26.02.14

Víkendové výlety

Toš poslední dobou jsme nějací málo aktivní a nepořádáme nějaké akční výlety s hromadou fotek, spíše o víkendech relaxujeme a užíváme si volna (i když já už někdy pracuju i o víkendu, abych všechno stihl...). Ale Jane má často nějakou akci s kolegama z Amsterdamu, tak vyrazí nakupovat nebo jenom tak podrbat, jako třeba v sobotu po Valentýnu, kdy byly ženské z Janeiny práce na kafe a na večeři. 
Ale jeden víkend jsme vyrazili do Amsterdamu spolu. Jedna její kámoška pracovala v second handu a protože si to na sebe nedokázalo vydělat, tak to zavírali a měli  výprodej, vše za 1 euro. Tak jsme se tam zajeli podívat a samozřejmě jsme cosi ponakupovali, i když výběr tam nebyl až tak velký. 
No a minulý víkend vyrazila Jane do Bredy, kde její profesor oslavoval padesátku a měl jakousi kolaudační párty dohromady, tak se šli všichni z práce podívat, jak si bydlí. A když mi to popisovala, tak jsem čučel. V baráku má vnitřní bazén, bar skoro jako nějaká amsterdamská hospůdka a taky tam má vinný sklípek. Tak tam pobyli někdy do devíti a pak museli vyrazit zpátky, protože trvá hrozně dlouho, než se člověk dostane zpátky. 
Jinak já mám většinou v sobotu zápas z volejbalu, tak nikam moc nejezdím. Ale volejbal se celkem daří, minulý víkend jsme porazili první tým v tabulce a upevnili jsme si druhé místo. Bohužel prvního už nedoženem, ti mají hodně bodů, ale druzí snad skončíme a příští rok postoupíme do lepší skupiny. 

07.02.14

Po Novém roce

Po dovolené v ČR jsme se úspěšně vrátili do Nizozemí a postupně jsme se začali zase adaptovat na pracovní tempo. Asi jako pro každého to ze začátku moc nešlo (po více než 14 dnech dovolené se není co divit), ale nakonec jsme si vzpomněli, co jsme to dělali před Vánocema, a začali zase pracovat. Taky jsem si stihl přeinstalovat počítač, protože mi nějak přestal fungovat. A samozřejmě to nebylo úplně bez problémů, tak to chvíli trvalo, ale nakonec jsem nad ním zvítězil a už mi všechno zpátky funguje. Jinak se ale nic extra nedělo. Přes týden jsme pracovali a o víkendu jsme se flákali, i když já jsem měl většinou v sobotu zápas.  
Až tento víkend byl trochu pestřejší. Jane byla v pátek po škole na večeři s kolegy v čínské restauraci, kde prý vaří nejvíce čínské jídlo v Amsterdamu, aby oslavili Nový čínský rok. Objednali si všelijaké druhy masa, které vyzkoušeli, ale všechno to prý bylo dost pálivé, tak bylo vidět, kdo je zvyklý na ostré jídlo a kdo ne. Byla tam jedna Číňanka, Vietnamka a Etiopan, kteří byli zvyklí na ostré a vůbec jim to nevadilo, a pak tam byla Jane, Portugalka a Řekyně, a ty moc ostré nemusely, tak u toho vypily hooodně vody. Taky tam měli takové speciální koření, čínský pepř, který když Jane zkusila rozkousat, tak na chvíli necítila jazyk, jakoby dostala injekci u zubaře. Ale za chvilku to přešlo a všechno bylo v poho. Jenom ta Číňanka říkala, že jí nikdy nenapadlo to zkusit rozkousat samotné bez ostatních ingediencí.
V sobotu večer jsme pak šli na párty. A aby to nebylo jen tak, tak jsme byli rovnou na dvou. Nejdříve jsme byli na oslavě narozenin u bývalého spoluhráče z volejbalu, kde to bylo spíš takové posezení, hudba nebyla moc hlasitě a dalo se i dobře pokecat. Později večer jsme pak vyrazili na druhou párty, kde tři lidi z bývalého volejbalového klubu oslavovali magistra. A tam to samozřejmě bylo úplně jiné, hudba byla pořádně nahlas, bylo tam hafo lidí a mluvit se skoro nedalo, člověk musel řvát tomu druhému do ucha, aby něco slyšel. Ale někdy po jedné nás už to nebavilo, tak jsme se sebrali a šli spát.