Studijní týden

Tento týden se toho moc nedělo, protože jsem musel studovat. V pondělí mám zkoušku, první a snad i poslední, tak jsem se učil. A podle toho, co bylo na minulých zkouškách, tak jsem nečekal, že to bude nějak jednoduché. Tak jsem trajdal různě po internetu, abych našel správné odpovědi, našel, jak pracujou různé programy, co se dělá, jak a proč a další všelijaké info. Taky jsem se znova učil aminokyseliny, ne jenom vzorce a názvy, ale celkem detailně vlastnosti, v jaké struktuře se vyskytují a potom jsem ty informace aplikoval na předpověď 3D struktury proteinu. No je tam toho hrozně moc a připadá mi, že normální člověk není schopný tu zkoušku udělat.
No a v pondělí jsem byl na zkoušce. Začínalo to v 9 ráno a skončil jsem asi kolem 11. Toš otázky všeho druhu o všem možném a skoro u žádné otázky jsem si nebyl jistý, na co se vlastně ptají. Ale u každé jsem něco napsal a doufám, že víc než polovina bude dobře, abych udělal zkoušku. Kdyby to ale nevyšlo a neprošel bych, tak bych mohl jít někdy v červnu opakovat zkoušku nebo bych se mohl domluvit s mojím vedoucím mojeho PhD a jestli jí to nebude vadit, že nebudu mít zkoušku, tak by mi prý taky uznali ty kredity. Ale snad to vyjde a projdu.
Jinak Jane měla v pátek prezentaci z jejího předmětu. Tam každý dostal jeden článek a měli z toho udělat pětiminutovou prezentaci o čem to je, jak to dělali a výsledky. Tak mi ještě ve čtvrtek volala přes skype, aby si to zkusila odvykládat. V pátek to prý zvládla v poho a odpověděla i na všechny otázky, takže v klidu.
Kromě toho jsme nedělali asi nic. V sobotu jsme byli na chvíli ve městě ponakupovat nějaké nutné věci a odpoledne jsme byli hrát squash, abych se trochu odreagoval, protože jsme neměli žádný zápas ani nic. A v neděli jsem se jenom učil.

Arnhem

Tak tento týden byl celkem nabitý, teda alespoň pro mě. V pondělí a úterý jsem byl zpátky v Groningenu na konferenci, od úterního večera do středečního večera jsem dělal na úkolu do kurzu a v pátek jsme to museli odprezentovat. V pátek jsem pak měl další zápas a v sobotu jsme se byli podívat v Arnhemu, jak na město, tak i na nákupy. A Jane mezitím přes týden pracovala v Amsterdamu se svojí mašinou, která furt zlobí.
V Groningenu se konala nizozemská konference o chromatin remodeling, což je to, co studuju. Tak jsem se na poslední chvíli rozhodl, že se tam zajedu podívat, jestli tam bude něco zajímavého. Začínalo to až po poledni, tak jsem mohl ráno jet s Jane až do Utrechtu a pak jsem musel jet sám. Dojel jsem tam v pohodě, ale je to hrozně daleko. Už na to nejsem zvyklý tak dlouho jezdit vlakem (a to jsem jel asi "jenom" dvě hodiny z Utrechtu). Ale dojel jsem v pohodě a v Groningenu jsem se šel přihlásit na hotel. Tam jsem si jenom nechal věci a vyrazil jsem na konferenci. Začínalo to samozřejmě kafem, bez toho by asi Nizozemci nevydrželi. A pak byli tzv. posterflashes, což bylo že lidi, kteří tam měli poster (plakát), měli 1 minutu na to, aby prezentovali ten jejich výzkum a přitáhli lidi. A navíc 3 z nich mohli prezentovat druhý den celou práci na 15 minut. Toš bylo to zajímavé, takový rychlý přehled většiny, co tam bylo. Pak začaly prezentace, které byly na programu, tak jsem poslouchal a dělal si poznámky. A zakončil to k večeru hlavní přednášející toho dne, profesor z Británie. Pak následovalo okoukávání plakátů a popíjení piva/vína/nealka, co kdo chtěl. Potom jsme šli společně na večeři do města do čínské restaurace. A haluzově jsem se dostal ke grupě, která byla taková akční, tak to bylo fajn. A večeře byla zařízena tak, že jsme každý platili asi 20 E a mohli jsme sníst, kolik jsme chtěli. Ale "jenom" 2,5 hodiny. To se mi hrozně líbilo a času stačilo, takže jsem vyzkoušel hafo různých věcí, co tam měli. Různé masa v různých omáčkách a další věci, ale na sushi jsem si nějak netroufl... A na závěr samozřejmě taky nějaký dezert. Tak jsem měl zmrzlinu, nějaké zákusky, měli tam i čokoládovou fontánu, tak jsem si taky dal něco s čokoládou. No bylo toho hafo a všechno bylo dobré, tak jsem se úspěšně přejedl. V restauraci jsme zůstali asi jenom my, kolem našeho stolu, a všichni ostatní se někam ztratili. A my jsme se asi kolem desáté vydali do města do klubu. Prošli jsme jich několik, protože v jednom byla divná hudba, v dalším pouštěli hodně toho bílého kouře a skoro se tam nedalo dýchat a nakonec jsme zůstali v nějakém dalším klubu. A shodou okolností tam zrovna někdo z klubu slavil narozeniny, tak jsme dostali pivo zadarmo. Ale jenom jedno... Ale bylo to fajn. Ukončili jsme to někdy po půlnoci, pak jsem vyrazil na hotel a asi kolem jedné jsem šel spát.
Ráno jsem měl snídani v hotelu, ta byla taky fajn, pak jsem se sbalil, věci nechal v místnosti u recepce, zaplatil za hotel a vyrazil zpátky na konferenci. V úterý bylo trochu víc prezentací. Ráno byla jedna část asi se čtyřma prezentacema, pak byla pauza na kafe a před obědem další prezentace. Pak jsme měli oběd, nějaké sendviče, a po obědě byly další prezentace. Hlavní přednáška byla na závěr v úterý, ale protože jsem pospíchal na vlak, tak jsem nestihl konec prezentace. Ale nebyla až tak zajímavá, jak jsem si myslel, tak mi to ani moc nevadilo. Toš konference byla fajn, ale bylo tam hafo věcí na lidských buněčných kulturách a nic moc o rostlinách. Ale nějaké metody by se z toho snad daly použít, musím se na ně ještě podrobněji podívat a uvidíme, jestli to bude k čemu.
Z konference v Groningenu jsem musel odejít dříve, protože jsem byl domluvený s kolegou, s kterým jsme pracovali během kurzu, že začneme večer dělat na tom našem úkolu. A o co jde? Toš dostali jsme hafo sekvencí, jakože neznámá DNA, kterou jsme sekvenovali, a s těma sekvencema jsme měli udělat, co zvládnem. V průběhu kurzu jsme postupně probírali různé metody, co a jak se dělá, takže v principu jsme měli použít všechny možné metody, které jsme se v průběhu kurzu naučili a aplikovat je na ty naše sekvence. A šlo o to, že z těch sekvencí člověk sestaví jednu, která je ta správná, pak zjistí, co to je za protein, co dělá, jakou má funkci, jestli má nějaké signální části (že půjde do jádra buňky nebo do jiné organely), porovná ten protein s podobnýma z jiných organismů a vytvoří fylogenetický strom a na závěr samozřejmě vytvoří 3D model toho proteinu a ověří, jestli je ten model dobrý. Data na zpracování toho úkolu všichni dostali v pondělí dopoledne, ale protože jsem byl pryč, tak jsme na tom nemohli pracovat spolu. Tak ten můj kolega něco udělal a pokračovali jsme v úterý večer od 8 asi do 11 večer. Pak jsme museli skončit, protože se škola zavírala. Já jsem doma ještě něco psal, abychom měli nějaký začátek na další den. Ve středu jsme na tom pracovali od rána ve škole, pak nás ze školy vyhodili, protože tam byl jiný kurz, tak jsme se přesunuli ke mě do pokoje a pokračovali jsme asi do 9 večer. Takže 12 hodin práce skoro v kuse. Ale nakonec jsme to sesmolili a odeslali včas (odeslat se to mělo do čtvrtka do 9 hodin ráno). A odeslat jsme museli nejen vypracovaný ten úkol ve formátu článku, jakože úvod, metody, výsledky, diskuzi, závěr a přílohu, ale taky jsme už museli poslat prezentaci, kterou jsme přednášeli v pátek.
No a v pátek jsme pak šli do školy přednášet. Já jsem si myslel, že to je od 9, tak jsem ráno vůbec nepospíchal. A pak mi volal kolega, že to začalo už o půl deváté, že tam byl dřív, aby si něco udělal a všichni už tam byli, tak jsem se rychle sbalil a vyrazil do školy. Dorazil jsem kousek před devátou, zrovna končila prezentace, tak jsem se přesunul za svojím kolegou a poslouchal diskuzi. A pak nám řekli, že máme jít prezentovat. Toš to mě celkem překvapilo, ale na druhou stranu jsem neměl čas být nervózní, coš bylo fajn. A myslím, že to bylo celkem v poho. Uvidíme, co dostanem za známku, ale snad projdem. Teda první částí, ještě musím udělat za týden zkoušku.
V pátek večer jsme ještě měli další zápas z volejbalu a tentokrát jsme hráli proti týmu, který ještě neprohrál. Ztratil jenom jeden set, a to bylo proti tomu našemu lepšímu týmu. Takže jsme pochopitelně zase prohráli, tentokrát 4:0, tak jsme neuhráli ani bod. Ale ten protivník byl lepší, loni hráli o třídu výš, a protože vznikly dva týmy z jednoho, tak jeden musel začít o třídu níž. A to je on. Tak třeba zase příště vyhrajeme. Po zápase jsme si šli s Jane na chvíli lehnout, protože jsem byl hrozně utahaný a Jane taky. A po půlnoci jsme zase vstali a vyrazili na párty s dalšíma volejbalistama. Chvíli teda trvalo, než jsme se probrali, ale zvládli jsme to. Párty byla super, skončili jsme někdy po čtvrté a pak jsme šli spát.
V sobotu jsme vstali někdy kolem desáté, posnídali a vyrazili do Arnhemu. V Arnhemu toho moc není, je tam jeden velký kostel, kterému zbořili věž někdy v minulosti. A tu věž zrekonstruovali, ale ta zrekonstruovaná patří městu a zbytek toho kostela asi církvi (nebo někomu jinému). A zrovna když jsme tam byli, tak ani ta věž nebyla vidět, zrovna to opravovali, tak to bylo celé obestavěné lešením a nějakou plachtou. Takže jsme neviděli vlastně nic. Ale bylo tam hafo obchodů a Jane si na netu našla boty, které chce a v kterých obchodech jsou. Tak jsme našli první obchod, ale tam nic takového nebylo. Tak jsme šli do druhého, tam je našla, zkusila a seděly jí, tak jsme hned měli boty. A to jsme minulý týden trajdali po celém Nijmegenu a hledali nějaké boty... A další, co hledala, byla bunda. Protože ta její nepromokavá už není nepromokavá, tak potřebovala novou. Tak jsme prošli obchody, které měla najité, ale seděla jí jenom jedna a ta byla dost drahá, která se nám moc nechtěla kupovat. Toš jsme se ještě procházeli po městě a náhodou jsme natrefili na nějaký obchod, kde měli nějaké bundy. Tak jsme tam vlezli a Jane začala zkoušel. Vyzkoušela asi 20 druhů a nevím kolik velikostí, ale nakonec našla takovou, která se jí líbila a seděla jí. A ani nebyla tak moc drahá, tak to bylo super. A abychom uspokojili i moje touhy, tak jsme šli trochu z centra, kde byl pivní obchod. Tam mají asi 400 druhů různých piv a samozřejmě i Plzeň, tak jsme se jí vydali koupit. Trochu jsme měli problém najít ten obchod, ale zvládli jsme to a pořídil jsem si pivo. Pak už bylo skoro pět, tak jsme vyrazili zpátky domů, nakoupili nějaké jídlo a udělali večeři. V neděli jsme si zahráli sqash a pak jenom relaxovali doma, koukali jsme na filmy a prali prádlo.

Nijmegen

Tento víkend jsme se konečně vydali na výlet do dalšího nizozemského města, tentokrát Nijmegen. Na letišti v Düseldorfu psali, že to je nejstarší město Nizozemí. Co jsem ale četl na internetu, tak bylo během válek několikrát zbořeno a z původních staveb toho moc nezůstalo. Zbyly jenom dvě kaple (nebo části kaplí) z původního hradu, co tam kdysi býval, a část zdi, která chránila město. Kromě toho tam pak ještě byl jeden velký kostel v centru města a protože jsme tam byli v sobotu, tak byl samozřejmě i trh a hromada stánků a všechny obchody otevřené. Tak jsme to spojili dohromady s nákupama.
Vyrazili jsme hned ráno (teda asi kolem jedenácté, až jsme se probudili a posnídali) vlakem do Nijmegenu. Tam jsme vylezli na "kopec", kde byly ty pozůstatky z hradu a zbylé dvě kaple. Taky tam byl nějaký králík v nadlidské velikosti, ale proč tam byl nebo proč tam byl, to netuším. Celý ten kopec byl vysoký asi 15 - 20 metrů max., protože hned vedle bylo ruské kolo a z vyhlídky na tom kopci jsme se koukali na vrchní polovinu toho kola, ani jsme ho zhora neviděli. Kolem bylo taky hodně kolotočů na několika místech. Ale moc lidí se na nich netočilo, většinou tak tři na celém kolotoči. A my jsme se taky nepřidali, jenom jsme prošli kolem a šli dál.
Vyrazili jsme dolů do centra a tam už začaly přibývat obchody a různé stánky. Tak jsme postupně procházeli obchody, které jsme potřebovali, až jsme se dostali úplně do centra. Tam už byl ten hlavní kostel a mohlo se jít i dovnitř, tak jsme si ho prohlídli i zevnitř. Ale bohužel byl někdy v minulosti vykradený a během II. světové války se používal na něco jiného než jako kostel, takže tam uvnitř moc na vidění nebylo. A pak už v Nijmegenu moc památek nebylo, tak jsme jenom trajdali po obchodech a hledali správné boty, bundu a kalhoty. Obchodů jsme sice prolezli hafo, ale podařilo se nám koupit pouze kalhoty. Na boty a bundu se budeme muset kouknout někde jinde.
Trajdali jsme tam tak dlouho, že jsme si ani neuvědomili, že už je 5 hodin a najednou se všechny obchody zavřely a všichni lidi z ničeho nic zmizeli. Asi během půl hodiny tam bylo prázdno. Tak jsme taky vyrazili zpátky na nádraží a domů do Wageningenu. Tam jsme ještě museli nakoupit něco na jídlo a udělali jsme večeři. Večer jsme na žádnou párty nešli, tak jsme jenom relaxovali doma a šli celkem brzo spát, ať se dospíme.
Výlet nám vyšel pěkně a užili jsme si to včetně typického nizozemského počasí. To znamená, že asi deset minut pršelo, pak začlo svítit slunko tak na půl hoďku až hoďku a pak zase trochu sprchlo. A tak furt dokola. Ale měli jsme s sebou deštník, tak jsme ho konečně aspoň trochu využili.
V neděli pak bylo jenom pršlavo, tak jsme byli celý den doma a relaxovali. Já jsem šel odpoledne na zápas badmintonu, který jsme tentokrát vyhráli 7:1. Ale jeden chlap z protihráčů se zranil hned při prvním zápase, tak musel ty další zápasy vzdát.
Jinak přes týden se toho moc nedělo. Jane pracovala v Amsterdamu a hrála si s autosamplerem z mašiny, který nefungoval. A nezprovoznila to do konce týdne, takže na tom bude pokračovat i příští týden. Ve čtvrtek pak byli s Velislavou (její spolubydlící) nakupovat a prý trajdali asi tři hodiny po obchodech, ale nakonec nic nekoupili.
Já jsem taky pracoval a můj kurz se mi už blíží ke konci, takže příští týden budu muset udělat report a prezentaci z práce, kterou budeme dělat dva dny. Ve středu jsem pak byl na výroční schůzi z volejbalu. Tentokrát se konala v angličtině, protože jsme tam byli já a kámoš z volejbalu, který je Polák. Bylo to celkem v pohodě, ale když to skončilo, tak se začalo pít. A ten Polák pak začal kupovat normální velké piva, tak to bylo veselé. No a zakončili jsme to asi ve čtyřech v jednom studentském klubu. Příští den ráno to bylo těžké. Navíc jsem byl na meetingu skupiny, která sponzoruje můj výzkum. Takže jsem celý den poslouchal různé prezentace a některé byly hrozně nudné, tak jsem měl velké problémy udržet otevřené oči. Ale nakonec jsem to zvládl. V pátek jsem pak měl zápas z volejbalu a taky jsme vyhráli, tentokrát 3:1, takže konečně taky nějaká výhra :)

Fotky z Nijmegenu

Party týden

Tento týden to bylo teda opravdu akční, alespoň pro mě. Nějak se to všechno sešlo dohromady a v důsledku to vypadalo tak, že jsem se moc neprospal. A co se dělo? Toš, v pondělí jsme samozřejmě měli trénink z volejbalu a potom jsme na chvíli poseděli ve sportklubu. Ale jelikož trénink končí v jedenáct, tak i chvíle trvala do jedné a někdy po jedné jsem byl úspěšně v posteli. V úterý pak slavil jeden spoluhráč z volejbalu narozeniny, tak jsme nejdříve byli u něho doma a potom jsme se přesunuli do jednoho klubu, který funguje v úterý během týdne. Ve středu pak slavil další spoluhráč z volejbalu státnice (nebo něco podobného), tak jsem byl zase u něho. Ale tentokrát tam byli všichni dutch jenom já international, tak to bylo ze začátku nuda. Ale pak dorazila jeho grupa ze školy, kde dělal diplomku, a ti mluvili anglicky, tak jsem seděl s nima a bavil se s nima. Ale tam jsem nezůstával moc dlouho, jenom asi do půl jedné. A ve čtvrtek jsme měli zase trénink. Jenže tentokrát to neskončilo jenom pivem ve sportklubu, ale pokračovali jsme v další studentské hospodě ve čtyřech asi do půl páté, takže než jsem se dostal do postele, bylo pět. A ráno jsem opět vstával na přednášku. Překvapilo mě to, ale celkem se to dalo zvládnout. V pátek večer pak přijela Jane a spolu jsme šli ke kámošce z Čech, která pořádala barbecue. To jsme sice nestihli, ale furt tam ještě seděli a měli oheň, tak jsme seděli a kecali s nima asi do dvou do rána. No a zakončili jsme v sobotu na párty pořádané jednou mojí kolegyní ze školy. Ta slavila hned dvě věci, vdala se a přestěhovala se do nového bytu. Ale ona je Číňanka, takže tam bylo hafo Číňanů a pak nás tam bylo asi pět nečíňanů. Samozřejmě se bavili čínsky, takže jsme jim vůbec nerozuměli a navíc byli, podle mě, dost hluční, takže jsme se ani pořádně nemohli bavit kolem stolu vedle. Toš ale poseděli jsme asi do půlnoci a pak se všichni najednou zvedli a že jdou, tak jsme taky šli.
Jinak se toho zrovna moc zvláštního nedělo. Jane přes týden pracovala se svojí mašinou a o víkendu jsme pak pro ni sháněli kolo do Amsterdamu. Nejvíce jsme toho poobcházeli v neděli, kdy jsme po poledni začali volat jednotlivým lidem a domlouvali se s nima, jestli si můžeme prohlídnout ty kola ještě v neděli. Většinou to nebyl problém, tak jsme poobjížděli asi čtyři kola a Jane si jedno vybrala. Byl s ním trošku problém, že ta holčina, která ho prodávala, ho už slíbila někomu jinému. Ale ten nějak neměl čas si ho vyzvednout a ona už odjížděla, tak mu nakonec zavolala, jestli to kolo fakt chce nebo ho může prodat Jane. No a ten typos už ho asi nechtěl, takže ho má Jane. A myslím, že jsme celkem měli štěstí, protože to bylo kolo, které se Jane líbilo hned od začátku a navíc bylo nejlevnější. Takže vše dobře dopadlo a Jane už na něm řádí v Amsterdamu.
Celý týden tu bylo výjimečně krásné počasí. Co jsem se bavil s Nizozemcama, tak to snad ani nepamatujou. Asi to bylo podobné i v Čechách, co jsem četl zprávy. A o víkendu bylo taky krásně, tak jsme oba dva dny vyrazili odpoledne na chvilku ven jenom tak se vyvalit na trávu na sluníčko a relaxovat. Toš bylo to úžasné, uvidíme, jestli to ještě chvíli vydrží.