Poslední dobou je nějak moc práce a není pořádně ani čas napsat, co tu vlastně všechno děláme. Tak konečně jsem se k tomu dostal. Přes týden toho teda moc zajímavého není, práce, další práce a ještě víc práce, a tak máme na "odpočinek" aspoň víkendy. I když odpočívat moc nestíháme, furt je nějaká akce.
Minulý víkend (8. - 10.3.) jsme měli každý naplánovanou jinou akci. Já jsem jel na víkend do ČR, protože jsme měli zorganizovanou chatu z tábora, tak jsem se jel za všema po dlouhé době zase podívat. Letěl jsem do Brna, kde jsem se potkal s Nežou a pak jsme společně jeli do Hranic a odtama nás pak dovezli na chatu. Bohužel v pátek odpoledne byl v Brně takový provoz, že byl autobus zpožděný a vlak, kterým jsme plánovali jet, nám ujel. Tak jsme museli asi hoďku počkat na další, tak jsme si dali kafe s koblížkem a kecali. V Hranicích jsme se nakonec potkali i s brašinem a společně nás dovezli na chatu, kde jsme samozřejmě pařilo až do rána. V sobotu jsme se byli projít do blízké vesnice do restaurace na oběd. Akorát že když jsme tam došli (asi kolem třetí odpoledne), tak nám řekli, že nám můžou uvařit jenom polívku a že pizzu vaří až od pěti. Jenže to už bylo pozdě, protože nám jel autobus na chatu už před pátou. Tak jsme zbaštili aspoň polívku, ochutnali jsme různé příchutě jedné vodky, protože tam měli akci, a pak jsme spokojeně dojeli autobusem přímo před chatu. Večer jsme cosi poschůzovali a potom se hlavně kecalo, ale taky jsme zůstali až do rána. V neděli jsme pak ráno uklidili a vyrazili jsme zpátky do Vsi. Po cestě jsme se ještě stavili na pizzu na oběd a pak už domů. S našima jsem pak byl v neděli odpoledne a ráno jsem se sbalil, zašel k zubařovi a pak jsem letěl zpátky do NL. Do Wageningenu jsem dojel někdy kolem deváté večer.
Jane měla mezitím v pátek akci ze školy. Původně měli jít pařit do města až do rána, ale nakonec byli všichni nějak mrtví, takže skončili někdy po desáté a potom Jane přespala u Muzi/u kolegyně. V sobotu pak vyrazila na noční akci s Velislavou a pak u ní přespala. Do Wageningenu dorazila někdy v neděli a zbytek víkendu relaxovala.
Někdy v pondělí se pak Jane necítila moc dobře a od úterka už zůstala doma ležet v posteli potit se. To jí zůstalo celý týden. Ve čtvrtek pak volala doktorovi, ale ten jí řekl, že má počkat, jestli se objeví bílé skvrny v krku. Ty se ale objevily až v pátek večer, tak zkoušela v sobotu ráno volat doktorovi. Ale doktoři jsou tu tak hrozní, že měla vůbec problém někoho sehnat. Nejdříve se někomu dovolala, ale ta se s ní nechtěla moc bavit, protože asi neuměla anglicky (v NL umí anglicky asi každý kromě doktorů). Pak se teda dovolala ještě druhé doktorce, ale ta jí taky moc nepomohla. Tvrdila jí, že to nic není, že bílé skvrny se objevují v puse normálně a že má jenom počkat. Taky prý má místo tabletek, které Jane měla na "desinfekci" krku, cucat jenom lékořicové bonbony. No když konečně zavěsila, Jane vypadala, že ta ženská může být ráda, že nebyla poblíž. Asi by jí jinak uškrtila! Naštěstí ale tady české kámošky měly penicilin, tak začala pobírat antibiotika a do pondělka už to bylo celkem v poho, zabralo to dost rychle. Začala pak chodit do práce, ale moc to nepřeháněla, ještě něměla tolik síly po týdnu ležení v posteli.
Přes týden jsem se samozřejmě o Jane staral a vařil jí, ať nemusí moc vstávat z postele. Ale na pátek jsem nás registroval na PhD párty, kde jsme měli jít s Jane. Ta ale byla nemocná, tak jsem místo Jane vzal ty Češky a jednoho kámoše. Toš byla to celkem prča, byla tam karaoke a hráli celkem pěkné písničky (až na poslední, zakončili to asi tím nejhorším, co šlo), jenom škoda, že tam nebyla Jane, taky by si to užila. Tak snad příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat