli lepší skóre, tak to vyhráli a my jsme byli druzí. Ale co už, byla to prča :)
Téma turnaje bylo pyžamová párty (nebo něco na ten způsob, tak jsme všichni hráli v pyžamech. Ne všichni byli tak akční jako my, takže nebyli v pyžamu, ale někteří tam hráli dokonce v županech.
Po turnaji se pak konala ve sportklubu párty na téma aerobik z 80. let, tak tam byli nějací lidi tak různě pooblíkaní v akčním oblečení, jedna holčina tam měla takové ty klasické staré brusle, které mají dvě a dvě kolečka vedle sebe. Taky tam o půlnoci měly představení tři holčiny, které tančí u tyče (jakože sport, jmenuje se to pool fitnes), tak tam předváděly nějaké kreace. No a bylo to pěkné :) Na párty jsme zůstali asi do půl druhé, pak už nás to přestalo bavit, bo hráli nějaké střelené songy, tak jsme vyrazili domů spát.
Jinak se nedělo nic výjimečného. Zkoušíme se naučit Dutch oba dva, takže se učíme hafo slovíček a sem tam i nějakou tu gramatiku, ale té ještě moc není. My jsme zase měli zápas z volejbalu, tentokrát proti druhému v tabulce, a uhráli jsme bod! Prohráli jsme "jenom" 3:1. V neděli jsme pak jenom odpočívali, užívali si volna a čerpali energii na další týden :)

Hafo akcí

Takže, nejdříve omluva, nějak jsem zapomněl vložit fotky na net a přidat odkazy na fotky, takže se omlouvám, ale teď už je vše v pořádku, fotky jsou na netu a i odkazy už jsou funkční.

Tak teď k poslednímu týdnu. Dělo se toho celkem hafo a doma jsme moc nepobyli, teda hlavně já. V úterý jsme byli společně na večeři v restauraci s dalšíma doktorandama, ve středu jsme měli první hodinu salsy a potom jsem se jel podívat na semifinálový ligový zápas volejbalu, ve čtvrtek jsem byl jezdit na koni a Jane měla pohovor, v pátek jsem měl další zápas z volejbalu, v sobotu jsme se byli projít do mísního zahradního centra a v neděli jsme byli pozvaní na kafe k jednomu mojemu kolegovi.

V úterý jedna doktorandka zorganizovala společnou večeři v restauraci pro doktoranda, který už pomalu končí (už dělá PhD pátým rokem), žije už v Rakousku a zpátky do Wageningenu přijel jenom na půl roku dodělat to PhD. A tak jsme byli poprvé v restauraci ve Wageningenu s dalšíma asi patnácti doktorandama, příp. jejich partnerama. Byli jsme v jakési italské pizzerii a ti kuchaři fakt mluvili italsky. Samozřejmě ne jenom italsky, taky dutch a anglicky, ale jedna kolegyně Italka si s nima pokecala. Přišli jsme sice o cosi později, protože jsem měl první lekci dutch, ale vůbec to nevadilo, jenom jsme dostali jídlo s druhou grupou. A toš bylo to tam dobré, měli tam asi 150 druhů pizz, takže těžko si vybrat. Ale oba jsme si vybrali, já takovou spíše masovou a Jane nějakou s tuňákem a olivama. Po pizze jsem si dal ještě dezert, zmrzlinu s banánem a čokoládou a Jane měla cappucino. A pak už se všichni rozešli, vůbec neseděli až do zavíračky nebo že by se přesunuli někam na pivo. Ale jinak fajn.

Ve středu jsme měli první hodinu salsy ve sportcentru. Učí to takový akční typos, byl fajn. Ale ten tanec je střelený, nevím, jestli se to zvládnu za těch 8 lekcí naučit. Zatím furt ještě nemůžu chytit rytmus, který tam podle mě není, a když už se sem tam něco zadaří, tak pak člověk musí asi počítat nebo co, bo se tančí na 1, 2, 3, pak se 4 vynechává, pak zase na 5, 6, 7 a 8 se opět vynechává. No uvidíme, jak to bude pokračovat.
Po lekci salsy jsme si dali rychlou večeři a já jsem se jel podívat na semifinále nizozemské extraligy ve volejbale v městě asi hoďku od Wageningenu. Hráli Dynamo Apeldoorm a Lycargus Groningen, takže jsem samozřejmě víc fandil Groningenu, bo jsem tam už předtím byl. Ale hlavně jsem se koukal, jak se hraje volejbal. A bylo na co koukat. Vypadalo to, jakoby měli tu síť nějak níž, když vyskočili, byli hrozně vysoko, a jejich smeče byly úplně super. Toš snad jsem cosi odkoukal a v průběhu dalších tréninků to nějak zabuduju do svojich schopností :)

Čtvrtek byl taky zajímavý. V poledne jsem měl sraz na autobusovém nádraží a jeli jsme někam pryč z města jezdit na koni. To byla akce organizovaná zase další studentskou organizací, která pořádá takové "zkušenosti". Už jsem byl vyzkoušet poi, pak měli motokáry a ještě něco, ale ani na jedno mi to nevyšlo, a teď to ježdění na koni. Když jsme dojeli na tu farmu, rozdělili jsme se na tři skupiny. Jedna jezdila na koni, druhá toho koně vodila (teda alespoň na začátku) a třetí byla na prohlídce stájí. Já jsem začínal vodit koně, to bylo celkem v poho, jenom mě za těch 20 minut trochu bolela ruka. Pak jsem jezdil na koni, tak to bylo super. Nejdřív jsme jenom chodili, ale pak jsme i klusali, a to jsem dokonce jezdil i sám, bez vodiče. Ale měl jsem nějakého líného koně, moc se jí běhat nechtělo. Ale sem tam se rozběhla a to byla prča. Někde na netu by snad časem měly být nějaké fotky, tak to tu dám. Pak jsme byli na prohlídce stájí, ale ten majitel mluvil jenom dutch, tak jsem z toho moc neměl. Jeden klučina se to snažil překládat, tak ten základ vím, ale nic moc extra neřekl. Když jsme se vrátili, byl jsem na squashi, pak jsem měl asi hoďku a půl pauzu a pak jsem šel zpátky na trénink na volejbal, takže po tréninku jsem byl celkem utahaný.
Jane měla ve čtvrtek odpoledne pohovor na jednu PhD pozici. Je to na katedře, kde teďka pracuje, tak ty lidi v komisi už znala. Kromě ní je na pohovor "pozvaných" dalších pět lidí, ale ti jsou prý různě po světě, takže jejich pohovor bude probíhat přes skype. Byla na pohovoru jako první, takže teď musí počkat, jak dopadnou ty ostatní a jestli si ji vyberou nebo ne. Ale mezitím se rozhodně nudit nebude, má teď v práci hromadu vzorků na analýzu, k tomu optimalizuje novou metodu a ještě by měla začít měřit na dalším přístroji (GC-MS), protože si to prý nějací studenti vymysleli, že by chtěli proměřit nějaké vzorky zrovna na téhle mašině.

V pátek jsme měli další zápas a tentokrát byl velice důležitý. My jsme v tabulce 11 z 12 a poslední dva sestupují do nižší třídy. Třetí od konce pak hraje zápas, v kterém se rozhodne, jestli zůstane nebo klesne. A pro nás je teď důležité dostat se aspoň na třetí místo od konce, abychom mohli hrát ten zápas. Na to jsme potřebovali 6 bodů, abychom ho dohnali. A náš soupeř byl právě ten třetí od dna tabulky, takže kdybychom ho porazili, tak se k němu dostanem blíže, než jsme teď. Ale bohužel se nedařilo nebo co a opět jsme prohráli, tentokrát 3:1, takže teď je od nás celých 10 bodů. A my máme do konce sezóny pouze 4 zápasy, přičemž v každém zápase můžeme získat až 5 bodů. Teoreticky tak šance pořád je a my se o ni popereme, ale z praktického hlediska to vypadá celkem špatně. Hrajeme totiž s prvním, třetím, šestým a posledním v tabulce. Tak aspoň toho posledního snad porazíme. No, uvidíme. Po zápase jsme původně chtěli jít na párty, ale byli jsme jacísi unavení a zůstali jsme doma a šli jsme spát.

V sobotu jsme pak převážně jenom odpočívali a něco málo nakoupili. Protože ale bylo pěkně, tak jsem Jane přemluvil, že bychom se šli projít. Já jsem konečně našel zahradní centrum, o kterém jsem slyšel, že tu je, ale nevěděl jsem kde. A tak jsme vyrazili po dlouhé době pěšky. A bylo to fajn, jaro přichází tak všude kvetlo hafo krokusů. V zahradním centru pak měli hafo dalších různých kytek a my jsme samozřejmě neodolali a nějaké si koupili. Ale nic velkého, koupili jsme si jednu malou růži a dvě kytky s hodně květy. No vypadají pěkně. Taky jsme si pořídili pažitku, tak snad nám nechcípne a bude nám růst.


V neděli jsme pak zašli na návštěvu k jednomu doktorandovi, co bydlí ve stejném domě jako my. Toš bylo to celkem v pohodě, on je hrozně ukecaný, tak skoro furt něco povídal. Toš jsme se dozvěděli, proč se mu nelíbilo na místě, na kterém jsem teď já, přešel na jiný projekt o něčem jiném. No pobyli jsme tam asi 2 hoďky a pak jsme šli zpátky domů na večeři.

Výlety

Přes týden toho moc nebylo, jenom v úterý jsme byli na pivo rozloučit se s jednou Češkou, která odjíždí, a já jsem ve čtvrtek po tréninku skončil v jednom klubu a hrál jsem biliár asi do tří do rána. Ale o víkendu jsme se vůbec nenudili. Vlastně jsme skoro ani nebyli na pokoji, víceméně jsme tam jenom přespali. V sobotu byla Jane na výletě v Bruselu. Já jsem zůstal doma, protože jsem měl první hodinu lukostřelby a potom jsme měli zápas. V neděli jsme pak jeli oslavovat karneval do jednoho malého městečka.

Výlet do Bruselu

V sobotu jsem byla na výletě v Bruselu. Adam měl zápas, tak jsem jela sama. Tentokrát tam byli jenom další dva Češi, Petra a Vráťa. Tak jsme vytvořili skupinku ještě s jednou (jak by řekl Adam J) holčinou ze Zimbabwe. Jmenuje se Salama, takže se mi dobře pamatovalo. Jely nás dva plné autobusy. Měli jsme krátkou zastávku (jenom pár minut) u Atomia (konstrukce 165milionkrát zvětšeného krystalu železa), tak jsme se u něj vyfotili a autobus nás vzal do centra Bruselu. Tam nás provedli městem a viděli jsme spoustu krásných budov, Katedrálu, Belgický parlament, Královský palác. Provedli nás Královským parkem. Mají tam prý jedno z nejkrásnějších náměstí v Evropě. Na něm jsou domy, které původně patřily různým cechům. Větší dům znamenal bohatší cech. Mají tam radnici, která má dvě části. Původně byla radnice jenom poloviční, ale cechy se taky chtěly podílet na tom, jak se radní rozhodují. Bylo tam ale pro všechny málo místa, tak se cechy složily a postavily druhou polovinu. Koluje tam pověst, že architekt, který stavěl druhou polovinu radnice, se zabil skokem z radniční věže, protože zjistil, že druhá jím postavená polovina radnice je menší než ta původní, ale důvodem, proč je ta druhá polovina menší je, že tam prostě nebylo dost místa. Taky jsme viděli asi nejznámější belgickou sochu Manneken Pis (Čůrající chlapeček J). Ten má přes 700 kostýmů a občas nějaký má. Na naši návštěvu bohužel jeden měl, prý nějaký maurský. To znamenalo, že na sobě měl něco jako župan nebo kimono a na hlavě měl hlavu draka, takže jsme viděli jenom kostým a proud vody. Po prohlídce města jsme měli volný čas, tak jsme ochutnali belgické vafle a hranolky. Hranolky jsou prý vynález Belgičanů. Obešli jsme město křížem krážem, koupili belgické pralinky a večer jsme měli sraz v hospodě, kde jsme ochutnali belgické pivo. Dala jsem si tzv. bílé pivo, chutnalo asi jako české kvasnicové a bylo moc dobré. A po pivu jsme jeli domů.

Fotky z Bruselu

Karneval

V sobotu po zápase, který jsme bohužel opět prohráli, jsme šli společně na večeři a samozřejmě jsme to zakončili na pivu. Tam jsem potkal jednoho doktoranda, který se mnou je v laborce, a ten nás pozval, že bychom mohli jet s ním podívat se na karneval do jeho rodného města. Toš jsem mu říkal, že se ještě musím domluvit s Jane, jak bude vypadat po Bruselu a jestli se jí vůbec bude chtít. Ale chtělo se jí a tak jsme v neděli kolem poledne vyrazili autem směr Oostrum, asi hodinu cesty autem z Wageningenu.
Po cestě nám vykládal, co to vlastně slaví. U nás tomu odpovídá oslava masopustu, ale tady to mnohem víc prožívají. Ale není to tak slavné jako karneval v Riu! Slaví se to jenom na jih od řeky Rýn, tam prý jsou hlavně katolíci, na severu pak jsou převážně protestanti. A v okolí Rýna to je jak kde, jedno město karneval slaví a druhé ne, to záleží na městě. Ti, kdo to slaví, slaví od pátku do úterý, což je jedna velká pětidenní párty. V neděli a v pondělí jsou většinou v těch městech průvody různých vozů. Ty vozy staví v průběhu celého roku a pak s nima jednou objedou kolečko kolem města. Pak je prý prodávají do Německa, kde taky slaví karneval, tak mají peníze na nové vozy na příští rok. Kolem těch vozů jsou lidi v různých kostýmech a vůbec všichni lidi mají nějaké masky. Během karnevalu je v čele města princ, který se volí na celý rok a je to velká pocta. Ten pak jede na nějakém velkém voze, jeho dům je celý vyzdobený a má další povinnosti i v průběhu roku, ne jenom na karneval. Ale prý do toho člověk musí investovat. Většinou to je někdo významný pro to město.
My jsme jeli nejdříve na oběd do města, kde bydlí sestra od toho kolegy. Pak jsme se všichni pobalili a vydali se do města, kde bydlí jeho rodiče. Tam jsme si dali kafe a půjčil nám karnevalské čepice, které měli doma, abychom nevypadali v davu divně (jenom v normálním oblečení bez masky). Pak jsme vyrazili do města a koukali jsme na průvod. Tam, kde jsme byli, to nebyl moc velký průvod (v celé dědině je asi jenom 1800 obyvatel), ale bylo to pěkné. Někteří v tom průvodu si i dělají srandu z nějakých politických rozhodnutí.
Po průvodu jsme tam ještě chvíli pobyli na pivo a potom jsme pomalu vyrazili zpátky do Wageningenu. Tam jsme dojeli někdy k večeru, tak jsme akorát stihli ukuchtit večeři a pak jsme šli spát.
Na karneval bylo úplně super počasí, svítilo sluníčko, nikde žádný mráček. Jenom na focení to nebylo moc optimální, protože jsme stáli na místě přímo proti slunku. Takže jsem sice něco vyfotil, ale nic moc pěkného to není. Ale aspoň an přiblížení to snad bude stačit :)

Fotky z karnevalu