Hajraa turnaj

Tento rok, jako v loni, jsem se o víkendu účastnil s dalšíma WaHo hráčema víkendového turnaje zvaného Hajraa. To je největší evropský mezinárodní turnaj hraný na trávě. Každoročně se ho účastí několik tisíc lidí a hraje se na více než 100 hřištích. Do Eidhovenu, kde se turnaj pořádá, jsme dojeli v pátek večer kolem 8, vybalili jsme si věci ve velkém společném stanu pro celý náš klub a potom jsme poseděli u piva a kecali. Později večer jsme pak vyrazili do hlavního stanu na párty až do rána. 

V sobotu ráno dojeli poslední hráči a po snídani jsme začali hrát. Já jsem byl v týmu s Michalem, Annou a dalšíma lidma, takže jsme tvořili jediný mezinárodní tým. Všichni ostatní byli Dutch. Ale myslím, že náš tým byl nejlepší, protože během celého turnaje jsme ani jednou neprohráli. Hrály se vždycky dva sety a jenom se dvěma týmy jsme hráli 1:1. V sobotu večer jsme pak šli na večeři do města, našli jsme jednu pěknou indonézskou restauraci, kde jsme si objednali bufet, takže jsme mohli sníst, kolik jsme chtěli. A po večeři jsme vyrazili do blízké irské restaurace, kde jsme sledovali fobal - dva Češi, jeden Polák a tři Dutch. Ale v té restauraci byli samí Poláci, když jsme dali gól, vyskočili jsme ze židle jenom já s Annou. Po fotbale jsme pak dorazili zpátky do kampusu, kde jsme spali, a vyrazili na další párty do hlavního stanu. V neděli jsme pak dohráli poslední zápasy, odpoledne jsme sklidili stan a vyrazili do Wageningenu. 

Jane původně chtěla přijet na sobotní párty, ale nakonec to zrušila, protože jí nebylo úplně nejlíp a nechtěla to riskovat. Tak si aspoň v klidu v sobotu zašla na market v Amsterdamu, nakoupila si látky na šití a v neděli šila. Zkusila ušít šaty, ale výsledek nevypadal vůbec jako ten na obrázku, tak si asi bude muset objednat na prázdniny doučování u její mamky.

Svíčková

Toš tento týden jsme přes týden pracovali jako obvykle a nic extra zvláštního se nedělo. V sobotu jsme pak cosi ponakupovali a udělali domácí práce, abychom měli neděli volnou. To jsme pak šli na poledne k Michalovi, kde už byla Alouette, jeho přítelkyně, a Anna a začali jsme připravovat svíčkovou. Michal ani Alouette to nikdy neměli a my jsme jim to popsali jako úplně úžasné, typické české jídlo, tak to chtěli zkusit. V kuchyni se motaly převážně holčiny a vzájemně si pomáhaly, já s Michalem jsme radši nezavazeli a kecali jsme na balkóně, protože bylo celkem hezky. Když se začalo péct maso, zkoukli jsme konečně fotky z Japonska, které chtěli už dlouho vidět, jenom jsme ještě nenašli čas se na to kouknout. Potom jsme počkali na maso, udělali omáčku a knedlíky a začli jíst. Toš chutnalo to všem a najedli jsme se dostyta, ani skoro nic nezůstalo. Potom jsme ještě chvíli trávili u Michala, protože hned po obědě se nedalo ani pohnout, a jeli jsme domů. Já jsem pak ještě večer jel na chvíli na barbeque, co jsme dělali jako tým z volejbalu, ale nezdržel jsem se tam moc dlouho, protože jsem byl jediný international. Ale musím říct, že se chvílemi i snažili mluvit anglicky, ale vždycky to někdo změnil na dutch a pak už to bylo zase všechno chrochtavé.

Wiswa turnaj/projížďka lodí

Po prodlouženém víkendu v Maastrichtu jsme se oba museli rychle zpátky přepnout do pracovního módu a do konce týdne pracovat jako o život. Já mám teď hodně článků na čtení a píšu část článku pro jednoho kolegu, tak ani nemám čas pracovat a Jane pracuje s novýma čipama. Teda chtěla by, ale zlobí ji mašina, která nefunguje. A bohužel to nemůže ani opravit sama, musí přijít technik, který to rozebere a zjistí, co je vlastně špatně.

V pátek pak Jane řádila na párty v Amsterdamu. Vyrazili na dámskou jízdu s Velislavou, protože tam zůstávala do soboty na akci s novýma doktorandama na univerzitě. V sobotu ráno se jí pak těžko vstávalo, aby to včas stihla na poledne, kdy začínala projížďka Amsterdamem. Ale prý to nebylo nic zvláštního oproti normální jízdě pro turisty, tak to celé prokecali a skoro si ani nevšimli, že už to skončilo. Potom pak vyrazila za mnou do Wageningenu. 

Já jsem se v sobotu taky nenudil, hrál jsem venkovní turnaj ve volejbale. Hráli jsme ve trojicích a dostali jsme se až do finálových zápasů. Ale bohužel v semifinále jsme prohráli a v boji o třetí místo taky. Takže jsme nakonec skončili "až" čtvrtí z asi 16 družstev v naší kategorii. Po turnaji se pak konalo barbecue a tam už dorazila i Jane. Toš jsme pojedli, co se dalo, různé druhy masa, nějaké saláty a pod. a potom jsme seděli u piva, užívali si sluníčka a kecali. Někdy večer pak dutch zalezli dovnitř koukat na fotbal a my jsme se sbalili domů (Jane se potřebovala dospat). V neděli jsme to pak vůbec nepřeháněli, byli jsme doma a relaxovali.

Prodloužený víkend v Maastrichtu

Tak tento týden byl celkem nabitý, jak pracovní dny, tak víkend. Já jsem se v úterý s kolegama zúčastnil akce zvané WeDay (v překladu něco jako "Náš Den") a Jane se vydala na cestovní výlet do Bruselu. No a o víkendu jsme využili prodlouženého víkendu (zase byl nějaký státní svátek spojený s Velikonocema) a vydali jsme se společně na jih Nizozemí do Maastrichtu.

WeDay

WeDay je sportovně-společenská akce organizovaná univerzitou pro všechny zaměstnance univerzity. Každý se může přihlásit buď jednotlivě nebo jako tým na nějaký sport, který má rád. A vybrat se dalo z hafo věcí, od normálních sportů jako volejbal, squash, fotbal, judo apod. až po netypické sporty jako hexatlon. A na ten jsme se přihlásili my, tým složený z pár doktorandů z naší skupiny a zbytek byli doktorandi z vedlejší skupiny, s kterou máme společnou místnost na kafe.

Podle toho, jak to popisovali, tak jsem pochopil, že by tam mělo být šest prapodivných disciplín. Ale když jsme tam dorazili, rázem jich bylo 14, asi protože se přihlásilo hodně týmů a nebylo by to zábavné. Tak tam nakonec měli kombinaci velkých atrakcí a takových jednodušších. Ty velké byly různé modifikace skákacích hradů pro děcka a ty jednodušší bylo třeba sudoku nebo jedna hra na styl piškvorků. V každé hře proti sobě soutěžily dva týmy a kdo vyhrál, získal větší počet bodů. Ty se nakonec sčítaly a celkově vyhrál tým s nejvíce body.

Na začátku jsme dostali rozpis v kolik nám začíná která hra a po krátké rozcvičce jsme vyrazili na první disciplínu. Tou bylo přenášení vody v molitanových houbičkách. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak jsme museli s houbama nacucanýma vodou proklouznout takovým nafukovacím tunelem. To byla prdel, jenom měli na konci tunelu takovou tvrdou rohož, na kterou jsem přistál břichem. Protože všichni přede mnou měli problém proklouznout tím tunelem až na konec, museli kousek jít, tak jsem se asi rozběh trochu víc a projel jsem skrz. A na konci nebylo jak zastavit... Potom jsme pokračovali na další atrakci, tam jsme museli vyběhnout asi do 5 metrů a pak skočit dolů. To už bylo trochu náročnější na fyzičku. Pak jsme hráli takovou typickou dutch hru, házeli jsme takové kotouče do obodovaných otvorů, hráli živý stolní fotbal, piškvorky, sudoku, skákali jsme přes takové 4 velké půlkoule, pak jsme kouleli jednoho člověka na asi třímetrové nafukovací kouli, jezdili jsme na skluzavce a další. Na konci jsme pak ještě na chvilu poseděli u piva a pak vyrazili domů. Toš byla to úplně super akce a příští rok bych chtěl jít taky. Navíc nám k tomu svítilo sluníčko a bylo teplo, tak jsme si to všichni užívali. Až večer jsem pak zjistil, že jsem jakýsi spálený, ale to vůbec nevadilo. 

A teď už známe i výsledky, a skončili jsme celkově 12. z 56 týmů, což je úplně super. 

Jane v Bruselu

Jane jela v pátek do Bruselu na univerzitu, s kterou spolupracuje. Musela vyrážet už brzo ráno, aby se tam dostala relativně včas. Tam pak diskutovali, jaký čip by chtěla vyrobit a jaké by to mělo mít vlastnosti. Pak ještě šla na doktorantskou obhajobu, která jí moc nebavila. Potom ještě zůstala na chvíli na drinky po obhajobě, takže z Bruselu vyrazila relativně pozdě a do Wageningenu dorazila až kolem půlnoci. Ale dovezla si do školy nějaké nové čipy, na kterých teď může zase pracovat, tak snad se jí bude dařit. 

Maastricht

Na víkend jsme si pak naplánovali výlet do Maastrichtu. Slyšeli jsme od jiných, že to tam je pěkné, tak jsme se tam chtěli podívat. Taky už je to tam víc hornaté, tak to trochu víc připomíná ČR. Ale protože je to celkem daleko na jednodenní výlet, tak jsme využili dalšího státního svátku, kdy jsme nemuseli do práce, a strávili jsme tam 3 dny. A abychom měli kde přespat, tak jsme hledali nějaký hostel. Ale nakonec jsme se rozhodli, že vyzkoušíme, jak se spí na lodi a rezervovali jsme si pokoj na botelu, což je loď přestavěná na hotel. Toš nebylo to špatné, pokoje byly maličké, ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme tam skoro nebyli. Jenom postel by mohla být trochu delší, byla asi 180 až 190 cm dlouhá, tak se tam člověk nemůže pořádně natáhnout. Ale jinak fajn.
Vyrazili jsme v sobotu dopoledne z Wageningenu, ale v Maastrichtu jsme se ubytovali až odpoledne. Ale nakonec to nebyl moc velký problém, protože město žilo dlouho do večera, jenom obchody byly zavřené. Ty jsme potřebovali jenom ze začátku, protože bylo teplo a svítilo sluníčko a my jsme si nevzali žádnou pokrývku hlavy, tak jsme prošli pár obchodů a hledali jsme něco na hlavu. Jane pak našla takový pěkný klobouček a na mě nic nebylo. Já jsem ale nic moc nepotřeboval, zvládnul jsem to i bez toho. Zbytek odpoledne jsme pak trajdali po městě a večer jsme zašli na večeři. Po večeři jsme pak zašli do kina a po půlnoci jsme šli spát.
V sobotu ráno jsme si pak půjčili kola a vyrazili jsme si doprohlížet ty památky, které byly dál od centra a pak jsme vyrazili směrem na jih. Dojeli jsme až na belgické hranice, tam jsme si dali oběd a vyrazili druhou cestou zpátky, abychom udělali pěkný okruh. Potom jsme vyrazili zase do města na večeři a večer pak zase do kina.
V neděli jsme se jeli projet do Valkenburgu, blízkého města se zříceninou hradu. Tam už jsme byli dříve, když jsme byli v pivovaru s bandou z volejbalu, ale město jsme si zase prošli. Ale po cestě zpátky už nás oba bolel zadek a trochu jsme dali zabrat kolům, která asi nebyla zvyklá na takový terén (byly to kola do města), tak jsme to nepřeháněli a byli jsme rádi, když už jsme seděli ve vlaku na cestě domů.
No celý výlet byl super, protože nám úžasně vyšlo počasí. Měli jsme každý den slunečno, teploty kolem 30, možná víc, a my jsme si dovolenkovým tempem užívali krajinu kolem nás.


Fotky z Maastrichtu

A ještě pár fotek z Queens Day a Dne osvobození, když tu byl brašin na návštěvě. V neděli jsme pak byli v Amsterdamu, ať taky pozná trochu Nizozemí. Ale o tom jsem psal dříve.